Sawaii Hitomi

Brzy po misi jsem dorazila do Sanctumu,přišla jsem domů a rozvalila se na bratrově posteli. Hej Sawaii,co si myslíš,že děláš na mojí posteli? Heh Takashi,teď jsem došla z mise nemůžeš mi dát aspoň dvě hodinky klid,prosím Nii-san. Dobrá,ale jakmile uběhnou dvě hodiny jdeš makat je ti to jasný? Nii-san to mi nemůžeš udělat,ani nevíš jak jsem se na té misi nadřela! Budeš mít jenom nějakou práci v naší rodinné knihovně. Aaa Takashi to mi nemůžeš udělat! Víš co? Můžeš jít hned! Ne,gomene Nii-san.. Po dvouhodinovém odpočinku jsem se,ikdyž nerada zvedla z postele,přičemž nabrala znovu své ztracené síly a chakra se mi také doplnila,přišla jsem k tajným schodům,které vedly do podzemní místnosti našeho bytu.Při tom pohledu se mi udělalo trochu zle,všude byla tuna špíny a prachu a artefakty s knihami byli rozházené po pokoji. Chjoo,tohle že mám uklízet? To tu budu do zítra... Smutně jsem si povzdychla a začala koštětem ometat pavučiny ze stěn,po půl hodině namáhavé práce jsem začala rovnat svitky,encyklopedie a mapy do knihovny,která byla ještě z dob mého dědečka.Za chvíli jsem měla všechny věci přerovnané podle velikosti a podle důležitosti,byla jsem už na odchodu,když tu z knihovny vypadla nějaká rulička svázaná černou stuhou. Hmm,co to je? Otočila jsem se zpět,sebrala ruličku ze země a rozvázala stužku,k mému překvapení to byla mapa s nějakým křížkem v pravém dolním rohu,avšak u křížku byla také vyznačena lebka. Co to znamená? Kříž a lebka? To jako nějaký poklad,který umí zabít? Podezíravě jsem si prohlížela mapu,nakonec mě moje zvědavost donutila si tento kus papíru schovat do tašky,ve které obvykle mívám svitky na své techniky,no našlo se tam místo i pro tuto starou mapku.Vyběhla jsem schody,přiřítila se do pokoje Takashiho,který zrovna seděl u stolu a vyplňoval nějaké dokumenty. Takashi,tak všechno jsem splnila,knihovna je jako vyměněná,ale teď musím jít a nevím zda se vrátím ještě dnes.Sawaii kam jdeš? Vrátím se... Sawaii dávej na sebe pozor,nechci aby se ti stalo něco podobného jako naším rodičům.Jsi pro mě jediná moje rodina,nezapomínej na to.. Neboj Nii-san,umím se o sebe postarat. Řekla jsem a vyběhla z našeho rodinného domku,ve kterém jsem bydlela sama s bratrem,běžela jsem dlouho,už jsem začínala být unavená,ale poháněla mě myšlenka toho pokladu.Po dlouhé,hodně dlouhé době jsem proběhla lesem až k místu označeném na mapě,musela jsem si dát chvilku pauzu,nebyla jsem zvyklá na takový dlouhý maraton. Pfuu,tak tady by to mělo být.Poklade,co jsi zač,že jsi byl schován v naší knihovně. Zeptala jsem se uvnitř sama sebe,rychle se postavila zpět na nohy a rozhlížela se okolo sebe,zda neuvidím nějaký náznak té skryté věci...

???

Už velmi dlouho si bloudila lesem. Před sebou si spatřila ve chvíli obrovské lesní napajedlo, bylo uprostřed lesa, kam lidská noha jen tak nevkročí, příslovečný střed, nebo spíše respektive srdce lesa. Přes koruny stromů pronikalo pouze několik málo slunečních loučí, které však tvořili dokonalou atmosféru vně lesa. Se zvláštním, pro tebe doposud nepoznanym pocitem si se přiblížila k napajedlu a podívala si se na krystalově průzračnou, čistou vodu. Viděla si v ni svůj dokonalý obraz, voda působila skoro až hypnoticky... Pomalu, avšak jistě si pokořila svou pravou ruku do vody se záměrem způsobit na vode vlnky. Z tvého snění tě však vyruší až obraz, který si viděla ve vodě, jakmile utichly vlnky. Kromě obrazu sebe sama si tam totiž pravě teď zahlédla si odraz majestátního, obrovského tygra, jak na tebe kouká...

