Amaya Aburame

Trochu mě to rozesmálo.Doslova jsem si představila samu sebe jak stojí s těmi jeho papíry v uších. Snad by to nebylo ani pohodlné a ani by to neplnilo svůj účel.Každopádně se mému kamarádovi podařilo mě perfektně pobavit což se nikomu nepovedlo poměrně dlouho. Jak to dělá že mě vždycky rozesměje? zajímalo mě ale v tom se Toshi zastavil a promluvil docela dost vážně. Po dvou...to by odpovídalo.I posledně byli dva.Ta ženská a chlap.
Zdálo se mi že Toshi začal být snad jediný kdo to začínal brát vážně a já si jen říkala že je už konečně na čase.
Byl už nejvyšší čas aby jsme se seznámili s našimi schopnostmi.Kdo ví jak by to potom vypadalo kdybychom házeli útoky jen tak bez rozmyslu nebo uvážení.Takhle jsme mohli reagovat jinak a navíc i spolupracovat tak abychom si nepřekáželi.Raiton,magnetismus a zapoměl jsi na svoji orlici.Napadlo mě. Chtěla jsem se naučit vyvolávat toho summona ale nějak na to ani nebyl čas takže jsem byla zatím bez úspěchu.
Potom se začal představovat mladík který se jmenoval Kuzuri.Jak se zdálo můj malý odhad byl zcela zprávný a tak jsem se na to jen pousmála. ,,Možná tvé nabídky využiji" kývla jsem na něj hlavou. Trochu jsem se povytáhla rukávy.Když se optal kdo bude pokračovat tiše jsem si povzdychla.
,,Dobře ať to máme za sebou . Moje jméno je Amaya Aburame.Někteří kteří jsou členy klanů tuší co jsem zač.Ale jelikož tu jsou i tací, kteří tuto výhodu nemají vysvětlím to jednoduše. Neovládám žádný element ale to neznamená že nemám výodu." s těmito slovy mi z rukávů vyletěl houf brouků kteří se rozprchli do okolý.Avšak snad co nikdo nezaregistroval byl fakt že každý z přítomných měl jednoho mého brouka u sebe.CHtěla jsem si tak ověřit fakt že budu vědět kde kdo je..,,Náš klan se specializuje na boj s brouky.Tyhle potvůrky dokáží dost znepříjemnit život.DOkážou bránit docela dobrým způsobem.Odrážet zbraně a podobně.Ale když dojde na útok velice efektivně sají chakru. A kdyby se někdo ptal co dělají teď,tak vám jen řeknu že v okolý prozatím nikdo není" s těmito slovy jsem dokončila svoje představování a položila ruku na Ichiho rameno. ,,Tak jo,řekni jim co dovedeš"

Naoto Ichiro

Jen se na ni díval. Asi to pobavilo stejně jako jeho, proto se na to usmál. Byl tak nějak rád, že ji dokáže rozesmát. Většinou to byla jen nějaká blbost, ale vždy to splnilo svůj účel, ale stalo s ei, že to neměl v plánu, jenže se stalo. Nikdy mu to nevadilo, opravdu to bylo naopak. Pohlédl na Toshiho, který si s nimi chtěl promluvit a proto se rozhodl ho poslouchat, jak to udělali i ostatní. Mluvil i o Akatsuki. On o nich sice něco málo slyšel, ale pravdou byla, že se snimi nikdy nesetkal. Podle toho, co slyšel, o to neměl ani moc zájem, ale teď byla vysoká pravděpodobnost, že se snimi setká. Buď se to stane teď, nebo později. Zajisté by se tomu nevyhl. Překvapilo ho, že se Toshi konečně začal chovat jako vůdce, což nečekal podle toho, co mu řekla Amaya. Asi dokázal lidi překvapovat i v těhle věcech. Nyní se alespoň dozvěděl o tom, co všechno umí, teda co ovládá. Pak se představil další. Ten ovládal led. To bylo též dost zajímavé a hlavně ho zaujaly ty myší. Jenže nepřipadalo v úvahu, že by si tu myš dal na hlavu. Dalšího slova se chopila Amaya. Zadíval se na ni. Věděl už o jejích schopnostech, takže tohle pro něj bylo spíše takové opakování, jenže pak mu dala ruku na rameno. No, částečně to i čekal. Dobrá. Pověděl a rozhlédl se. Jsem Naoto Ichiro. Rodina Naoto není ničím slavná, nebo tak, je to jen obyčejná rodina, proto povím rovnou mojí specializaci. Jsem sensibil a to není vše. Pověděl jendu část jeho proslovu. Mojí specializací je Fūinjutsu a Kekkai Ninjutsu. Pár slovy, dokážu vyvolat bariéru, která dokáže paralyzovat nepřítele a během tomu je mu odčerpána chakra. Zbyde mu jen tolik chakry, aby mohl přežít, nic víc. Pověděl snad vše, co bylo třeba. Rozhlédl se po ostatních. Tak, kdo bude další? Zeptal se a jen mohl hádat, kdo bude po něm.

