Dojo je unikátní budova v centru Tréninkové Čtrvti, v celém městě existuje pouze jedno Dojo, jeho rozloha je však přímo neuvěřitelná a stejně tak i množství lidí, které se tam vejde. Primární funkce Doja je samozřejmě trénink, na což jsou prostory Doja dokonale přizpůsobené, sekundárně však může Dojo sloužit i jako menší hotel a dokonce i profesionální nemocnice pro případ, že se stane nehoda. Dojo má též jako jediné místo v celém mestě povolené dělat legální souboje mezi shinobi. Právě kvůli funkci Doja a obrovskému množství shinobi v Celestu je Dojo největší a nejrozsáhlejší budova v celém Celestu, jen pouhá zahrada Doja má několik kilometrů. Krom toho v útrobách Doja lze najít mnoho různých prostředí a to hlavně díky tomu, že je velká část budovy i podzemí, tam se nachází převážně přírodní prostředí jako lesy, hory a podobně. Kromě klasických služeb se v Doju dá dokonce i objednat speciální sensei, který vás naučí spravných technik tvoření a následného ovládnutí jutsu, za to si však účtuje nemalé peníze.
Marwin Game Master
Počet Příspěvků : 2496 Věk : 31
Předmět: Záloha March 15th 2012, 07:16
Lavi Hyūga
I:
Lavi Hyūga bol na cestách hľadajúc z Jigoku no Sato už istú dobu. Celý deň cesty zostával medzi ním a miestom kam mal namierené, tak nebolo ani divné, že sa rozhodol venovať večerný čas tréningu, predtým, než si nájde bezpečné miesto kde by mohol prenocovať a neobávať sa tak o svoj vlastný život. Otázkou však bolo, čo má vlastne trénovať ? Lavi sa pozrel smerom na vysoký strom, a následne jeho oči pripútala zem. Nebolo čo trénovať, až teraz videl asi ten najpodstatnejší dôvod, prečo opustil Celestus, hľadal ďalšiu silu a nielen Akanamiho a jeho slovo, že odstráni pečať na jeho čele. Veď ho ani príliš dobre nepoznal, tak nebolo ani príliš zvláštne, že sa Lavi Hyūga nerozhodol všetkým jeho slovám dôverovať, nakoľko sa mu vždy stratil z očí skôr, než začal príliš rozprávať a tak Lavimu chýbali potrebné informácie k tomu, aby ho aj našiel. Nastala teda noc a nakoniec sa Lavi rozhodol, že sa bude pokračovať ďalej v ceste, tentokrát sa však rozbehol o poznanie rýchlejšie, dával do kroku úplne všetko len aby sa čo najskôr dokázal priblížiť na dosah mesta Jigoku. Beh bol pravdepodobne jednou z Laviho záľub hoci pri otázke čo máte najradšej by musel rozmýšľať príliš dlho, než by našiel vôbec nejakú odpoveď. Lavi preskočil z jedného stromu na druhý slušnou výškou ktorou sa preniesol doslova vzduchom a taký čo by dopadli tak tvrdo, že by zrušili tenký konár oného stromu, sa akémusi vznešenému a presnému kroku ktorým sa mladý Hyūga niesol, nemohli samozrejme rovnať. V očiach udržiaval svoje Doujutsu, pričom jeho oči boli už dávno ďaleko od miesta kde momentálne stál. Dosah ? Aj to bola jedna z vecí, ktoré Lavi Hyūga neustále trénoval a čo nikto vidieť nemohol, každým aktivovaním Doujutsu sa zdokonaľoval a videl viac a viac.
TRÉNINK PŘIJAT +1 TP
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo March 16th 2012, 15:43
Date Masamune
Filler:
Byl jeden zamračený den, kdy se samuraj v modrém opět pohyboval ulicemi Celestu. V rukou držel jakýsi svitek, který měl na venkovní straně znak klanu Date. Jednalo se o jeden z mála zachráněných svitků, které Masamune vlastnil od záchrany svého života. Co se týkalo základních technik, které nevyužívali skoro žádnou chakru, nepotřeboval svitky, ale zrovna držel v rukou něco, co se již podle tabulek hodnotilo jako C-rank a bylo to složitější na pochopení. Volným krokem došel až do Doja, kterým jako vždy prošel na venkovní prostory, kde se mu cvičilo mnohem lépe. Jenže tentokrát nezamířil k vodní plošině, ani ke skále nad ní. Ke tréninku této techniky potřeboval měkčí podloží, na kterém by lépe rozpoznal efekt Todoroki. Technika, která byla napsaná na svitku, celým jménem známá jako:Date Ryū: Todoroki [ 政宗流: 轟き - Date Styl: Dunění]. Jednalo se o využití surové chakry, bez příměsi elementární podstaty, která využívala čepel meče jako vodič do podloží země, kde následně vyvolávala dunění a vlnění země v menším okruhu. Technika tak měla dvě využití. Zaprvé signalizační a zadruhé sloužila k odražení více protivníků v dané oblasti. Přeci jen narušení stability u nohou za pomoci vlnění podloží nebyla tak špatná věc. Jakmile převážně pochopil teorii, rozprostřel svitek před sebe na volný prostor, sundal si helmu a lehkým tahem vytasil jednu katanu Ryu z černé pochvy, která byla jako vždy u jeho levého boku. Prohlédl si její ostří, které se lesklo i v nepatrné dávce světla v okolí. Několikrát čepelí mávl v kruhu kolem těla, a pak zabodl první pětinu čepele do země. Přes katanu pak začal vysílat vlastní chakru do země, ale bylo samozřejmé, že na první pokus, se nestalo vůbec nic. Naštěstí byl u této techniky smířen s tím, že u techniky takovéhle kategorie se dal očekávat neúspěch. Z nějakého důvodu mu šla práce s obyčejnou chakrou hůře, nežli s jeho Raitonovou podstatou. No nedalo se nic dělat. Plynulým tahem vytáhl katanu ze země a jedním švihem jí očistil od veškerého nánosu navlhlé hlíny, která se nalepila na ostří. Musel si zřejmě zlepšit jeho manipulaci s chakrou. Přeci jen doby, kdy mohl využívat jen hrubou část chakry byly pryč. Musel přejít k jemnějšímu a preciznímu ovládání, které mohlo zvýšit jeho schopnosti a manipulaci jak s podstatou, tak se surovou chakrou. Proto se opět zaměřil na své ostří, které ve velké rychlosti lehce zabodl do země. Následně vyslal impulz chykry, vedený po čepeli z chakravodivého materiálu přímo do podloží pod ním. Zem mírně zaduněla, ale nezatřásla se ani v poli o velikosti dvacet centimetrů od Masamanuho. Vztekle vytasil tedy katanu ze země a opět jí jedním švihem očistil od nečistot. Takto to pokračovalo asi půl hodiny, kdy mu již došla trpělivost a v jeho zdravém oku se mírně zalesklo. Zasunul katanu zpět do pouzdra a začal se soustředit. Zklidnil svojí mysl, položil ruku na jílec katany, vydechl a pak lehce vytasil ostří z pouzdra. Čepel zasvištila vzduchem a její první čtvrtina lehce zaplula do země. Následně položil Masamune dlaň na konec rukojeti a zavřel oko. Do země vyšel impulz jeho chakry, který způsobil otřes-vlnění půdy pod jeho nohama v oblasti tří metrů. Taktéž se ozvalo dlouze očekávané dunění, které mohlo někomu, kdo měl citlivější sluch způsobit mírné bolení hlavy. Ještě to pak Masamune několikrát zopakoval a jakmile byl plně spokojen se svojí prací, spokojeně si oddechl a na moment se posadil pod jednu sakuru, u které trénoval. Nebyl to dlouhý odpočinek, ale aspoň chvíle klidu a pohody mu vyhovovala. Hned jak nabral druhý dech, odešel kamsi do města.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo March 22nd 2012, 15:45
Shi
Filler:
Při cestách se doslechl o pár technikách k Suitonu, které by mohl zvládnout a jedna z nich se jmenovala Kirigakure no Jutsu. Nejprve slyšel jen jméno a prý to byla dobrá technika. Poté slyšel i o tom, jak ta technika vypadá, protože se o tom dozvěděl od nějaké skupinky, která se zřejmě v technikách vyznala. Dál po cestě dorazil k vodopádu. Tam pro trénink byly ideální podmínky. Skočil na kamen, co se nacházal pod spádem vodopádu a ještě se rozhlédl. Nikde nikdo. Kývl si sám pro sebe, že je připraven. Nejdříve se to v hlavě promyslel, cožeto má vlastně dělat. Když už měl nějak představu, složil pečetě a čekal. Nic se nedělo. Měla se okolo něj vytvořit mlha a skrýt vodopád, to byl jeho plán. Neviděl sebemenší náznak mlhy, ale to napoprvé asi vyjít ani nemohlo. Vždyť ani nevěděl, jak ta technika vypadá a měl jen svou představivost v hlavě. Zavřel oči a začal se soustředit. Složil pečetě a pronesl její jméno. Chvíli čekal a pak otevřel oči. Ze začátku nic neviděl, ale všiml si, že se nacházela asi dvaceti centimetrová vrstva tvořit nad vodou tvořená z mlhy. Uvědomoval si, kolik do toho vložil chakry. Opět zavřel oči, složil pečetě a pronesl techniku. Nyní do toho vložil více chakry, jak předtím. Chvíli čekal a pak otevřel oči. Jeho tělo bylo z půlky zahalené mlhou. Ale jeho cíl byl zahalit mlhou celý vodopád. Měl asi jen pět metrů do výšky, ale i tak by to měl zvládnout. Nyní už nezavíral ani oči. Díval se před sebe, protože kdyby to přece někdy použil v boji, zavření očí by ho dost oslabilo. Složil pečetě a řekl jméno. Ta předešlá mlha po chvilce opadla a nyní se začala pomalu zvedat od vody výše k nebi. Nejdřív zakrylo celé jeho tělo a pomalu začal schovávat i vodopád. Po pár vteřinách byl i vodopád schován v mlze. Rozhlédl se a vyskočil z kamene na břeh. Pak jen zaslechl nějaká slova, že taková mlha teď je tu nezvyklá, kde se tu vzala a kde teď budou rybařit? Toho si ovšem nevšímal a jako stín zmizel v lese a pokračoval ve své cestě.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo March 22nd 2012, 20:34
