Akatora

V tom je právě onen důvtip, cíl tvého souboje ti neřeknu, ale máš deset minut na to, aby si na to přišla a ještě to provedla, jestli se ti to povede, tak patří svitek tobě, a pokud ne, tak nejsou tygři určeni právě pro tebe... řekl Akatora a pousmál se, věděl, že tento test je celkem neobvyklý, neli přímo unikátní pouze pro tygry Můžeme začít, a nemusíš se bát, mám velkou výdrž... dodal jsem ještě, nechtěl jsem, aby mě ta dívka šetřila, protože právě v tuto chvíli potřebovala všechnu svou sílu...

Sawaii Hitomi

Sakra,tohle projedu to projedu na plný čáře...Wuaa nedostanu summona,to je k pláči... Začala jsem to se sebou vzdávat a chytla mě panika. Deset minut? Jenom deset?! Ježiši to se nestihnu ani rozhýbat,ok tak přemýšlej Sawaii,tygří slabina,no tak holka přemýšleeej... Na nějaké dlouhé rozmýšlení jsem neměla moc času,rychle jsem vytáhla svůj svitek a začala na něj malovat jednoho velkého sumi ptáka. Choujuu Giga... Naskočila jsem na zvíře a oba jsme se začali rychle zvedat do vzduchu,přičemž jsem celou dobu malovala další a další zvířata.Bylo to pět lvů,kteří se okamžitě ze vzduchu rozeběhli na přední nohy Akatory.Hned na to jsem nakreslila patnáct malých ptáčků,kteří dělali nálety a zároveň výpomoc lvům,dále jsem namalovala pět hadů,přičemž každého poslala,aby se schoval za nejbližší kus kamenné desky,který opadal ze stěn do arény.Tak alespoň byli zvířata ukrytá a v té rychlosti je snad nestihl Akatora zpozorovat,dále jsem nakreslila třicet malých myšek,které začaly různě pobíhat okolo nohou Akatory-sama a snažily se mu hryznou do nohou.Byla to malá mrštná stvoření,takže jim nedělalo problém se rychle pohybovat mezi ostatními mými sumi výtvory,já jsem mezitím vším přeletěla s ptákem blíže k hlavě Akatory,snažila jsem se zakrýt svůj plán,a tak jsem začala znovu kreslit zvířata.Tentokrát to bylo kolem třiceti malých ptáčků,kteří rychle poletovali okolo a svými zobáky zkoušeli narážet a poranit Akatoru...

Akatora

Pokud chceš získat svitek, budeš muset bojovat přímo, a ne posílat jenom tyhle chabí stvoření... řekl jsem a pousmál se, okolo mě byla skoro celá zoologická zahrada, ale věděl jsem už ze zkušenosti předtím, že tahle technika nemá moc velkou výdrž a stačí pouze větší nátlak a je jí konec Harijō Keibi! vykřikl jsem, v tu chvíli se moje chlupy prodloužily a začaly střílet do 360° okolo mě, byly ostré jako břitva a dlouhé, zasáhly všechny zvířata v mém okolí a zasekly se i v okolí arény, podíval jsem se na Sawaii a lehnul jsem si na vyhřátý kámem od slunce a čekal jsem, až se vrátí na zem...

