Jak jsem odešla od toho jenž vede město zašla jsem si zatrénovat. Vyšla jsem na zahradu a sundala si ze zad svoje katany a položila je vedle sebe a soustředila jsem svoji chakru.Začala jsem dělat pečetě. "Katon: Goukakyuu no Jutsu" řekla jsem a z ust jsem vypustila velkou ohnivou kouli která letěla až narazila do stromu. " Tohle není ono" řekla jsem si...připadalo mi to stále moc malé a tak jsem to neustále opakovala dokola a dokola. Plně jsem se na to soustředila a ignorovala svoje okolí.
Jak to jen udělat aby byl trochu větší? pomyslela jsem si."Musím přidat ještě trochu chakry....aspon trochu" řekla jsem si a dala se znovu do práce. Stále jsem to opakovala dokolečka jako cvok co se snaží o něco co prostě nejde ale nemínila jsem se tak lehko vzdát. Znovu jsem složila pečetě a znovu udělala tu samou techniku.Tentokát k mému obdivu se mi to trochu povedlo ale stále to nebylo podle mích představ.Cítila jsem na sobě ubytech svojí chakry. Není se čemu divit když jsem to zkoušela dobře přes hodinu a půj a mezi tím jsem tu techniku udělala několikrát po sobě. Jako kdybych se naštvala to ve mě začalo vřít kvůli tomu že to stále není ono. Znovu jsem se soustředila a znovu jsem udělala tu techniku. KOnečně to mělo takový výsledek jak jsem od sebe očekávala. Ohnivá koule letěla na další strom a ve chvilce byl strom spálen na prach. Opřela jsem si ruce o kolena a zhluboka dýchala.Srdce mi bušilo jako kdyby se snad pomátlo a chtělo ven z mého těla.
Na nějakých 10 minut jsem se posadila do tureckého sedu,zavřela oči a odpočívala. Dýchala jsem pozvolna a klidně. Když přešel onen čas 10ti minut , otevřela jsem oči a koukla na svoje katany. Ladně jsem vstala a udělala další pečetě.
"Kage Bunshin no Jutsu!" přede mnou se oběvili moje tři klony. Na zádech měli katany jako já a koukali na mě. Nemínila jsem se šetřit a tak jsem jim nařídila at se mě bez okolků klidně i pokusí zabít. Když jsem se nad tím tak zamyslela později, byla bych první co by spáchal vraždu na sobě samém kdybych se držela zpátky. Klony přikývly a vytáhly katany. Ze země jsem sebrala ty svoje a přetočila je v rukou.
"začneme" řekla jsem chladným hlasem bez jakéhokolilv citu. Klony se na mě vrhly všechny naráz. První z nich po mě máchl jednou katanou na moji hlavu a duhou mi mířil na hrudník.Obě jeho katany jsem vykryla svými a kopla jsem jej do hrudníku.Přesněji řečeno do trojuhleníku.Klon odletěl několik metrů a spadl na zem. Kupodivu se norozplynul.Jen se prozatím nemohl ani postavi jelikož lapal po dechu.Než jsem se stačila pořádně nadechnout další klon mi sekl po nohách.Instinktivně jsem vyskočila a kopla jej do tváře.Jakmile jsem dopadla na zem chytala jsem boužel tržnou ránu na rameni od třetího klona jehož utok byl velice propočítaný.Měla jsem zlost. Koukla jsem na něj a rozběhla se proti němu.Sekla jsem po něm katanou ale on můj utok vykryl.Jeho dalším utokem bylo mě zasáhnout do nohy. jen tak tak se mi povedlo to vykrýt katanou protože klon již utočil svoji druhou rukou na moje žebra. Nezbývalo mi nic jiného než s sebou praštit o zem abych neměla díru v hrudním koši.Jak jsem tak ležela na zemi využila jsem ten moment překvapení a obouma katanama jsem jej probodla....Klon praskl a kolem mě byla jen spousta kouře. Klon kterého jsem zasáhla do hrudníku se již vzpamatoval a znovu po mě vystartoval. Tohle musím ukončit....přeci mě neporazí moje klony řekla jsem si v duchu když jsem viděla krev tekoucí z mé ruky.Klon se ke mě přiblížil na kritickou vzdálenost (na vzdálenost meče) a sekl. Jen tak tak jsem se utoku vyhnula. V ten moment jsem zapla svůj sharingan a sledovala každý pohyb . Celou dobu jsem jen uhýbala a chránila se ale prozatím jsem neutočila. Tiše jsem studovala sama sebe a snažila se najít nějakou mezeru kde bych mohla zasadit ránu. Trvalo to docela dlouho než jsem si uvědomila že můj klon si příliš nehlídá záda. Možná mě to i trochu zaskočilo protože ani já si je nehlídala.V okamžik který se mi zád být vhodným pro utok jsem proti klonu vystartovala a snažila se dostat za něj.Ovšem bylo to složitější než jsem si myslela. Klon ne a ne polevit ve své ostražitosti.Ovšem nemohl se bránit do nekonečna udělal první chybu a to když se mi snažil setnout hlavu. Pohotově jsem se sklonila a dostala přesně tam kam jsem potřebovala. Za něj. I on nakonec zkončil probodnut mojí katanou a praskl. Zbýval mi poslední a s ním nebylo moc práce. Stačilo mi pouze vyskočit do vzduchu u udělat náznak že sekám na hlavu....ale druhou katanu jsem mu namířila na hrudník a přesekla jej vejpůl.S vyčerpáním jsem si lehla na zem a koukala na oblohu.Sharingan v mích očích zmizel. Ale díky tréninku tohoho kalibru jsem si uvědomila že se příliš nekryju na zádech a také to že porazit samu sebe dělá lehčí problémy. Krev z ruky přestala téci a na ruce se udělal povlak sražené krve." Heh...heh..." oddychovala jsem neustále a pak jsem na chvíli zavřela zase oči. Když jsem se cítila fit...nějak se mi povedlo se odkolíbat z cvičiště.

Vyšli sme z domu a došli sme za mesto Takže Shitchi plán by sme už aj mali ty sa budeš tváriť že sa ti niečo stalo a budeš sa tváriť že potrebuješ pomoc takže ho zabavíš a ja zatiaľ pripravím techniku. Sleduj znamenie a budeš ho musieť dostať za okraj tak aby bol vo vnútri kruhu uvidíš akého to sa dozvieš potom. vysvetlil som Shitchi o čo ide a bežali sme popri lesnej ceste. Dorazili sme k nejakej križovatke tam som zastavil Tak Shitchi tu ho nejako zabavíš ja sa skryjem a potom to urobiíme. dal som jej pokyn a skryl som sa na blízkom strome kde som si vytiahol zvitok na ktorom bola popísaná technika. Začal som čítať . Hm zaujímavé takže sa volá Jujutsu: Himitsu no jisatsu hōhō po dočítaní zvitku som ho zroloval a odložil ho . Začal som sledovať okolie a vtedy som si všimol ako tam niekto kráča priamo smerom k Shitchi
Dúfam že to výjde. preletelo my mysľov a len som ďalej sledoval čo sa bude diať. Shitchi sa postavila do stredu križovatky a až zam muž došiel zastavila ho Ak my odpovieš na hádanku tak dostaneš odmenu povedala mu Shitchi Hm zaujímavé je vynaliezavá len či to zaberie Chlap zastal a ostal stáť sledoval ju Tak dobre. to bolo posledné čo mi trebalo takže mám pár minút . Vtedy som preskočil z jedného stromu na druhý a takto som pokračoval až za tých dvoch skočil som dole a takmer nečujne som dopadol na zem pristúpil som poitichu bližšie vytiahol som rapier ktorý bol v mojej vychádzkovej paličke a bodol som sa do nohy . Krvou som nakreslil jashinov znak na zem a ruku som si tiež mierne porezal a priložil som ruku k zemi a odriekal som modlitbu Watashi wa kare no kachi no jinsei o owara seru anata ni kawatte dekiru yō ni nagareru watashi no enerugī o kashite teki o teishi suru koto ga dekimasunode, ankoku kyō wa, anata no chikara o kika sete. Anata wa okurimono ni sensei arigatōgozaimasu. Watashi wa, sono chūjitsuna sābanto kara no shūnyū ga watashi no kenshin to chūsei-shin no shomei ataeru koto ningen no seikatsu. Moje telo sa zmenilo dostalo čiernu farbu a znaky kostí na ňom boli bielej farby vtedy sa kruh začal rozširovať a Shitchi si všimla hranicu a v sekunde keď bola zhruba v polke tej hádanky sotila toho obchodníka do kruhu ktorý sa prestal rozširovať. Ten muž sa snažil dostať odtiaľ no ja som vstal a začal som sa k nemu približovať pri čom som kruh zmenšoval stále viac a viac muž sa už len veľmi ťažko hýbal keď si ma všimol začal koktať K kk kto s...sss...stte. čo to to to ma znamenať? a to bola osudná chyba strach toho muža posilnil moju techniku a muž sa len veľmi ťažko hýbal ja som bol stále bližšie pri ňom a on cítil že čím som bližšie tým je pohyb ťažši a ťažší až som nakoniec stál tesne pred ním a on sa už nemohol pohnúť kruh bol teraz maličký len okolo nás dvoch . Vytiahol som Rapier z mojej vychádzkovej paličky [b]Nieje v tom nič osobné je to len tak že niekedy musia jedný zomrieť a druhý budú žiť lepšie. Vtedy som ho prebodol a muž padol na zem . Ja som zrušil techniku a okolo tela som nakreslil nový Jashinov znak teraz krvou obete. otočil som sa na Shitchi moje telo už zase malo farbu ako predtým ďakujem Shitchi za pomoc teraz sa môžeme vrátiť do mesta nalebo máš iný plán poď pozývam ťa na nejaké dobré jedlo aj ja som hladný. zahlásil som a začal som čistiť svoj Rapier No neviem čo na to povie KEnta povedala Shitchi a ja som sa len usmial a preniesol No určite nebude proti neboj sa a ak by náhodov niečo tak povieš že som ti nedal na výber . Povieš že som ťa prinútil .Alebo ho pošleš za mnou a ja mu to vysvetlím. po tom som na ňu žmurkol a vydal som sa smerom do mesta Shitchi šla vedľa mňa tak sme začali konverzovať pýtala sa no rôzne veci ako aj ja . No na jednú otázku som odpoveď nedostal

Prišiel do doja niekde na kraj miestnosti pri tejto technike ma nikto nemusí vidieť ... je to dosť trápne keď niekomu nevyjde premena .. chjo .. tak sa do toho pusťme nech to mám za sebou ... pomaly spojil ruky a sústredil sa Henge no Jutsu .. povedal potichu. Nastal menší výbuch dymu a na mieste stál miesto Kentu Shitchi bez krídiel a zo zjazvenou tvárou tak to asi nevyšlo ... Kenta sa premenil späť a znova spojil ruky Henge no Jutsu !! vykríkol a znova nastal výbuch no teraz miesto Kentu stála už dokonalá Shitchi s tromi krídlami, bielymi dlhými vlasmi, otrhanou sukňou a tričkom ... vyšlo to ... zaradoval sa v mysli a vyšiel s doja

Přišel jsem do Doja celkem znavený po včerejší noci a rozhodl se, že budu silnější,abych už nikdy zas nemusel přicházet o lidi,na kterých my záleží.Tak nejdříve trochu Taijutsu.Řekl jsem si a sebral si slaměného panáka a odešel na kraj doja.Zkoušel jsem vymyslet nový styl kopů,kdy bych uživatele nečekaně napadl.Stoupl jsem si naproti panákovi a začal na něj spouštět slet níkzých kopů,bohužel to nešlo tak snadno,protože panák se rozodl neuhýbat a tak jsem to nakonec zkoušel bez něj.To je otrava.Řekl jsem,když se mi vůbec nedařilo něco vymyslet.Pořád a pořád jsem zkoušel dokola moje utoky,ale bez uspechu.Myslel jsem si,ze se mi nikdy nepovede udelat obycejny kobo,ale nakonec to prislo.Kdyz uz jsem ponekolikate spoustel kopy,vnukl se mi napad na dost jednoduchou vec.Vyskocil jsem do vzduchu a zacal zposte par vysokych kopu jednou nohou,nakonec se mi povedlo to zakoncit tremi nechranenymi kopy do nechranenych mist a muj set rchlych kopu ve vzduchu byl konecne hotovov,kdy by se soupeř zaměřil na vykrytí vysokých a nízké by ho tak mohli zasáhnout na nechráněná místa.

Dále jsem tu měl oříšek,musel jsem vymyslet jak vystřelit svojí chakrou ze země hřebíky...Vyhodil jsem je do vzduchu a oni se pak po pádu zavrtaly do země...Začal jsem soustředit svou chakru do země,abych je mohl vystřelit ven.Gyoraishin Vykřikl jsem,když jsem ty hřebíky cítil svou chakrou.Bojužel,jak už se na prvni pokus stává,to cely zvrtalo.čtyři hřebíky z několika desítek vyjely ze země nadaleko ode mě a tak jsem málem zasáhl sám sebe...Nebyl všem dnům konec a tak jsem to zkusil znovu.Gyoraishin a skoro všechny hřebíky vystřelily ze země velkou rychlostí.,a letěli alespoň jedním směrem a to tím,který jsem naznačil po složení pečetě.

