Toshi Takari

Potom čo sme všetci do jedného pomaly opustili radnicu nastalo viac menej ticho, všetci sa rozkráčali smerom ktorý im bol asi najbližší a namierili sme si to až k bráne pred mesto. Šiel som v zadnej časti celej tej skupinky a dával som si pekelne na čas, stále tu chýbali dvaja členovia týmu. Jedným z nich by mal byť modrovlasý chlapík z radnice a druhú osobu Toshi ešte ani nevidel čo ho trochu znepokojovalo. Tím, ozval sa hlas myšlienok a následný povzdych, keď zroloval zvitok od Moky potom ako si ho prečítal. Zadíval som sa smerom k oblohe a flegmatickým výrazom na tvári som rozobral to čo som sa dozvedel. Nedozvedel som sa nič, v tých zvitkoch je čím ďalej menej a menej informácií a viac viet o smrti, možno aj to obnáša zvyšovanie hodností, hoci dať takúto misiu tímu zelenáčov je bláznivé dokonca aj na Moku. Odrazu som sa zastavil, pretože skupina predo mnou už nenapredovala a tak sme sa už či už chtiac alebo nechtiac všetci zišli pred bránami mesta. Nebol to zrovna príjemný pocit, toto bola totiž tá chvíľa keď som bol ticho a vypočul si nezaujímavé názory ostatných ľudí, pri ktorých sa mi chcelo zaspávať teraz bola však rovnaká reč určená očividne mne, nakoľko som dostal velenie. „Takže“ vyslovil som toto jediné slovo a položil zvitok s textom od Moky pred nich, „nejaký nápad ?“ boli to celé tri slová a už som ľutoval, že som to vôbec povedal. Sedem ľudí ? Mám problém vystáť Kuzuriho ak príliš rozpráva, možno to mám za trest, ktovie.

Hideki Nara

Potom, ako sa rozkráčali všetci naprieč bránam mesta, neskôr sa k nim pridali aj Hideki so Sawaii. Hideki bol celkom nadšený, aj keď to bola istá forma pretvárky. Sám mal zo smrti strach, a vedel že tu sa so smrťou budú stretávať veľmi často. Narozdiel od Sawaii však on svoj strach nedal prejaviť. "Však si kaskadér, nebude to až také ťažké, či?" Opýtal sa, no tento krát s menším úsmevom. Vedel že Sawaii s týmto asi nesúhlasila, a preto chcel byť aspoň chvíľu milý, kým to rozdýcha. Keď už boli pred bránami mesta, HIdeki sa len zamyslel. "Podľa všetkého to bude prebiehať všetko hlavne v noci, čo môže byť pre mňa osudové, ale asi by som mal Sawaii povedať čoho som vlastne schopný..." Táto myšlienka ho však zachvíľu omrzela, pretože už tam neboli samí. Keď sa Toshi pýtal na nejaký nápad, Hideki si všimol že je očividne tak zaujatý asi ako Sawaii, noto odignoroval. "Predpokladám, že najskôr by sme mali zistiť čo tam tí Akatsuki vôbec chcú, a podľa toho vytvoriť ďalšie postupy." Pošeptal, celkom zamyslene. Bolo to síce napísané aj na zvitko, ale Hideki chcel mať istotu.

Sawaii Hitomi

S podrážděným výrazem jsem letěla na svém zvířeti několik metrů nad ostatními a dívala se na celou tu partu, se kterou jsem momentálně měla tvořit tým, viděla jsem tu i Uchihu a Amayu, kteří se mnou byli na minulé misi, no z toho Uchihovce jsem tedy zrovna dvakrát radostí neskákala, zbytek jsem nepoznávala, teda až na Toshiho, který opět vypadal dost znuděně jako obvykle. Nápady jsem nechávala na ostatních, já většinou stejně jen zastávala roli toho, kdo zajišťoval snadnou dopravu týmu, proto jsem se jim do toho nechtěla moc míchat, taky proč bych měla? Je jich tam šest proboha, určitě si poradí, poletovala jsem si deset metrů nad zemí a raději přemýšlela nad tím, jak tuto malou změnu vysvětlím Takashimu, on nikdy neměl rád mise vysokého ranku už jen kvůli tomu, že sám na ně musel chodit a několikrát tam málem zemřel, vždycky měl tunu kázání okolo toho, proto jsem se nakonec rozhodla mu tuto misi zamlčet, aby se zase zbytečně nestrachoval. Co myslíš, kolik lidí tohle přežije? Zeptala jsem se svého výtvoru, který chvilku přejížděl pohledem po všech těch dole, až nakonec potichu zavřeštěl a kývl hlavou směrem k Uchihovi. Taky si myslíš, že on půjde k ledu první? Třeba nás překvapí, znáš to "skrytý talent". Šeptla jsem pobaveně a na chvilku odvrátila pohled od té skupinky a zadívala se na mraky, kterých nade mnou sice nebylo mnoho, ale stále se tu nějaké našly, bavilo mě přirovnávat je k určitým věcem a rozhodně to bylo zábavnější než ta porada, co se odehrávala dole...