Shi
Filler:
Ještě když se nacházel ve vesnici, učili se Henge no Jutsu. Tu techniku by používal velice často, aby skryla jeho tělo. Jeho tělo vypadalo celkem strašně a mohl by ji někdy použít, že kdyby ukazoval své tělo, tak by ho přeměnil a zakryl by pak sešité části a podobné. Ovšem, že se dá využít i ve spoustě dalších věcí do budoucna. Jelikož byl odvržen od ostatních, tajně je sledoval. Slyšel moc dobře název, pečeť a to, jak se to dělá. Ale musel cvičit sám. Nejdříve se postavil a představil si něco jednoduchého, třeba kamen. To má jednoduchý tvar a nachází se všude. Složil pečetě a řekl její název. Proměnil se. Jenže ten kamen, ve který se proměnil byl takový, že vypadal jako pytel naplněný vodou. Takový dost divný. Takže se proměnil zpátky. Zkusil to takhle po druhé, po třetí. Kamen už začal pomalu nabírat ten správný tvar. Po šestém pokusu už to vypadalo opravdu jako kamen. Pak zkoušel se proměňovat i v pařez a další věci, co našel v lese. Nakonec zkusil proměnit své tělo na takové, aby nevypadal jako zašitá panenka. Poprvé to sice moc dobře nevypadalo, ale po třetím pokusu už to bylo v pořádku. Jeho plán na skrývání svého těla byl kompletní.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo March 28th 2012, 20:21
Shi
Filler:
Během svých cest se setkával s jedním velkým probémem, ale jen, když cestoval v noci a nebo byl v nějaké jeskyni. Byla to tma a on se potřeboval naučit nějakou techniku, co by dokázala vytvořit světlo. Sám o sobě věděl, že jeho druhé srdce má Katon a toho chtěl využít ve svůj prospěch. Jeden den, kdy nechtěl cestovat, přemýšlel. Zkoumal u toho svou dlaň. Vyvolat na ni trochu ohně a pak by měl vlastně pochodeň stále u sebe. Dával ruce v pěst a pak zase roztáhl prsty. Na dlani by to byli ideální. Vymyslel i zatím jméno té techniky Katon: Kasai Yashi, Ohnivá dlaň. Soustředil svou ohnivou chakru do dlaně, ale nic se nedělo. Dal ránu do kmene stromu, ale nevzdával to. Měl svůj cíl a moc dobře věděl, že aby ho dosáhl, bude muset trénovat víc a víc. Roztáhl dlaň a díval se přímo na ni. Ale stalo se jen to, že ho začala pálet jeho dlaň a on po chvíli, když už to začalo pálet, ucukl. Všiml si, jak jeho dlaň zrudla, ale naštěstí z tohodle neměl žádné popáleniny. Po chvilce opět roztáhl dlaň a díval se na ni. Uprostřed dlaně se začal tvořit malinký, opravdu malinký plamínek, ale ten po chvilce zhasl. Stiskl ruku v pěst a zavřel oči. Viděl ve své mysli, jak by to mělo vypadat. V jeho myšlenkách to vypadalo moc dobře, ale jaká bude realita. Otevřel oči a pronesl tiše techniku. Na jeho dlani se nejdřívě ukázal menší plamínek, ale ten se pak zvětšoval a zvětšoval, jak do té techniky přidával chakru. Nakonec ten plamen byl přes celou jeho dlaň a dost osvicoval jeho okolí. Díval se na to a bylo to moc zajímavé. Ale zapoměl na ni a položil tu ohnivou dlaň na strom a ten začal pomalu hořet. Ještě stačil vstát a uhasit ho, ale pak raději zmizel. Byla tmavá noc a on se lehce ztratil mezi stromy.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo March 31st 2012, 22:47
Shi
I:
Když dokončil svou misi, tak se musel jít nějak odreagovat. Byla to jeho první mise vlastně a dopadla dobře. Za to byl moc rád, protože dostal zaplaceno a dokonce se i něco přiučil. Učit se bojovat a plně ovládnout svou schopnost jak nejlépe to jde, o to mu šlo především. Uvědomil si ale, že při boji v tom stanu se něco stalo a opět ho ovládla agrese. To kvůli té krvi. Tak moc ho dokázala ovládnout chuť krve. Ale třeba je už takový a nepůjde to změnit. Přemýšlel i nad tím, že má být jen taková niťovitá potvora na zabíjení. Zatím to dost sedělo. Vyběhl rychle mimo město a běžel do leva od hlavní cesty. Skončil na jedné zelené pláni, ale všude byla tma. Nejdřív se rozběhl a hledal všeljaké větve. Chtěl spíše velké větve, aby hořeli déle. Když jich měl nasbíráno asi tak dvacet, možná víc, tak se rozběhl do kruhu. Cestou zasazoval ty větve pevně do země, dokud z nich neutvořil kruh. Postavil se do středu. Vypadalo to, že na něco čekal, ale to nebyla pravda. Promýšlel si to, co teď bude trénovat. Bude to přesnost na dálku s nitěma. Vyslovil jméno techniky "Katon: Kasai Yashi" a jeho pravá dlaň mu začala hořet. Je to dost slabá technika, ale on potřeboval něco, co mu dlouho vydrží a jen tak ho to neunavý. Zasoustředil se na jeden ten klacek do dálky. Ta levá ruka mu vystřelila na jeho nitích do dálky, ale netrefil se. Letěla dál az ten klacek a jen chvilku uviděl to, jak hořela tráva, ale ta pak ihned uhasla. Vrátil tu ruku zpátky. Věděl, že vytvořil moc dlouhé nitě a ještě to, že to vystřelil příliš rychle. Soustředil se dál na ten úder. Nyní ta ruka letěla před tu větev a opět se ji ani nedotkla, jen tráva na malou chvilku chytla. Vrátil tu ruku zpátky a díval se na tu větev. Velkým švihem tu ruku vystřelil. Ruka letěla přímo na to, ale jen škrtla o tu větev a na ni se objevilo žhavé místo. Ruka doletěla dál za tu větev. Stáhl ji zpět. Už to skoro bylo, ale stále to není ono. Stále chtěl zasáhnout přímo tu větev a nejlépe ji chytnout. Při dalším pokusu chytl tu větev a pevně ji držel a ta se zapálila. Jeho přesnost už byla o něco lepší jak na začátku. Tohle zkusil ještě s dalšíma třemi a všechny chytil a ty začali hořet. Nyní už viděl díky tomu ohni dobře. Spatřil jeho další cíle, ale nyní to promýšlel jinak. Přece je nemůže stále stejně chytat. Musí to vymyslet jinak, aby se více procvičil. Chvilku stál a pozoroval těch pár tětví, co nyní hořeli. Jen tak koutkem oka pohlédl na další větve, které nehořeli. Musel se naučit odhadnout vzdálenost a zaútočit bez tak velkého soustředění. Z ničeho nic se otočil a jen uviděl chvilku tu větev a vystřelil ruku s ohněm na ni. Ruka těsně minula a letěla za ni. Ani se ji nedotkla. Přitáhl tu ruku zpátky a pak se zase prudce otočil na druhou stranu vystřelil. Nyní ta ruka škrtla větev, ale letěla dál. Zpátky si ji přitáhl k sobě a zase. Otočil se prudce a jeho ruka vystřelila po větvi. Chytl tu větev dost pevně a ta začala hořet. Pak tu větev vytrhl ven a přitáhl si ji k sobě. Ta byla v plamenech a on ji odhodil stranou. Takhle ještě několikrát si zkusil tu přesnost a šlo mu to docela dobře. Pokročil co se týče své schopnosti. Ale stejně, má toho ještě dost, co se má učit. Couvl a pak se prudce otočil. Při tom vystřelil ruku a ta se též točila dokola. Ze začátku byla moc krátká, ale pak ji prodloužil a ta ruka začala zapalovat všechny ty větve. Když se dotočil, jednu chytl a vyškubl ji. Větev odhodil stranou. Pak ruku stáhl k sobě. Stál uprostřed toho kruhu. Ten kruh byl značen větvema, které nyní hořeli. Stál tam tak spokojeně, protože to, co si chtěl dnes protrénovat se podařilo. Uhasil ten oheň na dlani a pak ještě s jedním zatočením spolu s vytáhnutou ruku pohasínal ty větve. Vrátil zpátky ruku a opět ji pomalu zapálil pomocí techniky. Opakoval to takhle několikrát, jen aby si to protrénoval co nejlépe mohl. Musel se naučit mít dobrý odhad na vzdálenost. Mohlo by se to hodit při další misi. Když se to už blížilo ke konci, tak ty větve vytrhal ze země a naházel je pryč. Neměl v plánu to tu nechávat. Nechtěl, aby si někdo všimnul, že zde někdo trénoval. Na pár místech sice byla spálená tráva, ale ta nebyla tolik znát. Šlo mu hlavně o ty větve. Možná sem bude chodit častěji trénovat a neměl zájem, aby sem někdo chodil ho pozorovat, kdyby zrovna on trénoval. Když se sbavil těch větví, šel do města Celestus se podívat, jestli náhodou se něco nepodnikne a nebo třeba, jestli se nepůjde na misi.
