Sawaii Hitomi

Eh? Vyšlo ze mě po chvíli ticha na to, že moje schopnosti jsou úžasné, možná i byly, to jsem sama posoudit nedokázala, ale krása mi rušila sílu, takže sic to mohlo být pěkné na pohled, avšak v boji to bylo využitelné jen minimálně, což tedy nejúžasnější rozhodně nebylo. Nic tak super to zase není, Ryuu-chan, ale názor ti brát nemohu. Nejistě jsem přešlápla z nohy na nohu a začala pomalu rolovat svitek zpět do původního tvaru, jelikož se mi konečně podařilo přečíst informace o naší společné misi. Jak jsi již slyšela, budeme muset doprovázet nějakého člověka, který je důležitou spojkou mezi Sanctumem a Mizu no Kuni, má se tam konat jisté zasedání, kde se budou řešit mezizemní vztahy a takové ty politické věci, na které opravdu moc nejsem. Nelíbí se mi poznámka, že po našem cíli půjdou klidně i zločinecké organizace, upřímně se toho trochu obávám, no nejhezčí byl beztak konec popisu. Mise je velice důležitá pro celou říši, musíte ochraňovat toho člověka i za cenu vlastního života, docela drsné na to, že je to tvoje první mise. Každopádně chci, aby jsi pro mě něco udělala, když ti řeknu utíkej, tak budeš utíkat nehledě na to, co by se mohlo stát, jasné? řekla jsem přísným tónem směrem k Ryuu, aby si náhodou nemyslela, že si z ní utahuji, tohle bylo celkem závažné a já nemohla dovolit, aby se jí stalo něco vážného, když jsem jí vlastně tímto měla jít i za vzor a zároveň ji ochraňovat. Jaké jsou vlastně tvoje schopnosti, Komori? Kurotora byl opět pozorný jako vždy, mě osobně by nenapadlo se zeptat Ryuu, navíc to měl nejspíše dlouho předem naplánované a ozval se až teď, abychom náhodou nezakecali téma na něco jiného...

Ryuuzetsu Komori

Pozorně jsem poslouchala a snažila se všechno zapamatovat. Trochu akce se bude hodit...Když řekla, že je to velice důležité, tak jsem jenom přikývla, ale jakmile se zmínila o tom, že bych měla utéct, jenom jsem se zhluboka nadechla a odvětila, to ti slíbit nemohu, protože nechci porušovat sliby. Už jednou jsem takhle někoho ztratila a nechci, aby někdo z mých přátel zemřel kvůli mě. Hlavou se mi prohnala vzpomínka na něj...Ale rychle jsem ji zahnala. I když...mohla bych o něm zjistit cestou nějaké informace...Když se mě Kurotora-kun zeptal, svěsila jsem trochu hlavu. Bylo mi i malinko trapné o tom mluvit, takže jsem chvíli mlčela. Stejně byste se to dříve nebo později dozvěděli, kdybychom měli bojovat...Tak kde začít? Moje rodina má zvláštní schopnost...kterou jsem, bohužel, zdědila já a můj bratr. Je to zvláštní schopnost echolokace...Víš co to je? Tak se orientují v prostoru netopýří a podobní tvorové. Tudíž mám velmi citlivé uši, čich a hmat. A pak se naše rodina specializuje na boj se zbraní. Já mám katanu. Pousmála jsem se, ale nevypadalo to, že bych katanu měla u sebe. Bojujeme za pomoci rychlosti...v tom je naše největší výhoda. Ale nevýhoda je...Dlouho jsem mlčela, ale pak jsem si položila ruku přes oči, pod vlasy. Vyhrnula jsem je nahoru a odhalila tak, že mám přes oči zvláštní druh látky rudé barvy. Tohle je naše nevýhoda. Řekla jsem celkem lhostejným tónem. Pak jsem si vlasy zase uhladila přes oči. Ze zvyku jsem si začala hrát se zeleným pruhem stejné látky, který jsem měla na pravém zápěstí.

Arata

[dirspeech]Hmmm? Tak tohle je moje ochranka? No budiž teda...[/dirspeech] ozvalo se najednou za vámi, najednou jste mohli spatřit [link=https://2img.net/h/i1208.photobucket.com/albums/cc376/Imax3Ara/Main%20Ararukon/Ikuto%20Ararukon/Findawaywuithoutlyrics.jpg]chlapce[/link] zhruba vašeho věku, kolem těch šestnácti let, měl světle hnědé vlasy, tmavé oči a od vás byl dost vysoký. Navíc měl kolem hlavy uvázaný obvaz, skoro jako kdyby byl po nějakém vážném zranění a u boku měl připnutou celkem velkou katanu se zvláštní rukojetí a čepelí s jakýmisi kanji znaky [dirspeech]Já jsem Arata, prostředník mezi Mizu no Kuni a Sanctem.[/dirspeech] dodal ještě, na jeho tváři nešel vidět ani znak jakékoli mimiky, nebyl chladný, jakožto spíše smrtelně vážný, jako kdyby se jednalo o životně důležitou věc [dirspeech]Měli bychom vyrazit co nejdříve, do stmívání by jsem rád našel nějaký úkryt, jsem dost důležitý na to, aby se na nás někdo pustil hned první noc.[/dirspeech] dodal ještě, to už však vyšlápl směrem kupředu po cestě od Sancta.