Toshi Takari

Takže aspoň pár z nich je schopných aj rozprávať, možno to nebude až taká katastrofa akoby sme si mohli myslieť. Na malý moment som sa pousmial a podal informácie, ktoré som mal, predtým som sa však posadil na jeden z kameňov a nechal si to celé prejsť hlavou. „Kaze no Kuni je na juhozápade od mesta, cesta chvíľu potrvá ale to nie je tak dôležité. Nikto z nás nie je zvyknutý na také teploty aké sa v krajine plnej piesku a slnka nachádzajú. Pri väčšej námahe sa vyčerpáme veľmi rýchlo, možno by bolo lepšie ísť v noci ale v púšti platí pravidlo, čím teplejšie cez deň, tím chladnejšie v noci, okrem toho ako podotkol náš modrovlasý kamoš, nemáme ani páru do ktorej časti krajiny máme namierené alebo čo konkrétne máme hľadať, informácie sú v tomto smere viac než chabé.“ „Pôjdeme cez deň, v centre zeme by sa malo nachádzať mesto, hoci som tam nikdy nebol myslím, že ak existujú nejaké informácie nájdeme ich práve tam, naviac tí Jounini zmizli niekde v jeho okolí,“ vyhlásil som svoj postoj k veci a chvíľku čakal čo nato ostatní. Kým máme Kuzuriho hyōton (氷遁, Ledový Element) nikomu slnko neublíži. Ale skôr či neskôr dôjde ku konfrontácii s nepriateľom, musíme sa pripraviť, vedieť čoho je ten druhý schopný aby sme sa mohli efektívne brániť a aj útočiť, hoci som to nerobil zrovna trikrát rád potreboval som vedieť fakty, nehodlal som sa nechať odpáliť hneď ako dorazíme na miesto. V ruke som sa pohrával s malým priezračným kryštálom, ktorý som si po chvíľke zavesil na krk, upevnil som ho totiž na železnú retiazku a skryl ho pod tričkom tak aby naň ostatný neciveli, nakoľko vydával drobnú žiaru, ktorá však šla cez deň vidieť o niečo menej než v noci. Keď som to dokončil len som obrátil oči smerom k tieňu, ktorý nám vytváral podivný tvor nad hlavami a v ďalšom momente sa k zemi zrútila kopa atramentu spolu so Sawaii Hitomi. Zložil som ruku späť k telu hneď potom, čo mi skrz dlaň prestali prúdiť modré výboje raitonu, ktorý som využil v momente čo sa začala zasnene dívať na mráčiky na oblohe. „Ty si už určite všetko premyslela, pravda ?“ opýtal som sa s miernym pobaveným ale škodoradostným úsmevom, keď sa to dievča objavilo na zemi niekde predo mnou.

Sawaii Hitomi

Jak typické... Řekla jsem otráveně, roztáhla menší svitek a po cestě dolů nakreslila sumi tygra, který dopadl na zem o pár sekund dříve jak já, rychle se odrazil a já nakonec s dobrým načasováním dopadla na jeho záda, kde společně s ním skončila někde za skupinkou shinobi. Šikanuj si někoho jiného laskavě. Odvětila jsem a na otázku Toshiho nijak nereagovala, možná tu byl velitel, ale to mu nedávalo právo mi tu ničit moje drahocenné výtvory, dneska jsem opravdu neměla svůj den, otočila jsem se zády ke skupině a zdržovala se někde dál od nich, nesnášela jsem tyhle Toshiho vtípky, které mě vždycky dostaly do problémů, prostě si na můj vkus až moc dovoloval, ale jediné, co jsem já mohla dělat, bylo držet jazyk za zuby a kývat na všechno. Moje schopnosti nebyly nic extra a já si to dost dobře uvědomovala, tím pádem jsem neměla postavení na to, abych se nějak zvlášť vyjadřovala, svým způsobem jsem se už těšila domů, kde budu mít klid a nebude mě tam nikdo obtěžovat. Celkem jsem litovala i toho, že Hideki tohle za mě odsouhlasil, kdybych věděla, jak moc milý bude zase Toshi, otočila bych se a kašlala na ně, ostatně vlastně bych to mohla udělat i teď, jenže kvůli němu si nebudu kazit pověst tím, že jsem utekla z mise jak vystrašené kotě, moje malá Yuki už nebyla dlouho k vidění, nejspíše to bylo kvůli tomu, že jsem jí nařídila, aby se vrátila domů, protože začínala mít hlad a já neměla po ruce nic k jídlu, nakonec to byl dobrý nápad, protože v téhle partě by se dřív nebo později zbláznila...

Kuzuri Yuki

Blah... blah... blah... blah... blahh... Co to doháje je? Mise v poušti?! To nám snad dělají naschvál! No to snad není možné! Už teď jsem nenáviděl myšlenku, že se budu pařit někde na slunci a to nechutně zářící slunce mě bude obšlehávat stupidními plameny horka. Naše jediná šance byla jít na tu misi přez noc, kdy je krásný chládeček, ale ten "talentovaný" Toshi nám to snad dělá schválně! Jako vždy, když se někam vyráželo, jsem zaujímal v zadní části skupiny. Chvíli se mi tam sice tlačil Toshi, ale nakonec jsem zůstal přeci jen poslední. Když bychom si měli vybrat smrt jednoho z členů, koho bychom si vybrali? Hmm. Kuzuri si nebyl jistý, koho by nechal z této party umřít, přeci jen skoro nikoho neznal, takže by to rozhodnutí nezáleželo na schopnostech, jak by chtěl, ale jak je mu kdo sympatický... Kuzuri nechal přemýšlení a už teď si pro jistotu vytvořil v kapsách pomocí techniky Hyōton: Kori Dōbutsu několik malých myší, zatímco mi jedna vylezla do vlasů a krásně mi chladila hlavu před úpalem... Počítal jsem i s tim, že jakmile se přiblížíme k poušti, budu muset ty co mám v kapsách rozdat osazenstvu, ale v podstatě by jim i stačilo držet se blízko mě, jelikož i já sám o sobě jsem vytvářel kolem sebe chlad, to by ale mě samému, jelikož jsem na to už zvyklý v poušti nestačilo... Toshi? Řekl jsem, když jsem se přiblížil vedle něj. Tumáš, pomůže to. A podal jsem mu ledovou obzvláště macatou myšku.

