Konečně se dostal zpět do Celestusu a měl před sebou zasloužené volno, které mohl využít jakkoliv si přál. Mnozí by nejspíše šli odpočívat, ale on se rozhodl opět se něco málo přiučit. Jeho kroky totiž okamžitě jak se ocitl na hlavní cestě, zamířili směrem tréninkové Dojo. Jako obvykle vešel dovnitř, pozdravil přítomné vyučující a cvičence a zamířil opět na rozsáhlé pozemky. Jako vždy skončil u malého jezírka s vyvýšenou skalkou, na kterou se usadil a vytasil jednu svojí katanu. Následně si stáhl i svojí přilbu a podrbal se ve vlasech. Nebyl si jist, jaká technika by mu nyní více pomohla. Zdálo se, že všechny jeho techniky, které do teď používal byly dobré proti obyčejným protivníkům, ale někdo jako byl sám Můmiák z Chrámu ohně je hravě překonal či odrazil. Potřeboval jak posílit stávající sílu, tak vyvinout novou. První co ho napadlo, bylo, že ještě neměl techniku, kterou by mohl zakončovat souboje. Potřeboval nějakou vhodnou popravčí techniku.
V tu chvíli ho ovšem něco napadlo. Měl již jednu techniku, která mohla překvapovat protivníka. Vyskočil tedy na nohy a použil techniku GinKaze, ovšem s menším vylepšením. Nabil čepel svojí Raitonovou chakrou a až pak prudce sekl. Katana zajiskřila a udeřila kusu skály pod ním. Během chvíle se tam vytvořil mírný šrám. Takto techniku zopakoval několikrát za sebou, takže po skončení tréninku bylo ve skále hned několik zářezů, každý jinak silný. Ovšem menší rozdíl tu byl. Na rozdíl od GinKaze, tato technika brala o trochu více chakry, ovšem u úrovně D to nebylo nějak závratné. Jelikož se již schylovalo k večeru, ulehl tedy pod blízký stromek a usnul. Dalšího dne měl v plánu se zase něco naučit.

Masamune se ráno probudil s mírnou bolestí v zádech, ale jinak byl vcelku fit. Všiml si, že v dálce trénuje jakýsi jiný Ninja, který taktéž používal bleskovou podstatu chakry. Zdálo se, že se snažil dodávat chakru do meče, ale ještě na vyšším stupni, než to dělal v současné době Masamune. Technika Kirikae byla prakticky první, kterou se naučil. Používal jí běžně, ale jelikož se jí naučil coby samouk, neznal všechny její principy. Možná by nestálo za špatné, aby zkusil to, co dělal ten cápek kus od něho. Jakmile tedy Masamune vykonal krátkou rozcvičku a skákl se okoupat do jezírka, pouze v kimonu, co nosíval pod brnění, vystoupal na skalku nad již zmíněným jezírkem. V ruce třímal pouze jednu ze svých katan. Pomalu s ní usedl na skálu a díval se dolů do vody. Mezi tím začal volně nabíjet katanu Raitonem. Dosáhl obvyklé úrovně, ale kdyý se začal více soustředit na to, co dělal, poznal, že by šla čepel doplnit o další stupeň chakry a využít tak plného potencionálu kovu, ze kterého byla vyrobená. Byl si totiž na sto procent jist, že by měli katany vydržet mnohem větší chakorvý a elementární nátlak, než dosud zažili.
Ovšem něco bylo to pochopit teoreticky a něco jiného to využít technicky. Proto pomalu vstal a uchopil katanu oběma rukama. Kolem něho začalo vířit malé kolečko modře zbarvené chakry a čepel začínala více a více jiskřit, podobně jako při používání technik z jeho seznamu NinKenjutsu, který byl ovšem k jeho smůle, žalostně krátký, takže v porovnání s jinými Ninji měl jen velmi malé možnosti uplatnění. Ovšem, v tomto stádiu to ještě nebylo dokonalé. Musel uvolnit proud chakry tak, aby ho mohl kontrolovat po celé délce čepele najednou, což bylo mimořádně složité na soustředění a práci s ní.
