Toshi Takari



Uvoľnil som zovretie katany v momente čo som pocítil chlad vo svojej prítomnosti a došlo mi čo Kuzuri chystá. „Ešte to nič neukázalo a ty sa toho už chceš zbaviť ?!“ zvolal Toshi nahlas pretože hluk, ktorý zvuky čo vydávalo stvorenie s Kuzuriho technikou bolo nad rámec rušenia nočného pokoja, avšak dokonale to vyradilo jeho schopnosť vnímať nás. Akonáhle Toshi dokončil aj poslednú pečať stojac priamo vedľa Kuzuriho šepol len.. „budiš..“ s nepatrným úškrnom vychutnávajúc si to čo malo prísť dokončil posledný znak pečate. „雷遁・四柱しばり, Raiton: Shichū Shibari!“ zaznelo v totálnom hluku, to čo sa nám totiž podarilo aj s červom a Kuzurim rozpútať priamo okolo neho bolo skutočne famózne predstavenie nakoľko obe techniky nabrali výrazných rozmerov.

V okamihu dokončenia poslednej pečate, v rovnakom okamihu keď červ nemal ani len najmenšiu páru o tom čo sa okolo neho už práve mohlo diať a čo ho čaká sa od zeme začali v nekontrolovateľnom zástupe rúcať blesky jeden za druhým z každej jeho strany. Mohutné piliere rázom produkovali ohromné množstvo modrých výbojov raitonu, ktoré skrz tú smršť žiarili ako keby niekto odpálil úžasný ohňostroj. Neustále som držal pečať a nechal plynúť svoju chakru pre kontrolu samotnej techniky až kým som neuvážil, že to k padne k zemi a už sa to viac nepohne.

Nokaru Uchiha



Bylo vážně vedro, ticho. Bylo to jako obrovské ticho před bouří. Protože mi bylo vážně vedro, neodolal jsem si šáhnout pro pití. Whew, to je ale ved.. Moment kdy jsem nemohl doříct tuto větu a vyndat si pití, se země se začala třást, moje srdce bilo jako na poplach. Náhle se ze země vynořil obrovský červ. Než jeho velikost jsem vnímal jen jedinou věc, jeho oči. Tohle je.. sharingan?.. Po té co všichni začali dělat svou práci, mě nezbylo nic jiného než se kouknout, jestli to není iluze. Ichiro! Pojďme trošku dozadu. Uskočil jsem a zavřel oči, hned potom už jsem je otevřel s mým aktivovaným Kekkei Genkaiem. Sharingan. Pomalu jsem začal zjišťovat jestli tohle celé není jenom habaďůra. Můj kamarád Ichiro měl schopnost senzorovat chakru, což se trošku hodí. Co je tohle za cvokárnu, kde se tu k čertu vzal. červ s Sharinganem.. pokud to budou Akatsuki, napadá mně jenom. Kioko..

Game Master

Sharingan ve slepých, respektive původně slepých očích obrovského červa značil, že nad ním bude mít někdo pravděpodobně kontrolu, tato nepříliš známá, avšak stále nebezpečná schopnost musela mít obrovskou úroveň, když dokázala ovládat něco tak obrovského a vražedného. Jakmile Kuzuri použil svou techniku, tak červ stále zůstával na místě, jeho krunýř s prvkem titanu nedokázala taková smršť několika kousků ledu ani poškrábat, natož nějak zásadně poškodit. Díky dokonalému písčitému podloží a mocných pohybů červa pod pískem se Toshiho technika rozpadla jako domeček z karet ve stejné sekundě, kdy začala a tak se v podstatě téměř nic nestalo. V jednu jedinou sekundu poté se červ zahrabal v mžiku oka do země. Najednou jste v okolí sta metrů kolem sebe začaly pozorovat, že se písek pomalu ale jistě sune do středu pomysleného kruhu, červ okolo vás pod pískem obrovskou rychlostí kroužil a tak tvořit efekt postupného borcení stran přímo do středu, přičemž ve středu vznikalo ohnisko, do kterého se sune všechen okolní písek včetně vás. V jednu chvíli směrem ze země v obrovské rychlosti vystřelilo červí chapadlo přímo k místu, kde poletovala Sawaii a ostatní na ptácích z atramentu.

Sawaii Hitomi

Toshi se s Kuzurim o něco pokoušeli, no plán jim jaksi nevyšel a navíc celý tým se dostal rázem do problémů, z kterých jsem je sice nechtěla vytahovat, ale nejspíše se nedalo nic dělat, rychle jsem nakreslila čtyři větší ptáky, kteří se střemhlav rozletěli ke každému ninjovi, kde chytili jak Kuzuriho, Toshiho, Ichira, tak dokonce i toho poblázněného Uchihu za ramena a prudkým mácháním křídly je vynesli kamsi nad nás tři, bylo příliš nebezpečné zůstávat na zemi, avšak zároveň musel někdo odlákat pozornost, jenže se jaksi nikdo o tuto práci nehlásil, takže jsem se jí nakonec ujala já. Vyřiď jim, aby něco vymysleli, dokud budu zabavovat našeho červa! Řekla jsem s takovým dost nejistým úsměvem Hidekimu, máchla rukou směrem nahoru, čím ptáci s Hidekim a Amayou vyletěli ještě o několik metrů výše, abych je dva dostala někam mimo nebezpečí, mezitím jsem se já sama vyhnula chapadlu velmi rychlým pohybem do strany, kde uvázala na konec jednoho lana shuriken a hodila ho po té divné kroutivé věci, čímž ho obvázala a rozletěla se i s lanem v ruce na druhou stranu od ostatních, přičemž ještě sletěla o několik desítek metrů k zemi, aby tak chapadlo změnilo svojí dráhu. Hej žížalko! Pojď sem! Křikla jsem nahlas a zároveň zatáhla jednou rukou silně za lano, čímž jsem si získala chvilku času, vytáhla dva kunaie s výbušným lístkem a mrskla je na svázané chapadlo, abych alespoň na nějakou dobu zaměstnala červika, sic jsem moc dobře věděla, že tohle jednoduše nevyjde, ale snažila jsem se, tudíž proti mému neúspěchu nemohl mít nikdo žádné průpovídky...