Sawaii Hitomi

Přímý boj? Ale já umím používat pouze svoje techniky,ksoo tohle se mi nelíbí vážně se mi to nelíbí... Smutně jsem si povzdychla a nechala ostré chlupy,aby mi zničily sumi ptáka,na kterém jsem letěla.Při zásahu se okamžitě rozplynul a já se vzduchem snesla až na zem,kde jsem hlasitě dopadla. Promiňte Akatoro-sama,ale přímý boj není nic pro mne,avšak pokud na tom trváte asi mi nic jiného nezbývá... Ozvala jsem se a pomalu přicházela zpět Akatorovi,neviděla jsem moc velké šance,že tento souboj vyhraji,když jsem si najednou vzpomněla na brášku. Ne,neprohraji,ikdyby mi tu trhali hlavu nepřijdu domů s prázdnou,za nic na světě.Nezklamu tě Takashi! Pozvedla jsem hlavu k nebi a trochu se zasnila,doufala jsem,že na mě můj bráška nezapomněl a že na mě právě teď myslí,usmála jsem se pro sebe a můj pohled padl znovu na tom velkém tygrovi. Dobře pane,jsem připravená! Nesmím přijít domů s prázdnou,proto udělám cokoliv,aby tu dnes neprohrála! Řekla jsem dosti sebejistě,můj výraz v obličeji se změnil z toho beznadějného na výraz plný odhodlání a touhy dokázat,že i já něco svedu.Rychle jsem hmátla po kataně a rozeběhla jsem se přímo proti Akatorovi,přičemž jsem na něj v běhu začala házet shurikeny a stihla chytit i jeden kunai do ruky,byla to teď spíše taková krycí zbraň,kdyby po mě chtěl Akatora střílet ty jeho chlupy...

Akatora

Musíš si věřit, sebedůvěra je základní prvek každého Shinobi, to si pamatuj dítě... dodal jsem mohutným hlasem, když jsem viděl její přímí útok, rozhodl jsem se přímo nebránit, respektive, připravil jsem si obrannou techniku pro případ, že by se mi snažila useknout nohy, ale nechtěl jsem přímo ukazovat obranu, aby si ta dívka začala více věřit a hlavně, abych viděl co se právě teď snaží udělat. Věděl jsem, že určitě má na to, aby svitek získala, ale bylo to všechno pouze na ní, jestli ho měla získat...

Sawaii Hitomi

Heh on se nebrání? To jsem vážně tak slabá? No tak to teda ne! Přidala jsem na tempu a proběhla vedle Akatory-sama,přičemž nastavila kunai tak,abych se ho pokusila škrábnout do nohy,můj cíl bylo však úplně něco jiného.Vypadalo to,že mu chci uříznout nohu,avšak jakmile jsem se dostala těsně vedle Akatory,zabrzdila jsem a rychle se dostala pod jeho břicho.Prudce jsem se odrazila od země a natáhla katanu nad hlavu,tak abych měla co nejlepší šanci jí vrazit králi do břicha.Ikdyž jsem to dělala vážně nerada,protože se mi nechtělo zraňovat tak krásné zvíře,neměla jsem na výběr...

Akatora

Yataa- řekl obrovský tygr a podíval se na Sawaii, ve chvíli, kdy se dostala pod jeho břicho mu bylo hned jasné, co chce udělat Je chytrá a navíc rychlá, a rozhodně to není padavka, dobře teda. Našla moje slabé místo, ale ještě nepřišla na to, jaký je úkol tohoto boje... pomyslel jsem si, v tu chvíli jsem koncetroval opět chakru do svých čtyř tlap a odrazil jsem se, takže se ji nepovedlo mě bodnout, ve stejnou chvíli jsem se přetočil ve vzduchu a dopadl jsem na všechny čtyři několik metrů od ní Jak tak vidím, rozhodně bych tě neměl podceňovat dítě... promluvil jsem celkem vážně Kibatoradan! (Útok Lvího Drápu) vykřikl jsem a máchnul jsem před sebou tlapou, v tu chvíli se na Sawaii řítilo několik drápů, které mi vyletěly z tlapy, avšak v sekundě dorostly, byly dlouhé a velmi ostré...

