Sawaii Hitomi

Bylo více než jasné, že Toshi toho skrývá více než nám řekl, Kioko se o něj nebo respektivě o nějakou jeho věc velmi zajímala, sic my ostatní jsme zřejmě nevěděli, o čem to ti dva klábosí, no jedno bylo jasné, Toshi to něco nechtěl zrovna vydat jen tak a pro nás jeho slova znamenala možnou záchranu, jenže bylo by správné utéct a nechat ho na pospas někomu jako je Kioko? Toť byla otázka, na kterou jsem v hlavě našla dvě odpovědi, které se mezi sebou přely o pravdu, nejlepší pro mě by samozřejmě bylo, abych prostě vzala nohy na ramena a zachránila si krk, jenže nechtěla bych vidět Moku, která by po nás asi nepěkně vyjela kdyby zjistila, že jsme jí na misi nechali zemřít nejlepšího Chuunina Světlé říše. Mlčky jsem otočila hlavu na Toshiho a pohledem jakoby jsem se ho ptala, jestli to, co říká, myslí doopravdy vážně, neměla jsem tohohle týpka zrovna v lásce, ale smrt jsem nepřála nikomu, nevěděla jsem se rozhodnout, proto jsem raději opět odvrátila pohled od cely a dívala se na dlouhou chodbu, která nás oddělovala s ostatními vězni, kteří už tu museli být uvěznění sakra dlouhou dobu...

Nokaru Uchiha

Najednou se mi otevřeli oči. Byly jsme na neznámém místě, alespoň tedy já jsem ho neznal. Ale podle toho že to jsou Akatsuki, tak by to z nás neměl znát skoro nikdo. I když už jsem nebyl paralizovaný, tak mě stále bolela hlava z té bitvy. A možná to je nějaký vedlejší účinek. Celé tělo se nemělo taktéž moc dobře. Já se v tu chvíli snažil jen postavit, a opřít o zeď. V tu ránu jsem slyšel zvuky botou. Při tom koukání na kameny podemnou, jsem pozvedl hlavu a viděl jsem Kioko která náhle začala vykládat o Toshim a dodatečně o tom, kde právě jsme. Zdálo se mi že je Toshi nějaký klíč k Akatsuki, možná to zapříčinila právě ta červova paralýza ale minulá mise proti Akatsuki se taktéž točila okolo Toshiho. Lov biju, hm ale to mně moc nezajímá. Nejsem si jistý, ale pokud to tady přežiju, tak se ti jednou pomstím Kioko..

Hideki Nara

Hideki len pokojne bdel vo väzení, pričom sa pozeral na Toshiho. Prišlo mu zvláštne, že sa o kolo neho točilo dosť veľa vecí, no v podstate aj tak nevedel o čom Kioko hovorí, takže nemal právo sa do toho zamontovať. Prekvapila ho reakcia Toshiho, keď jej povedal, aby ich prepustili, že to stratil v púšti. Bolo to celkom premyslené, ale nemyslel si že práve táto žena by mu na to skočila, no chcel sa nechať prekvapiť. Pokojne sa zahľadel na zem, pričom sa na ňu začal pozerať celkom zvláštnym výrazom, no stále ho nič nenapadalo. Aspoň už konečne chápal, prečo sa Moka pýtala dva krát, pretože toto fakt nebola len taká obyčajná misia. Bolo to však vtipné, že jeho prvá misia sa takto začala komplikovať, no nemohol sa diviť, bolo nás tu sedem.

Kioko Uchiha

„Snaha dobrá Takari, ale naneštěstí to je asi tak všechno. Ten klíč, ať už je to cokoli stíní Sharingan, ostatně stíní jakékoli dōjutsu, takže moc dobře vím, že to máš u sebe, protože kdyby ne, už bych si to dávno zjistila sama pomocí Sharinganu.“ řekla a pousmála se, pravděpodobně právě tohle byl důvod, proč neměla aktivovaný Sharingan „Nejsi v pozici, kdy můžeš vyjednávat, na to mysli, Takari. Ah ano, abych nezapomněla, na té kleci je pečetní lístek, jeho násilní odtrhnutí či jakákoli aktivace chakry způsobí, že výbušné lístky, jimiž je pokryta celá klec se aktivují, takže bych byla raději opatrná s tím, co dělám, mohlo by se vám to nemilo vymstít.“ dodala a poodešla opět o kousek zpět, z místnosti za kovovými dveřmi a opět ozvalo několik výkřiků.

