Arata

[dirspeech]Netuším, kdo po nás jde ani kolik jich je. Ale není to směrované oproti nám, je to čistě náhoda, pravděpodobně, takže máme štěstí v tom, že jejich tým, pokud jich je víc nebude složen speciálně proti nám.[/dirspeech] řekl Arata [dirspeech]Musí mezi nimi být někdo s dobrou maskovací technikou nebo něčím podobným, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by dokázali tak jednoduše slídit kolem našeho tábora bez povšimnutí. To je celkem dost problém, sakra.[/dirspeech] řekl Arata a zavřel na několik sekund oči a začal se soustředit, z pouzdra na noze vytáhl pětici kunaiů a systematicky je hodil kamsi kolem sebe tak, aby nikoho nezasáhl, poté otevřel oči [dirspeech]Jsem zmaten, kolem nás určitě nejsou. Musíme si dávat pozor a očekávat neočekávané.[/dirspeech] řekl [dirthink]Mám jen jednu možnost... zatraceně, ale to nemůžu riskovat. Je toho až příliš v sázce, než abych je tam přivedl.[/dirthink] pomyslel si ještě Arata

Toshi Takari

Ako to už býva zvykom všetky veci na misiu som mal dávno pripravené a so sebou. Robil som to tak vždy, keď som sa chcel aspoň na chvíľku dostať preč z mesta a šiel som si po misiu od Moky. Ešte len pred pár sekundami som vystúpil z centrálnej budovy mesta a už som sa tváril omnoho spokojnejšie ako predtým. Žiadne zbytočné zvuky, žiadne zbytočné reči len jasný cieľ a nikto na obzore, tak ako vždy, keď sa môžem s Ayame vzniesť k oblakom. Občas mi takýto pokoj chýbal ale nikdy som neľutoval svoje rozhodnutie prísť do tejto ríše. Prehodil som si batoh cez rameno, tak aby sa mi neustále nezošmykoval z pleca a začal skladať pečate uprostred nádvoria. Vak obsahoval len veci, ktoré som považoval za dôležité, všetko ostatné som si totiž mohol obstarať aj bez potreby toho, aby som to zbytočne vláčil so sebou. Základná výbava obohatená o moje zbrane už bola akousi rutinou a okrem nej som si zbalil len vlastnú vodu a niečo málo pod zub aby som sa nemusel zastavovať vždy, keď ma premôže hlad. Okrem týchto základných vecí som vzal aj podrobnejšiu mapu ríše a teda aj ostrovov Mizu no Kuni, zeme do ktorej som sa chystal. „Kuchiyose no Jutsu!“ pred hlavnou budovou zavládol na pár sekúnd zmätok, pretože Ayame úderom svojich krídel spôsobila menší rozruch priamo na hlavnom námestí pred radnicou. Môj pohľad padol na týpka, ktorého som stretol na radnici. Keby som bol tušil čo je zač, najskôr by som ho nechal na mieste ale ako kedysi poznamenala Moka, každá pomoc sa môže hodiť. Žiadny oheň sa samozrejme nekonal, kedže krídla efektívne uhasili všetok jeho ohníček na jeho úbohej cigarete v papuli. [dirspeech]Celú cestu poletíme a tej veci v ústach sa rovno zbav, teda pokiaľ nevieš lietať.[/dirspeech] Nemali sme čas na zbytočné debaty a tak som dúfal, že skrátka vyskočí a všetky zvyšné otázky budeme riešiť vysoko v oblakoch, čo sa napokon aj stalo. Ayame zamávala niekoľko krát svojimi krídlami a odrazila sa vysoko k oblohe, čím už po druhý krát spôsobila ten zmätok pred centrálnou budovou ríše. Udržať sa na Ayame dalo rozhodne prácu a preto som predpokladal, že ten týpek koncentroval bez zbytočných otázok svoju čakru priamo do chodidiel aby sa udržal, bez toho to skrátka pri vzlete a samotnom lete snáď ani nešlo. Moja orlica odo mňa získala všetky potrebné inštrukcie, zatiaľčo si nováčik mohol zvykať na pohľad z vtáčej perspektívy. [dirthink]Ktovie do akých problémov sa ten tím zaplietol, naposledy však mala organizácia šermiarov, ktorá má pod kontrolou väčšinu Mizu no Kuni konflikt práve s Akatsuki. Pokiaľ by som bol Sawaii bol by som opatrný, možno by som sa vydal mimo známe cesty ale ak tuší o problémoch vzlietnu priamo ponad jedinú zem medzi Sanctum a ich cieľom, to jest Hi no Kuni. V pobrežných oblastiach krajiny je veľký prístav odkiaľ lode pravidelne cestujú do neutrálnej ríše, čo znamená, že buď celú cestu poletia alebo sa budú plaviť. V jednom aj druhom prípade je to každopádne úplne jedno, Ayame dokáže prekonať veľké vzdialenosti a vydať na oblohe omnoho väčšiu rýchlosť než ktorýkoľvek tvor od Sawaii Hitomi. Snáď dorazíme skôr než nepriateľ a poskytneme im väčšiu šancu.[/dirthink] Môj pohľad sa v tom momente sústredil na druhú osobu priamo za mnou. Netušil som kto to je, nevedel som o ňom nič, mohol som len dúfať, že bude v boji ako tak použiteľný. Či už dorazíme v čas alebo nie, možno to budeme práve mi, kto rozhodne. [dirthink]Leť Ayame, už opäť je to tu, čas pripomenúť si čím sme.[/dirthink]