Amaya Aburame

Od chvíle co jsme byli ve věži pro misi jsem neřekla ani slovo.Snad proto že i když nás bylo poměrně dost, uvědomovala jsem si že tahle mise nebude žádné lážo plážo.
Z těch všech lidí kteří byli na misi jsem osobně znala jen pár jedinců jako například Sawai a Uchihu.Ale také Toshiho jsem znala již z dřívějška.Avšak s ním jsem nikdy na žádné misi nebyla a tak jsem se spíše snažila myslet na to abych to nějakým způsoběm celé nezbabrala.
Tipovala bych že všichni tito shinobi měli plno zkušeností s misemi.Kdežto o mě by se to říct nijak nedalo.Uchihu jsem znala z jedné mise a Sawai také.Ale co ostatní? Nějak jsem si nedovedla představit co by mohli umět a možná jsem to v téhle chvíli ani nechtěla zjišťovat.Poušť.Snad to nebude problém s brouky.Byl by to průser kdyby jim to horko vadilo. Projelo mi hlavou a jen tak jsem sledovala ty kteří šli přede mnou.Nijak jsem se nezapojovala do konverzace. Tohle nebude lehký úkol.Už jen ta poušť bude možná problém.
Jen jsem sledovala krajinu kolem sebe .Ruce jsem měla v kapsách a přemýšlela o tom co budeme dělat aby nikdo nepřišel k úrazu.S Akatsuki jsme již měli tu čest a já věděla že boje proti nim nejsou kdo ví jakou hloupou dětskou hrou. Tihle lidé zabíjeli bez mrknutí oka a jediná chyba nás mohla stát život. ,,Heh,kdo ví jak tohle dopadne" Povzdychla jsem si velice tiše takže to téměř nikdo nemohl slyšet.Leda že by stál někdo přímo vedle mě.

Naoto Ichiro

Vyšli ven a pak nastalo menší ticho. Zřejmě všichni přemýšleli nad misí a co v ní čeká. Mohla to být u některých i jejich poslední mise....ale to si určitě nikdo nechtěl připustit. Rozhlížel se občas po lidech, spolu s Amayou znal i Nokara a Toshiho, zbytek byl jemu neznámí. Mohl jen hádat, co ovládají za schopnosti, ale na pár z nich nemusel dlouho čekat. Ta jedna členka měla zřejmě něco s kreslením. Prohlédl si tygra, kterého nakreslila. Zajímavé. Usmál se ve svých myšlenkách. Už se nemohl dočkat, až uvidí další ukázky. On se bohužel jen tak z nudy nemohl pochlubit svojí technikou, protože by to nedopadlo dobře. Pohlédl na Amayu, která šla vedle něj, nebo on vedle ni, to už bylo jedno. Z tváře ji vyčetl, že nad něčím přemýšlí. Usmál se a pozoroval ji. Mohl jen hádat, nad čím dívka jako ona přemýšlí. On by navíc měl taky nad něčím přemýšlet...nějaká strategie by se mu rozhodně hodila, ale dokud neznal okolí nemohl dělat nic. Udělal jen jednu věc. Složil pečeť a zasoustředil se na chakrové zdroje, které byli poblíž něj. Každá byla jiná, stačilo se jen zapamatovat, která patřila komu. Chakru, kterou měla Amaya už poznal a to díky tomu, že s ní byl už nějaký ten čas, ale snažil se zapamatovat i ostatní a to mu netrvalo moc dlouho. Zrušil pečeť a šel dál, jenže uslyšel najendou slova, která řekla Amaya. Usmál se. Nemysli na nic zlého...může to dopadnout jakkoliv, ale nemusí to dopadnout nijak zle. Pověděl a díval se na ni.

Toshi Takari

Zahľadel som sa na bránu mesta, bol som nútený to spočítať. Presne 100 metrov stačilo nato, aby ma začala bolieť hlava ale keď Kuzuri vytiahol akéhosi potkana vyrytého v ľade, ktorý sa ešte aj sám pohyboval začudoval som sa. Potom som si všimol, že má rovnakého za krkom no to bolo priveľa už aj na mňa. Jedným veľmi rýchlym pohybom som siahol na rukoväť katany a než sa stihol vôbec spamätať vrátil som ju na miesto. Ľadový potkan v ruke sa mu rozpadol na kostičky do limonády a ja som prešiel popri ňom len s patetickým úsmevom, „už aby si bol v tej púšti.“ Na moment som sa odmlčal a zadíval aj na ostatných členov tímu, zaujímalo ma čo vlastne dokážu. Toshi si nemohol nevšimnúť, že sa to tu viac menej delí na skupinky, každý šiel s tím koho už poznal alebo podobne. „Hej.. si Hideki však ?“ ozval sa Toshi na modrovlasého týpka, o ktorom zatiaľ nič nevedel.. ani si nebol istí tím menom. „Čo vlastne ovládaš ty ?“ opýtal som sa celkom so záujmom, bol to jeden z dvoch ľudí v týme o ktorom som nemal ani len páru.