Toshi Takari

Stále som sa nehýbal len sedel a počúval to čo sa bolo treba. Oči sa mi pomaly zatvárali akoby som sa tu začínal nudiť a najradšej by som si aj rovno zdriemol. „Snaha alebo nie, to je jedno.. kto sú títo ľudia a čo tu s nimi robíte ? Ak to teda nie je tajomstvom.“ opýtal som sa pričom už odpočíval sediac naďalej na zemi so zavretými očami v úplnom pokoji. Výkriky spoza tých zvláštnych dverí neustávali a určite sa za nimi nedialo ani nič príjemné pre akékoľvek oči snáď okrem tých čo mala Kioko. Ja som zostával však rovnako chladný a môj záujem by sa dal pripísať skôr zvedavosti než starostlivosti o tých za klietkami. Ak chcel človek prežiť vždy sa musel v prvom rade vedieť postarať o samého seba a to predovšetkým v takýchto situáciách. Nebolo to prvý krát čo som sedel v klietke akurát táto bola hmatateľná a teda omnoho slabšia ako iné. Zatiaľčo sme tu sedeli a rozprávali sa Ayame už určite letela k Sanctum aby podala správu o našej situácii, napokon Akatsuki predsa len nemali tak dokonalé zmýšľanie ako by chceli hoci na tom možno už ani nezáležalo, podstatné však bude podanie správy o tom, že Suna je pod nadvládou našich nepriateľov.

Hideki Nara

Kioko v podstate nepriamo odpovedala na Hidekiho otázku, na ktorú sa vlastne ešte ani nespýtal. Bolo to zvláštne, no aspoň to vysvetľovalo prečo sa o to ešte nikto nepokúsil. Aspoň si mohol byť istý, že teraz vie, že sa neoplatí nič podnikať. Zároveň ho však zaujímalo, čo sa deje s ľuďmi ktorí vojdu dnu, no mohol si byť istý že nič pekné. Preto si len vydýchol, a pokračoval v jeho bdelom pozeraní na zem, pretože moc iných vecí mu na výber nezostávalo. Zároveň sa s jeho myšlienkami vrátil do minulosti, kde začal spomínať na to, ako dostal plášť tieňového boha. Bola by to ideálna príležitosť použiť ho tu, no jemu by sa síce nič nestalo, avšak jeho tímovým partnerom hej, a zároveň ho nechcel používať už teraz, pretože veril, že ešte zažijú bitku, ktorá sa nevyvinie dobre, a predpokladal že to môže byť ešte horšie, ako to už bolo s červom. Avšak nachvíľu sa pozrel na situáciu optimisticky. "Všetko je na konci dobré. Ak to nie je dobré, tak ešte nie je koniec." S touto myšlienkou sa maximálne teraz mohol utešovať, aj keď jeho polo pesimistická povaha mu to moc nedoľovala.

Sawaii Hitomi

Kioko opět vedla soukromou konverzaci s Toshim, až se nakonec konečně ozvala i k nám, no že by mě její slova nějak potěšila se říci nedalo, výbušné lístky kolem nás všech bylo zřejmě dostatečné varování na to, aby nikdo z nás nic nezkoušel, sic jsem tu byla maximálně deset minut, dokonce i já jsem se smířila s tím, že už odsud prostě nevyjdu. Neměj starosti, nikdo z týmu nemá chakru na nějaké marné pokusy. Šeptla jsem bez známky nějakého odporu ke Kioko a otočila hlavu k jednomu shinobimu, který byl naproti mě taktéž opřen o mříže a hrál si v ruce s nějakým malým předmětem, nevypadal zrovna nejlépe, měl tak nelidsky prázdné oči zakalené smutkem a smrtí, že jsem nechtěla věřit tomu, jak někoho tohle místo může takto položit na kolena. Jak dlouho už jsi tady? Zeptala jsem se skrze klec muže, který pouze bezduše zvedl hlavu, na vteřinu otočil své mrtvé tmavě modré oči směrem ke mě a poté mlčky pokrčil rameny, nechápala jsem tohle chování, nejspíše už tu byl hodně dlouho a viděl na svých vrtevnících to, co se dělo za kovovými dveřmi, ze kterých se po chvilce opět ozval lidský výkřik. Můžu vědět, co to držíš v ruce? Ninja ke mě bez nějakého dalšího očního kontaktu neochotně hodil onen předmět, který jsem jednoduchým pohybem ruky sevřela pevně v dlani a zvědavě si ho prohlídla, byl to větší placatý kamínek, do kterého byl kunaiem vyryt znak smrti. Takže tu opravdu končíme... Letmo jsem se pousmála a začala si pohrávat s kamínkem stejně jako ten přede mnou...

