Nichiro Akuma

Potom, ako sa Nichiro dozvedel, že prešiel, bol na seba celkom pyšný, predsa len nemal málo bodov, a aj keď to zväčšiny vypracoval Norio, tak predsa len o to išlo. Nichiro sa následovne rozišiel do ulíc, pričom si všímal ľudí, tentokrát viacej, ako inokedy. Hociktorý z nich by mohol byť jeho oponent, aj ked v podstate všetci sú teraz jeho oponenti, aspoň tí, čo postúpili v teste.
"Nichi? Myslím, že by sme mali ísť do nejakej arény, alebo niečo také, predsa len potrebujeme zistiť aj schopnosti ostatných. Bude to menší problém, vyhrať, ale pokiaľ sa nám to podarí tak sme pripravení..." Norio vedel čo hovoril, no Nichiro netušil, kto by s ním bol schopný bojovať, keďže aréna bola v čase skúšok uzavretá. Nichiro sa zastavil, na ulici uvidel bielovlasého chalana, ktorý bol aj na teste. Bol to on. Nichira napadlo, že by mohol skúsiť požiadať o boj, aj keď to bolo celkom zvláštne, no asi najlepší nápad. Podišiel ku nemu.
"Uhm, videl som ťa na prvej časti Chuuninskych Skúšok, napadlo ma... Nechcel by si skúsiť skúšobný boj, ako nejakú predprípravku na boje? Vyzeráš asi najsilnejšie zo všetkých čo tam boli, a výzvy sú väčšinou na niečo dobré." Trocha sa pousmial, no moc milý nebol, moc ho nepoznal, ale chcel vedieť čo je to zač.

Shirōbei Yoshitoki

Procházel jsem se po městě, po úspěšném dokončení prvního testu zkoušek jsem byl celkem zvědav, kdo se mnou všechno ještě prošel, z toho seznamu jsem ale znal pouze několik málo jmen, ostatní mi prakticky vůbec nic neříkala. V podstatě jsem ani neměl nějaké velké množství přátel, možná tak pouze ti nejbližší, ale nějak jsem si na to nestěžoval, byl jsem se svým životem spokojen, i když jsem měl někdy pocit, že je přede mnou až moc neodhalených tajemství a tomu podobných věcí, hlavně co se týkalo mojí drahocenné rodiny, kterou jsem prakticky nepoznal. Kráčíc napříč městem s rukama za hlavou a pozorujíc majestátní věž uprostřed jsem se mírně pousmál Už se nemůžu dočkat, až dorazíme do lesa, bude to opravdu zábava. Alespoň, pokud to bude podobné jako to bylo minulé zkoušky, i když musím uznat, že i já jsem měl mírně obavy z toho, až nadejde čas mých samotných zkoušek a teď... je to zde, mám zkoušky před sebou.. pomyslel jsem si stále kráčíc dopředu, z toho zamyšlení jsem pravděpodobně ani moc dobře neviděl, protože jsem do někoho omylem narazil a spadl jsem kvůli tomu na zem, nemluvě o tom, že mě onen člověk přerušil z mého doposavaď nepřerušeného snění o krásné budoucnosti jakožto vůdce našeho znovu-obnoveného klanu Hej, příště si dávej větší pozor, ať jsi kdokoliv... řekl Shirobei mírně nepříjemným hlasem a zvedl se ze země, oprášil se a teprve až potom jeho pohled spadl na osobu, která způsobila tohle všechno, bylo to skoro jako jedna velká a velice hloupá náhoda, protože ten člověk, do kterého právě vrazil byl jeden z těch, které jako z mála znal o trošku lépe než pouze to, co slyšel od Mifuneho Ah... Toshi! Tebe jsem pěkně dlouho neviděl, naposledy od té události v aréně, pokud-li se nepletu... mohl jsem předpokládat, že tu na tebe narazím, město je plné lidé ze zkoušek v průběhu volna... promluvil Shirobei tentokrát už celkem přátelským hlasem.