Sawaii Hitomi

Najednou se mi pohled zastavil na překrásném lesním jezírku,ke kterému jsem s opatrností přišla a podívala se na hladinu,voda byla až neskutečně čistá,průzračná jako letní nebe,neodolala jsem a sáhla rukou do vody.Byl to nádherný pocit,nikdy předtím jsem neviděla něco tam krásného jako tohle napajedlo,avšak v mžiku se na hladině nejevil pouze můj odraz,ale byl tu i odraz velké kočkovité šelmy.Rychle jsem vytáhla ruku z vody,otočila se a uklonila se tomu krásnému zvířeti,které vypadalo tak majestátně až královsky. Já omlouvám se za narušení vašeho teritoria,ale našla jsem jednu starou mapku,na které je vyznačen poklad právě zde,moje zvědavost byla tak velká,že jsem se sem musela jít podívat. Z předklonu jsem se začala pomalu narovnávat,ale strnula jsem při pohledu na mohutném tygrovi,byl tak úchvatný,jeho černé pruhy na oranžové srsti mu dodávaly ještě větší vznešenost. Já ještě jednou se omlouvám,ale nevíte co se mohlo myslet tím pokladem? U křížku je navíc vyznačená lebka a to už jsem vůbec nepochopila. Řekla jsem skleslým tónem a ukázala tygrovi mapku,přičemž prstem ukázala na kříž v pravém dolním rohu...

GM

Tygr nic nedělal, stále na tebe koukal svýma velkýma očima ale něják podvědomě si cítila, že ti rozumněl, rozumněl ti, co si po něm chtěla. Po několika sekundách, co jste si neustále koukali do očí se tygr otočil a jakoby uhnul doprava, čímž dal v cestu něčemu, co si ještě nikdy v životě neviděla, byl to obrvský tygr, jeho srst byla bílá a jeho pruhy černé, jeho velikost byla majestátní stejně jako on sám, vypadal nebezpečně avšak při tom přítulně, jen jemně zavrčel a ihned nato tygr, kterého si viděla prvně otočil směr a odešel někam daleko do lesa, od kud i přišel...

Akatora

Vrrr... já jsem Akatora, jsem Král Tygrů. Ale lidé mi dali přezdívku Akatora, což v překladu znamená Krvavý Tygr... ozvalo se z úst obrovského tygra, opět si tě svým pohledem nejdřívě přeměřil a potom začal opět mluvit Už po léta do těchto míst nikdo nezavítal... copak tě sem přivádí? Lidský potomku? optal se ještě tygr, stále nezpouštěl ze Sawaii své obrovské oči, pozoroval ji, každý její pohyb, skoro jako kdyby analyzoval, co dělá...

Akatora:

Sawaii Hitomi

Z ničeho nic se u nás objevil další tygr,byl obrovský a imponoval krásnou sněhovou srstí s černými pruhy,rychle jsem se znovu hluboce uklonila a složila mu tím svůj respekt. Já našla jsem v naší rodinné knihovně starou mapku,bylo tam vyznačeno místo pokladu a moje zvědavost a touha mě dovedly až k Vám pane. Stále jsem byla v předklonu a pokračovala ve své historce. Křížek,který označuje cíl mého putování byl právě zde,avšak dosti mě zarazila ta lebka u něj. Vzhlédla jsem k Akatorovi a zadívala se mu do jeho obrovských,lesklých očí,byla jsem v nich jako ztracená,byly tak krásné jako to jezírko,které jsem viděla před chvílí,vlastně všechno v tomto lese připomínalo ráj. Máte krásné oči pane,vaše teritorium je celkově nádherné a je jedině dobře,že k Vám nezavítalo moc lidí,ještě by Vám zničili takovou přenádhernou krajinu. Roztomile jsem se zaculila,ale uvnitř sebe byla neklidná,stála jsem před stvořením,které jsem jakživ neviděla a jeho oslnivý vzhled mě omámil. Nevím,zda bude moje jméno něco proti Vaší vznešenosti,ale pokud se mohu představit tak moje jméno je Hitomi Sawaii.Už pomalu začínám chápat význam té lebky,ale jsem nadšená,že jsem poslechla svojí intuici,která mě dovedla až k Vám Akatoro-sama,i kdyby Vy jste měl být to poslední co uvidím na tomto světě,jsem hrdá,že jsem sem zavítala a poznala Vás... Usmála jsem se a ještě jednou si prohlédla toho krásného tygra,který právě stál přede mnou...