Následovalo několik neúspěšných pokusů. Tu bylo málo chakry u jílce, tu na špici meče, tu uprostřed. Bylo to skoro až k zbláznění, ale nakonec se Masamunemu již podařilo najít správné rozložení na tento stupeň chakry. Čepel již jiskřila a vydávala kolem sebe drobné bleskové výboje. Hned na to, skočil Masamune na vodní hladinu a přešel na břeh jezírka. Hned na to položil čepel do vody. Okamžitě se po hladině vyrojilo několik bleskových svazků a i po vyndání čepele z vody se po ostří roztančilo spousty bleskových výbojů. Byl se svým výsledkem spokojen, jelikož věděl, že díky tomuto objevu mohl posílit i zbytek svých technik, které měli jako základ použití vodivosti katany k vyvolání a zároveň se ujistil, že jeho čepele jsou vskutku odolné. Jelikož právě pozvedl techniku na další úroveň, tak jak potřeboval a mohl si dát skromný obídek, co vždy nosil u sebe v brnění v malém pouzdře místo Kunaiů a ostatní základní ninja výbavy.

Když se konečně naobědval svého doneseného jídla, opřel se tiše o kmen sakury, pod kterou nocoval. Tiše zavřel své levé oko a začal uvažovat nad nějakou novinkou. Velmi dobře si uvědomoval, že většina jeho technik sloužila k ofenzívě, takže jeho strategii vždy chyběli Defenzivní prvky. Možná, že s takovou strategií se mu dařilo porážet protivníky slabé a střední úrovně, ale byl si jist, že prostě neměl proti silnějším šanci takto prorazit. Za příklad si bral strejčka mrtvolu z Chrámu Ohně, který tam naplácal všem Geninům, kteří byli přítomni. Taktéž mu bylo jasné, že za to „naplácání“ u kterého málem všichni zaplatili svými hrdli, mohl i z jedné části on. Přeci jen tam sebou nechal několikrát hodit o zeď jen tak.
Ovšem nyní se musel soustředit na jinou věc a tou bylo, jak zesílit pro budoucnost. Vzal si k přemýšlení jeden spadlý lístek Sakury a začíl si s ním točit mezi prsty, když v tom ho něco napadlo. Rotující předmět mohl sloužit jak k obraně, tak k útoku. Proč ho to nenapadlo dříve, vždyť to bylo tak jasné. Co se týkalo rychlosti a pohyblivosti, nebyl na tom nejhůře, takže by mu to mohlo v pohodě vyjít.
Okamžitě tedy vstal s novým elánem v krvi a vytasil opět jedu ze svých katan Ryuu. Nejprve vyskočil co nejvýše šlo, otočil se pod úhlem 90°, takže se ocitl ve vodorovné pozici a roztočil se tak. Bylo to vcelku zvláštní, ale díky tomu, že držel katanu, mohl, být tako v útoku i v obranném postavení. Ovšem zdálo se mu, že takovýto útok by potřeboval ještě nějakou tu třešničku na dortu. Měl přeci v zásobě ještě svůj element, tak proč by ho k tomuto dobrému nápadu nevyužil. Několikrát si vyzkoušel rotaci ve vzduchu a asi na sedmý pokus udělal to co měl v plánu. Z čepele uvolnil vlnu Raitonové chakry, která díky rotaci získala vyšší rychlost a zanechala tak v zemi slušný rigol. Jakmile to spatřil, spokojeně se usmál. Zdálo se, že to mělo efekt hned na první pokus, ale to mu nestačilo. Jelikož bylo teprve půlka odpoledne za ním, rozhodl se, že si tuto techniku pořádně nacvičí, aby jí mohl používat na 100%. Několikrát si tedy využití techniky zopakoval, aby jí mohl používat co nejrychleji a zároveň jí u toho vymyslel jméno. Pojmenoval jí Kaiten Tachikata, čili Rotační sek!