Amaya Aburame

Toshi a jeden kluk jehož jméno jsem si prostě nemohla zapamatovat se rozhodli jít do útoku.Já už naskočila na ptáka kterého stvořila Sawaii a vznášela se na nebi.Přesněji řečeno jsem se se svými brouky snažila najít někoho kdo měl tohleto všechno na svědomí. Jakmile klluci zaútočili stávala se situace snad horší než doposud.Pták rychle uhnul a vyletěl o trochu výš . No tak kamarádi musíme něco najít.Určitě tu někde je! Hučelo moje podvědomí.Další brouci nic nenašli a já už pomalu nechápala kam se člověk může schovat v téhl vyprahlé pustině. Skupinka brouků se vydala k tomu masivnímu,tučnému červovi.Bylo by možné aby ten dotyčný,nebo dotyčná byla tak blízko?.Můj mozek pracoval na plné brátky.Bylo mi až moc jasné že stačí jediná chyba a někdo z nás to šeredně odskáče. vytáhla jsem čtyři kunaie a výbušné lístky.Tušila jsem že si tím nijak moc nepomohu ale nemohla jsem jen tak poletovat a téměř nic nedělat. Když jsem měla vše nachystané rozletěla jsem se na tom stvoření trochu střemhlav dolů.V dostatečném odstupu od červa jsem hodila dva kunaie z pravé strany jeho těla které se povalovalo na zemi.Během chvilky jsem udělala to samé z druhé strany. Trochu tě zabavíme potvoro.Doufám že se ti to nebude líbit. Najednou všechny lístky naráz bouchly a já hleděla skrz zvednutý písek jestli se alespoň něco stalo.I když moje jedna část mi neustále tvrdila že ta potvora je v nejlepším pořádku. Společně s brouky jsem dále hledala onoho člověka který by podle všeho měl mít tohle na svědomí.Pocit že vím co se děje s ostatními nebo spíše kde jsou mě krapet uklidňovalo.Přeci jen každý z nich měl u sebe jednoho z mích brouků a tak jsem je mohla neustále kontrolovat.

Naoto Ichiro

Po nějakém čase spatřil červa, takového přerostlého. Něco podobného viděl poprvé a podle reakcí ostatních, oni také. To vypadalo, že mají další problém. S Akatsuki mohli přibližně bojovat, protože něco málo se o nich ví, ale o tomhle červovy nic. Navíc si všiml toho oka. Věděl, co to je a i, kdo to používá. Zřejmě to byl někdo z Uchihů...bylo možné, že ho Nokaru zná, ale ptát se ho nechystal. SPíše začal přemýšlet nad jinýma věcma, jak na něj, nebo spíše, jak ho co nejrychleji porazit, aby nemuseli spotřebovat tolik síly, i když to v krátkém čase zřejmě nebude možné. Chvilku tam tak stál a jen ho pozoroval toho červva.
Všiml si, že se už připravujou k boji. Pár z nich vzlítlo do vzduchu a pár zůstalo na zemi. Udělal jen pár kroků vzad. Tohle nebude dobré. Pověděl si v mysli. Tady bylo dobré se nějak rozdělit, jako skupinka by byli pro toho červa až moc snadný cíl. Uslyšel názor jednoho kluka. To je pravda....můžou být dva a ten druhý je pod náma. Blesklo mu hlavou a sehl se. Rukou pohladil písek. Pak začli útoky, jenže nevyšli. Z ničeho nic ho něco čaplo za rameno a tahalo ho to do výšky. Měl jeden pádný důvod se nehlásit na let, bál se výšky. Zavřel oči. Mysli...mysli ...mysli a hlavně neotevírej oči. Začal si tam pro sebe něco mumlat.

Toshi Takari

K čertu s tím, Shichū Shibari sa na tom povrchu nedokáže udržať, tá púšť bude napokon omnoho väčší problém než by sa zdalo z počiatku pomyslel ale nebol ani len čas to nijako hlbšie rozoberať nakoľko v ďalšom okamihu už červ krúžil asi v 100 metrovom kruhu priamo pod zemou okolo nich. Tým vytváral neskutočný príval piesku, ktorý sa sústreďoval práve do epicentra kde sme stáli mi. Nebolo možné aby bol schopný na toto prísť sám, ten tvoj bol rozhodne niekým ovládaný. Odrazu sa začala krajina okolo nich hýbať a tam kde pred chvíľkou na piesku stáli ho v okamihu mali až niekde po kolená. To je nanič, týmto tempom ?!! keď už príval piesku odniesol Toshiho ďalej od ostatných členov týmu nezostávalo príliš na výber. Na oblohe to však vyzeralo pestro, výtvory Sawaii Hitomi začali ľudí na zemi vyťahovať smerom k oblohe nakoľko už skutočne nebolo múdre zdržiavať sa na piesku, napriek tomu všetkému začínali skutočné problémy. Jedna z tých atramentových vecí sa ma pokúsila vytiahnuť nahor lenže to už som bol takmer krk v piesku a nemalo to zmysel. Začal som skladať celkom nové pečate..„I, Inu, Tori..“ bude.. neskutočne.. napálená „Saru, Hitsuji..“ rukou udrel do piesku, ktorý už v tom okamihu zavalil celé jeho telo. „Kuchiyose no Jutsu!“ uprostred miesta, kde sa sústreďovalo moje pohrebisko odrazu vypálilo neskutočné kvantum piesku smerom k oblohe. Z bieleho mraku bol vidieť len obrovské krídla pričom ich rozpätie malo úctihodných 3.5 metrov, čo bol raz taký násobok aká veľkosť orla ktorého Toshi zvolal do púšte. Bola to asi sekunda, než mávla krídlami a rázom rozprúdila teplý vzduch v okolí a súčasne sa tak ocitla nad úrovňou Sawaii a všetkých ostatných, snáď aj mimo dosah protivníka pod zemou.

