PŘEVOZ CENNÉHO ZBOŽÍ

Úroveň: C
Popis: Úkol této mise je velice jednoduchý, stačí přenést cenný předmět ze Sanctum do vesnice vzdálené zhruba padesát kilometrů od města. Je velká pravděpodobnost, že na cestě se tě budou snažit okrást banditi, to by však nemělo někomu jako ty dělat vůbec žádný problém. Mise proběhne hladce ve chvíli, kdy truhličku předáš radnímu oné menší vesničky, toho najdeš v hlavní budově uprostřed vesnice, starší muž, jmenuje se Daisuke. Doporučuje se cestou příliš neukazovat truhlici, tím bys akorát pobouřila lidi okolo sebe.

Tým: Killunia (Killunia Inuzuka)

Odměna: 1000 EXP, 2000 Ryo

Killunia Inuzuka

Pomalým krokem jsme se vydali směrem k našemu cíli. Měli jsme celkem dost času a nešli jsme moc daleko, což se nám oběma líbilo. Chvíli jsme kráčeli mlčky, ale Yukimaru to nevydržel a začal se mnou mluvit. Samozřejmě, že jsem to moc nechtěla. Rozptylovalo mě to.
"Vážně je tohle C-rank mise? Je to přece až moc jednoduchý na to, aby to byl C-rank..." Podívala jsem se na něj a pousmála jsem se. "No co je? Nemluvím snad pravdu?" Lehce jsem zakroutila hlavou a poté jsem ji otočila zpět. "Počkej, proč se mnou nemluvíš?" V jeho hlase jsem zaslechla lehký náznak strachu. Povzdechla jsem si.
"Protože nechci..." Právě teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně promluvila. "Hele, chtěl jsi misi ranku C, tak tady jí máš. A nemůžeš tak rychle odsoudit misi. Jsme teprve na začátku, ještě nevíš, co se cestou stane. Čím míň problémů během mise nastane, tím líp pro nás. Takže si nestěžuj, nebo si tu misi příště udělám sama..." Věděla jsem, že je to lež. Bez Yukimarovy pomoci bych nezvládla naprosto nic. Na své spolupráci jsme byli vlastně závislí. Oba. Raději jsem ze sebe tedy vydala ještě jeden povzdech a poté jsem se soustředila na cestu.

GM

Procházela si po cestě, pomalu si začínala vcházet do menšího lesíku, začalo to pouze několika málo stromy, které lemovaly cestu, po které si šla až se to nakonec proměnilo v menší lesík, nebyl tak velký na to, abys ho nedokázala přeběhnout za menší chvilku, ale zase nebyl dostatečně malý na to, aby se tam nedalo dobře skrýt před případným nebezpečím. Mohlo být tak dvě odpoledne, slunce zářilo skrze listy stromů a osvětlovalo tvou cestu vpřed, okolo tebe všude zněly zvuky přírody. Už si začínala pomalu vidět konec tohoto menšího lesíku, když v tom si uslyšela zprava a zleva šramot a následně na to křupnutí větvičky, očividně tam někdo stál. Yuukimaru ihned zareagoval, jeho čich předčil totiž očekávání banditů, kteří se rozhodli ukrást cenný předmět, jenž si přenášela, nemělo již cenu se skrývat. Na větvích stromů se postupně vyjevilo celkem četné množství banditů, mohlo jich být dohromady něco kolem deseti, pět napravo a pět nalevo, všichni v rukách drželi nějakou zbraň, která se vždy lišila, někdo měl katanu, někdo wakizaši, někdo obušky a někdo pouze klasický kunaie, jiný měl zase obrovské fuma shurikeny, očividně hodlali i přes to, že si je překvapila o chvíli překvapení připravit o truhličku.

Killunia Inuzuka

Cesta lesem byla příjemná. A pro Yukimara obzvlášť. On, jakožto příslušník rasy severských psů, neměl rád horko. Nesnášel ho. Možná proto jsme často trávili čas venku jen v případě, že prší nebo je zataženo. Ale tady bylo hezky, i když svítilo sluníčko. Cesta nám příjemně ubíhala a zdálo se, že to proběhne v pořádku, ale Yukimaru se najednou zastavil. Zavětřil nebezpečí.
"Banditi!" oznámil mi rychle a okamžitě se po nich podíval. "Dáme je rozděleně, nebo společně?" Trochu mě překvapila jeho otázka. Prohlédla jsem si bandity a jejich zbraně a krátce jsem zaváhala. Mohlo by to, ale také nemuselo, vyjít. A to v obou případech. Vytáhla jsem kunaie a skoro na zkoušku jsem je hodila po několika z nich. Ať na mě zaútočí první oni.