Jednoho chladného rána se v ulicích Celestusu „ozval“ skoro neslyšný krok. Chabé sluneční světlo se odráželo od srpku měsíce na přilbici postavy kdesi v mírném oblaku prachu. Date Masamune opět dorazil do města, tedy přesněji do části města, kde bylo výcvikové Dojo. Jako obvykle vešel dovnitř a rozhlédl se. Jelikož bylo čerstvě z rána, uvnitř budovy nebyl nikdo. Byl rád za trochu klidu, jelikož tak mohl volně přemýšlet. Jako vždy se vydal do zadní části budovy, kde se nacházely dveře, které vedli na venkovní pozemky. Když je otevřel, nadechl se opět svěžího vzduchu a pozoroval dění venku. Slunce pomalu vystupovalo na oblohu, takže to opět vypadala na teplejší den. V trávě byla pouhým okem spatřitelná rosa a všude byl harmonický klid. Samuraj v modrém se tedy vydal pomalou chůzí k jezírku, kde obvyklé trénoval.
Jako vždy dosedl na mokré kameny nad vodní plochou a zahleděl se dlouze do vody. Voda byla čistá a průzračná. Ovšem bylo poznat, že v jezírku nežili žádní živočichové. Jak by také mohlo, když ho nedávno vyškvařil svým Raitonem. Chvíli se ještě očarovaně díval na vodu a pak si lehl a pro změnu koukal na oblohu. Pomalu vytasil své dvě katany Ryuu a důkladně si prohlížel jejich ostří. Jediné co na nich ovšem psatřil byl jeho vlastní odraz v zářivě čisté čepeli. Po chvíli prohlížení tyto meče odložil a pro změnu vytáhl svůj největší meč, s prapodivně tvarovanou čepelí. Prakticky by se dalo říct, že někdo spojil při kování dva meče do jednoho a tím tak vznikl meč, který Masamune pojmenoval Akuma no Tansen. Na chvilku ho nabil svojí Raitonovou chakrou. Čepel okamžitě zaplavil příval bleskových výbojů, tak, že čepel nebyla téměř vidět. Vždy se mu líbilo pozorovat blesky a nyní si mohl sám vytvářet své vlastní. Ovšem jak se dočetl, tak chakrové blesky nebyly tak nebezpečné jako blesky skutečné, což byl ovšem jen drobný nedostatek, jelikož i tak se jednalo o geniální element.
Ale nyní už k tréninku nové techniky. Vymyslel jí během hlídkování kolem města, když viděl farmáře jak obratně svazoval svůj domácí dobytek, aby ho mohl označkovat a jak ho potom po pastvinách začal prohánět za pomocí biče. Masamuneho tedy napadlo, že by si mohl vytvořit multifunkční techniku, za pomoci které by mohl jak nepřítele pěkně odšvihnout, tak i svázat. Rozhodl se též pro ulehčení tréninku, aby každá odnož jedné techniky byla tvořená pro jeden meč, co měl. Svazovací se více hodila pro jeden meč, který dovoloval používat aspoň ještě jednu ruku. A šlehání se rozhodl použít pro obě katany Ryuu. Přeci jen, pro vyšší procento úspěšnosti bylo vždy větší počet použití útoku a dvě jsou vždy více než jeden.