Pořadně jsem se rozhlédl okolo,jestli tu nikdo není,ale když jsem si byl na 100% jisty ze ne,zacal jsem znovu trenovat,jelikoz jsem netouzil po tom,aby nekdo sledoval to jak se učím něco nového.Zavřel jsem oči a představil si sebe.Začal jsem soustředit chakru,abych byl co nejpřesnější a udělal jsem pečetě.Bushin no jutsu-Řekl jsem,když se vedle mě oběvilo mé nehmotné já,akorát jsem to lehce zvoral,protoze se technika hned rozpustila....Začal jsem soustředit více chakry než minule a zase udělal pečetě.Bushin no jutsu ,ale tentokrát se po mích bocích vytvořili mé dokonalé kopie.

Znovu jsem se ujistil,jestli kolem někdo nejde,ale nešel.Vzpoměl jsem si na mého bývalého kamaráda Kyuviho a hned jsem věděl v co se budu měnit.Složil jsem pečeť a řekl.Henge no jutsu Já se proměnil v osobu,jenž byla sice blond,ale byl jsem ženská a měl jsem knírek....Tak to asi ne,takhle by to nešlo.A přeměnil jsem se zpět.Byl jsem rád že se nikdo nekoukal,protože tohle by bylo dost trapné.Znovu jsem složil ruce k sobě a udělal pečetě.Henge no jutsu řekl jsem znovu a tentokrát ot bylo lepší,stál jsem jako vysoký modrooký blonďák na kraji Doja,jen ěkoda,že se mi všechno povede až na podruhé.

Přišla jsem do doja a povzdychla si. Přišla jsem tam za jediným učelem. A to naučit se techniku kterou jsem si vzala do hlavy. Do země jsem zabodla 3 pochodně které byly dost daleko od sebe a pak jedu po druhé zapálila a ujistila se že budou hořet poměrně dlouho. V duchu jsem si ještě zrekapitulovala přesný postup techniky. Musím se hlavně soustředit. Pokud zasáhnu oheň mlha by měla začít hořet. pomyslela jsem si a zadívala se na nebe a malým ušklebkem který jsem poslední dobou nasazovala docela často. Začala jsem dělat pečetě a byla naprosto soustředěná. Katon: Kasumi Engo no Jutsu (Živel oheň: Technika Tanec v mlze) z ust mi vyšla malá mlha která při kontaktu s ohněm začala hořet. Jenže mlha byla poměrně malá a tudíž bez jakéhokoliv učinku který by měl smysl při skutečném boji. Povzdychla jsem si nad svím fatálním neuspěchem a přešla jsem k další pochodni. techniku jsem zopakovala. Soustředila jsem se ještě více na svoji chakru a výsledek byl skoro ten samí s malou změnou.
Mlha byla o něco větší. Ale opravdu jen maličko což mě začalo přivádět k malému šílenství a vzteku který mi vadil.Následovala další pochodeň a výsledek byl o něco lepší. Znovu jsem pochodně zapálila a pokračovala ve svém tréninku. Projížděli mnou různé pocity. Chvíli to byla deprimace následovaná naštváním což poté na chvíli vystřídala beznaděj že to snad ani nedokážu. Ale to jsem si nehodlala připustit za žádnou cenu a tak jsem neustále bez přestávky pokračovala. Když už jsem to zkoušela snad po x kráté cítila jsem na sobě svůj ubytek chakry a tak jsem se na chvýli posadila a koukala na hořící ohně. Musím se více soustředit jinak to snad nemá cennu. pronesla jsem si do ticha které panovalo všude kolem mě .
Na obloze se oběvilo pár mraků které mohli nést déšť a to mě nijak zvláště nepovzbudilo.Vstala jsem a znovu se zadívala na pochodně které plály přátelským ohněm. Pomyslela jsem si jestli nejsem na sebe příliš moc tvrdá ale to jsem si nijak nechtěla připustit a tak jsem se dala do pokračování abych tu techniku zvládla pokud možno v co nejlepších měřítkách. Moje schopnost ovládnout techniku se s každým pokusem vylepšovala a tak jsem se cítila mírně potěšena. Znovu jsem udělala pečetě a vykřikla název techniky když v tom se velké množství mlhy podpálilo a kolem bylo nevýslovné horko. Usmála jsem se. No konečně. procedila jsem skrz zuby a skoušela to znovu a znovu abych si byla jistá že tato skutečnost nebyl jen pohá náhoda.
Pokaždé se mi to povedlo zopakovat a tak jsem měla značnou radost. No radost by bylo možná i slabé slovo. Zhluboka jsem dýchala a snažila se popadnout dech. Srdce mi bušilo jako zběsilé. Koukala jsem kolem sebe a pak z posledních sil jsem techniku skoušela znovu a znovu co mi zbytek mojí síli dovolil. Snad jsem to trochu přehnala ale začala se mi motat hlava z nedostatku chakry a tak jsem byla nucena se posadit a koukat jen tak na oblohu posetou malými mráčky které hýřili snad všemi barvami. Ksooo...tohle lenošení by mi ubírá drahocený čas doháje. Musím něco dělat. nadávala jsem si v duchu. Zase se ozval můj vnitřní hlas u kterého bych byla raději kdyby mlčel. Ještě chvilku a zabiješ se. protočila jsem nad tím oči. Jsem v pohodě odpověděla jsem vnitřnímu hlasu a stoupla si. Nohy se mi třásly a já znala skutečnost že moje chakra je téměř na minimu. Zatím....ještě chvilku a škrábneš s sebou informovalo mě moje vnitřní já a já měla chut mu naliskat. S námahou jsem znovu složila pečetě ]Katon: Kasumi Engo no Jutsu!!!! zařvala jsem snad z plných plic a technika se zopakovala . Z ust my vyšlehla mlha která při kontaktu s ohněm ihned začala hořet a já tak měla krásný pohled na to všechno. Potěšil mě můj uspěch. Další technika za mnou. Jen tak dál, jen tak dál říkala jsem si když jsem odcházela z doja

Stála jsem na svém oblíbeném místě v doju a koukla jsem se na nebe. Bylo klidné tak jako vždy. Kolem foukal lehký vánek který mi rozhazoval vlasy na všechny strany. Krásný den na techniku. Zašklebila jsem se a koukla se na strom stojící značný kus ode mě.V očích se mi zalesklo a já začala dělat pečetě. Tohle se musí povést. Pomyslela jsem si. Katon: San Hassei! Z mích ust vyletěli tři koule. První čeho jsem si okamžitě všimla byl fakt že koule jsou příliš malé. První koule letěla přímo na strom a druhé dvě z boků. Jakmile se střetli uprostřed. Tedy přímo u stromu následoval výbuch. Prach kolem se zvedl a já jen doufala že i tak to dopadlo dobře.Jakmile ale prach opadl musela jsem se bouchnout do čela. Strom stále stál na místě a byl jen lehce ohořelý. To jsem si mohla myslet. Problesklo mi hlavou. Když se člověk snaží vytvořit něco nového musí se tomu vychytat mouchy. Zavřela jsem oči a soustředila se na svoji chakru. Ve chvíli kdy jsem si myslela že jsem připravená jsem znovu začala dělat pečetě. Událo se to co před tím s tím rozdílem že koule byli o trochu větší. Následoval opět výbuch ale o trochu větší. Do očí se mi dostal prach. Musela jsem si promnout oči protože začali okamžitě slzet. Ksoooo…..
Prach usedl na svoje místo a já hleděla na to co se stalo. Strom byl vejpůl ale mě se na tom pořád něco nezdálo. Pomaličku jsem přešla k dalšímu stromu a zadívala se na něj. Ten strom byl poměrně velký a jeho tloušťka byla větší než jsem předpokládala ale i tak jsem byla odhodlaná na něm svoji novou techniku vyskoušet.Podívala jsem se na vzdálenost mezi mnou a tím stromem a byla jsem si jistá že jsem dost daleko na to abych techniku mohla znovu použít. Tak jo skusíme to znovu. Řekla jsem si polohlasně a raději ještě o krok ustoupila dozadu. Začala jsem dělat pečetě. Z ust mi vyletěli tři ohnivé koule a já sledovala jak první letí přímo a další dvě jakoby obloukem. Všechny se střetli uprostřed cíle tudíž ve stromě. Ozvala se strašná rána. Prozatím mi připadalo že koule jsou velké tak jak jsem si představovala a i jejich rychlost byla pro mě docela uspokojující.Prach se opět zvedl a zaplnil mi celý obzor takže jsem zase vyděla uplný kulový. Raději jsem ještě uskočila dozadu protože ten příval zvednutého prachu vypadal sám o sobě docela nebezpečně. Sledovala jsem s klidnýma očima co se dělo dále. Mlha z prachu a kouře začala ustupovat a tak nějak se strácet. Strom stál dále na svém místě . Když jsem to viděla měla jsem zlost a byla jsem ještě více odhodlaná to místo zničit tak že už tam žádný další strom nikdy nevyroste.Když jsem si ale strom prohlédla o něco lépe zjistila jsem že je částečně ohořelí.
Něco tu nehraje. Proč ještě stojí na svém místě? Už tam dávno nemá co dělat…..zamyslela jsem se a nakonec jsem se k tomu řádně posadila a civěla stále na jeden bod což byl onen strom. Musím na to asi jinak. Poškrábala jsem se na hlavě. S povzdychem jsem vzhlédla na oblohu na které si volně pluly mráčky. Heeeeh….proč má člověk takový starosti? Ptala jsem se sama sebe a stále koukala na mraky. Lidé nemají starosti jen tak.Sami si je vytvářejí tak jako ty. Ozval se znenadání můj vnitřní hlas. Najednou mě napadlo proč se ozve vždy když trénuji nějakou techniku a nebo když se vztekám když mi něco nevychází. Ne že bych se vztekala nějak často ale někdy mi to prostě ujede. Snad jako každému jinému člověku. Zavzpomínala jsem si na důvody proč jsem odešla z klanu. Na chvíli kdy jsem držela v ruce jednu ze svích katan potřísněnou otcovou krví a také na to že jsem si ch těla dokázat že nebudu zavislá na někom jako je klan Uchiha. Chtěla jsem si vytvořit vlastní techniky. Založit někde vlastní klan kde by byla moje pravidla. Znovu jsem se podívala na strom a poamlu vstala. Cítila jsem že skoušení té techniky má značné dopady na moji chakru ale tak nějak jsem na to v té chvíli nechtěla myslet. Soustředila jsem se na chakru a skoušela to znovu a znovu jak nějaký šílenec. Ovšem nekonečné opakování si vzalo svoji daň na mojí síle. Srdce se mi rozbušilo jako šílené a ruce se mi třásly. Snažila jsem se chodit ale i samotná chůze mi dělala dost značné problémy.
Tak nějak jsem přešla k zdravému stromu který na sobě neměl následky mých pokusů s technikou a opřela se o něj. Nohy mi začali podkluzovat a tak jsem spadla . Hlavou jsem se trochu praštila o kmen stromu a zasyčela jsem tiše bolestí.Tak…tohle jsem asi opravdu přehnala uchechtla jsem se sama sobě . Všechno se mi před očima začalo kroutit a mlžit. Ne…tet nemohu přestat…..zatnula jsem ruce v pěst a snažila jsem se postavit. Ovšem efekt byl takový že se mi zamotala hlava a já s sebou zase praštila o ten strom.Cítila jsem jak mi po hlavě teče něco teplého. S námahou jsem zvedla ruku a sáhla jsem konečky prstů na místo kde jsem to cítila. Když jsem se na prsty podívala spatřila jsem rudou tekutinu. Krev? Napadlo mě. Tohle jsem asi fakt přehnala….začala jsem v duchu nadávat sama sobě. Před očima se mi dělalo docela temno a tak se muselo stát to co jsem očekávala. Víčka mi padla a kolem mě se rozprostřela naprostá tma.Dlouho jsem viděla sama sebe v bezprostřední tmě ale najednou se přede mnou zjevilo jakési světlo které se zvětšovalo a zvětšovalo. Po nějaké další chvíli jsem si uvědomila že otvírám oči. Venku už nebyl den ale krásná noc. Měsíc si svítil vysoko na obloze. Sáhla jsem si na hlavu a zjistila jsem že rána už přestala krvácet. Uf….. se svojí sílou jsem se již cítila lépe tak jsem se zvedla ze země a přestoupila k místu kde jsem před tím stála když jsem se pokoušela zničit onen odolny strom. Tak ty budeš nadále vzdorovat ano?
Promluvila jsem na strom a u toho se zašklebila tak jak to mám vždycky ve zvyku. Dobrá tedy co kdybychom udělali dohodu? Necháš se zničit a já ušetřím zbytek stromů v okolí…hmmm co na to říkáš? Potom jsem následně musela zakroutit hlavou. Bože už začínám asi vážně magořim. Právě si tu povídám se stromem a vyjednávám s ním. Zhluboka jsem se nadechla. Na moji ruku spadlo několik kapek vody. No super ještě tohleto. To mi tak scházelo. V tom začalo mrhloet. Moje oblečení začalo být mokřejší a mokřejší v tom se rozpršelo uplně. Doháje. No co už….. znovu jsem udělala pečetě a udělala tu svoji techniku. Strom byl na popel. To bylo to co jsem chtěla. Ale musela jsem se schovat protože takto jsem nemohla v tréninku pokračovat. Zalezla jsem pod střechu doja a koukala jak déšť padá na zem. Znovu se mi vrátili vzpomínky. Hlavně na něj. Na jediného člověka kterého jsem kdy měla ráda a kterého jsem uznávala. Zatracený klan Uchiha pronesla jsem do deštivé noci. Měsíc už nebylo díky mrakům ani vidět. Noc byla temná a začalo být lehce chladno. Vytáhla jsem jednu ze svích katan a začala ji brousit abych tak zabila čas v kterém jsem neměla co dělat. Katana bohužel byla za chvíli nabroušená přesně tak aby byla dosti ostrá a tak jsem vytáhla i druhou. Nějakou chvíli mi to zabralo ale i tak jsem byla potom hotová.
Déšť začal pomalu slábnout ale mě se pořád nechtělo vylézt. Musím soustředit chakru tak aby se to tentokrát povedlo na poprvé. Při boji by to jinak nemělo smysl….pomyslela jsem si. Ve skrytu duše mi cosi říkalo že to nezvládnu ale zbytek mojí osobnosti byl přesvědčen o tom že pokud to nezvládnu budu to opakovat tak dlouho dokud učinek nebude perfektní. Kapičky deště odkapávali ze střechy a já se musela zasmát . Musím to zvládnout jinak ve světě shinobi nemám co dělat. Dokázala bych tím akorát to co řekli v klanu Uchiha. Že nikdy nebudu tak dobrá abych někoho porazila. Tseeee….. odfrkla jsem si a nechala si na ruku spadnout pár kapek vody. Voda byla studená ale nijak mě to neudivilo. Jak se asi mají ti co prohlásili tu nějvětší chybu…..řekla jsem si nahlas.Myslela jsem tím svoji vlastní matku a ostatní z klanu Uchiha co o mě vždy pochybovali. Kdyby jen věděli…..
Déšť konečně přestal a tak jsem vylezla z pod střechy a vydala se k jinému stromu. Jakmile jsem k němu došla pousmála jsem se . Tak jo skusíme to znovu. Velice dlouho jsem se soustředila na svoji chakru a snažila jsem se mít hlavu naprosto prázdnou. Jakmile jsem otevřela oči začala jsem dělat pečetě. Katon: San Hassei! Stalo se to co se stát mělo. Tři koule o poměrně vysoké rychlosti si to mířili přímo na strom. Následoval výbuch. Sakra….sykla jsem když jsem si uvědomila že stojím příliš blízko. Jakmile strom explodoval žárem byla jsem nucená rychle uskakovat dozadu. Chívíli jsem si myslela že nemám šanci když jsem při uskocích viděla tu vlnu třísek. Ale nakonec jsem to přeci jen zvládla . Uf…to bylo o fous…budu si muset dávat pozor na to kde stojím….promnula jsem si spánky.Hlava mě začala trochu bolet ale to mě neodradilo stoupnout si k dalšímu stromu a techniku zopakovat. Technika fungovala přesně tak jak jsem chtěla. Noc zase získala svoji moc a všechno bylo tak jak mělo. Dokonce i měsíc se vyhoupl z poza mraků. Tak to bychom měli…..řekla jsem do ticha a pomalu odcházela z doja. Než jsem odešla uplně ještě na pár chvil jsem se podívala na měsíc a na to co jsem tam po sobě zanechala. Stromy na odpis. No k něčemu dobré byly pomyslela jsem si zmyzela jsem ve stínu doja pryč.

