Keiko Lysea

Doki by podle všeho měly být tu! Usmála jsem se a prstem ukázala na malý křížek,který byl vyobrazený na mapě v knížce,přičemž jsem otočila stránku a tam byl jejich přibližný nákres,bylo to podle mě celkem věrohodné,ale kdo ví...

Spoiler:

Jejich přibližný vzhled,jsou sice celkem neobvyklý,ale jejich síla též není nejmenší,takže si nažhav ten váš rodinný meč,protože tohle bude sranda! Doufám,že budeš alespoň z části užitečný emouši! Ame nebuď tak zákeřná k ostatním,buď ráda,že tam s námi někdo vůbec jde! Nejradši bych tam šla sama a pobila ty tři obry! Nebo oni by pobily nás,Ame až dorazíme domů dám ti povolení zmlátit nějakého vesničana Temné Říše,ale budeš opatrná,nechci aby na nás vyjel Shikio-sama nebo Noctis-sama! O to se neboj! Po pro mě dlouhé době jsme se konečně já a Nichiro ocitli na ostrově,kde by ty příšery měly být,snažila jsem se jít podle vlastních instinktů,které mi napovídaly kde zahnout a kudy jít dál,věřila jsem že dříve nebo později narazím na něco,co mi ukáže přímý směr k mému cíli...

Nichiro Akuma
Nichiro trocha ignoroval vnútorné rozhovory Keiko, pričom sa viacej zamerial na tých Doki, ktorých mu Kei ukázala, vyzerali priam desivo, a boli traja... aj keď pokiaľ by sa to malo brať teoreticky, tak oni sú štyria, ale Nichiro vedel, že to im moc nepomôže.
"Vyzerajú byť dosť silní, asi aj sú..." Pošeptal pričom si ich ešte raz poriadne obzrel, očividne moc nenarozprávali, a hlavne boli asi slepí, no asi by to také ľahké nebolo, pretože inak by Keiko nepotrebovala nikoho so sebou, no Nichiro veril, že sa im to podarí, predsa len to bral ako výzvu, niekoho s kým si môže zmeriať svoje schopnosti, aj keď jeho schopnosti boli ešte v celku obmedzené. Pomaly sa blížili podľa mapy, aj keď si moc istý Nichiro nebol.

Doki

Procházeli jste hlubokým lesem, v jednu chvíli jste mohli okolo vás cítit jemný závan větru, skoro jako kdyby okolo vás něco velice rychle proběhlo skrze větve stromů, jak mají povětšinou ve zvyku pouze shinobi. Najednou se na větvi před vámi zjevili tři obrysy ve stínu, jak vítr foukal a pohyboval s listím, tak světlo občas dopadlo na jejich těla a vy jste mohli poznat, že to jsou právě Doki. Stačil jeden jediný krok dopředu a jejich dosud zahalená tvář se zjevila na denním světla tohoto lesa, přesně jako na tom nákresu, byly hrozivý, sice slepí, ale i přes to rozhodně silní, avšak kdo ví, jak tento souboj bude probíhat... náhoda je velice zvláštní věc, a někdy, ač si to nechceme přiznat dokáže právě náhoda změnit chod všeho, co nás teprve čeká.

Keiko Lysea

Keiko zapoj mozek,už jsou tady... Smysly Ame se mi vždy hodily a byla jsem za ně ráda,přeci jen já bych dokázala přeslechnout rychlé pohyby v lese,takže jakmile se před námi zjevily tři stíny,jen jsem se široce usmála a trochu se protáhla. Zdravím Doki-sama,moje jméno je Keiko Lysea a přišla jsem s vámi bojovat o svitek,jakožto uživatelka genjutsu za pomoci flétny jsem se rozhodla to s vámi zkusit. Četla jsem snad všechny pověsti,které se o vás píší a byly byste skvělý spolubojovníci v bojích proti mým nepřátelům. Usmála jsem se a pozorně si prohlédla Doki,když vyšli ze stínu a osvítily je sluneční paprsky,vypadali přesně jako na obrázku,který jsem viděla snad stokrát,ale takhle naživo to bylo ještě lepší a ta jejich výška,připadala jsem si jako malý mravenec,kterého by mohly rozdrtit jedním úderem. Akuma-san dávej si pozor,sice ano jsou slepí,ale ostatní jejich smysly jsou na velmi vysoké úrovni a ve sluchu předčí i toho nejbystřejšího shinobiho,není radno si s nimi zahrávat,právě proto jsem nechtěla jít sama... Řekla jsem klidně,protože jsem věděla,že nějaké šeptání by mi stejně k ničemu nebylo,zpod pláště jsem vytáhla svojí novou flétnu. Tak se ukaž,uvidíme co umíš ty můj nový poklade... Pevně jsem sevřela flétnu jejíž jméno jsem neznala,protože jsem si až po lovu chtěla dojít za Shikiem,jestli o tom náhodou něco neví,ale teď jsem se musela soustředit na boj,takže jsem si flétnu jen přiložila k ústům a vyčkávala...