Toshi Takari

Toshi sa díval do výkladu so zmrzlinou, a už určitý čas si nedokázal vybrať čo si dá ako prvé a čo ako druhé v poradí kopčekov na seba. V tom sa ozval spoza neho chalan, tak sa Toshi obrátil, mal vo výrazy taký divný pohľad akoby ho niekto udrel lopatou po hlave, a on sa akurát prebral. Pozrel sa teda do oboch strán, keď nikoho nevidel vyhodnotil, že sa baví určite s ním. Chcel som niečo podotknúť v tom do mňa vrazila tretia osoba, Shirōbei Yoshitoki... a môj kornútok s čokoládovou a vanilkovou zmrzlinou sa zosypal k mojim nohám.

Vrelá vďaka, pousmial som sa, he a ktože to si ? opýtal sa Toshi mohlo to vyznieť trochu hlúpo, pretože pritom hľadel na Shirōbeia ale oslovil Akumu. Napriek tomu vystrel ruku aby ho vytiahol späť na nohy, každopádne to bola zvláštna situácia.

Shirōbei Yoshitoki

Hmm? Neřekl bych, že tvoje slabá stránka bude zrovna zapomínání.. moje jméno je Shirōbei Yoshitoki odpověděl Shirobei a mírně se přitom pousmál, úsměv byl však spíše šibalský, jakmile mu totiž Toshi podal ruku, tak se mu v hlavě zjevil menší plán na jeho potrápení, s vřelým díky přijal Toshiho ruku a jakmile se Toshiho ruka dotkla té Shirobeiovi, tak se všechna kovová výbava připevněná na jeho těle a oblečení začala mírně vznášet a okolo ní sršely menší bleskové výboje, díky čemuž mohl Toshi dostat menší elektrický šok Možná ti tenhle menší elektrický výboj pomůže s vyhodnocením toho, kdo jsem dodal Shirobei a opět se zasmál, to už však stál na nohou a oprašoval se.

Nichiro Akuma
"Volám sa Nichiro Akuma..." Pošpetal, no potom si všimol ďalšieho človeka, ktorého síce nepoznal, no moc mu to nevadilo.
"No pokiaľ ti to nevyhovuje, tak by sme to mohli odložiť, ale raz chcem proti tebe určite bojovať..." Povedal s menším úsmevomm, a pomaly sa rozkráčal opačným smerom, odkiaľ prišiel.
"Myslím, že si ho neskôr musíme znova odchytiť Nichi, asi to je veľmi mocný Shinobi, zaujímalo by ma čo sú ale jeho schopnosti, škoda že u niektorých ľudí sa to dá spoznať na prvý krát, no tento chlapec, je niečo iné.." Pomyslel si Norio, no zároveň Nichiro zmmizol v uliciach.

Toshi Takari

Pýtal som sa predsa jeho, odvetil som Shirōbeiovi, pričom som prstom ukázal na chalana, ktorý už kráčal preč. Povedal som to trošku zakoktane, pretože v mojich zbraniach stále sršali miniatúrne výboje, ale o malú chvíľku sa vytratili ako aj ten šok čo ma prebral ako ľadová voda na včas rána. Poškrabal som sa po bielych vlasoch a rozpačito sa zadíval hore, koplo ma to až do prstov, nato som sa pozrel na Shirōbeia.

Zabudnúť zrovna na teba, keď som ťa hľadal, to by skutočne nešlo, zvlášť keď ťa mám pozdraviť od brata, zaujímalo by ma ale prečo na mňa tak klan Akuma letí, to je už tretí čo by so mnou rád vyvolal konflikt, dvaja z nich sú tuším pár stôp pod zemou, zamyslel som sa, a vopchal ruku do vrecka v ktorom som niečo hľadal. Ako sa vlastné máš ? Predpokladám, že nám to na skúškach prídeš dať všetkým vyžrať čo ? uškrnul som sa.