Sawaii Hitomi

Když Ryuuzetsu nesouhlasila ohledně útěku, zatnula jsem pěst natolik, že mi na spodní straně ruky vykouklo pár vystouplých žil, nenáviděla jsem tohle odmlouvání, protože by se taktéž mohlo stát, že díky mé neschopnosti se Ryuu něco stane a čí to bude vina? No moje samozřejmě, byla jsem v Sanctumu déle než ona a jsem tím pádem teoreticky zkušenější, takže bych měla dělat vlastně dvojitou ochranku na této misi, ale co na to Ryuu? Neslíbím ti, že uteču. Bylo to tak nervy drásající, avšak po chvilce jsem se uklidnila, povolila sevření ruky, na čemž se podílel hlavně jeden jediný pohled Kurotory, jenž mě dokázal rychle shladit a hodit zpět do normálu. Takže cit netopýra, ano? Zvláštní to schopnosti, no nevím, jestli se to dá nějak uplatnit v boji kromě toho, že slyšíš ještě více citlivěji než já. A opět jsem byla mimo konverzaci, cosi v hlavě mi říkalo, že jsem slovo echolokace již někde slyšela, ale kde? Bůh ví, osobně jsem pochytila jen to, že Ryuu má citlivé uši, je rychlá, vlastní katanu, kterou jsem však nikde neviděla, takže nad touto částí proslovu jsem mírně nadzvedla jedno obočí a prohlížela si Ryuuzetsu od hlavy až k patě a nakonec, že jejich schopnost má výhody a nevýhody, přičemž nevýhodou byla jakási páska. Kuro? Zase nic nechápete, Hime? Hehe... Jste opravdu zvláštní osoba, takže Komori slyší zvuky, které vaše ucho rozhodně nemá šanci zaslechnout, katanu nejspíše přivolává jistým druhem Kuchiyose a ta páska? Ryuu je slepá, vidí svět jen v jistých mlhavých obrazech díky své schopnosti, proto po vás chtěla, abyste ji přečetla text na svitku, ona by ho totiž sama nedokázala číst, jelikož není psán písmem pro nevidomé. Nic jsem neříkala, náhle jakoby moje ústa někdo zamkl na zámek a zahodil klíč, zůstala jsem chvíli stát na místě, dívala jsem se beze slova směrem k Ryuuzetsu, přičemž svou ruku natáhla ke svým očím a lehce po nich prstem přejela. Jak to může vydržet? Však ale, já myslela, že... Hime, neřešte to příliš, ani pro Komori toto téma určitě není nejpříjemnější, chci tím říci, že Hime by ráda řekla něco typu: Je mi to strašně líto, avšak sebralo jí to natolik, že se jí z jazyku vytratila všechna slova. Kuro v krátkosti vysvětlil mojí zamlklost, která byla hodně neobvyklá, vlastně řekl přesně to, co jsem cítila, takže jsem pouze kývla hlavou na znak toho, že mluví pravdu a v tu chvíli se rychle otočila za sebe, jelikož se za námi ozval cizí hlas.

Bílý tygr okamžitě přiskočil k mým nohám, kdyby se náhodou objevil nepřítel, no tento mladík jako nějaký zločinec opravdu nevypadal, on byl náš cíl a já musela nechápavě nadzvednout ramena nad jeho věkem, který se musel pohybovat někde okolo toho našeho. Mé jméno je Kurotora. Hitomi Sawaii. Vyšlo ze mě instinktivně a zároveň tak suše, že jsem vypadala jako úplně jiný člověk, což udělalo na čele vrásky mému summony, který začínal mít strach o mojí psychiku. Usmála jsem se na Kurotoru, aby si nedělal příliš velké starosti a rychlým krokem se vydala před toho kluka, přičemž Ryuu prstem ukázala, zda by mohla být tak hodná a šla tohohle rádoby nejdůležitějšího člověka pod sluncem hlídat zezadu, držela jsem poměrně svižné tempo, takže snad si ten za mnou nebude na nic stěžovat, Kuro se občas zadíval za nás a hlídal Aratu, jelikož se mu celou dobu prostě nějak nezdál...

Ryuuzetsu Komori

Raději jsem taky přešla další řeči o tom, že bych měla utéct. Pousmála jsem se směrem ke Kurotovi, no, nechci vás urazit, ale myslím, že mám bystřejší ucho než kdokoliv z lidí v Sanctumu...a taky o dost citlivější. Se smíchem jsem si přejela rukou po uších. Poslouchala jsem, jak Kuro-kun shrnuje, co všechno má moje slepota za slabosti. Trochu rozpačitě jsem si uhladila vlasy, když se zmínil o tom, že nemůžu číst normální písmo. Nakonec jsem se jenom pousmála. To je v pohodě...mě nevadí, když se o tom někdo baví. Jenom si nemyslete, že jsem kvůli tomu nějaká slabá, zdvihla jsem varovně ukazovák. Nemusí vám to být líto...když se tak člověk narodí a umí s tím žít, je to v pohodě, usmála jsem se. Vypadalo to, jako bych snad ani nechtěla normálně vidět. Už před nějakou dobou jsem slyšela, že se někdo blíží.
Otočila jsem se tím směrem a "prohlédla" si nově příchozího. Ahoj. Já jsem Komori Ryuuzetsu. Klidně jenom Ryuu...Pousmála jsem se co nejmileji a snažila působit co nejnormálněji. Trochu jsem si uhladila plášť, takže vykoukly mé pytlové kalhoty. Zašoupala jsem bosou nohou po zemi a přikývla, když mi Sawaii naznačila, ať jdu hlídat dozadu. Mám citlivé uši, takže se bude hodit, když budu vzadu. Nejčastěji nás přepadají na chvostě...Přejela jsem si nenápadně po levém zápěstí a nahmátla jemně vystouplý znak. Pousmála jsem se. Trocha tréninku...nemusí ho být příliš, ale hodil by se. Nakonec jsme se už vydali. Tak jsem šla uctivě kus za Aratou.

