SEZNAM ZBRANÍ

Úroveň: C+
Popis: Úkol této mise je v podstatě celkem jednoduchý a teoreticky by v průběhu mise ani nemuseli být žádné problémy. Jedná se o něco těžší C-rank misi. Vaším úkolem bude zajít do menší vesnice vzdálené od Sancta zhruba dva dny cesty, tato vesnice je jedna z výchozích vesnic, která dodává zbraně pro shinobi do Sancta, vaším úkolem bude přinést ze Sancta seznam zbraní, které se mají vytvořit (byl přiložen ke svitku) a z vesnice přinést celkem šest zbraňových svitků obsahujících vždy určité typy zbraní. Je pravděpodobné, že na vaší cestě se vás pokusí někdo přepadnout a svitky získat, jak cestou do vesnice, tak cestou z vesnice, proto buďte ostražití a dávejte si pozor.

Tým: Krumla (Darui Mikahiro), Keiko Lysea (Sawaii Hitomi)

Odměna: 1000 EXP, 2000 Ryo

Darui

Pozeral som sa do zvitku ktorý mi predala Sawai a.. ehm.. no nebol som zrovna nadšený že ho mám na starosti ja. Ako tak som si už však na to lietanie zvykol. Po tom čo som si však prečítal obsah zvitku som sa zapozeral niekde pod nás. Sawai-san? nemohli by sme ísť po zemi? je možné že nás napadnú a ehm.. nie každý je na lietanie taký zvyknutý aby bol hneď "mobilný" pri dopade na zem. Spýtal som sa jej, teda skôr som zakričal aby ma cez to svišťanie vetra počula. Niektorý by tu možno stáli s rozpaženými rukami a vychutnávali si ten vietor na tvári ale ja rozhodne nie. Možno by som si to vychutnával, keby tie krídla patrili mne ale.. keď som stál na "niečom" a nevedel som odhadnúť chovanie toho bielo čierneho tvora.. teda sovy, tak som bol predsa len trocha viac nervózny než u mňa bolo zvykom.

Sawaii Hitomi

Chceš jít po zemi? Hmm ještě nikdo mě o tohle nepožádal takže...Skákej! Usmála jsem se, jakoby se nic nedělo, jakoby volný pád z bůhví kolika metrů byla normální záležitost, kterou každý přežije. Ah gomenasai to bylo nezdvořilé... Pokynula jsem rukou zvířeti, aby sletělo dolů a tam vyhodilo toho Baka, který neměl rád můj styl cestování, sova mě uposlechla na slovo a letěla střemhlav dolů, až se nakonec v korunách stromů zastavila a odhodila ze sebe Daruiho, o kterého se už dále nestarala. Zdá se že ho vůbec nemáte rádi, že Hikoshi? Můj pták jen lehce pokýval hlavou na souhlas a já se široce usmála, moje výtvory v sobě dlouho držely nenávist a zášť vůči ostatním, i když toto byl první případ takového chování. Sova vzlétla společně s Ikatsuem opět ke mě, přičemž jsem už nic nechtěla říkat k akci, která před chvíli proběhla. Ikatsu-kun doufám, že nemáš stejný názor jako Darui-kun dole...Jinak bys měl volný pád z téhle výšky, no nerada tohle dělám lidem, kteří jsou se mnou v týmu, ale moje zvířata jsou jaksi celkem naštvaná. Nechejme to ale tak, takže ráda tě poznávám Ikatsu-kun! Doufám, že se nám na společné misi bude dařit dobře a uhm asi bychom si měli něco říct o svých schopnostech, takže prosím začni. Roztomile jsem se zaculila a užívala si ten vítr ve vlasech, Hikoshi se také už pomalu uklidňoval a sova zdá se neměla problém s Ikatsuem, který jí sídlil na zádech...

Ikatsu Rokuro

Letíme vzduchem a celkem ve velké výšce. Příjemný vítr který jaksi hladí hladí po obličeji a ten čistej vzduch je dobrej. Sova se, ale rychle pohnula a já se pevně držel. Darui totiž chtěl jít po zemi, ale mě se celkem líbilo ve vzduchu tak jsem chtěl zůstat. Daruie sova vyhodila na zemi a pak jsme zase vzlétli a Sawaii něco začala říkat tak jsem ji odpověděl. "Sawaii-chan. O to nemusíš mít strach, mě se tento styl dopravy líbí a zvířata mám rád takže pro mě tohle není problém. Co se schopností týče hmm. Zajímavé téma pro rozhovor, ale co když jsme v týmu tak ti to říct můžu. Já se převážně zaměřuju na ninjutsu. Používám suiton, ke kterému mám velmi dobrý vztah. Co ty jaké máš schopnosti? Viděl jsem že si něco nakreslila na svitek a pak z toho vyletěla sova. Zajímavá schopnost." Podívám se na Sawaii zvědavým výrazem a mezitím se pustím sovy a sednu si.