Naoto Ichiro

Když měla proslov, tak ji jen poslouchal, ale pak schytal on, ale zajisté i ostatní ránu do hlavy a omdlel. Probudil se. Bolela ho hlava a on se nějak doplazil, aby se opřel o klec. Chytl se za hlavu a pak otevřel oči. Byli tu všichni z týmu. Tak tohle nešlo zrovna podle plánu. Pronesl si tiše v mylšenkách. Povzdechl si a díval se už více kolem sebe. Všude byli klece a v nich lidé. Tohle už nevypadá vůbec dobře...hmmm...to s tím červem byl asi teprve začátek dobrodružství. Pronesl si další myšlenku v hlavě. Všiml si i stráže a pak uslyšel kroky. Byla to ta Kioko a při pár slovech poznal, že má namířeno k Toshimu. Poslouchal jejich rozhovor. Jedna strana říkala to a druhá ono. Zadíval se na Toshiho. Nedokázal z něho vyčíst, jestli má něco jako klíč u sebe a lže, nebo vážně o ničem neví. Jediná, kdo ho částečně znala byla Amaya, ta by možná poznala, jestli lže, ale u ostatních nevěděl. Někteří to brali celkem v klidu. Neměli smysl se tu nervovat, proto byl i on klidný a díval se všude okolo, ale jeho pozornost upoutaly ty slova o těch výbušných lístcích apod. Mohl by to zkusit. Zvedl svou ruku a zadíval se do dlaně. Ale bál se...nechtěl, aby zemřeli kvůli jeho chybě, proto tam raději zůstal sedět a rozhlížel se. Přemýšlel nad něčím jiným.

Game Master

„Víš Takari, možná to byl nepřítel, ale jednu věc jsem se od něj naučila, dokud nejsou nepřátelé mrtví, ať to pro ně vypadá jakkoli krušně, nic jim neříkat, protože mohou utéct.“ řekla Kioko a zazubila se, potom se podívala na několik klecí po celé místnosti a jen si volně odfrkla „Můžete mít kamenné tváře, stejně ve vás cítím vaší úzkost a váš strach, však mi z vaší vůdkyně dostaneme polohu města, dřív... či později.“ dodala Kioko a odfrkla si, potom se otočila na patě, až její plášť zavlál a odešla po schodech opět směrem nahoru někam do neznáma. V tu chvíli, kdy žena odešla muž, ke kterému předtím Sawaii promluvila hodil do vaší klece další kámen, tentokrát však na jeho straně bylo vyryto slovo pomoc v kanji znacích „Hej ty! Co to děláš!? Bastarde!“ řekl jeden ze strážných, přišel ke kleci a dlouhým kopím, respektive jeho tupou stranou praštil toho muže do břicha, až se muž svalil na kolena. Bandité se nepříjemně zasmáli a potom se vrátili zpět na své místo, ze kterého předtím odešli.

Uběhlo několik desítek minut, začínali jste se pomalu ale jistě snad i nudit, když v tom jste opět uslyšeli kroky, tentokrát to však byly lidé dva, a ne pouze jeden. Pomalu po schodech přišli dva muži, očividně též banditů a v rukách drželi nějakou dívku, očividně mladou, měla černé a dlouhé vlasy až po pas a očividně byla dost mimo „Tahle se toulala okolo města, Kioko-sama nám přikázala ji dát do cel společně s těmahle, prej to není shinobi, ale je prej dost mimo z toho vedra tam venku, takže je více méně bezbranná, postarejte se o ní.“ řekli ti dva a hodily dívku surově na zem bez jakýchkoli okolků, potom opět vystoupali po schodech směrem nahoru a zmizeli stejně rychle jako se objevili.

Sawaii Hitomi

Kioko konečně odešla kamsi do neznáma a nás nechala chvilku v klidu, přesně ve chvíli jejího odchodu se k mé noze dokutálel další kamínek, který jsem chytla do prázdné dlaně a otočila ho vyrytým znakem nahoru. Pomoc? Zopakovala jsem tiše v mysli, rychle otočila hlavu směrem k vězni a než jsem stihla cokoliv udělat, už u něj byl jeden ze strážníků, který mu dal silně kopím do břicha, ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, co jsem právě dělala, ale jakmile stráž trefila mého nového kamaráda, instinktivně jsem se zvedla ze země a hodila tomu banditovi do hlavy malý kamínek se znakem smrti. Ty čubko, co si to dovoluješ?! Křikla jsem s pořádně naštvaným podtónem, vystrčila ruku skrze mříže a agresivně s ní máchla ve vzduchu, jakobych chtěla tomu dotyčnému vrazit pořádnou facku. Nech ho na pokoji, udělal ti snad něco, ty podřadná kryso, co si tim kopím něco kompenzuje?! Ozval se znovu můj podrážděný hlas, který dnes byl opravdu dost neobvykle naplněný zlostí a jinými negativními emocemi, zřejmě na mě tohle místo nemělo dobrý vliv a podle toho jsem se chovala, zároveň jsem se tím ale snažila i vyprovokovat stráže, aby nechali ty ostatní chudáky, kteří už to takhle měli těžké...