GM

Bandité pouze nastavily své zbraně přímo do cesty kunaiům, takže se kunaie odrazily a dopadly na zem blízko stromů, na kterých bandité stáli. Kunaie se následně zabodaly do země okolo stromů, bandité se pouze zašklebily, v podstatě ani nevěděli, že si shinobi. Mysleli si, že seš klasický obchodník co má pouze psa, neznali dokonce ani rod Inuzuka, takže prostě neměli odkud vědět, co seš v podstatě zač. Možná toto či jejich touha po bohatství způsobila, že téměř polovina banditů seskočila ze stromů a vzdušnou čarou na tebe přímo mířili svými ostrými meči, kunaie či katanamy, které měli v rukách. Jejich výraz při tom vlastně ani nebyl tolik nepřátelský jakožto spíše čistě krvežízniví, očividně toužili po té truhličce, kterou si s sebou nesla a hodlali proto udělat cokoliv, co bude potřeba. Jeden z nich se skrčil a hodil tvým směrem dva velké Fuma Shurikeny, druhý z nich se rozběhl souměrně s shurikeny s katanou v ruce, na druhé strany stál bandita s kunaie, na kterých měl výbušné lístky...

Killunia Inuzuka

Na mé obvykle ledově chladné tváři se vytvaroval úsměv.Trochu krvežíznivý a trochu temný úsměv. Trochu mi stoupo sebevědomí. S nimi to bude hračka. Zřejmě si mysleli, že mě jen tak lehce porazí, ale oni neví, jak moc se mýlí! Podívala jsem se rychle krátce na Yukimara a společně jsme se vyhnuli hozeným předmětům. Odskočili jsme od letících zbraní tak, aby byla co nejmenší šance, aby nás zasáhly. Trochu jsme se tak oddělili od sebe, ale úsměv z tváře mi to nevymazalo. Vytáhla jsem další kunai a rozeběhla jsem se proti jednomu z banditů. Yukimaru zatím stál a čekal.
"Na vás ani snad nebudu plýtvat svá jutsu..." poznamenala jsem trochu pobaveně s arogancí v hlase. Docela jsem se "rozjela". Yukimaru zakňučel. Díky tomu, že neuměl mluvit nahlas lidskou řečí, působil jako normální pes. Ale myšlenkami to bylo jiné. Právě teď se mě zeptal, jestli má zatím zůstat tam, kde je. Přikývla jsem. Ale jenom přibližně minutu, pak na jednoho z nich zaútočí. Yukimaru přikývl. Poté začal kontrolovat všechny ostatní bandity.

GM

Bandita, proti kterému si se rozeběhla stál na místě jako socha, ruce se mu klepaly a několik sekund vypadal, jako by už byl vlastně poražený, z jeho očí šel očividně strach, vzhledem k tomu, že nepředpokládal, že útočí na ninju. Sice toho moc nevěděl, ale věděl, že ninjové jsou velice silní lidé, kteří podle všeho vládnout nadlidské moci, když si od něj byla možná tak dva metry, tak upustil svůj meč, hodil kouřovou bombu na zem a utekl do lesů, ze kterých předtím vyběhl, očividně nepočítal s tím, že bude útočit právě na shinobiho. Bandita, na kterého útočil Yuukimaru neutekl, nehodlal se tak jednoduše vzdát schránky, respektive truhličky. Máchal před sebou mečem a tím se snažil psa co nejvíce oddálit od svého těla, sice neovládal umění shinobiho, ale zato očividně dokázal celkem dost solidně zacházet s mečem, úrovně legendárních šermířů sice ani zdaleka nedosahoval, ale i přes to šlo vidět, že jistým tréninkem prošel. Yuukimaru se k němu nemohl dostat, ten bandita byl totiž celkem dost rychlý, jeho ruce byly skoro nepostřehnutelné. Ostatní bandité zatím změnily zbraně, najednou v rukách všichni drželi velké Fuma Shurikeny a stáli okolo tebe v kruhu, přičemž tři z nich stáli na větvích stromů (avšak stále v kruhové formaci). V jednu jedinou chvíli se bandita, na nějž útočil Yuukimaru odrazil na jednu z větví stromů a dřív, než mohl Yuukimaru vůbec reagovat tvým směrem ze všech stran letěl Fuma Shuriken, očividně svůj útok koncentrovali pouze do jednoho místa a počítali s tím, že když stojíš ve středu, tak se nelze vyhnout.