Amaya Aburame

Já a Ichiro jsme spíše stáli za ostatními a tak jsme možná trochu ušli všem těm řečem a teoriím o všem. Koukla jsem se na svého kamaráda a jen přikývla. ,,Já vím.To je to co mě děsí.Jen se na to podívej.Copak jsme tým? To sotva" povzdychla jsem si ale mluvila jsem stále dost tlumeně.Nijak jsem na sebe nechtěla upozorňovat. Všimla jsem si toho malého incidentu mezi Toshim a nějakým klukem s jakousi ledovou myší.
,,Jen se na to podívej.Jeden chuunin.Jeden naprosto střelený Uchiha," tohle jsem nijak nerozváděla protože Ichiro moc dobře věděl jaký názor na toho kluka mám a trochu jsem byla vděčná že se prozatím nijak moc nevyjadřoval.
,,Dále Sawaii,my dva a kdo ví co umí zbytek. Dost nesourodá skupinka" Dokončila jsem a spravila si vlasy které mi nalezly do očí.
,,Mám z toho jen špatný pocit.Doufám jen že se mýlím a nic se nestane" skončila jsem se svojí řečí a lehce poplácala Ichira po rameni. Časovaná bomba.TO je to správné slovo.Jen doufám že Toshi ví co dělá. Ozvalo se mi v hlavě a já se jen zamračila. Prohlédla jsem si naprosto každého člena na této misi a netušila co si mám jen myslet. O nikom jsem si nechtěla udělat ukvapené závěry ale začínala jsem mít čím dál větší pochybnosti o tom jestli budeme schopni spolu pracovat.

Hideki Nara

Potom, čo Toshi urobil Sawaii sa tváril celkom neutrálne. Bol však trocha prekvapený, nečakal že ich vodca bude taký zákerný, a v tejto situácii mu bolo Sawaii trocha ľúto. Nedával to však na povrch, a stále zostal stáť na mieste, kde stál. Pozeral na striedavo na Toshiho, Kuzuriho a Sawaii. Mal by sa priblížiť čoskoro ku Sawaii, no Toshi sa ho opýtal otázku, a bolo by neslušné neodpovedať. "Hej, som." Pošeptal, pričom sa zamyslel. Nevedel či mal rovno povedať že je Nara, a tak mu dôjde čo dokáže, alebo to nejako predĺžovať, no v podstate sa mu ani nechcelo, a preto len pošeptal. "Som Nara, čo o mojích schopnostiach hovorí samo dosť o sebe." Hneď, ako to dopovedal, tak podišiel bližšie ku Sawaii s menším úsmevom, ktorý síce nebol moc výrazný, ale chcel sa uistiť. "Si v poriadku?" Opýtal sa jej.

Kuzuri Yuki

Heh.. Namyšlenec jeden. Když mě může využít, tak jsem mu dobrej a jinak, ať si třeba chcípne horkem. Kuzuri neměl rád jen jedinou věc více, než když má trpět, a to bylo to, když mu někdo bezdůvodně ničil ty krásné výtvory. Nechápal proč i když se snaží, tak ho ostatní neberou, ale už ho to přestávalo bavit. Věděl, že na téhle misi bude skoro k ničemu, ostatně jako tomu bylo i na té minulé, ale vzdávat to ještě předtím, než vůbec vyrazí z města nedávalo smysl. Uvidíme, v poušti, jak tomu a všem ostatním bude vedro, a já si budu krásně vykračovat v klidu, nebo jsem v to alespoň doufal. Přeci jen, můj led nebyl vůbec náchylný vůči teplotě, která se vyskytuje v lese a i když bude teplota o 20 či 30 °C vyšší, tak nebude tát nijak rychle. Ovšem problém bude, když tam budu trávit dlouho....Dorazili jsme k bráně a vydali se směrem na Jihozápad k bývalé Kaze no Kuni. Cesta měla být dlouhá, ale já jen doufal že uběhne co nejrychleji.

Toshi Takari

„Na-ra ?“ zopakoval pomaly po chvíľke Toshi a zadíval sa na Hidekiho. On nechápal čo tím chcel povedať, nevyrastal v zrovna blízkosti hlavných miest a tak mu ešte stále dosť informácií ohľadom klanov a rodín robilo problémy. Veľa som sa toho teda nedozvedel, pohľadom som zablúdil k Amayi a chlapíkovi menom Ichiro, stáli spolu mimo skupiny, rovnako ako tak boli teraz už aj Hideki so Sawaii. Uchiha sa držal niekde mimo centra nás všetkých a popri mne kráčal len Kuzuri. Neboli sme skutočný tým a ja som nevedel ako toho docieliť, týchto ľudí som nepoznal, neprišlo mi správne dávať im rozkazy ani ich k ničomu nútiť, až do dnešného dňa zodpovedal výlučne len za svoj život no teraz sa to zmenilo. „Kuzuri ?“ ozval som sa po chvíľke a viac menej dúfal, že si to nebral moc osobne. „Kto je to Nara ?“ opýtal sa priamo jeho, nakoľko on by to možno mal vedieť.

