Lavi Hyuuga

Vonku bolo príjemné počasie, boli asi 4 hodiny ráno, pričom som Celestus opustil už pred nejakou tou chvíľkou, preskakoval som primeranou rýchlosťou z jedného stromu na druhý a premýšľal čo spravím, až dorazím na miesto kam som smeroval. Nemal som totižto ani najmenšiu predstavu čo robiť až tam dorazím, v ruke som držal mapu na ktorej bola zaznačená malá červená bodka. Jediné čo som o tejto bodke na mape vedel bolo to, že tam žije istý druh summona, avšak aj to, že ho nikdy nikto nenašiel. Práve preto som sa rozhodol navštíviť toto miesto, kto iný ako niekto kto ovláda Byakugan, ktorého pozornosti zraku neunikne ani ten najmenší a najprepracovanejší detail sa mohol predo mnou ukyť aby som ho nedokázal nájsť ? pýtal som sa sám seba než som vyrazil na túto cestu. Neočakával som žiadne triumfy ani nič podobné, bol som skrátka zvedavý a bolo to možno z časti aj preto, že napriek tomu, že som neovládal žiadne Ninjutsu techniky, žiadne techniky Genjutsu som chcel získať vlastného summona vlastnými silami len za pomoci svojho geniálneho Taijutsu. Celestus, mesto z ktorého som vyrazil sa nachádzalo len niekoľko desiatok míľ na Severo-východ, blížil som sa istotne k pobrežiu a k plážam, vo vzduchu bola jasne cítiť ten morský vzduch.

Byakugan! spravil som pečať a zaaktivoval tak svoje Doujutsu, moje nohy dopadli na kmeň stromu kde som sa zastavil, a otočil som hlavu mierne do pravej strany pričom sa moje oči pohli akoby s oneskorenou reakciou. 360 stupňové zorné pole obsiahlo v momente okolitú oblasť, kde som videl svojím čiernobielym zrakom akýsi dom, bol vzdialený len pár míľ na západ, priamo na ceste, moje oči prenikli až za steny objektu , kde som spozoroval niekoľko ľudí, v podstate ich bolo viac než dosť.. pravdepodobne sa jednalo o nejaký podnik, pre potulných shinobi, pretože z každej osoby vyžarovala čakra ako u shinobiho. Zmenil som náhle smer a odrazil sa do svojej ľavej strany mieriac práve tam. Po chvíľke sa mi podarilo doraziť na určené miesto, otvoril som dvere a podišiel som dovnútra, nastalo to zvláštne ticho, ako keď niekto hneď vie , že tu nieje vítaný hoc ho ešte nepoznali už ho odsúdili. Mne to však bolo jedno, podišiel som skrz celú miestnost až k pultu, pričom som zabočil očami doľava a doprava, pozorne si prezerajúc celú miestnosť. Sate.. pozdravil som, reakcia bola ako som čakal, každý sa vrátil k vlastnej činnosti a tváril sa , že neexistujem. V tom som začul, spoza chrbta.. neber to osobne, ľudia ako ty sa tu často nevidia, a ak aj áno, dlho si teda nepožijú, zamrmlal poopod nos istý starec. Ľudia ako ja ? opýtal som sa a obrátil som sa naňho. Shinobi predsa, odpovedal na moju otázku stroho. Vaša čakra ako aj čakra ostatných tomu neodpovedá, povedal som zarazene, dedko v kresle sa len začudoval, hmm.. zvláštne, ty takto cítiš čakru ? spýtal sa tentokrát on mňa, to je jedno, dostal moju okamžitú odpoveď, hľadám isté miesto, možno by ste mi mohli o ňom niečo povedať, vytiahol som mapu z kapsy a položil som ju na stôl s prstom ukazujúcim na červenú bodku na mape. No áno, dôvod prečo si niekto dlho nepožije máš presne vyznačený na tej mape, odvrkol a hľadel na moje oči, pravdepodobne už začal niečo tušiť, ja niesom len tak niekto, odvrkol som a vzal mapu späť a založil ju do kapsy, tak prepáč, tak som to nemyslel, ale ľudia sa tam strácajú chlapče, a už sa nezvyknú vracať a ak sa vrátia moc toho už od strachu nenakecajú ak sa chápeme, prešiel prstom k spánku a ťukol si doňho. Ako to ? hneď som však dostal odpoved na otázku ktorú očividne očakával, skrátka to je tak, čo sa za tím skrýva budeš musieť zistiť sám, ale aby som ti pomohol, väčšina z nich sa stratila presne 3 a polovicu míľe na východ odtiaľto od obrovského stromu smerom k pobrežiu a hustý les kde následne zabočíš k obrovským ruinám, mladý Hyuuga, poslednú časť vety dodal s úškrnom na tvári. Začudovane som sa naňho pozrel, prečo mám pocit, že tomuto chlapíkovi hrablo v bedni práve tak ako to naznačoval o ostatných ? obrátil som sa a s úškrnom som vyšiel von, mieriac na východ k pobrežiu a k skalnatým ruinám za lesom, kde sa malo nachádzať to čo som hľadal, hoci som sám nevedel čo to je.