Darui

J..ja som myslel vš.. nedopovedal som páč som už stihol iba viac menej zúfalo vykríknuť. Sova ma zo seba zhodila do korún stromov čo.. mnou pekne oplieskalo. Preletel som korunou stromu až som skončil niekde úplne dole.. no môj pád ešte stlmil nejaký krík s rôznymi tŕňami a vetvičkami. Keď sa mi podarilo nejakým zázrakom dostať aj z neho tak som vyzeral ako po nejakom zúrivom boji. Fučal som od toho ako mi krv zaplavil adrenalín a .. no bolo trocha nepríjemné schytať všetky tie miniranky od tŕnia. Mal som dotrhané oblečenie a dosť doškrabané ruky, nohy, tvár, čo viac si priať? Chcel som sa na ňu rozkričať no v tom mi svitlo že je už pekných pár desiatok metrov predo mnou. Baka.. zavrčal som skôr pre seba no v momente som vyskočil na nohy. Rozbehol som sa k stromu, skočil som na kmeň od ktorého som sa odrazil až na tlstý konár. Odtiaľ som začal skákať z konára na konár a snažil som sa ich nejakým spôsobom dohnať. Jednu z rúk som však mal stále blízko rukoväti meča páč.. no v zvitku bolo že by sme mali byť opatrný..

Sawaii Hitomi

Suiton? Heh to by ses mohl skamarádit s Kurem-kun, má jako podstatu také Suiton, i když ještě jsme nenacvičili žádnou techniku... Posmutněle jsem si vzdychla a vzpomněla si na tu krajinu, kde byl na každém kroku jeden tygr, vlastně jsem si už ani pořádně nepamatovala, kdy jsem naposledy přivolala Kurotoru do boje, hodlala jsem to napravit, takže v průběhu této mise se tu určitě můj společník objeví, ale zatím jsem ho ještě nechala odpočívat. Co ovládám? Ninjutsu techniky pomocí Sumi, což je inkoust...Ano, předtím jsem na svitek namalovala zvíře a nechala ho pomocí jedné techniky obživnout, to je vlastně můj styl boje, kreslit a oživovat, tato zvířata nejsou moc odolná, ale jsem za ně ráda. Pousmála jsem se a Hikoshi na mě jen lehce pootočil hlavu, zřejmě mě chtěl trochu nakopnout, abych si věřila, protože jsem byla vždy ve všem slabá, možná to bylo i kvůli tomu, že můj otec se vždy spíše zajímal o bratra než o mě, takže jsem od malička byla samouk, a tím pádem jsem neměla pořádně moc šancí se zlepšit v boji na blízko. Popravdě máme štěstí, můj inkoust obsahuje pigment, takže se nerozpustí ve vodě, můžeme tak spolu kombinovat pár technik, já se dokážu přizpůsobit k tvé technice, takže při boji se nelekni, až ti do techniky vletí nějaké moje zvíře. Usmála jsem se a pomalu si stoupla, věděla jsem že nespadnu, už jsem tak letěla nesčetně mnohokrát. Ikatsu-kun? Půjdu se trochu proletět, nebudu moc daleko, jen potřebuji do krve dostat adrenalin, abych byla pořádně naladěná na případný souboj! Mrkla jsem na týmového partnera a o pár vteřin později jsem se už ztratila kdesi vysoko nad ním, kde jsem si užívala ten příjemný studený vzduch, bylo celkem nebezpečné létat v téhle výšce, ale mě to vyhovovalo, měla jsem nebezpečí ráda. Mezitím sova, na které letěl Ikatsu jen dále pokračovala ve své klidné cestě a občas trochu zpomalila, aby ji dohnal Darui, který šel dole po zemi...