Pro základ techniky se rozhodl použít Kirikae a to rozšířit do silnější podoby za pomocí kombinace s technikou Soshaku Ryuu, kterou už ovládal nějaký ten pátek a tak jí znal jako své boty. Dokonce si již vymyslel název pro tuto techniku, bylo sice delší, ale dokonale vystihovalo podobu techniky. Plný název tedy zněl: Kōhan Kirikae - Rairyū no Yokugeki. Masamune byl na tento vymyšlený název pyšný. Jakmile si tedy v hlavě urovnal způsob tréninku, který se skládal z několika složek, vstal a skočil na vodní hladinu se všemi svými meči. Svůj meč – Ostří démona prozatím odložil na břeh, jelikož se rozhodl začít s formou v podobě biče. Začal koncentrovat ohromné množství chakry do čepelí, takže skoro vřeli, když aktivoval techniku Kirikae. Vydávali k tomu kolem sebe dost oslňující záři a jako bonus lítali jiskry téměř všude, kam to šlo. Nyní bylo na čase využít Soshaku Ryuu a prodloužit pomyslnou čepel kupředu. Ovšem jediné co se mu v tomto pokusu podařilo, bylo, že z čepelí odpálil dva paprsky s račí hlavou. Zdálo se, že to takto nešlo. Síla byla nejspíše příliš vysoká a on jí nedokázal udržet propojenou s čepelí. Zopakoval tedy předchozí snažení, ovšem nyní s mírnějším stupněm chakry než předtím. Nyní to již vypadalo nadějněji, jenže než stihl s paprsky, které dosahovali délky skoro 5 metrů švihnout, zakolísal s dodávanou chakrou a technika zmizela. Mírně ho to již začínalo vyvádět z míry, jelikož koncentrovat takové množství chakry bylo mírně obtížné. Ovšem nakonec trpělivost zvítězila a on zopakoval několik dalších pokusů. Asi po dvou hodinách, byl již schopný vytvořit dva stabilní bleskové paprsky, s kterými mohl volně pohybovat. Velmi spokojeně tedy vyskočil na skálu, rozeběhl se k blízké sakuře a švihl čepelemi vpřed. Každý jeden paprsek usekl jednu větev, ale okamžitě jak se tak stalo, paprsky zmizeli. Zůstali pouze katany nabité Raitonvou chakrou za pomoci Kirikae. Ovšem i tak to byl velký úspěch. Zvládl tím tak polovinu práce, kterou měl pro dnešní den naplánovanou. Spokojeně tedy uložil své katany do pouzder u svého pasu a vydal se zpět na vodní hladinu jezírka.
Jakmile se vrátil zpět, vzal z místa, kde ho předtím odložil, svůj poslední meč. Nyní ho čekal těžší úkol. Musel udržet paprsky i po tom, co se dotknou předmětu. Ovšem tento meč měl jiné dispozice. Měl větší plochu, takže mohl rozprostřít větší koncentraci bleskové chakry a díky dvoum čepelím mohl taktéž používat dva paprsky zároveň. První co bylo, vyzkoušel DokuganRyuu formu, kterou použil při šlehání bičem. Ta ovšem fungovala stejně jako předtím u dvouch katan. Objevily se dva svazky z blesků, které po zásahu skály, která se tyčila nad ním, zmizeli. Vlastně ani v nic jiného nedoufal. Vyhecoval tedy svou chakru na ještě vyšší stupeň, až se stávala téměř viditelnou a všechnu jí nasměroval do meče. V meči bylo nyní zkrocena ohromná blesková síla, která by nejspíše usmrtila každého. Následoval prudký sek, že díky kterému nyní Masamune vypustil dva paprsky, každý z jedné čepele meče, kupředu. Ty i po zásahu skály vydrželi a namotali se na skalní výstupky. Nyní nezbývalo nic jiného než čekat. Chtěl totiž zjistit, jak dlouho dokáže tuto techniku udržet v chodu. Díky vypětí čepele, ale i uživatele skončila technika zhruba po třech minutách svého působení. Na tváři samuraje v modrém se ovšem objevil široký úsměv, ale i znaky vyčerpání. Ovšem v zájmu optimalizace techniky a snížení nutného použití chakry se rozhodl jí ještě několikrát zopakovat, aby byla perfektní. Poutací technika se totiž vždy hodila a tak musela být plně spolehlivá při jakémkoliv využití. Navíc by se v případě nutnosti dala použít i k záchraně vlastního života. Když skončil asi pátý pokus, pomalu došel na břeh a usedl do trávy. Ze své hlavy si sundal přilbici a otřel si mírně zpocené čelo. Byl velmi spokojený s dalším nepromrhaným dnem, jediné co mu scházelo, byl oběd, který kvuli tréninku vynechal. Ovšem slíbil si, že jakmile popadne trochu dechu, zajde si na dobrý oběd do jedné zapadlé putyky v okrajové části města. Během další půl hodiny tedy opustil tedy výcvikové středisko a rozešel se směrem město. Měl chuť na dobré saké a pečené vepřové.