Môj pohyb sa spomalil akonáhle som dorazil na miesto, bol tu vlhký vzduch, ale svojím spôsobom tu bolo neuveriteľne krásne, príroda robila svoje, bez zásahu ľudskej ruky, takto mi pripadalo miesto na ktoré som dorazil. V tom ma niečo vyrušilo a ja som sa prudko otočil, na chvíľu som myslel , že dostanem menší infarkt, ... vo vode , v jazierku ktoré tu bolo nedaleko od pobrežia v lese sa niečo pohlo, čupol som si k jazierku a pozeral na hladinu vody, boli tam len veľmi malé rybky, nejaké rastliny, zaujímavejšia bola však želva ležiaca na skale pri jazere, akoby sa opaľovala, pri tej predstave som sa uškrnul a pokračoval som dalej v ceste, hľadajúc niečo čo aspoň trochu pripomína tú desivú vec z ktorej tu mal každý strach, teda summona ako som sa dovtípil už ja sám.

Uviděl si želvu, jakmile však želva spozorovala, že si ji zahlédnul, tak ihned skočila zpět do vody a začala někam plavat, něco ti říkalo, že by si ji měl následovat a přesně tak si i udělal. Po několika minutách plavání na hladině se želva potopila, svérázně si zadržel dech a vydal si se za ní do hlubin oceánu. Po několika sekundách, kdy jste plavali v oceánu se želva začala schylovat k obrovské skále, která dokonce z části vykukovala nad hladinu, želva plavala spíše do podvodní části této skáli, plavala směrem k několika zeleným porostům a k tvému překvapení přeplavala skrze ně, za nimi byl schován tunel skrze tuto skálu. Ještě si naposledy vyplaval na povrch aby si se nadechl, věděl si, že želva už není potřeba, protože chodbu ti již ukázala, po hlubokém nádecu si se vydal do chodby, snad celou minutu si plaval zvláštním směrem, někdy dolu, někdy rovně, někdy doprava a někdy doleva, nakonec si se však vynořil v jakémsi chrámu, dokonce do něj i docházelo světlo, avšak místo, ze kterého světlo proudilo ti bylo neznámé. Před sebou si spatřil suchou půdu, ihned si k ní přišel, poté si mohl už vidět pouze obrovský chrám na souši, do kterého by se vešla i obrovská želva, jeho stěny však bránili v tom, aby si dokázal prohlédnout.

Obrázek Chrámu:

Tsuyoikame

Yataa- takže se sem někdo zase po těch několika letech odvážil? ozvalo se z chrámu před tebou, ještě si vůbec netušil, kdo, nebo respektive co to může být, avšak nejspíš si tušil, co to může být. Chrám měl pouze jeden vchod, okolo kterého tekla průzračná voda, kterou si ještě nikdy neviděl, vůbec celkově tato svatyně vypadala jako zasvěcena vodě a všemu, co ve vodě plave...