Hideki Nara

Hneď, ako všetci začali rozprávať svoje schopnosti, Hideki usúdil že to asi nebude celkom marný nápad. Rozhodol sa teda najskôr počúvať. Bolo to od Toshiho celkom rozumné riešenie, hlavne keď takto mohol zistiť čo v kom je, a podľa toho plánovať stratégie. Potom následoval Kuzuri, ktorý ho v podstate neprekvapil, pretože Hyoton čakal už aj predtým, hneď ako videl ľadové myši. Čo bolo však prekvapenie boli ďalší dvaja, Amaya a Ichiro. Podľa všetkého boli tí dvaja celkom decentní chakra maniaci. Hideki teda nečakal. "Ako vidím, máme tu mnoho zameraní, a bude to celkom problém napasovať všetko do seba, no zato si myslím že sa nám to všetko hodí. Keď už ste začali, tak ja budem pokračovať. Zatiaľ som vám povedal len to, že som z klanu Nara, čo niektorím už dalo nejakú predstavu o mojich schopnostiach. Ja ich teda rozviniem. Sústreďujem sa na manipuláciu s tieňmi, pričom naše základné jutsu má za úlohu to, že prepojí môj tieň s tieňom nepriateľa. Vďaka tomu bude nepriateľ robiť všetko, čo chcem aby robil. Tiež je to istá forma paralyzácie, no zároveň existujú na to aj nadväzujúce techniky, ktoré zatiaľ ešte neovládam. Dokážem dokonca aj zhmotniť tieň, a dokáže byť veľmi pevný, myslím že aj najpevnejší, nie som si istý. Toto je však len hrubý náčrt mojích schopností, pričom je treba vedieť, aj keď to je možno hlúpe, moja najväčšia nevýhoda je noc. V noci nemôžem používať svoje tieňové techniky, pretože sa môj tieň vytratí. Prosím s týmto musíme rátať." Nepovedal im však všetko, ale valnú časť z toho, čo potrebujú. Vedel, že skoro nikto nemohol povedať všetko, predsa len tú boli veci, ktoré museli zostať pod známkou tajnosti.

Sawaii Hitomi

Po chvilce odmlky jsem nezaujatě zvedla hlavu nad poznámkou o mém starším bratrovi, protože jsem si opět vzpomněla na ta jeho kázání o bezpečnosti, které mi říkal už poněkolikáté těsně před tím než jsem vyšla do města pro misi. Ano, mám bratra Takashiho, je to strašný Baka, neustále se o mě strachuje od doby, kdy nám na misi zemřeli rodiče, bojí se, že přijde i o mě, vůbec mi nevěří, nemám ho v tomhle ráda, ale... Jak to víš? Optala jsem se celkem zaujatě, jelikož jsem si nevzpomínala na to, že bych se kdy zmínila o svém bratrovi, i přestože jsem na něj před chvilkou myslela, napadla mě spojitost s Hidekiho stíny, no že by díky nim dokázal o mě něco zjistit? To ne, to byla naprostá kravina, hodila jsem tedy toto téma za hlavu a přehrávala si schopnosti všech přítomných, pár z nich jsem znala a některé naopak vůbec, jakmile téměř všichni představili své schopnosti, rozhodla jsem se také ozvat z pozadí, i když mě tu už znali nebo jim alespoň moje schopnosti mohli dojít z menší akce s Toshim. Jmenuji se Sawaii Hitomi, ovládám ninjutsu, která jsou v podstatě dost nepotřebná, ale na druhou stranu se dají využít jako velmi dobrý dopravní prostředek, každému nejspíše došlo, že kreslím a následně své výtvory pomocí technik přivádím k životu, jedná se o obyčejný inkoust, proto mám nevýhodu v dešti nebo někde v blízkosti vody, proč? To asi všichni chápete. V rychlosti jsem představila své schopnosti a o mém Kuchiyose se ani nezmiňovala, sice jsem chtěla nechat Kura, aby se konečně podíval do našeho světa, už dlouhou dobu jsem ho totiž nevyvolala a celkem jsem si to vyčítala, avšak na to bylo ještě času habaděj...

Amaya Aburame

Poslouchala jsem dost pozorně a musela jsem se posumívat.Ano byli jsme dost nesourodá skupinka lidí ale s tím co jsme nyní o sobě věděli jsme už mohli nějak pracovat.
,,No myslím že jediný kdo tu ještě nepromluvil byl zde Uchiha.A jak se zdá nechce s námi mluvit.Tak jinak. Tohle je Nokaru Uchiha.Cc já vím tak vlastní doujutsu jménem Sharingan a jeho element je Katon.S tím sharinganem,podle toho co jsem viděla dovede do jisté míři předpovědět nějaký ten útok.Jinak řečeno rychleji reaguje. Co se týče pohybu není na tom zle." Představila jsem i toho posledního který nás tak akorát zdržoval.Ale nebojte jen co ho poznáte dokonale Vám poleze na nervy.Projelo mi hlavou ale to jsem si raději nechala pro sebe. ,,Myslím že tohle je všechno co bych o něm řekla" pokrčila jsem rameny a koukla se jak na Ichira tak i na Sawaii protože tihle dva s ním také měli nějakou zkušenost.Já osobně jsem toho člověka nijak nemusela ale zase jsem na tom nebyla tak špatně že bych měla tendenci ho zabít nebo tak něco.Jen jsem byla ráda že ho nikde kolem sebe neslyším.
,,No tím bychom to nejspíše měli za sebou.Co teď?" optala jsem se s malým úsměvem.Zdálo se mi že bychom už měli znovu vyrazit . Hlavně klid.Jen co promluví musíš být v klidu.Neboj se,on hodně brzy někoho naštve.Uklidňoval mě nějaký hlas ale na druhou stranu jsem se bála aby nenaštval například Toshiho který by neměl problém ho rozsekat na nudličky.