Game Master

Chapadlo, kterého se Sawaii chtěla tak naivně zmocnit se pouze mocně pohlo zpět do země, což způsobilo z ničeho nic obrovský tah a Sawaii to tak shodilo z jejího atramentového zvířete, aktuálně padala směrem dolu přímo k červovi. Atramentoví práci, kteří vyrazili na pomoc těm čtyřem dole byly ihned po přiblížení na desítku metrů zničeni mrštným pohybem čtyř chapadel a rozpadly se pouze na inkoust, tento tah však, i přes fakt, že byl červ neuvěřitelně rychlí dal Toshimu čas a tak nestihla chapadla zachytit orla, kterého Toshi svolal. Výbušné lístky hozené Amayou pouze vybuchly na povrchu těla červa ještě před jeho ponořením do země, nic mu to však neudělalo, jeho pevná struktura mu zaručovala velkou odolnost proti vnějším účinkům. Červ stále rotoval podzemí a kvůli tomu, že atramentoví ptáci nedostali těch několik shinobi pryč se stále propadali do středu. Navíc písek v přesném kruhu, tedy cestě cestování toho červa začal být na povrchu dost vlhký, kapalina se však velice rychle vypařovala díky vysoké teplotě a rozpálenému písku do ovzduší vysoko nad zemí, ale i kousek nad zemí samotnou.

Sawaii Hitomi

Nakonec snaha o záchranu ostatních nevyšla přesně podle mého plánu a já skončila uvězněná v písku stejně jako zbytek týmu, naštěstí jsem měla neustále polovinu těla volnou, proto jsem rychle vzala svůj malý svitek do ruky a nakreslila na něj tři ptáky a ještě dvě podivné bytosti, které jsem v boji nikdy nepoužila, svým způsobem jsem se bála toho, co z těchto dvou vyjde, ale věřila jsem ve své podprůměrné schopnosti, takže jsem se jen usmála, složila ruku do pečetě a nechala všechny své věci obživnout. Běžte... Šeptla jsem směrem k těm dvěma a ukázala prstem na tým, dva obří bojovníci chytli nejdříve Kuzuriho a Ichira za ruce a vší svojí silou je vytáhli ven z písku, přičemž je tím zároveň vyhodili i vysoko do vzduchu, kde už je zachytili připravení ptáci, kteří s nimi rychle odletěli na úroveň ostatních, musela jsem využít toho, že byl ten blbý červ pod zemí, aby mi zase nezničil mé inkoustové věci. Jako posledního vytáhli Uchihu, s kterým udělali úplně to stejně až se nakonec oba vrátili opět ke mě a chtěli začít pomáhat i mě, což jsem jim však nedovolila a nechala je rozpustit, aby se už o nic nepokoušeli, já znala své limity a ty za chvilku překročím, takže nebyl smysl zachraňovat i mě, když bych pak sotva dokázala bojovat. Střed se začínal čím dál víc přibližovat a já ztrácela drahocenný čas, než jsem schovala svůj malý svitek, nakreslila jsem na něj ještě malinkatého ptáčka, který se rozletěl směrem k Hidekimu a doslova se mu rozprskl v dlani, čímž vytvořil znaky, kterými bylo napsáno: Dostaň všechny bezpečně odsud, arigato. Jakmile si to Hideki dočetl, podívala jsem se jeho směrem a spokojeně se usmála, to, že já tentokrát zklamala neznamenalo, že bych se tím přestala starat o své blízké ba naopak, brala jsem si za vinu to, že jsem jim nemohla pomoci nějak lépe. Malý svitek mi vyklouzl z ruky a ztratil se někde ve víru písku okolo mě, rukou jsem nahmatala další svitek, který na jednoduchý příkaz Kai zvětšila a co nejrychleji na něj začala čmárat čínského draka, kterého jsem stihla dokončit jen těsně před koncem. Buď zatím někde mimo nebezpečí, až ta obluda vyleze ven, zkus jí nějak odtáhnout pryč. Drak kývl hlavou na souhlas, jakoby mi snad i rozuměl a bral na vědomí to, že tohle bylo v podstatě moje poslední přání, sotva jsem to dořekla, spadla jsem do té díry, která se stala nejspíše mojí hrobkou, byla škoda, že jsem se nemohla rozloučit se svojí rodinou a s ostatními, ale tak to asi mělo být. Omlouvám se, minna... Řekla jsem potichu a pousmála se, toto byl zřejmě konec, nakonec i přes všechno jsem nevedla tak hrozný život, jak jsem si kdysi myslela, no to nic neměnilo na tom, že jsem jako shinobi selhala a teď za to šla odpykávat trest...

Hideki Nara

Hideki, ako aj ostatok tímu bol vytiahnutý a vyhodený na vtáka, kde sa stretol aj s ostatnými. Čo ho však prekvapilo ešte viac bol odkaz od Sawaii. V tejto chvíli sa len pousmial, a pozrel sa na oblohu. Všetci vtáci vstúpli k oblohe, pričom sa pozeral dole, na obrys Sawaii. "Bola to taká zvláštna kunoichi, ktorá by ešte mala žiť, ale je to jej rozhodnutie, a ja nemám právo jej do toho zasahovať." Pošeptal Hideki, pričom vtáci sa snažili udržiavať dostatočne vysoko. Nechcel sa pozerať na to, čo sa stane dole, ale tajne dúfal, že sa niečo stane, že Sawaii prežije. Na vonok sa však tváril neutrálne, ako keby sa nič nestalo. Bol to viac menej jeho dar, ktorý mu už dosť často pomohol. Následne sa však začal zamýšľať nad tým, aký silný dokáže Nara byť, no zároveň bol takmer úplne zbytočný v takomto teréne. Bolo to až smiešne, no nemohol moc vecí robiť. Nechcel, aby táto obeť Sawaii vyšla nazmar.

Toshi Takari

„Nerob to“ ozval sa hlas orlice v momente ako sa k oblohe začali vznášať atramentom stvorený vtáci, vedela presne na čo myslím. Nikdy som príliš techniky Chōjū-giga nechápal rovnako ako som nikdy nechápal Sawaii Hitomi ale bez ohľadu na to sa mi teraz zdali veľmi nápomocnými. „Vzhľadom k piesku, ktorý hromadí už nemôže byť viac než meter pod zemou, ak vyvinieme dostatočnú silu tak sa nám ho možno aspoň podarí spomaliť a ak nie, bude to už jedno... Yosh! To znie ako práca pre mňa...“ uškrnul sa Toshi, ktorý v momente stál v oblaku dymu vedľa mňa na chrbte vznášajúcej sa Ayame, ktorej mohutné krídla vytvárali dostatočne veľký tlak vzduchu a odviali od nás tie zvláštne výpary vystupujúce od zeme. „Zahrávaš sa s niečím, čo ťa príde draho Takari“ odfrkla Ayame. „Nebuď tak optimistická, navzdory všetkému.. milujeme boj“ prehovoril Kage Bunshin vážnym tónom hlasu, ktorá však skrývala aj náznak radosti. „Ja sa postarám o to čo treba, ty sa zameraj na to čo musíš“ jak jeden tak druhý Toshi prikývli. Vyskočil som do vzduchu a pocítil oporu pri svojich nohách, Ayame prudko odrazila moje telo priamo smerom k zemi a ja som do svojho pádu sústredil ešte aj isté množstvo chakry ako pri Hayabusa Otoshi aby som usmernil miesto dopadu vzhľadom na rýchlosť a náraz k piesku čo vyviniem.