Stanul jsem na kraji Doja,s tím že se naučím něco nového.Bushin no jutsu jsem lehce zvládl a to se mi teď povede rozšiřit.Měl jsem na mysli to,že to byl jen začátek.Sundal jsem sikatanu ze zad a položil si jí na lavičku,jak jsem to měl nejradši...Postavil jsem se zpříma do pozice,kdy skládám pečetě a zahudral.Oboro Bushin no Jutsu,ale vedle mě se bohužel zase zjevily dva mé nehmotné klony,stejně jako se tomu stalo při Bushin no jutsu...Zpoměl jsem si na to,jak jsem postupoval předtím a na to,co mě nakoplo,abych to zládl...Nedalo mi to a já se posadil na lavičku,vedle katany a složil si hlavu do dlaní....
Probudil jsem se po nějaké době...Coze???Ja usnul? To snad né...Rozhlédl jsem se okolo,ale ještě bylo naštěstí světlo,takře jsem nespal moc dlouho.Tím pádem tedy musím vynahradit ten čas,co jsem strávil spánkem.Vyskočil jsem na nohy a spravil jednoduchou pečeť.Oboro Bushin no Jutsu Zamumlal jsem a tentokrát se vedle mě vytvořily tři nehmotné klony.To ale nebylo bohužel to co jsem potřeboval,měl jsem jich zvládnout udělat tak minimálně dvacet.Nedalo mi to a zkusil jsem to znovu.A znovu a znovu,ale pořád to přinášelo stejný výsldek...Byl jsem rád,že jsem se předtim alespoň vyspal,neboť jsem teď nepociťoval nějakou únavu,nebo nedostatek chakry...Silně jsem se nadechl a pak vydechl...Před zavřenýma očima se mi oběvil obrázek Kyuviho,ale hned zase zmizl,když jsem pěstí uhodil do země...Proč sakra??.... -Zeptal jsem se sám sebe...Nechtěl jsem kamarády ,ale on mi je svým pohledem pořád připomínal....Postavil jsem se na nohy a znovu udělal pečetě.Oboro Bushin no JutsuTentokrát to však bylo jiné ,celé mé okolí se naplnilo falešnými klony a já jsem se mohl schovat mezi,nebo mimo ně.

„Prví deň v Celestu a ja si už nájdem nepriateľov“ odvrkol som a uškŕňal som sa nad tou myšlienkou. „Ak to takto pôjde ďalej, budem musieť zosilnieť alebo skrotnúť, síce.....stále ešte môžem skapať, ale to je nateraz nevítaná možnosť“ zasmial som sa a spravil som pečate. Sediac na vysokom strome som po jednoduchej pečati sledoval malé dievča na ktoré som Genjutsu uvalil, „Kasumi Jusha no Jutsu“ šepol som a sledoval jej reakcie, zo zeme vystupovali okolo nej desiatky a desiatky mojich klonov, dievča vyzeralo ustráchane, prišlo by mi jej ľúto mať nejaké city, ale nateraz pre mňa bola len pokusným objektom pre natrénovanie mojej techniky. „Prepáč prcek, ale tréning Genjutsu jednoduchšie previesť nejde“ zasmial som sa a sledoval klony, v tom sa však moja ilúzia zlomila a dievča sa rozbehlo preč, „tsccceeee.... ešte aj malé decko dokáže zrušiť moju techniku to kde sme!“ rozčúlil som sa a udrel som sa do čela, od nervov.



Spravil som pečate asi po 5 minútach a chytil do Gejutsu dalšiu osobu. Tentokrát to bol chlapec asi 2 krát starší ale takisto to nebol shinobi, okolo neho vystupili klony a ked sa ich pokúsil udrieť ich počet sa len zvýšil, nakoniec asi po takej po hodinke padol k zemi od vyčerpania, ja som sa len usmial, zoskočil zo stromu, schytil chlapca za golier potiahol ho pod strom kde som mu dal na hlavu čiapku a prekrížil ruky, „čisto akoby si spal“ usmial som sa a vykročil nenápadne späť do svojho domu.

Už opäť som sedel na strome, bolo to druhý krát za deň, tentokrát som sa rozhodol natrénovať dalšiu techniku Genjutsu, dočítal som sa o nej v jednom z otcových denníkov, vyzerala celkom použiteľne a ja som nemal nič na práci ako obvykle. Pod stromom stále ležal ten chlapec ktorého som tam nechal, „vyzerá to , že nikomu nechýbaš priateľu“ zasmial som sa, a ešte chvíľku som čakal, konečne sa chalan prebral. „Hej počkaj, chvíľku!“ skričal som a spravil som pečate, „Magen: Narakumi no Jutsu!“ potom ako som pečate dokončil chlapca zasiahlo moje genjutsu. Ostal ako ochromený, sledoval vznášajúce sa listy okolo neho akoby sa rozhodli lietať vo víre pri ňom a naraz zmizli.



Chlapec sa ocitol vgenjutsu. „Tak aké sú tvoje najhoršie predstavy ?“ opýtal som sa sám pre seba a čakal som čo sa stane. So záujmom som pozoroval čo sa stane, do istej miery som bol predstavu dokonca schopný kontrolovať, a bol to naozaj masaker. Okolo chlapca ležala na zemi jeho rodina, a okolo rodiny priatelia, a okolo nich další a další ľudia, prichádzali z každej strany, a žiadali chlapca o pomoc, bol ich nádejou na prežitie ale bol sám, nedokázal im pomôcť, v tom sa chlapec chytil za hlavu a uvedomil si že mesto Celestus leží v plameňoch, ilúzia skončila a ja som bol už dávno preč. „Je to snád vtip ? To naozaj niekomu tak záleží na niečom takom?“ premýšľal som a zvedavo smeroval smerom domov s novou technikou a novou myšlienkou.

Sedel som doma v izbe a premýšľal nad niečím čím by som sa mohol aspoň nejako zabaviť. Nakoniec som došiel k záveru že hoci nerád natrénujem základnú techniku pre každého shinobi, čo som doteraz neustále odkladal kvôli svojej lenivosti alebo skôr sprostosti kto vie.



„Henge no Jutsu!“ zvolal som stojac v izbe potom ako som spravil pečate a očakávajúc nejaký pozitívny výsledok, nič sa však nestalo, pomýlil som si totiž pečať mysliac na úplne iné veci. Spravil som teda pečať ešte raz, pre istotu som sa pozrel na ruky či som zas nespravil triviálnu chybu, a zvolal som „Henge no Jutsu“ na moment som sa ocitol v obláčiku dymu a ten ked ustúpil mal som na sebe podobu chlapca na ktorom som predtým trénoval Genjutsu, Kai..pomyslel som si, premena sa zrušila a ja som si ľahol na posteľ.

Sediac vo svojej izbe stále na posteli, som skladal pečate, „Bunshin no Jutsu!“ zvolal som a vytvoril som hneď na prví pokus svoj klon, akurát , že vyzeral dosť zvláštne, ležal na zemi a vyzeral dosť nepoužiteľne, prešiel som skrz neho nohou a okamžite zmizol ako sa aj zjavil. „Božee..“ pomyslel som si nahlas a ešte raz som bol nútený zopakovať pečate a tentokrát sa aj ako tak sústrediť a nemyslieť na blbosti.



„Bunshin no Jutsu“ zvolal som, predomnou sa objavili 3 moje klony. Vyzerali úplne ja, a len ťažko by niekto mohol prísť nato ktorý je pravý, technika sa mi podarila, v momente sa klony rozplynuli a ja som vybehol von z izby na strom na námestí Celestu očakávajúc nejakú obeť na ktorej si vytrénujem svoju novú ilúziu.

Sedel som na strome už hodnú chvíľu, trvalo to snádˇvečnosť a stále nikoho nikde. „Aáá´!“ zvrieskol som už otrávene , že tu zbytočne zabíjam svoj drahocenný čas pričom by som sa mohol venovať omnoho dôležitejším veciam než vysedávaniu na blbom strome. Vybral som sa teda smerom k Dojo v meste Celestus, v ktorom som ešte nikdy predtým nebol. Akonáhle som dorazil do cieľa porozhliadol som sa okolo seba po nejakých tých shinobi. Nečakal by som , že ich tu bude toľko, od najmenších sopliakov po tie najstaršie a nepoužiteľné vykopávky, akoby sa tu vystriedali celé generácie. Vybral som sa teda k tým sopliakov, čo trénovali hod shurikenu a podobné kraviny ktorým som ja ako dieťa hoc som sa chcel stať najlepším shinobi nevenoval absolútne žiadnu pozornosť. „Magen: Shogai Bijon“ šepol som, a na dvoch chlapcov uvrhol Genjutsu.. akonáhle zovreli shurikeny vo svojich rukách a hodili ich oproti terčom trafili ich presný stred, „ehh,.. kto má teraz vedieť či to funguje ?“ poškrabal som sa po hlave, nevedel som totiž či minuli a trafili len vdaka mojej technike, alebo trafili lebo trafili bez pomoci. Zrušil som teda Genjutsu a uvrhol som ho na dievča ktoré šlo v stolu s vodou, na detaily som mal vždy geniálnu myseľ už od malička, a tak akonáhle sa natiahlo dievča za pohárom s vodou pričom naňho rozhodne hľadela, udrela prstami do jeho strany a rozliala ho, to mi stačilo, moje Genjutsu muselo fungovať, a posunúť jej zorné pole, inak by to bola veľmi sprostá náhoda, potom som sa pozbieral a šiel domov.

