Toshi Takari

Toľko kovu, heh.. to je fajn, avšak niektorý budú ťažšími súpermi než tí druhý, zahľadel som sa na chladnú oceľ pripútanú okolo pása člena klanu Akuma, ktorou som za pomoci svojej chakry pohnúť nemohol. Toto som skutočne neznášal, čepele vyrobené a premiešané z inými prvkami ukované zvláštnymi trikmi, ktoré mi zabraňovali ovládnuť ich, na moje počudovanie, ich v údoli ktorým som kráčal bolo viac než dosť. Až to začne budem musieť ubrať, pokiaľ by som sa dostal až do súbojov, budem musieť zvážiť komu ukážem to čo dokážem a ako skoro, nechcem zo všetkým vyrukovať pred všetkými hned na začiatku, teda pokiaľ budem mať na výber.

Saya Uchiha

Jakmile Tatsuki zavelila k tomu abychom šli pokojně jsem se tedy vydala na cestu. Snažila jsem se mít stále mysl čistou i když na mě dolehl jakýsi smutek který jsem nedávala znát. Tušila jsem že v poslední zkoušce příjde hodně lidí podpořit ty které znají. No co mě se týkalo pochybovala jsem že by se přišel na mě podívat někdo z mojí rodiny. Jediné co mě těšilo byl fakt že tu jsem s Tatsuki. Nemínila jsem se jen tak vzád. Ale trochu jsem se bála že budu muset bojovat proti ní. Kdyby to tak dopadlo byla jsem odhodlaná ji toto výtězsví ponechat. Zasloužila si to. Více než-li já. Při pohledu na tu arénu se mi vybavili některé vzpomínky. Musela jsem se nad tím jen pousmát. Byla to taková ironie. Spravila jsem si jednu ze svých katan na zádech a koukla se na nebe. Tyhle boje nebudou tak lehké. Projelo mi hlavou a moje oči zamýřili na toho kluka ze světlé. Tušila jsem že od něj mohu čekat velké změny a to se mi moc nelíbilo. Ale nijak jsem své starosti nedávala najevo.

Toshi Takari

Tentokrát to bude iné, pousmial som sa, pri pohľade na chrbát dievčaťa, ... od toho čo som tu bol naposledy sa veľa zmenilo, teraz keď už nedisponujú tými pečaťami mali by ich šance dokonca klesnúť, ktovie, zaujímalo by ma ako sa to skončí a či môžeme očakávať nejaký zvláštny pád Akatsuki, zdá sa však, že tentokrát je obrana viac než dostačujúca.. narážal som na bariéru a prítomnosť troch vodcov, hoci minule to moc nepomohlo, čo nebolo veľkým utešením.

Keiko Lysea

Prošla jsem mohutnou bránou a zadívala se před sebe, všude bylo tolik lidí, tolik nadějí a tolik zklamání, které potom přijde, věděla jsem, že tady mezi ostatními jsem jen dalším mravencem v mraveništi, ale že by mě to nějak trápilo se říci nedá. ,,Keiko vysvětlíš mi tohle?!" ,,Víš Ame, táta by chtěl, abychom sem šly..." ,,Jo? A to víš jak? Pokud si dobře vzpomínám, byla jsi proti tomu sem jít! Co ta změna názoru?" ,,Otou-san...Určitě na nás ze shora dohlíží, takže ho nesmíme zklamat a to, co jsem si myslela před nějakou dobou hoď za hlavu Ame, změna je život, takže se jdeme rvát!" ,,Takhle se mi líbíš Baka!" Široce jsem se usmála a přitom se protáhla, byla jsem celkem ráda za to, že jsem ten názor nakonec změnila, i když jsem riskovala to, že se tu akorát potupím, ale byla jsem po svém otci a ten by se tak lehce nevzdal, navíc to byla skvělá možnost si něco ověřit. Svůj čistě černý plášť, který jsem přes sebe měla přehozený, aby mě tu nikdo nepoznal, jsem si ještě více zapnula a kapuci si poupravila tak, aby mi zakrývala polovinu obličeje, začínalo mi být solidní teplo, protože jsem měla svůj mini top s kalhoty, přes to svůj tmavě modrý plášť a přes to ještě jeden černý, takže jsem si připadala jako sněhuláček v létě, ale tak co bych pro svoje utajení neudělala. ,,Hele tamhle je Tsuki a Uchiha, nepůjdeš za nimi?" ,,Ne Ame, řekla jsem, že náš příchod bude překvapení." ,,Jak chceš." Ame si začínala dělat starosti o setkání, které mě asi za nedlouho bude čekat a to setkání mě, Laviho a Nichira, vlastně jsem to i chápala, protože oni mě ještě živou neviděli, ale doufala jsem, že mi to nebudou zazlívat, i když všechno bylo v tuhle chvíli možné, takže jsem se jen pomalým krokem vmísila do davu a pokračovala se zástupem shinobi k první zkoušce...