Shirōbei Yoshitoki

To si myslíš Toshi! řekl Shibei, potom se ale zasmál a poplácal Toshiho po zádech Ne, dělám si legraci... samozřejmě, kromě těch bojů taky potřebuju někdy trochu té legrace, to víš, já většinou pořád pouze trénuji... v podstatě ani skoro nic jiného neznám, ale teď tu nejsem kvůli tomu, ale kvůli zprávě od Mifu- nedořekl a zasekl se, bylo to ve stejnou chvíli, kdy Toshi promluvil o jeho bratrovi Co- cože? Od Shinea? Myslel jsem, že už ho snad nikdy neuvidím, je to léta, co zmizel a vlastně jsem o něm skoro neslyšel... ale je skvělé, že od něj mám nějakou zprávu dodal Shirobei, při otázce o tom, jak se má se mírně poškrábal na hlavě Ujde to, mohlo by to být lepší, ale nestěžuju si. V podstatě trénuji a když netrénuji, tak většinou pomáhám Mifunemu, ale tak... myslím, že lepší život bych už asi mít nemohl, snad jen- nedořekl a zadíval se na nebe, opět si vybavil jeho plán o znovuzrození rodu Yoshitoki To si piš! Ale ne, Mifune říká, že bych se měl účastnit tohoto ročníku Chuninských Zkoušek kvůli tomu, že pro mne bude lepší být Chuninem, až se nastane doba zvolení, vůbec netuším, o čem mluvím, ale neřeším to. Respektuju toho starýho samuraje, na svůj věk je pěkně silnej, v podstatě mám trénink s mečem od něj dořekl opět Shirobei Vidíš, což mi připomíná původní důvod mé návštěvy, co jsem nedořekl. Mám vám od Mifuneho vyřídit, že další zkouška se bude konat zítra, brzy z rána, zhruba v deset hodin se máte všichni sejít před velkou věží a tam dostanete, vlastně dostaneme instrukce. V podstatě mi o tom ani nic neřekl, ale znám už jakž takž průběh z předchozích zkoušek, jen mi něco říká, že tentokrát to bude jiné, hlavně bude nastavena jiná laťka... dokončil opět monolog Shirobei, no... je celkem pozdě večer, možná bychom měli trošku přidat a hlavně pokecat, dlouho jsem tě neviděl.

Toshi Takari

Obrátil sa, že si objedná ďalšiu zmrzlinu, lenže v tom mu takmer urvala stará žena ruky, pritom ako zavrela obchod, kvôli záverečnej. To sa nám tá noc pekne začína, odvrkol som na jej nepriateľský pohľad, a asi by som jej poslal dvere aj s pántami do úsmevu nebyť návštevy.

Iná ? Ty si o tom možno ešte nepočul, ale tohtoročných skúšok sa budú účastniť aj naše milé ex-Akatsuki, z turnaja, potom ako dostali milosť od samotného Noctisa. Vedel som, že Shirōbei nemá zrovna tú organizáciu v láske, minimálne ju ľúbil tak ako ja, naviac tú informáciu som mal priamo z Temnej ktorú som navštívil ...potom ako som skoro prišiel o život na ostrovoch šermiarov ich pričinením, kde som mimochodom stretol aj Shinea, poslal ti toto.. to šlo trošku z kopca, a nemal som riadnu misiu hodne dlhý čas, konečne som vylovil z vrecka malý prsteň s kameňom a podal som mu ho. Počas toho sme už kráčali po ulici, ktorú som si príležitostne obzeral, akonáhle zapadlo slnko, vyzeralo to tu ako miesto na skvelú nočnú párty, všade sa ozývali nadšené výkriky z krčiem kde sa ľudia asi tešili na skúšky, predsa len to bola výnimočná akcia pre shinobi ale aj obyčajných ľudí.

Shirōbei Yoshitoki

Ale ano, vím o tom. Mifune mě již informoval, vlastně vím v podstatě o všech, kteří jdou na druhou zkoušku, ale nemusíš se bát, pouze jejich jméno a původ, informace o jejich schopnostech mi neřekl a stejně bych to ani nechtěl. řekl jsem usměvavě Ostrov Šermířů... nebyl jsem na tom místě od dob, co jsem chtěl vrátit Shinea zpět do domu, ale stejně... nakonec jsem tam šel zbytečně pouze kvůli zjištění, že se vrátit nemůže. To už je ale jedno, děkuji ti za předání tvé zprávy Toshi dodal Shineo a vzal si k sobě prsten, prakticky ho nepoznával, ale měl pocit, že to pravděpodobně bude asi něco celkem dost důležitého Tak to ti věřím, poslední dobou je nějak podezřelý klid, i když, jak se říká, ticho před bouří. Uvidíme, co se z toho všechno nakonec vyvine... dodal Shirobei při procházce večerním městem, festival, jakožto každoroční událost ho prakticky vůbec nepřekvapil.

