Toshi Takari

Prešlo niekoľko hodín od doby čo Toshi opustil Toshia, pričom dúfal , alebo si aj trošku namýšľal , že je Toshio v poriadku, ani ho to tak netrápilo v aréne jasne preukázal , že nie je taký ako by sa na prví pohľad mohlo vzdať, síce veci berie vždy s humorom vždy vie čo robí, pomyslel som si, a skočil na další veľký strom, za malý moment som sa ocitol v údolí na Juhovýchodnom polostrove Svetlej Ríše ktorý hraničil s Neutrálnou Ríšou, za tými horami, pozrel na ne pozorne, musí už končiť vplyv Svetlej, napadlo mu a spomalil lebo tu už stromy ubúdali a tak bol nútený ísť po zemi, pričom sa často díval na oblohu.

Toshi Takari

Nájsť zvitok v tak rozľahlej krajine bude problém, pomyslel som si a vyskočil som opäť na další strom, kedže les opäť po čistinke pokračoval, čím som šiel hlbšie lesom tím mohutnejší bol a tím viac stromov tu bolo. Niektoré boli už popadané ale neuniklo mi , že čím som hlbšie v lese tím mohutnejšie a väčšie stromy to sú.

To je zvláštne, povedal som si a obzeral som sa všade naokolo seba. Zapískal som , a v tom zletel z oblohy dole môj sokol ktorého som si ochočil už ako malého, keď vypadol z hniezda a jeho rodina sa ho vzdala a tak sa zo mňa čiastočne stal sokoliar, ale len na istú dobu. Zastavil som vystrel ruku a na nej mi pristál sokol, svojimi pazúrmi sa zachytil presne na dané miesto kde som mal kovové závažie, presne vedel kam zletnúť vystrel som druhú ruku a on zobákom vzal kúsok mäsa ktoré som vytiahol z batohu, a pohladil som ho po hlave. Darion, také meno som mu dal, pred 6 rokmi.

Mávol som rukou prudko dohora a sokol letel preč, usmial som sa sústredil ešte nejakú čas do chodidiel a preskočil z dalšieho stromu na další až som zastavil. Zorničky sa mi rozšírili nikdy predtým som nič také totiž ešte nevidel. Obrovský strom, musel byť hrozne starý ale jeho kmeň bol hrubší než čokolvek čo som predtím videl, sotva som ho z tejto blízkosti vnímal ako strom, to skôr ako vysokú stenu hory tiahnucú sa do neskonalých výšin neba. Okolo stromu boli síce stromy vysoké ale toto bol jasný favorit veľkosti. Vyzerá úžasne, napadlo mi, usmial som sa a snažil som sa spozorovať vrchol stromu.

GM

Kdo chce vstoupit do našeho království? ozvalo se z koruny stromu, neviděl si přesně, kdo to byl, avšak ten "hlas" byl zvláštní Proč chceš vstoupit? ozvalo se ještě Kdo jsi? zaznělo opět z jiné části stromu...

Toshi Takari

Oči sa mi z prekvapeného výrazu opäť prižmúrili a hľadali v korune stromu toho kto prehovoril, nič som však nevidel. Má tak zvláštny hlas, pomyslel som si, volám sa Toshi Naoto Takari! zakričal som nahlas aby slová mohol počuť aj neznámy. Prišiel som za istým tvorom... zakričal som ale pokojným a sústredením hlasom dohora.

GM

Přišel získat svitek bratři ozvalo se z jednoho z rohů koruny stromu Jako smrtelník na to má právo, které mu nesmíme odebrat ozvalo se opět z jiného rohu Otevřete bránu... zaznělo z prostředka, v tu chvíli se kmen posunul nahoru a vytvořila se před tebou díra, bylo to něco jako výtah. Jakmile si dorazil až nahoru, tak si mohl vidět tři větší orly, každý z nich byl už patřičně starý My jsme orlí stařešinové a ty jsi si přišel pro svitek řekl jeden z nich...

Toshi Takari

Prikývol som a keď sa otvoril vchod, na malú chvíľu som zaváhal, ale napriek tomu som vykročil vpred za chvíľu sa ocitol hore. Ten podivný hlas, patril orlom, zmyslel som si. Akonáhle som vystúpil pre nich, jantárovými očami som prešiel pohľadom všetkých troch až mi pohľad zastavil na tom ktorý prehovoril. Teší ma , že vás poznávam, stařešinové, .. uklonil som mierne hlavu na znak úcty, a hlavne rešpektu ktorý som pred nimi teraz mal. Ako vravíte, prišiel som sa stať majiteľom zmluvy medzi vami a shinobi, povedal som.

GM

Chceš vlastnit tak šlechetné zvíře? A seš si jist, že dokážeš být dobrým pánem a budeš se starat o své Summoni dobře? optal se jeden ze stařešinů Náš rod je dlouhý a silný, a naše moc je ze všech ptáků největší, nesmíme dopustit, aby vlastnil náš svitek někdo nečistý dodal jiný stařešina...

Toshi Takari

Chápem vaše obavy, a aj keď vašu silu nepoznám, preglgol som a hlas nachvíľku zastavil, a ja si spomenul na minulosť a na prítomnosť a snažil sa predstaviť si svoju budúcnosť, či som hodný vlastniť váš zvitok, či som hodný starať sa o summoni dobre ? zopakoval som si otázku nahlas. V minulosti môj osud riadili iný, dnes rozhodujem sám za seba, ale čo bude v budúcnosti to netuším, prehovoril som a dodal, myslím , že nasledujem svoje ciele, a , že sa ich nechcem vzdať ... váš zvitok som si nevybral len tak poslednú časť vety som povedal dosť potichu a pozrel na oblohu kde letel môj priateľ. Som hodný vlastniť zvitok ? položil som si otázku v duchu.