Toshi Takari

To sa pozrime ono tu sú asi vážne všetci čo ? ozval sa môj hlas, pričom som už kráčal s istým odstupom popri Keiko Lysea, a v rukách hrabal menšie množstvo svojich ťažko zarobených Ryo, ktoré som hodlal v tejto časti utratiť na obed, ďalej som kráčal popri nej, a venoval sa počítaniu menšieho množstva peňazí ako posledný chudák a držgroš zo všetkých, následne som však podotkol... páchneš smrťou Keiko Lysea , vopchal som ryo do vrecka a druhú časť do druhého pričom som následne ukázal na skupinu nepriateľských pohľadov napravo.. myslia si, že to niekoho zastraší, a možno to robia len preto, že si vyberajú cieľ, každopádne tu by som si bez kunaia pod vankúšom neodvážil zaspávať, asi na nich pôsobíš ako vrah, keď ti venujú toľkú pozornosť , následne som sa len usmial, mne to očividne až tak neprekážalo, pretože som bol zvyknutý na dotieravé pohľady ktoré ma stáli krk len som pozrel na skupinku shinobi ktorý následne ako sa stretol môj pohľad s nimi odvrátili svoje zraky... všetci sú taký zvedavý, pošepol som ešte s väčšou radosťou, nikto tu v podstate nikoho nepoznal, avšak každý vedel, že všetci sú si nepriateľmi.

Keiko Lysea

Takari Toshi... Popravdě nevoníš o moc lépe! Navíc jak dlouho už za mnou jdeš? Vím o tobě jen asi poslední dvě minuty, takže jak dlouho mi sleduješ záda? S Ame jsme se výjimečně krásně doplňovaly, vlastně jsem ani nevěděla, že my dvě bychom mohly vést konverzaci jako jedna osobnost, na tu skupinku jsem jen otočila hlavu, přičemž mohli jen vidět můj ďábelský úsměv, jelikož zbytek obličeje mi schovávala černá kapuce. Jako vrah? Neřekla bych...Ale je radost potkat tu známé tváře, Ame se na tebe těšila. V tomhle má Keiko pravdu, a jen tak mezi námi... Ty jsi přišel sám? Shinobi ze Světlé mají většinou křehký charakter, takže moc dlouho nevydrží! Škodolibě jsem se zazubila a jen poklidně překřížila ruce na hrudi, vlastně mě spíše zajímalo, kam má Toshi namířeno. Nevím jak ty, ale začínám mít hlad! Nejlepší bude pořádně krvavý steak! Takže...Jdeš taky Toshi? Tentokrát jsem se už usmála mile a s rukama v kapsách se pomalu prodírala skrze davy lidí až k místu, kde jsem zahlédla jakousi ceduli nějakého obchodu...

Toshi Takari

Kto povedal, že som sledoval tvoj chrbát ? s menším úškrnom som skĺzol pohľadom nižšie na jej pozadie, a mierne vyklonil hlavu, načo som sa len pousmial, nie som práve ako ostatní shinobi zo svetlej, avšak.. zdá sa, že ich tu moc nie je, to vieš... svetlá posiela len ľudí čo majú šancu, temná pravdepodobne vyberá tú najväčšiu zberbu, ale ja vždy tvrdím.. kvalita nad kvantitu, .. ukázal som na menšie posedenie s terasou, kde servírovali čerstvé jedlá a zabočil tam, načo som sa aj posadil a zahľadel sa na strom umiestnený priamo vedľa mňa ktorý zakrýval dotieravé pohľady okoloidúcich ľudí.