Akatora

Yare Yare, co se týče pochval, tak to seš vskutu dobrá, ale tygři nejsou nafoukaná zvířata, jsou majestátní a drží se svých cílů- a zásad... řekl jsem a párkrát jsem tu dívku obešel a při tom jsem ji pozoroval My tygři jsme rychlá a mrštná zvířata s velkou silou v pazourách, dokážeme roztrahat skoro cokoliv, i člověka... nebo i Shinobiho, ale to je vedlejší... tak jako tak, nejspíše si sem podle toho, co jsem od tebe slyšel přišla pro svolávací svitek tygra, že? optal jsem se a při tom jsem okolo ní stále kroužil...

Sawaii Hitomi

Já jsem neřekla,že jste nafoukaní a pokud jsem to nějakým způsobem naznačila,omlouvám se Vám. Řekla jsem a byla docela nervózní z toho,jak kolem mě pořád Akatora chodil,avšak na povrch jsem nedala nic znát. A ano přišla jsem si pro svolávací svitek,ale určitě mi ho nedáte jen tak zadarmo.V jedné naší knize jsem se dočetla,že pokud chce člověk získat svitek daného zvířete,musí projít zkouškou,ať už je to zkouška po silové nebo po myslící stránce. Potichu jsem si povzdychla a znovu začala mluvit. Také ani neočekávám,že byste mi ho dal zadarmo,poté by to nemělo žádný význam.Váš svitek je jistě mocná věc Akatoro-sama a dát ho zadarmo by byl nesmysl,člověk by měl ukázat co v něm dřímá pokud se chce postavit někomu jako Vám,proto pokud je Vaše zkouška například boj,podstoupím to. Dořekla jsem s odhodláním v hlase,ale stále tam byl slyšet hluboký respekt k Akatorovi,doufala jsem,že jsem neřekla něco špatně,ale uvnitř sebe jsem se cítila jistá těmi slovy...

Akatora

Ale ne, nic takového jsem neřekl, to bylo pouze konstatování dítě, nic víc... řekl jsem opět a zastavil jsem se oproti jezírku, podíval jsem se na tu dívku, bylo znát že se na tuto cestu řádně připravila, což pro ní činilo jedno malé bezvýznamné plus Pojď, souboj proběhně na speciálním místě... řekl Akatora a pousmál se, poté si mohla vidět, jak si stoupá na vodu a jde po vodě, očividně dokázal stejně jako Shinobi koncentrovat chakru do rukou, respektive u něj do tlapek. Šel po vodě a při tom se částečně po chvílích otáčel, zda-li ho lidské mládě stále sleduje Rozhodně má odhodlání... to se musí uznat... pomyslel jsem si ještě a mírně jsem se pousmál...

Sawaii Hitomi

Pomalu jsem se rozešla za Akatorou,celkem mě zarazil fakt,že i on umí koncentrovat chakru,ale pouze jsem se pousmála a přistoupila vedle obřího tygra. Akatoro-sama jste jistě obdivuhodně silný a když umíte koncentrovat chakru dělá to z Vás ještě silnějšího,ale chtěla jsem se zeptat...I někdo Vaší velikosti musí mít slabinu,jenom bych chtěla vědět jestli i Vy máte nějaké slabé místo.Nechci abyste mi ho říkal,chtěla bych na něj přijít sama,ale pouze řekněte ano nebo ne. Mile jsem se usmála,přičemž jsem si prohlížela prostředí okolo mě,bylo tu tak krásně a klidně,žasla jsem nad tímto místem a potichu následovala Akatoru-sama...