Toshi Takari

O tom mi niečo hovor, odfrkol som len vo svojich myšlienkach. Spomienka na Takera a jeho pokusy pripraviť ma o život mi dokonca ešte aj teraz dávali isté pochybnosti či mi vôbec povedal všetku pravdu, hoci som mu bol ochotný dôverovať natoľko, že som nosil so sebou jeho odkaz, svoju úlohu hral vždy až priveľmi dobre čo musel uznať každý kto o tom už teraz vedel. Naďalej som už mlčal aj keď ma celkom zaujalo ako prehovorila k prítomným väzňom, očividne tu boli z určitého dôvodu, Akatsuki napokon predsa len niečo hľadali a tie odpovede boli tu. Miestnosť plná ľudí, ktorý nemohli von, živení strachom o vlastní život si ani neuvedomovali, že napokon tak či onak zomrú. Následne si stráž všimla podozrivého chovania jedného z väzňov ktorý to aj kúpil priamo do tela takže sa zosypal na kolená, bolo to od neho celkom hlúpe ale očividne chcel niečo povedať Sawaii. Ja som si medzitým po celý čas dával pokoj. Dá sa Kioko vôbec dôverovať ? Pravdepodobne by nebolo múdre pochybovať o výbuchu na ktorý upozornila, predsa len obyčajná klietka by ma nezastavila a žeby sa spoliehala len na strach z toho to vyskúšať ? Každopádne je to jedno, tú klietku môžem otvoriť otázne je čo potom, v priebehu niekoľkých minút síce získam schopnosti späť ale potom sa bez pomoci už ďalej ako krok nedostanem. Také počínanie ma raz pripraví o viac než len vedomie. Pri pohľade na môj tým som začínal mať fakt zmiešané pocity. Každý buď ticho stál, nechcel hovoriť alebo bol užitočným asi ako ľudia v celách naokolo. Akoby všetci čakali kým niekto vymyslí nejaký geniálny plán čo ich dostane von. Faktom bolo, že medzi tými ľuďmi bolo len pár nápomocných.

Naraz sa otvorili dvere a do miestnosti vstúpilo na moment aj nejaké normálne svetlo. Naraz sa ozvala len rana, ktorá ma donútila otvoriť oči a pohľad mi tak padol na dievča. Mohla byť tak približne v našom veku, mala dlhé čierne vlasy a bola aj pekná bez ohľadu nato, že celkovo vyzerala dosť vyčerpane. Nie je shinobi, to znamená ? zadíval som sa po strážach. Ak ju totiž prevedú do jednej z klietky bude dosť neskoro, ona bola pravdepodobne jediná šanca ako sa dostať vonku bez toho aby som musel použiť tamtú techniku, ak by sa jej podarilo otvoriť tú klietku aspoň na malý moment dostal by som šancu ktorú potrebujem.

Hideki Nara

Hideki sledoval toho banditu, ktorý udrel väzňa s ktorým Sawaii preferovala tichú poštu. V tom sa postavil, a podišiel ku prednej strane klietky, kde sa pozeral na toho banditu, ktorý bol bližšie. "Nemá to cenu, by som povedal. Baví vás tu žiť strachom z Kioko? Viem, že proti nej nemáte šancu, no sme tu ešte my, a ďalších milion ľudí. Nechápem aj tak, ako dokážete byť denne pri niekom, koho sa bojíte. Pokiaľ by ste nás pustili, urobili by sme to, čo je v našich silách, aby ju porazili, predsa len v jednote je sila. Zamyslite sa nad tým." Pošeptal s úsmevom, potom si však všimol tú ďalšiu babu, ktorá k nim prišla, no fakt, že nebola Shinobi im v podstate nič nedal, možno len tak to, že pre ňu je táto klietka oveľa bezpečnejšia. Bola však vyčerpaná tri krát viacej ako Hideki, aj keď Hideki v podstate ešte žiadnu chakru ani neminul, takže na tom bol celkom fajn, aj keď si v momente pripadal trocha zbytočný.

Toshi Takari

Zbytočná námaha Nara, títo tu by za peniaze dali prvé posledné, uškrnul som sa akoby zmierený s tím čo nás čaká a zadíval sa ešte raz do chodby v ktorej už teraz ležalo nové dievča. Schytil som ten kamienok s nápisom pomoc a letmo som ho prehodil skrz mreže našej cely až do dievčaťa, ktoré ležalo na chodbe a vyzeralo v bezvedomí. Podarilo sa mi trafiť ju do zadnej časti hlavy a so záujmom som sledoval či ju to preberie alebo nie. Urobil som to viac menej z nudy, chcel som zistiť či je vôbec živá nakoľko tak rozhodne nevyzerala ako tam bez akéhokoľvek pohybu ležala. Netušil som či to vôbec k niečomu bude ale momentálne bola zatiaľ jediná mimo cely a nehodlal som brať ohľad na to, či je v bezvedomí, mŕtva alebo totálne vyčerpaná. Tak vstaň.. šepol som v tichosti akoby som ju chcel podporiť hoci tie slová boli tak tiché ako myšlienka.