Let prebiehal podľa očakávania. V priebehu veľmi krátkeho času sme prekročili neutrálnu hranicu jednotlivo rozdelených zemí Hikari Tenkoku a ocitli sme sa nad Hi no Kuni. Postupovali sme rýchlo ako obvykle. Krajina pod nami sa nepretržite menila. Raz to boli nízke pohoria medzi ktorými sme leteli, potom dlhé a rovinaté nížiny ako aj zaľudnené oblasti alebo ohromné lesné plochy. Svetlá ríša mala skutočne všetko čo si mohol človek priať, veď to aj bol poriadny kus zeme samotnej. So svojím nových priateľom alebo skôr nepriateľom podľa toho ako sa mi díval na chrbát som zatiaľ nevychádzal nijako. Celý čas sme leteli ticho a ja som sa primárne venoval rozmýšľaniu. Analyzoval som krajinu a mapu, pričom som dával pokyny Ayame ak to bolo potrebné, hľadal som totiž najrýchlejšiu oblasť a musel som brať do úvahy aj vysoké pohoria skrz, ktoré Ayame len tak nepreletí ale napokon sa nám za letu podarilo spoločne určiť najrýchlejšej cesty priamo do Mizu no Kuni, celý čas poletíme ako navrhla sama moja orlica. Naďalej sme pokračovali v lete a trvalo nám to ešte hodnú chvíľu, keď v tom sme začali klesať, nevedel som čím to bolo ale jasne som cítil ako Ayame začína strácať svoju výšku. [dirspeech]Ayame ?[/dirspeech] môj hlas sa doniesol až k nej, potreboval som totiž nejaké vysvetlenie, na rýchlosti sme totiž nestrácali ale rozhodne sme zostúpili nižšie. V tom som to pocítil. Prítomnosť kovu v takej blízkosti asi desiatku metrov pred nami a o niekoľko úrovní nižšie. Nech to bol ktokoľvek dokázal lietať obdobne ako my.

Nero

Tento týpek ma sral už od prvého pohľadu. Spočiatku som naozaj dúfal, že to bude len pocit a že náš vzťah ostane na čisto profesionálnej úrovni, akú k sebe môžu cítiť dve zbrane patriace jednému majiteľovi. Keď však prúd vetra zahasil plamienok zo zápalky, mal som chuť zabíjať a len som ho prebodol nie zrovna príjemným pohľadom. Pomaly som ohorenú zápalku odfrkol na zem a cigaretu som si znova schoval do krabičky s ostatnými.
"Tsche.. hajzel.." Pohľad som otočil na orlicu a chvíľku som rozmýšľal, či po mne naozaj chce, aby som na ňu vystúpil. Neveril som tomu stvoreniu. Nepáčilo sa mi a jediná činnosť, ktorú by som si vedel predstaviť v porovnaní s týmto vtákom, by bolo varenie polievky a každý by si už vedel domyslieť, čo by bolo hlavnou prísadou. Nakoniec som však vyskočil na jej chrbát a s trhnutím som takmer znova zletel na zem. Musel som sa prikrčiť a v momente do nôh nahromadiť chakru, aby som dokázal ustáť let tohto .. pre niekoho vznešeného no pre mňa úplne strašného zvieraťa.
Vypelichať, oškubať a uvariť, blbý vták. Celú cestu som však ostal v tichosti a len som sa udržiaval na orlici. Môj pohľad bol stále zabodnutý do chrbta toho týpka a po ďalších asi troch neúspešných pokusoch o zapálenie cigarety, som to nakoniec vzdal a moja nálada sa ešte viac zhoršila. Jednou z rúk som si zašiel do vlasov, kde som sa poškrabal. Zazdalo sa mi, že je v nich niečo uviaznuté a až po chvíľke som zistil, že je to nejaká omietka alebo čo. Spomienky ma zaviedli k meste Sanctum a tomu, ako sa dnes ráno niekto pokúšal byť vtipný a zaraziť mi hlavu do steny nejakého domu.. ah.. sladký to život.

Let som si nijak neužíval. Vietor ma štval páč som si nemohol zapáliť a navyše mi stále rozcuchával vlasy. Keby sa dal vietor krájať či nejak zabiť, už by som ten spôsob rozhodne našiel a zniesol ho zo sveta. Cesta bola na môj vkus až príliš dlhá a ja som naozaj začínal dúfať, že tá odmena za to bude stáť. Keby som sa z tejto misie vrátil a zistil, že peniaze išli na nejakú dobročinnú akciu, bol by som zlý. Zo zamyslenia ma vytrhla až zmena tlaku, ktorá bola spôsobená tým, ako orlica začala klesať.
"To sa ten vták už unavil?" Neodpustil som si mierne uštipačnú poznámku, ktorá však bola interpretovaná skôr mne, než niekomu inému. V tom som však zazrel nejaké obrysy pred nami. Lietali.. naozaj som si myslel že si zo mňa dnešný deň robí srandu. Rukou som zašmátral po rukoväti meča na chrbte a bol som pripravený ho hocikedy vytasiť.

Arata

[dirspeech]Co to?[/dirspeech] optal jsem se sám pro sebe a otočil jsem se, naštěstí jsem v nich však nerozpoznal Akatsuki a Henge no Jutsu bylo pod jejich úroveň [dirspeech]Jak jsem mohl očekávat, zavolali pomoc. Blázni, akorát postaví ještě víc lidí do nebezpečí, copak sami nevědí moc dobře, jak nebezpeční jsou.[/dirspeech] řekl Arata a mírně prokroutil oči v sloup, podíval se na nově příchozí, kteří se velice brzy začlenili velice blízko do kolektivu, takže komunikace už nebyla vůbec problémem [dirspeech]Takari? Poslali zrovna tebe? To jsem si mohl myslet, jsi nejzkušenější s Akatsuki ze své generace, nebo alespoň jeden z nejzkušenějších, že?[/dirspeech] řekl Arata a pousmál se, najednou však ucítil něco na zemi pod nimi [dirthink]Kso... jsou rychlí, to musí být on.[/dirthink] pomyslel si a podíval se kolem sebe [dirspeech]Musíme na zem, jinak nás doslova zbombardují a to nechceme, postarej se o to Sawaii prosím, támhle na té mýtince mírně za námi, bude jim to trvat zhruba tak dvě minuty, než dorazí na tu mýtinku, musíme bojovat, proti němu nemá smysl utíkat, ani ve vzduchu... tak jako tak bychom museli na loď, nezbývá než bojovat, dokud nejsme v blízkosti nějakého města či tak podobně.[/dirspeech] dořekl Arata a podíval se vážně na všechny kolem sebe.