Akatora

V přírodě existuje jistá pyramida, diagram... což je něco jako zákon přírody, a ten se musí povinně dodržet. Samozřejmě, každý tvot má svou slabinu i svou výhodu, stejně jako každý element má slabinu proti jinému a sílu proti dalšímu... promluvil tygr mohutným hlasem a stále kráčel přes vodní hladinu, při tom chvíli pozoroval svůj odraz ve vodě a jen se mírně pousmíval Tygři mají slabinu, pro naše oko zřetelnou a jasnou, pro lidské oko skrytou a tajemnou.... je pouze na tobě, jestli přijdeš na to, o co se jedná, ale každá chytrá mysl na to přijde... dodal tygr úsměvně...

Sawaii Hitomi

Každá chytrá mysl? Pfuu tak to projedu na celé čáře... Smutně jsem si povzdychla a pozvedla hlavu k modré obloze,svěží vánek mi pročechral dlouhé vlasy,dodalo mi to trochu odhodlání,ale pořád se ve mě držela tréma. Takže najít slabinu tygrů,urovnám si věci,které jsem se o tygrech dozvěděla z knížek.Tygři jsou mohutná zvířata s velkou silou,mají výborné smysly,dobré noční vidění,stále ostré drápy,dlouhé zuby,které si opravdu nepřeji mít ve své kůži...Jaaj,ale to je všechno pro a žádné proti,sakra musí být nějaká slabina... Zadívala jsem se na vodní hladinu,po které jsem kráčela společně s Akatorou,hledala jsem v jeho odrazu jakoukoliv nápovědu,ale po chvilce jsem to vzdala a znovu se zadívala Akatorovi do velkých očí. Akatoro-sama odpusťte mi mojí zvědavost,ale jak jste se stal králem tygrů? Nevím proč mě to zrovna napadlo,ale celkem mě to zajímá... Trochu přiblble jsem se usmála a dále potichu kráčela vedle toho krásného tygra,kterého už asi za svůj život podruhé neuvidím...

Akatora

Takovou otázku bych tedy od lidského mláděte vskutku nikdy nečekal, ale dočkej času, jako tygr své kořisti, teď ti to ještě neřeknu... promluvil jsem opět s mírným úsměvem na tváři, potom jsem si olíznul svým dlouhým jazykem skoro celý obličej, což mohlo působit mírně komicky, avšak ani nemuselo, už zbývalo pouze několik metrů k pokoření celé délky jezera, na konci nás, nebo vlastně pouze Sawaii čekalo celkem nemilé překvapení...

Sawaii Hitomi

Jako tygr své kořisti? To už odtud vážně nevyjdu? Chjoo a já jsem toho chtěla ještě tolik udělat...Ale ne,nepřišla jsem si sem pro smrt,takže hlavu vzhůru a s úsměvem do boje. Trochu jsem se začala povzbuzovat a na tváři mi naskočil takový spokojený výraz,ale fakt,že jsem netušila co na mě čeká,mě trochu děsil.Snažila jsem svůj strach přebít tou myšlenkou,jak se bude asi Takashi tvářit až mu povím,co jsem prožila,tedy pokud přežiju toto setkání...