Sawaii Hitomi

Situaci někde za mnou jsem moc nevnímala, byla to jejich věc a já stále byla naštvaná na Toshiho, sic jsem se snažila dávat najevo, že mi to vůbec nevadí, po chvilce ke mě přišel Hideki a já se na něj bezstarostně usmála, falešné úsměvy bylo lehké vytvářet a já v tom byla celkem dobrá. Jo, je to dobré, už jsem si zvykla na tuhle Toshiho náladu, vždycky mě sestřeluje z výšky, nejspíš mu to vážně dělá radost. Šeptla jsem, aby to slyšel jen Hideki a zadívala se na opět na mraky, přišlo mi to docela smutné, protože oni si mohly plout kam chtějí, nikdo je neomezoval, což se o světě nás shinobi říct nedalo, stále tu byl někdo nad námi, ať už Snow-sama, Moka-san nebo tento pojašený ninja jménem Toshi Takari, připadala jsem si trochu jako zvíře v kleci, no skleslý pohled se z mé tváře vytratil téměř v sekundě a já opět upřela své jasně modré oči na Hidekiho. Víš, je celkem škoda, že nemůžeme být mraky, chtěla bych si také jen plout a nic neřešit... Pousmála jsem se a v tu chvíli na mě otočil tygr hlavu, přičemž se netvářil zrovna dvakrát šťastně, mlčky jsem se předklonila, spojila ruce pod jeho krkem a tím ho pevně objala. Němé tváře nám rozumí nejlépe, měl by jsi si vážit Kura, možná to bude tvůj jediný přítel. Šeptla jsem dost zamyšleně, sic se mi tohle chování nikdy nepodobalo, ale tentokrát jsem vstala nejspíše špatnou nohou, no moc jsem to nevnímala, proto mi to nepřišlo divné...

Naoto Ichiro

Poslechl si její názor a rozhlédl se. Ano...tak nějak s tebou souhlasím. Pověděl. Jsme jaksi na skupinky a to vypadá, že jen ty skupinky budou držet spolu. Pověděl a podíval se na ni. Takže se dá říci, že pro někoho silnějšího jsme snadný cíl. Pověděl o něco tišeji, než předešlé slova. Dalšího jeho slova mu vytvořily úsměv na tváři. Dva vysávači chakry. Pověděl a zadíval se na ni s úsměvem. Nemohl odolat říct nějakou námitku, prostě to musel říct. Jinak na Nokara nemusle nic říkat, už mu řekla pár slov o něm a to mu stačilo. Když pronesla to jméno, Sawaii, podíval se na tu dívku. To je ta s namalovaným tygrem, že? Pronesl a díval se na ni. Vypadá to na zajímavé techniky. Pověděl. Mohlo ji dojít, že on se zřejmě ještě se Sawaii nikdy nepotkal. Dokud nebude znát tahle parta schopnosti ostatních...nemůžeme vytvořit strategii, skrátka nic. Pověděl. Jinak musíme mít štěstí. Dokončil to, co chtěl říct. Ucítil to poplácání po rameni. Uvidíš...dobře to dopadne. Pověděl scela klidně. Snad. Jenže to si už řekl jen v mysli.

Hideki Nara

Hideki počúval Sawaii, pritom sa pozeral, spolu s ňou na oblaky. "Neviem či by si chcela byť skondenzovaná voda, ktorá sa pohybuje podľa smeru a sily vetra. Majú to horšie ako my." Pošeptal s jeho neutrálnym výrazom, ktorý bol pre neho typický. Takéto úvahy, ktoré práve hádzala Sawaii prežíval ešte v detstve, a taktiež si stihol podložiť takéto veci teoretickými úvahami, na ktorých zakladal. Taktiež bolo prekvapivé, že vedľa nej bol ďalší jej tvor. Hideki už len čakal, kedy si urobí svoju zoo, no v podstate to bol zaujímavý druh umenia, hlavne jej otváral strašne veľa možností, aj keď tie zvieratá nevyzerali moc najpevnejšie. "Ja nepotrebujem priateľov, aspoň zatiaľ nie. Som Nara odsúdený na cestu silou, ktorej sa však zatiaľ ešte vyhýbam. Také náročné tréningy fakt pre mňa nie sú vhodné." Pošeptal tento krát s menším mimickým náznakom úsmevu, no znova to bolo celkom nepatrné. Hideki sa nevedel moc usmievať, no to zrovna ani Sawaii. "Takže, ty máš brata? " Opýtal sa zaujato, pričom to zistil práve vďaka tomu, že sa bála toho, že ho stratí, to však Sawaii ešte nemala ako zistiť.