Sawaii Hitomi

Při mém neustálém otáčení se vzad jsem konečně něco uviděla, spadl mi kámen ze srdce, když jsem rozpoznala obří orlici a jejího bělovlasého majitele, šťastně jsem zamávala rukou na pozdrav a čekala, až k nám Toshi přiletí blíže. Díky bohu, Toshi je ta nejlepší volba, co nám mohli poslat. Usmála jsem se a kývnutím hlavy přivítala svého starého známého, kterého bych normálně viděla opravdu nerada, tentokrát byl jeho příchod však něco jako dar shůry, takže jsem nemohla být šťastnější, zarazil mě ale ten smrad, který s sebou přivanul, nepatřil jemu a já za Toshim uviděla dalšího člověka. Vypadá a smrdí hůř jak bezdomovec... A ty jsi kdo? ozval se můj nepříliš přátelský hlas směrem k tomu klukovi, jenž již od pohledu nepatřil mezi mé oblíbené shinobi. Poslali poklad Světlé Říše, myslím, že učinili dobře. Zasmála jsem se nad poznámkou o nebezpečí, s objevením Toshiho jakoby moje sebevědomí rázem vystoupalo do vysokých hodnot, avšak věděla jsem, že tak či tak budu opět nepotřebná a zbytečně budu stát v cestě ostatním, nad čímž jsem pouze vypustila obláček kouře z úst a gestem ruky přikázala ptákům, aby se vydali přímo na tu mýtinku, kde jsme posléze všichni poskákali na pevnou zem. Kývla jsem hlavou na zvířata, která vyletěla vysoko do vzduchu a kontrolovala stav Akatsuki z ptačí perspektivy, věděla jsem tak přesně, kdy sem nepřátele dorazí. Ryuu-chan, sama poznáš na vlastní kůži, kdo jsou Akatsuki Origin, omlouvám se za to, že jsem tě zatáhla do tohohle souboje, je to na nováčka trochu moc velké sousto. Nuceně jsem se usmála a stoupla si nějaký ten metr před Aratu, boji se nejspíše nevyhneme, ani kdybychom se snažili sebevíc, což mě docela mrzelo, tak či tak jsem sevřela v ruce jeden ze svých svitků a připravovala se na jakoukoliv reakci, která přijde ze strany těch nejhorších možných protivníků...

Ryuuzetsu Komori

Když jsem zvedala hlavu a kontrolovala nebe nade mnou, "uviděla" jsem někoho na velikém orlu. Už jsem se připravovala k boji, ale to ho ti ostatní poznali. Asi přítel? Uklidnila jsem se. Uhladila jsem si vlasy přes obličej a čekala jsem. Nakonec jsme se pustili dolů a přistáli na zemi. Seskočila jsem ze sumi ptáka, který o chvilku později vyletěl vzhůru. Na Sawaii jsem se jenom usmála. Neboj...nemysli si, že jsem tak bezbranná. Zazubila jsem se a přešla za Aratu. Otáčela jsem hlavou do všech stran, ale ani echolokací jsem nikoho dalšího prozatím "neviděla". Uvolnila jsem dva provázky, jež držely můj plášť. Ten mi spadl tak, že jsem ho měla jenom k pasu. Měla jsem ho totiž převázaný něčím, co mohl být pruh látky. Pravou dlaň jsem si položila na zápěstí levé ruky. Tu jsem měla hřbetem dolů. Bystré oči mohli spatřit jakýsi znak...Jenom jsem čekala na sebemenší náznak čehokoliv a byla jsem připravená k boji.

Toshi Takari

Zostup vo vzduchu sa podaril na výbornú, naša rýchlostná výhoda a znalosti cestovania takýmto spôsobom sa rozhodne preukázali v momente, keď sa Ayame podarilo napokon dostihnúť pôvodný tím, ktorý sa mal rozšíriť o nás dvoch ako podpora. Vôbec sa mi nepozdával plán v ktorom sme boli nútený pristávať. V iný moment by som tak neučinil ale niečo v hlase toho chlapíka, ktorý nebol zas tak starý odo mňa ma presvedčilo učiniť tak jak chcel. Arata, nevedel som odkiaľ to vedel ale očividne mal celkom slušne zmapované posledné obdobie môjho života, ktoré sa vyvíjalo predovšetkým aktívnym bojom v službách Sancta voči Akatsuki. Pristáli sme na mieste v ten samí moment ako aj zvyšok pôvodného týmu, ktorý mal mužovi slúžiť ako eskorta do bezpečia Mizu no Kuni. [dirspeech]Leť[/dirspeech] prikázal som svojej orlici a keď sa jej krídla odlepili od zeme a rozvírený vzduch ustál obrátil som sa na zvyšok ľudí, ktorí tu teraz zostali so mnou. [dirspeech]Viete prečo ešte žijem?[/dirspeech] jednu ruku som položil na rúčku svojej katany a podišiel som k Aratovi, Sawaii a Ryuuzetsu. [dirspeech]Nikdy som neprecenil to čo zvládnem ale postaviť sa im zrovna zoči voči? Znie to trochu naivne aj po všetkých spomínaných skúsenostiach[/dirspeech] môj hlas bol napriek slovám pokojný a úškrn na tvári sa nevytratil, zvládli sme to, dostali sme sa sem včas a spravili tak všetko potrebné k tomu aby sme získali aspoň šancu.

Nero

Pohľad som stočil na dievča, ktoré sedelo na jednom z tých kreslených vtákov.
"Záleží na tom? Síce nie som proti *známostiam na jednu noc*, ale momentálne na to nie je vhodná .. chvíľa." Uškrnul som sa, tiež nie zrovna milým spôsobom. Bol som nespokojný, nepríjemne podráždený a človek odo mňa aj v mojej normálnej nálade, nikdy nemohol očakávať milšie správanie. Spokojnosť sa nedostavial skôr, než sa moje nohy dotkli pevnej zeme. Spravil som zopár opatrných krokov, ktoré som mal už nacvičené z rôznych skúseností alá alkohol a po uistený, že udržím rovnováhu, som si znova vytiahol cigaretu a konečne som si ju zapálil. Niekde z vnútra koženej bundy som dokonca vytiahol plechovku piva.. očividne som myslel naozaj na všetko. Predsa len, prípad najväčšej núdze sa môže dostaviť hocikedy a ja som pochyboval, že si tú plechovku v blízkej dobe stihnem vypiť. Preto som to plánoval spraviť teraz. Zatiaľ čo som si pár krát potiahol z cigarety, jednou rukou som otvoril plechovku a privoňal som si k orosenému otvoru. Nepostavil som sa do žiadnej bojovej situácie. Proste som stál bokom a striedal som popíjanie piva s fajčením cigarety. Dve veci, ktoré ma nikdy nemôžu omrzieť.