Nichiro Akuma
Nichiro sa len pozrel na Keiko, a potom na Doki, ktorí sa pred nimi objavili. Bolo to zvláštne, boli očividne na veľmi vysokej úrovni, no Nichiro nechápal, ako je to možné, vyzerali ako nejakí mumáci, nie moc boja schopní, no podľa toho čo mu Keiko hovorila to tak nebolo, práve naopak. Nichiro sa trocha strachoval, pretože o svoj život už takmer pár krát prišiel a namiesto toho, aby sa bál by mal vedieť, ako si svôj život ochrániť, no jeho práve zaujímalo, či tí Doki vedia vôbec hovoriť. Nichiro len poskladal pečate, a potom čo Kei začala hrať tak len pošeptal.
"Suiton: Mizuame Nabara" A z úst vypľul tekutinu, ktorá sa rozľahla pod Doki, nebol si istý či to na nich zaberie, no veril, že hej.
"Bojím sa že sú silnejší, ako my..." Pošeptal Norio, no Nichiro jeho pesimistické hlášky ešte ignoroval.

Doki

Jejich rychlost jim sice dovolovala bez sebevětších problémů technice uhnout, ale z nepochopitelného důvodu stáli dál na místě, prostě a jednoduše jen stáli, najednou jste uslyšeli melodii, pro Keiko možná známou pouze z pověstí a báchorek, protože právě tato melodie měla dle knihy ovládat Doki, jmenovala se Mateki: Genbusō Kyoku. Nevěděli jste, odkud zvuk přichází, byl rozlehlý po celé oblasti, pouze jste ho slyšeli a najednou jste uviděli, jak se Doki v mohutné síle doslova odlepily od země a lepivá tekutina pod nimi se trhá, jejich síla musela být vskutku obrovská. Opět jste uslyšeli známou, tedy alespoň pro Keiko melodii, vycházela neznámo odkud, ale věděli jste, že Doki očividně nebudou mít právě svobodnou vůli, někdo je očividně ovládá a ten někdo nechce, aby jste zrovna vy získali právě tohoto summona.

Keiko Lysea

Všechno vypadalo celkem snadně,avšak jen do té doby než jsem odněkud zaslechla melodii,bylo mi hned jasné,že někdo v blízkosti hraje na flétnu a podle všeho se nejednalo o genjutsu,protože melodie se od sebe výrazně lišily,jakmile však Doki zaslechli zvuk,začali se pohybovat a to mě hned ujistilo,co za techniku to je. Zdá se,že nám někdo kazí plány,dokud nezastavíme původce těch melodií,tak nezmůžeme nic...Takže nový plán,ty zaměstnáš Doki,prosím snaž se je nějak moc nezranit,bojují z donucení a i oni jsou jen bytosti,momentálně jsou spíše loutky těch tónů,takže si dávej mimořádný pozor na to,odkud na tebe útoky jdou. Já se mezitím vydám s Ame najít toho uživatele,mám též flétnu a snad se mi podaří nějak vygenerovat ty zvuky,sice od toho nic moc neočekávám,ale jakmile ta cizí flétna dohraje a melodie se nebudou ozývat v tu chvíli budou Doki alespoň na chvilku volní,využij poté té příležitosti a já se pokusím vyřešit tu situaci s nepohodlným protivníkem... Povzdychla jsem si a odskákala takových 5 metrů za Nichira,přičemž jsem na chvilku zavřela oči a snažila se rozeznat sílu tónů,přeci jen všechny zvuky šly z určitého bodu,který se sice těžko hledalo,ale jakožto také uživatel flétny jsem měla výhodu. Najdu tě! Ať jsi kde jsi! Dělat z mých summonů loutky nebudeš! Křikla jsem neznámo kam a spojila se s Ame,přičemž jsme spolu pozorně naslouchaly tónům a rozeběhly se směrem,kde jsem si myslela,že by protivník mohl být. Jsem také mistr flétny! Nemůžu prohrát s nějakým jiným uživatelem! To nedovolím! Blblala jsem si sama pro sebe a přitom dále běžela lesem snažíc se najít centrum té melodie...