Toshi Takari

Väčšina ľudí ovláda len základné techniky Ninjutsu a zasahuje do elementárnej podstaty ale títo ľudia, každý z nich sa zdá byť výnimočný sám o sebe.. mohol by z nich byť veľmi dobrý tým, na mojej tvári sa možno po dlhšej dobe zjavil náznak úsmevu, ktorý bol však tak nepatrný, že si toho sotva mohol niekto všimnúť. Rozhodne som nečakal, že by mohli byť tak úprimný jeden voči druhému a navzájom si dôverovať natoľko aby sa zverili so svojimi schopnosťami, samozrejme že všetko slová obsiahnuť nemohli ale nebolo na škodu vedieť čoho je ten vedľa vás schopný v situácii, ktorá vás môže ohroziť na živote. „Dobre teda, akonáhle dorazíme k púšti a opustíme tak aj najbližšie okolie v rámci Sanctum, budeme sa držať po kope kým tento rozkaz nezruším. Nikto sa neoddelí od skupiny a nebude podnikať nič na vlastnú päsť, aspoň doby kým nebude mať na výber. V prípade nejakej konfrontácie chcem aby ste sa v prvom rade dostali do pozície, kde môžete využiť svoj maximálny potenciál. Inými slovami...“ ...vás budem musieť rozdeliť ako dvojčlenné týmy, ktoré sa budú navzájom počas boja kryť. Uvažoval som aj nad tím, že by som to vytvoril na dve skupiny namiesto troch nezávisle kráčajúcich vedľa seba ale takto by nás členovia Akatsuki mohli skrátka veľmi jednoducho rozdeliť ako potrebujú, vždy bude lepšie ak zostane jeden tým ako podpora pre ten druhý. Ich najväčšou slabosťou je predsa len čas, oni nečakajú že by ich mohol hocijaký Genin zraniť a aj preto sú naše šance dosť slušné. Tá myšlienka prebehla v mojej mysli takmer bleskurýchlo, skúsenosti ktoré som za čas ako shinobi nazbieral sa očividne začínali prejavovať aj takýmto spôsobom nezávisle na tom, či si to uvedomujem. „Inými slovami...“ zopakoval som a pokračoval, kde som skončil „...chcem aby sa počas takejto situácie držali spolu tak ako vám vyhovuje. Nebudem nikomu nariaďovať pri kom sa má držať sami teraz viete čoho je schopný ten vedľa vás. Požiadal by som vás len o jedno, nikdy a za žiadnu cenu nechodte do ničoho čo môže ohroziť váš život. Kryte chrbát jeden druhému a budeme v pohode, z toho dôvodu sa teda držte aspoň ako doteraz v dvojčlenných týmoch, nakoľko som bol určený veliteľom a som schopný zastať v podstate akúkoľvek pozíciu v týme budem sa vás snažiť podporiť podľa situácie. Taktiež ťa chcem o niečo požiadať Amaya a aj teba Naoto, naďalej sledujte čo sa deje okolo nás a ak sa vyskytne čokoľvek podozrivé podajte o tom správu ostatným. Nateraz všetko a vďaka zato, že ste zo mnou ešte nevytreli podlahu, viem že som občas protivný..“ v tom momente som sa pozrel k Sawai „...tak to so mnou vydržte aspoň nejakú chvíľu.“ Akonáhle som skončil, bez akýchkoľvek slov som sa obrátil a rozbehol sa smerom ktorým sme šli doteraz, čím som vlastne celú túto misiu pohol vpred. Nevedel som prečo ale cítil som sa lepšie, nikdy v živote som nemal takýto dlhý príhovor k iným shinobi, mal som zodpovednosť a snáď aj dôveru, bol to pocit aký by si prial zažiť možno každý a možno taktiež nikto, napokon možno nebudem až tak zlým chytil som prívesok na krku s kryštálom a vrátil ho späť pod tričko, na moment som sa musel usmiať, blížili sme sa k zemi plnej piesku.

Kuzuri Yuki

Doslova jsem vstřebával veškeré informace, jenž ostatním členům skupiny vycházely z úst a podrobně si o nich vytvářel své vlastní mínění. Chtěl jsem přijít na to, jak bych se v tomto týmu mohl uplatnit, ale dost dobře jsem si nedokázal představit spojení mých schopností s ostatními... Ten Toshi se ale nezdá. řekl si Kuzuri sám pro sebe, jelikož takto jsem ho ještě mluvit nikdy neslyšel. Byl jsem vlastně i rád, že se toho takto ujmul a snaží se o to, aby nikdo z nás neztratil svůj život tam, kde to není potřebné. Zamlouvala se mi i myšlenka vytvoření dvojčlenných týmů. V tom případě bych si ale musel najít někoho, s kým dokážu zkombinovat své schopnosti a jelikož skoro všichni shinobi co tu byli jsou zaměřeni na dálku, nebudu mít snad problém se s někým shodnout. Tuhle záležitost jsem ale zatím řešit nehodlal, jelikož jsem si do teď pokaždé poradil sám a věděl jsem, že to zvládnu i teď... V tu chvíli jsem vyskočil na strom a rozběhl se za Toshim, směrem k našemu cíli, místu, kde budu mít co dělat, abych si udržel chladnou hlavu.

Amaya Aburame

„Bez starostí.Cokoliv se pohne v okolý,budeme o tom vědět.“ ujistila jsem Toshiho a lehce se usmála. Protivný? Před chvílí bych řekla že to je slabé slovo. zasmálo se moje podvědomí ale nijak jsem to nebrala vážně.Ráda jsem si dělala ze všeho legraci. Vidíš Usagi,škoda že tu nejsi.Tohle by mohlo být zajímavé dobrodržství.S touto myšlenkou v hlavě jsem se rozběhla stejným směrem jako náš takzvaný vůdce.Snad nikdy jsem neslyšela člověka mluvit tak jako mluvil on. Znělo to jako kdyby byl skutečným vůdcem kdo ví jakou dobu a ne jen na této misi.Vždycky jsem z něj měla respekt ale v téhle chvíli se mi zdálo že to už sama přeháním.
Neustále jsem měla na paměti že musím hlídat aby se nikomu nic nestalo.Moji brouci neustále hlídali naše okolý a informovali mě o jakékoliv neshodě v okolý i když to bylo jen nějaké zvíře. Byla jsem docela ráda že mám tento broučí přehled.Alespoň mě držel klidnou fakt že kdyby se někdo blížil věděla bych o tom.Nebyla jsem ten typ co má rád nezvaná překvapení.A co se týkalo AKatsuki ,kolem kterých se v poslední době všechno motalo,nechtěla jsem na ně narazit nepřipravená.
Jednou to stačilo.Ještě teď jsem si dávala za vinu smrt člověka který za nás položil dobrovolně život.A proč vlastně?! Abychom mohli utéct. Takovou chybu jsem už v žádném případě nechtěla připustit.
Z dálky se k nám přibližovalo místo plné písku.Jak jsem běžela tím více jsem si uvědomovala že se blížíme ke všem těm problémům ale nijak jsem nechtěla couvnout.MOhla jsem být užitečná a nemohla jsem jen tak zradit a nechat ty co bojují jen tak bez dozoru.