TRÉNINK PŘIJAT +3 TP
Kawarasi Very Important Person
Počet Příspěvků : 747 Věk : 28
Předmět: Re: Dojo April 1st 2012, 12:21
Nichiro Akuma
I:
Bolo ráno, niekoľko dní sa v Celestuse už nič nedialo, Nichiro bol len v pokoji na nejakej hôrke, ktorých bolo mnoho, hlavne v okolí Celestusu. Mohlo byť tak šesť hodín ráno, keď Nichiro prišiel, bohvie odkiaľ. Vyzeral dosť unavene, a frustrovane, avšak na jeho tvári bol aj istý pocit šťastia, keď uvidel vedľajšie sídlo klanu Akuma. „Nichi, myslím že takéto túry už nebudeme podnikať, koľko dní sme sa nevrátili domov? Boli to tri alebo štyri?“ Povedal dosť zamyslene Akuryo, aj on bol síce rád, že už sú doma, aspoň bude mať konečne pokoj. „Dobre, dobre, priznávam, že to bol blbý nápad snažiť sa ísť navštíviť Moku, do Svetlej Ríše, ešte bez nikoho vedomia, ale tak žijeme, to je hlavné, či?“ Úsmevne dodal Nichiro, pričom sa poškrabal za hlavou, Akuryo nahodil facepalm, a pokračoval v dialógu. „Mám pocit, že za celý život som nezabil toľko lesnej zvery, koľko za tieto štyri dni. Kto by to povedal, že na tomto území budú mať toľko zvláštnych tvorov, a ešte k tomu všetky sú také nepriateľské, aj keď mám pocit, že sme sa na územie Svetlej ani nedostali, každopádne. Konečne si choď pospať, a potom by sme mohli podniknúť nejaké efektívnejšie trénovanie. Už dlho sme nemali žiadny boj, a ani poriadného oponenta, teda ak nerátam toho diviaka, človek by neveril, že nemá chakru...“ Akuryo sa zatváril celkom vystrašene, keď si spomenul na jeho bitku s diviakom, no potom pre istotu prestal myslieť na tieto veci, a pomaly sa obidvaja vydali do ulíc Celestusu. „Hej, myslím že by sme nejaký súboj mohli urobiť, aj keď som zvedavý, ako sa nám bude bojovať, keď budeme bojovať proti človeku. Dúfam, že nájdeme konečne niekoho, kto bude dostatočné silný, aj keď mi nejde o výhru, chcem si z toho boja čo najviac odniesť... Aj ty Aku-kun, však?“ Opýtal sa Nichiro, Akuryo však na to len pokojne prikývol. Netrvalo dlho, až sa dostali konečne pred dvere svojho bytu, kde Akuryo zmizol, aj on očividne potreboval nejaký odpočinok, pričom Nichiro hneď ako prišiel, zaľahol do postele. Tam pretrval asi 5 hodín, až sa na Akuryove popudy musel prebudiť. Následne urobil rannú hygienu, v podstate to bolo celkom vtipné, lebo bolo už poobedie, a Nichiro sa správal ako keby bolo len skoré ráno. Hneď ako všetko dokončil, narovnal si Shiraishiu okolo pásu, a vydal sa do ulíc Celestusu. Mieril na miesto, kde ho už mohli poznať, aj keď to si myslel len on, keďže si ani neuvedomoval, koľko ľudí tam denne chodí. „Nichi? Napadlo ma niečo lepšie. Vieš, bojovali sme už dosť často, teda hlavne dávnejšie, ale čo kebyže dnes skúsime niečo iné? Počul som, že v Dojo majú aj istú miestnosť, ktorá asi patrí medzi jednu z najväčších, tam by sme mohli trénovať rýchlosť, a kondičku, teda hlavne ty. Z toho, čo som počul, tak je veľkého oblieho tvaru, a jedno koliečko by malo byť presne kilometer, kebyže to urobíme tak, že päť koliečok budeš bežať sám, ja ti zatiaľ budem odpočítavať čas, a potom si dáme ešte takých, dajme tomu 15 koliečok s Akuma Tenso? Aby sme nevyšli z cviku...“ Akuryov plán bol dobrý, a aj keď bol na to Nichiro v súčasnosti príliš lenivý, tak sa nechal ukecať, predsa len jeho kondička bola na dobrej úrovni, a na ňu sa aj spoliehal. Hneď, ako tam došli, miestnosť bola presne taká, akú ju Akuryo opisoval. Nichiro len pokojne začal bežať, pričom v hľadisku sedel Akuryo, ktorý si v mysli počítal čas, pričom každé koliečko, keď obehol, tak mu povedal, ako na tom je. Keď konečne dobehol posledné, piate koliečko, tak sa len Akuryo usmial, a prehovoril. „No, išlo ti to celkom dobre, stále si udržiaval rovnaké tempo, pričom si správne dýchal, len zase zle šľapeš, ale to snáď vieš ako treba, však som ti to niekoľko krát už ukazoval, pričom si tých 5 kilometrov zabehol za 12 minút a aj niekoľko stotín, čo je priemerné, ale to je dobré, aspoň vieme, že sa ti kondička nezhoršila.“ Dodal úsmevne AKuryo, a potom len zmizol, a bol rad na Akuma Tenso. Toto bolo už skôr niečo typu oddychu, a skúšania. Bolo to jedno z najužitočnejších jutsu, a preto ho museli stále skúšať. Bolo to celkom vtipné, pretože pri tomto nebolo Nichira ani poriadne vidieť, a koliečka išli niekoľkokrát násobne rýchlejšie, ako predtým. Hneď, ako to dokončili, išli rovno domov, Nichiro si znova musel oddýchnuť...