Nichiro Akuma
Nichirovy sa ten zvuk vôbec nepáčil, pretože znel hrôzostrašne, pričom sa predieral Nichirovy do uší. Hneď po tom, ako sa Keiko vydala za tým, čo ich kontroluje, tak sa Nichiro len zamyslel, no v tom stúpil Norio.
"No, Nichi. Mám pocit že sme v celku obkľúčení, sú traja, a ovláda ich niekto, predpokladám že ten človek bude nablízku, poprípade... Neviem nepoznám vlastností genjutsu s flautami, no dúfam že bude niekde tu, a dúfam že Keiko bude dostatočne silná na to, aby ho porazila... " Norio mal trocha strach, no vedel že Doki sú len bábky, preto sa Nichiro zamyslel, a vžil sa do role Keiko, čo by urobila ona. Keiko pripadala Nichirovy empatická, a preto sa rozhodol byť celkom milý. Nichiro sa teda len zamyslel, aj keď sa neusmieval, vedel že nemôže útočiť, musí si šetriť chakru k prípadnej obrane.
"Kto vás vlastne ovláda?" Pošeptal, pričom nečakal odpoveď no musel sa spýtať, aj keď vôbec netušil či hovoria, bolo to skôr rečnícke.

Doki

Doki neodpovídali, i přes jejich mlčenlivost si však měl pocit, že i kdyby byli volní, tak by nemluvili, mluva rozhodně nebylo nic pro tyto velice zvláštní tvory, opět zazněla melodie, podobná té, která zde už jednou hrála, ale některé tóny měli mírně jiný spád, což způsobilo ihned velice nevypočitatelné pohyby Doki, rozletěli se směrem k tobě, jejich rychlost očividně byla jedna z jejich výchozích schopností, protože byla velice solidní, ne jejich hmotnost a výšku rozhodně. Ve chvíli tě obklíčili ze tří stran a pozorovali tě, zatím neútočili a melodie jako taková vůbec nezněla, ale vypadali být kdykoliv připraveni na jakýkoliv útok. Jsou slepí, takže se řídí sluchem, stačí pouze jeden jediný zvuk, který možná ani sám neuslyšíš a budou přesně vědět, kam zaútočit, aktuálně by nebylo moc dobré se hýbat, protože seš v obležení všech tří summonů...


Běžela si stále dál, nemohla si přesně rozpoznat, odkud se zvuk line, ale i přes to si cítila, že jdeš alespoň částečně správným směrem, skoro jako kdyby tvoje tělo vedla právě ona samotná melodie flétny vedoucí vpřed k útoky Doki. SKákala si z jedné větve na druhou, zvuk se stále stupňoval, ale ty si stále nic neviděla, všechno to bylo až moc zvláštní, skoro jako kdyby tohle všechno byla pouze iluze vytvořená právě hudbou, kterou si zaslechla, očividně si musela běhat v kruzích...

Keiko Lysea

Dokonce ani s pomocí Ame jsem toho moc nezvládla,určit přesné epicentrum zvuku bylo těžké i pro někoho,komu zvuk v podstatě "slouží" a to už bylo co říct,nesnášela jsem tenhle pocit beznaděje,ale musela jsem najít toho,kdo mi přebírá summony. Zároveň jsem doufala,že je Akuma v pořádku,protože přeci jen 1 vs. 3 bylo dost nevyrovnané a navíc Doki měli jasně navrch,tedy alespoň podle toho,co jsem věděla o nich a co o Nichirovi,ale stále mohl mít nějaké to eso v rukávu,takže jsem v něj věřila a ještě více přidala na tempu,přeskakovala jsem z větve na větev dlouho,možná až moc dlouho a cestou si všímala všeho,co bylo v okolí,tedy alespoň jsem si myslela,že si všímám. ,,Ame víš kudy dál?" ,,Netuším,ale všimla jsi si toho?" ,,Čeho?" ,,Zase nevnímavá,to i to poleno má lepší smysly jak ty Keiko! Ah takže za prvé,zvuk té flétny se stále zvyšuje,ale vidíš snad něco? Ne! Za druhé a to je celkem důležité,sice nesnáším abrakadabra iluze,ale tohle ještě rozpoznat dokážu,nevšimla jsi si nááááhodou,že neustále chodíme v kruhu? Zastav se na chvilku a zadívej se támhle!" Ame ukázala na jednu větev,která byla velmi ztrouchnivělá a nalomená v půli,něco mi říkalo že už jsem jí jednou viděla,ale to už mě zase vyrušila moje polovička. ,,Ano máš pravdu,tudy už jsme jednou šly,takže vyruš to genjutsu a potom se třeba někam dostaneme!" ,,Dobře Ame,děkuju ti za pomoc." Zůstala jsem stát na jedné silnější větvi a koncentrovala se,tato technika mi přišla spíše jen jako zahřívací kolo,takže se dala lehce zrušit,navíc větší rank jak B to být nemohlo,takže jsem poté jen potichu vyslovila slovíčko KAI a trochu se uvolnila. Tak pokračujeme? Jo! Běžela jsem opět dál,chtěla jsem už toho člověka potkat,velmi mě zajímalo,kdo ještě umí ovládat flétnu,protože tento styl boje byl ojedinělý a ne každý shinobi se ho zvládne ovládnout na tak dobré úrovni,že může genjutsu propojit s flétnou. Používat na někoho jako jsem já genjutsu,to mi příjde jako blbý vtip! Znovu jsem se ozvala a pokračovala v cestě za inkognitem...