Amaya Aburame

,,Štěstí je to na co by se němělo moc spolíhat." zakroutila jsem hlavou. ,,Ano to je Sawaii.Už jsem s ní byla na jedné misi.Její techniky jsou více než působivé." odpověděla jsem svému příteli a trochu se pousmála. ,,POkud jde o Toshiho,"lehce jsem poukázala na mladíka který jak se zdálo byl nervní jako snad nikdy před tím.Alespoň já ho v téhle náladě ještě neviděla. ,,Toho chování si nevšímej.I když nevím proč má dnes tak blbou náladu. I on má pár triků v rukávu.Řekla bych že jeho specializací je magnetismus.Zatím jsem neviděla nic extra ale myslím že nemusím uvádět že nás všechny může překvapit" na malou chvíli jsem se odmlčela.Netušila jsem co umí ostatní.Na chvíli jsem pohlédla na Uchihu a zamračila se. ,,A co se týče tady pána rudoočka myslím že oba dva víme svoje." jakmile jsem to dořekla musela jsem se začít tiše smát.
,,Znělo to dobře jak si to řekl?.... Vysávači chakry." zopakovala jsem a trochu se pousmála a koukla na svoji ruku zrovna v moment kdy mi pod rukáv lezl nepozorovaně jeden z mích brouků. Něco mě však napadlo.Nikdo nemohl tušit co se stane a tak jsem se chtěla pojistit že alespoň budu vědět kde je Ichi.Jak jsem měla ruku položenou na jeho rameni jeden brouk proklouzl do jeho oblečení.Nechtěla jsem jej znepokojovat a tak jsem mu ani nic neřekla.Zaslechla jsem jedno příjmení a trochu pozvedla obočí. ,,Nara?Zajímavé" usoudila jsem nahlas což bylo mířeno spíše k Ichimu. ,,Fakt jako bomba...jen bouchnout" dodala jsem tiše což mohl můj kamarád slyšet ale nijak mu to nemuselo dávat smysl.

Naoto Ichiro

Štěstí je na světě málo, nemělo by se jím plýtvat. Pověděl a zadíval se na Sawaii. Pokývl. Mě se líbí ten tygr. Takhle to vypadá, jako domácí zvířátko. Namítl na to, jak ho ta dívka objímala. Ale jistě dokáže i kousnout, ale výhodu to asi má, nemusíš ho krmit. Pověděl a lehce se zasmál. Jen s koupáním bude asi porblém. Pověděl trochu pobaveně. Pak se podíval na toho, koho mu ukázala. Opět pokývl. S tím sem se už potkal. Takže magnetismus...zní to zajímavě. Pověděl a díval se na něj. On měl na sobě minimum věcí z kovu, takže ho to moc netrápila. Pak se zadíval též na Nokara a usmál se. Neboj...nemusíš mi to vysvětlovat. Vím, co si o něm myslíš. Řekl pobaveně, protože s takovouhle tváří Amayu mockrát neviděl a přišlo mu to pěkné. Na ty vysávače chakry se zamyslel. Možná by se na to dalo vymyslet nějaké logo, nebo přezdívka...ale nějaká tajná. Poví a zamyslel se, jenže ho v ten moment nic nenapadalo. Díval se dál po nich a pak se na ni podíval. Nara? Ty víš, kdo jsou zač? Zeptal se a podíval se na ni tázavě, protože on nevěděl, kdo to je. Jenže ji pak z úst vyklouzla nějaká slova. Bomba? Pokud myslíš tenhle tým tak...nemohu nic než souhlasit. Pověděl. Ale třeba se to změní. Dořekl a mohl jen doufat pro jejich dobro.

Kuzuri Yuki

Kuzuri šel stále rovně, za ostatními a nijak nedával pozor ani na cestu ani na to, co se kolem něj děje. Jeho myšlenky zrovna pracovaly na bázi vymýšlení nejúspornějšího řešení pro můj led, aby co nejefektivněji odrážel slunce a tolik paprsků se do něj neopíralo a zároveň přemýšlel o tloušťce, jelikož čím tlustší led bude vytvářet, tím bude pevnější a odolnější, avšak pokud bude zas moc tlustý, bude se do něj opírat více paprsků... Z jeho myšlenek ho vytrhlo zas až jeho jméno, jenž vzešlo z úst Toshiho Takari, chlapce jemuž jsou kovy více než blízké. Ano Toshi? Řekl jsem zvláštním pohrdavým tónem. Nara? Hmm. Něco málo už jsem o této rodině slyšel, nebo se snad někde dočetl, to si však Kuzuri nevybavoval. Ano, něco mi říká že se nemýlím, údajně je jejich rodina mistry ve hrách stínů. Co to přesně znamená, to nevím, ale mají dosti zajímavé schopnosti, které se vidí zřídka. Po tom se Kuzuri zamyslel. Bylo to snad poprvé za dlouhou dobu, kdy Toshi něco nevěděl, nebo kdy se ho na něco tázal s tím, že já nejspíše odpověď mít budu... Nechtěl jsem nijak načínat rozsáhlou konverzaci, to bych si příčil, ale stranit se toho, abych musel na něco odpovídat jsem nehodlal. Takže máme člena rodiny Nara v týmu? To je zajímavé.. Možná by bylo k věci, kdyby tebe jako kapitána mise seznámili ostatní s jejich schopnostmi, nemyslíš?... Ale jistě, je to jen na tobě.