Při návratu do města Celestus jsem si chtěl zatrénovat , ale trénovat se mi nechtělo , chtěl jsem se učit nějakou techniku . Přemýšlel jsem nad tím , co bych se mohl učit , avšak mě nic nenapadalo měl jsem furt zaplněnou hlavu myšlenkami z mise . Tak mě napadlo že bych možná u rámenu mohl uvolnit a na něco přijít . Když jsem k němu došel tak jsem si sednul k pultu a objednal si rámen , čekal jsem až mi ho přinese , což se to pár minut stalo . Pomalu jsem ho začal jíst a zároveň začal přemýšlet nad technice kterou bych mohl trénovat . Ze začátku mě napadali samé kravinky , které bych nejspíš nedokázal . Ale pak mě něco napadlo , Co takhle kdybych se dokázal naklonovat ? To by bylo docela super , ale jak ? … Hmmm mám menší řešení , ale nevím jestli bude fungovat . Pomyslel jsem si , a rámen v klidu dojedl . Pak jsem vstal a namířil si to směrem do Doja kde jsem měl trénovat se Sayou , což mi vnucovalo další vzpomínky ale já je odmítl , přeci Saya už nebyla mezi námi . Od teď se stala Akatsuki , a to jsou naši nepřátelé . Sevřel jsem pěst , a vzpomněl jsem si na to jak jsme si se Sayou povídali o životu shinobiho . Avšak to bylo zajímavé , a já si vzal poučení , oči se mi zaleskli a já pochopil jednu věc . Která mě trápila již hodně dlouho , jestli to je tak , tak to musím najít . Pomyslel jsem si a tím se vyskytl další cíl který jsem měl zařazený po tom , co zabiju bratra a získám jeho velkou sílu . Vešel jsem do Doja a hnedka jsem si to namířil na zahradu , která byla hodně velká akorád pro tréning . Trochu jsem se zašklebil a složil pečeť , pak jsem nahromadil chakru do těla a zkusil jí něják oddělit aby to udělalo klona . Ale nešlo to , bylo mi jasné že bych to musel víc trénovat , proto jsem to vždycky uvolnil a celé znova . Když jsem se trošku začal chytat , tak to bylo akorád to že mi bok trochu zajiskřil . To mi dalo na paměť že se zlepšuju , nepřestával jsem schromažďoval jsem ještě víc chakry do těla a tentokrát jí všechnu přenesl na bok aby se z toho udělal klon , jenže to opět zajiskřilo a nic to neudělalo . Chvilku jsem si sednul a zavřel oči , topil jsem se vzpomínkama na svůj život který jsem trávil na tom místě , kde mě taky dobře vycvičili . A taky jsem myslel na to , jestli vůbec duch který je v mém meči dokáče obživnou nebo jestli mi dokáže poskytnout nějakou velkou sílu . Bylo hodně co jsem se měl ještě učit , avšak ale život má svůj čas , než se naučím všechno co potřebuju abych překonal bratra a pak ještě vykonal další cíl , tak to mi bude už hodně let . Avšak taky pokuď do té doby nezemřu , ale dal jsem slib , a ten musím splnit . Stále jsem přemýšlel ale pak jsem bouchnul do země a postavil se , bylo mi taky jasné že když na tréning budu kašlat tak ze mě nebude pořádný shinobi . Avšak jednou chci překonat bratra . Po té jsem zaschromaždil chakru do těla ale tentokrát jí bylo hodně , tolik že bych to ani já nepředpokládal , dělalo se mi blbě , když jsem tu chakru uvolnil tak mi bouchla u těla , a já odletěl . Sakra ! Málem jsem zapoměl na ty nevýhody mojí chakry , achjo měl jsem příležitost trénovat se Sayou aspoň bych zjistil jak je silný člověk který si prožil prakticky tím stejným co já . Opět jsem byl zahrnutej myšlenkama ale tentokrát jsem je nechal stranou a opět začal schromažďovat chakru do těla , a pak já převedl na bok . Z boku mi už trochu vycházela jiskřící hmota , když jsem se na to podíval očima tak jsem si v duchu řekl " Jo ! " v tu chvíli jiskčící hmota odpadla a já vycenil zuby . Opět jsm schromažďil chakru do těla a pak jí přesunul na bok , a opět to udělalo to samé , ale tentorkát mi to sahalo až po hlavu a skoro z toho byl klon . Měl jsem starch že když to udělám , tak se klon zhroutí že to bude marný pokus trénování , ale život je v risku, každej musí riskovat . Avšak moje chakru byla asi v půlce , sice jí mám hodně ale i ztráta několika chakry mě může oslabit , sevřel jsem pěst a složil pečeť . Z mého boku se pomalu začala tvořit jiskřící hmota , dojelo mi to až k hlavě ale dál se nic nedělo , pak mi došlo že to musí taky chytit tvar , proto jsem začal myslet na svojí postavu jak asi vypadám . Kousek se začal zbarvovat do mého vzhledu , ale furt se to nechtělo udělat kompletní . Bylo vidět že bych si měl dát pauzu a zkusit to za chvilku , přeci jenom trénování v kuse není pro mne . Vždycky když trénuju furt do kola tak to spíš kazím než abych se zlepšoval . Když jsem se podíval na oblohu tak slunko už zapadalo , a to mi zase nahodilo vzpomínky ale já se fláknul po tváři a zbestřil oči , abych na to už nemyslel . Než zapadne slunko , tak tu techniku dokončit ! Řekl jsem docela na hlas a rychle si stoupnul . Naschromaždil jsem chakru do těla a pak jí přesunul na bok , z jiskřící hmoty se udělal skoro můj obraz avšak to nebylo tak zcela celé , ještě se to muselo odpojit . Aby mu dorostla taky další strana . Tak jsem to uvolnil a ono se to vrátilo , opět jsem naschromažďil chakru do těla a přesunul jí na stranu . Jiskřící hmota se odemne odpojila a udělala přímí můj obraz , dal jsem ruce podel těla a koukl se na svůj klon . Povedlo se ? Zeptal jsem se , a klon se na mě jenom podíval Hehe ... no jasně jseš borec ! Řekl klon a já se podíval na svoje ruce , pak jsem se opět podíval na klona vytáhnul katanu , a propíchnul ho . Klon se rozpadl na jiskřící hmotu a vypařil se ve vzduchu . A já se jenom usmál , Josh ! Jednu techniku mám za sebou , zítra začnu makat na další Pomyslel jsem si , a vyrazil z Doja ven . Před Dojem jsem si uvědomil že nemám domom , že nemám kde bydlet , že nemám či neznám nikoho u koho bych mohl přespat , to věčné ležení na barákách nenese nic dobrého . Zklamaným povzdychem jsem vyskočil na barák a lehl si na něho , pak jsem jen koukal na měsíc který byl na obloze .

„Dai-su-ke“ pozrel som s anime kvapkou asi na 100-ročného dedka, ktorý ma ale neuveriteľne vytáčal tím , že si nedokázal zapamätať jednu vetu. Ukázal som na výbušné lístky, a druhou rukou som mu luskol pred nosom, „už ma chápeš ty šašo !“ vybehol som po ňom. Dedko len mlčky prikývol a sklonil sa pod pult, odkiaľ vytiahol, sadu kunaiov a položil ich na stôl, v tom momente som to vzdal, a kúpil si hlúpe kunaie, ktorých som mal až až. Vyšiel som z obchodu , keď do mňa vrazila žena, majiteľka obchodu. Spadol som na zem a ona tiež, „hej dávaj pozor“ povedal som podráždene a pozrel na dievča, „eh..teda, mala by si dávať väčší pozor“ usmial som sa a pomohol som jej vstať, „si v poriadku ?“ opýtal som sa jej. Pokrútila hlavou a zo mňa automaticky vyšlo, „ako to ?“ v tom dievča spustilo príbeh o tom ako nevie nájsť svojho otca, že by už mal byť v meste niekoľko hodín z misie ale stále sa nevracia, a je nezvästný, len som s nezáujmom prikyvoval hlavou, až som omylom prikývol aj nato , že jej pomôžem.
Prešlo niekoľko hodín a ja som už teraz stál v lesoch Celestu, bolo to o nervy nechápal som ani prečo to robím a čo tu vlastne robím. „Nájdem toho zmetka ale najskôr si dám tréning“ usmial som sa a vyskočil na jeden zo stromov, „musím sa naučiť vycítiť čakru a sledovať jej stopu..inak sa nikam nedostanem“ povedal som si sám pre seba nahlas. „To bude fuška, ale no možno sa to hodí a keď nie tak .......uvidíme“ povedal som opäť raz sám sebe, pričom som mohol vyzerať ako nevýrazný a nudný cvok čo toho príliš veľa natára, ale nič nerobí. Zložil som ruky k sebe ako sa to robilo pri ručných znameniach a začal s technikou s ktorou som nemal ani najmenšiu skúsenosť, výhodou mi však mohlo byť, že moja manipulácia s čakrou a jej následné využívanie ako schopnosti spojené s mojím nadaním do genjutsu, mi umožňovali čakru využívať lepšie ako ostatným shinobi špecializujúcim sa predovšetkým na Ninjutsu. Odrazu som sa úplne uvoľniľ a začal som pátrať po stopách čakry, nič som dlhšiu dobu necítil a tak som netušil či tá technika vôbec funguje. Trénovať na sensebila som nemal v pláne takpovediac nikdy ale teraz ked sa ukázalo ako je to užitočné som sa do toho pustil s celkom výrazným nadšením na tvári. Aby som si otestoval či moja technika funguje vrátil som sa bližšie do Celestu a začal vyhľadávať shinobi v útrobách tohto obrovského mesta, nič sa nedialo čo bolo divné pretože na námestí som len voľným okom videl desiatky mužov a žien, a pripadalo mi ako blbosť , že ani jeden z nich nebol shinobi, a naviac, každý človek v sebe má nejakú čakru, takže to bolo jasné, techniku som očividne ešte ani nezačal nie to ešte zvládol. „Je to ťažšie než to vyzerá“ pomyslel som si,......chce to lepšiu manipuláciu a cítenie, tscee budem sa do toho teda asi naozaj musieť poriadne vložiť“ zanadával som si nahlas a začal trénovať, ako plynul čas tak plynul aj môj pokrok, pomaly ale isto som bol schopný už rozoznávať ľudí ktorý čakru využívali a ľudí ktorý nie, čiže som dokázal od seba rozlišovať shinobi a obyčajných prostých ľudí ktorý ma nezaujímali. Po 30 minútach som konečne otvoril oči, a ľúče svetla mi zasiahli do tváre a na moment ma oslepili, ...zišiel som do tieňa pod strom kde som sa posadil akoby som chcel začať meditovať. „Musím zvýšiť efektivitu, už dokážem takpovediac nahrubo rozlíšiť čakru shinobi a ostatných, teraz sa skúsim zamerať len na jedného konkrétneho človeka“ povedal som si svoj postup jasne a nahlas a privrel som následne nato svoje krvilačné oči. Prešiel som niekoľko desiatok metrov, a našiel som čo som potreboval, bol to shinobi, pravdepodobne si nevšimol , že sledujem stopu jeho čakry, naštastie pre mňa to teda nebol žiadny sensebil. Keď sa pohol s ním sa pohla aj jeho čakra, vtedy sa stal predmet môjho sledovania. Niekoľko krát som ho stratil, sledovať čakru v pohybe bolo ťažšie než by kto povedal a ja som v tom len začínal, chcelo to možno roky tvrdej praxe než by som v tom bol majster, dokonca najväčší sensebilovia svojej doby tvrdia , že plne neovládli svoje schopnosti. Keď som chlapíka dokázal sledovať a rozpoznať už pomerne kdekoľvek vyhovujúc môjmu okruhu techniky bolo to jednoduchšie a jednoduchšie pomaly ale isto som sa dostával k dokonalosti, a naviac, po prví krát v živote som mal dokonca pocit , že ma niečo skutočne baví okrem môjho genjutsu.
Zamieril som teda so svojou mysľou práve do hlavnej budovy celého mesta Celestus, okamžite ma odradilo všetko čo som pocítil, tak obrovské množstvo čakry. „To bude určite Noctis-sama“ pomyslel som si a nechal som to tam a radšej som okamžite vypadol z miesta kde som sa práve nachádzal aby ma nevyhľadal a nezabil za špionáž alebo niečo také.



Dorazil som k lesom kde sa stratil práve ten chlapík o ktorom hovorilo to dievča, s mojou novou schopnosťou by malo byť jednoduché nájsť ho, a tak tomu aj bolo. Po nejakých desiatich minútach stojac nehybne na strome som narazil na nepatrný záblesk čakry shinobiho. To čo však nasledovalo ma prekvapilo, „další ?“ vycítil som dalších 12 shinobi ako prenasledujú práve toho chlapíka. Pozrel som sa chrbát , nemalo zmysel vraciať sa pre posily alebo niečo také, posilou som teraz bol ja aj ked sa mi krk riskovať rozhodne nechcelo, povinnosti boli povinnosti. Vydal som sa priamo oproti nim, ked som sa ocitol dostatočne blízko nechal som chlapíka ktorého som mal nájsť prefrčať okolo mňa v zadu ho čakal môj Bunshin ktorý mu ukázal smer ktorým sa má vydať, ukrytí v korune stromu som mal skvelú príležitosť. V tom sa to stalo priamo podomnou prechádzali oní shinobi stačil mi okamih a bol som pripravený, „Genjutsu: Shibari!!!“ na troch chlapíkov v ich radách od chrbta som uvrhol znehybňujúce genjutsu, další deviaty pokračovali napred, do pascí ktoré som tam nachystal, ked sa pokusili zničiť moj Bunshin, svojimi technikami ozval sa záblesk svetla ohromný výbuch a všetci ležali na zemi, potom som sa vrátil do vesnice pričom som pomohol tomu mužovi. Nevedel som prečo, mal som z toho celkom fajn pocit, a musel som sa usmievať, spôsobom akým som to zvládol i to ako som bol užitočný a niekomu pomohol, ked som si však uvedomil čo pociťujem nedokázal som to pochopiť, len som vedel že to bolo správne, aj napriek tomu , že ja žiadne city nemám.