Nichiro Akuma
Nichira rýchlosť Doki trocha prekvapila, no aspoň chápal, prečo tam Keiko chcela prísť s viacerími, no teraz tam bol len on sám, a okolo neho traja Doki. Nichiro sa len zamyslel, pričom prehovoril k Noriovy.
"No, mám pocit že týmto sa len tak ľahko nevyhneme, no predpokladám, že kebyže sa o to len pokúsime, tak to dopadne... veľmi zle..." Pošeptal Nichiro, no Norio namietal.
"Myslím že bude múdrejšie koncentrovať chakru do nôh, a následne vykočiť... ale je pravda že to využijú, takže neviem ako to urobíme... Asi by bolo treba len reagovať na útok, možno to bude najideálnejšie..." Norio nakoniec stíchol, a Nichiro teda nič nerobil, bol síce schopný koncentrovať chakru do nôh, alebo pomocou démonieho kroku újsť, ale mal pocit, že by mu to neprešlo.

GM

Všichni Doki pouze stáli, až najednou se ozvala jasná a zřetelná melodie flétny, v tu chvíli se začali končetiny Doki pohybovat, melodie je přesně vedla k tomu, co mají udělat. Zaujmuli velice zvláštní pozici, udělali okolo tebe v podstatě něco jako trojuhelník, přitom mezi sebou protáhli neviditelné lanko, které navíc nevydávalo žádný zvuk, lanko bylo v podstatě od spodu až nahoru, vypadalo v podstatě úplně stejně jako plot, nad vámi se přitom tyčila velká větev, která bránila čistému výskoku nahoru, na jejím povrchu byl přilepen výbušný lístek, byl však zamaskovaný.

Lavi Hyūga

Priložil som ruku o kmeň mohutného stromu na ktorého konároch som stál, díval som sa smerom dopredu.. museli prejsť len pred chvíľkou, to je otrava, uškrnul som sa, pričom som následne odlepil ruku od stromu, a sústredením chakry v chodidlách som preskakoval s vetvy na vetvu čo najrýchlejšie som toho bol schopný. Blížil som sa skutočne rýchlo vzhľadom nato, že moje 2 ciele stáli nehybne som ich náskok doháňal dosť dobre, pričom som bral každú možnú skratku cesty aká existovala, pretože som tieto lesy poznal, keďže som už nimi prechádzal nespočetne krát, ako mnohými inými miestami na území Temnej Ríše.


Netrvalo dlho a dorazil som na miesto, alebo skôr len na prvú časť mojej zastávky, z neznámeho miesta v okolí naraz v blízkosti Akumy, prefrčali tri kunaie. Štyri... a päť, pomyslel som si, pričom aj tieto vyleteli z úplne iného miesta ako tie predtým, pohyboval som sa rýchlo, a priamo nad nimi, niekde v korunách stromov, pričom som bol stále krok napred pred ich zrakmi. Kunaie od seba leteli len v sekundových intervaloch, každý jeden z nich však zasiahol veľkou rýchlosťou a neskutočnou presnosťou presne to čo som chcel, a čo mi nezostávalo skryté. Lanká sa postupne spretrhali, a maskovaný výbušný lístok zasiahol piaty kunai, pričom trafil jedného z Doki do ruky, kde ho aj následne pripevnil, avšak nevybuchol. Lavi Hyuuga stál len pár metrov nad Akumom, Nichirom a Doki, keď následne len svojimi očami v ktorých bolo zreteľne vidieť onú očnú techniku Byakugan, celkom ľahostajným spôsobom pozrel na troch obrov pod sebou. A kde je Keiko ? opýtal som sa dosť zreteľne, pričom som uvoľnil zápästia rúk ktorými som pred malou chvíľkou vrhol niekoľko kunaiov, na svoje ciele. Následne som len privrel oči, a sústredil sa na tok svojej chakry, keď som ich otvoril, môj pohľad prešiel skrz les astronomickou rýchlosťou, až som spočinul na jej chrbte, bola vzdialená len nejakých 10 minút od nás. Tak nič.. povedal som, a následne som položil už lepšiu otázku.. ideme preriediť týchto trotlov ? na tvári sa mi zjavil úškrn, pričom som ich prebodol svojím pohľadom, chcel som vedieť čo sú vlastne zač, ale napriek tomu ma to až tak nezaujímalo. Si samý malér Keiko-chan, keby som ti to nesľúbil, ostanem na Nagatashi, užívať si turistický výlet.. ktoré od tohto miesta nebolo až tak vzdialené.