Ikatsu Rokuro

Sawaii začne mluvit o někom o kom nemám ani páru ale to nevadí, třeba ho někdy poznám a pak se uvidí. A je dobré že se nemusím bát že zničím její techniku když používá inkoust. Ale je to celkem dobrá schopnost. Nepotřebuje ani Kuchiyose no jutsu. Ona si jen nakreslí zvíře na svitek a pak se jí prostě zjeví a může mít jakýkoliv si nakreslí. Tak já se tedy kouknu za nás když ona odletí kam si nahoru a vyhlížím Daruie, aby jsme mu zase neuletěli. Při vyhlížení se snažím nějak zabavit, ale není čím jelikož jsem ve vzduchu. Tak si alespoň stoupnu ať nemusím jen sedět.

Darui

Skákal som zo troma na strom, z vetvy a vetvu a snažil som sa s nimi nejakým zázrakom držať krok. Leteli však a tak nebolo moc prekvapivé že som nemal šancu dohnať ich, teda v prípade že by nespomalovali čo kupodivu robili. Chvíľkami som behal pohľadom medzi Sawai a Ikatsuom no nehovoril som nič, vlastne som sa ani nijak netváril. Vlastne mi to takto naozaj vyhovovalo, mať kontrolu nad tým kam idem a ako idem. Rozmýšľal som však, no kedy im povedať že tam budeme cestovať dva dni?.. keď sa bude stmievať tak snáď zletia dole aby ma nestratili.. pomyslel som si no následne som sa znova sústredil niekam pred seba a pokračoval som v tom mojom nemennom tempe, zatiaľ som nebol ani trocha unavený no aj na mňa to raz muselo prísť.

GM

Dlouho jste letěli, ale moc dobře jste věděli, že nemůžete celou cestu stihnout pouze za jeden jediný den. Slunce začalo zapadat za mraky, které se jasně rýsovaly již několik hodin, stále však nepršelo. Též jste si mohli všimnout mírného poklesu teploty okolo vás, což určitě způsoboval nedostatek slunečního svitu a navíc se blížil večer, slunce již začalo přirozeně zapadat. Ani jste se nenedáli a už byl večer, mohlo být tak něco kolem šesté až osmé večer, aktuálně jste se nacházeli na hranicích se zemí, kde byla ta vesnice, kam máte dojít, byl před vámi však ještě jeden celý den cesty. Sluce již úplně zapadlo a výrazně se odchladilo, v dáli jste krom toho mohli vidět blesky, které se ženou mraky směrem k vám, též jste slyšely hromobití, očividně začne za několik málo chvil pršet, měli by jste si najít nějaký bezpečný úkryt proti dešti a dravé zvěři.

Sawaii Hitomi

Začalo se stmívat a vypadalo to na nebezpečnou bouřku, nehodlala jsem zůstávat teď ve vzduchu, takže jsem střemhlavě zalétla mezi koruny stromů až nakonec opatrně přistála na zemi, přičemž sova, na které byl Ikatsu udělala totéž, akorát se po dopadu rozpadla. Arigato za výlet Hikoshi, teď půjdeme chvíli pěšky, ale spíš by se mi hodily tvoje oči, takže kdybys byl tak hod- Nedořekla jsem a to už můj pták opět vzlétl k zataženému nebi a začal hledat cokoliv, co připomínalo úkryt, mezitím já a ti dva jsme šli pomalým krokem kam nás nohy táhly, tedy spíše...Kam nás táhl Darui, protože on měl svitek, tak jsem se mu nechtěla hrabat ve velení, o pár minut později ke mě přiletěl Hikoshi a kývl na mě hlavou, že něco našel. Ooo děkuji ti, jsi výborný, tak nás prosím nasměruj ano? Zvíře mlčky předletělo Daruiho, na kterého hodilo jeden dost znechucený pohled a poté pomalu letělo asi metr nad zemí, takže nás navigovalo směrem k jeskyni, kterou našel. Etoo vím, že vám je asi nepříjemné následovat mého Hikoshiho, ale kdybychom měli skrýš najít sami, tak tu budeme ještě další den, takže jsem se toho ujala... Usmála jsem se, tedy původně to měl být úsměv, ale nakonec z toho byl velmi zvláštní, možná až trochu děsivý úšklebek, šli jsme dlouho, podle mě až moc dlouho, avšak výsledek stál za to. Hikoshi našel mohutnou jeskyni, která vypadala dosti pevně, takže jen tak jí něco nerozboří, rychle jsem se šla schovat a můj výtvor mě jako obvykle poslušně následoval...