Len čo som sa vrátil domov, premýšľal som o všetkom čo sa stalo, a vyšiel mi z toho jeden veľmi pozitívny záver. Uškrnul som sa a hodil som sa na posteľ, privrel som oči, a priložil ruky k sebe, povzdychol som si, "teraz je čas nájsť ostatných kre*énov", podotkol som sám pre seba s úsmevom a začal som mapovať okolie svojho domova do najmenších detailov, zachytil som čakru Chrome... a dalších priateľov alebo respektíve nepriateľov, bol som rád a teraz som mal konečne techniku ktorá mi umožní lepšie využívať moje genjutsu na celkom inom princípe prekvapenia.

Oddychoval som doma, pričom som premýšľal ako zabiť nejaký ten čas. Pravdou bolo , že som mal chuť sa nejako zabaviť, avšak väčšina ľudí v dojo kam som mal už teraz namierené príliš nebrala boj pomocou ilúzii za férový, cool a hlavne za nespravodlivý, kedže väčšina sa zamerala na Ninjutsu a Taijutsu nemal som s kým trénovať. To sa však zmenilo ked som dorazil do Doja mesta Celestu v poobednajších hodinách. V miestnosti kde som zvyčajne trénovať svoje ilúzie nenápadne sa ukrývajúc a skúšajúc ich na rôznych ľudoch, niektorý sa naštvali, iný ma zmlátili no teraz tam stál chlapík ktorí zlomil moje Genjutsu v jedinom malom okamihu, šlo síce o Genjutsu triedy D, ale nedalo mi to, „myslíš že máš navrch !...Genjutsu: Shib,,, „ nestihol som dohovoriť, moje telo stuhlo a ja som sa nedokázal pohnúť, „odrazil moje Genjutsu alebo čo ?“ ...nachádzal som sa v nejakom zvláštnom Genjutsu, nevedel som o čo ide, ale vedel som , že ho musím zrušiť, rozoznal som to v momente ako ma doňho uvrhol , pretože tok mojej čakry ako aj jeho sa zmenil. Privrel som oči uveznení v Genjutsu a snažil som sa vyslobodiť von. „Je veľké množstvo možnosti ako zrušiť Genjutsu, z toho mne sú dostupné momentálne len 2 z nich, prvou je zastaviť tok svojej čakry, a následne aplikovať ešte väčšie množstvo čakry a tak Genjutsu zlomiť druhou možnosťou je intenzívna bolesť táto je najjednodušia avšak zložitá kedže ak už je niekto v genjutsu chytený pomôžu mu len spoločník ktorý to spraví zaňho, ja teraz využijem tú tretiu“. Sústredil som sa na svoju čakru, a v momente ovládol kontrolu nad ňou, ktorá zmizla z môjho tela, teda sa skôr utiahla do úzadia, následne som sústredil ešte väčšie množstvo čakry a Genjutsu prelomil hned na prví pokus, Kai!!! Zvolal som očividne som prekvapil toho týpka pretože stál chrbtom ku mne ked sa obzrel, „Genjutsu! Shibari!“ uvrhol som naňho svoje Genjutsu, očividne nebol až tak dobrý ako sa zdalo pretože Genjtsu tohto kalibru nebol schopný prerušiť.
Po pol hodine som vyšiel z Dojo a chlapík ostal umlátený do bezvedomia, kývol som hlavou do strany, a pomyslel som si ...začínam nejak mäknúť... v tom okolo mňa prešiel medic a ja som sa vrátil domov.

Když jsem měl tu chuť trénovat tak jsem rychle zašel do Doja , sice jsem řekl že jdu trénovat , ale ve skutečnosti jsem nevěděl co . Seděl jsem v hale Doja a přemýšlel , nic mě nenapadalo . Když se vrátil můj klon tak se rozplynul . V tu chvíli se mi v hlavě rozsvítilo , Možná by se mohl můj klon rozplynout a přesunout se tak k nepříteli a náhle vybouchnout . Avšak to ale dá práci , ne jenom že trénování klonování bylo těžké , toto bude hodně těžké . Pomyslel jsem si a zvedl se , došel jsem až na tréningoví palácek kde jsem udělal jednoho klona . Na klona jsem se podíval a jemu došlo co chci aby udělal , klon se pokoušel rozplynou a přesunout se a náhle vybouchnout . Ale nešlo to , klon se po rozplynutí vypařil . Tréning má svůj čas , ale někdy čas tlačí až tak , že není na nic čas . Jenže já se neměl jak zabavit , ty ke kterým jsem se choval „mile“ tu už nejsou . Takže zase začíná moje vnitří stránka . Znovu jsem udělal klona , a hned vedle něho dalšího , a vedle toho dalšího dalšího . Byli tam tři kloni , a můj nápad spočíval v tom že jeden klon měl hrát nepřítele tak aby se druhej klon dokázal soustředit na cíl a ten třetí aby to pozoroval a víc zkoumal . Když se klon rozplynul tak se snažil přemístit k druhému klonu a vybouchnout , ale opět zmizel . Sevřel jsem pěst a místo klona co se vypařil se postavil ten co to sledoval , náhle se rozplynul a zmizel . Udělal jsem dalšího klona , kterej se rozplynul a jeho souřadnice se posunuli víc ke klonu co stál naproti . Jo... řekl jsem tiše pak jsem si uvědomil že nemám moc chakry , ale mám tolik chakry na to abych to dotrénoval . Při tom jak se přesunul tak u klona který stál naproti zmizel . Vytvořil jsem další klon , kterej udělal v podstatě to samé , co ti druzí . Přemístil se až ke klonovi co stál naproti a zmizel , nevěděl jsem jak udělat výbuch ale když jsem si vzpomněl na minulí tréning tak při hromadě chakry a uvolnění to vybouchlo , a to byl další záblesk kterej by prolítl hlavou . Udělal jsem klona tak , aby byl i připravenej k výbuchu , klon se rozpustil a přesunul ke klonu který stál naproti , když se k němu přesunul tak jsem zaostřil oči na to aby vybouchl . Jenže klon opět zmizel a po tom se objevil ve vzduchu menší plamínek . Udělal jsem dalšího klona , a při tom jsem se chytil za ruku , docházela mi chakra víc a víc , ale já se víc a víc přibližoval k dokonalosti své techniky . Klon se rozplynul tak , aby u klona naproti mohl vybouchnout , když se přesunul až ke klonu tak slabě bouchnul , a já se šibalsky pousmál . Technika byla na dosah , a já jen čekal až jí pořádně chytím . Udělal jsem dalšího klona , možná předposledního podle mé chakry ten se rozplynul a přesunul ke klonu naproti . Výbuch byl silnější , tak že klona naproti to odhodilo a zmizel . Udělal jsem svoje ho posledního klona a udělal to na prázdno , výbuch byl jasný , ale slabší podle mé chakry . Byl jsem docela zadýchaný , proto jsem se rozhodl dát si pauzu . Vyšel jsem z Doja směrem k rámen shopu , tam jsem si koupil vodu do třech skleniček . Vypil jsem je tak rychle že jsem chtěl další sklinku . Docela jsme podychoval , moje ztráta chakry byla tak ve třičtvrtě , ale i když moje velká zásoba chakry není jen tak normální , kdybych zašel víc jak za třičtvrtě bylo by to zlé . Myslím že si musím odpočinou a nabrat zpátky chakru , jinak by se stalo to co nechci . Pomyslel jsem si , a vyskočil na barák kde jsem si lehnul a koukal na oblohu , oblaha se pomalu stmívala . Na obloze byl krásně svítící měsíc , a já při něm usnul . Když nastalo ráno , tak jsem byl plnej energie . Ani jsem nešel na snídani což mi nevadilo , během několika minut jsem byl v Doju . Udělal jsem dva klony , jeden klon se postavil naproti tomu druhému . Jeden z těch klonů se rozplynul a přesunul ke klonovi . Když se k němu dostal tak vybouchnul , výbuch začal mít grády , a já byl rád . Hned jsem udělal další dva klony , a tentokrát to udělali oba dva na rád na prázdno . Udělalo to dva dokonalé výbuchy . Paráda , řekl jsem si a sevřel ruku v pěst . Když jsem vyšel z Doja tak tam byl ten koho jsem zachránil , ty jdeš taky trénovat ? Zeptal jsem se ho , a pohlížel zvenčí na Dojo . Zamyslel jsem se nad tím , že bych z toho mohl natrénovat další techniky , avšak ale nějaké silnější , ať to nejsou jen nějaké křehotinky . To bych pak nebyl pořádný shinobi , mám přeci sen pokořit bratra , který je teďka tak 10 x silnější jak já . Nebyla to ani chvilka , a už mě napadla jedna technika kterou bych mohl trénovat . Ale dneska jsem už trénovat nechtěl , protože se mi už nechtělo , chtěl jsem si docela víc přivydělat abych měl z čeho žít . Když už nemám domov . Ale byl jsem si jistý , že tu budu žít déle než jsme předpokládal , to opět zahrnuje mnoho vzpomínek , které bych nejraději zapoměl .

„Kage...Bunshin no Jutsu!“ zvolal som nič sa nestalo, môj pokus číslo 200 dopadol asi tak ako dopadol môj pokus číslo 1, na ninjutsu som skrátka nemal absolútne žiadne vlohy, nerozumel som mu, nechápal som ho a nedokázal som ho ani len použiť, naviac, stvoriť niečo za pomoci čakry a stvoriť niečo pomocou mysle boli dve rozdielne veci, v jednej som bol dokonalý v druhej som bol viac ako podpriemerný, skusil som Ninjutsu ešte pár krát zopakovať než som sa toho nadobro vzdal, a pomyslel som si... driem tu ako hlupák na niečom načom vôbec nezáleží, mal by som sa zamerať na dôležitejšie veci..... podotkol som v mysli sám pre seba a aby som sa v tom utvrdil otvoril som dvere svojej izby vzal si čierny plášť zavesený na stojane a vyšiel do ulíc mesta Celestus. Obzeral som sa vôkol seba, pravda bola taká , že som bol bez priateľov a bez akýchkoľvek užitočných aktivít, kedže nikdo so zdravým rozumom by nedal misiu, shinobimu ktorý využíva len ilúzie a jeho zameranie je skôr v stratégii a v boji na väčšie vzdialenosti, pravda bola taká , že nech som chcel čo som chcel, stával som sa závislý od týmových partnerov ktorých mi prideľovala temná ríša za každou misiou. Ja som bol užitočný pre nich, a oni oddreli v podstate všetko.
Vošiel som do obchodu s úmyslom kúpiť si niekoľko nových vecí do svojej ninja výbavy a začať s tréningom Taijutsu od úplných základov rozhodnutí zdokonaliť sa v ňom, kedže Ninjutsu bola mimo môj obraz. „Zdravím“ pozdravil som staršieho dedka ktorý obchod vlastnil a začal som si prezerať veci, až do doby kým dovnútra nevrazili traja neznámy shinobi, očividne nepochádzali odtiaľto inak by si nikdy nedovolili to čo spravili, a už určite nie v hlavnom meste a epicentre temnej ríše, ked len o niekoľko ulíc vyššie sídlil muž menom Noctis, ktorý vzdudzoval rešpekt aj za hranice tohto kontinentu. Chlapíci skrátka vykonali nákup bez otázok , slušnosti, a predovšetkým platenia, ked sa ich dedko pokúsil zastaviť ja som s rukami vo vreckách a totálnym nezáujmom kráčal preč z obchodu, avšak niečo sa vo mne zlomilo bolo to v momente ked som počul starca prosiť o pomoc, zastavil som sa vo dverách a otočil na chlapíkov, ktorý boli minimálne o 2 hlavy vyšší odo mňa.
„Hej nemyslíte , že má dosť ?“ položil som na pohľad jednoduchú otázku, reakcia bola však okamžitá jeden z nich vybehol ku mne a než som sa spamätal čo i len dať ruky do pečatí udrel ma do brucha, dosť to bolelo, podlomili sa mi kolená a klesol som k zemi s vyrazeným dychom v pľúcach, všetci traja sa natom dosť zabávali, to však nebolo všetko, akonáhle som sa ocitol na zemi, bolo mi jasné že to len začiatok, nasledoval úder do hlavy, ktorý striedal další a další , a ja som cítil ako mi začína vrieť krv v žilách, bolesť sa strácala každým dalším úderom ktorý som pocitoval a môj hnev rástol úmerne s množstvom rán a ich smiechom. Napol som všetky sily, a vystrel nohy oproti tomu čo sa do mňa chystal kopnúť, trafil som ho do hrude čo ho vyviedlo z rovnováhy a spadol na zem, začal však okamžite vstávať bolo však neskoro, posledné čo uvidel boli moje ruky spojené v ručných znameniach a posledné čo počul boli slová ktoré značili názov ilúzie.. „Magen: Narakumi no Jutsu!“ muž klesol k zemi a viac už nevstal, môj pohľad nabral nepríjemný krvilačný výraz, vystrel som ruky a zvolal v momente ked siahol jeden z nich na kunai, „Magen: Shōgai Bijon“ (Ilúzia: Posun zraku) kunai ktorý hodil následne po technike, minul mňa ako svoj cieľ v momente ked som sa krokom posunul do pravej strany, ked to videl ten tretí rozhodol sa ujsť dverami, „kam si myslíš že ideš“ schytil som kunai zabodnutí v poličke a vytiahol som ho, „Genjutsu: Shibari“ šepol som a všetci stuhli na mieste, podišiel som k závesom na obchode a ten zakryl okná ako som dobodol kunai na správne miesto, „a teraz.... budete prosiť na kolenách“ uškrnul som sa a zatvoril dvere.