Toshi Takari

Na tvojom mieste by som bol možno trošku v pokušení, zistiť v čom naši ...priatelia... vynikajú, uškrnul sa a hneď nato som len nadhodil, jedinú otázku, ktorú však stále riešim je to, či si dám vanilkovú alebo čokoládovú, zamyslel sa. Patrične som bol zvedavý aj na priebeh druhej časti skúšok, ale nechcel som sa nato príliš pýtať, prišlo mi to zbytočné, veril som, že zvládnem väčšinu z toho čo sa môže stať, jediným plusom mi doteraz voči ostatným bolo, že ja tu nemám priateľov o ktorých by som si musel robiť starosti, a to sa príchodom Shirobeia nezmenilo, bol som si istý, že on je z tohtoročných Geninov, jasným favoritom. Ja len dúfam, že tentoraz Nagatashi nenavštívia žiadny problematický ľudia, rád by som prežil pokojné skúšky Chuuninov, ak sa tomu tak dá hovoriť. Plus mám pár nových trikov v rukáve, dalo by sa povedať, že tentokrát som pripravený hodiť pár ľudí na skúškach do smútku, usmial sa na moment Toshi, pričom myslel na odvetu ktorú by najradšej vykonal s Uchihou už dnes, jediné čo mu v tom mohlo zabrániť by bolo spoločné pridelenie do týmu, aj keď kto vie, možno by tomu bolo ešte lepšie, priateľov si drž blízko, nepriateľov ešte bližšie.

Saya Uchiha

Šla jsem mlčky dál jako kdyby se nic nedělo.Na tváři mi hrál lehký usměv nad těmi všemi vzpomínkami co se zde dávno odehrály.Najedou jsem se koukla na Tatsuki. ,,Ehm,kde myslíš že by ten kovář mohl být?" nadhodila jsem a trochu rozpačitě se usmála. No já to netušila i když jsem o tom kováři cosi slyšela ale nějak mě nenapadlo se nikoho optat na cestu.V duchu jsem doufala že to ví alespoň nee-chan já osobně jsem byla bezradná. Koukla jsem se na nebe a povzdychla si. ,,Heeeeh Sayo jsi baka!" řekla jsem nahlas pro sebe a pleskla se rukou do čela.Tohle byla pro mě trochu trapná situace. Vydala jsem se někam a ani jsem netušila kam. Jak potupné.Jen jsem si přála abychom nalezli cestu.

Keiko Lysea

Jen aby ti ten postoj nezpůsobil problémy Lavi-kun... Potichu jsem šeptla spíše pro sebe a jakmile si Lavi uvázal obvaz opět okolo čela, tak jsem se jen široce usmála a oddychla si, protože by bylo nebezpečné se tu procházet s takhle odkrytou pečetí. Ah fajn snad víš co děláš, ale slib mi, že když zrovna nebudu s tebou tak na sebe budeš dávat pozor? Zeptala jsem se trochu starostlivě, protože Lavi byl schopný jít do všeho i za cenu svého života, vlastně jsem taková byla taky, ale o mě si starosti nikdy nikdo nedělal, takže jsem se tak naučila žít, ale Laviho život byl pro mě cenný a rozhodně jsem ho nechtěla ztratit. Měli bychom se asi jít připravit na další zkoušku nemyslíš? Cvrnkla jsem Laviho do čela a s úsměvem na rtech jsem se rychlejší krokem rozešla směr hotel...

Lavi Hyūga

Skúška začne zajtra ráno Keiko.. a deň vystriedala noc, povedal a v tom momente, zapadlo aj to málo zo Slnka čo sme videli na oblohe doteraz. Som celkom zvedavý ako to bude prebiehať, každopádne myslím, že sa máme načo tešiť, pousmial som sa a nasmeroval som si to smerom k hotelu spolu s ňou, všade boli mohutné oslavy pred skúškami ale jedine účastníci skúšok, sa buďto išli pred zajtrajším dňom vyspať, načerpať sily alebo sa zabaviť, ja som mal v pláne si odpočinúť aj napriek kúpeľom, po chvíľke som teda s Keiko dokráčal až k hotelu kde sme sa spolu ubytovali.