Ikatsu Rokuro

Už se stmívalo a počasí taky nevypadalo nejlépe. Sawaii z té výšky sletěla dolů na zem a ta sova kterou vytvořila také tak jsem se pevně držel dokud jsme nepřiletěli k zemi. Sova se u země rozpadla a já jsem skočil pevně na nohy. Ustál jsem to a ted by bylo celkem dobré najít si nějaký úkryt než nás ta bouřka chytne. " Měli bychom si najít nějaký úkryt nebo ještě nastydneme a to bychom přece nechtěli ne? " Následuju Sawaii až do úkrytu, kde bychom se měli zahřát. Když jsme v jeskyni tak by bylo vhodné kdyby někdo vytvořil nějaké ohniště abychom se zahřáli, ale nevím kdo tu ovládá oheň. Možná Darui ale to nevím. No uvidíme.

Darui

Začalo sa stmievať no, čo ma viac znepokojilo bola práve tá búrka ktorú som .. dá sa povedať počul a o chvíľku už aj uvidel. Nakoniec sa úplne zatiahlo no to už za mnou išli Sawai a Ikatsu. Nevedel som si predstaviť ako nájdem nejaký úkryt, vlastne som v tom bol dosť.. blbý ehm, v zálesáctve a tak.. mne by vlastne asi ani nevadilo utiahnuť sa niekam pod strom a dúfať že je to lístie dosť veľké na to, aby nás pred dažďom ochránilo. Tento problém však vyriešila Sawai s jej inkoustovým.. sokolom? orlom? no na rozpoznávanie vtáctva som nikdy moc nebol. Ten ma priam miluje.. skonštatoval som sucho po tom čo na mňa hodil viac menej znechutený pohľad no.. následoval som ho.. Uhm.. asi máš pravdu.. odpovedal som Sawai a následne som zrakom začal sliediť po okolí. Zoberiem si hliadku ako prvý.. potom niekoho zobudím ehm.. dodal som mierne strápeným hlasom. Nevadilo mi že sa o niekoľko hodín vyspím menej no.. skôr sa mi zrovna nepáčila predstava že by sme sa mali zastaviť vôbec.. aj keď ísť celé dva dni bez oddychu by bola pekná somarina.

GM

Našli jste jeskyni, ne moc velkou ale ani moc malou, na déšt akorát stačila. Po několika minutách v té jeskyni se rozpršelo ještě víc, byl to v podstatě příšerný liják, naštěstí byla jeskyně mírně vyvýšená, takže vám tam nenatekla voda, na tomto místě šlo ale dobře vidět, jak se mění teploty mezi jednotlivými zeměmi, byť stále patří pouze pod jednu velkou říši. Přicházel pozdní večer, skoro půlnoc, měsíc na obloze jasně zářil a vy, respektive pouze Darui mohl zaslechnout zvláštní zvuk, znělo to trošku jako chrastění míšené s řinčením zbraní o sebe. Po několika sekundách se vedle hlavy Daruie zabodnul kunai, na kterém byl lístek

" ODEVZDEJTE NÁM SVITEK NEBO SE NEDOŽIJETE ROZBŘESKU. "

To bylo jediné, co na lístku bylo velkým písmem napsáno. Nic víc se poté už nestalo, pomalu nastával klid a rozbřesk se blížil, mohlo zbývat pouze několik málo hodin, než slunce opět vyjde na jasnou oblohu. Tu zprávu však ten dotyčný či dotyční rozhodně nepsali pouze jen tak pro nic za nic. Měli by jste si dávat pozor. Déšť postupem času už mírně ustal a čím víc se noc blížila víc ke dni se z něj stával už pouze jemný deštík.

Sawaii Hitomi

Jakmile se venku cosi seběhlo, Hikoshi do mě jen lehce drkl hlavou, protože on spánek nepotřeboval, takže mě celou noc hlídal a popravdě...Ani já nedokázala usnout, možná že jsem zaspala jen asi na půl hodinky, ale jinak jsem spíše odpočívala a relaxovala. Co se děje Hikoshi-kun? Pták jen otočil hlavu směrem k východu, ale poté se opět uklidnil, tušila jsem, že venku musel být někdo cizí, když na něj zareagoval Hikoshi, avšak zdálo se, že to byl buď jen planý poplach nebo něco přechodného, jenže od té chvíle jsem zůstala vzhůru a dávala pozor na vchod do jeskyně společně s mým zvířetem. Hikoshi-kun půjdu se podívat ven za Daruiem, jestli něco nezaregistroval, takže pokud ho nechceš vidět, nemusíš jít. Hikoshi sice neměl moc v lásce mého týmového člena, ale na druhou stranu se nechtěl ode mě hnout na krok, pokud mu to sama nerozkážu, ostatně takhle se chovala většina mých výtvorů, byly to prostě jen oddaní tvorové, ale i tak jsem je nepovažovala za slepé loutky, spíše jako své věrné přátele. Tak fajn pojďme...