Keiko Lysea

Nad poznámkou o kvalitě a kvantitě jsem se jen lehce pousmála, přisedla si naproti Toshimu a rukou naznačila obsluhujícímu, že si chci objednat. Takže jeden zeleninový ramen... A krvavý steak! K pití něco červeného, nejlépe jahodový džus a ty Toshi? Odvrátila jsem pohled od obsluhy a otočila hlavu na Toshiho, přičemž jsem si nechávala kapuci na hlavě, byla to taková moje pojistka proti tomu, aby mě tu někdo z Temné poznal, sice jsem asi působila odstrašujícím dojmem, ale teď mi to bylo úplně fuk. Jinak neřekla bych, že Světlá posílá jen ty dobré shinobi...Světlá posílá to co jí zbylo, popravdě jsem slyšela, že vaše obyvatelstvo nějak kleslo od doby minulých zkoušek, přeci jen je docela výhodné poslouchat drby skupinek z Temné, kteří opakují zkoušky... Ame máš nějakou dobrou náladu od doby, kdy jsem změnila názor na účast. To víš...Těším se na ty proudy krve, který by tu mohly téct, ale o tom silně pochybuju, protože tady vraždy nepovolí. Tady nejsme v Celestusu Ame, tam je každému jedno, jestli zabiješ jednoho nebo dva lidi, ale teď se chovej prosím trochu jako člověk a ne jako bestie. Ty toho naděláš! Potichu jsem si povzdychla a jen se divně zadívala na Toshiho. Těším na ten Les Smrti nebo jak se tomu říká...Smrt je pro mě teď dosti aktuální slovo, takže tam se budou dít určitě zajímavé věci! A co ty? Proč chceš vlastně být Chuuninem? Takový ty kecy o síle, bla, bla, bla vynech...Díky! Lehce mi cukly koutky rtů, Ame byla ve svém živlu, což znamenalo jen jediné, tyhle zkoušky bere vážně a pokud bude muset, půjde klidně i přes mrtvoly, to se však na druhou stranu moc nelíbilo mě, takže jsem začínala mít obavy...

Keiko Lysea

Jídlo mi donesli ve chvilce, za což jsem byla celkem ráda, protože od rána mi žaludek kňučel a žadonil o jakékoliv sousto, nestihla jsem totiž ani snídani, jelikož jsem už takhle měla dost práce s otcem a jeho pohřbem, takže jsem se při slovech Toshiho ládovala nejdříve ramenem a poté si Ame vzala na starost zpracování steaku. Nikdy nevíš co ti změní život, náhoda je blbec, takže i nějaký ten zoufalec může při troše štěstí dojít až k poslední zkoušce, ale to už je názor každého z nás... Lehce jsem se usmála a stiskla pravou ruku, tato témata pro mě teď nebyla moc příjemná, vlastně slovo rodina u mě teď hrálo dvojí roli, jedna byla ta falešná, ta vyvražděná a druhá byla ta záhadná a nepoznaná, trochu jsem posmutněla a zadívala se na oblohu, přičemž díky tomu, že jsem zvedla hlavu mi spadla kapuce z hlavy a pár kolemjdoucích na mě hodilo takový nechápavý pohled. Toshi...Věříš v druhou šanci? Pousmála jsem se a zavřela oči, chtěla jsem jít za tátou, znovu si u něj zahrát nějakou melodii na svojí novou flétnu, která byla teď momentálně kdesi schovaná v plášti. Keiko vypij radši ten džus! Ah promiň Ame... Hlavu jsem sklopila ke skleničce s džusem a opět si nandala kapuci, stále jsem měla pocit, že se tu na mě odněkud dívají přátelé, sice to bylo jen zdání, ale i přesto mi to nebylo moc příjemné, začala jsem usrkávat pití až nakonec měla před sebou jen prázdný talíř a misku se skleničkou...

Keiko Lysea

Byla jsem tak nějak potěšená odpovědí Toshiho, kdyby nebyl mým nepřítelem, asi bych mu řekla o tom, že jsem vlastně už dávno mrtvá, ale nemohla jsem to vyzradit, zvláštní bylo, že Lavimu jsem se to bála říci, ale u Toshiho jsem neviděla žádný problém nebo zádrhel, možná to bylo i tím, že na Lavim mi záleželo, kdežto tohoto shinobiho jsem v podstatě neznala, takže mi mohlo být ukradené, co si o tom pomyslí. Já jen...Jestli jsem jediný blázen na tomhle světe nebo existuje ještě někdo, kdo tomu věří. Usmála jsem se, tentokrát to však byl upřímný možná až bezstarostný úsměv, dlouho jsem nemluvila s člověkem, který by mi takhle otevřeně odpovídal na otázky. Už aby ty zkoušky začaly, chtěla bych je mít už za sebou a vrátit se ke svým obvyklým povinnostem... Tiše jsem si povzdychla a sklopila hlavu,takže jsem se dívala do klína na svojí pravou dlaň, kde byl bílý znak draka, toužila jsem po tom, aby se tady objevil někdo z organizace Shikigami, abych konečně někoho poznala, ale o tom jsem mohla asi jen snít...