Sawaii Hitomi

Jakého protivu jsme to zase chytli, hmm? Proběhlo mi myslí a já hodila očkem za sebe, ten kluk byl zvláštní, pořád mi na něm něco nesedělo a Kurotora nejspíše sdílel podezření se mnou, což šlo poznat podle směru, kam se neustále jeho tyrkysové oči dívaly. Opravdu si připadáš tak důležitě? Nezdá se, že by na tobě bylo něco zajímavého, Arato-san. Ušklíbla jsem se a příponu za jméno přidala spíše jen ze zdvořilosti ke starší osobě, a ne z toho důvodu, že bych ji tam sama chtěla dát. Není pochyb o tom, že je to šermíř a nejspíše je i dost zručný, ale jestli nemá nic víc, tak k čemu tohle všechno? Navíc mi opravdu nesedí ten jeho věk, potřebovala bych to prokonzultovat s Kurem a Ryuu o samotě, ale spustit ho z očí je v podstatě neuposlechnutí mise a navíc... Otočila jsem hlavu zpět dopředu a upřeně se zadívala na svého bílého tygra. Nemůžu dovolit polevit v ostražitosti ani vůči jemu samému, nechci přijít o to, co mi je drahé. Bylo to docela vtipné, nikdy jsem takhle podezřívavá nebyla, ale časy se mění a já se přizpůsobila dnešnímu krutému světu, nic není dokonalé a všude jsou lži, stejně tak jako podrazy a zástěrky, někdo nosí masku, aby zakryl své pravé pocity, jiní se chovají zdvořile, aby zatajily své krvavé plány, takže moje ostražitost byla na pravém místě, ne? Nepodceňuj nás zase tolik, pane důležitý. šeptla jsem téměř nepostřehnutelně na jeho poznámku o tom, že se do nás pustí někdo první noc a my podle něj nebudeme schopní dojít dál, samozřejmě je mou povinností ho chránit i za cenu svého života, což bych udělala a taktéž udělám, pokud to bude nutné, avšak pokud si o sobě bude myslet, že je něco víc než my ostatní, tak ho fakt nebudu mít ráda. Za tu dobu jsme ušli už pořádný kus cesty od Sanctumu, všude byl poměrně klid, Kuro zatím nehlásil žádné nebezpečí, takže cesta odsýpala velice rychle...

Arata

[dirspeech]První pohled velice často klame Sawaii, měl jsem pocit, že už by jsi to měla znát, když jsi se setkala s Akatsuki. Ale chápu tvou podezřívavost vůči mě, po té misi s převozem toho vězně, který vlastně vůbec nebyl vězeň.[/dirspeech] řekl Arata a mírně se pousmál, na jejich rozestavění se pouze mírně podíval, ale nic nenamítal [dirspeech]Já vás nepodceňuji, ale pokud si Sanctum myslí, že sám nedokážu dojít do Mizu no Kuni, pravděpodobně čeká něco velkého, tak se jen divím, že jsem dostal jen dvě kunoichi na úrovni genina, ale to už je jedno. Zkušenost v boji se neurčuje podle hodnosti, ale podle zručnosti, a už jen podle toho zvířete poznám, že budeš určitě zkušená kunoichi.[/dirspeech] dodal s mírně tajnůstkářským tónem [dirspeech]Jsem článkem mezi Sanctem a Mizu no Kuni, pravděpodobně se dá vyjednávat i beze mne, ale se mou se všechno hýbe tak jak má. Proto jsem natolik důležitý a proto jsem trnem v oku mnoha lidem, aliance šermířů se Sanctem totiž není pro žádného zločince nic příjemného.[/dirspeech] dodal ještě.

Sawaii Hitomi

Tak to prr! Téměř okamžitě jsem se ohradila nepříjemným tónem, jakmile Arata začal mluvit o misích, které jsem stihla za svojí službu Sanctumu podstoupit, zastavila jsem v chůzi a otočila se jeho směrem. Jak ty tohle sakra víš, hmm? Možná jsi prostředník mezi Mizu no Kuni a Sanctumem, ale moje mise nemají s Mizu absolutně co dělat a do archivu Sanctumu bys přístup mít neměl. Jsou to soukromé záležitosti, popravdě se mi nelíbí, že o mě můžeš vědět snad dokonce víc než já sama. Stála jsem sice přímo naproti Aratovi, ale výškově jsem mu sahala možná tak někam ke krku, takže jsem měla co dělat, abych se mu celou dobu dokázala dívat do jeho tmavých očí, kde jsem hledala důvod toho, kde tohle všechno zjistil. Víš, teď jsi mi dal několik dalších důvodů tě podezřívat, ale to byl záměr, že? Můj tón se změnil, už nebyl tak nevlídný, ale spíše beznadějný, jelikož tohle byla pořádná otrava a já s tím nemohla vůbec nic udělat. Nechte to být, Hime, však on to časem prozradí, nikdo není neomylný. Ale, Kuro-kun, on- Nedořekla jsem, protože na mě tygr mírně vycenil zuby, což mě mělo zkrotit a očividně to fungovalo více než efektivně, Kurotora si zachovával jako obvykle chladnou hlavu, avšak stále jsem nechápala jeho postoj, taktéž ho podezříval, no teď to vypadalo, že nechce, abych z Araty něco tahala. Nehoda? špitla jsem a zároveň položila prst na čelo Araty, kde měl omotaný bílý obvaz, napadlo mě, že to nebude mít asi jen tak na okrasu, protože něco takového nenosí ani ti největší frajeři. ]Pojďme, nemáme moc času. Hai! Kývla jsem hlavou na Kurotoru, elegantně se otočila na patě, tedy alespoň jsem se o to pokusila, protože otočení jsem trochu nevypočítala a na konci jsem si málem dala na čumák, ale díky bohu za moje reflexy, které mě nakonec udržely nad zemí, rychlejším krokem jsem se opět vydala na cestu po boku svého bílého tygra, jenž stále očkem kontroloval našeho drahého Aratu...