Killunia Inuzuka

Usmála jsem se, když bandita ztuhl. Pak ale zmizel v oblaku dýmu, což mě nepotěšilo.Na chvíli jsem se zastavila a prohlédla jsem si ostatní bandity. Zastavila jsem se na tom, který od sebe odháněl Yukimara. Lehce jsem se ušklíbla a pomalu jsem se přesunula asi metr od nejbližšího stromu. Když se všichni bandité rozmístili kolem mě do kruhu a vytáhli Fuuma Shurikeny, překvapeně jsem se po nich podívala. Kde vzali tolik shurikenů? Nakonec jsem jen zakroutila hlavou a opatrně jsem se pokoušela sledovat všechny najednou. Když vyskočil do vzduchu bandita, který od sebe odháněl Yukimara mečem, a hodil Fuuma shuriken společně s ostatními, odskočila jsem na kmen stromu, ke kterému jsem se "přicucla" chakrou, a skrčila jsem se. Yukimaru okamžitě skočil na jednoho banditu, já jsem počkala, až dopadnou všechny shurikeny a pak jsem vyběhla nahoru na strom, kde by měli být tři bandité. Pokusila jsem se je shodit dolů.

GM

Hmm? Takže holčička je šikovná v Taijutsu? Ale to ti nepomůže, však my už se o tebe nějak postaráme! vykřikl jeden z mužů naproti tobě, v tu chvíli si akorát stála na stromě, na kterém stáli i tři bandité, snažila si se je strčit dolu ze stromu, s hrůzou si však zjistila, že bandité tam už dávno nejsou a místo nich tam jsou pouze vycpané loutky a co víc, na těch loutkách byl připevněný výbušný lístek, na každé jedné z nich byl jeden lístek, čili celkem tři výbušné lístky, které už začaly hořet. Bandité se pouze smáli, přeskupili se do jedné velké skupiny přímo naproti tobě a naproti těm třem loutkám, nehodlali očividně riskovat ztráty na své straně způsobené tím výbuchem, všichni bandité v té jedné velké skupině aktuálně nic nedělali, čekali, jak budeš reagovat na výbuch, respektive na loutky.

Killunia Inuzuka

Když jsem zjistila, že místo banditů tam jsou jen loutky s výbušnými lístky, trošku jsem se zarazila. Nebyli tak hloupí, jak jsem si myslela. Zřejmě jsem je podcenila trošku moc. Lehce jsem se pousmála. Poohlédla jsem se po Yukimarovi, kde je. Ten seděl a čekal na můj povel. Zatím se pořád choval jako obyčejný pes. Nechtěli jsme nijak ukazovat své schopnosti. I když mně toho teď moc nezbývalo. Nezbýval mi čas na rozmýšlení, musela jsem něco podniknout. A to hodně rychle. Vyskočila jsem, roztočila jsem se a vykřikla jsem:
"Tsūga!"
A pak jsem rychle zamířila přímo do skupiny banditů. Yukimaru pořád poslušně seděl na místě a čekal na povel k útoku.

GM

Bandité se sice uměli alespoň částečně bránit vůči ninja technikám, ale přece jen tvůj styl boje, čiže kombinované ninjutsu s taijutsu a ještě k tomu se psem jim činilo velké problémy, krom toho si měla i celkem solidní rychlost při provedení techniky Tsūga, proto není divu, že si se nejen vyhnula síle toho výbuchu a tím ho prakticky minula, ale zároveň se ti povedlo čelně srazit všechny bandity, na které si mířila což mohlo z dálky působit celkem komicky, protože si do nich narazila a oni se rozletěli do stran jako kuželky, když do nich narazí bowlingová koule. Zbytek banditů, ten, který si netrefila svou technikou se rozutekl potom, co viděl, co si provedla s jejich spolubojovníky. Tato vlna banditů se ti povedla tedy celkem jednoduše odrazit, základní otázkou je to, jestli byla první a poslední a nebo přijde ještě něco dalšího.