Asi po 5 minútach som vyšiel z obchodu von, všetci prítomný okrem dedka ležali na zemi, traja mladíci ktorí pred chvíľou boli plní života vyzerali ako živé mŕtvoly, dýchali, avšak na nič nereagovali zostali omámený ešte dlho potom ako som sa vrátil späť domov a od tej doby som ich už nikdy nevidel.

Bolo ráno, ako obvykle aj teraz som ležal v posteli aj napriek tomu , že už polovica mesta bola isto na nohách ja som už bol raz taký, vždy som si doprial poriadny spánok aj napriek nepríjemnostiam ktoré ma potom očakávali, ale kto by sa nad tím mal zapodievať, dnes bol pekný deň, slnko svietilo na oblohe, už od skorého rána, to bolo v meste dosť neobvyklé, hoci som nikdy nepremýšľal prečo, rozhodol som sa , že zájdem k rieke ktorá pretekala priamo skrz mesto, teda aspoň skrz jeho malú časť, lepšie povedané.

Šiel som len malú chvíľku, potom ako som si doprial rannú hygienu a raňajky, som sa konečne dotrepotal na miesto ktoré som mal na mysli. Dnes tu bolo mnoho ľudí, ktovie prečo, ale vyhovovalo mi to. Mal som totižto ideálnu príležitosť vyskúšať si svoju novú techniku, alebo istým spôsobom ju skôr natrénovať aj keď jej základný princíp som už dávno poznal, ešte nikdy som sa o túto techniku nesnažil pokúsiť, ktovie prečo, ale nikdy mi neprišla nejako významne podstatná alebo užitočná, veci sa však zmenili a ja som si na ňu našiel časť.

„Magen: Kokoni Arazu no Jutsu..... technika ilúzie, ktorá spôsobí zmenu daného objektu, tím , že svoju ilúziu uvrhne na predmet, a ktokoľvek sa naň pozrie bude vidieť to čo bude chcieť samotný užívateľ techniky, nechápem prečo som túto techniku pokladal za bezcennú“ pokrútil som hlavou a poobzeral som sa po svojom okolí. Technika menila vzhľad fyzických čiže materiálnych predmetov na čokoľvek som chcel. A tak som sa rozhodol začať s tréningom, ale najskôr som si musel vyhliadnuť objekt ktorý bol za potrebu.



Po niekoľkých minútach som sa zameral na dvere budovy, bol to vstup do jednej z úradných budov mesta, niečo ako radnica ale v menšom prevedení ktovie načo slúžila ale za niekoľko pár minút do nej neustále kráčali ľudia a vychádzali z nej von, zložil som ruky k sebe a šepol som do vetra najtichším možným hlasom ktorým som vedel, „Magen: Kokoni Arazu no Jutsu“ vystrel som ruky akoby som chcel vrhnúť Ilúziu rukami, namieril som nimi na dvere, a tie zmenili svoj tvar, až vyzerali ako tehlová stena, nikto by si tento rozdiel nedokázal všimnúť. Vyzeralo to , že moja technika zabrala, očividne som bol mierne zaskočený že som ju zvládol bez akýchkoľvek podstatných komplikácií v rekordnom čase, technika sa však zrušila v momente ked skrz ňu prešiel muž , vedel som pretože potom som videl normálne dvere a nie tehlovú stenu na ktorú som dvere zmenil vo svojej novej ilúzii.

„Magen: Kokoni Arazu no Jutsu!“ zvolal som akonáhle som prešiel chodbou v obytnom dome, a zmenil číslo poslednej izby, teraz mala každá izba označenie „020 Odpáľ preč a nevracaj sa“ náramne ma to bavilo ani som nevedel prečo, ľudia blúdili hore dole ked sa rozhodli ísť na návštevu otvoril som dvere do svojej izby, v tom momente prerušil Genjutsu a zvalil som sa na posteľ posilnení o novú Genjutsu techniku.

Bol chladný večer, a ja som sedel doma v izbe, a hádzal malé shurikeni do dverí, bolo to čisto z nudy, a naviac, vyhrážky susedov ma bavili viac ako to hádzanie, každých 10 sekúnd mi niekto klopal na dvere alebo sa sťažoval že ma odtiaľto vyrazí von cez okno ak neprestanem, no po chvíľke ako to už bývalo ma aj táto činnosť omrzela a tak som vyšiel von skrz okno hoci som býval dosť vysoko, pre shinobiho to nebol problém zvládnuť, zoskočil som postupne dole a ocitol som sa na ulici, následne som si to zamieril do nedalekého no dosť hustého lesa. V tom ma napadlo, že by som si mohol dať menší tréning, no mal som hneď niekoľko problémov. Genjutsu bol snáď jediný obor vo svete shinobi, ktorý sa učil dosť zložito, pretože rozpätie techník záležalo len na fantázii a preto ho mnohí shinobi aj nezvládali na takej úrovni ako napríklad aj ja. Nech som premýšľal ako som chcel nič ma nenapadalo a tak som siahol do vrecka a vytiahol starý otcov zápisník, jedinú vec čo som po ňom zdedil a tam našiel na okraji stránky načarbané jeho znalosti pri testovaní Genjutsu až za hranice normálnosti, preskočil som dlhú pasáž slov starého a pomäteného muža, a dopracoval som sa ku stránke kde na mňa žiaril nápis... Kori Shinchu no Jutsu, technika ktorá vytvárala ilúziu prostredia, a tak donucovala svoj cieľ sa neustále pohybovať v kruhoch až do totálnej únavy, čo viedlo k totálnemu vyčerpaniu, kedže vedľajším alebo skutočným účinkom tejto techniky bolo , že sa ten na koho bola urvrhnutá unavil omnoho skôr než by to bolo v skutočnosti možné. Zastavil som sa a zavrel som zápisník ktorý som vopchal späť do vrecka, na tvári sa mi zjavil úsmev, predo mnou sa nachádzala banda magorov ktorá mi prišla ako do rany, dnes som mal štastní deň, čo značil aj môj zlomyseľní úškrn na tvári.



Ukrytý za stromom som pozoroval miestnych obyvateľov lesa, alebo skôr skupinku 4 až 5 – tich banditov ktorý sa rozhodli utáboriť práve pred Celestom a nahlas rozoberali svoje plány, ked v tom jeden z nich zvolal že je čas sa opäť pohnúť a ja som v tom uvidel svoju šancu. „Kori Shinchu no Jutsu...“ šepol som veľmi potichu sotva zo mňa vyšiel nejaký ten zvuk. Potom ako som spravil pečate ktoré som videl v zápisníku som čakal na odozvu ktorej sa však nedochádzalo, banditi uhasili oheň a vydali sa na cestu, ja som vyliezol na strom a sledovať odtiene ich nevyužívanej čakry. „Kori Shinchu no Jutsu“ zopakoval som a opäť spravil pečate, ked sa mi nato naskytla príležitosť, táto situácia sa zopakovala ešte niekoľko krát, chlapíci sa blížili k Celestu každým krokom a ja tak pozoroval svoj neúspech. „Kori Shinchu no Jutsu“ spravil som pečate a opäť to skúsil, no oni kráčali dalej a ja som to pomaly začal vzdávať, ked v tom jeden z nich zahol, úplne hlúpym a nelogickým smerom pričom ho ostatní nasledovali bez nejakých väčších protestov, vyzeralo to tak, že technika účinkovala, ja som ostal stáť nepozorovaný na strome, a sledoval ako sa pohybujú v kruhoch bez toho aby si niečo všimli. Jeden z nich už však niečo spozoroval, bolo to jasné ale sám si nebol príliš istý, naznačoval ostatným že sa mu niečo nezdá, že kráčajú už pár hodín a stále nemajú na dosah ani pohľad na mesto, genjutsu sa im podarilo prekuknúť a tak som zoskočil k nim dole. „Slušný výkon na hlupákov, ale dosť neskoro,“ usmial som sa, a hodil oproti jednému senbon, ten sa len hodil na zem kde si robil ústa, očividne od vyčerpania z chôdze a môjho genjutsu nemal chuť ani energiu takpovediac žiť a tak si na mieste schrupol, otočil som sa a kráčal som preč, očividne totiž pochopili že nemajú šancu a tak začali ustupovať. Ja som zatiaľ kráčal domov, s úsmevom na perách, a s novou ilúziou v hlave.

Stál jsem na kraji města,daleko od rušivých vlivů a šumějícího davu.Moje touha, stát se silnějšíma mocnějším byla ztracena v neznámu,do kterého jsem hleděl přez své zářivě hnědé oči,od kterých se odrážel svit slunce,jenž vytvářelo príznivé podmínky pro užívání si v bazénu,nebo dětské hry s kamarády.Krkok z krokem jsem překračoval hranice města,až jsem zmizel v hustém lese,plném pástí,ale i divoké zvěře.Foukal chladný čerstvý vítr od moře,jemě kořeněný solí z něj.Po celém lese se však rozléhala vůně pryskyřice,jenž lehce šimrala v nose a dráždila buňky v mém těle.
Vraceli se mi vspomínky na jehličnaté lesy,kdesi daleko odtud,kde se rozléhaly ledově chladné řeky a les byl též provoněný tou zvláštní vůní pryskyřice.Ano.Byla řeč o Temné říši,jenž byla mou rodnou zemí a zároveň se v ní vyskytovaly všechny vspomínky na můj život s rodinou a přáteli.Uvědomoval jsem si,že pokud nedokáži ovládnout své emoce a nedokáži je přišpendlit na hřebíček,kdesi daleko odemně,dlouho v tomto světě nevydržím...Došel jsem až doprostře lesa,kdy jsem si vyskočil na veliký balvan porostlý mechem,že vypadal jako menží zelená hora a začal jsem skládat pečetě.
Soustředit se,sebedůvěra a odhodlání,to je to co teď potřebuji.
Hitsuji → I → Inu → Tori → U(Beran → Kanec → Pes→ Pták → Zajíc)

Raiton:Shichu Shibari.Zvolal jsem do ticha prázdného lesa a v tom se začala zem pod nohami otřásat,jako kdyby podemnou právě začínala soptit sopka a magma se na povrchu začalo měnit v lévu,nebo jako kdyby seobrovský krtek prodíral zkrz zeminu podemnou....Les ztichl a zem podemnou už se nechvěla.Tachnika zkončila neúspěšně.Kdysi mi někdo říkal,že pokud se učíš,nic nezkazíš,pokud něco zničíš,nic nezkazíš,pokud však neposlechneš své srdce a vzdáš vše,jenž jsi začal,nikam se svým přístupem nedojdež a zhyneš jako bídácký ničema....Dodával jsem si sebevědomí,jelikož jsem se na druhý pokus techniky nechtěl sklamat.Vítr mi rozfoukal vlasy a já začal skládat pečetě. Raiton: Shichū Shibari .Vypadlo z mých úst s jedinečnou soustředěností a já pomalu vkládal svou chakru do nové techniky....Půda povolila a stromy se začali rozestupovat pod náporem monumentů,jenž se snažili prodrat zkrz kořeny do výšky,aby mi umožnili použít technuku po jenž jsem toužil.Chvilková nepozornost,neopatrnost,nbo vlastně uklouznutí přispěli na tom,že se monumenty začali zpět pomalu přibližovat zemi a zasebou jí zase zavírat.Vlastně jsem neviděl ani jejich vášku,jelikož se stihli zasunout,ještě před tím,než se oběvily celé.Jedno však bylo jasné,"Zvládnu to."-Sebejistota a touha mě vedli k dalším a dalším nepodařeným pokusům,jenž se nakonec přeměnili v lehkyý úspěch,neboť když jsem při svém několikáté pokusu řekl.Raiton: Shichū Shibari ,Země se začala chvět a pomalu rozestupovat.Na okamžik bylo vidět,jak zemina puká a zkrz ní si to razí čtyři mohutné kamené pilíře,jenž se protáhly až do výše,kde mi zůstával rozum stát(né vždy jen rozum)....Jak už jsem řekl,rozum mi začal stát, já se přestal soustředit a čtyři kamené monumenty se naráz zasunuly zpět do svých děr,kde zmizely.Přeci jen,je to další B-technika s raiton,co budu umět.Je těžké se něco takového učit,i když bych to už měl zvládat.Stačí se pořádně soustředit a věnovat tomu dostatek chakry,aby technika znovu nepoklesla a já tak nedělal něco zbytečně.V této technice mám ještě hodně práce,ale i když bych zjistil způsob,jak rychleji a produktivněji trénovat nové techniky,tak bych se stále jen nudil a nevěděl si rady kratší dobu.Raiton: Shichū Shibari -Řekl jsem opět.V ten mment,čtyři již známé pilíře z kamene začaly vyjíždět zpod země a zastavili se přibližně ve stejné výšce jako předtím.Cítil jsem,jak mi technika saje chakru a okolo polířů se po chvilce začaly objevovat výboje elektřiny,jenž byly čím dál tím větší...Maximální soustřdění umožnilo propojeni pilířů blesky,jenž zářili modravou barvou a byly čím dál tím silnější.