Lavi Hyuuga

Vynoril som sa spod hladiny vody, a poriadne som sa okamžite nadýchol. Úžasné, povedal som pre seba a prešiel si rukou po mokrých vlasoch a oprášil som ich od vody, rovnako som počkal kým odkvapká voda z môjho oblečenia. Želva.. pomyslel som si, a spomenul si na zviera ktoré mi chodbu ukázalo, bral som to však rozhodne ako náhodu. Začul som následné mohutný hlas, ktorého smerom som sa obrátil veľmi rýchlo, chcel som na to volanie odpoveď nakoniec som však len skočil zo schodu na pevnú zem a vykročil veľmi pomalým krokom k veľkému chrámu, ktorý nepatril ľuďom, uff..tesne, pomyslel som si, keď som sa takmer pošmykol na vlastných nohách, podlaha bola klzká, tak som šiel pomaly a opatrne, zastavil som tesne pred chrámom, ja... premýšľal som čo povedať, ja som Lavi Hyuuga, povedal som nahlas, nevedel som ani čo alebo koho oslovujem, keď som si odrazu spomenul na želvu ktorá ma sem dotiahla, chcel som použiť Byakugan, ale radšej som sa stále držal späť.

Tsuyoikame

Lavi Hyuga... zopakovala želva svým mohutným hlasem a otočila se směrem k tomu klukovi, její krunýř byl obrovský a byl obrostlý mechem a dalšíma zvláštníma mořskýma věcma Přišel sis pro svitek, že? Stejně jako ostatní blázni, kteří tady byli... a nakonec skončili jako pokrm pro malé želvičky... řekla ještě želva posměšně Takže budeš chtít bojovat? optala se želva, už věděla, co bude následovat, ale bylo ji to jedno, tak jako tak to dopadne stejně, jako pokaždé...

Lavi Hyuuga

Spravil som krok vzad akonáhle moje oči dopadli na Tsuyoikame, obrovská želva, neskutočných rozmerov, ktorú hneď neobsiahol ani môj zrak, ma zaskočila ako to len šlo, čakal som mnoho ale toto vážne predčilo moje očakávania. Summon Želvy, prehovoril ohromným hlasom ktorý sa rozprestieral po celom chráme ak nie aj mimo neho. Ohromná želva, ... následne som spravil krok späť ako som predtým s prvotným dojmom ustúpil, už to tak bude, pousmial som sa, ale predtým.. ako sa voláte ? opýtal som sa, s určitým zámerom. Tie kecy o tom , že všetci sa tu stratili, toto je dôvod a ja som bol príliš zaujatý cieľom aby som si tie reči poriadne preskúmal, zamyslel som sa.

Tsuyoikame

Kde vzal právo skrček jako ty vědět moje jméno? Ještě si mne ani neukázal, co ovládáš mladý Hyugo... řekla jsem usměvavě a podívala jsem se na toho chlapce Ale dobrá tedy, poslední jméno, které uslyšíš ještě živý, Tsuyoikame, neboli Nejsilnější Želva, ale spíš mi říkají Iwakōra, nebo-li Kamenný Krunýř... dořekla jsem, potom jsem máchla jednou ploutví, abych se namočila, nesnášela jsem stav, kdy jsem byla suchá, to sucho mě nepříjemně pálilo Tak teda začni, skončíme to rychle dodala...

Lavi Hyuuga

Svoje meno si istotne zaslúži, ale ja tu nie som preto, že by som si ho nezaslúžil tiež, zamyslel som sa. Nó, asi by som mal teraz vytiahnuť z rukáva nejakú poriadnu Ninja techniku však ? povedal som, avšak to bolo len rečnícka otázka samému sebe, niečo takýchto rozmerov, dokážem uspieť len s mojím Taijutsu ? opýtal som sa v duchu, privrel som oči, Byakugan! ozval sa môj hlas a moje oči spočinuli na obrovskej želve, nespúšťajúc z nej zrak, som sa potreboval sústrediť a zistiť všetko čo sa dalo, vzhľadom na veľkostný rozdiel mňa a želvy, by obyčajné Taijutsu nemalo nikdy žiadny úspech.