Naoto Ichiro

Poslouchal slova, která promlouval Toshi. Sice ho moc neznal, ale tohle od něj nečekal. Pohlédl na Amayu a i její výraz se změnil. Pousmál se a stále se držel vedle ní. Když promluvil o těch týmech, asi by byl s Amayou, ale kdyby se jim nějak podařilo je rozdělit, musel by se přizpůsobit, proto se nějak připravoval na všechno možné, co by ho mohlo čekat. Ještě jednou si projel pohledem lidi, kteří tam byli. Magnet a raiton, led, stín, Uchiha, kresby a Amaya. To mu projelo hlavou. Tak nějak si to v hlavě shrnul, co kdo umí, ale nechtěl se s nikým spojovat, prozatím. Rozběhl se spolu za ostatními a přemýšlel nad těma Akatsuki. Věděl, že jsou asi dost silní, ale jak moc nedokázal odhanout. Prozatím si setkání s nimi nijak nezařídil, až teď. Povzdechl si. Těším se, ale zároveň bojím. Něco takového cítím rozhodně poprvé. To mu běhalo hlavou. Pohlédl na Amayu. Ta vypadala celkem v pohodě. Amayo, ty ses už někdy potkala s Akatsuki? Zeptal se ji narovinu. Třeba by mu mohla o nich něco říct blíž. Vlastně by se mu hodila jakkákoliv informace, jen aby si udělal přibližný obrázek. S tím, že jsou silní se prostě nespokojil, musel...prostě musle vědět aspoň něco víc.

Hideki Nara

Hideki rovnako, ako všetci ostatní počúval Toshiho. Na jeho prekvapenie možno nebol až taký nepríjemný ako sa zdal, a možno toto len predstieral, no jedno mali všetci spoločné. Všetci sa už chceli dostať domov. Predstavenie Sawaii ho už ani moc neprekvapilo, no stále sa domnieval že nikto nepovedal všetko, čo dokáže. Možno to tak bolo aj lepšie, aspoň tu stále bude nejaké prekvapenie. Následne však zase začal kráčať oddelene pri Sawaii, pričom sa dostali už do známej formácie, Toshi a Kuzuri, Amaya a Ichiro, Hideki a Sawaii a nakoniec Uchiha. Ten Hidekiho trápil asi najmenej. Potom sa však znova otočil na Sawaii a pokračoval v téme, ktorú začal predtým. „Tvojho brata osobne nepoznám, ale mám na to svoj tajný recept.“ Po tomto sa celkom zazubil, a čakal či bude Sawaii vyzvedať ďalej.

Sawaii Hitomi

Toshiho proslov byl opravdu dlouhý, možná až přespříliš a nakonec jsem se v podstatě nedozvěděla téměř nic nového, byla řeč nejdříve o nějakých týmech, což mi bylo úplně ukradené, dokázala jsem spolupracovat s každým, i přes fakt, že jsem tu nikoho neznala o nic lépe než nějakého kolemjdoucího, sic jsem měla jakýsi odpor pracovat s ostatními, no nikdo to na mě nemohl rozpoznat, jelikož jsem všechno skrývala pod milým úsměvem. Na požadavek jsem se nevyjadřovala, nebylo to tak, že by mi Toshi nějak extra vadil, jen mě prostě štval tím, jak mi neustále ničil mé výtvory, ale na druhou stranu jsem byla někdo, kdo bral vše pozitivně, proto jsem mohla jen prosit toho nahoře o to, aby se Toshi změnil k lepšímu a přestal škodit mě i mým zvířatům. Hideki, budeme se držet spolu, hai? Dotáhl jsi mě sem ty, tak si to i odskáčeš. Nevinně jsem se zašklebila, sic moje věta v sobě skrývala jistou dávku nebezpečí, ale beztak bych nedokázala nikoho zabít a vlastně jsem na to ani neměla dostatečné schopnosti, tudíž to bylo celkem jedno, Toshi se někam rozeběhl a já nechtěla být pozadu, natáhla jsem ruku směrem k Hidekimu, aby se za ní chytil a naskočil tak za mě, že to bude rozhodně rychlejší než se vláčet pěšky a navíc nám to bude šetřit energii na boj, za celou cestu jsem se však ani jednou nepodívala na Toshiho, jelikož mi cosi uvnitř našeptávalo, abych mu tak lehce nevěřila, ale zase byly tu moje povinnosti jakožto shinobiho Světlé, tudíž se tyto dva názory mezi sebou praly uvnitř mé mysli. Tvůj tajný recept bych ráda věděla, když už jsi se mi naboural do rodiny, tvoje stíny mají nejspíše i vedlejší využití, o kterém jsi nemluvil, či? Šeptla jsem první, co mě napadlo a poplácala tygra, aby trochu přidal do kroku, který můj povel okamžitě uposlechl a rozběhl se směrem vpřed, kde následoval Toshiho...