Vyšla jsem ven, ještě stále byla tma a už jen lehce pokapávalo, protože ten velký liják se už přehnal, slunce ještě nevysvitlo, takže do rána zbývalo několik málo hodit, pomalu jsem došla až k Daruimu se svým zvířetem, které mě mlčky následovalo. Dobré rá- Nedořekla jsem a všimla si kunaie s lístkem, který byl zabořený těsně vedle hlavy mého parťáka, vzala jsem si opatrně do ruky kus papíru a přečetla si pro sebe text, který na něm stál. Sakra! Změna plánu, Darui-kun dej mi ten svitek, který chtějí! Vím, řekla jsem, že ti přenechám velení mise, ale tentokrát si to vezmu k sobě, přeci jen už mám zkušenosti z předchozích misí, takže si to převezmu. Bude to tak lepší pro nás pro všechny, můj život je nahraditelný, přičemž vy byste si měli ještě něco zažít.. Lehce jsem se pousmála a natáhla ruku, aby mi Darui podal svitek, přičemž Hikoshi letěl vzbudit toho druhého spáče v jeskyni, protože jsem měla plán a na to jsem tu potřebovala oba dva zbývající členy...

Ikatsu Rokuro

Spím v jeskyni tvrdě jako špalek a nevnímám žádné zvuky, ačkoliv se mezitím co jsem spal něco seběhlo. Přišlo ke mě jedno ze zvířat Sawaii a snažili se mě nějak probudit, pár krát do mě hlavou šťouchlo abych se probudil a já se nakonec probudil. Otevírám pomalu oči a dívám se na ptáka od Sawaii, který mě probudil. " Proč mě budíš tak brzo, stalo se snad něco? " Řeknu s ospalým hlasem a výrazem. Pták jde pomalu zase za Sawaii a značí mi ať jdu za ním. Jdu tedy za ním a během pár vteřin dojdeme za Sawaii a Daruiem. Sawaii má v ruce kunai a svitek, který měl u sebe Darui. Divné asi se něco stalo, ale zachovám klid a chladnou hlavu. Chytnu se za hlavu a zívnu. " Tak copak se tady děje? "

Darui

Vyzeralo to na pokľudnú.. aj keď zamračenú noc. Ten čas mi celkom rýchlo ubiehal, aj keď som nespal tak som sa cítil taký odpočatý.. síce mierne vykoľajený páč mi tesne vedľa hlavy preletel kunai. Nezobral som ho, aspoň zatiaľ nie, proste som sa pozeral do tmy pri čom som bol pripravený na ďalší prípadný útok. Predsa len nevedel som či ten niekto iba nemal svoju slepú chvíľku a úplnou náhodou sa netrafil. Po tom tam však prišla Sawai a kunai so vzkazom zobral k sebe. Po tom čo ho.. asi prečítala po mne chcela zvitok ktorý sme tam mali doniesť. Ehm.. čo sa deje? spýtal som sa trocha rozospatým hlasom a rukou som vytiahol z brašne na zvn zvitok ktorý po mne chcela. Podal som jej ho, pri tom som sa však tak nedôverčivo pozeral na toho inkoustového vtáka páč som si myslel že je úplne kľudne schopný ukusnúť mi ruku ! Nepostavil som sa však pri tom, stále som sedel a opieral som sa chrbtom o stenu jaskyne. Už som len čakal kedy znova zavelia odchod no.. pravdepodobne by som teraz tú lietajúcu sovu neodmietol aj keď, bohvie či by ju znova vyvolala.