Ten druhý Takari takisto dlho nepobudol skočil priamo dole s otvoreným dáždnikom pre Samedare Kekka a Jouro Senbon pred krídla Ayame ale nechal sa unášať rozvíreným vzduchom ponad bojisko červa a toho čo by sa dalo považovať za jeden tým len v odvážnych snoch. Vystrel ruku a v momente oblohu zachvátil dážď. Ihlice letiace vzduchom by len ťažko niekto spočítal dopadali k zemi a zavŕtavali sa do piesku ako nejaké nášľapné míny. Boli sústredné len na kruh v ktorom sa pohyboval červ čo šlo vidieť z danej výšky celkom pekne hoci kedže sa nachádzal pod zemou nešlo určiť jeho rýchlosť ani polohu, až doteraz. Toshi síce nebol žiadny senzor ale kov vycítil na skutočne pozoruhodné vzdialenosti. Pomaly sa vzniesol až k miestu Sawaii Hitomi a jeho nohy sa dotkli piesku bolo to v tom istom momente, keď k oblohe vystúpil veľký záblesk modrého svetla. Toshi vystrel ruku k Sawaii, červ ho predtým zastaviť vo vzduchu nemohol, nakoľko bol pod zemou a vycítiť ho ako sa vznáša vo vzduchu bolo trochu moc aj na jeho zmysly.

Toshi Takari stál teraz priamo na mieste kruhového útvaru z ktorého sa všetok piesok sústreďoval dovnútra. Týmto časom by mohol na oblohe vidieť vznášajúci sa obraz samého seba, dážď senbonov by zasiahol aj jeho, avšak senbonony akoby automaticky rozpoznali svojho pána a preleteli len tesne okolo jeho tela. Cítil každý jeden z tých senbonov, každý jeden sa vŕtal pod zem a niektoré z nich zachytávali nárazy omnoho väčšej sily ako dokázal druhý Toshi vyvinúť nato aby ich pretlačil hlbšie. To sa senbony nedokázali dostať skrz telo ohromného červa. Zostávalo už len pár metrov, nemohol byť hlbšie než už to spočítal vo vzduchu. Batoh ktorý Toshi nosil doteraz na pleciach ležal teraz pri jeho nohách a v ruke držal drobný predmet plný chakry ktorej minul už celkom solídne množstvo no teraz jej bude potrebovať ešte viac než kedykoľvek predtým. Priložil jablko k ústam v tom istom momente jeho telo zachvátil ohromný príval chakry, v tom istom momente ako sa priamo pod ním mal nachádzať ohromný červ. Mal ruky zložené na piesku vytvorili modrý záblesk svetla. Raiton: Denpō Sekka !!! množstvo chakry čo vložil do techniky by v okamihu dokázalo zabiť človeka ak ho nie priamo zmeniť v popol, pretože tentokrát sa Toshi nedržal späť, ohromný úbytok síl mohol vyvážiť len tajomný predmet. Nestaral sa o to, či zo vzácneho artefaktu niečo zostane, potreboval zázrak... či už by minul tretinu alebo všetko stálo to za záchranu akéhokoľvek života, na krku sa mu mihol drobný priezračný kryštál s retiazkou a v rovnakom okamihu to bolo všetko alebo nič.

Game Master

Sawaii se povedlo pomocí jejích mrštných technik zachránit těch několik nebožáků, kteří byli uvězněni v písku, sama se však naneštěstí nedokázala zachránit, to očividně v jednom z mnoha jejich týmových přátel vzbudilo nějaké emoce a proto se rozhodl pro její záchranu. Následoval sled několika akcí, sprška senbonů následovaná dopadem Toshi Takariho a následně něco, co nikdo nečekal. Mocná blesková technika použitá přímo na písek věznící nebohou Sawaii „Raiton: Denpō Sekka!“, pouze to jediné se ozvalo, Toshiho chakra však v tento moment měla jinou barvu a dokonce i jinou sílu, jak mohl vidět Uchiha, byla něčím zvláštní. Masivní blesková bouře, jak by se to dalo nazvat způsobila obrovskou explozi, písek, všude se zvedl prach a jakmile ustal, tak jste mohli vidět něco neuvěřitelného, výboj těch blesků byl natolik posílen tou zvláštní chakrou a ještě i téměř veškerou chakrou Toshiho, že způsobil, že se písek začal měnit na sklo, aktuálně jste stáli na kompletně skleněném povrchu, stačil pouze jeden pád Toshiho bezvládného těla a sklo se najednou rozbilo a tak uvolnilo Sawaii. Poté se však stalo něco neočekávaného, všichni na ptácích, kdo aktuální byli na obloze začali padat k zemi jako hrušky, jed, který červ vypouštěl se vypařoval na povrchu teplého písku a následně skrze dýchací cesty vnikl do těla všech nahoře. Aktuálně jste byli všichni dole a výtvory Sawaii na obloze se rozpadly pouze na atrament, ze kterého vznikly, červ, ač to bylo velice zvláštní zmizel, pravděpodobně pouto mezi ním a uživatele Sharinganu zmizelo, kdo ví „Yata- Toshi Takari a jeho slavný tým, to je nám ale překvapení.“ ozvala se Kioko a vyšla spoza stínu, Toshi mohl pouze cítit, jak pomalu padá do bezvědomí kvůli nedostatku chakry, jeho oči se pomalu zavíraly, ostatní byly pro změnu otrávení jedem a Sawaii vyčerpaná kvůli přílišnému používání jejich technik.