Jelikož nyní neměl do čeho tak zvaně píchnout, rozhodl se aspoň potrénovat svj bojový styl, pokuď možno s nějakým dalším šermířem, někde v Doju. Vyrazil tedy od hlavní budovy přímo do Doja. Prošel s pokývnutím na pozdrav budovu, přímo na zadní pozemky. Začal se po nich procházet, až konečně narazil na dalšího šermíře, který stál a mával mečem kolem sebe. Jeho styl byl trochu více těžkopádný, než u Masamuneho, ale nezdál být se špatný. Ovšem byla tu jedna menší nesrovnalost, která Masamuneho překvapovala. Jeho katana nebyla obalená blesky, nýbrž pouze namodralou chakrou, která vydávala zvláštní zvuk. Chvíle pozorování mu nakonec dala odpověď. Jeho protivník využíval Fuuton. Vyšel tedy z poza stromu, za kterým stál a pozoroval toho muže a došel k němu. Představil se a požádal ho o souboj. Stačila pouhá chvíle domlouvání a muž souboj vřele přijal. Masamune si byl vědom zákonitostí mezi elementy, takže mu bylo jasné, že proti technikám svého protivníka bude v nevýhodě, ale ta výzva ho právě proto lákala.
Oba tasili plynule katanu a zaujali postavení. Jedna katana zasvítila bleskem a druhá zavířila větrem. Oba vyrazili vpřed. Jakmile se jejich katany poprvé střetli, nastal okamžik, který vypadal, že se oba protivníci úplně zastavili a četli toho druhého. Pro ně to byl možná okamžik, který trval déle, ale pozorovatelovi by to přišlo jako vteřina. Jak rychle se dostali k sobě, tak zase odskočili a zaujali každý jiný bojovou pózu. Ovšem jeden efekt jejich první střetnutí mělo. Masamuneho Kirikae bylo oslabeno na nižší úroveň, takže ho musel obnovit na standard. Hned na to začala jeho katana zářit o trochu více a kolem ní se zčista jasna objevila velká koule Raitonu, která byla skoro tak velká jako Masamune: „Doragon Ryu: Shidenissen!“ zavrčel chladně a švihl svým mečem. Koule se rozletěla směrem k jeho protivníkovi, který odpověděl jakýmsi podivným větrným křížem, který byl ovšem zřejmě slabšího Ranku, než Shidenissen, jelikož po střetu obouch technik ho nepřekonal, pouze obě vybouchli. Výbuch samozřejmě doprovázela slušná vlna prachu, takže oba bojovníci byli donuceni chvilku posečkat, než prach usedne. Tedy to si myslel Masamune. Uživatel fuutonu se ve skutečnosti rozběhl, z nějakého důvodu proběhl v pořádku kouřovou clonou a zaútočil přímo na svého protivníka. Bylo to jen tak tak. Date zablokoval čepel protivníkova meče kousek od svého krku. Následovala delší série šermířských výpadů, ale zdálo se, že si protivníci byli rovni. Proto po chvíli následovalo odpoutání se, od sebe. Toho však Masamune využil tak, aby získal určitý prostor mezi protivníkem a sebou. Vyskočil do vzduchu, roztočil se jako káča a při nabrání dostatečné rychlosti, sekl mečem kupředu. Z čepele vyletěla blesková vlna, s úmyslem zasáhnout soupeře. „Kaiten Tachikata!“ ozval se název techniky. To ovšem nebylo vše. Ještě ve vzduchu si DokuganRyuu vytáhl i druhou katanu, zkřížil je a nechal je obě více nabít Raitonem. Hned jak tak udělal, roztáhl/sekl jimi a z nich vyletělo bleskové X, které se ještě mírně zvětšovalo, díky zbytkové energii v mečích. Jeho soupeř možná stěží unikl prvnímu útoku, ale tomuto se již nevyhnul. Odletěl několik metrů vzad a v oblečení měl nyní vyříznuté bleskové X. Ještě zdráhavě vstal a začal z posledních sil vrhat jednu větrnou vlnu za druhou, jak kdyby byl posedlý. Bohužel narazil na nesprávného protivníka. Masamune provedl techniku Kōhan Kirikae - Rairyū no Yokugeki a švihem zlikvidoval většinu vln za pomoci „biče“. Ty vlny, které zbyly, díky tomu, že byly tvořené Fuutonem, nemohl ovšem jen tak ignorovat. Vzdušný element byl nebezpečný, takže se začal vyhýbat. Ovšem i přes to udržel šrám na tváři a po ní se mu začala roztíkat krev. Uznal, že protivník byl silný, ale již vyčerpaný, takže rukou naznačil klid zbraní.