GM

Nuže, líbí se nám tvůj postoj řekl jeden z prostředník stařešinů Ano-Ano-Ano řekl jeden po druhém své rozhodnutí, při čemž se pousmáli Tvůj osud teď leží v rukách našeho nejsilnějšího jedince dodal prostřední stařešina, potom mávnul křídlem a stěna za nimi se pusunula a odhalila obrovského sokola. Byl opravdu velký a přes jedno oko měl pásku Takže tenhle prcek má bejt jednou svolávač? To nemyslíte vážně, dyť je menší než moje pírko řekl...

Toshi Takari

Pozrel som na stenu ktorá sa odsunula za tromi veľkými orlami, za ktorými teraz stál jeden obrovský. Jeho veľkosť bola neskutočná, ešte pred chvíľkou som to isté hovoril o strome , a myslel som že ma už nič neudiví ale tento sokol prekonal moje predstavy, zrazu som si nebol istý svojou úlohou ale pred chvíľou som vravel niečo o cieľom a tak som ostal pokojne stáť. Som Toshi Takari, povedal som veľkému tvorovi za tými troma, trochu ma rozčúlilo , že ma nebral ani natoľko vážne aby so mnou hovoril priamo, mal ale pravdu, jeho pierko by mohlo byť vysoké alebo vyššie ako ja, usmial som sa pri myšlienke , že by som sa mal s takým pierkom zmerať.

GM

Je mi jedno kdo seš, nesnáším přihlouplé Shinobi, kteří sem jen tak příjdou a myslí si, že když si přečetli knížku o ornitologii, tak jsou schopni mít Orli jako Summony řekl ten pták, ostatní z rady raději ani nedutaly, jen to všechno pozorovali Jak mi chceš prokázat, že jsi hoden? dodal...

Toshi Takari

Ty ma nepoznáš, tak ma nesúď.. pozrel som do jeho veľkého oka, a potom na jeho pazúry , krídla a opäť späť, prižmúril som oči a usmial som sa, ako mi chceš...... dokázať , že hodný .. nie som ? povedal som najmilšie ako som vedel.

GM

Nejseš v pozici, kdy se mě smíš ptát, teď smíš jen odpovídat. Nemusím prokazovat to, že hodný jsi, jen to že nejsi a to prostě určím dle toho, jestli se mi líbíš nebo ne. Jak jsem řekl, někdo, kdo ani neví, jak orel vypadá nebo někdo, kdo s ním nikdy nepracoval nedostane mé požehnání ke svitku...

Toshi Takari

Chápem, ...zaváhal som , zapremýšľal a pokračoval, v minulosti som mal protivníka, sokola, ľudia z vesnice ktorou som ako chlapec prešiel ho volali Daimon, to meno mu ostalo, po tom čo som ho spoznal, a už ma neopustil.. privolal by som ho, avšak on má vôľu slobodnú, povedal som a usmial sa pri tej spomienke a ma 2 týždne sokol dožieral aj napriek mojím schopnostiam, som ho nikdy nedostihol.

GM

Vskutku mluví pravdu Akawashi, ten jeho sokol léta tady v okolí našeho stromu ozval se jeden ze stařešinů Takže vlastníš orla ale přivolat ho nechceš kvůli tomu, že mu dáváš svodou. Nuže, pokud bych uznal, že si stále krutý, tak bych tě alespoň bral za někoho chytrého, který ví co říkat. Ale... rozhodl jsem se, že ti dám svitek, nejdřív chci ale vidět toho sokola dořekl...

Toshi Takari

Pozrel som sa na oblohu, Daimona som nevidel, avšak v pláne som to ani nemal a usmial som sa a hlavu zohol späť, jak som povedal, on má vlastnú myseľ a ako každý kto ju má, má právo mať slobodu. Tie slová sú len skúsenosťou ktorú sám mám, pozrel som na mohutného sokola, Awakashi tak také je jeho meno. Daimon pristál na strome bez toho aby som vedel , že je tam ma sokol pozoroval, rovnako ako Awakashiho.

GM

Hmm... vypadá to, že vskutku mluvíš pravdu promluvil jsem mocným hlasem Tak tedy dobrá, já Akawashi, přezdívaný Krvavý Orel ti dávám svolení nás mít jako Summona. Ale pamatuj, že jakmile se dozvím něco nehezkého, tak jednoho dne přivoláš mne a nebude to hezké. Naopak, pokud budeš lepší a lepší, tak mě možná přivoláš i z vlastní vůle, ale to je jen budoucnost... dořekl jsem a pousmál se, potom jsem si sáhnul za pásku a vyndal jsem obrovský svitek, který jsem mu podal A teď jdi dodal jsem...

Toshi Takari

Prekvapene som počúval pozorne čo mi povedal, keď mi podal zvitok chytil som ho oboma rukami a prevesil som ho cez plece tak aby mi nespadol, teraz zvitok visel nízko pri mojom chrbte. Arigatou gozaimasu...Akawashi , vaše slová budem mať na pamäti, usmial som sa, snáď sa ešte uvidíme starěšinové, pozdravil som ich, a rovnakou cestou akou som sa dostal nahor som bežal preč na pomoc priateľovi, síce som netušil ako na tom je, dúfal som , že sa zídeme na pol ceste, sľúbil som mu to, môj klon totiž ešte stále stál neďaleko jaskyne, čakajúc na Toshia.
Daimon ostal na mieste, až po chvíľke sa vzniesol späť k oblohe a vybral sa opäť pretiahnuť si krídla nad tímto miestom.