TRÉNINK PŘIJAT +2 TP
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo April 1st 2012, 20:51
Shi
Filler:
Po času, který strávil na misi se rozhodl kromě tréninku udělat ještě pár věcí. Jedna z nich byla, naučit se nějakou novou techniku. Při cestě Celestusem potkal pár shinobi, kteří ukazovali klonovací techniky. Dokonce spatřil i to, jak někdo vytvořil klon z vody. Když přišel blíž, uviděl, jaké použil pečetě a i uslyšel název techniky, která byla Mizu Bunshin no Jutsu. Už ten název prozrazoval, co to je za techniku. Takže po chvilce pozorování té techniky se musel dostat k místu, kde je voda. Tam by se mu trénovalo nejlépe, protože by měl vlastně neomezenou zásobu vody. Vyšel z města a šel přes les až k jezeru, kde byl předtím. Bylo to ideální místo, protože to jezero bylo celkově dost rozlehlé. Ideálnější místo si dle něj vybrat nemohl. Odložil si plášť, aby si ho zbytečně nenamočil a rozhodl se začít. Ale narazil. Nevěděl, jak by měl začít. Nejdříve si v hlavě promítl, jak by nejspíš měl vypadat ten klon. Nahnul se nad vodní hladinu jezera, aby viděl, jak vypadá on sám. Bylo to kvůli tomu, aby až vytvoří klon, aby vypadal úplně jako on, bez žádné chyby. Složil pečetě a řekl název techniky. Díval se na vodu, ale neobjevilo se nic. Ani sebemenší pohyb vodní hladiny. Dle jeho názoru, dal do toho málo chakry a moc málo se ze začátku soustředil. Složil opět pečetě a vyslovil název. Nyní se vodní hladina částečně nadzvedla. Už to vypadalo, že se začne něco tvořit, ale to se nakonec stejně rozpadlo a vrátilo do vody. Nic si z toho nedělala a spíše přemýšlel, jak vypadali jejich začátky. Určitě na tom byli hůř jak oni. Při dalším pokusu se rozhodl, že bude více soustředěný na vodu a chakru. To byli dva důležité faktory, co potřeboval právě teď. Složil pečetě, vyslovil název a sledoval vodní hladinu. Malá část na vodní hladině se začala zvedat tak nějak chaoticky a pomalu se tvořil obrys člověka. Jenže ve finále to jako člověk vůbec nevypadalo, maximálně jako rozteklí člověk, ale člověk to prostě nebyl. Zrušil techniku a ono se to rozpadlo. Při dalším pokusu se už začal tvořit dost věrohodný obrys člověka. Tělo bylo dobré, ale ten klon nevypadal stejně jako on. Teklo mu oko, jednu ruku měl delší než druhou a další nedodělky. Stále to nebylo perfektní a on chtěl, aby to bylo co nejvíce perfektní. Zrušil techniku a ta už celkem povedená postava se proměnila ve vodu a vrátila se zpátky do jezera. Složil pečetě nyní a vyslovil název. Nyní se vytvořil klon a vypadal přesně jako on do sebemenšího detailu. Díval se na sebe, ale když pustil pečetě, klon se rozpadl. Při dalším pokusu pustil pečetě a klon už normálně chodil, zřejmě to už bylo tak, jak chtěl. Ten klon tam tak chodil a zkusil si s ním dát i takový krátky boj, jenže při jediném nárazu se rozpadl. To mu nevadilo, tuto techniku bude spíše používat na odvedení pozornosti, než k útoku. Tímhle by se dal velice dobře zmást nepřítel. Kombinace s Kirigakure no Jutsu to bylo ještě lepší. Skryje se v mlze, udělá klon a ten nechá utéct. Dále originál schová v mlze. V duchu se jen usmíval, že se naučil další techniku, která se mu hodí k boji. Ale ještě z tohohle místa neodcházel, neboď se chtěl potrénivat s touto technikou ještě více. A hlavně, zkusit i víc klonů, než jen jeden. Tři tak budou ideální, větší počet by byl již zbytečný. O vodu se bát nemusel, protože zde měl jezero a při misi taky ne, protože umí i suiton techniku.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo April 2nd 2012, 20:59
Mokuto Takahiro
Filler:
Hned co jsem po mé první misi dorazil zpět do Celestu jsem seděl v lesíku pod stromem a koukal na padající listy a hlavou mi proběhla myšlenka na novou techniku. Nazval jsem ji Kage Buyō, neboli Stín tančícího listu. Hned jsem začal s přípravami. Prohledal jsem les a našel jsem kus kmene stromu, který svou velikostí a tvarem se zdál být dostačující na to, aby se dal vykopnout do vzduchu. Po tom stačilo najít jen vhodnou planinu, kde mi nebude zavázet žadný strom atd. Když jsem už obojí měl, stačilo jen vymyslet jak dostat kmen do vzduchu. Takové věci jsem měl zmáknuté během chvilky, ale zde jsem se trochu zasekl. Musel jsem si promyslet, jak by se nejspíš protivník pohyboval, tudíž jsem musel být rychlý a zároveň si propočítat, kdy přesně a ve kterém místě zasáhnout tak, aby se dostal nahoru. Nenapadlo mě nic jiného než brada nebo rozkrok, ale u brady to bylo věrohodnější. Musel jsem používat i oči, neboť bez nich bych přesně neuhádl kde kmen leží. Odrazil jsem se a dostal se ke kmeni. Vykopl jsem nohou vzhůru, ale kmen letěl spíše dozadu, než vzhůru. Věděl jsem kde je problém. Musel jsem být více u země. Postavil jsem kmen zpět na místo a začal od znova. Odrazil jsem se od země a mířil jsem ke kmeni. U něj jsem se přikrčil k zemi a pak kmen vykopl do vzduchu. Povedlo se, ale byl tu další problém. Nestačil jsem se odrazit od země a tudíž kmen za chvíly spadl na zem. Musel jsem zrychlit. Znova jsem si připravil kmen a rozběhl se kněmu. Znova ho vykopl do vzduchu a hned jsem se v rychlosti odrazil od země. Nečekaně se dostavil další problém. Ne jen že jsem byl od kmenu daleko, ale zároveň jsem byl hlavou k zemi. Sice to nebyl nijak zvláště velký problém, ale potřeboval jsem být hlavou k obloze. Dopadl jsem na nohy a znova postavil už dost otlučený kmen na místo. Musel jsem se soustředit. Se sílou jsem na to byl ještě dost dobře. Znova jsem se rozběhl ke kmeni a znova sem ho vykopl do vzduchu. Přetočil jsem se tak, abych při odražení směřoval hlavou k nebi. Ale bohužel jsem byl dost pomalý, neboť když jsem se odrazil, kmen už padal dolů a já ho nestačil chytit. Ale aspon jsem byl už blízko něj. Dopadl jsem znova na zem. Připravil jsem kmen na místo a sedl si pod strom. Zamyslel jsem se a zavřel oči, at si na chvíly odpočinou. V hlavě jsem si promítal věci, které jsem potřeboval udělat pro 100% zvládnutí techniky. Mou velkou chybou je, že jsem pomalý při odrazu ze země ke kmeni. Postavil jsem se a znova se rozběhl ke kmeni. Vykopl ho do vzduchu a odrazil jsem se kněmu co nejrychleji jsem mohl, ale co nejpřesněji. Nyní mi vše vycházelo velmi dobře. Jak rychlost tak načasování, ale jen přesnost sem měl blbou, neboť jsem hlavou vrazil do kmene. Nebylo to zrovna nijak příjemné. Dopadl jsem na zem a kmen spadl vedle mně. Nebyl už v moc dobrém stavu, proto jsem to tentokrát musel dokončit. Připravil jsem kmen a odešle několik kroků dozadu. Pohled jsem zaměřil jen na jeden bod a to byl kmen. Zcela jsem se uvolnil a sklidnil mysl. Nevšímal jsem si okolních věcí ani zvuků. Kmen jsem vykopl do výše a ihned potom jsem se odrazil od země ke kmeni. Konečně mi to vyšlo. Ikdyž u člověka by to bylo možná jednoduhší, ale i stím kmenem jsem to zvládl. Pak jsem ho jen uchopil a hodil ho o zem, kde se roztříštil na kousky. Jen jsem dopadl na zem a pomalu kráčel směrem k domu.