Když si ti dva pak ještě podávali ruce, domluvili se, že příště až se opět setkají, znovu si takto zatrénujou. Byl to dobrý výcvik pro oba. Hned na to se s mírným vyčerpáním a se zakrvácenou tváří rozešel Samuraj v Modrém pryč. Byl vcelku spokojen, že dokázal obstát proti protivníkovi s Fuutonem, i když v jeho souboji mu nahrávala spíše zdrženlivost a opatrnost soupeře. Co ovšem měl dělat, prostě to tak již bylo a on si aspoň pořádně zabojoval, aniž by s ním někdo házel jen tak o zem či zeď.

Přišel zase jeden den, kdy měl Masamune čas jít si trochu zatrénovat. Zamířil tedy k Doju. Prošel jím, tentokrát, aniž by si všiml kohokoliv v budově a zamířil dalšími dveřmi opět ven. Dnes měl vcelku naspěch. Chtěl totiž procvičit co nejvíce technik a bojových póz, aby je ovládl bezchybně. Ještě než došel ke svému obvyklému jezírku, napil se čisté vody z lahve, kterou si pro dnešek připnul k opasku. Měl totiž zkušenost, že s žíznivým hrdlem se bojuje a trénuje mnohem hůře. Navíc jedna lahev nebyla nějaká extra zátěž, jak na cestách, tak v boji. Konečně tedy dorazil na svůj obvyklý tréninkový plac. Ze skalky, která se tyčila nad jezírkem, seskočil přímo na vodní hladinu. Během té chvíle také zvládl velmi rychle tasit jednu z katan Ryuu, která měla naprosto čisté ostří, bez jediné vady. Hned na to, jí za pomoci techniky Kirikae posílil o svojí Raitonovou chakru. Kolem čepele začaly jiskřit bleskové výboje a vlastní kov nebyl téměř vidět. Provedl pak obloukový sek, kterým setl pomyslnému protivníkovy hlavu, pak rotační sek, kolem celé osy, kde odrazil více pomyslných mečů. V těchto chvílích litoval, že nezvládal nějakou klonovací techniku. Bylo by lehčí bojovat proti někomu, kdo by do toho šel naplno. A tím byl on sám.
No s tím nic nenadělal, takže když několikrát zopakoval několik sérií s jednou katanou, vytasil druhou. Potřeboval řádně procvičovat svůj základní skill, kterým byl: Date Ryū: Sensō Odori - Nikatana. Jednalo se o precizní ovládání dvou katan zároveň. Byl velmi rád, že základní výcvik absolvoval už jako malý. Díky tomu bojoval stejně dobře jak s pravou, tak s levou rukou. Obě katany navíc nyní zářili bleskovou energii, kterou jím sám Masamune dodával. Navíc sem tam projel výboj i do vody, což ovšem Masamune ustál. Když procvičil dostatečně ovládání obouch katan zároveň, přešel ještě na svůj největší meč, s kterým ovšem cvičil pouze krátce. Chtěl konečně přejít na techniky.