Arata

Arata se pouze pousmál přitom, jak Sawaii mluvila, přesně tohle totiž chtěl u ní vyvolat, ještě větší pocit nedůvěry vůči němu, on sám si z toho nic nedělal a trochu legrace neuškodí [dirspeech]Máš pravdu, přístup do archivů o misích nemá jen tak někdo, o to víc by jsi měla chápat mou hodnotu pro Sanctum, nemyslíš? A nemusíš se bát, vím jen to, co jsem vědět potřeboval o vašich schopnostech, nic víc mne nezajímalo.[/dirspeech] dodal a pousmál se, když se poté Sawaii zastavila a začala k němu mluvit téměř z očí do očí, též se zastavil a nasadil celkem dost vážný pohled, zvláště při připomínce k jeho zranění a obvazu kolem jeho horní části hlavy [dirspeech]Většinou mi lidé do tváře nevidí, tak to neřeším. Ale máš pravdu, nehoda... procházím dost náročným tréninkem, kde jsou takové nehody na denním pořádku, tohle vlastně bylo ještě celkem dost slabé.[/dirspeech] dodal a poťukal si na čelo, opět se mírně pousmál a pomalým krokem opět vykročil směrem dopředu hned za Sawaii [dirspeech]Měla by jsi poslechnout tu kočku, není dobré strkat nos do všech věcí, to mi můžeš věřit.[/dirspeech] dodal.

Sawaii Hitomi

Ta kočka má jméno! Sklapněte, Hime! Omlouvám se, Kuro-kun. Co to s vámi dnes celý den je? Vstala jste blbou nohou nebo co se stalo? Nevím, jsem asi přetažená. Tak se koukejte srovnat, takto vznětlivá jste nikdy nebyla. Arata-san, promiň. Vyšlo ze mě potichu a já se ani na chvilku nekoukla za sebe, nevěděla jsem, proč jsem taková, možná to bylo tím, že mě Arata svými slovy rozházel natolik, že jsem se přestala kontrolovat nebo to opravdu bylo jen z nedostatku spánku, kterého se mi skutečně poslední dobou příliš nedostávalo, ale tak či tak jsem si nechtěla rozhněvat summona, takže jsem Kurotoru poslechla a šla mlčky stále vpřed. Takže jsi o nás věděl od začátku, hmm? V tom případě se divím, že jsi mě již dávno neposlal zpátky do Sanctumu, jsem neužitečný shinobi s ještě více neužitečnějšími technikami. Vypadalo to, jakobych si sama pro sebe mumlala cosi pod nos, sic všechno bylo směřováno k Aratovi za mnou, ale nechtěla jsem se na něj znovu otáčet, cítila jsem ještě vůči němu vztek smíchaný s divným pocitem úzkosti, připadala jsem si vedle něj jako svázaná v řetězech, absolutně bezmocná a neschopna jednat správně, bůh ví, čím to bylo. Ta vzpomínka na zranění, zajímalo by mě, co přesně se mu stalo, ale jak sám řekl, nemám mu co čmuchat do soukromí, takže mi to asi může být putna... Mírně jsem přivřela oči a přidala do kroku, abychom měli alespoň první den za sebou nebo abych si již konečně mohla někam sednout, byla jsem většinou zvyklá cestovat ve vzduchu nebo alespoň jsem vždy seděla na svém tygrovi a snažila se tak napodobovat klan Inuzuka, který jsem obdivovala za jejich spolupráci se psy, jenž jsem já nikdy zažít nemohla a teď jsem musela jít celou cestu po svých? Trošku brutální po těch několika letech létání, ale nedala jsem nic najevo, jako obvykle jsem si udržovala bezstarostnou tvář, byla jsem takto ideální shinobi, ne?

Arata

[dirspeech]Ale jistě, omlouvám se, Kuro-kun, pokud ti tak smím říkat, samozřejmě.[/dirspeech] řekl Arata a mírně se směrem k tygrovi pousmál. Nad chováním Sawaii se pouze zasmál, vůbec si to nebral osobně, naopak byl spokojen, že nevázne atmosféra jen tak a není to jen bezduché chození bez jakéhokoli náznaku legrace [dirspeech]Ano, věděl jsem o tobě od začátku, musel jsem si přece prvně odsouhlasit lidi, kteří mne budou doprovázet, neměl jsem v úmyslu skončit s nějakým neschopným nekňubou, který pomalu ani neudrží v rukách kunai bez toho, aby se o něj neříznul.[/dirspeech] řekl úsměvně Arata [dirspeech]Tvé techniky jsou velice zvláštní, ještě jsem se s takovým druhem ninjutsu nepotkal, a to že jsem se potkal s hodně technikami, ale rozhodně není k ničemu. V souboji se bude určitě hodit, jak jsem tak zkoumal. Pocházíš ze Sancta? Mám pocit, že jsem o něčem podobném četl v městské knihovně, myslím tvé techniky. Tak by mne zajímalo, jestli má tvá rodina původ zde.[/dirspeech] dodal.