Keiko Lysea

Nad poznámkou o síle jsem se jen zvláštně ušklíbla, neřadila jsem se mezi silné shinobi, takže mi bylo jasné, že já bych v boji proti Toshimu musela jedině natáhnout bačkory, protože by to byla jen ztráta času, jelikož o vítězi by už bylo předem rozhodnuto. Na boje zapomeň Toshi, spíš to bude něco v podobě testu, snad si nemyslíš, že jako první ti dají hned souboje? Škoda...Přes písemky jsem nikdy nebyla, takže to si Keiko hezky vyplníš sama! Tvoje zkušenosti se hodí Ame, takže mi budeš radit jasné? Vypadám jako nějaká miloučká osoba, která ti jen tak pro nic za nic poradí? Táhni Keiko a starej se o sebe sama! Ah ještě před nějakou dobou si byla milejší... Vzpomněla jsem si na to, jak se mi Ame omlouvala, když jsem umírala, ale co už jsem nechápala bylo to, kam se ta její přívětivá povaha poděla, i když u ní tyhle nálady byly obvyklé. Pro teď se vytratím...Chci si to tu ještě obhlédnout,takže... Sayonara Takari Toshi! Pousmála jsem se a seskočila z terasy a se sklopenou hlavou procházela ulicí, hledala jsem jednu určitou osobu, sice jsem přesně nevěděla, kde teď může být, ale takhle jsem si to tady alespoň mohla obhlédnout...

Lavi Hyūga

Kráčal ulicou pozorujúc okolité stavby, všetko bolo také nezaujímavé, až ho to dostávalo do obzvlášť nudnej nálady. V tom doňho narazilo dieťa, Lavi len pohľadom zablúdil na malé dievčatko, pohľad z pod kapucne sa jej očividne nepáčil a zľakla sa jeho výrazne bielych očí akonáhle ich zbadala. Obrátil sa teda opačným smerom s úškrnom na tvári, a vzal zo zeme to čo vytratila, malá tenisová loptička, to ma donútilo spomenúť si nato, ako som ich v jej veku schytal cez pol tucta do hlavy, vraj tréning k pestovaniu reflexov, spomenul si na otcove slová, v tom sa Lavi prudko obrátil a vrhol loptičku cez polovicu ulice, minula všetko čo by jej mohlo stáť v ceste a trafila prudko do hlavy presne to čo aj chcel, mladé dievča z Chrámu Ohňa, ktoré Lavi poznal, napriek k tomu, k nej mal asi toľko pocitov ako k muche ktorá práve preletela len 3 metre okolo stánku z ovocím. Niekoľko ľudí sa obrátilo Lavi však hľadel len jej smerom, v očiach mal ten provokatívny výraz, ktorý nikto v jeho okolí nemal príliš rád, možno až na Keiko, ktorá tu však už nebola.

Keiko Lysea

Pomalu jsem procházela přelidněnými ulicemi a hledala jednu osobu, která pro mě hodně znamenala a zasloužila by si, aby věděla o tom, že jsem vlastně neumřela, jenže jak se zdálo, náš milý Lavi nebyl nikde k zastihnutí. ,,Aaah kam se poděl ten Baka!" ,,Keiko? Proč ho vlastně hledáme?" ,,Chci aby znal pravdu, sice mohl mít radost z toho, že ode mě měl konečně pokoj, ale i přesto...V tu chvíli, kdy jsem umírala, mi přišel jiný..." ,,Chápu jak to myslíš, jen počítej s tím, že mu to pak budeš muset pořádně vysvětlit!" ,,Ame?" ,,Co chceš Baka?!" ,,Ty mi nebráníš? Ne že bych nebyla ráda, jen je to nezvyk." ,,Keiko...Moc dobře vím, co k tomu Hyuugovi cítíš, takže na co ti bránit, když mě stejně neposlechneš." ,,A-" ,,Ne! Víc ti k tomu neřeknu!" ,,Ah zase...No dobrá tedy, takže náš cíl: Nalézt Hyuuga ovečku!" Pousmála jsem se a dále pokračovala ve svém putování neznámým údolím, najednou jsem uviděla Tsuki-chan, tiše jsem si povzdychla a ještě více si stáhla kapuci, chtěla jsem jí připravit překvapení. To už jsem si všimla někoho dalšího, konečně jsem našla Laviho, za což jsem byla nesmírně ráda, sice jsem ho viděla zezadu, protože jsem stála takových asi 6 metrů za ním, ale ty vlasy a oblečení se prostě nedaly zapomenout, takže jsem hned věděla, o koho se jedná. ,,Uděláme to Ame?" ,,Myslíš tvoje typické přivítání? No pokud ti zase neuhne jako posledně a já tě nebudu muset zvedat, tak si dělej jak uznáš za vhodné." ,,Arigato Nee-san!" ,,Heh..." Rychle jsem se rozeběhla, přičemž mi v tu chvíli kapuce spadla z hlavy a já tak ukázala svůj obličej, který jsem až doteď před všemi schovávala a právě kvůli tomu mě možná ostatní shinobi považovali za vraha, skočila Lavimu na záda a pevně se ho chytla okolo krku. Zdravíčko Lavi-kun! Doufám, že jsem ti chyběla, protože ty mě celkem jo Baka! Usmála jsem a pevně sevřela Laviho, byla jsem ráda, že ho zase vidím, přeci jen...On byl ten, kterého jsem považovala za velmi blízkého přítele, a tak jsem měla i důvod se s ním co nejlépe přivítat....