Game Master

Bandité pouze solidně ignorovali to, co jim tam namlouval Hideki, vůbec si toho nevšímali a ani nechtěli. Jakmile uviděli to novou dívku, tak se pouze chlípně pousmáli, při myšlence na Sharingan Kioko se však jakékoli vzrušení vytratilo. Přišli k té holce a pousmáli se, vzhledem k tomu, že nebyla shinobi nebyla potřeba jí dávat speciální klec a proto ji hodily do klece s těmi lidmi „Vítej ve svém novém domově, pěkně dlouho si tu pobudneš, pokud to tu teda přežiješ.“ dořekli bandité a nepříjemně se pousmáli. Z místnosti za dveřmi se opět ozval křik, tentokrát to však bylo něco jiného. Uslyšeli jste kroky z té místnosti, ze které pomalu vyšel muž v dlouhém plášti, když si ho sundal, poznali jste v něm jednoho z Akatsuki, konkrétně Aguriho, na rukách měl krev a v jedné držel skalpel „Nepovedlo se mi izolovat ten gen, očividně si to tajemství vzala do hrobu, zbavte se té mrtvoly.“ řekl Aguri a pomalu vyšel po schodech nahoru, muži vešli do místnosti a pomalu vytáhli ženu ven, v tu chvíli se jedna dívenka v kleci u Sachi lekla a vyskočila směrem k mřížím „Okaasama!“ vykřikla dívenka, v tu chvíli jeden muž z té stejné klece „Yui-chan!“ vykřikl muž a chytil dívku, v tu chvíli se Aguri zaseknul „Okaa- sama? Takže rodinka?“ řekl a na tváři se mu zjevil psychopatický úsměv „Takže maminka nebyla jediná z vašeho rodu, ještě mám možnost izolovat ten gen.“ řekl Aguri a kývnul na stráže, ty se začali přibližovat k mřížím, otevřely je a chtěly dívenku vytáhnout. V tu chvíli se Sachi rozhodla zakročit, chytla dívku a chtěla něco říct, když v tu chvíli se něco stalo, měla vizi, při doteku, jak to má každý lepší člen rodu Yamanaka, při doteku proběhla Sachinou myslí řada slov a obrazů, jak si povídá s Mokou a Snowem.

„Rōran, Ryūmyaku, Yui, Arisu- ochraňuj je, si náš nejzkušenější jōnin.“

najednou si Sachi vzpomněla, byla jōnin vyslaný na přísně tajnou misi kvůli zastavení Akatsuki, kteří chtěli získat jakousi prastou moc skrytou v podzemí nějakého skrytého města v Kaze no Kuni, počas cestování však byla smrtelně zraněna a následně vyléčena kočovníky, od těch dob má ale amnezii, až do této chvíle.

Toshi Takari

Sediac vo svojej cele a pohadzujúc si v ruke ďalší kamienok som sledoval ako sa to dievča snaží dezorientovane ustupovať banditom. Takže napokon bola predsa len živá a ako sa zdalo aj schopná sa hýbať. Už opäť sa raz začali otvárať tie veľké dvere spoza ktorých sa neustále ozývali aj hrôzostrašné výkriky. Do miestnosti vstúpil Aguri, to však bolo všetko čo som o tomto členovi Akatsuki vedel. Preniesol niekoľko slov, ktoré dávali zmysel tak možno jemu a pár ďalším no mne osobne mohli byť nateraz ukradnuté a v tom samom momente, keď sa obrátil aby sa vrátil po schodoch sa to všetko zomlelo. To pekné dievča odrazu schmatlo druhé za ruku a šmarilo ju niekam za seba čo jej poskytlo dosť času nato aby konfrontovala stráže, doslova jedného z nich vykopla od klietky a druhý na ktorého použila nejakú prazvláštnu pečať skočil priamo po Agurim to však nebolo všetko čo stihla. Do našej cely sa zabodol kunai ktorý veľmi presne zasiahol pečať a súčasne medzitým stihla jedného z banditov skrátka odpraviť.

To dievča sa mi začína páčiť, tie slová prebehli v mojich myšlienkach rovnako bleskurýchlo ako to čo donútilo cvaknúť zámok na našej klietke a otvorilo ju. Aguriho skalpel jednoducho vyletel neočakávane z jeho ruky a zabodol sa priamo niekam do jeho tela pričom mu nezabudol na ruke v ktorej ho zvieral zanechať nepeknú reznú ranu, to už som potlačil dvere klietky z ktorej som vyšiel von a zadíval som sa k Sachi Yamanaka. Zvyšok klietok v rovnakom momente vykázali službu a za pomoci zámku sa sami otvorili čo prezrádzal aj zvuk ktorý pritom vydali.