Akatora

Jakmile jste dorazili až na samotný konec jezera, respektive napajedla uprostřed celého lesa, jste zastavili. Akatora se na tebe podíval a na jeho chlupaté tváři se zjevil široký úsměv Teď uvidíš něco, co se jen tak někomu nepoštěstí... řekl, poté se postavil před obrovskou čnící kámen ze země a začal hlasitě, typicky tygře vrčet směrem na ten kámen. V tu chvíli si mohla vidět, jak se kámen pohybuje a vytváří něco jako vchod do podzemní krypty, nebo sis alespoň myslela, že to je krypta. Po několika, nejspíše i stovkách schodů směrem dolů, které jste prošli si spatřila něco nečekaného, bylo to celkem velké podzemní údolí, byla tam voda, flóra a fauna, zvířata, avšak hlavně, byli tam snad stovky tygrů a tygřích mláďat. Co tě však hodně překvapilo bylo slunce, nemohla si pochopit, jak se sem mohlo dostat slunce, až si se podívala nad hlavu, v podstatě uprostřed stropu bylo něco jako díra, prvně sis myslela, že to je zrcadlo, ale poté si pochopila. Na stropu tohoto obrovského údolí téměř 80% tvořilo ono jezero, jen ze spodní části a fungovalo jako sklo, nejspíše nějáká obranná speciální technika, nemohla si to pochopit. Ještě před několika minutami si po tom dně šlapala a jasně si cítila zeminu pod nohama, tohle tajemství zůstane nejspíše ještě dlouho neprozkoumané, tak jako tak si kráčela v tomto údolí tygrů pomalu, avšak jistě za Akatorou, který tě nejspíše vedl až na samotné bojiště o svitek...

Sawaii Hitomi

Šli jsme dlouho,už jsem si pomalu začínala myslet,že stárnu,ale najednou jsme se zastavili někde na konci celého jezera,byl zde kámen,Akatora na něj začal vrčet,trochu jsem to nechápala,až se najednou kámen začal pohybovat. Ah,takže vchod,který se aktivuje zvukem tygrů,asi to je vážně něco cenného,když to mají takhle zabezpečené... Při pohledu na dlouhé,opravdu dlouhé schody se mi trochu zamotala hlava,ale nakonec jsem je zdolala rychleji než jsem myslela,avšak dlouhá cesta byla přeci k něčemu dobrá.Ocitla jsem se totiž v podzemním údolí,vypadalo to tu ještě lépe než nahoře,všude byli tygři,celé rodiny tu pobíhali mezi pestrou flórou a jinými zvířaty. Ooo kawaii,Akatoro-sama já smekám nad krásou vaší země pane,je to tu opravdu nádherné a všichni vypadají tak šťastní. S úžasem jsem si prohlížela vše okolo mě,nejvíce se mi však líbilo hraní malých tygříků,byl na ty malé roztomilé kuličky takový krásný pohled,chtěla jsem jít blíže,ale nakonec jsem se ovládla a beztak by to asi nebyl nejlepší nápad. Akatoro-sama myslíte,že pokud přežiju Vaší zkoušku,mohla bych tu chvíli být? Mezi ostatními,je tu tak nádherně a já nepospíchám zpět domů... Roztomile jsem se zaculila,ale to mi obličej osvítilo prudké světlo,nějak jsem nemohla pochopit,kde tu vzali slunce,ale po chvilce usilovného přemýšlení mi to došlo,tedy spíše pouze z části jsem na to přišla,ale to mi stačilo,tato krajina se mi ještě více zalíbila,přišlo mi to tu jako v pohádce.Ještě jednou jsem si pořádně prohlédla okolí,chtěla jsem si toto místo navždy uchovat v paměti,nakonec můj pohled opět padl na malá koťátka,znovu jsem se usmála a kráčela potichu za Akatorou-sama...

Akatora

Pokud získáš svitek? Možná, ale uvidíme, získat svitek není pouze o boji, ale také o tom, jak tě přijmou ostatní tygři, samozřejmě pokud by získal svitek například zloděj, tak mu bude k ničemu, protože pokud si povolá pomocí Kuchiyose no Jutsu kohokoliv z nás, tak mu v boji nepomůžeme, proto se pouze mezi tygrem a svolávačem uzavírá za pomocí krve, aby šlo vidět, že summon a svolávač si jsou rovni... dodal Akatora a pousmál se, podíval se opět na dívku a poté se porozhlédnul okolo, pohled na toto místo mu vždy udělal dobrou náladu, nevěděl proč, ale prostě to tak bylo, údolí plné zvířat, které ho zvolili po tom incidentu za svého krále Souboj se bude konat zítra, dnes můžeš zůstat tady a seznámit se všemi, narozdíl od tygrů tam venku tihle umějí mluvit... dodal uštěpačně Akatora...