Sawaii Hitomi

Najednou Akatora uskočil,bylo mi jasné,že se tomu vyhne a to bylo právě to,co jsem chtěla,zašklebila jsem se od ucha k uchu,ale náhle mi můj úšklebek zmizel z tváře. Heh super skočil na to,ale sakra co je zase tohle? Začala jsem před těmi drápy utíkat,snažila jsem se co nejvíce zatáčet,abych se tomu stačila vyhýbat,nakonec jsem stejně vytáhla svůj svitek,na který namalovala sumi ptáka. Choujuu Giga! Křikla jsem v běhu a jakmile se zvíře dostalo ze svitku,naskočila jsem na něj a prudce vzlétla vysoko nad to Jutsu,které na mě Akatora poslal. No teda to bylo o chlup,už jsem myslela,že budu na kousky... Trochu jsem se přitom útěku zadýchala,a proto jsem zůstala ještě chvíli na ptákovi,abych popadla dech.Jakmile jsem byla znovu připravena seskočila jsem dolů,přičemž v ruce držela katanu,kterou jsem hodila na zem a ta se v zaryla do povrchu,já jsem na ní lehce doskočila a stála přesně na rukojeti.Najednou se mi na tváři objevil takový lstivý úsměv a já se zadívala hluboko do očí Akatory-sama. Teď! Řekla jsem si v duchu a hadi,které jsem udělala na začátku bombardování,se ze všech koutů,kde byli doposud schovaní,velkou rychlosti rozplazili k zadním nohám Akatory s úmyslem mu je svázat,a tak zamezit pohybu.Já jsem mezitím seskočila z katany,vytrhla jí ze země a znovu se rozeběhla na břicho Akatory,přičemž jsem na něj v běhu hodila tři kunaie mířící mu na hlavu...

Akatora

Yata- přesně jak jsem čekal, už jsem si myslel, že si na ty hady zapomněla! řekl jsem a pousmál se, schválně jsem se nechal hady chytit a svázat si zadní nohy, i tak to nemělo žádný větší smysl Kunaie... pomyslel jsem si Jinjikanri! ozvalo se z mých úst souběžně se zvláštním zvukem, něco jako vrčení, tak jako tak, kunaie to doslova odrazilo Hari Jigoku! dodal ještě, v tu chvíli se jeho chlupy na zadních nohách prodloužily, zpevnily a zostřely, takže probodly hady a tak je zničily Budeš muset vyzkoušet všechno, dítě. Jinak se ti nepovede úkol splnit! dodal jsem...

Sawaii Hitomi

Sakra už mi dochází nápady a mám málo času,bože tohle ne... Už jsem vážně neměla žádnou strategii,chytla jsem se za vlasy a začala rychle přemýšlet nad tím co udělám teď. Ksoo,tohle nedám,vyhýbá se všemu,co na něj hodím,ikdyž možná by mi mohla vyjít ještě jedna věc... Rozeběhla jsem se s katanou přímo proti Akatorovi,v běhu jsem na něj hodila asi pět shurikenů,které mířily stejně jako minulé kunaie na hlavu,najednou jsem začala obíhat Akatory-sama a tím se dostala na jeho levý bok.Vytáhla jsem z kapsi jeden kunai s výbušným lístkem,který jsem schovala za záda,pořádně jsem se napřáhla a vší silou hodila svojí katanu na břicho tygra,přičemž společně s ním letěl výbušný kunai,který byl ukrytý ve stínu meče...

Akatora

Udělal jsem opět to stejné co předtím, jen jsem jednoduše vyskočil ještě předtím, než vůbec hodila svou katanu, tím pádem katana spadla pouze na zem a já jsem odskočil o několik metrů dozadu Snad to nevzdá, už je celkem blízko... pomyslel jsem si usměvavě, podíval jsem se na lístek, který syčel, jak hořel a potom zpět na Sawai Torakiba! vykřikl jsem opět a nastavil své tlapy, v tu chvíli vyletěly za sebou dvě následující řady drápů směrem na Sawaii a snažily se ji trefit do nohou a rukou, očividně tě chtěl Akatora trošku poškárlit...