Nichiro Akuma

Nichiro len prechádzal ulicami, ako keby sa nič nedialo. Bol už večer, a festivaly vrcholili. Nichiro sa na takéto veci moc nedával, pretože ho viacej trápila skúška, ktorá sa mala odohrávať zajtra ráno. Spolu s Noriom, ktorý Nichira poväčšinou navigoval. Ocitli sa pred ubytovňou, ktorá bola kompletne iná ako tých ostatních, no Nichiro mal aspoň kľud, predsa by sa tu nikto s väčšou mozgovou kapacitou nikdy nezabýval. Len vošiel na izbu, ktorá bola celá potapetovaná nechutnou tapetou, ktorá mu pripomínala dosť starobu. V celej izbe sa nachádzala jedna lacná postel, ktorá bola horšia ako jeho originálna, ale dalo sa to. V izbe sa okrem iného nachádzalo aj umývadlo, a ešte aj skrinka, do ktorej si skryl Shiraishiu, a potom si pokojne ľahol do postele. Noriovy bolo jasné, kedy ho má zobudiť, no teraz Nichiro upadol do nekonečného vlákna snov, aj keď to tak na prvý pohľad nevyzeralo, pretože sa vkuse otáčal, no asi po polhodinke konečne zaspal.

Keiko Lysea

Nastala noc a já se jen nenápadně zašklebila, protože tma byla mojí kamarádkou více než nějaké Slunce, s rukama za hlavou jsem si pomalu vykračovala směrem k hotelu a očima přejížděla přes všechny obchody, které teď přímo přetékaly slavnostmi a veselou náladou. Zdá se, že se všichni dobře baví... Já se chci jít taky bavit! Ame! Zítra máme něco na práci, takže zábavu nech na jindy! Ale slíbila jsi mi něco! Já vím, já vím...To ti donesu jindy, teď se ale chci jít alespoň na pár hodin vyspat! Jsi líná jako prase! Nechala jsem toto téma být a společně s Lavim došla až před dveře našeho pokoje, se kterými jsem měla trochu problém při odemykání, protože klíč mě jaksi nechtěl poslouchat a odmítal se otočit, po úprosném boji se mi však podařilo dveře otevřít a klíč zůstal kupodivu v celku. Jestli boje budou stejně těžké jako odemykání dveří, tak se mám na co těšit... Hlasitě jsem si povzdychla a hodila klíče kamsi na poličku, nijak jsem nečekala a natáhla se rovnou pro svojí tašku, ve které jsem měla věci na převléknutí, šla jsem si sednout na postel, otočila se k Lavimu zády, vyndala si z tašky černé tílko a sundala si bílý top. Mlčky jsem přes sebe přetáhla černé a pro mě dost upnuté tílko, ale co se dalo dělat, hold se moje popředí nevešlo do každého oblečení, kalhoty jsem ze sebe rychle stáhla a úhledně si srovnala věci vedle postele, přičemž jsem si rychle zalezla pod peřinu a chvíli se jen tak nečinně dívala do stropu...

Shirōbei Yoshitoki

No, vlastně upřímně řečeno mi to je prakticky jedno, nechám se připravit, stejně jsem na tenhle styl boje prakticky zvyklí, takže mi to ani nevadí... prakticky řekl Shirobei usměvavě a potom se podíval směrem k festivalu No, já jen doufám, že se uvidíme na poslední, třetí zkoužce, rád si s tebou zase zabojuju a podíváme se na ty tvoje nové triky, taky jsem se trochu zlepšil od dob, co jsem s tebou naposledy bojoval, Toshi řekl ještě a potom se zadíval na prsten, co měl v kapesním vaku O tom dostatečně pochybuju, údolí je v průběhu zkoušek chráněno v podstatě nepřetržitě, nikdo sem nepronikne, rozhodně ne neohlášel, ale mám pocit, že nikdo není takový blázen, aby se vrhnul na místo, kde jsou tři nejsilnější muži našich říší, nemyslíš? dodal Shirobei s mírným smíchem, vskutku by musel být ten člověk blázen.