Arata

[dirspeech]Jdou po mě, nemá smysl před nimi utíkat a věř mi, že mírumilovně sletět dolu je rozhodně lepší než být doslova sestřelen dolu. Nemluvě o faktu, že před těmi dvěma se neschováme, jeden z nich nás vycítí na míle daleko a ten druhý ho tam zase dokáže v mžiku oka dostat. Aktuálně nemáme nic lepšího než souboj, lituju. Ale co jsem slyšel, tak jsi schopný bojovník, takže uvidíme.[/dirspeech] řekl Arata a mírně se pousmál na všechny kolem sebe [dirspeech]Tohle si užijeme...[/dirspeech] dodala ještě Arata, v tu chvíli se však prostor asi dvacet metrů před vámi začal pokřivovat a najednou se zjevila čepel meče, která udělala kruhový oblouk, přičemž za čepelí meče se zjevila dvojice shinobi v plášti Akatsuki [dirspeech]Dlouho jsme se neviděli, Ryu... Aguri[/dirspeech] řekl Arata a mírně se pousmál [dirthink]Dává to smysl, cestovali za pomocí meče, co má Ryu. Měl jsem to předpokládat, neexistuje lepší druh maskování než tohle...[/dirthink] pomyslel si ještě Arata

Sawaii Hitomi

Jak nás sakra může někdo vycítit na takovou dálku? Je to vůbec možné? řekla jsem potichu spíše pro sebe, jelikož v tu chvíli se před námi ukázali dva muži v černočervených pláštích, to oblečení jsem již nějakou dobu neviděla a popravdě ani jsem ho v nejbližší době vidět nechtěla, avšak jak sám Arata řekl, nedalo se již nic dělat, museli jsme jim čelit chtě nechtě. Zdravím. Sic to byli nepřátelé, znala jsem zásady slušného chování, takže jsem s úsměvem pozdravila a hlídala, aby Arata byl neustále v mé blízkosti, musela jsem kdykoliv zareagovat na útok a zároveň chránit jak Aratu, tak Ryuuzetsu, které jsem taktéž slíbila ochranu, věděla jsem, že ji možná ani potřebovat nebude, ale i tak jsem si chtěla být vším jistá. Toho nekulturního člověka, pokud se to tak dalo nazvat, jsem se snažila ignorovat, protože jsem měla momentálně lepší věci na práci než se tu hádat s něčím, co beztak umí jen popíjet a kouřit cigarety, na jejíchž kouř jsem byla doslova alergická, takže stát v jeho blízkosti bylo pro mě jako peklo na zemi. Kroucení času není hezká schopnost a tamten... Bojím se toho, co umí on, vypadá jako by byl jednou nohou v hrobě, sic určitě jeho schopnosti budou v nejlepší formě. Nemohla jsem uvěřit tomu, do jaké kaše jsem se to zase namočila, tak či tak jsem si v ruce roztáhla svitek a připravila si štětec, který namočila do inkoustu a vyčkávala na pohyby členů Akatsuki Origin...

Ryuuzetsu Komori

Když se tu ti dva zjevili, rozhodla jsem se připravit kompletně. Přitiskla jsem ruku na své zápěstí a pomalým tahem jsem něco vytahovala. Jako by v mé ruce byla před tím schovaná rukojeť, držela jsem ji v pravé ruce. Nakonec jsem v ní třímala moji katanu. Pousmála jsem se, jelikož jsem ji dlouho nepotřebovala používat. A teď to vypadá, že mi pomůže při ochraně jiných životů, než jen mého. Lehce jsem s ní švihla a trochu se rozkročila. Jednu nohu jsem dala dopředu a druhou dozadu. Levou ruku jsem natáhla dopředu a pravou ruku s katanou držela špičkou dopředu. Čekala jsem, dokud se jeden z nich nepohne. Nevím o nich prakticky nic...asi půjdu po tom...Ryu? Zajímavé jméno, ušklíbla jsem se. Má taky meč, takže by to bylo asi nejlepší...Stále jsem potichu stála, bosé nohy zabořené v nízké trávě. Vlasy mi doposud poslušně kryli obličej.

Toshi Takari

Stál som asi o krok pre Aratou a Sawaii, pričom som si premeral oboch členov Akatsuki. Jedného z nich som poznal o niečo viac, ten druhý bol pre mňa prakticky novinkou nepočítajúc ich skupinové objavenie uprostred arény v meste Nagatashi, kde spáchali ohromné nepokoje. Nevedel som, koľko toho vedeli o Takerovi a jeho spojitosti priamo s mojou osobou, ale v tú chvíľu ma napadlo, že to sú vlastne oni, kto je zodpovedný za smrť jedného z vlastných členov. Lenže predtým než stihli títo týpci prísť nato, že ich po celý ten čas len klamal stihol Takeru napáchať skutočne dosť škody minimálne v podobe úniku informácií. Pri pohľade na tú dvojicu ma niečo donútilo pousmiať sa viac než inokedy. „To je Seishinken (魂が剣, Stínač Duší) buď opatrná, ten meč je právom najmocnejší zo všetkých, ktoré aktuálne šermiari majú k dispozícii, je tak Ryu?“ varoval som Ryuuzetsu nakoľko mi došlo, koho si vybrala za svoj cieľ, problém bol v tom, že asi ani netušila do čoho sa púšťa. Jasne som spomínal na slová, ktoré naznačovali, že len jediný meč sa dokáže tomu jeho vyrovnať.