Amaya Aburame

,,Možná bude stačit na sjednocení jen jedna mrtvola" pokrčila jsem nostalgicky rameny a očima ukázala jen jedním směrem.Rozhodně jsem to nemyslela vážně ale bylo to, to první co mě napadlo. ,,Moc toho o nich nevím,jen to co se povídá mezi klany. Mají něco společného se stíny ale nikdy jsem je nesledovala abych to mohla blíže popsat.Prý to jsou géniové na strategii ale možná bych se o tom i hádala.Člověk nepotřebuje být génius aby si zachránil krk ne?" namítla jsem a zkřížla ruce na hrudníku.Očima jsem se zaměřila na zbytek osazenstva a sledovala jejich chování. ,,Hmmm konečně rozumná řeč" prohodila jsem jen tak tiše když ten kluk jménem Kuzuri navrhoval abychom se všichni seznámili se schopnostmi druhých.Nebo alespoň aby o nich věděl Toshi. Tak či tak by ostatní poslouchali takže efekt by byl naprosto stejný. ,,Jen mi připomeň že až se vrátíme mám si pro jistotu na přístí misi sehnat špunty do uší" povzdychla jsem si.Na to kolik nás bylo jsem si připadala jako stále někde ve městě kde mluví každý s každým.Byli jsme rozděleni na skupinky mezi kterými vázla komunikace takže se ani jeden nezajímal o ty druhé.

Naoto Ichiro

Nebo by možná stačil nějaký útok na nás, ale přes mrtvolu se to taky dá. Pověděl a díval se na stranu mezi stromy. Občas složil pečetě a projel svou technikou vnímající chakru okolí, aby se ujistil, že tu není nikdo, o kom by měl vědět. Pak ji naslouchal. Takže víme, že stíny. Zajímalo by mě, co se dá se stínama dělat, vždyť je to přece naše součást. Pověděl a zadíval se na svůj stín. Pohlédl na toho kluka a pak na ni. Jemně pokývl. Ale když o tom mluví...taky by rovnou mohl říct co umí on. Jen to z někoho vytahuje, když se je jist, že Toshi ví o jeho schopnosti. To je dost nefér oproti nám. Pověděl a zadíval se na toho kluka. Jestli se pak bude vyptávat mě, neodpovím, dokud by mi neřekl něco o sobě. Pověděl trochu agresivnějším tónem. Zasmál se nad špunty do uší, co řekla Amaya. No já bych ti mohl pučit nějaké papírky, ale rozhodně nevím, jestli by ti to pomohlo před hlukem. Představil si Amayu, jak ji čouhají papírky z uší a musel se pousmát. Přišlo mu to dost komické.

Toshi Takari

„K ničomu by to neviedlo, títo ľudia mi neveria“ uškrnul som sa. Bola pravda, že to boli veľmi dôležité informácie určené prežitiu a úspechu misie, ale Toshi sa ako ich vodca a ani ako ich spovedník necítil. Keď sa pokúsil niečo vymaniť z Naru, reagoval asi tak ako by zareagoval aj Toshi, keby sa ho niekto spýtal čo dokáže. Už dávno sme za sebou začali strácať posledné náznaky mesta. Momentálne sme sa nachádzali niekde na začiatku druhej tretiny našej cesty a bolo cítiť ako sa klíma začína pomaly ale isto meniť, možno by sme mali pridať do kroku a možno spomaliť, ale až teraz mi došlo, že sme možno urobili skutočne závažnú chybu. „Mál si pravdu Kuzuri, je čas začať to brať trochu vážne“ povedal som mu asi po nejakom čase odmlky, keď som si to nechal všetko pekne uložiť v hlave. Bolo celkom fajn mať ho zrovna na misii, jeho rady neboli z cesty a tak som sa naň rozhodol dať, koniec koncov ako povedala aj Moka, lepšie mať sedem živých ako sedem mŕtvych shinobi.

„Trochu pozornosti prosím...“ na moment som sa odmlčal a počkal či to bude stačiť k tomu aby túto skupinku zastavil, keď sa zdalo, že ho počúvajú pokračoval... „dohromady máme sedemčlenný tým, misia je ranku A až S čo odpovedá protivníkom, ktorým budeme musieť s vysokou pravdepodobnosťou čeliť. Členovia Akatsuki sa z mne dostupných informácií pohybujú vždy v dvojčlenných týmoch a len málokedy operujú spolu všetci naraz takže na tom budeme stavať. Nakoľko do Suny dorazíme v priebehu pár hodín, budeme si musieť ujasniť pár vecí. Každý z nás má isté prednosti ohľadom svojich schopností, či už v zbieraní informácií alebo poskytnutia podpory na obranu alebo útok... to je skrátka fuk. Chcem aby sme si ujasnili, že tu nie je nikto kto by mal potrebu ísť tomu druhému po krku a podľa toho sa aj chovali, v opačnom prípade.. “ mávol som rukou vo vzduchu kadiaľ preletel jeden z mojich kunaiov smerujúc cestou ktorou sme prišli... „sa môžete obrátiť a ísť domov. A teraz k našim schopnostiam“ Na moment som opäť stíchol a nechal ich aby si prehrali v hlave všetko čo som povedal. „Mojou silnou stránkou je útok, ovládam Raiton na dosť slušnej úrovni ale mojou najväčšou prednosťou je nadvláda nad kovom, som schopný manipulovať vytvárať magnetické pole a kontrolovať tak jak odpudivú tak príťažlivú silu, inými slovami mám nad kovmi slušnú kontrolu... ak k tomu má niekto nejaké otázky, prosím... ak nie tuto Kuzuri vám rád povie čo dokáže on“ udrel som Kuzuriho rukou po rameni a dúfal, že zo seba vysuká pár viet, bolo jasné o čo mi ide, bolo to teda jasné aspoň mne.