Lavi Hyūga

Lavi sa pohľadom zadíval na svoj batoh a následne na Keiko, ktorá sa k nemu otočila chrbtom, bolo trošku ťažšie z nej spustiť zrak, zvlášť keď nemohla tušiť či sa pozerám alebo nie, napriek tomu som nechcel nijak narúšať jej súkromie, tak som sa posadil na posteľ a skontroloval som si medzitým svoju základnú výbavu do druhej skúšky, keď som skončil zhodil som tričko, vyzul sandále a ľahol si chrbtom na posteľ, načo som následne len zavrel oči a nechal čas plynúť do zajtrajšieho rána.


Ozvala sa ozvena, to vychádzal zvuk s mesta Nagatashi ktorý oznamoval, že je čas vstávať. Postupne som otvoril oči, a posadil som sa na okraj postele, a zadíval na Keiko ktorá spala, neviem čo som očakával, v spánku vyzerala normálne ako ktorýkoľvek iný človek, taká pokojná a nevinná až sa mi nechcelo veriť. Postavil som sa na nohy, hodil cez seba tričko, a zadíval sa na nástenné hodiny, bolo 8 hodín ráno, zhruba o 10.00 mali byť všetci úspešný účastníci pred veľkou vežou kde dostaneme informácie. Podišiel som teda ku Keiko, a dotkol som sa jej a zašepkal, je časť vstávať Keiko, druhá skúška je tu.. následne som sa posadil na stoličku, a čakal či sa preberie.


Toshi Takari

Čo ja viem, ak by som chcel podryť ich autoritu a ich silu spravil by som to aj za cenu smrti, predsa len blázon a génius od seba nemajú príliš ďaleko, podotkol som pokojne a zadíval sa na arénu, každopádne, uvidíme nemá zmysel niečo predvídať, keď netuším čo so mnou bude zajtra, jednou vecou som si však istý, do tretej skúšky nepostúpim jedine, že nebudem schopný stáť na nohách a premýšľať, zasmial som sa. Tak ja myslím, že si pôjdem odpočinúť, určite sa ešte uvidíme Shirōbei, predsa len aspoň som ti mohol predať ten prsteň, dávaj naňho pozor, vyzeralo to, že pre tvojho brata to bolo dôležité, ale to je len môj pocit, podal som mu ruku a pobral som sa do starého zaprášeného motelu s jednou posteľou, kde očividne býval aj onen Akuma, o čom som netušil.

Nichiro Akuma

"Hm, už je čas vstávať Nichi..." Ozvalo sa v Nichirovej hlave, pričom mu to značilo, že je deň druhých skúšok. Išlo do tuhého, Nichiro si moc paniku nevnucoval, no teraz ho celkom popadla. Rýchlo vstal z postele, ustlal si, a prešiel k umývadlu, kde sa len tak trocha očistil, a obliekol sa. Kľúč si skryl pod koberček, ktorý sa nachádzal pred dvermi. Následne sa rozbehol, aj keď sa moc zadychčať nechcel. Bežal vlastne len po území ubytovne, a vonka vyšiel s pokojným kľudom. Pomaly sa rozkráčal, pričom si užíval ticho, ktoré zatiaľ panovalo. Bolo to v celku magické, no nakoniec sa dostal na miesto stretnutia, a tam už niekoľko ľudí zazrel, moc ich síce nepoznal, tak tam len zostal stáť.
"Tak čo Nichi, tešíš sa?" Opýtal sa úsmevne Norio, no Nichiro len kývol hlavou, práve sa skôr obával toho, čo príde...

Shirōbei Yoshitoki

Měj se, zítra ráno se uvidíme a tam teprve uvidíme, jak lze poměřit naše síly... řekl jsem a zasmál jsem se, ruce jsem si dal opět za hlavu a potom jsem se vydal zpět po cestě, po které jsem sem právě přišel, měl jsem v plánu vrátit se zpět do věže a tam se dobře vyspat, aby jsem měl na další den dostatek energie, přeci jen, zkouška přežití patřila rozhodně mezi nejtěžší zkoušky, které na Chuninských Zkouškách byla. Rozkráčel jsem se půlnočním městem, již velice brzy mělo nastat ráno a já jsem hodlal spát minimálně těch osm hodin, cestou jsem si ještě koupil dango, protože mi vždy pomáhalo s lepším spánkem, akorát to vyšlo, jakmile jsem dojedl, už jsem stál před dveřmi do věže, kde na mne již čekal Mifune.