Sawaii Hitomi

Zase to nezabralo? Tak už vážně nevím,asi to vzdám,nic mě nenapadá,gomene bráško zase jsem se podcenila,a tím dokázala jaká jsem ubožačka... Smutně jsem si povzdychla a pouze se žalem v očích pohlédla na to Jutsu,které na mě letělo,už jsem to vzdávala,ani jsem se nehnula a přímo vyčkávala až mě zasáhnou drápy.Díky tomu,že jsem se vůbec nebránila mě technika zasáhla plnou silou,měla jsem pořezanou ruku i nohu,sotva jsem dokázala stát. Ještě jednou,ještě jeden pokus a potom už to vážně vzdávám... Vytáhla jsem poslední zbytky shurikenů a kunaiů,které mi zbyly,na každý namotala výbušné lístky a z posledních sil je rozprostřeně hodila na těla Akatory.Dva shurikeny letěly na hlavu,dva výbušné kunaie na krk,tři shurikeny na břicho a zbylé výbušné kunaie letěly po jednom na každou mohutnou nohu tygra.Vytáhla jsem jeden ze svých svitků a rychle na něj namalovala asi kolem 30-ti malých ptáčků,které bleskovou rychlostí vyletěli a obklíčili Akatoru tak,aby neměl možnost vyhnout se mým výbušným kunaiům.Poté jsem prudce dopadla na kolena a zůstala sedět na zemi,svitek jsem rozprostřela před sebe a namalovala na něj asi 15 myšek,které se rozeběhly po zemi k místu,kde byla pohozená katana,sice měly co dělat,aby můj meč utáhly,ale nakonec splnily úkol a já měla katanu znovu u sebe. Už to vzdávám,mám sice ještě polovinu chakry,ale už nemůžu,nemám žádnou šanci,vážně jsem byla pitomá,když jsem si myslela,že to bude hračka.Ale když v tom údolí bylo tak krásně a já doufala, naivně doufala,že to zvládnu... Chytla jsem katanu a vrazila jí před sebe do země,přičemž jsem se o ní opírala,kdybych náhodou musela rychle na nohy,tak by mi to dosti pomohlo se zvednout...

Akatora

Nevzdala si se ještě? Ale, ty seš pěkně neoblomná, ale stále to nestačí pro tvou zkoušku, budeš muset tak trošku zabrat. Ale už si skoro poznala úkol tvé zkoušky.řekl Akatora. Kunaie odrazil stejným způsobem jako předtím, jeho hrozivé vrčení je odrazilo, stále se nemohla pochopit tuto tak zvláštní techniku, skoro to vypadalo jako nějáké techniky zvuku, ikdyž silou to muselo být několikasetnásobně menší, protože tygr neměl vůbec nic společného se zvukem, ale zase... Akatora je král tygrů, což mu dávý jistou výhodu na ostatními tygry. Malé myšky dělaly již větší problémy, ale i přes to všechno se Akatorovi povedlo skrze jeho drápy myšky jednu po druhé rozsápat, sice mu to dalo trošku více práce a ohánění se, ale zvládl to. Akatora se jasným krokem rozešel za Sawaii a vysunul své drápy Vzdáš se? A nebo budeš dál bojovat, ikdyž máš mizivou šanci? mluvil Akatora a přitom pozoroval jeden ze svých mnoha drápů, jak se lesknou na slunci...

Sawaii Hitomi

Stále jsem seděla na zemi a dívala se do země,najednou ke mě přišel Akatora a vysunul své dlouhé drápy. Sakra,ty bych nechtěla mít v těle,au to by dost bolelo... Zadívala jsem se na černé drápy,které se leskly ve slunečním světle. Moje hlava mi říká vzdát to,vážně mám mizivé šance a nejmoudřejší by bylo odstoupit a neriskovat,ale moje srdce říká pravý opak.Něco na ten způsob,že bych měla pokračovat,i přes mnohé pády bych se měla zvednout a zkoušet to znovu a znovu.Mám ještě jednu myšlenku a to tu,že se říká,že tygři se bojí ohně,ale vážně netuším,kde já mám vzít oheň,neumím žádnou Katon techniku a nemám tu ani nic na bázi lupy,abych tak mohla zlomit sluneční paprsek a tím něco zapálit.Vážně už nevím jak dál,jste obdivuhodně silný a já jsem naivní malá holka,která... Začala jsem se pomalu pomocí katany zvedat až jsem konečně stála zase na nohou,začala jsem zvedat ruku na znamení,že jsem prohrála. ...která se však nikdy nevzdá! Dokončila jsem svojí větu a ruku,kterou jsem zvedala jsem rychle chytla rukojeť katany a rozeběhla se na nohu Akatory-sama,přičemž jsem při běhu škubla nohou.Byla to reakce na bolest z předešlého Jutsu,které na mě Akatora poslal,dalo se to vydržet,ale jenom stěží jsem teď mohla dělat nějaké rychlé pohyby...