Sawaii Hitomi

Super! Takže už jsme tu všichni, dostali jsme výhružný dopis, zřejmě od skupiny banditů nebo někomu jim podobnému, vzkaz zní: " ODEVZDEJTE NÁM SVITEK NEBO SE NEDOŽIJETE ROZBŘESKU. " Dořekla jsem a schovala si svitek se seznamem do zadní kapsy mezi své ostatní svitky, byla celkem ironie že vždy, když jsem šla na misi, jsem měla v té kapse místo ještě na jeden svitek, jakoby jsem to už nějak plánovala dopředu, musela jsem se pouze pousmát nad tou shodou okolností. Takže je vám jasné, že tu nemůžeme zůstávat už ze dvou důležitých důvodů! Za prvé... Vztyčila jsem ukazováček, takže jsem naznačila náš hlavní problém číslo jedna. Jeskyně je sice z kamene, ale existuje mnoho technik, které jí dokáží narušit nebo rovnou srovnat se zemí, takže setrvávat tu dále by bylo životu nebezpečné a nechci, aby tu někoho ruka čouhala skrze kamenů, za druhé... Prsty ukazovaly číslo dva, naší nevýhodu, kterou ti dva mohli mít na vědomí, ale stejně bylo dobré jím to říci. Měli bychom se okamžitě přemístit na jiné místo! Zdá se, že ta skupinka ví o naší poloze, ví dokonce i co máme u sebe a rozhodně jim to slovně nerozmluvíme, takže na boj tak či tak dojde, ale bude lepší se na ně pořádně připravit než aby oni na nás skočili zezadu, takže sbalte si všechno co potřebujete a vyrážíme pryč. Byl by celkem problém, kdyby s sebou měli senzora, ale pokud ho nemají...Moje sledovací a vyhledávací schopnosti jsou lepší než nějaké trhlé skupinky výtržníků, takže se jim můžeme teoreticky i vyhnout, ale nic nezaručuju... Pousmála jsem se, celý svůj názor na tuto věc jsem říkala tiše, nechtěla jsem riskovat to, že by nás někdo mohl slyšet, jakmile jsem jim vysvětlila, co po nich chci, tak jsem se společně s Hikoshim rozešla pár metrů od jeskyně, vytáhla jeden ze svých svitků na kreslení a rozložila ho na zem. Hikoshi-kun budu poté potřebovat tvůj bystrý zrak ve vzduchu, pokus se létat co nejvýše, aby nepoznali, že nejsi živý pták, ale jakmile něco zahlédneš, dej mi okamžitě vědět ano? Pták na mě lehce zakýval hlavou na souhlas a mezitím zůstával nadále u mě, nehodlal se hnout na krok a vlastně ani neměl důvod, mezitím jsem na svitek malovala jednu myšku za druhou až jich bylo celkem něco okolo čtyřiceti. Choujuu Giga! Myšky vyskákaly ze svitku a vyrovnaly se do řady přede mne. Tak dobře holky, potřebuji vaši pomoc, jdou po nás bandité a já chci, abyste mi to tu celé prozkoumali, jakýkoliv podezřelý detail, všechno hlásit! Spoléhám na vás, takžeee...Rozchod! Malé potvůrky se rozutekly každá na jinou stranu, přičemž většinou šly po 10-ti členných skupinkách, ty se nadále rozdělovaly až nakonec každý jednotlivec hledal ve svém směru. Měli bychom vyrazit dokud ještě není rozbřesk, ale začínám se obávat, že to ti lupiči myslí smrtelně vážně, a pokud je to pravda tak...Ne ne! Na co to zase myslíš Sawaii! Bože! Za takovéhle chování by ti Takashi-niisan pořádně vynadal, takže se vzchop! Jsi přeci jeho mladší sestra! Máte posledních pár sekund, takže pohyb hoši! Usmála jsem se na tým a netrpělivě dupala nohou o zem, přičemž jsem hladila svého Hikoshiho, který zůstal i přes veškerá nebezpečí v klidu, celkem jsem ho obdivovala, ale co se divit, však zřejmě ani neznal strach...

Ikatsu Rokuro

Sleduju co se děje a Sawaii začne dlouhej výklad. Pak jde ven a začne něco malovat a říkat jejímu ptákovi. No nic jdu tedy na její rozkaz do jeskyně ještě pro věci. Sbalím si všechny věci a jsem připraven odejít z jeskyně. Radši se ještě pozorně porozhlédnu, jestli jsem něco nezapomněl, ale naštěstí mám všechnu dojdu tedy k Sawaii a řeknu " Tak já jsem připravenej na další cestu. Můžem vyrazit. " Ještě jsme však museli počkat na Daruie, kterej si šel taky pro věci. Už jen mírně poprchávalo takže počasí nebylo zas tak zlé. Co nevidět se udělá hezky a snad se brzy vše nějak vyřeší. Když dojde na boj tak snad budu dost silný abych porazil našeho protivníka.