Keiko Lysea

V lese jsem se už začínala nudit,avšak v tu chvíli jsem uslyšela mě alespoň z poloviny známé tóny,za kterými jsem se vydala a cestou se rozhlížela všude okolo sebe. ,,Ame myslíš že to bude silný protivník? Ovládá taky flétnu a zjevně se mu Doki podvolili..." ,,Nech toho Keiko! Ať je to kdokoliv,alespoň budeme mít nějakou akcičku,tohle chození sem a tam mě už nudilo!" ,,Zase plná energie co?" ,,Žijeme jen jednou,takže proč se stále nudit? Navíc,určitě to bude nějaká lowka,kterou dáme,takže se nestrachuj!" ,,Dobře,ale budu tě potřebovat je ti to jasné?" ,,Znám tě už dost dlouho Baka!" Usmála jsem se sama pro sebe a přivřela oči,sluneční paprsky mi dost nepříjemně dopadaly na tvář a tak mě z části oslepovaly,když v tom jsem najednou cosi zahlédla,spíš to byl jen takový mžik čehosi,nešlo to rozpoznat,ale rychle jsem se rozeběhla za tím. ,,Ame?" ,,Neřeš to a běž dál!" Zvuk se stále zesiloval a já si byla nějak podvědomě jistá,že jdu správně,konečně jsem po chvilce pátrání narazila na to,co jsem celou dobu hledala. Rychle jsem se skrčila za jeden větší keř a odtud sledovala siluetu člověka,který hrál na flétnu,skrýval se ve stínu,takže jsem nic neviděla,nepoznala jsem či je to muž nebo žena,ale najednou jsem sebou z ničeho nic škubla. ,,Co to bylo?" ,,Nepříjemný pocit na mých zádech! Někdo nás sleduje a ten pohled mi nahodil husí kůži!" ,,Snad to nebude nic vážného,celkem by mě zajímalo,jak si vede Akuma-san s Doki,snad si tam moc neubližují,Akumy-san by mi bylo líto a Doki taky,takže by mohli všichni zůstat na místě..." Věděla jsem že skrývání už nemělo cenu,takže jsem pomalu vyšla z keře a zvedla ruku na pozdrav. Sate ty Baka! Co tu pohledáváš a proč mi kazíš snahu o lov Doki? Zatím jsem nechtěla moc představovat Ame,protože ona byla takové moje eso v rukávu,navíc jsem se teď chtěla co nejvíce dozvědět o neznámém člověku,který mi tu sabotoval mojí akci...

GM

Muž pomalu vystoupil ze stínu, pousmál se na tebe, jeho pohled spadl směrem k tobě Keiko Lysea, uvidíme jestli dokážeš projít zkouškou a zasloužit si svou odměnu, ale pro každou odměnu je zapotřebí něco obětovat, to si pamatuj... Keiko řekl muž, poté si dal flétnu k ústům a začal opět hrát, nic se však nedělo, tato melodie očividně měla ovládnout Doki pro jejich útok, muž odskočil o několik metrů a přestal hrát, jeho melodie však stále zněla díky ozvěně, kterou les poskytoval Takže sis přišla pro Doki? A víš o tom, že pouze vyvolený může ovládnout Doki? Dokázal do za celou dobu pouze jeden člověk, jeden člověk, který ovládnul Doki na úrovni, kdy mají svobodnou vůli, myslíš si, že to dokážeš? Keiko? optal se onen muž a pousmál se...


Doki se pouze pousmáli, výbušný lístek na jejich těle prakticky nic neudělal, jejich muskulatura byla totiž natolik obrovská, že něco jako výbuch výbušného lístku je nemohlo ani zdaleka ohrozit. Vypadalo to však, že se vám povedlo Doiki dokonale rozzuřit, odskočili o několik metrů na nepříliš vzdálenou větev, první z nich, ten, který se v rukách držel kyj se rozeběhl proti Nichirovi a hodlal Nichira očividně kyjem doslova zatlouci do země, mezitím druhý, který měl po celém těle jakési ostrny se rozeběhl směrem k Lavimu s rozhodnutím ho za pomocí taijutsu co nejvíce poranit.