Sawaii Hitomi

Jistě. Kurotora pouze přikývl svou mohutnou hlavou a pokračoval dále vpřed, já jsem neodolala a zvědavě otočila hlavu na Aratu, přičemž komicky nadzvedla jedno obočí a zadívala se na něj dost nechápavým pohledem. Arata-san, vy jste mi pěkně ukecaný člověk, že? No jsem ráda, že tu není hrobové ticho, opravdu asi můj první obrázek o tobě klamal. Příjemně jsem se usmála a pokračovala v chůzi takovým divně hopsavým krokem. Aaaah, tak to jsi udělal špatnou věc, moc špatnou věc, protože moje zacházení se zbraní je jaksi, hehe. Hlasitě jsem se zasmála a začala se drbat ve svých dlouhých vlasech, které byly ještě před pár sekundami úhledně upravené v culíku, ale teď z nich bylo vrabčí hnízdo. Zase ve své kůži, Hime? Si piš! Měníte nálady častěji jak počasí na podzim. Hej! Nafoukla jsem uraženě tváře, načež se Kurotora jen pobaveně ušklíbl a dále šel kupředu stejně rychlým tempem. Takže v krátkosti, jdeme do Mizu no Kuni, to znamená pořádná hromada vody, moje techniky nemají velmi přátelský vztah s vodou a většinou se strachy roztečou na inkoust, tím se stávám co? Nečekala jsem na odpověď a rovnou ji řekla sama nahlas. N-e-p-o-u-ž-i-t-e-l-n-o-u! Vyhláskovala jsem s úsměvem na rtech a na chvilku se zamyslela, když se mě Arata zeptal na původ. Neřekla bych ze Sanctuma jako takového, spíše jsem se narodila někde na území Světlé Říše, kde? To po mě nechtěj, je to 16 let zpátky, nepamatuji si všechno. Uchechtla jsem se a přičemž několikrát nadzvedla ramena, nevěděla jsem o svém životě absolutně vše, tudíž jsem mu nemohla přímo odpovědět, ale snad to stačilo. A odkud pocházíš vlastně ty? Je zvláštní, že jsi byl vybrán jako prostředník i v tvém věku, musíš patřit k nějakému významnému rodu nebo tak. Dodala jsem nakonec, aby náhodou řeč nezačala stát v tom nejlepším...

Ryuuzetsu Komori

Šla jsem uctivě asi dva kroky za nima, kápi přes hlavu. Vlasy stále přes obličej a jenom tiše poslouchala, o čem se baví. Přemýšlela jsem o Sawaii...mohla by i mě takto podezřívat? Snad ne...Doufám, že jsem jí nedala důvod. Když se zastavili, otočila jsem se k nim zády. I když jsem nevyrůstala ve městě, byla jsem celkem slušně vychovaná, a tak jsem je neposlouchala. Místo toho jsem si zkontrolovala, jestli nás nikdo nesleduje. Pak jsme se zase dali do pohybu. Pousmála jsem se nad jejich dalšími slovy, ale stále mlčela. Nechtěla jsem jim dávat důvod k tomu aby mě mohli provokovat, popichovat nebo tak...Místo toho jsem si jenom něco tiše broukala. Až pak jsem si uvědomila, že o mě prakticky nic nevědí...Přišla jsem před malou chvílí, takže o mě nejsou nikde záznamy. V duchu jsem se zasmála. Asi si myslí, že jsem slabá...a budou mít pravdu? Asi ano...proletělo mi hlavou. Tvářila jsem se normálně, ale v duchu hodně přemýšlela nad tím, jestli se dokážu přičlenit do kolektivu...A jestli je Arata tím, kým se zdá být nebo jsou Sawaiiny myšlenky správné...

Arata

[dirspeech]Je to moje přirozenost, na většině úkolů či misí, na kterých se podílím se většinou nemluví, žádné tváře ani řeči, pouze činy.[/dirspeech] řekl a mírně se poškrábal ve svých střapatých vlasech [dirspeech]To byla samozřejmě metafora, nejedná se čistě o umění se zbraní, od toho jsem tu měl jiné možné jedince, takže neměj strach.[/dirspeech] dodal usměvavě a pokračoval v cestě [dirspeech]Ano, vím o slabině vůči vodnímu prostředí. Jak jsem řekl, o těch technikách jsem toho hodně načetl, hlavně díky svému postavení a nutnosti znalosti všech možných nepřátelských jutsu. Jak jsem zjistil, tak inkoust tebou používaný je speciální, ale záleží primárně na tvé zručnosti a schopnostech, stejně jako způsobu, proto je to unikátní technika, kterou nemůže ovládnout kdokoli.[/dirspeech] řekl Arata a pousmál se [dirspeech]Zkus tohle, je to speciální směs přírodních vosků, je to v kapalném skupenství a při styku s tvým inkoustem by se to mělo začlenit na molekulární úrovni. Pokud uděláš svou techniku s tímhle voskem, měl by být vosk odolný vůči vodě, alespoň do dob, dokud na ně někdo nepoužije ohnivou techniku, která vosk rozteče.[/dirspeech] dokončil a hodil Sawaii lahvičku s tmavě žlutou kapalinou, při větách o původu se mírně pozastavil [dirspeech]Hmm... no, já pocházím ze Světlé Říše, z Mizu no Kuni. Ale aktuálně tam nežiji, pracuji pro Sanctum v podstatě už od dob co pamatuji, takže to moc neřeším.[/dirspeech] dokončil.

Sawaii Hitomi

Podle mě se mu dá věřit, co si o tom myslíš ty, drahý příteli? Nenápadně jsem nadzvedla koutky rtů do úsměvu a zadívala se na Kurotoru, věděla jsem, že ačkoliv by Aratovi i on sám nejspíše rád věřil, tak nemůže, nesmí věřit nikomu jinému než svému svolávači, v tom je jeho oddanost, vždy bude ve střehu i proti mým přátelům, co kdyby náhodou někomu z nich ruplo v bedně? Když Arata mluvil o mých schopnostech, které nebyly ničím výjimečné, ale on o nich mluvil, jakoby to bylo něco speciálního, že to dokáži ovládat zrovna já, mírně jsem se začervenala a poskočila z nohy na nohu. Děkuji mnohokrát, Arata-san. Určitě se to bude hodit a pomůže mi to v naší misi. Uklonila jsem se na znak díku a lahvičku prozatím strčila do své zadní kapsy, měla jsem v plánu ji aplikovat až se někde usadíme, protože za pochodu by to rozhodně nedopadlo dobře, kor s mýma roztřesenýma rukama. Ví toho doopravdy hodně, kdyby nás chtěl podrazit, já bych šla ke dnu do pár sekund, ale o Ryuu toho moc neví, ona zůstává naší společnou výhodou. Chtěla jsem Aratovi věřit, avšak moje myšlenky to jaksi neměly v plánu dovolit tak brzo po pár sladkých slovíčkách, jednoduše mi mé vlastní svědomí zakázalo nechat sebou tak lehce manipulovat okolím. Nevíš náhodou, jak dlouho nám ta cesta potrvá? Je jasné, že za jeden den tu cestu nezvládneme, ale zítra poletíme! Toto dlouhé chození neprospívá mým párátkům... Smutně jsem si povzdychla a zadívala se na své nohy, které šly již pouze z donucení, navíc toto tempo, které Kura celou dobu udržoval, taktéž nebylo nejpomalejší, a to mi moc po cestě nepomáhalo...