Hideki Nara

Hideki len sledoval Toshiho, ktorý bol očividne užitočnejší ako on, ale aj tak viac-menej netušil, čo ide urobiť. Okrem toho to vyzeralo že Toshi mal vec aspoň z časti pod kontrolou, a keď zachránil Sawaii, tak si Hideki len trocha vydýchol. Bol rád, že ju zachránil, ale viac menej jej to podľa neho aj tak dlžil. "Č-čo to?" Opýtal sa skoro do prázdna, keď spadol naspäť do piesku, tento krát to však už bol len dutý dopad, s tým že ho nič nezahrabávalo. Toto sa stalo aj ostatným, keď sa pred nimi zjavila len členka Akatsuki, ako sa dalo čakať. Bolo to však celé zvláštne, pretože Hideki sa vôbec nemohol pohnúť, bol paralyzovaný, a svojím rozmazaným zrakom sa pozeral len na Kioko. "Ž-žiadne fóbie? To je fakt taký maniak?" Opýtal sa, pričom sa stále nemohol pohnúť. Teraz ho napadla celkom spontánna myšlienka, čo bol plášť. Očividne bola dostatočne zapálená pre boj, aby ho mohla živiť, ale zároveň si ho nechcel minúť hneď. Už tu zaznelo, že Akatsuki chodia po dvoch, a zatiaľ tu videl len Kioko.

Sawaii Hitomi

Něco se dělo na povrchu, nechápala jsem co a možná to ani nechtěla chápat, dostal se pryč můj tým? Pokud ano, proč ty rány? Je tu snad ještě někdo nebo se jim nepodařilo uniknout a teď s nimi červ třískal jako s hadrovými panenkami? Bůh ví, doufala jsem jen v to, aby těch šest lidí dorazilo někam do bezpečí. Z ničeho nic se ale událo pár věcí, kterým jsem moc nerozuměla, písek se proměnil na sklo, pak přišla rána a já opět uviděla denní světlo, za kterým se dost neohrabaně vydrápala a rozplácla se na skleněné zemi pár metrů vedle vyčerpaného Toshiho, já sama jsem na tom nebyla zrovna nejlépe, ale dokázala jsem se přišoupat k Toshimu, kterého posadila a opřela ho o sebe, jelikož se nám tu objevilo nemilé překvapení v podobě Akatsuki ženské jménem Kioko Uchiha, se kterou jsem se setkala na poslední misi. Zase ty? Ozvala jsem se směrem na Kioko, která mi lezla celkem na nervy a začala cosi hledat v tašce až jsem nakonec vytáhla bojovou pilulku, kterou opatrně vložila Toshimu do úst a přinutila ho ji nějak sníst. No tak, nesmíš zaspat, Baka! Šeptla jsem potichu a přidržovala Toshiho, dlužila jsem mu to, zachránil mě, sic jsem ho o to neprosila, musela jsem mu pomoci alespoň teď, ostatní z týmu byli nejspíše něčím otrávení, protože se nemohli hýbat, takže tady určitě zasáhla pořádná dávka paralyzace, já nic dělat nemohla, avšak bylo tu malé východisko, jak ochránit Toshiho a možná ještě jednoho člověka, kdyby šlo do tuhého. Kuchiyose no Jutsu. Dořekla jsem téměř neslyšně a přede mnou se zjevil naštvaný bílý tygr, který nejdříve chtěl začít nadávat, ale jakmile viděl celou naší situaci, tak pouze rychle přiběhl a stoupl si vedle mě. Co tohle má znamenat, Sawaii-hime? Tomuhle se říká prekérní situace, budu potřebovat pomoc, Kuro-kun. Jakou? Musíš ohlídat Toshiho, aby se odsud dostal, kdyby se začalo vraždit. A vás tu mám nechat?! Jste blázen?! Přestaň mi vykat a na mě tolik nezáleží. A tohle je mimochodem kdo? To je Kioko Uchiha, členka Akatsuki a hodně nebezpečný člověk, proto jsi t- Nedořekla jsem a rychle se zapřela rukou, protože jsem pomalu cítila únavu a moje oči sotva dokázaly něco pořádně zaostřit, hold tahle mise byla nad nás všechny, neměli to přijímat, ale teď už to nešlo zpátky, Kuro mezitím pomalu přešel ke mě, kde mě chytil svými tesáky za oblečení, abych alespoň udržela nějakou stabilitu, přičemž jsme se oba dívali na našeho nepřítele, u kterého jsem doufala, že tu nebude hned masakrovat celý tým...

Toshi Takari

Na malý moment som mal pocit, že z chakry, ktorá doslova pohlcovala moje telo ma zničí skôr než vôbec niečo stihnem spraviť, ten tlak bol neskutočný ale akonáhle som sa mu absolútne poddal krajina okolo mňa sa začala meniť a posledné čo som videl bol len obrovský záblesk modrého svetla. Keď sa mi konečne navrátil na moment zrak cítil som len ako sa mi podlomili kolená a moja váha dopadla na tentokrát už tvrdé sklo, ktoré bolo tak krehké, že sa okamžite roztrieštilo na tisíce kúskov. Následne sa k zemi neovplyvniteľne zosypal aj zvyšok môjho tela a nekontrolovateľne sa mi začínali zatvárať jantárovo-žlté oči predtým než som spoznal známy hlas Kioko, jednej z členov organizácie Akatsuki. Nech sa teraz už bude diať čokoľvek, spravil som čo som mohol. Bojová pilulka od Sawaii bol ďalší doping, ktorý po zničení artefaktu nepripomínal ani len pokus o jeho slabý odvar. Ostával som ležať na zemi a nevnímal nič naokolo hoci na malý moment sa niekoľko mojich prstov na ruke pohlo akoby som sa podvedome snažil postaviť na vlastné nohy.