Keiko Lysea

Ani nevím, v kolik hodin jsem to přesně usnula, ale byla jsem ráda, že jsem konečně po dlouhém dni zavřela oči a odpočívala, test byl pro mě vyčerpávající, takže spánek jsem velmi ráda uvítala. Ráno mě vzbudil jakýsi hlas, k mému překvapení to nebyla Ame, ale Lavi, takže jsem jen rozmrzele otevřela jedno oko a zadívala se na něj. Ale mě se nikam nechceeee...Aaaah.... Hlasitě jsem si zívla a otočila se na druhou stranu postele, přičemž jsem ještě na chvilku zavřela oči, vůbec jsem neměla náladu na nějaké bláznivé zkoušky, ale co jiného se dalo dělat, asi o 20 minut později jsem se konečně rozhodla vykopat se z postele, nejlepší probuzení je u mě vždy pád, takže jsem se odkutálela až na zem a trochu se protáhla. Vážně je to tak nutné Lavi-kuuun... Znovu jsem si zívla a neochotně se natáhla pro oblečení, přičemž jsem zavřela oči a snažila si ještě na chvilku pospat. Keiko! Blbečku vstávej! Jestli nechceš, abych ti vytrhala všechny vlasy, tak se okamžitě vzbuď ty Baka! Ameeee.... Nějak jsem nebrala její výhrůžku vážně a opět usnula na zemi, kde to bylo sice nepohodlné, ale teď mi to vůbec nevadilo...

Lavi Hyūga

Ame má pravdu, poď lebo to nestihneme, okrem toho, tam už je väčšina, ťukol som sa pri čele po pečati prstom, čím som naznačil, že som sa tam už dávno pozrel, kým ona ešte spala. Ak nevstaneš, ponesiem ťa tam takto oblečenú či sa ti to páči alebo nie, uškrnul som sa, a povedal, idem von, tak si švihni, očividne som sa nedokázal dočkať kedy začne druhý test.


Toshi Takari

Toshi Takari pomaly kráčal k vysokej veži, o ktorej mu povedal včera Shirobei, oficiálny de§ chuuninských skúšok druhého kola sa práve začal, konečne. Obzeral som sa hore, dole snažiac sa posúdiť svojich protivníkov, ale až na pár známych s ktorými som zrovna nevychádzal, som tu nikoho ešte nevidel, a tak som čakal ako drvivá väčšina, držiac sa v stráni, čo najďalej od ľudí z Temnej Ríše s ktorými som mal v minulosti problémov viac než dosť.

Keiko Lysea

Ale noooo.... Tohle ranní vstávání mi vždycky dělalo problémy, navíc jsem věděla, že budu muset jít dělat další zkoušku, takže moje vždy veselá nálada byla ta tam, pomalu jsem se zvedla a když Lavi odcházel tak jsem jen zvedla ruku na pozdrav a padla obličejem na postel. Ame mě se tam nechce. Ježiši dělej a nefňukej tady jak malé mimino! Ale já- Žádný ale já! Lavi na tebe čeká, já na tebe čekám, takže zvedni laskavě svoje pozadí a zamakej! Však už jdu... Rukama jsem se trochu propleskla, abych alespoň nabrala zdravou barvu a začala se rychle převlékat, trochu jsem si upravila vlasy, složené pyžamo jsem položila na polštář, ustala si hezky postel a poté i tu Laviho a mezitím vším ještě stihla trochu pouklidit ten nepořádek v pokoji. Tak a můžeme vyrazit! Keiko? Nestihla jsi toho za deset minut nějak moc? Ame se nechápavě dívala na mojí menší akci, kterou jsem tu prováděla, ale už se k tomu raději dále nevyjadřovala a odešla nechápavě někam do mé mysli. Nemůžu to tu přeci nechat neuklizené, takže tašku mám, flétnu také, plášť také, výbavu také, jídlo a pití také, nějaké ty sladkosti...Hmm yeah mám, takže to je všechno! Široce jsem se usmála, popadla klíče a vyšla ven z pokoje, zamkla dveře, bylo celkem komické, že zamykání dveří mi šlo o dost lépe než jejich otevření, ale moc jsem to neřešila, hodila klíče do tašky, kterou jsem měla přehozenou přes rameno a vydala se hledat Laviho, nějak jsem tušila, že půjde rovnou ke věži. Byl tak natěšený, že nikde jinde být nemohl, takže jsem se maximální rychlostí, kterou jsem mohla ze sebe vydat, rozeběhla ulicí rovnou k té nejvyšší budově tady v údolí...