Keiko Lysea Moderátor
Počet Příspěvků : 1058 Věk : 27
Předmět: Re: Dojo April 8th 2012, 10:55
Keiko Lysea
Filler:
,,Whaaa!” Celými lázněmi zazněl ženský výkřik, nějaký tlustý úchyl se rozhodl mě špehovat a za tou nízkou zdí vypadal opravdu nenápadně, vypořádala jsem se s ním po svém, přičemž následně na to rychle zmizela v dámských šatnách. ,,Tady si člověk už nemůže ani v klidu relaxovat bez toho, aby na něj někdo nezíral.” ,,Měla jsi mě pustit ven, už dlouho jsem nikoho nezmlátila.” ,,Co kecáš! Mě mlátíš pořád!” ,,BAKA!” Ame mi opět vrazila pěstí, měla jsem tak potlučený obličej, že jsem začínala vypadat jako zvrásčitělý meloun, rychle jsem se převlékla do svého každodenního úboru, plášť si přehodila přes rameno a vydala se do ulic Celestusu, kde jsem se bohužel perverzním pohledům na moje popředí stejně nevyhnula. Naštvaně jsem šla směrem k radnici, dneska bylo venku hezky a já překvapivě neměla nic na práci, takže jsem se rozhodla jen tak toulat po městě, když v tom mi cosi vrazilo svojí hlavu přímo na můj hrudník. ,,Tohle už je vrchol všeho!” Chytla jsem neznámého za vlasy a začala ho házet z jedné strany na druhou, dopadl nejdříve na výlohu, poté na lavičku až nakonec jeho putování skončilo před mýma nohama. ,,A pros o milost ty čokle!” ,,Keiko ty jsi se nám nějak rozjela…” ,,Ticho! Taková drzost, mladí už vážně nevědí, co se sluší!” ,,Hlavně že ty jsi tak stará, abys tu poučovala!” ,,Tse!” Kolemjdoucí se na mě dívali jako na monstrum a snažili se dostat co nejrychleji z mé blízkosti, nějak jsem to teď neřešila, chtěla jsem vidět tvář toho odvážlivce, který si z mého dekoltu udělal přistávací plochu. ,,K-K-K-KAZUHIRO-KUN?!” Nevěřícně jsem se dívala na svého kamaráda, který byl momentálně někde na rozhraní života a smrti, najednou odněkud vyběhl starší muž s něčím dřeveným v ruce a hrnul si to přímo ke mně. ,,Shimata!” Popadla jsem Kazuhira a rychle se rozeběhla pryč z Celestusu, protože jsem zjistila, že ten muž měl na starost obchod s teď již prosklenou výlohou, kterou jsem při svém běsnění rozemlela na x tisíc střepů, moje dlouhá cesta skončila až u jezera Mizūmi Hōpu, kde jsem se svalila přímo před hrobem svého otce a Kazuhira odhodila někam stranou. ,,Takhle vyvádět kvůli nějaké stěně ze skla... Uff ale bylo to o vlásek!” ,,Keiko?! Jestli ti tohle naúčtují, tak asi budu já někomu mlátit hlavou o všechno, co bude v okolí!” ,,Hehe, ale no Ame… Já za to nemůžu, že Kazu-kun si ze mě udělal polštář a ostatně-” Vypadala jsem trochu jako vorvaň, co se rozhodl opalovat na písečné pláži, až na to, že já ležela na studené, tvrdé zemi, kde mě zakrývala nízká, za to ale krásně zelená tráva, pomalu jsem se z lehu dostala do sedu, přičemž prstem šťouchala do Kazuhira. ,,Hej Baka, probuď se! Něco si s tebou potřebuju vyřídit, no tak! Dělej ty perverzáku! KAZUHIRO!!!” Začala jsem se svým přítelem cloumat dopředu a dozadu, po pár fackách se konečně ten přidušenec probudil, přičemž mi hned na to zase spadl někam, kam neměl. ,,Tak ty si nedáš pokoj?!” Naskákaly mi žilky na čele a jen tak tak jsem se udržela v klidu, jakmile Itou dostal pěstí od Ame, která toho měla už také plné zuby, plně se probudil a nechápavě se na mě díval. ,,Co se děje?” ,,Co se děje? TY SE MĚ PTÁŠ, CO SE DĚJE?!!!” ,,Keiko klid! Drž se!” ,,Promiň Kei-chan, je mi trochu zle, včera jsem to moc přebral s tréninkem, ale je dobře, že jsem tě našel.” ,,Ty jsi hledal mě? Řekla bych, že spíš jen jednu část z mého těla!” ,,Nani?” ,,Pako, spadnul jsi nám rovnou do náruče a z balónů Keiko jsi si udělal matraci.” ,,Kei? Gomenasai, nikdy jsem neměl v úmyslu cokoliv ti udělat, tak dobře jednou jsem si chtěl sáhnout, al-” Byl to sice přítel, avšak ani to mi nebránilo ho zmlátit do bezvědomí, po pár ranách jsem se uklidnila a bezstarostně se usmívala, chtěla jsem zjistit, co po mě ten perverzák chce. ,,Sakra ještě chvíli a skončím v nemocnici.” ,,Tam skončíš tak či tak, protože tě tam potom odnesu.” ,,To zkusíš a já tě budu obchytávat tak dlouho, dokud mě nepustíš na zem!” ,,Hej blbečku, tenhle styl výhružky bych být tebou moc nepoužívala, Keiko je dost háklivá na naše tělo.” Už jsem neměla sílu mu vůbec něco říkat, mluvení si proto tentokrát za mě vzala na triko moje drahá polovička, která byla výjimečně v klidu. ,,Tak co jsi chtěl úchyláku?” ,,Přišel jsem vám něco vrátit, prý to patří tobě.” Kazuhiro předal Ame tlustou knihu, kterou jsem získala teprve nedávno ze sídla Akuma klanu. ,,Kde jsi jí sebral?!” ,,Uklidni se Keiko, jen jsi jí zapomněla v knihovně, tak jsem si řekl, že ti jí odnesu, nic víc.” ,,A… četl jsi z ní něco?” ,,Možná jsem perverzní, avšak nikdy nelezu ostatním do jejich osobních věcí, tudíž moje odpověď zní ne.” ,,Máš štěstí!” Sykla jsem trochu podrážděně, pevně sevřela knihu a šťastně si oddychla, byla jsem ráda, že jí nečetl, přeci jen to nebylo nic pro širokou veřejnost. ,,Kam jdeš Kazu-kun?“ ,,Musím si jít ještě něco zařídit, takže sayonara prozatím a hlídej si tu knihu lépe.” ,,Kazu-kun počkej!” ,,Hmm?” ,,Arigato a dávej na sebe pozor.” ,,Zase starostlivá jako vždy, že Keiko?” Kazuhiro se pouze letmo pousmál a zmizel v obláčku kouře, začínal mě svým způsobem štvát, protože vždy věděl, kde se nacházím, co mi patří a na čem mi záleží, trochu mě to děsilo a zároveň příjemně těšilo, alespoň někomu na mě záleželo. ,,Otou-san co myslíš? Proč je ke mně tak milý?“ Ušklíbla jsem se, otevřela svojí knihu a začala si v ní listovat, bylo tady mnoho o zbraních klanu Akuma, které kdysi používali a možná ještě používají, já však hledala jen jednu dvojstránku, která pro mě byla cennější než cokoliv jiného. ,,Tady jsi.” Musela jsem se pousmát při pohledu na obrázek své Maitetsuki, znovu jsem si pročítala ušmudlaný text vedle mé flétny, když jsem ale otočila na další stranu, tak mi div nevypadly oči. ,,Co to sakra?!” ,,Pořádně se podívej Baka!” ,,Maitetsuki: Kakkinoaru Bunshin, nechceš mi snad říct..” ,,Jo, tohle je technika určená přímo pro tvojí Maitetsuki, zvláštní nemyslíš?” ,,Myslela jsem, že naše flétna je považována za ztracenou, proč by tedy někdo psal techniky s ní spojené do nějaké staré knížky?” ,,Spíš by jsi se měla ptát kdo to napsal, možná pak najdeš odpověď na svojí otázku.” Něco na slovech Ame bylo, její formulace vět mě začínala děsit, neměla jsem jí to však za zlé ba naopak, pro mě to bylo jen další malé plus. ,,Ame-nee? Ty jsi nám nějak zmoudřela hele.” ,,Ticho skrčku!” ,,To měl být kompliment!” Ame mě zjevně nechtěla poslouchat, takže mě umlčela jednoduchým gestem a to pěstí rovnou do hlavy, měla jsem pocit, že si to mlácení dost užívá, nezbylo mi nic jiného než tedy mlčet a raději jsem si přečetla něco o své budoucí technice...