Iwakōra

Byakugan? Ten nemá proti mě žádný účinek, nejsem jen tak obyčejná želva, jak by sis mohl myslet, tenhle krunýř je vytvořen z úlomku slavého korunovačního klenotu Yata na Kagami, skrze něj neprohlédne žádná oční technika, a krom toho má ještě určité další schopnosti, o kterých ti však nic neřeknu, protože to potom není žádná zábava... řekla jsem, potom jsem se podívala na chlapce, jeho Byakugan jasně zářil v mírně potemněné místnosti, kterou tato místnost byla, nečekala jsem od něj nějáký extra výkon, protože jsem před ním už s několika Hyugy rozhodně bojovala...

Lavi Hyuuga

Nehľadal som nič čím by som mohol preniknúť pod úžasný štít ktorý nosila na svojom tele, očividne pokrýval väčšinu jej tela, mimo jej nohy a mimo jej hlavu, to boli miesta ktoré som potreboval k tomu aby som s ňou vôbec mohol ako tak svoje sily porovnať, naviac, vždy tu bola možnosť , že sa stiahne do svojho panciera kde by mohla želva prečkať kľudne aj niekoľko dní kým by som to sám nevzdal, veľké telo.. usmial som sa, vyštartoval som veľkou rýchlosťou vpred, ten pancier je vážne dobrý, neprenikne skrz ani moje dokonalé Doujutsu, okrem toho, zdá sa, že má svoje unikátne schopnosti, bude musieť skúsiť niečo celkom iné než ktokoľvek kto sa s ňou stretol, naviac, zdá sa , že to nieje prvý krát čo vidí Byakugan, ostatný z klanu mohli skúsiť mnoho a zomreli tu, nehodlám sa k ním pripojiť len tak, odrazil som sa od zeme, pričom som nohami dopadol priamo na jej mohutnú nohu, fungovalo to, dokázal som sa bezpečne udržať na tele onej želvy, veľkou rýchlosťou som stúpal nahor, smerom k jej hlave. Tak tvrdá a suchá koža, skoro ako kameň, pomyslel som si, už som sa nedivil prečo tak potrebuje vodu.. Ak ju chcem poraziť, musím nájsť jej slabinu.

Iwakōra

Yata- takže se snažíš najít mojí slabinu? No, rozhodně nepatříš k té hloupější polovině... hodnotila jsem usměvavě a pozorovala jsem jeho postup Suiton: Sekkaisui Iwakōra (Element Vody: Pancéřovaný Krunýř Pokrytý Slizem) ozvalo se, v tu chvíli se krunýř želvy pokryl něčím jako vodou, určitě to musela být voda, avšak podezřele to klouzalo i přes chakru, kterou si koncentroval do svých chodidel...

Lavi Hyuuga

Nachádzal som sa stále na jej mohutnom krku, následne použila svoju techniku, alebo skôr techniku svojho panciera, ťažko povedať, sledoval som ako sa oný pancier naplňuje najskôr čakrou, elementárna technika namiesto pokusu zhodiť ma normálne, tá želva je príliš veľká aby so mnou držala krok, musím ustáť jej techniky.. prikrčil som sa, tesne po použití tej jej techniky a odrazil sa smerom nahor, pričom som dopadol na jej mohutnú hlavu, kde som sa zachytil nerovného povrchu priamo na jej hlave. Nachádzal som sa na jej vztýčenej hlave, na nej sa žiadny pancier nenachádzal naviac to bol najvyššie postavený bod na jej tele vďaka vystretému krku, takže voda sa ku mne nedostalo, sledoval som pancier, každý pohyb tela želvy, vedel som , že sa skrz neho nedostanem už od samého začiatku, plánoval som nájsť slabinu, v tom som možno niečo také zazrel, časti jej tela vytŕčali z panciera, ktorý predstavuje jej dokonalý štít, to znamená, že pancier chráni najslabšie miesto ? ak by sa mi podarilo dostať pod neho, možno môj Juuken bude stačiť nato aby som zvítazil ? Ale ako ? vyzerá to , že časti tela povolia prístup pod pancier v momente keď sa pohne, pomyslel som si a obsiahol som celé jej telo svojím Doujutsu, hľadal som vchod, alebo niečo podobné, pancier bol obrovský, muselo sa dať dostať pod neho, ale vyzeralo to tak, že nieje vôbec obyčajný, ktovie čo ma čaká pod ním, mal by som to risknúť, je to pre dobrú vec.. zamyslel som sa, a vydal sa vpred, pod oblasť kde končil jej mohutný krk.