Lavi Hyūga

Akonáhle uvoľnil zovretie tenisovej loptičky vedel čo sa stane, vedel, že zasiahne svoj cieľ, napriek tomu mu to bolo úplne jedno, nemusel sa ani obracať aby zbadal to čo považoval za beznádejne stratené, za spomienky ktoré si sám zakázal, toto však bolo iné, bola tam a akoby nikdy neodišla. Lavi sa však včas a inštinktívne obrátil, bol síce rýchle a videl to dostatočne včas aby tú osobu poslal kade ľahšie, napriek tomu zostal zaskočený, pretože osoba ktorá mu pristála na chrbte tam naozaj pristála.

Nemožné, pomyslel si Lavi, to čo pokladal pri pohľade svojím zrakom za ilúziu ktorú sa jeho očiam nepodarilo prekuknúť bolo až príliš reálne, spôsob akým prehovorila, ako sa hýbala a čo urobila, mu ju pripomenul, napriek tomu zostal ostražitý a zachoval si zdravý pohľad na vec, po pár sekundách sa od Keiko odsunul a ostal jej stáť bez slov zoči voči. Tenisová loptičta obdaleč trafila svoj cieľ, to bolo teraz však pre Laviho vedľajšie.

Čo myslíš ? opýtal sa napokon Tatsuki provokatívny výraz však zmizol a sledoval som len Keiko, stála sotva pol metra odo mňa. Ilúzia bola vylúčená, v očiach mal stále Byakugan, a ten sa nemohol predsa mýliť, tok čakry bol pokojnejší ako kedykoľvek predtým, avšak napriek tomu jasne videl tú jej, nepochybne to musela byť ona, ale ako ? Položil zlú otázku, teraz to už vedel.. a tak len povedal ďalšie zbytočné slovo, Ako ? chcel vedieť, ako je možné, že je medzi živými, to čo videl bola smrteľná rana, ktorá z jej tela zmizla, Lavi už také zranenia videl, bol pritom keď posledný krát vydýchla, napriek tomu tu boli slová ktoré im povedala Moka, ale to nemalo žiadnu logiku, a Lavi príliš rozprávky nemal rád, vždy mu prišli nereálne ak si vzal v úvahu svoj ťažký život. Neprejavil žiadne emócie, aj keď jedinou bol zaskočený pohľad keď sa ich oči pred chvíľkou stretli, to však trvalo len pár stotín sekundy. Tatsuki som mal takpovediac na háku, napriek tomu som dosiahol čo som chcel, zaujali sme, ľudia teraz naokolo na nás hľadeli, krútili hlavami, ale viacerý očakávali, že sa niečo udeje.