Nero

Na zem po chvíľke dopadla už prázdna plechovka od piva. Tento krát sa v mojich ústach znova objavila, asi len z polovice vyfajčená cigareta. Pohľadom som si raz premeriaval skupinku zo Sanctumu a raz skupinku z Akatsuki. Nevedel som o nich absolútne nič. Z ich výzoru mi však prišli ako nejaký fanatici ktovie akého božstva červených mrakov. Vydýchol som kúdoľ cigaretového dymu, na čo som sa k tým dvom mierne pootočil. "Heem.. jeden vyzeráte horšie ako druhý. Na jednu stranu zdochlina.. na druhú bielovlasý narcis ktorý si veľkosťou svojho meča, očividne niečo kompenzuje." Pousmial som sa výnimočne veselým a až milým úsmevom. No nebolo to tu krásne stretnutie? Človek by si pomyslel, že som tu snáď jediný týpek, ktorý naozaj netuší o koho by sa mohlo jednať. Rozmýšľal som, či si vôbec stihnem dofajčiť cigaretu. V horšom prípade to urobím počas prípadného súboja, ktorému sa asi nevyhneme. Chcel som sa na nich vrhnúť v momente, keď sa objavili. Reakcie týmu zo Sanctumu ma však na zlomok sekundy pribrzdili a prinútili zamyslieť sa. Následne som len mierne pokrčil ramenom a znova som sa pootočil k tým dvom. "Na druhú stranu, ten meč sa mi naozaj.. naozaj.. páči." Tasenie meča sprevádzalo práve mumlanie z mojich úst, ktorému ani moc nebolo rozumieť.

Arata

[dirspeech]Aguri je něco speciálního, on necítí doslova chakru, vlastně se to ani nedá přesně určit. Jednoduše řečeno vás najde téměř kdekoli[/dirspeech] řekl Arata a pousmál se, jeho pohled přejel přes skupinku z Akatsuki [dirspeech]Existuje i mocnější meč, ačkoli je aktuálně pravděpodobně nedostupný. Sice jsi přinutil kováře, aby ti ukul meč mocnější než veškeré dosavadní meče, ale jeho následující dílo se ti nepovedlo zničit, že? Předtím, než jsi stihl kováře zabít skrze Ayatsuriho ti do toho někdo vkročil, to naštve.[/dirspeech] řekl Arata a pousmál se [dirspeech=red]Arata-sama? Co- cože? To snad...[/dirspeech] ozvalo se směrem od muže s mečem, v jeho tváři šel vidět výraz překvapení [dirspeech]Dlouho jsme se neviděli... Ryu, Aguri.[/dirspeech] odpověděl Arata a mírně se pousmál, sáhl si k boku a pomalu začal tasit svou katanu, jejíž odlesk skoro až bil do očí, celkem dost dlouhá katana, na první pohled něčím zvláštní, a to nejen kanji znaky na jejím povrchu a zvláštním znaku na rukojeti, ale hlavně Toshi mohl cítit něco zvláštního, co už dlouho necítil, nebylo to stejné jako meče samurajů nebo šermířské meče, bylo to něco víc, něco velice zvláštního...

Sawaii Hitomi

Arata-sama? Se zaraženým výrazem jsem se zadívala za sebe na Aratu, opravdu jsem si nebyla jistá, co si teď mám o něm myslet, znal se s Akatsuki, dokonce ho jeden z nich oslovoval příponou -sama a potom tu byl ten meč, nedokázala jsem si představit moc, kterou musel oplývat, ale jedno bylo jisté, Arata nám toho o sobě ještě hodně, hodně neřekl. A ty jsi mi nevěřila, maličká naivní holčička se opět nechala unést těmi kecy o důvěře a přátelství, jaké smutné, nezdá se ti? Neslyšně jsem si povzdychla, jelikož mě začínal unavovat můj vlastní hlas, který byl dotěrnější než komár v letním vedru. Moc mi nepomáháš, ale víš co? Řekla jsem, že Aratovi věřím a to, co udělal v minulosti je jeho věc, takže si dej laskavě nohy na stůl a sleduj mě! Z ničeho nic jsem se usmála, namalovala cosi na svitek, avšak stále jsem to nechávala uvnitř, nechtělo se mi útočit jako první, nebyla jsem ten typ a měnit jsem svůj bojový styl rozhodně nechtěla. Připadala jsem si trochu jako blázen, vybavovat se sama se sebou není normální, ale s tím jsem nic nenadělala, očividně moje samomluva postoupila na novou úroveň, pohledem jsem zkontrolovala Ryuu, Toshiho, Aratu a nakonec toho posledního, jehož jméno jsem ani znát nechtěla. Samí šermíři, nejspíše budu muset jako jediná zaměstnat našeho zombíka, ach jaká to čest... Moje tvář se rázem změnila v cosi dosti otráveného a já pouze čekala na nějaké znamení, přičemž ještě občas koukla za sebe na ten Aratův meč, jenž mi neustále mlátil svou září do očí, takže bylo těžké ho jen tak ignorovat...

Ryuuzetsu Komori

Ukázalo se, že nejsem jediná s katanou. Arata vytasil velmi dlouhou, ze které šlo něco cítit.Byl to takový zvláštní pocit...ale nevšímala jsem si to. Vypadalo to, že mě ten oslňující jas vůbec nezajímá, což byla i pravda. Jenom jsem stála. Neznala jsem je a nevěděla, co od nich čekat, tak jsem raději ještě neútočila. Věřím, že jsou všichni silnější jak já...ale i tak. Nechci tady zdechnout a nechci tu nechat umřít ani Sawaii....Po dlouhé době někdo, kdo se na mě nebojí usmát. Přítel? Jestli ano, mám větší důvod ji bránit. Rozhodla jsem se tedy, že budu bojovat s Sawaii. Jelikož musí vyvolávat své výtvory, bude mít o trochu horší obranu. Přešla jsem vedle ní a pousmála se. Budu ti krýt záda, myslela jsem to upřímně. Jestli jsou tak silní, jak všichni tvrdí, samy proti nim neobstojíme. Ale pokud spojíme síly, můžeme přežít. Byla jsem připravená na odvrácení jakéhokoliv útoku a poskytnout tak čas pro Sawaii, aby mohla používá své techniky. Ve mě vřel adrenalin a cítila jsem, jak se mi v rukách hromadí chakra. Také v nohou, jelikož rychlost je přednost mé rodiny...