Po přečtení návodu, jak bych měla správně natrénovat techniku, jsem si vyhlížela nějakou svojí příští oběť, která se však ne a ne dostavit, začínalo se stmívat, bylo zbytečné tu čekat na zázrak, rozloučila jsem se tedy s tátou, vzala knihu do ruky a vydala se směr Dojo. Doufala jsem, že alespoň tam by mohl ještě někdo být, měla jsem štěstí, zůstali tu ještě nějací jednotlivci, tudíž jsem neváhala a jednoho z nich poprosila, načež mi akorát tak vynadal, že ho ruším a ať táhnu pryč, smutně jsem si povzdychla a uposlechla ho, zřejmě jsem tu byla jen na obtíž, když v tom mi padla něčí ruka na rameno. ,,Kazu-kun? Kde se tu zase proboha bereš?!” ,,Je až moc lehké předvídat tvé pohyby Keiko, tušil jsem, že jako poslední možnost zajdeš sem, takže jsem si tu na tebe hezky počkal.” ,,Ty jsi hrozný, ale… pomůžeš mi?” ,,Proč bych tu jinak byl?” Spokojeně jsem se zašklebila, chytla Kazuhira za ruku a táhla ho ven, kde jsme měli více prostoru pro trénink, zastavila jsem až na nějaké cizí zahradě, kde nikdo nebyl, jakmile jsem vzala do ruky svou flétnu, tak se rozsvítila pouliční světla, která jako jediná osvětlovala naše okolí pod rouškou noci. ,,Sice nevím, kde jsi se tu vůbec vzal, ale… Arigato gozaimasu.” ,,To je v pohodě, přeci jen mám své důvody, proč ti dělám ocásek.” ,,Určitě ty důvody jednou zjistím, začneme?” ,,Jak chceš.” Přiložila jsem si svojí flétnu k ústům a začala na ní hrát zvláštní melodii, kterou jsem se před několika hodinami naučila, účinky byly úspěšné hned na poprvé, což mi dodalo na sebevědomí a já se ještě více soustředila na ono jutsu. Okolo nás se začaly seskupovat zvukové vibrace do uceleného tvaru, který nejdříve nabíral podobu jakési podivné tancující šmouhy, musela jsem na sobě máknout, měla jsem cíl, takže jsem se nemohla vzdát takhle brzo. Po chvilce jsem vypilovala o něco lépe svoje hraní a z čmouhy se už začala stávat jistá silueta člověka, no že bych byla nějak extra spokojená se svým výkonem se říci nedá, plně jsem se soustředila, myšlenkami jakobych nechala proudit jen melodii, kterou jsem neustále hrála. Ame se jen letmo pousmála, když viděla můj zápal pro trénink, šeptla mi v mysli něco typu: ,,Držím palce.”, hodně mi pomáhala, ačkoli si to ona nikdy nepřipouštěla, když se konečně vedle mě zformoval plnohodnotný klon, překvapivě se všemi končetinami a tím, co by měl mít, v hlavě jsem si začala zpívat oslavující písničku, která se skládala ze slov: ,,Jou jou jou…” Díky bohu, že moje druhá polovička měla dobrou náladu, jinak by mi za tohle asi znovu střihla pěstí, nechala jsem se moc rozrušit a Kazuhiro to okamžitě využil, rozeběhl se s kunaiem oproti mému klonu a ten, jakmile zaregistroval blížící se nebezpečí, začal jednat a vyběhl naproti svému nepříteli. ,,Kdo z koho!” Uchechtla jsem se a nechala flétnu volně v ruce, podle popisu techniky jsem už nepotřebovala nadále hrát, malý úbytek chakry jsem však i přesto pocítila, přišla na mě únava a mě se chtělo spát, nemohla jsem si ale nechat propásnout souboj svého vibrujícího já a kamaráda z bůhví jakého koutu země. Když jsem postřehla Kazuhirův kunai v břichu mého klona, otráveně jsem si povzdychla, jenže v tu chvíli se okolo nás v okruhu zhruba 50-ti metrů rozezněla ona melodie, která tvořila klona, Kazuhiro z ničeho nic ztuhnul, nemohl se ani pohnout a já si vítězně poskočila na místě. ,,Ha! A kdo je tu teď boss, co?” Usmála jsem se, přešla ke svému příteli a ťukla ho prstem do čela, z ničeho nic se však Kazuhiro rozletěl na několik lístků a tím vyrušil mojí techniku, doslova z ní utekl za pomoci svého jutsu. ,,Hej! To neplatí!” ,,Ale jo, platí Keiko.” ,,Chci taky umět utíkat z jiného genjutsu!” ,,Neboj, naučím tě to jednou.” ,,To doufám! Měla bych asi jít domů.” ,,Já jdu taky, však je už pozdě.” ,,Dobrou Kazu-kun, jo a arigato.” ,,Neděkuj pořád ty svatoušku.” ,,Tseeee!” Nafoukla jsem tváře a abych nevypadala jako největší looser, moje tělo se také rozletělo na hromadu černých lístků, které si mířily rovnou do Akuma sídla, kde jsem momentálně přebývala…
Keiko Lysea Moderátor
Počet Příspěvků : 1058 Věk : 27
Předmět: Re: Dojo April 8th 2012, 14:42
Keiko Lysea
Filler:
,,Tak to je osmdesát tři, ještě pár a budu mít krásné číslo sto!” Ušklíbla se Ame, když čepel katany hladce projela dětským tělem, které ani neceklo, pouze s menším duněním dopadlo na zem a utápělo se v kaluži vlastní krvi, bohužel jsem se opravdu nemohla považovat za andělskou Keiko, čas od času se o půlnoci mého těla zmocnila má druhá krvežíznivá osobnost, která si šla vždy zlepšit náladu do naší rodné vesničky jménem Oblitus, kde tak každý měsíc byla zavražděna celá jedna rodina. ,,Keiko pořád si myslíš, že jsem monstrum? Však se na to podívej, tvářili se tak roztomile překvapeně až to bylo k sežrání, ostatně patří jim to, ten pohled! Vždy je stejný, takhle se snad dívá na někoho, kdo byl ještě před pár lety jedním z nich? Co mi k tomu řekneš?” ,,Chápu tvojí nenávist k nim Ame, jenže zabíjet každý měsíc jednu rodinu, není to moc přehnané? Však se může stát, že se sem nebude chtít poté nikdo nastěhovat a koho budeš mučit pak?” ,,O to se nestarej, znám ještě pár dalších nepotřebných vesniček v okolí, spíše mi popiš svoje vnitřní pocity? No tak! Neříkej mi, že se ti to malé hraní nelíbilo, copak není uspokojující výraz mrtvého dítěte, které nemělo ani páru o tom, jak moc je život krutý, vlastně jsem mu poskytla službičku, měli by mi být vděční.” ,,Možná tak v dalším životě Ame-nee…” ,,Všimla jsi si očí toho děcka? Tak krásně modré, řekla bych, že připomínaly odpolední nebe bez mraků, asi na ně byl hrdý.” Ame se začala hlasitě smát, přičemž nohou jen kopla do bezvládného těla sotva šesti-letého kluka, klekla si mu hrudník a jemně mu položila dva prsty k očním víčkům. ,,Dochází mi zásoba, nutno doplnit!” Se slovem doplnit se konečky prstů Ame zaryly pod víčka malého dítěte, po chvilce jsem jedno z nebesky modrých očí držela v dlani, nikdy jsem nedokázala pochopit, proč to vlastně dělám, proč to Ame nezatrhnu, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že jsem jí měla nechat pro jednou prostor, protože ona je ta věčně zavřená v mé hlavě. ,,Jaká krása, lidské oči jsou opravdu fascinující!” Bílé zašpičatělé zuby společně s krvavě zářícíma očima Ame byly to jediné, co v temné noci bylo vidět z celé mé osoby nebo spíše z celé mé milované druhé polovičky, po chvilce se mi v krvavé dlani ocitlo i druhé z očí, koukaly na mě tak vyděšeně, neměla jsem v úmyslu si tyto akce s Ame užívat, avšak něco hluboko zakopáno uvnitř mé rádoby dobré duše se usmívalo, oslavovalo a chtělo víc a víc jakoby nikdy nemělo ničeho dost. Rychle jsem přešla na jiné myšlenky, toto bloumání do duše, kde jsem stejně nakonec našla jen svojí pravou tvář, se kterou se všichni z mých přátel dennodenně setkávali, ale nikdy by neřekli, že právě ona je ta pravá z nás, ani jsem nepostřehla, kdy to Ame udělala, po chvilce však obě modré oči už plavaly v malé přenosné sklence, kterou si mé druhé já bralo vždy na takovéto výlety. ,,Krásné to povyražení, že Keiko?” ,,Hmm, za pár hodin bude východ slunce, měla by jsi si pohnout, jestli to chceš stihnout do Celestusu včas.” Bylo to zvláštní, jenže Ame mohla být na svobodě jen od západu do východu slunce, což mi ale dávalo pocit bezpečí a jistotu, že se o mých nechutných výpravách nedozví mí nejdražší. ,,HEJ TY!” Okřikl mě chraplavý mužský hlas, Ame pouze neochotně natočila hlavu přes rameno a probodávala pohledem postaršího muže, který nespíše byl z řad nočních strážců, kteří to tu měli v noci kontrolovat, pamatovala jsem si je, protože jako dítě mě jeden z nich nepříjemně překvapil po cestě domů. ,,Yare yare, máte nějaký problém pane?” Zašklebila se svými piraňími zuby Ame a koutkem oka prohlédla okolí, měla velmi dobré smysly, které ještě více nabíraly na efektivitě právě v noci, proto pro ní nebyl problém díky sluchu a zraku bez váhání říct, že tu onen muž byl sám. ,,Takže sám? To se hodí, ostatně dneska mi ta rodina chudáků přišla jako opravdu chabá náhražka zábavy!” Řekla uštipačně a zároveň chladně moje druhá osobnost, přičemž se natočila tváří v tvář strážci, který jakmile uviděl její hrůzu nahánějící oči a úšklebek, udělal krok vzad, k mému překvapení si však stále udržovat nějakou tu hrdost hlídače, proto vytáhnul levnou katanu a namířil jí naproti nažhavené Ame. ,,Boj? FAJN!” Ozvěna se rozlehla po celé ploše nynějšího bojiště, Ame v rukou pevně sevřela naší katanu, se kterou se okamžitě rozeběhla proti strážnému, ozvala se ohlušující rána, dvě čepele katan do sebe narážely takovou silou a rychlostí, že jejich zvuk byl podle všeho slyšet až do okolních bytů, které ze stran lemovaly naši “arénu”. ,,Keiko? Pamatuješ si tu techniku, kterou jsi se dnes ráno učila dvě hodiny než jsi jí pochopila? Máš šanci, využij toho!” ,,A-Ame…” ,,Keiko?!” Vyhrkl ze sebe v tu chvíli muž, kterého mé jméno rozrušilo natolik, že přestal dávat pozor a Ame mu tak v tu chvíli ostrou hranou čepele usekla tři prsty na rukou, které neslyšeně