Nokaru Uchiha

Ležím na zemi. Paralyzován. Co může být lepšího? V nitru jsem se musel pousmát. Všichni tu odvádějí dobrou práci, jen já jsem.. odpad. V mžiku, jsem začal pociťovat cizí chakru, kterou jsem už někde pochytil. „Tohle je.. Kioko?“ I když jsem viděl vcelku dost rozmazaně, tak se tohle nedalo splést. Ten hlas, ta chakra. Kéž bych mohl něco udělat, kéž bych mohl zasáhnout. Stále se mi zhoršoval zrak, jediné co jsem viděl byly jen velké obrysy různých objektů. Myslím že teď s tím nic neudělám. Po zavření očí jsem si musel v myšlenkách vykládat to, že je to horší než minule. Bylo nás míň a přitom jsme neklesli tak hluboko. Navíc byla Kioko jedna z těch lidí, co mě zajímali nejvíce.

Toshi Takari

Prešlo pár sekúnd a možno aj pár minút. Stále som ležal na zemi a o tom, čo sa deje so zvyškom týmu som nič nevedel. Táto misia sa nám veľmi rýchlo vymkla spod kontroly avšak hoci podstatná časť chýb bola naša bolo až neuveriteľné, že nás našli tak skoro v tak ohromnej púšti. Akoby dávno vedeli o ceste ktorou pôjdeme, akoby nás očakávali a len spravili čo chceli podľa plánu čo vytvorili. Muselo to mať neskutočnú silu, ozval sa hlas Toshiho myšlienok v hlave. Vo svojich predstavách som sedel niekde na vrcholku hory a sledoval len mraky z hora ako mi zabraňujú vo výhľade na zvyšok zeme. Kioko Uchiha o nás vedela, to je isté. A teraz je preč aj artefakt z Lesnej brány, skutočné problémy sa ešte len začnú. Lesná brána, jedno z mystických miest Svetlej ríše, z polovice ľudí čo doň vstúpila sa už nikdy nevrátila a tí čo sa vrátili už nikdy neboli ako predtým. Toshi to miesto za svoj život navštívil dvakrát, dvakrát bol schopný odtiaľ odniesť vzácne ovocie zo stromov na ktorých doslova rástli plody z chakry a dvakrát bol schopný miesto opustiť bez toho aby sa zmenil. To však už teraz bolo jedno, za sebou v myšlienkach uvidel len záblesk ostrého modrého svetla a keď obrátil hlavu aby sa tam pozrel tak sa jeho oči začali postupne otvárať. Z počiatku nevidel nič hoci jeho uši zaznamenávali rôzne zvuky, reč. To Sawaii Hitomi sa s niekým rozprávala, bože jej hlas bol tak otravný, že by ju najradšej opäť naštval aby aspoň na drobnú chvíľku stíchla. Vydýchol som a pocítil niekoľko zrniek piesku na jazyku, ležal som na zemi a absolútne sa mi nechcelo pohnúť, napriek tomu všetkému som mal nejakú silu. To bojová pilulka od Sawaii mi pomohla sa rýchlo prebrať. Nikdy predtým som tú vec nepoužil, po príchode do Sanctum som síce dostal k základnej výbave tri pilulky. Podľa informácií čo som o nich sa nazývali 兵粮丸, Hyōrōgan. Pilulka schopná dopĺňať svojím zložením chakru a tím zariadiť aby bol ten kto si ju vezme schopný bojovať tri dni a tri noci bez potreby spánku. Avšak malo to jeden háčik, Toshi bol taký vyčerpaný, že aj keby sa mu rázom obnovilo minimum chakry mohol by sa maximálne postaviť a hýbať. Doping v podobne prívalu chakry prežil sa s kusom pilulky nedal ani len zrovnávať, na moment absolútne vyradil svoju chakru a získal niečo ako omnoho silnejšiu verziu, nechápal ju ale s pomocou tej silu dokázal odvrátiť obrieho červa, prerušiť tím aj kontakt s Kioko a napokon zachrániť Sawaii pred pohrebom pod pieskom. Suna nikdy nebola bezpečná a Toshimu to malo dôjsť, veď samotná Moka vravela, že tu zmizol celý tým Jouninov, vyškolených a vycvičených ninjov na vyššej úrovni než ktokoľvek z nás. Tá misia nikdy nemala byť určená nášmu týmu, možno aj to bol ešte dôvod prečo sme žili, že to Kioko skrátka bavilo, pohrávať sa s našimi životmi ako s hračkami ktoré očividne v detstve nevidela. Celú tú oblasť vždy kontrolovali, to bolo jediné logické vysvetlenie toho ako sa im podarilo nás tak rýchlo nájsť, nič iné nateraz Toshimu nedávalo zmysel, ktovie či to už došlo aj ostatným, ostával som ležať pri zemi a odpočíval kým nebudem schopný pozbierať sa zo zeme.

Naoto Ichiro

Po tom útoku, se najednou ocitl dole, ale nebyl sám. Písek ho táhl dolů a on se nemohl skoro hýbat, aby mu mohl odporovat. Jenže ho nakonec Sawaii zachránila a on si oddechl, ale o to víc ho potom překvapil útok, který použil Toshi. Byl ohromen silou toho útoku, ale musle si krýt oči před pískem, jenže se mu začalo z ničeho nic hůře dýchat a to, co ho předtím zachránilo, se rozpadlo. Myslel si, že spadne na písek, ale místo toho dopadl na sklo. Posadil se a snažil se vše si srovnat v hlavě, ale pak škubl, když uslyšel ten ženský hlas. Tak nějak mu doplo, kdo to vlastně je. Akatsuki se konečně ukázala a on si mohl prohlédnout prvního člena, kterého kdy viděl. Pak uslyšel i její jméno. Kioko. Prolétlo mu to jméno myslí. O tom jménu jsem opravdu ještě neslyšel...hm...jsou opravdu tak slavní? Projela mu další myšlenka hlavou. Začal nad tím přemýšlet a stále ji pozoroval. Byl stále paralyzovaný, ale mlčel. Nechtěl projevit svůj názor ohledně té členky Akatsuki.Hmmm, teď by se hodil nějaký ten plán....chytit ji do bariéry a byl by konec, ale podle mě by to tak jednoduché nebylo. Začal přemýšlet a přitom se rozhlížel po ostatních. Věděl i o Toshim, který ležel opodál na zemi. Zřejmě ten mocný útok, co použil měl své následky, ale nepřipdalo mu, že by se on vzdal. Zpoměl si na to, jak promluvili o tom, že chodí ve dvou.