Arata

[dirspeech]Netestoval jsem to, jaksi jsem neměl příležitost. Ale podle všech pokusů by to mělo fungovat, jen si dávej pozor na oheň, ten je opravdu problém.[/dirspeech] řekl Arata a dál pokračoval [dirspeech]Hmm... no, naposled to trvalo zhruba tak týden, vlastně asi deset dní, když počítám i tři dny strávené na moři, byla to opravdu dlouhá cesta a taky dost těžká, naštěstí to byla tajná cesta, takže nebyla příležitost na naše napadení.[/dirspeech] dodal ještě a mírně se kolem sebe porozhlédnul [dirspeech]Pravděpodobně bude lepší letět, na zemi jsme určitě víc na ráně. Ale nad mořem bych raději neletěl, většina útočníků, pokud tedy útočí na moři, se dopravují nějakým způsobem vzduchem, takže bez lodi by to mohlo být dost nebezpečné.[/dirspeech] řekl ještě a mírně se zamyslel. Už šli celkem dlouho, slunce stále svítilo na obloze a dělalo příjemné teplo. Procházeli cestou lemovanou lesem [dirspeech]Je dost možné, že na náš zaútočí i Akatsuki, aliance mezi šermíři je pro ně problémem kvůli zbraním, ke kterým má Sanctum díky šermířům přístup, stejně tak jako loajalita celé Mizu no Kuni, které šermíři v podstatě volnou rukou vládnou, respektive tam mají respekt.[/dirspeech] řekl ještě tak mimoděk Arata, nechtěl je zbytečně děsit, ale též je chtěl připravit na možné hrozící nebezpečí na téhle misi.

Sawaii Hitomi

Deset dní?! Lidi, mám takovou malou, bezvýznamnou, kontrolní otázečku... Má tu s sebou sakra někdo nějaké jídlo na tak dlouhé putování?! Zeptala jsem se s vystrašeným výrazem a zadívala se Aratovi na záda, zda náhodou nenosí nějaký hezký kouzelný batoh, který bych přehlédla a v něm by měl nějaké pěkně velké zásoby jídla a pití na tolik dní. Blafuje! Měla jsem pocit, jakoby se moje vlastní mysl zbláznila, proč by nás Arata chtěl nalákat do pasti, však čím dříve to dokončíme, tím dříve bude mít i on klid od tohohle všeho, takže jsem neměla žádný důvod pochybovat o jeho nápadu, avšak stále jsem měla trochu obavy o svoje svědomí. To je toho, nějací Aka- Počkej co?! Už jsem chtěla bezstarostně mávnout rukou ve vzduchu, když v tom jsem se zasekla a doslova vyvalila oči na Aratu. Nechci znovu potkat Akatsuki, minule to byla bláznivá ženská, co nás chtěla zabít a potom dýmový týpek, navíc tohle má být středně těžká mise! Ne, žádní Akatsuki se určitě nekonají, ne, ne, ne... Kroutila jsem hlavou a snažila sama sebe přesvědčit o tom, že tohle bude jen dlouhá procházka s mým týmem, která se vůbec nemůže zvrtnout v boj o holý život proti vypuštěným psychopatům od Akatsuki. Tak poletíme už teď. Kuro-kun, až bude potřeba, zavolám tě. Ušklíbla jsem se na Kurotoru, který rázem zmizel v oblaku bílého kouře, roztáhla jsem v ruce svitek a rychlými pohyby dlaně na něj namalovala tři velké sumi ptáky, kteří po jednoduché ruční pečeti vystoupli ze svitku a stanuli před každým z nás. Tak nasedejte panstvo, vzlétnutí bude trošku prudké, ale potom to bude lahoda. Zvedla jsem palec, pohodlně se usadila mezi křídly ohromného inkoustového zvířete, s nímž rychle vyletěla nad vrcholky stromů a pobaveně mávala dolů k těm dvěma. Jejich zvířata udělala přesně to samé, jakmile na ně Ryuu a Arato naskočili, přičemž jsme se seřadili opět do té stejné formace jen s menšími rozestupy, abychom se případně lépe slyšeli, kdyby bylo potřeba...

Ryuuzetsu Komori

Když Sawaii vyvolala ptáky, trochu jsem se podivila. Ale bez protestů jsem k jednomu z nich přišla. Nikdy jsem ve vzduchu nebyla...ale může to být zajímavé. Avšak pokud poletíme příliš vysoko, asi se budu bát...Nakonec jsem se celkem elegantně vyhoupla na ptáka. Chvíli jsem počkala na Aratu, ale to už jsme se všichni zvedli do vzduchu. Poryv větru se mnou hodil tak, že jsem málem spadla. Držela jsem se co nejpevněji. Vítr byl opravdu silný, až mi stáhl kápi a vlasy mi začaly létat do všech stran. Snažila jsem se je nějak zkrotit, ale moc to nešlo. Kdyby se teď ti dva ohlédli, určitě by viděli, že mám pruh látky přes oči. A co by na to řekl Arata? Určitě by se mi buď smál, podceňoval mě a nebo by mě litoval. Svěsila jsem hlavu a nechala s unášet na ptákovi z inkoustu.