Nyní si vybral pouze jednu katanu, jelikož ta byla lehká a ovládal jí výborně. Pomalu sešel z vodní hladiny a došel k jednomu špalku, který byl poblíž jezírka. Takovýchto špalků bylo nejspíše po celém cvičišti kvanta, takže jeden zničený snad vadit nebude. Pomalu začal koncentrovat chakru jak do paže, tak do čepele. Pak najednou, ohromnou rychlostí švihl a špalek jedním tahem rozpůlil. U toho pronesl: “ Doragon Ryū: Keishi“ Použil svojí popravčí techniku, která se prakticky skládala z původní klanové techniky : Date Ryū: Sensō odori - GinKaze a k ní se přidala Raitonová chakra uživatele. Byla to vcelku prostá technika, ale na stínání třeba hlavy, velmi účinná. Jenže tím, ničení špalku ještě neskončilo. Poloviny ještě ani nedoletěli k zemi, když Masamune uskočil a na kataně se mu začala tvořit koule Raitonové energie. „ Doragon Ryū: Shidenissen!“ zahřímal a koule, po švihnutí katanou vyletěla vpřed. Rozdrásala zemi, kterou částečně letěla a nakonec v mírném výbuchu úplně rozložila zbytky špalku. V Masamuneho oku se zablýsklo. Nečekal moc dlouho, vyskočil do vzduchu a tasil druhou katanu. Obě pak naplnil Raiton chakrou a pronesl: “Raiton, Hibushi!“ Z čepelí vyletělo bleskové X, které se ještě pozvolna začalo zvětšovat během letu, jelikož bylo napojené na katany, úzkým bleskovým paprskem. V katanách totiž zůstalo ještě trocha chakry, která X posilovala. Když technika narazila prudce na vodní hladinu, částečně jí rozrazila a navíc celé jezírko elektrizovala. Byla to slušná technika k demolici, jako prakticky všechny co Masamune ovládal. Sérii útoků se ovšem rozhodl dokončit ještě něčím. Pustil obě katany, které se zapíchli mírně do hlíny. Pomalu dopadl každou nohou na jednu, takže byl vyvýšen nad zemí a vytasil Akuma no Tansen. Jeho čepele vzplály pod masivním návalem Raitonu. Bylo to více jak Kirikae. “ Kōhan Kirikae - Rairyū no Yokugeki,“ zavelel a z obouch čepelí meče vystřelil jeden svazek Raitonu, dlouhý asi 5 metrů. Ty omotali skalní výběžek. Masamune pak trhl rukou, ale místo toho, aby se on rozletěl ke skále, ten kus skály vytrhl. Jakmile dopadl šutr do vody, technika zajiskřila a zmizela, jelikož se vybila, když předala svojí energii do vodní hladiny. Tímto dokončil svůj dnešní trénink. Posbíral veškeré své vybavení a odešel z tréninkového placu.

Pomalu se rozešel směr tréninkový plac v Celestusu. V důsledku nedostatku misí a zábavy, mu nezbývalo nic jiného, nežli se trochu potrénovat a vymyslet nějaký zlepšovák v rámci svých technik. Volným krokem došel do Doja a proklouzl jím až na venkovní prostory, kde zrovna cvičilo několik mlaďasů házení čehosi, co našel ve své ninja výbavě, kterou vypásl kdysi dávno. Každopádně si uvědomil, že on sám zrovna nebyl specializovaný na to, aby cokoliv někde házel. Výhoda těchto věciček byla, že šli používat bez problémů a bez chakry. Nejspíše by si měl taktéž vymyslet nějakou techniku, která by mu povolila dělat něco podobného, jen za pomoci jeho mečů a Raitonu, který společně s ním sílil. Došel na svůj obvyklý plácek a vytáhl hned do začátku Akuma no Tansen. Přejel ho zběžně pohledem a zapojil svojí fantazii. Potřeboval cokoliv, co by mu dovolilo vrhat blesky na větší vzdálenost. Byl si jistý, že v tomto mu nepomůže žádná jeho technika, či její varianta, jelikož jeho dálkové techniky spočívali spíše na plošném a silném ničení, než na nízko-spotřebovém principu, který potřeboval na takovouto techniku.