Keiko Lysea

Jakmile se ode mě Lavi odsunul, hodila jsem na něj jen takový překvapený výraz, ale chápala jsem ho, nemohl vědět, že žiju a ten pocit, sama bych si to na jeho místě nedokázala vysvětlit. Ah chápu to Lavi-kun, moc dobře vím, že tomuhle nevěříš, ale to, co jsem zažila by bylo na dlouho. Myslím, že jednou se určitě dozvíš celou pravdu jen...Já sama jsem ještě teď zmatená, přesně nevím, co jaké věci znamenají a musím si toho ještě tolik objasnit, jen jedno ti můžu říct...Jsem neskutečně ráda, že tě zase vidím a že dýchám, měl bys projevit alespoň trochu radosti Lavi-kun. Sice vím, že ti lezu dost často na nervy, ale uhm no... Hej Hyuuga! Nekaž Keiko náladu a hlavně nedělej kraviny, je ráda, že tě vidí, takže blbé připomínky si odpusť, dík Baka! Ame... Mile jsem se pousmála, slova Ame mě tak nějak zahřála u srdce, protože ona věděla, co prožívám a tak tohle mohla říct, jelikož ani ona přesně nevěděla, jaká je pravda tohoto mého návratu, ale obě jsme plánovaly to zjistit do budoucna, jediné, co jsem Lavimu nechtěla ukazovat byla pečeť, pečeť na mé ruce, které se už zřejmě nezbavím a celkem jsem se obávala i následků, které s sebou tento černý znak nese. Sate Tsuki-chan! Chtěla jsem, aby moje účast na zkouškách pro tebe byla překvapením, ale nějak se to nepovedlo, takže gomene! Mávla jsem levou rukou na pozdrav Tatsuki a potom se ještě jednou zadívala do očí Laviho, ten pohled se mi nelíbil, ale s tím jsem už nic udělat nemohla. Lavi-kun? Viděl si mě umírat, tenhle fakt nezapomeň, nebyla to iluze ani faleš, jen se pak stalo něco, čemu bys ani asi ty nevěřil, takže tohle ber jakože jsem se znovu narodila. Zašklebila jsem se a trochu si poupravila vlasy, protože byly chudinky z té kapuce celé rozházené, takže potřebovaly nutnou úpravu...

Lavi Hyūga

Ešte hodnú chvíľu sa jej díval do očí, pričom z nej nespúšťal zrak, bolo dosť ťažké uveriť čomukoľvek čo sa mu tu snažila povedať, napriek tomu počúval o niečom čo sa skôr podobalo rozprávkam aké rozprávali deťom v klane. Je späť, prehovoril si v mysli, zvyšok nechal tak, nemalo zmysel sa akokoľvek pokúšať to pochopiť, raz mu to snáď povie sama.

Razom si však spomenul na to čo sa dialo pred pár dňami, a potom pred sekundami, keď ju držal v náručí a ona umrela, k tomu sa zase nechcel vracať on, a tak tú myšlienku rýchlo vypustil z hlavy. Privrel oči, a na tvár sa mu objavil menší náznak úsmevu, Byakugan z nich napokon úplne zmizol, ako aj pozornosť voči ostatným na ulici oblasti Chuuninských Skúšok.

Takže, .. zadíval sa na Keiko tím typickým pohľadom a podotkol akoby sa za posledné dni nič nestalo, perfektne som sa ovládal a nedal nič najavo, ešte raz a zavriem ju do tej klietky v tvojej mysli, následne prišiel úškrn, pričom narážal nato, že tu Ame vykrikuje v spojitosti s jeho menom po celej ulici Baka. Spolu s týmito, len posunul oči doprava, ani neotočil hlavu a zahľadel sa na skupinku shinobi, vystúpenie asi nabralo dojem typu, že sme dostatočne nebezpečný nato, aby sa o niečo pokúšali, obišli okolo nás, a následne minuli aj Tsuki s Keiko. Lavi mal ešte pred pár sekundami v úmysle menšiu demonštráciu v konfrontácii priamo na námestí, bol si totiž istý, že akonáhle prekonajú prvú skúšku, bude lepšie ak budú mať ostatný väčší rešpekt a strach, než iný. Akonáhle zmizli podišiel ešte bližšie ku Keiko, pousmial sa a čakal čo bude ďalej, a čo má v pláne teraz, naposledy sa skúšok účastniť nechcela, takže okolnosti v Laviho plánoch sa začínali meniť, strachom o ňu, hoci bolo hlúpe to povedať nahlas.

