Místnost pro Summona R

Hao Tanaka

Kráčajúc v ústrety osudu sa mu pomaly meter za metrom objavovali obrysy ... Keď kráčame v ústrety neznámemu obyčajne máme strach, prehovoril som jasne a nahlas, pričom som kráčal hustým lesom počúvajúc búrlivú rieku popri ktorej som pokračoval v ceste.

Nani ?! To je teda riadna blbosť... ozval som sa poriadne nahlas a privrel som malú knižku spojením prstom dohromady pričom som si ju vopchal niekam do zadného vrecka svojho oblečenia. Stál som na akejsi skale, a na druhej strane bol most ponad rozbúrenú rieku, skutočne by som nemal problém z výškou, avšak most bol momentálne v stave "buď alebo" a môjmu napomáhaniu či sa po ňom vybrať vpred nepomohla ani prehnitá doska ktorá sa zrútila do rozbúrenej rieky, kde ju neodplavilo ale roztrieštil prúd na márne úlomky. Preglgol som a s typicky nespokojným výrazom v tvári som sa zatváril akoby to mal byť celé len totálne nevtipný vtip.

Spravil som teda napokon opatrný krok vpred, zdalo sa, že most je pevnejší než vyzerá, a tak som spravil krok číslo dva, tri ... postupne som sa takto dostal do prvej tretiny mostu, ktorý sa však bohužiaľ rozhodol, že ďalej by som si mal zaplávať, pretrhlo sa lanko na jednej strane, a celý most sa prevážil, v poslednej chvíľke som sa zachytil pevne druhého lana, a ostal visieť dobrých 30 metrov nad rozbúrenou riekou, uprostred džungle kde mi sotva niekto pomôže. Skutočne zlý vtip, povedal som nahlas, a následne som druhou voľnou rukou siahol po kunaii a po kratšom odpočte som prerezal jednu časť lana... následne som už len letel ponad vodu na druhú stranu a v tom sa to stalo. Vrazil som do skaly takou silou, že sa snáď ozvena rozľahla po celom kontinente, akonáhle prach ustúpil, z ruín plných obrovských balvanou trčala ruka, po ktorej stekala priezračná červená tekutina, na predlaktí bolo jasne vidieť tetovanie ako darček od skupiny Tenshi, ktorú tvorili veľmi mocný ľudia.

Prudko som potlačil rukami a obrovský kameň vážiaci snáď tonu spadol priamo do rieky, a ja som prerývane dýchajúc ostal sedieť na mieste, kde som sa rozmlátil o skalu. Po tele mi prechádzalo isté množstvo chakry a moje rany sa uzatvárali v podstate rýchlosťou, ktorú bolo možné sledovať voľným okom... vyplytval som svoje Chōsoku Saisei no Jutsu (Technika Zrychlené Regenerace), povedal som si nahlas, teraz som už stál a vyskočil o niečo vyššie, ocitol som sa na druhej strane, obísť by mi to trvalo nejaký deň, takto to zabralo omnoho menej času, za trošku viac chakry, ktorú som potreboval na niečo iné.. pokračoval som v ceste k miestu vyznačenému na mape, kde som aj dorazil po nemalom čase.

Čo by nato povedal asi Yoe... to bola hlúpa nerozvážnosť, mohol si sa zabiť, mohol si sa vážne zraniť, to si nemôžeme dovoliť, v dnešných časoch nie, si dôležitejší než si myslíš, aj keď tomu nechápeš, príde čas keď to raz všetko pochopíš úplne... bla bla bla, ktovie ako dlho to ešte bude trvať, ... zaintonoval som napodobňujúc jeho vážny prístup, nemohol som sa ubrániť nepeknému pocitu toho, že moja smrť sa neodvratne blíži, vedel som, že raz ma využijú, aký starý som asi mohol byť ? pomyslel som si vo vlastných myšlienkach.

Ōshishi

Dlouho si procházel lesem, po několika minutách si se dostal na větší mýtinku, respektive to vypadalo jako dávno zapomenuté místo, mírně si se pousmál a skrze paprsky slunce, které ti překáželi v dokonalém výhledu si se zadíval na obrovský Kamenný Výběžek (link), na kterém ležel obrovský lev (link) majestátních rozměrů, jehož hříva dosahovala obrovských rozměrů, právě ležel, vypadalo to jako kdyby se slunil. Když si přišel blíže, mírně se zvedl a podíval se na tebe Již jsem tě očekával, Hao promluvil lev mohutným hlasem a pousmál se, vycenil tím pádem na tebe jeho obrovské a určitě nepříjemně ostré bílé zuby, zvláštně se protáhl a postavil se na všechny čtyři, v tu chvíli si se mírně zalekl, avšak zároveň si byl ochromen tou majestátností a mocí, která z toho zvířete plynula. Jakmile se totiž postavil, tak si mohl vidět jeho skutečnou velikost, jeho hříva na slunci nabírala ohnivě červenou barvu a doslova zářila jako to nejčistčí zlato, které si kdy viděl, po mírném zívnutí seskočil ze skály, zem okolo se mírně rozklepala a ty sis mohl všimnout obtisků jeho obrovských tlap na zemi.