Sawaii Hitomi

Jsem si toho vědoma pane. Odpověděla jsem na to,co mi říkal Akatora a svitcích a jejich majitelích,poté jsem se dozvěděla,že tihle tygři v údolí dokonce umí mluvit. Ooo to je ještě více kawaii,jop jop jop musím se jít rychle seznámit,jsem bych se mohla jednou přestěhovat...Bože můj,co to plácám nejsem žádný tygr abych tu mohla žít...Ale když tady je to tak kawaiii.... Začala jsem se v duchu rozplývat,po chvilce jsem se záhadným způsobem vrátila k sobě a uklonila se Akatorovi. Hai Akatoro-sama budu se těšit na zítřek. Usmála jsem se,rychle zvedla hlavu a zmizela někde mezi ostatními tygry. Tak kam teď? Asi jsem si měla požádat o nějakou mapku,takže doprava nebo doleva? Opatrně jsem našlapovala,abych moc neponičila tu krásnou přírodu okolo mě,najednou jsem vrazila do jednoho z tygrů,rychle jsem odskočila a hluboce se uklonila. Gomenasai pane,nekoukala jsem na cestu a omylem do Vás vrazila,prosím odpusťte... Začala jsem se omlouvat,možná moje omluva vyzněla až moc přehnaně,ale já si udržovala respekt ke všem tygrům,kteří teď byli okolo mě,ať už to byli mladí nebo staří,brala jsem všechny na úrovni,na které byl u mě Akatora-sama...

GM

Stále si kráčela po celém udolí, celé tohle místo pro tebe bylo něco nového a velmi zvláštního, nevěděla si, co si o tom máš vlastně myslet, že tohle všechno a tady... nicméně, po několika minutách chůze si došla až k něčemu, co ti zdánlivě připomínalo něco jako budovu, když si došla až k tomu, tak si zjísila, že je to spíše něco jako chýše vytvořená ze spojení několika velkých větví ze stromů a pokrytá obrovskými listy místo střechy, ale stačilo ti to. Chýše byla prázdná, byla tam postel, vytvořená podobně jako samotná chýše, očividně se někdo staral o tvé pohodlí, protože tygři měli ve zvyku spát venku...

Sawaii Hitomi

Po dlouhém obchůzce jsem najednou narazila na něco,co bylo dosti neobvyklé a v jiných místech údolí jsem to neviděla.Byl to přístřešek tvořen ze spousty propletených větví a velké listy vynahrazovaly střechu. Fíha,co to je? Vypadá to ale roztomile... Usmála jsem se pro sebe a opatrně nakoukla dovnitř,byla tam postel,také tvořená ze stejných věcí jakými byla chýše. Eh,etoo já bych se klidně vyspala venku mezi ostatními,ale tak není slušnost odmítat takové přivítání... Šeptla jsem si potichu,vešla dovnitř a sedla si na postel,trochu mi to připomnělo můj poloprázdný pokoj,jediné co mi tu teď chybělo byl můj klavír,ale dalo se to bez něj přežít. Asi bych potom měla poděkovat tomu,kdo mi udělal tenhle úkryt... Tiše jsem povzdychla a vedle sebe odložila tašku se svitky a katanu,chvilku jsem jentak posedávala na posteli a dírou,která představovala vchod se dívala ven na tygry.Nakonec jsem si lehla na svojí tašku,ze které jsem si udělala další polštář,katanu jsem schovala pod postel a zavřela oči.Nespala jsem,spíše jsem odpočívala a představovala si zítřejší zkoušku...