Keiko Lysea

Etooo nech mi Ame, ona je sice teď dost nepříjemná, ale myslela to dobře. Blbě jsem se zašklebila a začala si sundavat šedý plášť, který jsem měla původně jen na utajení své přítomnosti, ale teď už mi to bylo k ničemu, jelikož už mě viděly ty osoby, které jsem chtěla překvapit, takže jsem ho jen srolovala a odložila na blízkou lavičku. Třeba se ještě někomu bude hodit... Pousmála jsem se a přešla k Lavimu, kolem kterého jsem si chvíli poskakovala, nakonec jsem se zastavila těsně před ním a zadívala se mu do očí. Takže ty jdeš také na Zkoušky Chuuninů? Vlastně...Ty a Akuma-san tu už trčíte určitě hodně dlouho, dokonce jsem ještě ani Akumu nezahlédla hmm, ale to nevadí! Takže s mojí účastí též počítej, Ame mě překecala a vlastně bych se v Celestusu nudila, takže jsem se na tebe přišla podívat. Jen ale doufám, že nás nedají proti sobě, protože to bych bojovat nedokázala, na to si tě až moc vážím, ale to je teď jedno, těšíš se na zkoušky Lavi-kun? To byla blbá otázka Keiko. Já vím, ale tak uhm... Tiše jsem si povzdychla, věděla jsem, že to byla vážně nevhodná otázka, protože každý tady se na zkoušky těšil, jen jsem prostě chtěla vědět, jestli se za tu dobu od mé smrti něco změnilo. Nyaaa Lavi-kun! Chytla jsem Laviho za ruku a rozeběhla se s ním kamsi do ulice, směrem k jednomu stánku s ramenem, chtěla jsem to alespoň trochu oslavit a nějak se odreagovat než začnou zkoušky, z kterých jsem měla tak trochu strach. Bude to zábava nemyslíš? A jinak, jídlo platím já, snad si nic nejedl, takže huraaa na ramen! Pousmála jsem se a dotáhla nás až ke stánku, kde si rychle sedla na židli, rukou silně zaklepala na stůl a hodila na obsluhu takový vážný výraz. Jeden kuřecí ramen se spoustou masa a jeden zeleninový! Dík Baka! Ame nesnášela zeleninu, takže speciálně pro ní jsem si ještě objednala ramen s big porcí masa, jak to měla moje polovička vždy ve zvyku, přičemž jsem si začala nedočkavě klepat prsty o stůl a zadívala se někam do rohu obchodu na malou mouchu, která si se mnou vyměňovala pohledy...

Nichiro Akuma
Potom, ako sa všetci rozkráčali do údolia, Nichiro doslova stratil Laviho v dave, no išiel s prúdom, aj keď si moc neuvedomoval, kde to vlastne mieri, stále bol celkom mimo už len kvôli udalostiam ktoré sa udiali. Hneď ako už bol v údoli, rozhodol sa vyhľadať Laviho, predsa len by bolo najlepšie aby boli pokope, no ako hľadal, našiel sushi bary, ramen shopy, ubytovne, no len Laviho nevedel nájsť. Následne sa rozhliadol, a keď uvidel cez ulicu Laviho, Tsuki a nejakú osobu, ktorú na diľaku moc nevedel rozoznať, tak sa len rozkáčal ku ním, Tsuki pomedzi to odišla, a Lavi sa s tou osobou rozkráčal. Nichiro nechcel moc bežať, a preto ich len pomaly následoval, keď zastáli, len podišiel, a kývol lavimu, no druhá osoba, s ktorou tam bol mu nebola známa, no to asi kvôli maskovaniu, preto sa rozhodol trocha sa nakloniť, no potom zistil kto to je.
"Keiko?!?" Bolo to dosť zmätené, pretože ona stála pred ním a vyzerala byť celkom živá. Nichiro nahodil zvláštny pohľad, pôvodne ju chcel objať, no neveril, že je naozaj živá. Popritom sa zjavil pozitívny Norio, ktorý len s úsmevom pošeptal.
"Vyzeráš nejak živo, Keiko-chan." Noriov morbídny pokus o vtip Nichiro odignoroval, pretože bol zaskočený tým, že je Keiko práve tam. Nechápal no, no čakal že mu to Keiko vysvetlí.