Kuzuri Yuki

Zazoufal jsem si nad Toshiho marností a radši už dál nic nenavrhoval. Když to takto půjde dál, skapeme tu kvůli Toshimu všichni samostatně. Když by z nás alespoň zkusil udělat tým, což je mimochodem dá se říct i jeho úkol, nemusí být ztráty až tak veliké.

Cesta docela ubíhala a jediné co jsem dělal bylo přemýšlení, jak zjistit informace o ostatních. Samozřejmě Toshiho a Nokara schopnosti už jsem znal, ale o schopnosti nějakých lidí tam jsem neměl ani páru. Byl tu také jeden Nara, mistr ligy stínů, dále kreslířka. Také podle toho, že ten kluk s každým okem jiným pořád skládal pečetě jsem usoudil, že je sensibil a pročesává okolí... Ticho prolomil hlas Toshiho. Konečně.- Problesklo mi hlavou... Když jsem se opět seznámil se schopnostmi Toshiho, byl jsem bohužel na řadě podle něj já.Osobně jsem nechtěl, aby ostatní znali mé schopnosti, ale nic jiného co by bylo správné vůči Toshimu jsem udělat nemohl... Tak... Já jsem Kuzuri, většina lidí tady o mě asi nikdy neslyšela, ale budiž. Jsem pán ledu a mrazu, ovládám dva základní elementy a jejich vzniknutím nechávám vytvořit Hyōton, vzácný element, který patří mé rodině z temné říše. Dořekl jsem a mírně přivřel oči a rozhlédl se po ostatních okolo. Můj element bude mít v poušti jistou nevýhodu, což jistě chápete. I když to nebude tak markantní, na jeho struktuře se to projeví...Taky vám dávám nabídku, což není mým zvykem, tak tomu kdo bude chtít dám na poušti jednu z těchto myší.- Ukázal jsem na svou kapsu, odkud jedna zrovna koukala. Pro někoho to může být nepříjemné, ale věřte nebo ne, tato myš vám zabrání před úžehem či úpalem na slunci, takže nejlepší je si ji dát do vlasů. Po tomhle gestu jsem se mírně pousmál, při představě, že si vůbec někdo z nich bude strkat myš do vlasů. Věděl sem, že to asi nikdo nepřijme, ale mohli to brát jako přátelské gesto. Kdo dál? Řekl jsem a rozhlédl se po ostatních., zvláště směrem k té dívce, o které jsem neměl ani páru.

Amaya Aburame

Trochu mě to rozesmálo.Doslova jsem si představila samu sebe jak stojí s těmi jeho papíry v uších. Snad by to nebylo ani pohodlné a ani by to neplnilo svůj účel.Každopádně se mému kamarádovi podařilo mě perfektně pobavit což se nikomu nepovedlo poměrně dlouho. Jak to dělá že mě vždycky rozesměje? zajímalo mě ale v tom se Toshi zastavil a promluvil docela dost vážně. Po dvou...to by odpovídalo.I posledně byli dva.Ta ženská a chlap.
Zdálo se mi že Toshi začal být snad jediný kdo to začínal brát vážně a já si jen říkala že je už konečně na čase.
Byl už nejvyšší čas aby jsme se seznámili s našimi schopnostmi.Kdo ví jak by to potom vypadalo kdybychom házeli útoky jen tak bez rozmyslu nebo uvážení.Takhle jsme mohli reagovat jinak a navíc i spolupracovat tak abychom si nepřekáželi.Raiton,magnetismus a zapoměl jsi na svoji orlici.Napadlo mě. Chtěla jsem se naučit vyvolávat toho summona ale nějak na to ani nebyl čas takže jsem byla zatím bez úspěchu.
Potom se začal představovat mladík který se jmenoval Kuzuri.Jak se zdálo můj malý odhad byl zcela zprávný a tak jsem se na to jen pousmála. ,,Možná tvé nabídky využiji" kývla jsem na něj hlavou. Trochu jsem se povytáhla rukávy.Když se optal kdo bude pokračovat tiše jsem si povzdychla.
,,Dobře ať to máme za sebou . Moje jméno je Amaya Aburame.Někteří kteří jsou členy klanů tuší co jsem zač.Ale jelikož tu jsou i tací, kteří tuto výhodu nemají vysvětlím to jednoduše. Neovládám žádný element ale to neznamená že nemám výodu." s těmito slovy mi z rukávů vyletěl houf brouků kteří se rozprchli do okolý.Avšak snad co nikdo nezaregistroval byl fakt že každý z přítomných měl jednoho mého brouka u sebe.CHtěla jsem si tak ověřit fakt že budu vědět kde kdo je..,,Náš klan se specializuje na boj s brouky.Tyhle potvůrky dokáží dost znepříjemnit život.DOkážou bránit docela dobrým způsobem.Odrážet zbraně a podobně.Ale když dojde na útok velice efektivně sají chakru. A kdyby se někdo ptal co dělají teď,tak vám jen řeknu že v okolý prozatím nikdo není" s těmito slovy jsem dokončila svoje představování a položila ruku na Ichiho rameno. ,,Tak jo,řekni jim co dovedeš"