Toshi Takari

„Ten meč to je Senshōriken, videl som ho, je to skutočne impozantný nástroj“ dodal som len k doplneniu informácie, ktoré nám Arata poskytol. Vedel toho rozhodne veľa, či už o mne, mečoch alebo samotných členoch Akatsuki, vlastne bol informovaní rovnako dobre ako oni, čo nevyvolávalo práve pocit dôvery. Zatiaľ tam len tak stáli ale samotné oslovenie, ktoré použil Ryu vyznelo už skutočne zvláštne. Kto bol ten Arata? Mnohým z nás asi v mysliach zaznela táto otázka a prečo bol tak dôležitý, že si jeho život prišli zobrať osobne títo dvaja. Pochybnosti vo mne síce rástli ale riešiť to teraz nemalo zmysel, naviac všetky sa vytratili v momente čo sa objavil ten veľmi zvláštny pocit. Nevedel som to prirovnať k žiadnej oceli, ktorú som kedy videl alebo vycítil napriek tomu do mňa vstúpili veľmi zvláštne a neopísateľné pocity. Spustil som zrak z protivníka a zadíval sa na bielu čepeľ katany na ktorej rukoväti spočínal znak, ktorý som sa snažil prečítať.

Arata

[dirspeech=red]Už dávno to není náš mistr, měl by jsi na to myslet. Měl jsem pocit, že ti dojde, kdo to je, když jsem ti řekl, že cítím chakru Yorotsuki-sama.[/dirspeech] řekl Aguri a mírně se pousmál a očima přejel všechny přítomné [dirspeech]Takže jsi jim neřekl o tom, kdo ve skutečnosti seš a co skrýváš pod maskou? Obrazně řečeno, samozřejmě, to oni vědí moc dobře, že?[/dirspeech] řekl Ryu a pousmál se, jeho úsměv však pomalu mizel s tím, jak Arata postupně vytahoval katanu s bílou čepelí ven z pochvy [dirspeech=red]Yare Yare, takže nakonec se ti to povedlo, hm? Jak nečekané, náš Arata-sama konečně ovládl ten legendární mečík.[/dirspeech] řekl ještě Ryu a podíval se ještě jednou na bílou čepel [dirspeech=red]Suiton: Suiryudan no Jutsu![/dirspeech] vykřikl Ryu po složení pouze jedné jediné pečetě a zformoval středně velkého vodního draka, který se pustil přímo proti Aratovi, ten vyskočil a máchnul katanou do vody, kterou byl drak tvořen, v tu chvíli se voda změnila na nejednotnou masu vody a spadla na zem [dirspeech=red]Pff... tak přece jen legenda nelhala.[/dirspeech] řekl Ryu mezitím, co Arata dopadal na zem...

Sawaii Hitomi

Ryuu-chan... Podivila jsem se nad tím, že mi Ryuuzetsu byla ochotná krýt záda, však to já jsem ji do tohohle namočila, neměla důvod mě ochraňovat, avšak z nějakého zvláštního důvodu tomu bylo přesně naopak. Dobře, ale dávej pozor hlavně na svoje vlastní bezpečí, platí? Usmála jsem se, jednu ruku položila Ryuu na vlasy a mírně ji je pocuchala, ale jen tak, aby ji stále bezpečně zakrývaly obličej. Jsem ráda, že se nebojíš, to je dobře. šeptla jsem k ní potichu s úsměvem a spustila ruku podél těla, poté jsem znovu otočila hlavu k Akatsuki a bedlivě poslouchala jejich slova. Vypadá to, že s tou poznámkou k mému svědomí jsi opravdu nelhal. ozvala jsem se k Aratovi a přemýšlela nad tím, jestli jsem někde náhodou už neslyšela jméno Yorotsuki, bohužel mě nenapadla ani jedna situace, kde by ho mohl někdo zmínit, takže jsem v jejich konverzaci tak trochu plavala. Vy dva, proč jdete po Aratovi-san, když se s ním tak dobře znáte? Nebylo správné se vybavovat s Akatsuki, podvědomě jsem však věděla, že z tohoto místa živá neodejdu, takže nebylo na škodu si ještě trochu poklábosit před smrtí. Arata-san, jestli tohle přežiju, jakože ne, tak si asi sedneme k čaji a prohodíme pár slov, co myslíš? Minna, absolutně nemám páru o tom, kdo je Yorotsuki-sama, nechce mě nekdo informovat? houkla jsem ke všem přítomným a nevinně se zašklebila, vypadlo to, jako bych se nad tím spíše bavila než brala cokoliv vážně, avšak na co se trápit tak brzy před koncem, že?