Saya Uchiha

Koukla jsem se na Tatsuki. ,,Tam jsem asi nebyla ale pokud si to pamatuješ...." pokývala jsem hlavou na znamení že bych byla ráda kdyby mě trochu navedla.Už byla tma což se mi moc nelíbilo.Záležitost s kovářem jsem chtěla mít brzy za sebou.Sice jsem se těšila na své nové hračky ale také jsem se těšila na postel. Pořebovala jsem se trochu vyspat. Jak jsem tak šla tak se můj medailon zaleskl v zábleku světla. Vzala jsem medailon do ruky a smutně si povzdychla. Kde asi je? A jak se mu asi daří? proletělo mi hlavou.Šla jsem docela zamyšleně. Opustili jsme udolí a mířili kamsi ve městě.Netušila jsem kam ale Tatsuki to určitě věděla.Stále jsem medailon svírala v ruce.Byl to docela zvláštní pocit. Po dlouhé době jsem si vzpoměla na osobu které kdysy patřil.Kéž bys mi jednou mohl odpustit.Pomyslela jsem si a koukla se na nebe poseté hvězdami.

Kuzuri

Bylo ráno, vysvitlo slunce a já vyšel z tamního hostince.Včerejšek a jeho stres už jsem hodil za hlavu hned po tom, co jsem si v tabulce přečetl, že jsem jen tak tak prošel přez písemný test.Za to ho však vystřídal stres z toho, že pro mě druhá zkouška bude i konečná.Hodlal jsem se do toho naplno položit, ale jak už jsem věděl, bylo zde mnoho shinobi, kteří vysoce převyšovali mou sílu.Dost jsem se nadře, abych došel až jsem a tak jsem byl rozhodnutý se nezklamat.Venku svítilo slunce a foukal mírný vítr, který mi rozcuchával vlasy, ale to mi vcelku byl jedno, jelikož jsem byl zamyšlený do možností jak to dnes bude probíhat.Došel jsem až k věži, uprostřed města, kde už byl nakupený slušný houf lidí, až mi z toho přecházely oči.Neznal jsem z nich osobně skoro nikoho, ale spoustu jsem si z nich pamatoval alespoň z včerejšího testu a tak jsem věděl, že jsem tu správně.

Saya Uchiha

Jakmile jsme tam dorazili zlehka jsem si prohlédla člověka který tam byl. Zajímavé,moc na to nevypadá.Projelo mi hlavou ale to už Tatsuki zdravila. ,,Dobrý den,omlouvám se že Vás rušíme ale měla bych jednu prosbu" koukla jsem mu přímo do očí.Tak nějak jsem vyčkávala na jeho slova. Měla jsem za to že se člověk dá odhadnout podle prvního slova.Ale můj dojem z něj od prvního pohledu byl že je to docela milý člověk.Ale nechtěla jsem předbíhat událostem.Moje mysl již chtěla jaksi spát.Snažila jsem se aby to na mě nebylo vidět ale účinkem jsem si nemohla býti jistá.Ale to nebyl problém který jsem řešila. Spíše mě zajímalo jestli tento člověk dokáže vytvořit to co jsem potřebovala.

Kovář

Copak si přeješ dívenko? Respektive, jaký typ zbraně budeš ode mne chtít? zeptal se muž a utřel si ruce do své zástěry, kterou měl pořádně ušpiněnou od sazí a podobně, stejně jako jeho ruce, pravděpodobně z toho důvodu se vám ani nesnažil podat ruku Máme tady všechno, od nízkých katan, přes ostré meče až po sekery, klasické či specialně tvarované kunaie a shurikeny, prostě to, co potřebuje každý správný shinobi, naše kovárna je považována za jednu nejlepší ze všech tří říší... dodal hrdě muž a mírně se pousmál, při svém mluvení postupně ukazoval na zbraně různě rozvěšené a postavené po jeho obchodě, některé z nich měli opravdu velice zvláštní tvar až dokonce budili jistý strach, jakou mají plnit fuknci Takže? dodal ještě muž poněkud potichu.