Hao Tanaka

Tak to je ono, skutočne.. impozantné, pomyslel som si akonáhle na mňa dopadol mohutný tieň tohto obrovského tvora, a akonáhle sa zem zatriasla pod jeho silnými nohami, som ostal vytrhnutý z vlastných myšlienok o svojej neďalekej budúcnosti a o tom čo ma ešte čaká na ceste, ktorú mi určí Tenshi. Keď dopadol zo svojho skoku len pár desiatok metrov odo mňa tak aby na mňa mohol stále aj napriek svojej veľkosti vidieť, som pozdvihol hlavu niekam do výšin k jeho veľkým očiam, a hrive okolo jeho hlavy.

Sklopil som zrak, spravil krok až dva dozadu, a opätovne som sa zadíval smerom k jeho očiam. Čakal si ma! ozval som sa podstatne nahlas, aby ma zreteľne počul. Ōshishi ... stretli sme snáď už niekedy ? Cesta sem trvala večnosť, ale už len pre pohľad na toto miesto to stálo zato... pričom som sa zdanlivo pousmial rozhliadol sa okolo seba, a v rozpakoch som hodil batoh na chrbte k svojim nohám a ruky prekrížil za hlavu, pričom som sa doširoka s úsmevom zadíval na kráľa všetkých šeliem, očakávajúc čo príde ďalej.

Ōshishi

Osobně? Vlastně nikoli, samozřejmě až do dnes. Ale již mnohokrát jsem o tobě slyšel skrze mé posli a pomocníky, svět kolem nás je plný míst, kde náš druh žije, na to nezapomínej. A to, že ty je nevidíš neznamená, že oni nevidí tebe, chlapče... promluvil hlubokým hlasem obrovský lev a několikrát tě obešel a doslova tě zkoumal zvědavým pohledem Předpokládám, že sis přišel pro svitek, že? Ale snad víš o tom, že musíš projít prvně zkouškou, jestli si ho hoden... dodal lev a přitom se mírně pousmál, díky čemuž opět ukázal své bílé a určitě velice ostré zuby Snad jsi připraven na souboj se mnou, protože já tě rozhodně nebudu šetřit, Hao... ozvalo se ještě ze shora.

Hao Tanaka

Tak mojou skúškou je súboj ? Až moc násilia po prvej minúte zoznámenia sa, nemyslíš ? pousmial som sa, napriek tomu som nedal najavo svoje obavy z toho, že by ma tento tvor mohol zašliapnuť k jadru zeme, alebo ma skrátka prehltnúť ako aj rovnako ľahko roztrhnúť v zuboch na dve časti. Nech je ako chce, musím zostať ostražitý, prišiel som sem síce pripravený na všetko možné, ale predsa len, vyzerá to nevyspytateľne. Ōshishi však nebol jediný kto si tu prezeral, pozorne som ho sledoval po celý ten čas, informácie boli vždy všetkým čo som mal, inak boli moje schopnosti príliš limitované v mnohých odvetviach, preto som vždy potreboval nielen hrubé násilie ale aj svoju hlavu a inteligenciu, ktorej som naštastie pravdepodobne nemal málo, dôkazom by mohlo byť aj to, že stále dýcham.

Ōshishi

Možná ano a možná ne. Každé ze zvířat, z naší obrovské říše má pro svůj druh vlastní pravidla, zvyklosti i způsoby, jak určit, zda je někdo hoden stát se jejich svolávačem. Pro nás, majestátní lvy neexistuje lepší způsob, jak si určit našeho svolávače, než-li souboj. A rozhodně bych ti radil, aby si mne nešetřil, protože já tebe šetřit nebudu, Hao... promluvil majestátní lev a opět vycenil své bílé zuby, několikrát jemně pohnul hlavou, aby roztřepal svou mohutnou hřívu, která z jejich druh právě proslavila jakožto krále džungle. Poté popošel o několik málo kroků, což však ve skutečnosti pro Haa mohlo činit něco kolem stovek metrů, více než sto metrů však pravděpodobně ne, otočil se čelem k Haovi a mírně zívnul, poté se na něj zadíval a začal opět mluvit Dobrá tedy, nechť nám jsou hory a nebe svědky toho grandiózního souboje.