Killunia Inuzuka

"Už zdrhli..." oznámil mi pobaveným hlasem Yukimaru. Zrušila jsem tedy techniku a postavila jsem se přibližně uprostřed cesty. S dobrým pocitem, že jsem ubránila krabičku, jsem k sobě přizvala svého velkého psího společníka, nasedla jsem na něj jako na vlka a společně jsme se vydali kupředu. "Jsem dost rád, že jsem nemusel bojovat. Aspoň jsem se mohl tvářit jako normální pes... Konečně. Líbilo se mi to..."
"No, upřímně řečeno jsem taky ráda, že jsem ti nemusela dávat povel k útoku. Nechci, aby ses unavil hned tak na začátku...Určitě to nebyl náš poslední střet s bandity..." Pohladila jsem ho po boční straně krku a podrbala jsem ho za ušima. Spokojeně zamručel a poté přidal do svého kroku.

GM

Mírně si se otřepala po tom "souboji" s těmi bandity a poté si se společně i s tvým psím společníkem vydala dál na cestu. Šla si několik málo hodit a už se začal stmívat, přece jen v tuhle roční dobu a navíc v této části kontinentu. Spatřila si před sebou něco jako hostinec či něco tomu podobného, v oknech jasně zářilo světlo a stíny poukazovali na to, že tam rozhodně není mrtvo, ba naopak tam někdo pořádně slaví, pravděpodobně nějakou velkou událost. Pousmála si se, i když si možná jakožto členka klanu Inuzuka raději spala venku, nicméně to vypadalo, že dnes večer bude pršet, takže by bylo lepší jít raději dovnitř. Tak jako tak, pokud si šla dovnitř, tak si mohla vidět mnoho lidí, jak slaví, pijí a hrají různé pro hostinec specifické hry.

Killunia Inuzuka

Po několikahodinovém cestování, kdy jsem střídala chůzi po svých a jízdu na svém "přerostlém" psím kamarádovi, jsme se oba začínali cítit trošku unavení. Blížila se noc a oba jsme moc dobře věděli, že musíme někde přespat. Yukimaru cítil déšť (a já cítila vlhkost ve vzduchu) , tudíž jsme museli hledat nějaký přístřešek. A nemuseli jsme hledat dlouho. Brzy jsme totiž narazili na hostinec. S lehkým úsměvem jsem zamířila k osamělé budově. Nejprve jsem se jedním z oken podívala dovnitř a když jsem se ujistila, že není prázdný, jsem zamířila ke dveřím. Otevřela jsem je a spolu s Yukimarem jsem vešla dovnitř. Zkontrolovala jsem, zda si nás nikdo nevšímá, a pak jsem zamířila k baru, abych požádala o přenocování.
"Jenom doufám, že mě nevyhodí ven. Nechci spát v tom dešti..." ozval se trošku vystrašeně velký husky.
"Neboj, kdyby k tomu došlo, tak je nějak přesvědčíme..." ujistila jsem ho klidným hlasem.

GM

Dávajte pozor! ozval sa hlas hostinského v momente, keď jeden z prítomných rozbil poháre na stole, mal čo robiť, aby si ustrážil svoj vlastný bar pred veľmi pojašenou zábavou, ktorá tu prebiehala hoci za nemalé peniaze. Muž bol evidentne statný a riadne vysoký, mal na tvári zaujímavé fúzy ktoré boli takpovediac na smiech a s dôležitosťou akou umýval pohár, by mal človek pocit, že je pánom sveta. Spustil pohľadom práve na teba, v živote ťa tu ešte nevidel a prvá veta ktorú so seba vysúkal bola... čo si dáte, slečna ? rázne položil pohár na stôl a spočinul na tebe svojimi malými očami očakávajúc minimálne, že máš dosť peňazí.