Toshi Takari

Netrvalo to dlho a dostali sme sa až na samú hranicu krajiny Kaze no Kuni. Slnko už naplno žiarilo vysoko na oblohe a tak ako aj ja, mohli ostatní cítiť teplo vychádzajúce zo vzduchu a rozpáleného piesku. Cestu skrz púšť som už poznal, mapy a orientácia v nich bolo niečo čo ma bavilo vždy naviac som nato mal tiež svoj prirodzený talent o ktorom sa sa zabudol zmieniť možno aj preto, že som ho už považoval za normálnu vec a nedokázal si predstaviť, že by som oň prišiel. Zmena krajiny bola rázna a okamžitá, skrátka sme odrazu stáli na pokraji púšte pričom nám za chrbtom vyrastali ohromne vysoké stromy, bolo to až vtipné ako sa môže krajina meniť. Cesta skrz púšť do mesta v jej centre viedla podľa máp ako jedna priamka, nebolo ani divu.. kráčať v púšti okľukou nebolo zrovna múdre riešenie. „Pokračujeme“, povedal som a tentokrát už o niečo pomalším tempom sa vydal v ústrety jednotvárnej krajiny.

Nokaru Uchiha

Po mrknutí okem, jsme se objevili v poušti, velmi rychlá změna krajiny. Poušť.. hm, nesnáším písek. Jak se situace celého týmu vyvíjela, dozvídal jsem se o ostatních zajímavé věci. Ne jen že každý z nás má své originální schopnosti, ale zároveň je z toho vážně dobrá kombinace. Tedy na Amayu, která do mě stále rýpala. Lidé sice Uchihy nesnáší, ale až takhle?..Ta Amaya má ale drzost, myslí si že když je mistryně hovniválů, tak je nejlepší? Bože. Ehm.. Amayo? Proč jsi tak protivná? Že by ti vletěla nějaká ta malá muška do oka? Ichiro, dlouho jsme se neviděli. Pověz, máš nějaké jiné techniky než bariéru? Ichiro byl jeden z těch co mě také zajímaly, od okamžiku co jsem viděl jeho bariéru, která vysává chakru. Skolila i velmi dobrého Shinobiho. Začínám se potit, ještě že mám sebou pití. Přičemž jsem vytáhl pití a napil se vlažné vody, která se začala taky trošku přehřávat z toho vedra. Pomalu začínají vymírat Akáči. Kéž by jsem měl možnost zeptat se Kioko na pár otázek, dřív než by mě zabila. Snad tuhle misi zvládnem bez jediné smrti, alespoň tedy doufám že každý z nás ukáže svoje nejlepší techniky.

Hideki Nara

Hideki púšte nejako nemusel, no zároveň mu to bolo jedno, lebo ísť naspäť by sa mu aj tak nechcelo. Okrem toho ich tu bolo viacej, preto sa otočil na Kuzuriho. "Požičial by si mi jednu myš?" Dosť blbo sa pri tom usmieval, no v podstate o jeho schopnostiach vedeli strašne veľa, čo možno nebolo dobré, pretože teraz to začal ľutovať. Síce to bolo pre misiu nezbytné, no na druhu stranu s týmito ľuďmi bude ešte ešte niekedy v živote bojovať, a to napríklad aj na Chuuninských Skúškach. Teraz to však prestal na chvíľu riešiť, a otočil sa na Sawaii. "No, je to pravdepodobné, že si budeme kryť chrbát, v podstate si môj cieľ zamerania číslo jedna, takže sa nemusíš obávať. A čo sa týka mojich tieňov, všetko sa určite dozvieš časom. Moje tiene sú komplikované, no tvoj atrament tak komplikovane nevyzerá, či sa mýlim?" Opýtal sa zamyslene.

Kuzuri Yuki

Došli jsme na samý kraj lesa, kde končí pohoda a začíná utrpení. Už tento samotný fakt mu kazil náladu, jelikož jakožto představitel chladu a ledové energie měl vůči horku a rozpálenému písku averzi. Ke Kuzurimu přišel ten stínový mladík Hideki a co řekl, byla pro něj trochu povznášející událost. Konečně někdo opravdu stál o jeho výtvory, jeho umění. Na to se Kuzuri celý štěstím rozzářil jako nikdy předtím. Opravdu mu to vehnalo krev do zamrzlých žil, až té myši co měl na hlavě roztál ocas, po čemž mu stekl po tváři malý pramínek vody. Mohlo to i vypadat, že se pomočila, ale naštěstí si toho nikdo nevšiml dřív, než si obličej rukávem utřel... Ano, tady máš. Řekl Kuzuri Hidekimu a sáhl si do kapsy, odkud už vyběhla tlupa myší, jenž mu poté spočinuly na rameni. Jedna z nich skočila směrem k Hidekimu a zavrtala se mu do vlasů. Někdo další? Zeptal se Kuzuri, jelikož to pro ně možná mohlo být potupné, ale jiný recept na úlevu od horka neměl.

Sawaii Hitomi

Netrvalo to dlouho a všichni jsme dorazili k té vyprahlé poušti, kde opravdu byl jen písek a vražedné slunko, nikdy jsem v této části Světlé říše nebyla, proto jsem byla vcelku překvapená, avšak měla jsem malou výhodu oproti ostatním, kterou jsem okamžitě využila. Na záda tygra jsem rozprostřela jeden z dvojice malých svitků, udělala pár tahů štětcem a nakonec dala ruku to jedné pečetě, díky níž se mi v každé ruce objevil netopýr s opravu dlouhými nohami, svitek jsem rychle srolovala a uklidila opět do přenosné tašky, kterou jsem měla neustále při sobě. Možná to pomůže, je tu jednoduše moc horko i na mě a to že léto je moje oblíbené roční období. Přátelsky jsem se usmála a nechala jednoho netopýra, aby se Hidekimu přichytil nohama na pravou ruku, jakmile se tak stalo, netopýr v sekundě roztáhl křídla kolem dokola, čímž vytvořil efektivní slunečník, který zabraňoval tomu otravnému slunku, aby nás nadále obtěžovalo, to stejné jsem udělala i já se svým netopýrem, přičemž jsem si spokojeně oddychla, jelikož mi konečně bylo příjemně a nemusela jsem se potit v tom smrtelném horku, které tu rozpařilo snad všechno okolo, raději jsem nechtěla ani znát teplotu toho písku, po kterém šel můj sumi tygr, protože by mě to asi znovu složilo k zemi. Tyto techniky komplikované nejsou ani v jednom směru, prostě bum a rozpadnou se, sice je tu jedna, která vydrží náraz i několika stromů za sebou, ale to je trochu jiné. Odpověděla jsem Hidekimu na otázku o inkoustu, i přestože jsem věřila tomu, že mu hned došlo, co pouhý inkoust může vydržet, takže jeho otázka byla vlastně úplně zbytečná..,