Toshi Takari

[dirthink]Vskutku prekérna situácia. Bojovať zoči voči dvom členom Akatsuki na otvorenom poli bez blízkosti akejkoľvek pomoci, vo väčšine šťastných prípadoch tu stále minimálne jeden umrie, jak tragické[/dirthink] svoj znudený pohľad som venoval najväčšiemu idiotovi pod slnkom. Nero tam tak stál a popri svojom fajčení, pití piva stihol ešte aj zosmiešňovať svojho protivníka.[dirthink] Ten chlapík nemá žiadnu disciplínu ani úctu k ničomu, čo mu prejde pred očami. Robí si čo chce a každým ďalším vypusteným slovom sa snaží spôsobiť si snáď len väčšie a väčšie problémy. Dobre si to odhadla Ayame, to je presne ten typ človeka, ktorého budeme schopný vrhnúť do smrtiacej rany pred nás[/dirthink] trošku som sa v svojej mysli pobavil a opätovne som už venoval svoju pozornosť konverzácii medzi Aratou a členmi Akatsuki. Napokon som sa však ozval kvôli odpovediam, ktoré Sawaii potrebovala. Hoci sa moja misia odvíjala o podstatný kus času kratšie, informácie som mal rovnaké ako ona, ako aj možnosť si ich počas letu sem naštudovať. [dirspeech]Je to snáď jasné nie? Nech je ten človek ktokoľvek nesie posolstvo, inak povedané on je posledný chýbajúci článok medzi spojenectvom Sancta s organizáciou šermiarov, tak či onak čo je dobré pre nás znamená mnoho problémov pre všetkých, ktorý doteraz v oblasti týchto krajín alebo území medzi nimi operovali. Ani Sanctum so všetkými svojími zdrojmi nemá nato nájsť a zlikvidovať odpor v podobe Akatsuki už by sme to dávno urobili. Ale spojenectvá ako tieto nás k takému cieľu môžu výrazne priblížiť, je tak?[/dirspeech] celkom ma to zatiaľ bavilo. Vidieť, že aj nepriatelia majú z niečoho strach hoci priamo by to nikdy nepriznali ani nenaznačili, tím že tu dnes boli akoby tak urobili. O Yorotsukim som toho príliš nevedel a taktiež som chcel odpovedať nechať na Arata, pokiaľ ju samozrejme poznal.[dirthink] Jedno máchnutie mečom dokáže skoliť techniku vody? Buďto presekol samotnú čakru alebo má čepeľ jeho meča iné skryté vlastnosti, každopádne ten pocit sa nemení, ten chlapík má veľa tajomstiev a rozhodne nie je bezbranný. Otázkou zostáva kto je to?[/dirthink] díval som sa na chrbát chlapíka, ktorý pred chvíľkou dopadol vzduchom a na nás sa zrútilo už len niekoľko kvapiek vody v podobe veľmi kratučkého dažďa.

Ryuuzetsu Komori

Zazubila jsem a kývla na Sawaii. Otočila jsem se čelem k nepřátelům. Ten jeden použil vodní techniku a stvořil z ní draka. Arata však zareagoval jako první a přeťal ho. V duchu jsem se divila...Co je ten týpek zač?? Jak vidno, není to jen tak nějakej kluk. Ale jenom jsem nad tím pokroutila hlavou. Nechtěla jsem se vzdálit od Sawaii. Věřím, že v duchu má nějaké námitky, ale určitě chápe, že tak je to nejlepší. Pousmála jsem se a dál jsem vyčkávala. Mezitím se začalo o někom mluvit. Kovář? Mistr? Sakra...bude mi trvat dlouho, než se o nějakých detailech dozvím, zasmála jsem se v duchu. Poslouchala jsem je a přitom pomalu oddechovala. Nechtěla jsem říkat Sawaii, že mám strach. Mám strach o životy mých blízkých. Já sama se své smrti nebojím. Ale nehodlám zemřít, doku nenaplním svůj úděl. Kývla jsem pro sebe a dál postávala.

Nero

Ohorok z cigarety som vypľul na zem, pri čom som ho pätou udusil. Moc som tejto situácii nechápal, každopádne som tu ale od rozmýšľania nebol. Stačilo mi pochopiť len jednu vec. Oči mi na chvíľku zablúdili ku Atarovi. Bola to osoba, ktorú sme očividne mali doniesť niekde, zatiaľ čo tí Aka-niečo sa ho chceli zbaviť. Politická situácia či otázky okolo toho ma nezaujímali. Nemusel som zrovna dva krát typovať silu členov Akatsuki. Stačil jeden pohľad a došlo mi, že by ma pravdepodobne dokázali uzemniť pohľadom. Každopádne utekať nemalo zmysel, aspoň pre mňa nie. Nebude to prvý krát a ani posledný, čo od niekoho dostanem naozaj nepríjemnú nakladačku a asi to ani nebude prvý krát, kedy to možno nebude mať moc blízko k smrti. Miloval som takéto situácie. V jeden moment som vyťahoval meč z púzdra na chrbte, na čo som v druhý moment vyrazil priamo oproti tým dvom. Na ninjutsu som bol fakt kretén, aspoň čo sa na väčšiu vzdialenosť týkalo. Po poslednej Suitonovej technike ma len uistili v tom, že oni na diaľku asi dobrý budú. Meč nemeč, koho to zaujímalo. Človek nikdy nezistí potenciál svojho súpera, ak si ho sám nevyskúša. Teoretické informácie ma aj tak nikdy nezaujímali.. aj keď boli získané z praxe. Na chvíľku ma zaplavila spŕška vodných kvapiek, čo mi však moc neprekážalo. Môj útok mal smerovať skôr na toho zombíka. Jednalo sa však o celkom jednoduchý sek, ťahaný z môjho ľavého dolného rohu, krížom cez telo do pravého.

Arata

Arata se pouze pousmál, moc dobře věděl, že tu techniku Ryu udělal jen proto, aby zjistil, jak to ve skutečnosti je s mečem, jež Arata třímá [dirspeech=red]Ačkoli se to tak může zdát, není to primární důvod, to možná tak pro nějakou vedlejší organizaci. Arata má informace, které můžou Akatsuki přiblížit k osvojení celého světa, a to velice podrobné informace.[/dirspeech] řekl Aguri jednoduše a klidně, téměř jako kdyby se vůbec nic nedělo [dirspeech=red]Takže oni skutečně netuší tvé pravé poslání, jak komické, možná by se hodilo je s tím seznámit, že jim nezbývá moc času, Arata-sama.[/dirspeech] řekl Ryu, v tu chvíli se Nero rozeběhl směrem k němu [dirspeech]Uvidíme, jestli si stále zasloužíte právo nosit příponu sama, za posledních deset let se toho hodně změnilo, už dávno nejste náš vůdce.[/dirspeech] řekl Ryu a zvedl jednu ruku nahoru, v tu chvíli se kolem vás zformovala neuvěřitelně hustá mlha. Tohle Kirigakure no Jutsu muselo být hodně mocné, mlha totiž byla tak hustá, že už pomalu ale jistě začínala dokonce i podstatně klesat teplota v její oblasti, Arata uskočil směrem k Sawaii a Ryuu, z pouzdra na noze vzal několik kunaiů, přesně pět a hodil je do okolních stromů [dirthink]Budou útočit za pomocí Seishinkenu... [/dirthink]pomyslel si, najednou ucítil pohyb na třech místech s možná ani ne sekundovým spožděním, v tu chvíli zabodl meč do země, praštil rukama o sebe dlaněmi a následně do země, v tu chvíli ze země vyjely tři kamenné desky, které zabránili vrhacím zbraním v průniku [dirspeech]Používají mlhu kvůli zmatení, vlastně ji vůbec nepotřebují. Budou teď útočit pomocí Seishinkenu, to jim dává velkou výhodu, mohou útočit prakticky klidně ze všech stran najednou.[/dirspeech]