GM

Po několika minutách, co si ležela si nakonec usla, samozřejmě tomu napomohl čerství vzduch a zvuky přírody, které všude okolo tebe byly. Včasně z rána si se probudila, slunce ti svítilo do tváře a ty si cítila to teplo, které vydávalo, vyšla si ven na trávu a ucítila si mírné mokro, večer muselo pršet. Pomalým, avšak sebejistým krokem si se vydala k místu, kde si předtím vyděla Akatoru naposledy, byla to velká kamenná budova, nebo spíše něco jako zříceniny chrámu zhruba uprostřed celého údolí. V centru toho všechno bylo něco jako arény, která už jako kdyby na tebe z dálky volala po boji. Stále, svým sebejistým krokem si pokračovala k centru údolí - k aréně...

Sawaii Hitomi

Prudké sluneční světlo mi osvítilo tvář a to mě okamžitě vzbudilo.Bylo tu krásně,pořádně jsem se protáhla a hlasitě si zívla,pomalu jsem vyšla ven na čerstvý vzduch,tráva byla trochu vlhká což svědčilo o tom,že večer muselo pršet. Heh zajímavé,dokonce jim tu i prší,vážně je tu překrásně.. Široce jsem se pro sebe usmála a zadívala se na odraz slunce,rozešla jsem se k místu,kde jsem se včera oddělila od Akatory,přičemž jsem si cestou užívala vůni přírody.Došla jsem až k nějaké kamenné zřícenině,stála jsem přibližně uprostřed údolí a ještě jednou otočila hlavu k tomu krásnému místu odkud jsem před chvílí vyšla,usmála jsem se pro sebe a plácla se rukama do obličeje. Tak jo,jdeme na to! Začala jsem se povzbuzovat,naposledy si zkontrolovala všechny svoje zbraně a sebejistě se rozešla do arény...

Akatora

Takže si zde, dobrá tedy... zkouška probíhá velmi jednoduše, jedná se o souboj myslí, ne pouze technik. Tygři jsou známí rychlí a mrštní lovci, kteří mají sílu ve svých pazourách, útočíme rychle a zběsile, tím pádem náš svolávač musí mít chladnou mysl a alespoň částečně si promyslet, co v boji nadejde... dokončil Akatora svůj monolog, poté se podíval na okolí soubojiště, jen hlasitě zavřel, v tu chvíli všichni tygři, kteří byli v aréně a překáželi odstoupili mimo ni a začali zaujatě pozorovat, ten ještě nezapočatý souboj...

Sawaii Hitomi

V půlce arény stál Akatora,přišla jsem k němu blíže a hluboce se uklonila. Zdravím Vás,Akatoro-sama.Vaše ponaučení budu mít na vědomí a budu se snažit ze všech svých sil,abych Vás nezklamala. Dodala jsem odhodlaným hlasem a začala se trochu rozehřívat tím,že jsem začala poskakovat z jedné nohy na druhou a naopak. Souboj myslí? Tak to si udělám menší statistiku... Stále jsem přeskakovala z nohy na nohu,ale přitom jsem se začala rozhlížet okolo sebe a prozkoumávat všechny kouty arény. Takže jsem v kamenné aréně,nic moc tu neroste,zdi jsou zničené a na zemi leží nějaké kousky kamenných desek ze stěny,ty by se daly ještě využít pro můj prospěch... Lehce jsem se usmála a přestala na chvilku skákat,pevně jsem si stoupla na zem a zadívala se do tváře Akatorovi. Akatoro-sama mým cílem bude co přesně? Vás zranit nebo nějakým způsobem spoutat,abych Vám zamezila v pohybu? Optala jsem se a znovu začala přeskakovat na jednom místě...

Akatora

V tom je právě onen důvtip, cíl tvého souboje ti neřeknu, ale máš deset minut na to, aby si na to přišla a ještě to provedla, jestli se ti to povede, tak patří svitek tobě, a pokud ne, tak nejsou tygři určeni právě pro tebe... řekl Akatora a pousmál se, věděl, že tento test je celkem neobvyklý, neli přímo unikátní pouze pro tygry Můžeme začít, a nemusíš se bát, mám velkou výdrž... dodal jsem ještě, nechtěl jsem, aby mě ta dívka šetřila, protože právě v tuto chvíli potřebovala všechnu svou sílu...