Hao Tanaka

Dúfal som, že to povieš, tak teda na to pôjdem všetkým čo mám! ozval sa Hao možno až príliš nadšene, neustále mal na tvári optimistický úsmev. Dal ruky dokopy, ale to čo vyzeralo na prví pohľad ako skladanie pečatí po chvíli začalo pripomínať pukanie si prstov, a následne sa rozkročenie ako príprava na boxerský zápas, v rovnakej váhovej kategórii. Následne Hao však zdvihol obe ruky do vzduchu vysoko nad hlavu stojac priamo pod levom, a udrel všetkou dostupnou aj nedostupnou silou do zeme, ktorú pohltili doslovné otrasy, a ozvena úderu sa rozľahla snáď po všetkých končinách... Ōkashō!!! drvenie sa zeme po stovkách skál v oblasti jeho láb, bola však zameraná len na jednu jeho labu, akoby bolo plánom uväzniť ju, ale akonáhle zmizol dym ktorý sa rozľahol všade vôkol, bol Hao stratený, doslova zmizol, ako aj jeho stopa chakry ktorú so sebou priniesol, zostal tam len batoh, Ōshish a ohromná diera v zemi.

Ōshishi

Lev pouze jednoduše odskočil, jeho velikost mu dovolovala velice jednoduché vyhýbání, pokud se jednalo o útok tohoto typu, jen se lehce pousmál, moc dobře věděl, že Hao je jeden z lidí, které nenajde snad vůbec nikdo, samozřejmě kromě lidí z jejich rodu. Na to pouze letmo pousmál a zadíval se okolo, prach se začal zvedat až nakonec úplně zmizel, očividně měl Hao v plánu takto zmizet, to však lev neřešil, věděl moc dobře, jak Haa vylákat ven, ve chvíli začal obrovský lev skládat pečetě, což mohlo vypadat mírně komicky Hishishi no Jutsu: Tategami - Hahonenbu (Technika Ohnivé Lví Hřívi: Tancující Ohnivé Kolo Tisíce Jehlic) vykřikl lev jeho mohutným hlasem, v tu chvíli začala jeho hříva doslova zářit červenou barvou a začala hořet, na první pohled to vypadalo celkem vtipně, jakmile však lev uvolnil techniku, tak se hříva začala doslova rozlétat do všech směrů, její pevnost se zvětila, takže samotatné chlupy fungovaly v podstatě jako Senbon, navíc byl tento senbon obalen ohnivou podstatou, což průraznost ještě víc zvětila, díky velikosti onoho lva měla tato technika obrovskou ráži, dokonce až několik stovek metrů okolo lva.

Hao Tanaka

Ten úskok otriasol zemou asi rovnako dobre ako Hao, napriek tomu sa udržal na nohách, a pohyboval sa smerom k veľkému tvorovi. Podľa toho čo cítil, vedel, že sa chystá niečo veľké, trvalo to tak sekundu, a rozhodol sa napnúť sily a skočil. V poslednej chvíľi dopadol pod telo veľkého leva, a krajinu odrazu pohltili plamene ohnivých senbonov, ktoré sa rozľahli na miesta ktorými pred pár sekundami ešte bežal. Odrazu však Hao spravil prudký pohyb rukou aby uhasil zranenie ktoré obdržal počas behu, keď sa mu podarilo uhasiť plamene, na ruke mal nepríjemnú popáleninu, z ktorej sa navyše valilo slušné množstvo krvi, tú lev mohol zacítiť, a teraz aj vedieť kde som. Rana sa začala o pár sekúnd sama zoceľovať a ja som vyhodil do vzduchu skalu o meter väčšiu než ja, priamo na jeho veľkú hlavu, pričom som sa snažil dobehnúť k nemu a zachytiť sa skôr než uskočí, potreboval som sa dostať priamo naňho, takto by to nemalo zmysel, bol príliš veľký, kameň mal len odpútať pozornosť.

Ōshishi

Copak si myslíš, že tohle bude mít skutečně nějaký smysl? ozval se mohutný hlas, lev se odrazil předníma nohama a odletěl o několik metrů hned ve chvíli, kdy jsi se k němu přiblížil. Kámen letěl tím pádem směrem na jeho hlavu, ten však lev očividně neřešil a jakmile byl kámen o kousek blíže k němu, tak ho jednoduše smetl tlapou a tím ho odhodil o několik stovek metrů vedle sebe Hishishi no Jutsu: Tategami - Hitenpen (Technika Ohnivé Lví Hřívi: Ohnivé Kolo Štěstěny) ozvalo se mohutným hlasem, v tu chvíli lev udělal několik krouživých pohybů hlavou, jeho hříva se přitom pohybovala ve vzduchu jako tráva v silném větru, u posledního kola se v lince toho točení začalo tvořit něco jako ohnivé kolo přesného tvaru který dělal lev, po několika sekundách lev přestal a před jeho hlavou hořelo obrovské ohnivé kolo, které si mohl vidět i z té obrovské dálky několik desítek metrů, lev fouknul, v tu chvíli se kolo rozhořelo ještě více a zároveň se točivým pohybem rozletělo přímo oproti Haovi.