Iwakōra

Yataa- takže si chceš hrát? Tak teda první zkouška... řekla želva, potom hlavou velmi rychlím pohyvem mrskla nahoru a vyhodila tak Toshiho nahoru, ten nemohl vůbec nějákým způsobem manévrovat, želva ho v tu chvíli spolkla. O několik sekund později si se probudil v žaludku želvy, nebo respektive v jejím vnitřku, netušil si vůbec ani zdaleka, kde to vlastně seš, ale to místo bylo obrovské a obrostlé stejným pancířem, jako i povrch krunýře želvy. Po chvíli si uslyšel velmi zvláštní zvuky, až si okolo sebe viděl armádu menších želv, které se po tobě hrnuli a očividně neměli příliš přátelské pohnutky...

-> Stejná situace jako to bylo se Sanbim. Pokud si viděl Filler.

Lavi Hyuuga

Bol som už tak blízko keď v tom momente vymrštila Iwakōra hlavou prudko nahor a ja som sa ocitol vo vzduchu, zorničky sa mi rozšírili bol to riadny adrenalín, zvlášť čas, ked som prestal naberať na rýchlosti vzduchom smerom nahor a začal som klesať nadol, priamo na miesto pri zemi, no v tom ma tá obrovská želva zachytila do svojich úst a prehltla ma ako svoju večeru. Prešiel som jej žalúdkom, priamo do jej tela kde som tvrdo dopadol a udrel si hlavu, po niekoľkých sekundách som vstal, a rozpozeral som sa okolo seba, nič tu nebolo, nechápal som ani to ako to , že ešte žijem. V tom sa mi pevná zem, alebo skôr telo na ktorom som stál začali hýbať priamo pod nohami, čo to dočert...a neudržal som rovnováhu a spadol na zadok, ked som zbadal želvu, vyzerala ako miniatúra tej istej ktorá ma práve prehltla, a nebola sama, za ňou sa hrnuli stovky a stovky dalších, dve z nich mi takmer spadli na hlavu, bez Byakuganu a zorného pola ktoré poskytoval by bolo rozhodne už po mne, uskočil som totižto včas dozadu a veľkou rýchlosťou zoskočil do akejsi chodby vo vnútri jej tela, ktorá smerovala bohvie kam, teraz som sa musel striasť milionov miniatúrnych želvičiek. Akú hru sa to so mnou dofrasa hráte ? ozval som sa nahlas.

Iwakōra

Nejdříve musíš projít tímhle testem, jestli nedokáže vydržet v mém vnitřním světě, jak tomu říkali ti před tebou, tak mne nikdy nebudeš schopen ovládnout. Pouze někdo, kdo přežije pobyt na tomto místě mne dokáže zkrotit, tak se předvěď! ozývalo se spíše než skutečný hlas jen jakési dunění, nebo něco podobného, teď už si věděl, co se chystá a také si věděl, že želva sice nepatří mezi Summony, kteří se lehko porazí, ale na druhou stranu je její síla obrovská, a krom toho obranný faktor ještě větší, cestoval si dál chodbou když si před sebou spatřil jistou propast, tvá výhoda však byla v tom, že si vedle sebe viděl, jak do propasti dopadá menší vodopád, který vede z neznámého zdroje, z toho si vyvodil, že na dně této propasti by mohla být voda zmírňující tvůj pád, pořád lepší než být zaživa sežrán miniaturními želvami, avšak rozhodnutí je pouze na tobě...

Lavi Hyuuga

Vynikajúco Lavi, pomyslel som si, pomaly som začínal chápať prečo sa zatiaľ nikto z tejto púte nevrátil, akonáhle som dorazil k priepasti, vrátil som sa zrakom celou chodbou preč, bolo ich príliš mnoho, aj keby neviem ako nechceli museli ma skrátka v takom počte objaviť, pozrel som dole a uvidel vodopád, toto je zlý nápad, pomyslel som si, akonáhle sa za rohom objavil tieň prerastenej želvy skočil som dole do priepasti.