Keiko Lysea

Čekala jsem na svoje jídlo, trvalo jim to nějak dlouho, déle jak u nás v Celestusu, těšila jsem se až opět přijdu do Temné Říše, není totiž nad ramen z našeho krásného města, které mi každou další minutou začínalo chybět víc a víc. Aaah tak kde to vázne! Řekla jsem podrážděně a tak trochu agresivně se zadívala na muže za pultem, neměla jsem ráda tohle čekání na jídlo, jediný důvod toho, proč jsem po té obsluze neskočila byla přítomnost Laviho, protože bychom z toho měli asi poté problém oba, to už jsem však zaregistrovala za svými zády někoho dalšího, Ame přesně věděla, kdo to byl, takže mi to hned řekla. Ahoj Akuma-san,etoo...Ráda tě zase vidím... Falešně jsem se usmála a snažila si udržet takový milý výraz na tváři, i když jsem se musela hodně nutit, abych neodešla pryč, on byl další člověk, který mě viděl umírat a pochybovala jsem o tom, že to nechá být tak jednoduše jako Lavi. Ano Nori-kun, asi to bude i tím, že opět živá jsem, vlastně je to dlouhý příběh a já no...Nemůžu ti ještě přesně říct, jak to probíhalo, jen asi to, že celou pravdu ti řeknu, až si sama ověřím určité věci, bylo to pro mě těžké období, takže prosím... Pohled mi padl na zem a při té vzpomínce na svého otce, vlastně na všechno, co jsem věděla a zároveň i nevěděla jsem silně sevřela pravou ruku. Lavi-kun mě pochopil, doufám, že ty to pochopíš také Akuma-san...Vím je těžké tomu uvěřit, chápu tvojí zvědavost, ale ber prosím ohledy na mě, ale odbíhám, nechceš se přidat? Pousmála jsem se a ukázala na volnou židli vedle sebe, obsluha mi konečně přinesla ramen a já na ní jen hodila jeden zhnusený pohled. Lavi-kun objednej si taky, pozvala jsem tě, takže to budu platit. Zašklebila jsem se a vzala si do rukou hůlky. Itadakimasu! Široce jsem se usmála a začala jíst teplý ramen...

Lavi Hyūga

Lavi sedel na lavičke a díval sa sa nervóznu Keiko, ktorej očividne momentálne chýbalo ku štastiu poriadne sa najesť. Pohodlne sa teda usadil a po chvíľke spustil z ostražitosti ako sa tak díval na ľudí chodiacich okolo, necítil sa tu dobre, príliš veľa ľudí, v príliš malom priestore, asi také boli jeho myšlienky. Následne nás navštívil Akuma, narozdiel od Keiko nevenoval som mu ani takú pozornosť, aby sa za ním obzrel, len vzal lístok zo stola a objednal si malú pizzu, niečo také jedol zriedka, vo veľkej väčšine sa stravoval zdravo a v rámci toho aby to nijako neuškodilo každodennému tréningu.

Sme mimo Celestus, takže sa asi nič nestane ak na chvíľku vypnem, povedal pokojne Lavi, a uvoľnil sa pričom už prestal vnímať aj posledné náznaky okolia, a čakal na svoju pizzu, ktorú si však bol ochotný nahradiť u Keiko v budúcnosti, nerád zostával niečo dlžní aj kedˇv tom prípade to bola úplna sprostosť. Ešte ohľadom tohto, mali by ste sa zamyslieť, nemyslíte ? Hlavne ty Keiko.. povedal následne a v tom momente mu spoza Akumy podala pizzu v krabici čašníčka a on ju položil na stôl pričom si z nej starostlivo zobral kus, pravdepodobne však nevedeli čo tou otázkou chcem povedať.

Nichiro Akuma
Nichiro sa len pozeral na Keiko, uvažoval čo sa preboha mohlo stať, vôbec netušil, ako mohla žiť, predsa len ju videl zomierať. No nechcel ju zbytočne provokovať, a takýto postoj už zažíval celý život, od strýka, takže mu to moc problém nerobilo.
"No dobre, niekedy nám o tom povieš..." Pošeptal, no na tvári mal úsmev, pričom ponuku od Keiko prijal, Norio zmizol, a sadol si. Objednal si obyčajný ramen, Laviho pizzu nechcel komentovať, no nevedel, že v Ramen Shope vyrábajú pizzu, no Nichiro preferoval zdravšie jedlá.
"No, na Chuuninske Skúšky som pôvodne ani nechcel ísť, ale myslím že to bude výzva, neprišiel som sa tu stať Chuuninom, ale skôr zistiť ako sú na tom ostatný, či mám vlastne šancu..." Pomyslel si, v súčasnosti rozmýšľal nahlas, no bola to zároveň aj odpoveď na otázku Laviho, naozaj ho zaujímalo, čo dokážu Shinobi, na rovnakej úrovni ako je Nichiro, no sám seba videl celkom slabého, Akira, Kensei... No Norio mal pravdu v tom, že obidvaja títo súperi mali prevahu v tom, že boli skúsenejší, Nichiro na ich úroveň ešte nemal šancu, no možno práve vďaka Chuuninskym skúškam tú šancu dostane, aj keď moc netúžil po tom, stretnúť Kenseia ešte raz, predsa len mohol dopadnúť hrozne, pokiaľ by Tenshi nezakročili, no celý ten súboj mal aj výhodu, a to tú že sa vďaka kopírovaniu Kenseiovho štýlu boja Nichiro naučil niečo nové.