Hideki Nara

Hideki len sledoval situáciu, čo však bolo pre neho zvláštne bolo to, že to dievča, ktoré malo byť pôvodne bez chakry len obyčajný človek zneškodnila dvoch banditov a otvorila im dokonca aj klietku. Hidekimu to však prišlo presne vhod, pričom v následujúcej akcii zapudil svoju lenivost, rýchlo vyšiel von z klietky, kde už urobil pečať potkana, a na Aguriho vybehol tieň, ktorý ho v momente uväznil. Hideki si nebol istý, ako dlho to ustojí, no predsa len to bol člen Akatsuki, výhodu mu dávala snáď len jeho plná chakra, ktorá by ho tam mohla udržať vhodnú chvíľu, nechcel však riskovať, a preto z pečate potkana následne urobil aj pečať vtáka, a z tieňu, ktorý bol za Agurim vybehli dva zhmotnené tiene, ktoré mu v rovnakú chvíľu prebodli ramená, a zostali zapichnuté v ramenách. Teraz Hideki mohol len čakať, kým niekto ešte niečo urobí, aj keď bol fakt, že teraz bol Aguri sparalyzovaný. Dúfal, že aspoň zvyšok jeho tímu bude niečo robiť, aj keď teraz by Hideki mohol ešte manipulovať s Aguriho chakrou, ale predsa len jeho množstvo chakry muselo byť obrovské, a preto nemal šancu s chakrou vyhrať, takže ho nechal už len tak, v Kagemane, prebodnutého Kage Nui no Jutsu.

Sawaii Hitomi

Slet událostí jsem zase jako obvykle moc nevnímala, ta holka se z ničeho nic probudila a začala jednat, zbytek týmu se taktéž připojil, načež se na scéně ukázal i druhý člen Akatsuki Origin, kterého jsem ještě v životě neviděla a možná ani vidět nechtěla. Zůstávala jsem nadále stát v kleci, ze které se mi ani za boha nechtělo jít ven k těm sedmi lidem, kteří si to chtěli rozdat s tím podivným bělovlasým chlápkem, jehož výraz se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Poodešla jsem do tmavého rohu klece, kde si klekla na jedno koleno, roztáhla před sebe svůj malý svitek a pomalu na něj kreslila kolem dvaceti myšek, které pomocí jednoduché ruční pečetě přivedla k životu a nechala je vyrovnat do řady k mým nohám. Najděte odsud východ, ale dávejte si dobrý pozor, toto není místo, kde na vás budou brát ohledy, podejte mi potom informace. Šeptla jsem k myším a na můj příkaz se každá z nich rozeběhla podél zdi na jiný konec celé této podzemní věznice, kde hledaly cestu ven, věděla jsem o té, odkud odešla Kioko, jenže potkat zrovna ji při útěku by rozhodne nebylo příjemné. Po krátké půl minutové pauze jsem si opět začala cosi čmárat na svitek, byli to tři netopýři, kteří se posléze rozletěli oproti Agurimu a snažili se mu přichytit na obličej, aby mu tak zamezili ve výhledu a tím získali ostatním trochu drahocennému času, nebyla jsem na tom s chakrou ještě nejlépe, proto jsem si po každé použité technice dávala oddych, abych dokázala případně ještě někam běžet...

Toshi Takari

Takže asi nebudeš len tak obyčajné dievča čo ? moja otázka bola pre dievča ku ktorej som pristúpil pričom som pohľad na malý okamih spustil niekam k zemi, kde ležal mŕtvy bandita ktorému som vzal zbrane zatiaľčo účinkovala technika v ktorej Nara držal člena Akatsuki o ktorého schopnostiach sme nevedeli vlastne nič, avšak nakoľko sa každý z organizácie vyznačoval v prvom rade svojou silou bolo jasné, že bude problém ho zastaviť nech už jeho schopnosti siahajú do akejkoľvek sféry. Mimochodom som Toshi.. predstavil som sa hoci nato možno nebola práve najlepšia chvíľa a hneď som jej položil otázku, kde to vlastne sme ? mojím cieľom bolo nájsť východ. Mohli sme ísť dvoma cestami ale tá z ktorej sa doteraz ozývali výkriky neznela práve ako najlepšia voľba.

Game Master

Aguri pouze pobaveně sledoval celé tohle divadélko „Takže slečna nám je shinobi, a dokonce dost dobrý.“ řekl a pousmál se, když proti němu vyrazil jeden ze dvou banditů. Dobou, kdy říkal poslední slovo se však jeho ruka zformovala do obrovského meče, který následně přeřízl toho banditu křížem vejpůl, jeho tělo se doslova rozjelo a každá půlka spadla na jinou stranu. Jakmile uviděl stín od Hidekiho, tak se pouze pousmál, zapíchnul meč, který aktuálně nahrazoval jeho ruku a stín se pomalu ale jistě doslova vtahoval do jeho čepele „Přimáchal jsem do své krve kromě klasického železa ještě unikátní slitinu schopnou pohlcovat chakru, útoky takovéhle úrovně nemají smysl.“ řekl a zasmál se, potom se podíval směrem k té dívce.