Arata

Arata se pouze pousmál při reakci Sawaii na veškeré informace, které ji právě podal, předpokládal tak trochu, že ji to možná vyděsí, což ostatně bylo dobře [dirspeech]V pořádku, určitě potkáme po cestě nějaké místo, kde se budeme moci najíst, a pokud ne, tak si jednoduše jídlo obstaráme, všude v téhle oblasti je les a tam vysoká, není co řešit. A co se lodi týče, tam bude jídlo zařizovat kapitán, neměj strach.[/dirspeech] dořekl Arata a potom naskočil na inkoustové stvoření, které v okamžiku vzlétlo vysoko do vzduchu [dirspeech]Akatsuki jsou samozřejmě ta nejhorší možná varianta, raději jsem vám to řekl předem, dokud máte ještě možnost návratu. Není stoprocentní, že potkáme Akatsuki, ale též to nemůžu vyloučit, zabitím mě by si ušetřili do budoucna velké množství problémů.[/dirspeech] dodal Arata a pousmál se [dirspeech]Navíc, v Hi no Kuni nemá Akatsuki téměř žádnou moc, pokud půjdeme skrze tu zemi, v podstatě nám nic nehrozí nemluvě o tom, že tu zemi znám jako své boty. Můžete být v klidu, všechno jsem naplánoval už předem, přece nebudu zbytečně obětovat životy nevinných, že?[/dirspeech] dodal usměvavě.

Sawaii Hitomi

Pokud by se někomu začalo dělat špatně, tak řekněte. Houkla jsem směrem za sebe a očima se zadívala nejdříve na Aratu a poté na Ryuu, o níž jsem si dělala starosti, celou dobu byla totiž až nezvykle potichu, což se mi příliš nezdálo, vypadalo to, že se trochu bojí a navíc jí létající vlasy odhalily tvář, na které měla pásku přes oči. Po jedné ruční pečeti, jenž jsem udělala ve skrytu svého těla, takže to nikdo nepostřehl, se okolí Ryuuzetsu náhle zklidnilo, zvíře tolik nemávalo svými křídly a spíše se jen vznášelo ve vzduchu, tím ji tolik nefoukal vítr do obličeje a navíc se přestala kývat ze strany na stranu, mile jsem se usmála na Ryuu a doufala, že teď to již bude v pořádku, chtěla jsem její tajemství udržet v takovém stavu, ve kterém bylo do teď. Vypadá to, že jsi toho již hodně prožil, klidně bych tě mohla oficiálně nazvat vůdcem našeho týmu. Když jsem se tak nad tím zamyslela, připadala jsem si vážně nepotřebně. Co myslíš, nezní Arata-sama dobře? Zasmála jsem se a při zmínce o návratu si hlasitě povzdychla. Cestu jsme již započali, nemám důvod se vracet zpátky se stáhnutým ocasem jako nějaké zbabělé děcko, i kdyby šlo do nejhoršího, tak splním misi do puntíku a nechci slyšet nic o tom, co by se stalo, kdyby tě zabili, protože se nic takového nestane. Nemůžu si dovolit selhat jak před Snowem a Mokou, tak ani před tebou samotným. Prstem jsem ukázala na Aratu a na chvilku se zatvářila co nejvážněji jsem dokázala, jenže jako obvykle jsem poté chytla výbuch smíchu, jelikož jsem si představila samu sebe s tím výrazem, o který jsem se neúspěšně pokoušela. Životy nevinných, hej? Mám pocit, že jsme v tomhle namočené s Ryuu-chan už od samého začátku, takže jsme všichni na jedné lodi, A-r-a-t-a-s-a-m-a. Vyplázla jsem na Aratu jazyk, protože to oslovení mělo vážně něco do sebe, ale i tak mi to přišlo blbé, však jsme byli pomalu stejně staří. Pojďme se vsadit o něco! Přijdou nebo nepřijdou Akatsuki? Co myslíš? Ušklíbla jsem se a přemýšlela o tom, jestli Ryuu vůbec ví něco o té zločinecké organizaci, jejíchž jméno snad slyšet každý alespoň jednou v životě, třeba i pouhou náhodou...

Ryuuzetsu Komori

Když se kolem mě vítr zklidnil a zjistila jsem, že se na mě Sawaii usmívá, nějak mi to došlo. Nepatrně jsem kývla a ústy naznačila 'děkuji'. Usmála jsem se a poslouchala jí. Když se zmínila o tom, že jsme v tom namořené, musela jsem se zasmát. Nakonec jsem začala přemýšlet o těch, co je nazývá Akatsuki...Už jsem to někde slyšela...kde? Ano! Napadali města, kudy jsem procházela. Prý mají černé pláště s červenými obláčky. A jsou opravdu silní...Zazubila jsem se pro sebe. Jednou bych s někým takhle silným chtěla bojovat, zauvažovala jsem a pak houkla na Sawaii. Vsadím se, že se neobjeví...Zazubila jsem se na ni a sklonila hlavu k zemi. Byli jsme dost vysoko, ale ještě jsem ji mohla "vidět"...Dokázala bych i říct, jak daleko je který strom na přesnost jednoho milimetru...Ale stačí mi, že mohu kontrolovat své nejbližší okolí. Nenápadně jsem se "podívala" kolem sebe, když jsem otáčela hlavu ze strany na stranu. Nikde nikdo...trochu zvláštní, ale lepší než boj ve vzduchu. Usmála jsem se pro sebe a zase jsem si něco začala broukat.