Nichiro Akuma
Na ukázanie Laviho moc nereagoval, len ich viacej poštval, skôr ho zarazilo to, že na nich zaútočili, no aspoň to bolo 2 vs 3, čo už bolo v celku prijateľné. Nichiro sa len pozrel na Laviho, mierne sa pousmial, a potom sa plne venoval Dokimu, ktorý na neho zaútočil. S uhýbaním moc problém nemal, skôr ho zaujímalo, ako by mal zaútočiť, nebolo by moc bezpečné priblížiť sa k nemu až moc, no v nohách si nabil démonickú chakru, a následne pomocou Akuma Tenso prešiel za Dokiho, netušil či si ho Doki všimol, no v podstate mu to bolo celkom jedno. Rozhodol sa použiť jednu z jeho základných strategík pri boje, a to bol démonický meč. Celý meč nabila démonicka chakra, a Nichiro sa práve v tomto momente nachádzal asi 2 metre za Dokim, pričom na neho vyslal vlnu démonickej energie, a dúfal že sa mu podarí, to čo plánuje, aj keď si nebol istý ako by Doki zareagovali na démonicku chakru, keď im výbušný lístkok v podstate nič neurobil.

Lavi Hyūga

Tak to začína... akonáhle Doki vyskočil na moju úroveň, využil som svoju veľkosť oproti tej jeho, a zošupol som sa priamo pod koreň stromu na ktorý doskočil, a odrazil sa smerom dolu, s úmyslom ho oddeliť od tých ostatných. Bol som stále mimo jeho dosah, moja rýchlosť mi v tomto nahrávala, nepokúšal som sa o žiadny zbytočný útok, bolo zatiaľ skôr ako hra na mačku a myš, pričom som bol ten menší, rýchlejší a obratnejší, na druhej strane, mal som limity týkajúce sa únavy, zatiaľčo toto bol summon, ktorý mohol pravdepodobne takto poskakovať podľa melódie celý deň, Byakuganom, som sa však zameral aj na toho tretieho, ktorý zostal zatiaľ nehybný. Akonáhle spravil Doki ďalší pokus dostať sa ku mne, v rovnakom okamihu s sekundovým rozdielom, som sa ja odrazil dozadu a vrhol oproti nemu opäť kunaie s výbušnými lístkami s úmyslom ho aspoň nejako ochromiť alebo spomaliť. Ktovie čo robí Keiko... nemám v pláne uskakovať celý deň, takže by mohla nájsť toho čo hraje tú šialenú melódiu..

Keiko Lysea

Takže když už znáš mé jméno,bylo by celkem slušné se představit taky nemyslíš? Zašklebila jsem se a přistoupila blíže k panu neznámému,v ruce jsem křečovitě sevřela svojí flétnu,kterou jsem celou dobu držela v dlani. Zajímalo by mě,odkud znáš moje jméno...Ale na to bude času dost,spíše bych chtěla vědět,jak se tobě povedlo přebrat mi moje summony! Navíc nejsem tu,abys mě zkoušel ty,ale chtěla jsem zkoušku od Doki-sama,tak nevím proč mi bráníš,ale k té tvé větě...Vyvolený,nevyvolený,co na tom záleží! Sice ano,chci aby měli Doki svobodnou vůli,ale i kdybych vyvolená nebyla,tak si najdu jiný způsob! Nebudu si je zotročovat tak jako ty! Řekla jsem mírně agresivně,ale hned poté se uvolnila a ukázala tomu muži svůj poklad,čili flétnu,chtěla jsem mu tak naznačit,že ať se děje cokoliv,já si za svým budu stát a souboj fléten by pro mě nebyl problém. O tom muži jsem jinak četla jen v knihách,ale zdá se,že ty o tom něco víš,takže prosím vyprávěj mi o něm. Usmála jsem se a ruku s flétnou spustila opět podél těla...

GM

Ale Keiko... se mnou přece volnost mají řekl ten člověk a pousmál se, nemohla si to sice vidět, ale v tu chvíli i bez jakéhokoliv zvuku z jeho flétny začali Doki systematicky útočit jak na Nichira, tak na Laviho, muž přitom ale nic nedělal Chceš vyprávět o tom muži? Chceš znát jeho schopnosti a poznat, co byl skutečně zač? Tak to poznej... poznej to na vlastní kůži... Keiko promluvil opět muž tajemně, z jeho slov si mohla být zmatená, celkově zde byla velice zvláštní atmosféra, cítila si se zvláštně vedle toho muže, skoro jako kdyby si ho už znala a pouze zapomněla v jednom velkém snu, kdo to vlastně je. Muž se opět pousmál, podíval se na tvou flétnu a poté, ještě předtím, než si přiložil flétnu ke svým ústům promluvil Jak tak koukám, toto bude velice zajimavý souboj, poté už začal hrát, jeho melodie se šířila celým lesem, ve chvíli, kdy tuto melodii zaslechli Doki se jejich tělo opět pohlo trošku jiným směrem, což si však opět nemohla vědět, muž se odmlčel a po několika sekundách začal opět hrát na flétnu Ten muž, kterého hledáš stojí před tebou dodal...