dopadly na zem, než však stihl strážný jakkoliv zareagovat, vrazila mu rychle moje druhá polovička katanu přímo do poloviny břicha, kde projela tak snadno a přesně jakoby jeho tělo bylo z másla. ,,Ano! Ta, kterou považujete za dávno mrtvou žije! A není sama, jenže to ty už bohužel říci nestihneš, Keiko!” ,,J-Jubaku Satsu!” Vyřkla jsem jméno techniky, dokonce i poskládala ty správné pečetě, jenže se nic nestalo. ,,Jak to?!” ,,Přestaň být tak rozklepaná! Znovu!” ,,Jubaku Satsu!” Modlila jsem se, aby to vyšlo, Ame ani nepočkala, jelikož věděla, jak to zase skončí. ,,Znovu a pořádně!” Muž se začal tiše chechtat, musela jsem vypadat jako opravdu ten nejhorší příklad shinobiho, rozhodně jsem to tak ale nehodlala nechat, byla jsem dobrá ve svém oboru, alespoň jsem si to myslela a nenechala bych se přeci zesměšnit nějakým podřadným hlídačem. ,,JUBAKU SATSU!” Křikla jsem, jakmile jsem poskládala všech pět ručních pečetí, moje tělo začalo postupně mizet, dokud jsem se úplně neztratila ze zorného pole mého nepřítele. ,,Kam se-” ,,Baf!” Nepříjemný hlas Ame se ozval zpoza muže, odkud ve vteřině vyrašil obrovský strom, který surově spoutal svými kořeny postaršího muže. ,,Je akorát tak čas na volání o pomoc, nechceš si naposledy zakřičet?” Ame si ráda hrála se svými oběťmi a bylo to znát, muž rychle otevřel pusu, než ale ze sebe stihl vydat byť jen jednu hlásku, probodl mu krk skrz na skrz chladný kov železa připomínající dýku, ano Ame si na něj vytáhla kunai a neměla slitování. ,,Schválně, jak budeš chutnat ty.” Olízla jsem si rty a jazykem přejela přes stékající krev muže, který teď připomínal spíše fontánu než normální krvácející osobu, Ame si vychutnávala čerstvou tekutinu, která jí dodala síly a ještě více napružila, i přestože se vlastně už musela vrátit zpět do mé mysli. ,,Nejsi špatný, ostatně… Strýčku, nikdy jsem tě neměla ráda!” Bohužel to bylo tak, ten zavražděný muž byl můj strýc, bratr mé mrtvé nevlastní matky, kterého jsem opravdu z celého srdce nesnášela, uvolnila jsem genjutsu a rychle se rozutekla opět směr Celestus, nikdo nesměl vědět o tom, že jsem stále naživu, protože na mojí hlavu byla ve vesnici nemalá odměna, jenže do hlavního města Temné Říše se nikdo neodvážil, což byla pro mě jen ideální situace. Nastalo ráno, první sluneční paprsek se prodral skrze noční oblohu a dopadl na moje záda, stála jsem nyní před branou Celestusu v zakrvácených šatech, přičemž jsem měla jen mlčky otočenou hlavu směrem, odkud jsem přišla a dívala se do dály jakoby jsem tam něco hledala. ,,Keiko nezapomeň na ty oči!” To poslední, co jsem uviděla ze své agresivní osobnosti byly dvě rudé zavírající-se oči, které chtěly spát, když Ame odpočívala vypadala až moc nevinně, ačkoliv tomu tak samozřejmě nebylo, letmo jsem se pousmála, pohlédla na nebe a se spokojeným výrazem běžela domů se umýt a vyprat své oblečení, které bylo z velké části od krve všech mých dnešních obětí…
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo April 9th 2012, 18:58
Shi
Filler:
Někdy se jeho myšlenky oddalovali od ninjutsu a spíše přemýšlel nad taijutsu. Sice v boji na blízko může využít svých nití, ale chtěl zapojit do boje i jeho údery, přesněji, údery jeho tělem. Chodil tak po Celestu a rozhlížel se. Zaujalo ho jedno prostředí, kde bylo asi pět kluků a jeden dospělák. Trénovali tam kopy, teda on je trénoval. Přišel blíž a pozoroval je. Kroutil tak hlavou a pak zaslechl něco o nějaké technice. Víc se sklonil k tomu místu, kam ten dospělák svolal ty kluky a bedlivě ho poslouchal. Ta technika nesla název Konoha Senpū. Byl lehce zapamatovatelný a pak jim tam vysvětloval, jak to vypadá v akci a v poslední řadě to i předvedl. Když si to dostatečně prohlédl, tak zmizel jako pára nad hrncem. Zamířil k jedné oblasti v Celestu, kde bylo takové menší volné prostranství a navíc, bylo to i vyvíšené. V hlavě si přesně promítal, co má dělat. Zabodl klacek do země, protože z toho udělal svůj terč na zkoušení. Kopy už uměl z tréninků, co trénoval sám a nebo z toho, jak ho trénoval stařec. Jen to musel skombinovat do techniky. Začal používat nízké kopy a pak do toho zkoušel i vysoké, ale to mu ze začátku dělalo problémi. Vždy to pomotal a tak to skazil. Vždy ty kopy buď přerušil, nebo šli úplně někam jina, anebo do toho dal tak malou sílu, že tomu klacku to mohlo přijít jako pohlazení. Nejprve se musel naučit kombinaci nízkých a vysokých kopů a pak teprve tu fintu. Ty kopy uměl za chvilku, měl celkem dost silné nohy. Ale tu fintu si neuměl správně načasovat. Zkoušel to stále a stále. Ale stále netušil jak. Nakonec to nějak skombinoval a ono to vyšlo. Dokázal fintu za pomocí vysokého kopu a přitom zaútočil na klacek nízkým. Klacek to nevydržel a zlomil se. Spokojeně se sebral a odešel. Zítra si k těm klukům dojde též. Nové techniky se mu vždy můžou hodit.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo April 10th 2012, 19:30
Shi
II:
Po nějaké době se opět nudil. Techniku žádnou na mysli neměl a tak chtěl zkusit nějaký ten trénink, ale netušil jaký. Chodil po Celestu sem a tam. Díval se po dětech, ale i dospělích. Co tak přibližně dělali a tak. Spíše se mu líbili rodiny, kde si otcové hrály s dětma. Vzpoměl si částečně na svého otce. Ten byl sice už po smrti, ale nechyběl mu už kvůli tomu, co mu udělal. Jak ho ignoroval a pod. Aspoň, že stařec se o něj postaral a pomohl mu. Jak se tak zamyslel, tak se zasekl na jednom místě civěl na tu rodinku. Ty si ho všimli a otec vzal to dítě a raději ho vzal jinam. To ho vytrhlo z myšlenek a tak šel dál. Kráčel ulicí, kde už předtím byl. Byla taková rovná a dlouhá, ale hlavně, byli tam stromy s jablky. Dvě si utrhl a šel opět do středu města. Po cestě došel ke kanálu, co byl ve městě. Skrčil se u něj a pozoroval tu tekoucí vodu. Mohla by mu nějak pomoci v tréninku, ale ještě ani pořádně nevěděl jak. Pak sebou škubl, když uslyšel nějaký křik. To několik dětí si hrálo a házeli do toho kanálů kameny. Pozoroval, jak to cákalo a nějak mu to došlo, jak by mohl trénovat. Pak už jen vstal a šel ven z města. Při cestě z města potkal několik lidí. Ty se za ním sice ohlédli, ale to bylo tak vše. Nestál o to, aby běželi za ním. Překáželi by mu. Chvíli tak běžel a doběhl do lesa. Jenže nezastavil někde na začátku, ale až dál. Zde byl už les dost hustý a to on chtěl. Posadil se na jeden padlí strom a rozhlížel si okolí, kde bude trénovat. Vyndal si to jedno jabko a zakousl se do něj. Snědl ho po nějaké té chvilce. Při jedění stále přemýšlel, co by měl trénovat a hlavně přesně jak. Odhodil ten ohryzek a vstal. Rozhodl se jít do toho tréninku, který právě teď vymyslel, ale dál bude při něm improvizovat. Jako první, co udělal, tak složil pečetě a řekl "Suiton: Mizurappa". Z úst mu šla voda a tou stříkal na okolní stromy a tvořil okolo sebe louže. Po nějaké době tu techniku zrušil a složil další pečetě a řekl název "Mizu Bunshin no Jutsu". Objevily se tři klony jen z vody. Nabrali jeho podobu. On se jen na ně díval. Klony se rozestoupily tak chaoticky od sebe mezi stromy a podobně. Udělal několik kroků vzad, ale nespouštěl z nich oči. Šlo mu o to, že mu z nohou do země šlo několik vláken. Pak vyšli na povrch, ale byli úplně mimo. Ani k jednomu se nepřiblížil. Proto musel to nejdříve zkoušet po jednom cíli. Zadíval se na ten vodní klon, co byl nejvíc v pravo. Nechal jít ty vlákna zemí. Když si myslel, že už je pod ním, tak je nechal vyjít napovrch, aby se ho pokusily chytnout. Ty nitě byli kousek za ním. Nepovedlo se to, ale to chtěl asi moc na první pokus. Druhý pokus už byl lepší. Ty nitě se objevily vedle něj. Při třetím pokusu se ty nitě už ukázali pod ním. Ale to nebylo všechno co chtěl. Když byli pod tím klonem ty nitě, tak se učil to, aby ho nějaké chytli za nohy, nějaké za ruce a nějaké okolo tělo. Aby zabránili tomu člověku v pohybu. Zkoušel to nejprve zpomaleně. Když se to postupně naučil. Tak ty nitě stáhl. Udělal několik kroků stranou, to samé i ten klon. Začal od začátku. Už na první pokus se ty nitě dostali pod něj. Bleskurychle vylétli ze země a chytli jen jeho tělo a nohy. Na ty ruce nebyli dostatečně rychlé. Stáhl je zpátky a pohlédl na ten další a v mžiku oka už šli ty nitě zemí. Vyjeli ze země a chytl jeho nohy, tělo a částečně i ruce, ale nebylo to na rukách moc silné. Stáhl je zpátky. Zamířil svůj pohled na poslední klon. Nitě se prodírali zemí a byli už pod tím klonem. Pak ze země vyjelo několik nití. První z nich chytl ten klon za nohy. Další za trup a poslední za ruce. Použil sílu v těch nitích a ty zvýšili stisk. Klon se rozpadl ve vodu. Ty nitě se stáhli a když se tak stalo, další dvě várky nití nyní mířili k těm dvou zbylím klonům. Pevně ji chytli a když je ty nitě stiskli, rozpadli se ve vodu. Díval se na dobře provedenou práci. Voda se už pomalu vsakovala do země a on odcházel z lesa. Byl opravdu spokojen. Nyní se vracel zpátky do města, ale zřejmě si pak půjde na chvilku lehnout. Aby mohl zítra kdyžtak opět trénovat, anebo dokonce učit nějakou tu techniku.