Kioko Uchiha

„Skoro se cítím až provinile, jak jednoduché to bylo.“ řekla Kioko a pousmála se, potom však přetočila oči a dodala „Ale co to říkám, byla to obrovská zábava.“. Žena v dlouhém plášti Akatsuki k vaší skupince na zemi postoupila blíže, ani jeden z vás nemohl cokoli udělat a ona si to očividně až přehnaně užívala, mohla vás na místě zabít jen jedním pohybem ruky, ale z nějakého důvodu to neudělala, kdo ví proč „Už je to dlouho, co jsme se viděli naposled, ale můžete být v klidu, nechci vás zabít, tedy... alespoň prozatím vás nechci zabít.“ dodala a krutě se zasmála na celé kolo, to bylo to poslední, co jste slyšeli. Najednou jste za sebou uslyšely zvuk praskání písku, poté jste už jen cítili ránu do temene a následně jste upadli do říše snů, někdo vás omráčil mezi tím, co k vám Kioko promlouvala. Kdo ví, co má v plánu, jedno je však jisté, nebude to vůbec nic příjemného.

Konečně jste se probrali, byli jste v nějakém podzemním komplexu, byla to velká místnost, hlavně na délku. Pravděpodobně to bylo něco jako cela či něco podobného, u stěn totiž byla vždy klec. V jedné z těchto klecí byl i váš kompletní tým, co vás však překvapilo mnohem více, veškeré klece kolem vás byly též zaplněné. Mohlo to být dohromady několik stovek lidí, měli velice zvláštní oblečení, vypadalo skoro jako nějaká uniforma či něco podobného, rozhodně to nebyli nějací vesničani či něco podobného, na to ani jeden z nich nevypadal. Na konci místnosti byly masivní, kovové dveře ze kterých se ozýval křik, každý jeden z lidí, kteří byli v místnosti se při každém vzlyku vylekal, co vás však překvapilo bylo to, že jinak vypadali celkem smíření. Na opačné straně místnosti byly točité schody vedoucí směrem nahoru, před těmi hlídala dvojice banditů s katanami. Najednou jste uslyšeli kroky, po těch schodech někdo kráčel, byla to Kioko! Pomalu vešla do místnosti a pousmála se „Tak jste se konečně probrali? Vítejte v Sunagakure no Sato, respektive v kobkách centrální budovy, či respektive to, co z ní zbylo po řádění ocasích démonů.“ řekla a pousmála se.

Toshi Takari

Sedel som v rohu našej cely a hlavou sa opieral o stenu pričom som sa sústredene pohľadom díval na druhú stranu miestnosti. Nemalo príliš zmysel čokoľvek podnikať a väčšina z môjho týmu sa ešte len začínala prebúdzať. Nemusel som byť génius aby mi došlo, že boli omráčený rovnako ako ja. Zaujímavejšou časťou celého tohoto komplexu, kde nás držali boli väzni v ostatných celách dlhej miestnosti. Každý bol oblečený rovnako, skoro akoby predstavovali útvar armády avšak tím rozhodne neboli. Či už ich využívali na prácu alebo len väznili teraz bolo jedno, podobné veci som už videl a príliš ma to nerozhodilo. Keď sa napokon konečne predsa len otvorili masívne kovové dvere sledoval som ako k nám zostupuje tá žena. Mala hnedé vlasy a ústa zakryté tak ako obvykle, Kioko Uchiha na nás prehovorila alebo skôr zdelila celkom zaujímavú informáciu. „Takže predsa len kontrolujete Kaze no Kuni“ skonštatoval som čo už bolo viac menej jasné a stále ostával sedieť na zemi pričom som sa tak na ňu díval od zeme. „Ktovie čo s nami zamýšľa, vzhľadom na jej povahu to asi nič pekného nebude.“ „Najskôr tu nie sme len na ozdobu však?“ opýtal som sa pričom som sa obzrel aj po zvyšku väzňov v celách.

Sawaii Hitomi

Probudila jsem se v nějaké podivné místnosti, kde byl celý náš tým a naproti další hromada uvězněných lidí, litovala jsem toho, že jsem se sem vůbec dostala, mohla jsem zůstat v pohodlí Sanctumu a užívat si chlazené jahody se šlehačkou, které jsem si chtěla udělat. Nara, tohle ti nedaruju. Sykla jsem podrážděně směrem k Hidekimu a opřela se o mříže, přičemž se snažila skrz ně si nějak zmapovat tohle místo, lidský výkřik mě celkem vyděsil, neměla jsem ráda mučení nebo co to vlastně mělo představovat, no rozhodně to nebylo nic bezbolestného, což se mi už samo o sobě vůbec nezamlouvalo. Kam jsem se to zase dostala, já chci domu, toto je hrozné... Ozvalo se mi v mysli a já na chvilku opět zavřela oči, abych se nemusela dívat na tu celu, kde jsme byli uvěznění, nakonec se sem dostavila i Kioko, na kterou se hned ozval Toshi, mlčela jsem, sic to u mě nebylo obvyklé, tentokrát jsem nechtěla prohodit ani blbou hlásku s tou, která nás tu věznila a která mohla za to, že jsme takto dopadli. Mluvení jsem proto nechala na ostatních, bylo nás tu požehnaně, takže by bylo zbytečné říkat něco navíc, zkontrolovala jsem si raději svojí výbavu, ve které mi chyběl jeden malý svitek, nad tou představou, jak zase budu muset otravovat toho muže v obchodě, aby mi prodal nějaký kvalitní svitek, jsem si tiše povzdychla a raději znovu vystrčila čumák skrze mříže a přemýšlela nad tím, jak se odsud dá nejrychleji dostat...