[

Ano...to je ono, to je to,co jsem chtěl,to je síla,kterou chci mít. Avšak zrušená technika nebyla dokončená,chyběla jí kuráž a svéráznost,něco co jsem jí musel dodat,aby někomu něco vůbec způsobila kromě šoku z toho,že všechno bylo jen kůli tomuto trapnému vystoupení.Raiton: Shichū Shibari Řekl jsem,když moje technika přstala působit.Jakmilé jsem to dořekl,Pilíře opět vylezli na povrch přez poničenou zem a elektrické výboje jenž vydávaly byly ohromující,to vše mělo však svou cenu,moje chakra ze mě tekla jako proudem a já musel brzy zkončit a dát si pauzu,při níž jsem se najedl,abych ztracené síly znovu nabyl.Po hodinové pauze jsem s patřičnou kuráží a odhodláním vstal z kamene porostlého mechem,přpravený dokončit to co jsem zde začal.Rai....Rai...Raiton: Shichū Shibari -Vykokatal jsem ze sebe, v tom se ale už monumenty hrnuly zpod země připravené chrlit blesky,do všech míst nacházejících se v imaginárním čtverci,jenž se vytyčil mezi kamenými pilíři.Chi chi chi chi...-ozývalo se u sloupů a v tom začaly chrlit blesky,jeden vedle druhého takovou rychlostí,že jsem to skoro nestíhal pozorovat.Paráda,tohle vyzkouším hned jak budu moct někoho sejmout.-Promítaly se mi v hlavě kreviny,zatím co jsem pozoroval mou techniku a to jak ničila kus lesa mezi kamenými pilíři.Z mého snění mě však až vyrazilo to,že jsem přestal koncentrovat chakru a technika se svérázným zasunutím pilířů zkončila.Však toto byla ukázka toho,čeho bych měl být schopen a jakákoliv překážka mi odteď nesmí stát v cestě.-Umínil jsem si naivně ve své kebuli a svérázným krokem pochodoval zpět do města.

Skoro ráno som vstal aby som mohol započať konečne po dlhšej dobe nejaký ten tréning. Keď som si spomenul že naposledy som trénoval na ostrove Nagatashi ešte pred tým ako uniesli dve pre mňa významnejšie osoby ktoré som poznal odtiaľto z Celestusu tak ma to trochu až zamrzelo ako dlho som netrénoval a tak som mal v úmysle naučiť sa novú techniku a pre tento raz opäť klanová technika. Ako ma prebudil ranný hukot budíka rukou som ho nahmatal no podarilo sa mi ho zhodiť na zem a tak ho sa musel po neho zohnúť a už už som skoro spadol z postele keď som sa zachytil o okraj a budík polapil do zovretia mojej ruky. Mám ťa ty otravná vec narúšajúca môj pokojný a naplňujúci ma pokojom spánok. Prehovoril som k budíku v momente keď som dramatický zatlačil tlačítko na budíku a on prestal húkať na celú izbu ten odporný a každodenne zvučný zvuk ktorý ma rušil. Potom som budík postavil na stôl s menšou anime kvapkou pretože som sa cítil ako autista keď sa rozpráva s neživými vecami. Bo o pár sekúnd na to sa ma Shinu niečo spýtal no podľa mňa ma chcel akurát vyprovokovať alebo ma naštvať. Akashi? Si v poriadku? Nejako sa mi nezdáš..možno si chorý alebo tak nie? Nemáš teplotu? Cítiš sa dobre? Nie nie Shinu...som v absolútnom poriadku a tie poznámky ktorými ma chceš akurát vytočiť si prosím nechaj pre seba...a inak prečo sa pýtaš? Vari sa nezdám? Asi blbá otázka...no nevadí je ráno tak sa treba prebrať. Povedal som mu prostredníctvom myšlienok a nakoniec som sa postavil z postele. Pomalým a lenivím no možno skôr ospalým tempom som sa vybral do kúpeľne kde som otvoril dvere ktorými som prešiel a následne ich za sebou zavrel. Dal som si rannú sprchu ako každé ráno tak som si aj vyčistil zuby a prešiel späť do izby. Tam som si zo skrine po pár minútach vybral oblečenie do ktorého som sa už celkom prebratý po dobrej sprche obliekol a zišiel dolu schodmi kde ma už čakali rodičia. Otec sedel za stolom a matka ešte robila raňajky aj pre mňa. [b]Dobré ráno... Prehovoril som a zívol som si potichu pretože som mal akýsi priškrtený hlas no dal som si čaj ktorý bol na stole a bolo mi hneď lepšie. Pri raňajkách sme sa trocha porozprávali vysvetlil som im že pôjdem trénovať so Shinuom a že sa chcem naučiť jednu konkrétnu techniku menom Ninpō: Kyōtsūka Akuma Tatsumaki a že to bude celkom zložité ale že to zvládnem. Otec sa na mňa nevídane usmial a utrúsil poznámku že zo mňa bude dobrý Shinobi a matka mu iba prikývla na súhlas. Po raňajkách som sa vybral z domu s tým že som pozdravil a zavrel dvere. Vydal som sa na tréningové pole. Cesta mi zabrala asi tak dvadsať minút pretože som bol akosi leniví ale chcel som tú techniku ovládať za každú cenu a tak som trošku pridal do kroku a za chvíľku som sa ocitol na tréningovom poly tak ako minule len na rozdiel s tým že to tu bolo trochu iné ako na ostrove Nagatashi. Postavil som sa do stredu poľa a chvíľu premýšľal. Vzal som zvitok otvoril ho pár krát si ho prečítal a tak isto si aj opakoval pečate kým som si ich nezapamätal a ešte chvíľu aby som si bol na sto percent istý že ich viem a nepomýlim sa mohla by to byť veľmi hlúpa chýba. Tak Shinu je čas...ideme na to čo povieš? Samozrejme Akashi ako inak...takže odo mňa potrebuješ moju chakru však? Tak hor sa do toho. Povedal melodramaticky až sarkasticky s predstieraným šťastím čo dal dosť najavo a ja som vytiahol Shiraishiu. Ako predtým tak aj teraz ju Shinu nabil svojou démonskou chakrou a ja som ju roztočil zo slovami techniky Ninpō: Akuma Tensō a predo mnou sa sformoval štít z čistej chakry zo spojením so Shiraishou ktorá sa točila a vytvárala štít. Dobre to by sme mali Shinu a teraz to druhé.. Prehovoril som na hlas akoby tam niekto bol a snažil som sa použiť techniku Ninpō: Kyōtsūka Akuma Tatsumaki no po vyslovení a aj snahe sa nič nestalo čo som čakal ako vždy a tak som to skúsil opäť no nevidel som žiadnu zmenu no cítil som že niečo mi zobralo chakru...Toto bude fuška Shinu...budem dosť vyčerpaný ako to vidím..už teraz cítim ako mi plynule odchádza chakra... Štít som stále udržiaval a tak som zopakoval názov techniky ktorú som sa čím ďalej tým viac snažil naučiť ale teraz som pocítil menšiu zmenu ktorá bola aj troška viditeľná. Na štíte sa spravilo ‚‚svetlo‘‘ ktoré bolo veľmi tenké no potom zmizlo a ja som zrušil techniku štítu...Ach jaj toto sú ale problémy...stále problémy nič nemôže ísť hladko...sakra... Povedal som si ale Shinu sa ozval dosť nečakane. No poďme znovu nech to máme už za sebou. A následne na to nabil Shiraishiu svojou démonickou chakrou a opäť už po druhý raz som použil techniku štítu. Na to som použil ďalšiu techniku ak ako predtým už dva razy a výsledok bol viditeľnejší od minula. Lúč bol dlhší, silnejší, hrubší ale aj napriek tomu nemal silu akú technika vyžaduje a tak som pridal sily a lúč sa menil stále k lepšiemu no potom som upustil štít a tým techniky skončili. Uhm ? Aha...zabudol som musíme sa sústrediť na obe techniky..fajn ešte mi to z ťažte prosím. Pousmial som sa a keď mi neostávalo už nič iné tak som spravil znova to iste ešte približne dva razy ale nikdy to nebolo ako malo byť...bol som už aj vyčerpaný veď som používal dve techniky naraz no tu mi aspoň nehrozilo že spadnem ako predtým pri trénovaní démonského preblesknutia a že si vytknem kotník ako vtedy čo trocha aj bolelo ale prežil som to akoby sa nič nestalo. Shinu použil schopnosť ktorou oplýva a predal mi nejaké no pravdepodobne nemalé množstvo chakry aby sme mohli spoločne pokračovať a doviesť techniku do konca aby sme ju mohli používať proti nepriateľom...po prípade čo je pravdepodobne aj na misiách. Už to musí vyjsť...sakra... Povedal som si odhodlane a Shinu ma bez poznámky čo ma dosť prekvapilo iba počúval. Technika vyzerala ako vyzerala a tak som sa rozhodol ju vyskúšať na strome ktorý bol najbližšie. Pomaly skoro až vážne som ku stromu pristúpil a v klude sa na neho pozeral. Nebol moc starý ale túto techniku by mal zvládnuť keď som ju ovládal tak ako som ju ovládal...Ešte skôr ako som začal Shinu mi predal ešte nejakú chakru takže sme mali asi rovnako chakry a pozrel som sa na nebo. Dokážeme to Shinu....musíme kvôli nám Kentovi, Tatsuki, Sayi....proste musíme je to náš osud a nemôžeme si vyberať. Shinu iba mlčky vydal zvuk ktorý mi bol prikývnutím a ja som sa postavil do lepšieho postoja. Vytiahol som Shiraishiu, vzal ju do oboch rúk a skoro hneď som videl ako ním prúdi Shinuova chakra. Použil som svoj obľúbený štít ktorý ma chránil už aj v minulosti a Shirashia sa točila v kruhoch démonskej chakry. Na to som vyslovil meno jutsu a zo štítu dopredu vyrazil tenší no silnejší lúč svetla a strom poškodil do určitej miery. Nooo...tak sa to robí..ešte párkrát Shinu We Can Do It. No potom som udržal štít a zopakoval môj predošlí pokus. Zo štítu dosť rýchlo vyrazil lúč ostrého svetla respektíve démonovej chakry a strom ktorý bol poškodený prelomil na dve polovice a začal padať na mňa. Ako chakra prúdila a strom padal do tohto prúdu strom sa doslovne rozsekal na malé kúsky dreva ktoré lietali všade okolo. Huráááá konečne je to za mnou....myslím že teraz nebudem tak skoro trénovať....nemám na to moc nervy..a táto technika je dosť silná ale nuž..uvidí sa. Povedal som už vyčerpane no ale potom do mňa Shinu tlačil aby som to zopakoval na ďalšom strome ktorý bol iba kúsok ďalej a bol o dosť hrubší no nakoniec ma presvedčil a ja som sa postavil trocha ďalej od tohto stromu ako od toho predtým pretože som chcel zväčšiť diaľku tejto techniky čo najďalej aby bola o to účinnejšia. Shinu napustil Shirashiu svojou chakrou a ja som ju roztočil v ruke. Vznikol štít tak ako vždy predtým. Následne som použil techniku Kyōtsūka Akuma Tatsumaki teda ju skôr vyslovil a výsledok bol v celku ohromujúci. Chakra ktorá sa sformovala do lúča vystrelila priamo do stromu ktorý prešla ako horký nôž maslom a tým ho rozpolila na dve časti pri čom horná časť padala mimo mňa no lúč ešte pokračoval ďalej a ešte poškodil jeden mladší strom a potom som prestal z jutsu ktoré mi vysávalo chakru. Tak myslím si že technika je dovedená do dokonalosti. A už aj tak toho moc nespravím...Musíme si oddýchnuť. Povedal som s úsmevom a odišiel do Celestusu cestou, pri ktorej som sa so Shinuom už rozprával celkom normálne i keď som taký nebol no toto ma celkom duševne naplnilo a bol som rád že viem zase niečo nové a to nie iba pre seba ale aj pre ostatných i keď najväčší osoh z toho mať budem ja na čo som si aj patrične zatrénoval.Ešte na koniec som sa predtým ako som odišiel pozrel na tréningové pole a povedal si. Ťažký to deň. A už ma tam nebolo.

Ráno ako som vstal som pomalým krokom prišiel do tréningovej miestnosti kde som sa postavil pred zrkadlo a asi desať minút sa pozeral do neho ako zhypnotizovaný...na to sa ozval Shinu. Halo...trénuj sme tu pre to... Prebral som sa na to a potom som mu odpovedal. Áno áno už idem na to. Spravil som pečať a povedal Henge no Jutsu. no nič sa nestalo. Trocha som si povzdychol ale potom som to zopakoval a výsledok sa asi dostavil pretože v zrkadle som miesto seba videl Shinua. Ha ! Shinu som presne tvoja kópia no iba obrazovo. Pousmial som sa a potom odišiel z tréningovej miestnosti.

Na prebudenie budíka som vstal hneď ako som sa prebral a vyrazil do Doja. Po pár minútach som prišiel dnu a opäť sa postavil pred zrkadlo aby som videl výsledok. Takže Shinu...musím spraviť svoje kópie áno? Spýtal som sa ho no odpoveďou mi prišlo iba ticho a menšie povzdychnutie. Bola to otázka ktorá bola jasná a odpoveď ešte jasnejšia. Tak fajn....Bunshin no Jutsu! Povedal som nahlas a vedľa mňa sa objavil jeden môj klon ktorý bol ako mŕtvy na zemi...Em..to nevyšlo...Znova...Bunshin no Jutsu! Vedľa mňa sa tento krát objavili tri klony ktoré boli mojou presnou kópiou a s týmto som ich zrušil a odišiel z Doja.