Toshi Takari

[dirthink]Mlha? To jest Kirigakure no Jutsu, je až tak silná, že cítim ako sa ochladilo ovdzušie ale nič menej sa od našich protivníkov očakávať nedalo.[/dirthink] Ešte jeden posledný pohľad som venoval veľkému meču v rukách agresívneho Nera, než sa mi absolútne stratil z očí a následne môj zrak nedokázal spočinúť ani na vlastne nohy, keď som sa otočil Ryuu, Sawaii a Arata, ktorí stáli pred malou chvíľkou asi dva metre odo mňa zmizli takisto. [dirthink]Vskutku famózne...[/dirthink] pomyslel som otrávene, načo som zavrel svoje oči pre lepšiu koncentráciu. Z toho samého miesta, kde mali stáť tí traja bolo hodených celkom päť kunaiov a Nero so svojím mečom sa nachádzali o asi trikrát takú vzdialenosť priamo predo mnou. Jednou rukou som zvieral rukoväť katany. Držal som sa v blízkosti našej početnejšej skupiny, čo znamenalo, že som Nera musel nateraz nechať postarať sa o seba. Bežné vrhacie zbrane na mňa nemali vlastne žiadny vplyv pre takmer pernamentne aktivovanú techniku Jishaku Yoroi a iným som bol schopný sa ubrániť pomocou štítu svojej elementárnej podstaty. Započul som Aratov hlas a pohol som sa spolu s ním vpred, moje nohy sa dotkli jednej z troch vysokých kamenných stien, ktoré sa tu z ničoho nič zjavili pričom som v rýchlosti vybehol na jej vrchol. Priamo ponad seba som následne vyhodil dáždnik a následne vrhol skrz celú mlhu kunai, ktorý som nasmeroval do zbrane čo vlastnil Nero. [dirthink]Jouro Senbon![/dirthink] impozantná a vďaka mlhe neviditeľná smrť celej tisícky senbonov tak ako dážď vody v podstate v jednom okamihu zasypala celé bojisko o slušnej rozlohe. V okamihu spustenia sa dotkol aj kunai Nerovho meča, bolo to po prvý krát, čo som použil Jiton: Jiki Baichi (培地, Magnetické médium) pre vytvorenie štítu okolo jeho meča, ktorý sa následne za pomoci mojej čakry roztiahol natoľko, že obklopil aj Nera. Zvyšok týmu chránili tri steny a z vrchu som stál ja, takže sa tam žiadny senbon dostať nemohol.

Sawaii Hitomi

Ten podivný týpek se rozeběhl přímo proti Akatsuki, nahodila jsem řádný facepalm a snažila se uvnitř sebe nějak uklidnit. A já myslela, že to bude mít alespoň mozek. Blbec. šeptla jsem tiše, když v tom se okolo z ničeho nic objevila hustá mlha, díky které jsem neviděla absolutně nic, navíc se tu poměrně ochladilo, což mě ještě více utvrdilo v tom, že této mlhy se jen tak nezbavíme. Ze svitku mi do dlaně vyběhla jedna malá myška a kolem zápěstí se mi pro změnu obmotal had, Arata s Ryuuzestu ode mě nebyli zase až tak daleko, takže mi netrvalo dlouho a já omylem narazila do Araty, přičemž mu do kapsy opatrně vhodila malou myšku. Díky ní tě najdu, tak se ji pokus nerozmáčknout, dobře? Usmála jsem se a následně chytla Ryuu za ruku, okolo které se jí obmotal drobný had. Je to neškodný hadík, ale pomůže mi určit tvojí polohu, takže na něj dávej pozor. šeptla jsem tiše a zaslechla jemný zvuk dopadajících jehel, mé rty se protáhly do spokojeného úsměvu, bylo mi jasné, že Toshi se již začal činit, takže jsem mezitím vytvořila přesně pět inkoustových klonů, kterých telepaticky sdělila pokyny, jenž mají plnit a vyčkávala, až déšť senbonů ustane. Mezitím jsem pro jistotu ještě nakreslila šest lvů, kteří za kamennými zdmi kolem nás tří utvořili pomyslný kruh a tím jsem získala přehled alespoň o okruhu několika málo metrů kolem sebe...

Ryuuzetsu Komori

Nikdo se moc nehýbal až na toho, jehož jsem neznala. Rozeběhl se přímo proti Akatsuki. Zdá se mi to nebo se ochladilo? A proč by mě Sawaii měla hledat? Chvíli mi trvalo než mi došlo, že je kolem nás šílená mlha. Zazubila jsem se a polohlasně řekla, Na mě mlha neplatí...i bez ní vím, kde kdo je... Uchechtla jsem se a poděkovala kývnutím hlavy Sawaii za hada. Nevěděla jsem, jak pomoct v boji. Jelikož to jsou opravdu silní ninjové, v souboji na blízko bych asi nevydržela víc jak minutu...Dlouho jsem musela přemýšlet. Nakonec mě napadlo jenom čekat a pokud se někdo dostane ke mě, pokusit se ho trefit na první ránu. Stála jsem blízko Sawaii. Jelikož tu však byly ty tři zdi, nevěděla jsem, jak to vypadá za nimi. Tak jsem se otočila k volné straně a kontrolovala ji. Každou chvíli jsem také zvedala hlavu. Pořád ve střehu, katanu připravenou k utnutí částí těla.