Darui

Vypočul som si všetky tie.. no dôvody prečo by sme odtialto mali odísť. Mne prišlo celkom fajn že sme boli v jaskyni no nenašiel som žiadne protiargumenty prečo by bolo lepšie ostať tu a tak som len mikol ramenom. Tak fajn. odpovedal som jej a keďže.. som v podstate nemal mať aké veci na zbalenie, tak som len čakal kedy sa zariadi Kataro. Pohľadom som pri tom stále prebehával po okolí.. sám som nevedel prečo, možno som sa len snažil zachytiť nejaký pohyb. Následne som sa postavil a rukami som si oprášil kolená a zadok. Troška som sa poprehýbal a ponaťahoval páč mi z toho sedenia stŕplo celé telo. Pôjdeme po svojich čo? Spýtal som sa do vzduchu no radšej som mienil počkať čo povie Sawai. Bol som celkom rád že ten zvitok u seba nemám ja.. a že ostatným nemusím hovoriť čo majú robiť. Nikdy som nebol moc typ na rozmýšľanie, vždy som skôr počúval. Vlastne som sa teraz cítil taký ľahký, bez bremena a .. tak.

Sawaii Hitomi

Jakmile byli všichni připravení, kývla jsem hlavou na Hikoshiho a ten vzletěl vysoko nad zem, odkud nás hlídal a zároveň navigoval, takže bychom se teoreticky měli vyhnout nepřátelům, myšky zatím prohledávaly celé okolí a hledaly jakékoliv známky života, které by mi nahlásily. Zdá se, že je všude klid, takže se musíme nejdříve vzdálit co nejdále od té jeskyně, nerada bych aby nás někdo našel a navíc...Máme před sebou ještě den cesty než dorazíme do vesnice, takže si hlídejte záda! Pousmála jsem se a myšky se pomalu posouvaly směrem k nám, přičemž Hikoshi letěl o pár metrů před námi, aby nám zajistil bezpečný průchod, hranice mezi zeměmi jsme už dávno prošli, a proto byla otázka několika hodin než se dostaneme do vesnice, kde předáme svitek se seznamem. Musíme si dávat pozor, nebude dobré pokud nás teď někdo napadne, no nevěřím ani tomu, že cesta domů bude bezproblémová, ale hold co člověk nadělá... Tiše jsem si povzdychla a zadívala se na nebe, přičemž zkontrolovala jak daleko před námi je můj pták, zdálo se, že nespěchá, ale my teď neměli moc času, protože déšť už ustal a Slunce za chvíli vysvitne, což pro nás byl velký problém právě kvůli výhružnému vzkazu, který jsme obdrželi. Nedožijete se rozbřesku? Ah slyšela jsem i lepší výhrůžky, ale pokud jsou ti nepřátele silní, tak s námi nebudou mít slitování...Aaaah jak já nerada bojuju! Dala jsem si ruce za hlavu a mlčky šla dále směrem, kterým mě vedlo moje zvíře na obloze...

Ikatsu Rokuro

Už konečně vyrážím na tu dlouhou cestu. Zdá se že ještě půjdeme dlouhou cestu, ale to nějak zvládneme. Jdu teda za Sawaii a míříme cestou za jejím ptákem. Začíná svítat a vyjasňovat obloha. Aspoň už není zamračeno, snad bude cesta v klidu bez zbytečného boje. Nevím dokážu jestli dokážu ostatní ochránit. Pokud bychom narazili na silného nepřítele byla by to dost velká potíž se kterou bychom se museli vypořádat. Ale ted není čas na takovéto myšlenky musíme se soustředit na cestu abych se hlavně neztratili to by byl problém kdybychom šli opačným směrem. Snad tam brzy půjdeme. Běžím za Sawaii která následuje svého ptáka který se rozhlíží po bezpečné cestě.

Darui

hmm.. ešte deň pochodu a ja som sa stále poriadne nevyspal.. život je krutý. Pomyslel som si s trocha fialovými kruhmi pod očami. A.. nebudú nás sledovať?.. nadhodil som ďalšiu z otázok a následne som iba sám pre seba pokýval hlavou. Chcel som z nej vyhnať tie moje pochmúrne myšlienky. Ruky som dal nakoniec za hlavu a pohľad som obrátil niekam do korún stromov. Takto som v podstate kráčal za Sawai a celý čas som už ostal potichu. Nemal som moc chuť hovoriť, vlastne ani rozmýšľať, proste som chcel len tak kráčať no vedel som že skôr či neskôr sa pravdepodobne boj strhne. Práve kvôli tej jednej myšlienke som zostával ostražitý a snažil som sa dávať bacha na svoje okolie. To s tým kunaiom ma však troška zarážalo. Vlastne ma mohli celkom kľudne dostať tak.. prečo to nespravili? Radšej som to však pre tento krát nerozoberal.