Amaya Aburame

Měla jsem dojem že všechno bude v naprostém poklidu.Písek který byl kolem mi zatím nijak nevadil i když na tyto teploty jsem rozhodně nebyla zvyklá.Ale co čert nechtěl.Uchiha promluvil.Připadalo mi jako kdyby mě někdo za cosi trestal. Proč nedovede pochopit že je na mě moc hyperaktivní? To si myslí že když je Uchiha budou ho všichni uctívat nebo co?!Trochu mile jsem se pousmála a k tomu si tiše povzdychla.Nemělo cenu abychom se na této misi nějak hádali.Na tu příští nikdo neřekl že musím jít s ním což mi i vyhovovalo.A problém který jsme měli mezi sebou byl náš problém a ne ostatních.Takže by nebylo správné aby tím i oni museli trpět.
,,Koukejme kdo se to rozpovídal.Ne,je mi fajn jen to ticho co tu bylo, bylo fajn" odpověděla jsem mu optimisticky a koukla se po Ichim.V mém výrazu mohl poznat že bych raději stála někde jinde.
,,Mimochodem o moje mušky neměj péči.Momentálně teď ti budou hlídat krk" dodala jsem a lehce přidala do kroku a tím se od něj začala vzdalovat. Mám já tohle za potřebí? Ptala jsem se neustále sama sebe ale nikdo mi neodpověděl. Pomalu jsem dostihla toho kluka s ledem.
,,Kuzuri že ano?" optala jsem se. ,,Promiň,nejspíš mi chvíli potrvá zapamatovat si jména." usmála jsem se poněkud rozpačitě ale stále šla vedle něj. ,,Myslíš že bych tě také mohla poprosit o jeden z tvých unikátních výtvorů?" položila jsem otázku. Možná že by i tam vzadu potřeboval někdo expres schladit.

Nokaru Uchiha

Hm, je to pravda. Budou mi hlídat krk, ale nechápu proč je tak protivná. Vypadá to že to nebudu muset řešit. To jsou všichni Aburame takhle vzteklí? Navázat s ní nějaký kamarádský vztah, by asi nedopadlo dobře. Už to tak bude, klany se mezi sebou nikdy neměli moc rádi, že by to bylo i mezi klanem Aburame a Uchiha? Nebo v tom bude něco osobního vůči mně? Nebudeme to hrotit, Aburame. Chápu že vůči mně cítíš nějaký vztek, ale určitě je to osobní. Vedle mně už zbyl jenom Ichiro, i když jsem po tomhle rozhovoru neměl moc náladu na mluvení. Tohle je snad ta nejhorší mise ze všech, snad nikdo si tu nerozumí, až na pár výjimek.

Naoto Ichiro

Stále si kontroloval pro jistotu své okolí svou technikou. Nic se zatím neobjevovalo. Pohlédl na Amayu. To zní, jako bych se o sebe nedokázal postarat sám. Pověděl a díval se na ni. Byla to částečně pravda a i ne. Záleželo by, jaký tpy boje by ho čekal. Pak ovšem přidala do kroku a běžěla za tím klukem s ledem. On se rozhlédl. Bylo tu sice horko, ale jemu to moc nevadilo. To asi díky tomu, že nebyl tolik navlečený. Ocenil by menší spršku suitonem, ale raději to neříkal nahlas, ještě by se mu to mohlo vymstít. Tušil, že za chvíli mu to horko poleze krkem, ale musel to vydržt. Byla to mise a tak ze sebe musel dát to nejlepší co mohl a nejlépe ještě víc. Pohlédl na Nokara, který byl vedle něj. Možná zkus ji oslovat jinak než Aburame, nebo Abrurančice. Pověděl, když si vzpoměl na to jedno oslovení. Věděl, že v tom je víc, ale mohl nějak přece začít. Možná se z nich nestanou ti nejlepší přátelé, ale aspoň něco málo. Přestal po chvilce na dtěmahle věcma přemýšlet, protože začal přemýšlet nad Akatsuki. Částečně se bál...nevěděl, co má očekávat a to ho opravdu děsilo.

Game Master



Dlouho jste procházeli pouští, už to byla nějaká doba, co jste vešli na území pouště a dostatečná teplota a pouze minimální vlhkost v okolí začínaly dělat své, pociťovali jste všichni ten nepříjemný pocit všude okolo vašeho těla, nepříjemné teplo, jež vás obklopovalo vás neúprosně nutilo kráčet dopředu i přes neochotu ostatních končetin. Co však byla mnohem horší zpráva, v okolí několika stovek metrů jste neviděli vůbec nic podobné oáze a nebo dokonce ani stromu, všude kolem byly na zemi pouze menší kameny tak akorát na házení a proto vás absence stinného prostředí možná mírně demotivovala. Stále jste procházeli pouští, když v tom se najednou začala země neúprosně třást a klepat, z ničeho nic se země několik desítek metrů před vámi začala zvedat v kupu písku a jakmile pominula písečná clona, která bránila doteď ve výhledu, tak jste před sebou spatřili něco neuvěřitelného, jen několik desítek metrů od vás z písku koukala část obrovského podzemního červa, jeho tělo bylo obrovské, mohutné a určitě i pevné a okolo jeho obrovských úst byla chapadla. Co vás však překvapilo mnohem více byly jeho oči, šel tam vidět totiž vzor Sharinganu. Jediná slabost červů je v jejich slepotě, červ se Sharingan je ještě o několik úrovní nebezpečnější než normální.