Akatora

Ta se tedy rozhodně nevzdává... její odhodlanost je vysoké, skoro bych řekl, že se pere jako tygr... pomyslel jsem si a pousmál jsem se, lehnul jsem si na své břicho a podíval jsem se ještě jednoun a tu dívku, něco z ní očividně vyzařovalo, a rozhodně to nebyla chakra, už velmi dlouho jsme tam neměli nikoho takového, nikoho s takovou odhodlaností. Vstal jsem, na všechny čtyři tlapy, když jsem viděl, jak se zvedla a rozeběhla se proti mě i s tou ránou, kterou jsem ji způsobil, tak jsem se jen pousmál Konec. Gratuluji, přišla si na účel tvé zkoušky. A musím uznat, že si ho splňovala až do posledního... nádechu... dokončil jsem a pousmál se, mohutný zvuk mého hlasu se ozval celou oblastí, v tu chvíli se do arény sběhlo několik tygrů, kteří začaly na rány Sawaii přiklídat různé bylinné výtažky Svitek najdeš v tom přístřešku cestou zpět, snad se ještě potkáme, mladá Kunoichi.. dokončil Akatora, poté zmizel za západem slunce...

Sawaii Hitomi

Jakmile jsem slyšela slovo konec,rychle jsem zabrzdila,abych nezpůsobila Akatorovi-sama nějaká další zranění. Konec? To jsem to vážně dokázala? Byla jsem tak nepopsatelně šťastná,začala jsem se radovat jako malé dítě,které právě dostalo svojí novou hračku,když jsem radostí vyskočila do vzduchu,tak se mi při dopadu podlomila noha a já dopadla na zem. Au,to trochu bolelo.. Najednou můj pohled padl na skupinku tygrů,kteří se odněkud vynořili a nesli v tlamě bylinné výtažky,které mi začali postupně přikládat na rány,vždy jsem s sebou trochu škubla,protože to zapálilo,ale hned na to jsem se usmála. Děkuji Vám.. Kývla jsem hlavou na znamení díku a poté se opět podívala na Akatoru. Budu se těšit na naše další setkání a děkuji za vše,Akatoro-sama... Houkla jsem ještě na Akatoru a začala mu mávat,přičemž jsem se přátelsky smála,ještě jednou koukla na bílého tygra jak mizí v západu slunce doprovázený červánky. Děkuji... Usmála jsem se,po chvilce jsem se znovu postavila na nohy,přičemž schovala svojí katanu do pouzdra a rozešla se směrem zpět do údolí,celou cestu jsem si vychutnávala ten svěží vánek přicházející noci,došla jsem až k zmíněnému přístřešku,kde na zemi uviděla svolávací svitek,přehodila jsem si ho přes záda a dopotácela se až k bráně,kterou jsem předtím vešla do podzemního údolí.Naposledy jsem se otočila na rozlehnou krajinu a tento obrázek si navždy uchovala v paměti. Děkuji Vám všem za nové zkušenosti,doufám že se ještě někdy všichni setkáme... Křikla jsem dosti hlasitě do údolí a poté se s takovým divným vítězným úšklebkem vydala ven z údolí,vyšla jsem zase na konci toho dlouhého jezera,které jsem přešla asi za 10 minut,poté jsem se rozeběhla do Sanctumu tak rychle jak mi jen moje zranění dovolovalo...