Doki se pohli, kunaie s výbušnými lístky jeden z nich doslova odrazil pouze svou rukou do velkých dálek, skoro jako kdyby to pro něj nebyl vůbec žádný problém. Lavi mohl z těchto zvláštních summonů cítit jistou prapodivnou energii, která však rozhodně nebyla jejich, spíš by se dalo říct, že právě onen zvuk jim propůjčuje moc, kterou aktuálně vládnou, či minimálně zesiluje jejich schopnosti o určitou úroveň. Doki, na kterého zaútočil Nichiro se pouze velice rychle vyhnul, jak již bylo řečeno, i přes jeho velikost a váhu měl neuvěřitelnou rychlost, pravděpodobně právě díky té zvláštně vyzařující energii, mohl to sic vidět pouze Lavi, ale na určitých částech těla jim proudila velice zvláštní energie. V jednu jedinou chvíli se Doki seskočili vedle sebe na jednu z mnoha větví, ta se pod nimi doslova prohla, div se tou váhou úplně neutrhla Cítím zášť, cítím nepřátelství, to se stane vaši záhubou... znělo lesem, byli to tóny z flétny, najednou Doki poskládali pečetě a obvazy na jejich obličeji se roztrhli, z jejich úst začalo vycházet něco jako prazvláštní had s mnoha ústy Makyō no Ran! ozvalo se.

Keiko Lysea

Jakmile řekl,že s ním volnost mají,tak jsem se trochu zděsila,a dokonce i v mých šedých očích se zaleskl pocit strachu,ale okamžitě na to jsem se usmála,tedy spíše ne já,ale moje druhá polovička,která se už v mysli nudila. Tohle mě už vážně nebaví! Keiko se ti chtěla slušně představit,ale jaksi jsi jí předběhl a když ona chtěla znát tvé jméno,tak to budeš ignorovat? Nesnáším tě už od pohledu! A-Ame... Ame věděla,že už pochybuji o vítězství v tomhle boji,a tak se rozhodla podpořit,sice se tohle nestávalo moc často,ale teď se mi její pomoc náramně hodila. Myslíš že ví kdo jsem? Asi ne Ame... Fajn takže...Jsem Ame,druhá polovička Keiko a laskavě se nám konečně představ! Všechno vím,čekala jsem v mysli,ale tohle už je vrchol! Keiko oslovuješ jejím jménem,ale jak tě máme asi oslovovat mi co?! Ame brzdi! A tou vlastní kůži si myslel c- Zasekla jsem se,nevěděla jsem co to je,ale ten pocit poznání mě děsil,už takhle jsem měla dost komplikovanou minulost a teď tohle? Udělala jsem krok dozadu,chtělo se mi utíkat,daleko odsud a všechno si srovnat v hlavě,věděla jsem,že tohle je jen začátek a že toho přijde mnohem,mnohem víc. Kdo přesně jsi?! Vykřikla jsem a vystrašeně se dívala na toho muže přede mnou,po jeho větě jsem se však začala cítit ještě více zmatená než předtím. Jak to? Tohle nemůže být pravda... Přestaň se plašit Keiko a soustřeď se na to,co máš dělat! Ame mi připomněla myšlenku,kterou jsem před několika chvilkami měla v hlavě,úkol byl jasný,sebrat tomu muži flétnu,sice se Doki možná pohybovali sami,ale kdyby tu flétnu nepotřeboval,nehrál by na ní. Zdá se,že opravdu nebudu mít jinou možnost než bojovat... Fajn,tak se mi to líbí,pojď Keiko! Přiložila jsem si svojí flétnu k ústům a potichu si breptla cosi o tom,že věřím ve svůj malý poklad,o kterém jsem v podstatě nic nevěděla. Začala jsem hrát typickou melodii,pro svojí genjutsu techniku,věděla jsem,že ten muž jí zjevně znát bude,protože taktéž ovládat boj pomocí flétny,ale co jiného jsem mohla použít proti někomu,kdo je na dost vyšší úrovni než já,takže jakmile se chytil do genjutsu,přešla jsem pomalu ke klečícímu muži a ruku natahovala po jeho flétně,kterou musel upustit na zem vlivem mé techniky...