Toshi Takari

Kráčali sme skrz piesočnú púšť a teploty ktoré začala okolitá krajina dosahovať boli priam úžasne nechutné. Takto horúco snáď Toshimu ešte nikdy nebolo. Prešiel nepatrne dlaňou ruky skrz čelo aby zotrel už beztak otravný pot. Na moment sa zastavil a zadíval sa na slnko aby určil koľko hodín tak môže byť v tom samom momente ako sa zadíval k oblohe s prižmúrenými očami ako ochranou pred ostrým slnkom sa zem začala triasť. Mal som čo robiť aby som si udržal rovnováhu, lenže v momente keď sa pred mojimi očami začala samotná púšť dvíhať k oblohe bol som nútený zvážiť či netrpím preludmi, priamo zo zeme však v ďalšom okamihu prerazil na povrch obrovský a odporný červ. Rukou som siahol na rukoväť katany na mojom chrbte. „Hm.. tak to som.. ešte nevidel“ podotkol len tak mimochodom Toshi celkom pokojne, keď sa ohromný červ dostával postupne na povrch vo svojej plnej kráse. „Povedz, že to patrí tebe Amaya.. prosím“ povzdychol si Toshi ale bola to len zbytočná otázka na ktorú ani nepotreboval odpoveď.

Amaya Aburame

Měla jsem pocit že to slunce pálí víc než je vůbec možné.avšak to jsem ani netušila co nás ještě čeká. Připadala jsem si jako kdybych byla kdesi v peci a nemohla jsem pořádn dýchat.Všimla jsem si že Toshi hledí na oblohu a tak jsem se jen trochu pousmála. Nebyla jsem jediná kdo pociťoval to vedro.Ale byla jsem ráda že se mi prozatím nemotá hlava. Najednou se země začala otřásat.Srdce se mi naráz rozbušilo jako kdyby se pomátlo a chtělo pryč.Tušila jsem že příjdou problémy al nedovedla jsem si představit co by mohlo způsobit takový otřes.Písek se začal sypat kolem a já spatřila obřího červa. Nějakou chvíli jsem tam stála na místě a tupě zírala na to stvoření s výrazem: Děláte si srandu?!
Toshi promluvil a t mě vrátilo zpět do reality. Tak počkat.Měli jsme potkat Akatsuki ne? Nebo se s tím počítalo.Navíc ten červ je nějakej divnej.Projelo mi hlavou Pořádně jsem si jej prohlédla a zamračila se. ,,Jo jasně.Je to můj mazlíček.Jsme nejlepší kamarádi." odpověděla jsem Toshimu trochu sarkastickým hlasem. Pokud tohle není náhoda někde by tu měli být ti prevíti. Proč mi to připomíná tu ženskou?! Hudrovalo moje podvědomí a já si vzpoměla opět na poslední misi kde jsem potkala členy Akatsuki.Ta ženská jménem Kioko se mi vryla hodně do paměti a něco mi na tomhle připadal povědomé. Koukla jsem se na Sawaii a přihmouřila oči. ,,Mohla bych tě požádat o dopravní prostředek?" optala jsem se rychle a moji brouci se už seskupovali kolem mě. ,,Jen hledejte kamarádi.Hledejte!" špitla jsem stva slyšitelně.Chtěla jsem mít rozhled abych mohla posílat brouky na okolní místa.Něco muselo tohohle červa dostat ven z podzemí a ten někdo nemohl být daleko.

Kuzuri Yuki



Ve stavu, kdy bych zabíjel pro chládek se mi ve vlasech uvelebila další myš. Jednu jsem také věnoval té milé dívce jménem Amaya. Byl jsem dost nadšený z toho, že někdo konečně uznává mé precizní výrobky a tak jsem se od té chvíle z důvodu, který jsem nechápal, více usmíval, než se tvářil neutrálně. Nebyl jsem tak úplně stejný jako vždy, ledově chladný, ale hlavním důvodem bylo nejspíše to vše požírající slunce.

Zem zaduněla a písek se pomalu začal rozestupovat.To co stanulo před námi bylo jedno velké "fuj". Zprvu nepochopení ze strany mé vystřídal nedlouho potom zmatek zvyšování adrenalinu. Nevěděl jsem, jak se v této partě dohodnout na boji proti něčemu takovému. Tělo jako zrůda a oči jako ostříž. Tak se toto stvoření dalo definovat. Nepobíral jsem, proč v jeho očích vidím sharingan, Kekkei genkai známého rodu Uchhihů, ale po tom, co jsem se otočil na Nokara a ten se tvářil asi tak stejně jako já, pochopil jsem, že tohle bude velký oříšek... Takticky uvažovat Kuzuri začal až po uvědomění, že několik členů party se chystá do vzduchu a považoval to za smysluplný a velmi správný krok. Sice jsem patřil k těm, co tu takticky v tuto chvíli mohli udělat jen málo, ale i to mohlo stačit.