GM

V jednu jedinou chvíli se pták Sawaii rozpadl pouze na inkoust, ještě předtím, než byl však zasažen házecí zbraní stihl vyzradit klíčovou informaci, jste obklíčeni bandity, pravděpodobně pouze bandity, což znamená, že nemají s shinobi nic společného. Používají hlavně sečné zbraně a též zbraně házecí, což by problém činit nemělo až na několik doslovných hromotluků, jejichž ruka je někdy velikosti dosahující vaší nohy. V podstatě je okolo vás kruh banditů, kteří vás obklíčili, má průměr zhruba 20 metrů, což znamená, že dříve či později na bandity narazíte Ten chlapec má rozhodně postřeh, určitě naše varování nebylo ani zdaleka myšleno jen tak pro radost, a vzhledem k tomu, že jsme se svitku nedočkali, to očividně budeme muset udělat po zlém ozvalo se od stromu několik metrů před vámi, teprve před chvíli, když ten muž začal mluvit jste si ho mohli všimnout, do té doby skoro jako kdyby splynul s okolím za ním a nešel vidět, pravděpodobně jejich vůdce, když dokáže ovládat takového pokročilé ninjutsu.

Sawaii Hitomi

Všichni jsme poklidně kráčeli dál, najednou jsem však sebou škubla a vzhlédla k obloze, ze které začal pršet inkoust. Sakra! Všichni dávejte pozor! Křikla jsem dostatečně hlasitě směrem k týmu a začala se soustředit, bandité byli podle všeho rozmístěni v okruhu zhruba 18-20 metrů, takže jsme moc času na strategii neměli, ale i ta krátká chvíle mi stačila na menší plán, co mě však znepokojilo bylo množství mužů, které mi stihl Hikoshi ohlásit ještě předtím než se nadobro rozprskl. Bandité v okolí 20 metrů, tvoří kruhovou formaci a rozhodně jich není málo, vy dva bojujete přímo, přičemž já jsem výpomoc, takže si to tu převezmete a já nejspíše půjdu do vzduchu... Šeptla jsem a začala k sobě přivolávat všechny své myši z okolí, které byly asi takových 40 metrů za mnou, a protože jsou dobré na průzkum, potřebovala jsem je na zjištění polohy toho zvláštního muže, který rozhodně nebyl jen obyčejným banditou, protože se mi v jedné chvíli doslova ztratil, tedy spíše měl nějaké Chameleon no Jutsu, takže splynul s okolím. Asi si tě budu muset podat já hochu...Ah je otrava, když si musí velitel týmu brát na starost velitele nepřátelské skupinky, ale přeci jen já chráním svitek a jsem zodpovědná za úspěch a neúspěch mise, takže se musím snažit! Pousmála jsem se a prozatím jen nechala ruku volně viset v blízkosti pouzdra na kunaie, přičemž se prsty dotýkala víka tak, abych měla větší šanci na případné vykrytí nebo útok...

Darui

Chvíľu som si myslel že to bude iba planý poplach, vlastne som sa trocha uvoľnil no hneď na to na mňa dopadli prvé kvapky inkoustu z Sawaiinej techniky. To asi znamená.. problém. Pomyslel som si a moje tvrdenie sa v podstate vytratilo. Nečakal som však že tých banditov či, proste nepriateľov, bude až toľko. Začal som sa rozhliadať naokolo pri čom som pozorne počúval Sawai ktorá podala hlásenie, alebo ako to nazvať. Proste ich bolo celkom dosť no vlastne.. som sa tešil, že konečne budem bojovať na plno. Stále som však netasil katanu páč som si chcel chvíľu, užívať? no užívať súboj holými rukami, teda obandážovanými ale to bol detail. Ruky som dal pred seba a pár úderov som zasadil len tak do vzduchu.. začal som poskakovať na špičkách a na tvári sa mi zračil úškrn. Máš to mať, odpovedal som Sawai k tomu jej plánu. Vlastne sa mi zdal celkom fajn, teda mne by sa zdal fajn hocijaký plán ktorý nepochádza z mojej hlavy.