Iwakōra

Yataa- první z Hyugů, který se rozhodl nebojovat, dobrý krok chlapče, vskutku velmi dobrý... ozvalo se ve tvém pozadí, věděl si, že tě želva může pozorovat kdekoliv, kam jdeš a proro si se rozhodl, že nejlepší útok je obrana. Po několika sekundách už si uviděl dno této na první pohled bezedné díry, přesně jak si vydedukoval na dně propasti byla voda, za těch několik stovek metrů, co si padal si však nabral celkem solidní rychlost, která se ale naštěstí pro tebe zpomalovala díky padajícím kapkam vody z vodopádu, takto si celkem bez važnějšího zraněni nakonec dopadl do vody na dně. V té chvíli se okolo tebe začala tvořit z této vody zvláštní mlha...

Lavi Hyuuga

Nabral som vážne slušnú rýchlosť, bližil sa zlom a s ním aj koniec mojej dlhej cesty v žalúdku tejto obrej želvy, snažil som sa nejako zachytiť, alebo spomaliť, čo sa mi aj podarilo, aj napriek tomu som však dopadol do vody, a dosť to bolelo, ale prežil som to. Zdvihol som sa po pár sekundách zo zeme, a tackavo poobzeral okolo seba, než som sa z toho kolotoča spamätal, začala okolo mňa stúpať všade mlha, spravil som teda krok dopredu, a sledoval svojím Byakuganom okolie, bolo tu niekoľko dalších chodieb, a snažil som sa prehliadnuť skrz mlhu na ich koniec aby som vedel ktorá ma povedie správnym smerom.

GM

Pozoroval si svým Byakuganem stále okolí, když v tom začala mlha stále více stoupat, nevěděl si co se děje a poté si před sebou uviděl člena z Hlavní Rodinné Větve klanu Hyuga, pousmál se a podíval se na tebe Pocházíš z Vedlejší Rodiny! Tvůj úkol je chránit hlavní rodinu! Jak sis to mohl dovolit? Tvůj Byakugan musí být zničen! řekl onen Hyuga, ihned si v něm spoznal vůdce klanu Hyuga, poté si už mohl cítit pouze velmi nepříjemné pálení na tvém čele, které způsovala prokletá pečeť, ten muž měl očividně v plánu tě zabít, avšak mlha pominula, jak zvláštní...

Lavi Hyuuga

Moje oči spočinuli práve na Hyuugovi, ktorý sa týčil predo mnou, podišiel som teda bližšie, chcel som ho osloviť a tak som načiahol ruku, bol som zaskočený, nechápal som čo tu robí, keď sa ku mne obrátil tvárou mierne som sa zhrozil, nemožné.. pomyslel som si neveriacky, náslene prehovoril pár slov, a ja som sa chytil rukami vlastnej hlavy, tak ohromná bolesť ktorú som prežíval bola nič v porovnaní s hocičím čo som kedy cítil, doslova som trpel každou sekundou a sila a intenzita pečate sa stupňovala, mala za úlohu zničiť môj Byakugan spolu so mnou. Padol som v momente na kolená, môj Byakugan sa však neustále sústredil na to čo som chcel vidieť aj napriek stupňujúcej sa bolesti som si bol vedomí , že nikdy nebudem schopný poraziť ho a tak dokázať , že som hlavná a vedľajšia rodina sú si rovné. To.... od bolesti som nedokázal hovoriť, chcel som len kričať keď môj zrak dopadol na moje ruky a ktorými som sa teraz už opieral o zem, to..je nemožné, sledoval som tok svojej čakry, ... ten Hyuuga, toto miesto, úplne som podľahol akémusi druhu ilúzie ? nebolo to možné, čo by robil predsa vodca klanu tu, na tomto mieste ?, čím viac otázok sa mi v hlave kopilo tím menej bolesti som pociťoval čo som si ani poriadne neuvedomoval, snažil som sa prerušiť tok svojej čakry, .... hľadiac na ruky , som náhle spozoroval to čo som predtým nemohol, tá mlha zmizla, žeby ona bola príčinou mojej vidiny zmýšľal som, snažil som sa prehliadnuť skrz telo svojho protivníka, súčasne som sa snažil narušiť svoj tok čakry, nad ktorou som mal dokonalé schopnosti, pretože som bol nato predurčený akonáhle som sa narodil do rodiny Hyuuga.