Konečně ho něco napadlo. Co kdyby vytvořil pole neustále proudících blesků a ty by se pozvolna uvolňovali a vylétávali za pomoci švihu zbraně, či ruky. Jenže jak měl toto pole vytvořit? Jeho pohled spočinul na meči, který před sebe zabodl. Tedy spíše na mezeře mezi čepelemi, které by šlo lehce využít. Nejsložitější věc byla vytvořit vrstvu pouze v mezeře a ne na čepelích. Napájení čepele a vytváření drobných útoků by bralo až příliš chakry. Nejspíše tedy bude muset soustředit chakru za pomoci druhé dlaně, pouze do daného místa. Teoreticky to možná znělo zvláštně, ale když meč vytáhl ze země a přejel dlaní nad mezerou, sedělo to dokonale. Na jeho tváři se objevil široký úsměv a hned se pustil do práce.
Soustředil se a přejel rukou po meči. V mezeře mezi jednotlivými čepelemi se vytvořila Raitonová energie, ale bohužel jí spousty uniklo do kovu, takže v mezeře nezůstalo zrovna moc energie. Tento postup musel zopakovat několikrát a stálo ho to vskutku dost chakry, ale nakonec se mu podařilo vytvořit souvislé pole, poletovalo v rozmezí o velikosti mezery a čepelí se tak dotýkala pouze ve chvíli, kdy se odrážela na druhou stranu. Ještě zůstávala jedna věc, kterou bylo potřeba udělat. Vypustit tuto energii ven a cíleně. Jen tak jí odstřelit někam do vzduchu byla věc jedna, ale usměrnit útok tak, aby letěl tam, kam chtěl, byla věc druhá. Nezbývalo mu tedy, než opět úmorně zkoušet co a jak dokáže. Pevně chytil meč do pravé ruky a pak jím mávl před sebou ve vzduchu. Na první pokus se před ním zjevili 4 bleskové paprsky, které se volně rozletěli po kraji, a zmizeli. Smutně tedy naplnil mezeru dalším Raitonem, jelikož doufal, že i když se jednalo o první pokus, by měl být výsledek lepší.
Hned jak dodal opět Raiton, mávl čepelí znovu. Tentokrát se mu podařilo vytvořit 2 bleskové výboje, které chvíli drželi na místě a až pak se rozletěli přímo rovně, tedy tam kam Masamune chtěl. Konečně bylo vidět zářnou naději, že tuto techniku dokončí v dobré formě. Nyní už jen stačilo zajistit si větší množství paprsků, aby se jednalo vskutku o nějakou účinnou techniku. Opakoval to tedy asi desetkrát. Na celkově dvanáctý pokus se před ním zjevilo již vskutku dost bleskových výbojů, přesného počtu deset a následně se rozletěli přímo do stromu, který si jen tak stál před samurajem v modrém. Útok nebyl příliš ničivý. Nepropaloval strom, pouze způsobil tupý zásah, jako působili kunaie. Byl velmi spokojený, že se mu opět podařilo stvořit techniku, kterou byl schopen v boji prakticky využívat ve větším množství. Spokojeně se tedy usmál a poslední co zbývalo, bylo vymyslet jméno pro tuto techniku. Naposledy vytvořil bleskové pole, namířil na vodní hladinu jezírka, které bylo od něho kousíček, a pronesl rázným hlasem: Raiton: Denkō Harō [雷遁: 電光 波浪 - Bleskový element: Přívalový Blesk] . Na vodní hladinu se sneslo deset bleskových paprsků, které se pak volně rozprskli do různých stran. Tímto byl trénink dokončen. Byla čas na zasloužený odpočinek.