Toshi Takari

Aguri naraz prehovoril a ja som sa pozrel jeho smerom, tá technika čo ho mala spútať skrátka nefungovala a bandita čo ho napadol padol mŕtvy v momente, keď otvoril ústa. Pohľad mi klesol na zabodnutý skalpel v jeho tele o ktorom očividne ani nevedel akoby ho ani len necítil hoci také zranenia bolo samo o sebe určete veľmi bolestivé nevynímajúc zárez na jeho ruke. No to si robíš srandu, pomyslel som zo zvedavosťou a prekvapeným výrazom nakoľko on pravdepodobne skutočne necítil žiadnu bolesť a dokázal pohlcovať chakru zo samotného útoku. Nebol som stále stopercentne fit a tak som sa viac menej či už som chcel alebo nechcel musel spoliehať aj na podporu nášho neskutočne spolupracujúceho týmu avšak zdalo sa, že tentokrát sa predsa len nebudem musieť spoliehať len sám na seba pretože v jednej línii momentálne stálo presne 8 ľudí, ktorí tu nehodlali zomrieť rovnako ako ja. Keď sa ľudia z ciel konečne dostali poza naše chrbty nebol dôvod držať sa späť, spolu sme mali nádej na úspech ale oddelene sme boli odsúdení k záhube.

V oblaku bieleho dymu som za pomoci Kuchiyose: Raikō Kenka vyvolal niekoľko pár menších fuuma shurikenov, ktoré sa vznášali na úrovni mojej hlavy. Vedel som, že tie zbrane ho nezastavia. Zadíval som sa smerom ku Kuzurimu a Nokarovi akoby som očakával, že zastanú svoju rolu v tejto našej partii. Predsa len katon rozdúchaný fuutonom by mohol pre Aguriho predstavovať o niečo väčší problém, minimálne by o to mohlo na istú dobu spomaliť ale či ich to napadlo tiež bolo už otázne.

Nokaru Uchiha

Všechno se seběhlo tak rychle že jsem nemohl ani vyjádřit ten vztek. Ubožáci.. Kioko ušpinila náš klan a vy bandité jste vážně magoři, i to je pro vás slabé slovo. Pohlédl na mě Toshi způsobem, jakým by ode mně očekával asistenci v útoku, zároveň na Kuzuriho, dobrý nápad to smíchat. Chápu co chceš abych udělal, tedy alespoň tuším.. Kuzuri? Doufám že ti to došlo také. Vyskočil jsem nahoru a začal dělat pečetě potřebné pro mojí techniku Dai endan. Dobře.. jdu na to. Katon: Dai endan! Z mých úst vyrazila obrovská spoušť katonu, která se rozhlehla skoro po celé jeskyni. Teď Kuzuri! Mávl jsem na něho a dal mu signál k útoku, a v té chvíli jsem nemyslel na nic jiného. Jen na to jestli nám to úspešně výjde. Ale ještě víc jsem myslel na naše životy, které mají největší cenu.

Kuzuri Yuki

Pryč..Chci pryč...Pryč...- Znělo Kuzurimu v hlavě. Cítil okolo sebe tolik bolesti, kterou trpěli všichni ostatní, až mu z toho prudce tepala žíla na čele. Nenáviděl místo kde se právě nacházeli. Dal by skoro cokoli se odtamtud co nejdříve dostat. Avšak co jim stálo v cestě byl člen Akatsuki jménem Aguri. O tomhle jejich členu ještě nikdy nic neslyšel a proto pro něj bylo úžasné pozorovat pár z jeho schopností. Tohle představení mohlo být poslední z těch, co Kuzuri kdy viděl, ale přesto si ho nemohl užívat plnými doušky.

S Toshim už jsem chodil na mise už nějaku tu dobu a už jen to, že hlavou udělal posunek ke mě a tomu Uchihovi bylo pro mě moc dobře jasným signálem pro to, abych se zamyslel nad naším společným útokem. Bylo to zřejmé,co Toshi myslel, avšak ten Uchiha si nejspíše myslí, že mám v hlavě naděláno a nepoznám ani, kdy mám své útoky dělat. V tu chvíli jsem měl chuť techniku, kterou jsem vysílal současné s jeho odporně horkym katonem obrátit proti němu samotnému, ale zájem všech ostatních byl přednější než ten můj a tak jsem jen spojil své ruce a na pokyn techniky Fūton: Reppūshō vypustil ze svých rukou obrovskou větrnou techniku, jenž mnohonásobně zvýšila účinnost katonu Uchihy.