GM

Yata- chytrý člena klanu Hyuga a úroveň tvého ovládání chakry je vskutku... velmi solidní, ale na druhou stranu, co jiného mám čekat od klanu Hyuga, že? Spíše než na tvé přednosti by tedy bylo lepší vyzkoušet nějáké tvé- řekněmě... slabiny? položila řecnikou otázku želva, už na ni však neodpověděla, jen si cítil mírné zapálení v pravé ruce, když tě škrábnul Kunai, který si nemohl spozorovat kvůli tvému slepému bodu Byakuganu, ten Kunai se však po několika sekundách rozplynul v mlhu stejně jako ten Hyuga, který tě předtím mučil, jakmile se tuto iluzi zrušil, tak si zjístil, že i tvé zranění je pryč. Avša když to bylo pouze iluze, tak proč to želva udělala? Snad proto, aby ti ukázala, že zná tvé slabé místo? Toť otázka...

Lavi Hyuuga

Keď sa mi podarilo konečne zrušiť a prehliadnuť tak tú ilúzia z mlhy, zasiahol ma tesne pred jej skončením ešte kunai, ten som však nevidel, nemohol som, ilúzia zmizla takže som bolesť ani nestihol pocítiť. Pozná môj slepý bod ? Nemožné.. ako ? pýtal som sa sám seba, v tom som si však spomenul práve na Hyuugov ktorý neuspeli. Pozná moju slabinu, zatiaľčo ja netuším o tej jej, to je vážne najlepší začiatok, aktivoval som opäť Doujutsu a vybral si dalšiu cestu ktorá bola ako jediná voľná a nenachádzali sa na jej konci miniatúrne želvy ktoré mi šli po krku.

GM

Yataa- zatím si vedeš velmi dobře, ale už tady byl jeden Hyuga, který se dostal ještě dál než ty, ale i přes to je mrtvý, jsem zvědavá, jestli se ti povede pokořit toho Hyugu... ozývalo se opět celým vnitřním okruhem těla této želvy, procházel si stále onou chodbou a cítil si zvláštní stísněný pocit, před sebou si uviděl něco jako jezírko, které si musel přejít na druhou stranu, jakmile si tam však hodil kámen, tak se rozežral - žaludeční kyselina. Krom toho, jít po něčem takovém pouze pomocí chakry je bláznosvtví, sice tě to udrží na povrchu kyseliny, ale budeš mít pěkně ošklivě popálené chodidlo...

Lavi Hyuuga

Bežal som neustále chodbou až som dorazil na jej koniec alebo skôr prekážku, niečo mi tu nehralo, voda v žalúdku želvy ? pýtal som sa sám seba a hodil do toho kameň ten sa rozplynul v okamžiku, kyseliny .. vyslovil som nahlas, bolo mi jasné, že to len tak nepreskočím naviac, za chrbtom som mal desiatky tých malých potvor. Chvíľu si oddýchnem a premyslím to, podotkol som si popod nos, mal som čas než ma doženú tie veci, hej! ozval som sa nebol som si istý či ma počuje aj samotná želva v ktorej žalúdku som bol, ten Hyuuga o ktorom si hovorila .. zaujímalo by ma z akej rodiny pochádzal, poslednú časť vety som povedal pokojným hlasom, avšak nebolo v tom veľa sebavedomia.

GM

Samozřejmě, že z vedlejší větve... milostná Hlavní Větev by si přece nedávala takovou práci se mnou... poznamenala jsem, trošku zvláštním hlasem Máš volnost, moje Shōbunshiny právě teď sledují jinou činnost, ale nemysli si, že tě nechám jen tak jednoduše projít, ještě je před tebou jedna poslední vnitřní zkouška... ozvalo se opět, věděl si, že máš teď na několik minut klid, avšak samozřejmě to nebylo věčně a ty si se od tud musel dostat dřív nebo později pryč, začínal si cítit zvláštní pocit v žaludky, výpary z té kyseliny ti nedělaly zrovna nejlíp, bylo to velmi nepříjemné, rychle bys měl něco vymyslet...