Vyměnil jsem si s Toshim, jenž stál kousek odemne krátký pohled a to, že jsme se v boji znali vcelku dobře vyústilo ve vzájemné propojení nás dvou v určitý útok. Počítal jsem s tím, že Toshi chápe co přesně mám na mysli a já doufal, že on to vidí stejně. mírně jsem se ohlédl a ustoupil od ostatních.Hyōton: Tsumetai Kaze vyrazilo z mých úst, jako šeptem pronesená slůvka, tak že nebyla slyšet skoro půl metru odemne. Na to se před červem vytvořil prudký větrný tunel, který se rozrostl ve velikánský větrný vír. Vítr byl tak chladný, že by mohl zamrazit velkou vodní plochu a tak to mohlo být pro červa milé osvěžení od tohoto horka, avšak o co šlo bylo, že tento vítr jakmile se vytvořil, zvedl ze země obrovské množství písku, a stále nabíral další a další. Tvořil tak ničivou spoušť pískové clony mrazivé, jako Severní vítr v těch nejhorších podmínkách. My jsme mohli sledovat velkou siluetu červa, avšak červ měl jen málo příležitostí, aby si vůbec ochránil své oči před oslepnutím.

Sawaii Hitomi

Všechno zatím probíhalo celkem hladce, možná až příliš hladce, když v tom najednou se před námi zjevil pouštní červ gigantických rozměrů, který si na nás začínal dělat zálusk, vystrašeně jsem vykulila oči, otevřela svůj svitek a velice rychlými pohyby rukou na něj nakreslila dva sumi ptáky, kteří nad námi začali poletovat, abychom měli dostatečný čas s Hidekim na ně naskočit. Dělej! Nemůžeme zůstávat na zemi, je to moc nebezpečné! Okřikla jsem Hidekiho, který seděl hned za mnou, stoupla si tygrovi na záda a díky němu lehce doskočila na ptáka, který se se mnou vznesl opravdu vysoko nad toho červa, abych měla dostatečný rozestup, to stejné poté udělalo i druhé zvíře, jakmile se na něj Hide vyškrábal. Do fasa, tohle je noční můra nebo co?! Šeptla jsem si pro sebe, přičemž se shora dívala na tu prapodivnou věc s chapadly kolem tlamy, když jsem ještě byla na zemi, všimla jsem si sharinganu v očích té potvory, sic to mohla být jen má představa, ale byl tak reálný, že jsem o něm nemohla pochybovat. Prosím, jen ať ten sharingan nepatří té ženské z minula... Problesklo mi hlavou a já poslala Amaye ještě jeden svůj výtvor, aby s ní také vzlétl, věděla jsem o ní, že ani Aburame proti tomuhle nejspíše nic nezmůže. Hideki, půjč mi své lano prosím! Houkla jsem směrem k Hidekimu a přeletěla blíž k němu, abychom od sebe neměli takový velký rozestup, byl to nováček a rozhodně jsem ho nemohla nechat hned bojovat proti takovému monstru, které by ho odrovnalu na jednu ránu. Ty zůstaneš tady, moje výtvory jsou dost chytré na to, aby tě držely od toho nebezpečí dost daleko. Pousmála jsem se a nastavila ruku, aby mi mohl předat lano, s kterým jsem chtěla toho červika na chvilku zabavit než se něco semele...

Hideki Nara

Dej sa náhle otočil, a bol celkom nepredvídateľný. Teraz tam bol zvláštny podzemný červ, ktorý bol rozhodne mohutný, a zároveň vyzeral riadne nebezpečne. To, čo si všimli ostatní si bez problémov všimol aj Hideki. Zato sa však len pousmial, a pokojne naskočil na sumi vtáka, ktorého mu pripravila Sawaii. "Bude to dobré na trénovanie našich schopností, aspoň zistíme či z nás niečo bude." Pri tejto myšlienke pozeral na Sawaii, pričom jej hodil lano. On ho zatiaľ nepotreboval. "Podľa mňa tu nebude sám." Pošeptal, pričom narážal na to, že je to obyčajný červ, ktorý je síce väčších rozmerov. Hideki si však nebol istý, no zatiaľ to ani nevyzeralo tak, že by musel zasahovať. Mal by dosť práce už len s tým, aby ho dokázal dostatočne dlho sparalyzovať. Bolo to obrovské stvorenie, no aj tak vrhalo tieň. Hideki však zostával v pozadí, spolu so Sawaii.

Toshi Takari



Uvoľnil som zovretie katany v momente čo som pocítil chlad vo svojej prítomnosti a došlo mi čo Kuzuri chystá. „Ešte to nič neukázalo a ty sa toho už chceš zbaviť ?!“ zvolal Toshi nahlas pretože hluk, ktorý zvuky čo vydávalo stvorenie s Kuzuriho technikou bolo nad rámec rušenia nočného pokoja, avšak dokonale to vyradilo jeho schopnosť vnímať nás. Akonáhle Toshi dokončil aj poslednú pečať stojac priamo vedľa Kuzuriho šepol len.. „budiš..“ s nepatrným úškrnom vychutnávajúc si to čo malo prísť dokončil posledný znak pečate. „雷遁・四柱しばり, Raiton: Shichū Shibari!“ zaznelo v totálnom hluku, to čo sa nám totiž podarilo aj s červom a Kuzurim rozpútať priamo okolo neho bolo skutočne famózne predstavenie nakoľko obe techniky nabrali výrazných rozmerov.

V okamihu dokončenia poslednej pečate, v rovnakom okamihu keď červ nemal ani len najmenšiu páru o tom čo sa okolo neho už práve mohlo diať a čo ho čaká sa od zeme začali v nekontrolovateľnom zástupe rúcať blesky jeden za druhým z každej jeho strany. Mohutné piliere rázom produkovali ohromné množstvo modrých výbojov raitonu, ktoré skrz tú smršť žiarili ako keby niekto odpálil úžasný ohňostroj. Neustále som držal pečať a nechal plynúť svoju chakru pre kontrolu samotnej techniky až kým som neuvážil, že to k padne k zemi a už sa to viac nepohne.