Naoto Ichiro

Seděl v klidu v tureckém sedu na zemi. Měl přivřené oči a nad něčím přemýšlel. Na okamžik si položil ruku na brašnu. Mám vše, kdyby se něco stalo, bezva. Řekl si v duchu a pousmál se. Řídil se pravidlem "Vždy připraven" a mohlo se to kdykoliv hodit. Něco ho napadlo a pohlédl na Toshiho. Vstal a otočil se zády k mřížím. Vytáhl z kapsy několik papírků, které mu podal. Jsou to pečetící lístky, které potřebuju k technice. Stačí, když ty dva dostaneš za nepřítele a já se postarám o zbytek. Pověděl mu šeptem. Možná se to totiž bude hodit. Pověděl dál šeptem, že to mohl slyšet jen on a objevil se mu přitom na tváři úsměv. Pak se vrátil na své místo a dal si dva lístky, aby je měl kousek u ruky.

Nyní už byli venku z klece, díky té dívce. On se držel někde vzadu, protože by nepřežíl přímí střet. Dal si ruku ke kapse. Někteří už začali s útoky. Takže už to začalo...snad bude dobrá příležitost. Pomyslel si a díval se na oheň, který použil Nokaru a pak i Kuzuri svou techniku.

Toshi Takari

Ešte predtým než sa miestnosťou predrala ohnivá technika posilnená o Kuzuriho znalosť fuutonu sa mi do rúk dostala zvláštne papieriky s ešte zvláštnejšími znakmi od Ichira. Nevedel som priamo k čomu majú slúžiť ale pochopil som o čo mu ide, shurikeny vznášajúce sa nad mojimi hlavami prešli priamo popri hlavách dvoch našich shinobi, ktorí zrovna vytvárali svoju techniku. Bolo to tesné no shurikeny prešli len pár centimetrov pred spaľujúcou silou vytvoreného ohňa. Jiki Fuuma Shuriken! zvolal som vo svojich myšlienkach, tri shurikeny spolu dohromady tvorilo dvanásť čepelí ktoré sa priamo na Aguriho úrovni oddelili a zasiahli snáď každý kút miestnosti, niekoľko priamo jeho telo iné prešli len zaň mimo dosah ohňa a niektoré pred neho. Techniku som použil z jasného dôvodu, bola nevyspytateľná a ani ja som stopercentne nedokázal určiť kam shuriken dopadne, zvlášť, keď som to robil naslepo nakoľko ohromný oheň obklopil Aguriho telo a my sme nateraz mohli vidieť už len jeho siluetu.

Naoto Ichiro

V tom momentě, když Toshi použil svojí techniku, všiml jeho dvou pečetí na papírkách, které letěli směrem k Agurimu. Nespustil z nich oči a všiml si jejich dopadu. Byli za ním, kam oheň nedosáhl. Došel mu takzvaný jejich plán. Nevypadal špatně. Tak do toho. Šeptl si v myšlenkách a vytáhl dva lístky. Byli přivázány na kunai, kvůli lepšímu a přesnějšímu letu. Pak je vyhodil směrem k němu. Jeho kunaie letěli před ohněm, takže lístky byli v bezpečí od ohně a pak dopadli na jejich určené místo. Hod byl dost přesný, takže vznikl pravidelný čtverec, který byl potřeba k aktivaci bariéry. Jen tleskl, čímž aktivoval techniku, kterou jakou jedinou uml ze všeho nejlépe.


Mezi lístečkama se objevilo růžové pole a to byla známka správně fungující bariéry, která hned poté vyrostla. Byla správně aktivovaná a proto měla i správnou funkci.

Sawaii Hitomi

Venku se něco dělo, nechtěla jsem moc vylézat z bezpečí kamenné klece, kde jsem byla mimo ohrožení a navíc jsem tu měla klid na načerpání ztracené chakry, z uličky bylo slyšet hned několik názvů technik a rázem se tu nějak podivně oteplilo. Takže nakonec se spojili dohromady... Pousmála jsem se a znovu začala kreslit na svitek pár věcí, které by se možná mohly hodit, opět jsem složila ruku do pečetě a v tu chvíli z cely vyběhl jeden můj klon, který měl pod oblečením schovaný výbušný lístek v doprovodu tří lvů, kteří se rozeběhli těsně za ohněm směrem, kde předtím stál Aguri, nechtělo se mi totiž věřit tomu, že by člena Akatsuki Origin skolilo něco jako těchto pár technik. Klon mezitím zůstával v pozadí někde s ostatními mými týmovými kolegy, kde zkoumal celou situaci a zároveň i hledal východ ven nebo alespoň nějakou prasklinu ve zdi, která by se dala zvětšit a tím bychom si vytvořili nějaký unikátní východ, avšak nic takového v dohlednu zatím nebylo nebo možná ano, ale musela bych na to být plně soustředěná a ne si zároveň chránit záda, aby mi do nich Aguri náhodou něco nevrazil. Myšky mi taktéž nepřinesly zatím žádnou odezvu, což nebylo dobré znamení, ale pár z nich se dostalo nepozorovaně až k východovým dveřím, kde zůstaly sedět nalepené u zdi a dávaly tak pozor na to, kdyby se čirou náhodou rozhodla připojit i Kioko, které tento bordel rozhodně nemohl uniknout...