Hideki Nara

Hidekimu sa všetko začiernilo pred očami, a nakoniec sa prebudil v cele, kde bol celý jeho tím, no zároveň tam bolo niečo oveľa strašidelnejšie, teda aspoň pre HIdekiho. Bolo tam strašne veľa ľudí, ktorí boli v rovnošatách. Prvá jeho myšlienka bola celkom spontánna, pretože ho napadlo že ich využijú na manuálnu prácu, no to si za chvíľu rozmyslel a mlčky sa pozrel na Sawaii. Nechcel pred KIoko moc rozprávať, hlavne keď to bol ich nepriateľ. Nechápal ani prečo ich nechce zabiť, keďže vyzerala byť ten typ osobnosti, ktorá sa hrnie do boja. Čo ho však strašilo najviac bol fakt, že nemá žiadny strach, pretože takto bol Hideki odkázaný na fakt, že bude musieť bojovať silovo, a aj to si nebol istý či mu to vyjde, pretože to mohlo dopadnúť tak, že by sa z toho dostala. Týmito myšlienkami bol však až moc popredu, a preto sa vrátil naspäť s myšlienkami do miestnosti. Zaujímalo ho, či by tu mohli vôbec používať jutsu, ale niečo mu hovorilo, že skôr nie, pretože je tu toľko ľudí, a ani jeden sa o niečo nepokúša. Okrem toho banditi, ktorí strážili dvere vyzerali byť celkom slabí, aj keď slúžili pod Akatsuki.

Nokaru Uchiha

Všechno probliklo dopředu jako bych věděl snad co se bude dít celý den. Probudil jsem se v nějaké cele. Sharingan byl deaktivovaný, jak jsem čekal. Snažil jsem se aspoň postavit a opřít se o zeď. Jak se to všechno semlelo, jediné co si pamatuji bylo to že jsem viděl tu šílenou Uchihovku Kioko a ostatní jak jsou paralizováni a leží v písku. Tohle má na svědomí zase kdo? Náhle jsem uslyšel zvuk botou, ten kdo nás sem zřejmě dostal byla též Kioko. Potom co jsem se dozvěděl o tom incidentu s Biju, mi to tu začánělo nahánět strach. Kioko, zase ty.. Přičemž jsem stále svíral ruku. Tohle ti nedaruju.. Dopověděl jsem a povzdychl si. Jak tohle asi skončí.

Kioko Uchiha

Kioko se pouze tak tajemně pousmála a potom se podívala směrem k nim „No, proč jsem vás ještě nezabila? To je dobrá otázka, myslím, že prvně by jste ale měli hledat odpovědi u vašeho přítele Toshiho.“ řekla Kioko chladně a potom poodešla směrem k jejich kleci „Ty máš něco Toshi, co patří Akatsuki. Naneštěstí si nemůžeme dovolit jakékoli uniknutí informací, tenhle projekt je až moc cenný na to, aby nějaká skupinka geninů došla tak daleko, kam jōnini ani nepáchli. Ale jak tak koukám, tak si ještě nezkoušel hledat informace, jinak bys věděl, jak důležitá tahle mise pro vás může být, avšak už pouze samotná přítomnost těch jōninů zde není dobrá.“ dodala Kioko a pousmála se „Mělo nám to dojít dřív, bylo až neuvěřitelné, jak dlouho dokázal hrát celé to divadlo. Nicméně, jakmile zavedl ten tým těch jōninů do Kaze no Kuni, tak všechno prasklo, a to doslova, pokud víš, jak to myslím.“ dodala Kioko a pousmála se „A pak jsi tu ty, znali jsme jeho schopnosti až moc dobře, věděli jsme, že jsi jeho cíl, ale stále si zázračně přežíval, byla jen otázka času, než na to přijdeme. A zbytek, už znáš. Nechala jsem vás žít jen kvůli tomu, že chci ten klíč! I přes to, že se to neříká lehce jeho moc nebyla zanedbatelná... bez klíče se tam nedostaneme.“ dodala Kioko.

Toshi Takari

No iste, teraz to už dáva dokonalý zmysel. Mohol som o kontrole nad Sunou vedieť, choval som sa až príliš ľahkovážne, mal som prístup k tej informácii a napriek tomu teraz sedím v cele jak úchvatné, pomyslel som si ironicky vo vlastných myšlienkach. „To aby si prišla bližšie a prehľadala ma, nakoľko nemám ani páru o čom hovoríš“ odvetil som pokojne s úškrnom a stále sa neprítomne díval mimo ňu do steny na druhej strane. Nedal som nijak najavo zbytočné emócie, predsa len udržiavať si čistú a pokojnú myseľ bol kľúč k mojím schopnostiam tak ma nemohli rozhádzať ani jej slová čo by Kioko možno vyhovovalo. „Ale mám návrh, prepusť týchto..“ kývol som rukou na ľudí v cele pričom som sa na moment odmlčal aby som našiel správne slovo.. „nýmadov a skúsim prehľadať tú púšť, kde som ten tvoj kľúč najskôr vytratil, bol to brilantný plán s tím červom.. teraz najskôr budem musieť prehrabať polovicu púšte ale verím, že spolu to zvládneme asi, naše šance nie sú vysoké ale odhodlanie o to väčšie.“ V mojom hlase nebol strach ale skôr pobavenie a irónia napriek tomu čo by ma mohlo po týchto slovách čakať. Nakoľko som nebol trikrát zdvorilý človek a nemal som v pláne skákať ako píska po celý čas som sa vyhýbal očnému kontaktu s Kioko sediac na zemi.

Sawaii Hitomi

Bylo více než jasné, že Toshi toho skrývá více než nám řekl, Kioko se o něj nebo respektivě o nějakou jeho věc velmi zajímala, sic my ostatní jsme zřejmě nevěděli, o čem to ti dva klábosí, no jedno bylo jasné, Toshi to něco nechtěl zrovna vydat jen tak a pro nás jeho slova znamenala možnou záchranu, jenže bylo by správné utéct a nechat ho na pospas někomu jako je Kioko? Toť byla otázka, na kterou jsem v hlavě našla dvě odpovědi, které se mezi sebou přely o pravdu, nejlepší pro mě by samozřejmě bylo, abych prostě vzala nohy na ramena a zachránila si krk, jenže nechtěla bych vidět Moku, která by po nás asi nepěkně vyjela kdyby zjistila, že jsme jí na misi nechali zemřít nejlepšího Chuunina Světlé říše. Mlčky jsem otočila hlavu na Toshiho a pohledem jakoby jsem se ho ptala, jestli to, co říká, myslí doopravdy vážně, neměla jsem tohohle týpka zrovna v lásce, ale smrt jsem nepřála nikomu, nevěděla jsem se rozhodnout, proto jsem raději opět odvrátila pohled od cely a dívala se na dlouhou chodbu, která nás oddělovala s ostatními vězni, kteří už tu museli být uvěznění sakra dlouhou dobu...