Arata

[dirspeech]Jsem na let zvyklí, takže to bude v pořádku.[/dirspeech] odpověděl Arata a mírně se pousmál, už dlouho neviděl krajinu z ptačí perspektivy, tak si to celkem užíval. Zároveň se však ohlížel kolem sebe a hledal potencionální nepřátele, kteří by mohli ohrozit tuto misi. [dirspeech]Ano, mnoho lidí mi říká, že na svůj věk jsem toho prožil možná až trošku moc, ale už to neřeším, zvykl jsem si na to. Už od mala jsem byl velice tvrdě trénován, abych mohl plnit své budoucí cíle. Takže jsem tak trochu zvyklí na tvrdé prostředí bez citů a tak podobně, bylo to kruté, ale hodně mě to naučilo... ač jsem nikdy nehrál na schovávanou, uměl jsem poznávat rostlinstvo, zvěř a učil se základní boj se zbraněmi. Jsem spokojen se svým životem, už jen, aby mi ho Akatsuki nevzali, že?[/dirspeech] dodal usměvavě, na poznámku o kapitánovi se mírně pousmál, ale nic neříkal, nechtěl nic říkat. [dirspeech]Očekával jsem, že se nebudete chtít vzdát, to je dobře. Ale tahle mise bude dost možná dost tvrdá, tak se na to připravte.[/dirspeech] dodal úsměvně. [dirspeech]Předpokládám, že let nám zkrátí pěší cestu tak o tři dny, to je skvělé, budeme na místě ještě před dobou očekávání.[/dirspeech] dodal ještě. [dirspeech]Akatsuki jsou zlí hoši, ti nejhorší z nejhorších a ti nejlepší z nejlepších. Trénovaní těmi nejlepšími shinobi z obou kontinentů, se speciálními Kekkei Genkai, jež je činí ještě nebezpečnějšími, bez citů a svědomí, jen jdou za svým cílem.[/dirspeech]

Sawaii Hitomi

Jakmile Ryuu řekla, že Akatsuki nepřijdou, široce jsem se zašklebila a nahodila takový zvláštně vyzývavý výraz. Tak já vsázím na to, že se někdo od nich ukáže, ten kdo prohraje, platí večeři v Sanctumu. Tak nějak jsem tušila, že moje tvrzení se v realitu nepromění, takže jsem počítala s prohrou, napadlo mě ale, co když prohraje Ryuuzetsu? Nebylo by dobré, aby za mě utrácela peníze, které si pracně vydělá hned po první misi, avšak i pro tuto situaci jsem měla řešení, nad kterým jsem se letmo pousmála. Osud, jenž ti ostatní určují již po narození... Díky bohu, že já nic takového nezažila, vlastně si nedovedu představit, že bych byla v tvé kůži, nejspíše bych se zbláznila být na tvém místě. Zasmála jsem se a následně sklopila hlavu, ve skrytu duše jsem Aratu obdivovala, já kdysi dávno měla všechno, o čemž někteří mohli jen snít, milující rodiče, soupeřivého staršího bratra, teplo sladkého domova, pár zvířecích duší, které mě neustále podporovaly, bezproblémový život, byla to sice nuda, ale pořád lepší než se nechávat vyčerpávat do bezvědomí pod přísným pohledem svých nadřízených. Neprovokuj tou smrtí, dlouhatáne! Nejsem sice rambo, ale i tak tě můžu přetáhnout klackem. Zašklebila jsem se na Aratu a přemýšlela, jak mu z mise udělat spíše zábavnou týdenní vycházku, neměl nejspíše moc možností se aktivně zapojit do normální společnosti, která si užívá každé chvilky života, tudíž jsem měla nutkání mu to alespoň z části vynahradit na této cestě. O tři dny? To je super! Byla to opravdu dobrá zpráva, protože takhle jsme automaticky získali tři dny svého vlastního volného času. Ach ano, někteří jsou bohužel ale až nezdravě děsiví, beztak neustále nechápu ten jejich cíl, chtějí snad válku? Proč nám neustále jdou po krku, už tolik lidí zemřelo jejich rukou, že mě bolí jen pomyšlení na to vysoké číslo mrtvol na účtu té organizace. šeptla jsem smutným hlasem a rozhlédla se kolem sebe. Všude klid. Snad to není ticho před bouří... Proběhlo mi rychle myslí a já se pořádně protáhla, potřebovala jsem si prokřupat pár kostí v těle, které rychle naskákaly na své správné místo a já se tak konečně zbavila té otravné bolesti v zádech...

Ryuuzetsu Komori

Poslouchala jsem je a přemýšlela o svém dosavadním životě. Ani nevím proč, ale ústa se mi začala pohybovat a tvořit věty. To mě zavrhli i moji rodiče, když zjistili, jakým směrem se můj život bude ubírat...ale nevadí mi to. Získala jsem něco jiného, takže by se dalo říct, že proběhl rovnocenný obchod. A ostatně bych ani takové rodiče nechtěla. Prý měli strach či co, lhostejně jsem pokrčila rameny. Chvilku jsem mlčela, jelikož jsem opět přemýšlela o bráškovi. Rychle jsem myšlenky zahnala pryč a raději se zeptala, co přesně jsou ti Akatsuki zač? Jenom jsem o nich slyšela, když jsem putovala po Světlé Říši...Vysvětlila jsem a zaujatě čekala. Jestli jsou opravdu tak hrozní, tak mě to láká ještě víc je vidět v boji. I když bych asi přišla o život ještě před tím, než by boj začal. Poškrábala jsem se na levém zápěstí a mimoděk si utáhla ten zelený pruh látky na mém pravém zápěstí. Něžně jsem po něm přejela prsty a čekala na odpověď.