Lavi Hyūga

To je teda ohavnosť.. pomyslel som si, akonáhle sa zažité ústa Doki roztvorili a z ich žalúdku, skrz ústa vyšla tá prapodivná vec, alebo skôr prapodivná chakra, ktorá akoby dokázala sama inštinktívne premýšľať, ale čím sa riadila som netušil, hoci bolo vidieť, akoby po niečom pátrala. Pohodil som si ďalší kunai v ruke, bol už jedným z mojich posledných a vrhol som ho priamo oproti onému hadovi, avšak ten skrz jeho hlavu len prešiel, akoby tam ani nebol. Je to čistá chakra ? Čo je to vo skutočnosti ... zamyslel som sa, nikdy v živote som nič také nevidel ani zrakom Byakuganu.

Nichiro Akuma
Nichiro len pozeral na Laviho, ktorý skúšal hádzať kunaie skrz tú vec. Tá vec nebola hmotná, čo bola dosť nevýhoda, lebo Nichiro netušil, ako to zneškodniť, no asi bolo najrozumnejšie len počkať.
"Nichi, tá vec, ono im to ide z hrdiel, mám pocit že sú celkom nechránení, no je to len pocit, myslím že by si sa tomu mal zatiaľ vyhnúť, nevyzerá to byť také rýchle, ako oni." Nichiro len prikývol, no radšej odskočil možno dva metre dozadu, a potom bol v ostrahe, nechcel by zistiť čo by sa stalo, kebyže sa ho tá vec dotkne...

GM

Kdo jsem já? Tahle informace už je nepodstatná, ale pokud to chceš vědět, tak na to budeš muset přijít sama... Keiko promluvil opět onen muž, v jeho hlase zněl klid a pohoda, jako u nikoho dalšího, bylo to celkem zvláštní, co všechno se tu dělo a ten muž byl v klidu jako by se nedělo vůbec nic, jakmile si začala hrát na svou flétnu, obrovskou rychlostí chytil svou flétnu a začal na ni hrát, tu melodii si ještě neslyšela, ale tak podvědomě si tušila, že ji odněkud už znáš, jen si vzpomenout odkud, zvuk, který vydávala flétna toho muže doslova odbil zvuk tvé flétny od jeho těla, sice ho slyšel, ale všechna chakra způsobující genjutsu z něj dávno zmizela Tohle nebude fungovat, já jsem byl považován za mistra flétny a mistra Doki řekl opět ten muž a na jeho tváři se zjevil zvláštní úsměv...


Ta energie prostupující jejich tělem se pomalu, avšak jistě rozšiřovala po celém jejich těle, zvláštní však bylo, že se začala přesouvat, tentokrát už nebyla uvnitř ale na povrchu těla, v podstatě jako obal. Lavi věděl, že tu energii už jednou viděl, jen si nemohl vzpomenout kde, všechno to bylo až moc zvláštní a ta zvláštní věc, která k vám mířila byla tvořená právě touto čistou energií. Na první pokus jste se tomu vyhli, v tu chvíli se však Doki pouze jasně pousmáli i skrze jejich příšerná ústa a doslova skousli Makyō no Ran: Kusuri Kuchibi (Odpor Duchovního Světa: Všepohlcující Otěže Bolesti) ozvalo se, v tu chvíli, jakmile Doki skousli se ta zvláštní věc doslova oddělila od jejich těla, k vašemu překvapení však nezmizela, dál existovala a letěla obrovskou rychlostí přímo naproti vám. Přitom ze shora na vás útočil Doki s palcátem, který se tam mezitím obrovskou rychlostí vhrnul a ze zadu útočil ostnatý Doki, neměli jste možnost kam uhnout, protože ten had byl dlouhý přes 10 metrů a s takovou rychlostí jste opravdu nemohli stihnout uhnout doprava nebo do leva, ze země ještě útočil poslední ze tří Doki.

Nichiro Akuma
Nichiro len vzdychol, no vedel čo má robiť, toto bola situácia kedy len tak neuskočia, a preto sa v momente vedľa nich oboch zjavil Norio, a v momente z jeho plášťa začali vylietať vrany, niekoľko desiatok. Následne rýchlo pošeptal.
"Sentori Tatsumaki (烏竜巻, Tornádo Tisíce Ptáků)" Čo spôsobilo, že vrany začali rotovať dokruhu, a vytvorili ilúziu tornáda, avšak toto tornádo bolo pomerne tenké, presne pasovalo na veľkosť Nichira a Laviho, čím sa uistil že horný Doki sa nerozhodne skočiť tam bez toho, aby schytal nejaké zranenia. Len dúfal, že ich to zastaví, pretože pokiaľ nie, Nichiro použil ich najsilnejšiu techniku, a Noriova chakra celkom drasticky klesla.