Kenta stál v menšom lesíku popri čom v ruke pevne držal Shiraishiu a za ním stála Shitchi Tak čo Shitchi ... pripravená ? dúfam že táto technika vyjde celkom rýchlo ... Shitchi veselo pískla a naznačila Kentovy že môže začať ... Ninpōka: Sōkenseiki ... povedal Kenta potichu a hneď na to začal vstrebávať Shitchinu démonickú energiu ... Shitchi náhle zmizla no Kenta neprestával vstrebávať Shitchinu démonickú energiu ... žeby to stačilo ? Kenta sa sústredil a švihol Shiraishiou pred seba ... hneď na to vyšla zo Shiraishie chakra ktorá sa ale tesne pred stromom rozplynula eh ... tak to asi nebolo dosť ... Ninpōka: Sōkenseiki ... povedal Kenta znova ... začal vstrebávať Shitchinu démonickú chakru no teraz už vo väčšom množstve ... keď už si myslel že má dosť znova pevne uchopil Shiraishiu a ohnal sa po strome ... teraz démonická chakra vyletela zo Shiraishie a trafila presne do stromu no spravila na ňom len zanedbateľné škody ... koľko chakry vlastne využívam ? Dosť málo Kenta !! toľko démonickej energie koľko si mi vzal by dokázalo vziať aj malé dieťa !! použi viac ... mne to neublíži tak sa neboj ... fajn fajn ... Ninpōka: Sōkenseiki ... Kenta tento krát vzal oveľa väčšie množstvo chakry než pred tým ... keď sa mu to zdalo už dosť prestal vstrebávať démonickú energiu a posledný krát sa zahnal Shiraishiu na strom ... tento krát bol výsledok taký že démonická chakra presekla strom na polku a ten následne padol na zem ... asi to máme Shitchi ... Aspoň už vieš aké množstvo máš použiť Kenta sa pousmial a vyšiel von z lesa

Mystorei sa pomalým krokom vydal do doja, za účelom sa naučiť jedno primitívne genjutsu, avšak dosť efektívne. Keď už sa dostal do budovy, ktorá bola dosť mohutná, nebol si istý kam by mal ísť.
"Pokiaľ sa chcem naučiť, tak najlepšie so súbojom. Rád niekoho uvalím do bezmocnosti" tieto myšlienky sa mu honili hlavou, a s dosť veľkým nadšením sa vydal na tréningové priestranstvo, do podzemia. Prešiel niekoľko bojových miestností, no všade boli len jednoduchý geníni, ktorý sa špecializovali skôr na taijutsu, a celý boj bol len neohrabaná päsťovačka.
"To je nuda, chcem niekoho poriadného" povedal nahlas, a popri rýchelmu kroku, ktorým prebiehaval väčšinu miestostí, až ho jedna zaujala. Bol tam jeden mladý chalan, mal v ruke katanu a tváril sa dosť znudene.
"Yare yare, toto je môj oponent" zakričal cez celú miestnosť, a postavil sa asi 6 metrov pred neho. Chcel si byť istý, že to bude jednoduché, a preto si dal dole z krku náhrdelník, chytil ho do ruky, a nastavil pred seba. Reiov súper sa na neho len znudene pozrel, a začal robiť pečate. V tej chvíli sa jeho katana obalila ohnivou vrstvou, no namiesto toho aby priamo zaútočil, tak ju len primitívne hodil. Reia katana zastihla, a zabodla sa priamo do srdca. V tú chvíľu sa znudený chalan rozkráčal dopredu, a v zápätí Reiove telo zmizlo, a Rei sa objavil za ním.
"Obalenie katanou ohňom? To je primitívne... Nemáš šancu" pošeptal mu priamo do ucha, a Rei začal robiť pečate.
To čo sa pred chvíľou udialo, bolo Reiove genjutsu, a tým že sa ten chalan nepohol, tak dal Reiovy výhodu.
Chalan sa ocitol v nejakej klietke, a pod ním bola čistá priepasť, pred ním, sa von objavil Rei a pousmial sa, pretože sa vznášal vo vzduchu. V klietke sa v zápätí objavila anakonda, no chalan nič nerobil, len sa pozeral a prehodil očami, bolo asi značné že sa hadov nebojí, a tím pádom hada jednoducho presekol, a tým sa celé jutsu zrušilo. Reia to trocha chytilo, pretože použil jeho najsilnejšie jutsu, no potom sa rozhodol urobiť to jednoduché primitívne jutsu, začal to pečaťou tygra. Jeho chakra bola dosť nažhavená, a Rei urobil pečať tygra, a pošeptal.
"Magen: Narakumi no Jutsu" bola to technika, o ktorej mu otec hovoril už dávnejšie, len ju nevedel použiť, no teraz bol ten čas, kedy sa to malo podariť. Okolo Reiovho nepriateľa sa objavilo rotujúce lístie, a jeho nepriateľ odpadol, síce len nachvíľu, no keď sa prebral, jeho katana bola odhodená, a Rei držal kunai, ktorý patril jeho nepriateľovi nad jeho krkom.
"Vyhral som" povedal sarkastickým podtónom, a zdvihol sa, kunai si nehal, a na znamenie mu zdvihol ruku. Rozkráčal sa von z Doja, s dobrým pocitom že sa naučil novú techniku.

Seděl tam tak pod jedním stromem a četl si knihu. Zrovna čet o technice jménem Henge no Jutsu. Jednalo se o přeměnu v jinou osobu či věc. Odložil knihu a postavil se. Složil pečetě a Henge no Jutsu vyslovil a objevil se obláček a pak se objevila ta věc, ve kterou se měl přeměnit. Vybral si věc a byla to kniha. Byla to jeho první přeměna a tak ta kniha nevypadala moc dobře. Změnil se zpět. Nyní se začal soustředit na vzhled a opět složil pečetě a vyslovil název techniky. Tentokrát už to vypadalo jako kniha, pouze to bylo příšerně velké. Nebyla to ještě ta věc, ve kterou se chtěl přeměnit. Změnil se zpět. Nyní se opět soustředil i na velikost a skombinoval vše, co do teď dokázal dobře. Přeměnil se v knihu. Odpovídala tvarem, i velikostí, byla přesně ta, jako kterou četl před chvílí. Přeměnil se zpět. Dal se opět do čtení a tam spatřil další techniku.

Prohlížel popis té techniky a poznal, že by se mu mohla hodit. Klon, který je spíše taková iluze a hned při styku s ním zmizí. Kýval hlavou a opět odložil knihu. Nyní se postavil a sledoval dění okolo. Byl by nerad, kdyby ho někdo sledoval, jak trénuje. Když zjistil, že je vzduch čistý tak složil pečetě a *Bunshin no Jutsu* vyslovil. Vedle něj se měla udělat jeho kopie. Jenže jediná věc, co byla poznat, bylo tělo, možná nějaké ty nohy a ruce a hlava…prostě taková hromádka. Odvolal ho a pak to zkusil opět. Nyní bylo znát dobře tělo, ruce a nohy, i hlava jenomže to stále nebylo ono. Odvolal ho a pak to zkusil naposled. Nyní se stvořil dobrý klon. Kývl a zrušil ho. Udělal ho ještě pár krát a pak zasedl ke knize.

Stmívalo se, jenže stále dopadali sluneční paprsky na krajinu. Seděl tam na větvi stromu a byl opřený o strom. Měl zavřené oči. Knihu měl položenou vedle sebe, ale dal si pauzu. Sice se zdálo, že spí, ale opak byl pravdou. Přemýšlel nad genjutsu, nad nějakým genjutsu. Potřeboval nějaké nové, ale nevěděl jaké. Najednou mu něco přistálo na obličeji. Byla to stránka z knihy a byl celkem na štvaný na toho, kdo tu stranu vytrhl. Nyní si však prohlížel ten list. Bylo tam napsané genjutsu s názvem Magen: Narakumi no Jutsu. Byl tam přesný popis a i to, co se zasaženému zobrazuje.
Seskočil na zem a momentálně šel okolo jeden chlap, kterému pomáhal v práci. Chvilku vedli rozhovor a pak mu řekl o pomoct. Souhlasil a tak začli. Složil pečetě, a když jsem začal používat genjutsu a pak jsem ho skončil. Řekl pouze to, že viděl pouze jak padá listí a to bylo vše. Poté jsem složil opět pečetě a zkusil jsem to znova. Nyní prý uviděl už něco jiného, jakmile skončilo padání listů, ale stále to nebyl ono. Poté to zkusil ještě jednou. Soustředil se na to, co to šlo. Když uplynula chvíle, zrušil genjutsu a spatřil výraz. Byl v něm strach. Nevěděl, co má dělat a tak ho poplácal po rameni. Podíval se na něj a pak odešel.
Doufal, že se sním ještě bude bavit, ale nijak si s tím hlavu nedělal. Jenom přeci u něj už nepracoval.

Bylo chladné ráno. Nikde nikdo, protože všichni buď spali, a nebo snídali. Občas někdo sice prošel, ale to byli vyjímky. Kráčel pomalu k jezeru, na místo, kde bylo nejvíce ryb.
Seděl tam tak a měl nahozenou udici. Sledoval, jestli nějaká nezabere, když uslyšel někoho mluvit. Pomalu šel za hlasem a když k němu došel dostatečně blízko, spatřil komu patří. Mluvil tam nějaký chlap a zřejmě zkoušel techniku. Technika se jmenovala Kasumi Jūsha no Jutsu a pak uviděl, co dělá. Z různých povrchů začali vylézat postavy, které se pomalu pohybovali a bylo jich hodně. Poté ten chlap zrušil techniku a odešel.
Nyní jsem šel na jeho místo já. Složil jsem ty samé pečetě a řekl název techniky. Z povrchu začli vylézat postavy, teda měli. Jenže z povrchu spíše vylézali takové černé skvrny. Vzdychl si a sedl si. Přemýšlel chvíli o té technice. Věděl, že by se dala dobře využít. Postavil se na nohy a sledoval okolí. Protáhl si ruce a upravil si brýle na nose. S nádechem složil pečetě a řekl název techniky. Z povrchu začli vyjíždět už věci, co se podobali lidským tělům, ale stále dělal chyby.
Nyní seděl u prutu a přemýšlel. Nevěděl, jestli si má chvíli číst, a nebo čekat, jestli zabere nějaká ryba. Kroutil hlavou a nakonec vyskočil na nohy. Málem mu spadli brýle, ale včas je zachytil. Ohlédl se na místo, kde předtím trénoval. Kráčel tam a složil pečetě. Už ho to tu nebavilo, protože nemohl chytit žádnou rybu a ještě mu nešla ta technika. Řekl název a soustředil se na to genjutsu. Nyní začali z povrchu vylézat různé postavy, které už vypadali jako lidé. Pozoroval jsem ty iluze a zkusil jsem do jednoho z nich hodit kámen. Ihned se místo toho jednoho objevili dva další. Takhle to bylo u všech.
Ještě tam nějakou chvíli zkoušel tu techniku. Věděl, že v jeho strategii by se mohla hodit. Po pár hodinách s tím sekl a rozhodl se jít domů. Vzal si sebou rybářské náčiní a šel.

Seděl a pozoroval oblohu. Zrovna padala hvězda a on přivřel oči a něco si přál. Pak je otevřel a vyskočil na nohy. Na noc bylo poměrně teplo, ani vánek nefoukal. A navíc, všude byl klid. Tomu se nechtělo ani uvěřit, protože většinou všude bylo rušno, kvůli nočním procházkám a zábavám. Stál na střeše svého domu, z kterého měl výhled na ostatní střechy.
Seskočil a šel se projít. Procházel tak ulicemi, až se dostal do jednoho parku. Zpozoroval tam jednoho chlapce, kterému mohlo být tak 9 let. Házel kunai na terč. Sledoval ho, protože ten kluk se stále trefoval. –Kdyby měl trošku posunutý zrak, vypadalo by to, že míří na cíl, ale ve skutečnosti by ho minul- pomyslel si a ještě tam chvilku stál. Pak se otočil a šel kousek dál.
Kráčel za svým kamarádem, se kterým občas trénoval. Věděl moc dobře, že v tudle dobu ještě nespí a tak se vydal zrovna za ním. Jakmile došel k jeho domu a zaklepal, otevřely se dveře. Stál tam jeho kámoš. Vše mu řekl, co má v plánu a tak vyšli spolu na zahradu, kde to zkusí uskutečnit.
Kamarád házel velice přesně. Tak složil pečetě a vymyslel i název, Magen: Shōgai Bijon, tak tu techniku pojmenoval. Dal si před ruku dřevo, aby to když tak letělo na to dřevo a jeho nijak nezranilo. Kamarád mířil na dřevo a on vždy před hodem, složil nějaké ty pečetě a řekl název.
Po čase věděl, že to je k ničemu, a tak si vzal dřevo a dal ho na ruku. Teď složil pečetě a kunai se trefil na kraj dřeva. Kamarád řekl, že mířil na střed, jako obvykle. Neo věděl, že na to konečně přišel.
Takhle tam zkoušeli ještě pár minut, stalo se, že místo do dřeva to štrejchlo Neovy ruku, ale ten byl v pořádku. Šlo mu o to, že se nemohl trefit do toho dřeva. Takhle tam skotačili asi hodinu a pak se jeho kámoš rozloučil a odešel spát, zřejmě byl unavený. Neo sice ještě chvíli chodil ulicemi, poté se šel podívat do parku. Stále tam byl ten kluk a trénoval, lilo z něj dost potu, ale on se nevzdával.
Neo se pak otočil a šel domů, usoudil, že už je pozdě a ráno bude beztak vstávat brzy. Domů došel celkem rychle, jenže si před spaním ještě chvilku četl a pak zalehl.