TRÉNINK PŘIJAT +2 TP
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo April 12th 2012, 18:36
Shi
Filler:
Po čase, kdy se naučil tu první techniku taijutsu, se nudil. Byl s ní sice spokojený, ale přesto přemýšlel ještě aspoň o jedné technice. Nejlépe opět pomocí kopů, nebo tak. V nohouch je přece jen větší síla než v rukách a toho je třeba využít, tak přemýšlel. Opět se nacházel v Celestusu a procházel se. Instinkt ho zavedl opět k tomu místu, kde okoukal tu první techniku. To se mu vyplatilo. Nyní tam nebylo tolik dětí, byli tam čtyři a jeden dospělí, který je učil. Zrovna dotrénovali údery do dřeva a chystali se na kopy. Ten dospělí si je k sobě svolal. Shi toho využil a dostal se nenápadně co nejblíž, aby vše poslechl. Tahle technika se jmenovala opět jednoduše, jmenovala se Konoha Reppū. Začal ji tam popisovat a pak i ukazovat. Ukázal tu techniku celkem pět krát. Pak to šli trénovat opět ty děti. To už se Shi vypařil a nyní mířil na jedno místo v Celestusu. Tady trénoval též. Nezměnilo se to od doby, co tu byl naposled. Ještě tu i ty větve našel od minula. Opět zabodl jednu větev do země. U té větve bude ztráty rovnováhy ta, že ji pomocí toho kopu dole ulomí a ona odletí pryč. Zkusil to ihned tak, jak to ukázel ten dospělák. Co se týče kopů, tak byl v nich už dost zkušený. Ten nízký kop se mu povedl na poprvé, ale zatím si ten kop zkoušel mimo dosahu toho klacku. Pak se prudve otočil, udělla nízký, točivý kop a ta větev se u země zlomila a letěla pryč. Tohle udělal ještě pár krát a odešel. Byl naprosto spokojen s tím, že se mu to povedlo hned na poprvé. Ale tušil, že příští techniky už tak lehké nebudou.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo May 4th 2012, 14:31
Shiori Fukaru
Filler:
Vonku práve pofukoval chladný vietor, keď Shiori otvorila oči. Dnes mala v pláne len regenerovať, moc toho nerobiť. Najprv len sledovala strop, ako keby tam hľadala niečo veľmi zaujímavé. V skutočnosti to bola len súvislá biela plocha. Hlas matky, ktorý ju upozornil na dnešné povinnosti, ju vytiahol na nohy. Boli to typické domáce práce, ktoré skončila asi do dvoch hodín. Počasie sa nemenilo, ale Shiori sa už do postele nechcelo. Práca ju mierne prebrala tak sa rozhodla ísť von, aspoň sa prejsť. Celý čas smerovala k časti, kde bolo mnoho stromov a rastlín, ako zvyčajne. Väčšinou ju ohýbajúce konáre nejako moc nezaujímali, len teraz jej to podivne padlo do očí. Zastavila pár metrov od toho najväčšieho, čo bol k nej najbližšie a sledovala ako jeho koruna sa skláňala pod náporom vetra. Strom za ním tiež a ten ďalší rovnako. Vetru očividne taký malý úklon vadil, pretože silnel a silnel. Musela sa viac nohami zaprieť do zeme, aby nezačala tackať do boku a mierne skrčila oči. Tie najmenšie stromčeky skončili skoro úplne zohnuté, okolo lietalo lístie a menšie vetvičky. Pár ich narazilo i do nej. A vtedy ju to napadlo. Sám vietor, alebo skôr už víchrica nebola tak nebezpečná, ako tie predmety, ktoré ona rozhadzovala. Ak by si nekryla oči, jedno už určite nemá. Ešte nejakú dobu počasie sledovala, čím chcela zistiť aspoň nejaké triky k dosiahnutí vytvorí novej techniky. Netrvalo dlho a nakoniec po nejakej dobe ustal, ako keby jej dával možnosť na tréning. Šla hlbšia do lesa, smerovala na čistinku neďaleko hlavného mesta, kde to najlepšie poznala. Typicky tam nikto nebol. Po chvíľke dýchania čerstvého vzduchu začala rozmýšľať nad tým ako najprv docieliť rýchly a prudký vietor. Prvé čo ju napadlo bolo, že bude treba nahromadiť veľa veternej chakry, ktorá by bola schopná vytvoriť tak neuveriteľne silný vietor. Najprv sa ju snažila hromadiť medzi dlaňami, vytrvalo a pomaly, lenže dôsledok bol taký, že ho nedokázala medzi rukami držať a „rozprskol“ sa do strán, čím ju to často i donútilo odskočiť. Povzdychla. „Toto bude ťažšie, ako som predpokladala,“ poznamenala a pokračovala znova v tom istom, až zrazu započula prudké šušťanie a kvílenie. Naľakalo ju to, čím omylom ruky pleskla o seba a v ten moment to uvidela. Z jej dlaní vyletel prudký vietor, ktorý položil asi tri stromy jej blískosti skoro k zemi. Fascinovane to sledovala a i zabudla na neznámeho narušiteľa. Trvalo istú dobu dokým pochopila celý princíp – v pár sekundách zazbierať do dlaní čo najviac energie a potom plesknúť. Čím viac energie tam bolo, tým víchor bol rýchlejší a ničivejší. Po istej dobe skúšania a zdokonaľovania tejto techniky sa dopracovala i k zbraniam. To už šlo samo, stačilo vyhodiť viaceré kunaie, použiť novú techniku a len fascinovane sledovať akú rýchlosť nabrali. Pri niektorých pokusoch dokonca prešli niektoré i cez tenšie kmene stromov. Nakoniec bola rada, že len neležala a nič nerobila.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo May 18th 2012, 18:26
Shi
Filler:
Cestoval po lese. Nešel po cestě, ale jen tak kličkoval mezi stromy. Někdy si ani neuvědomoval směr, kterým šel. Přemýšlel nad svýma technikama. Hlavně nad technikou Vodního klonu. Na tu techniku potřeboval vodu. Tak to bylo i s další technikou, nad kterou promýšlel už delší dobu. Tenhle nedostatek mu však dělal problémi. Nechtěl se spoléhat jen na vodní toky, nebo vodní plochy. To omezení bylo pro něj špatné. Už nepřemýšlel nad jinýma technikama, ale přemýšlel nad jinou technikou, kterou by to napravil. V noci chvilku pršelo a on si nyní všiml kaluže na zemi. Byla ve stínu, proto tu vydržela tak dlouho. A s tou kaluží ho napadla nová technika. Přesně v ten moment ho napadlo, co bude dělat. Dostal se na menší palouk, aby v jeho okolí nebyli žádné stromy. Složil velice jednoduchou pečeť. Dal ruku na zem a čekal. Nic se nedělo. Neměl ani nevlhlou ruku, ani kapka. Takže se vyskytl problém a on ho musel nějak vyřešit. Složil pečetě i při dalším pokusu. Soustředil svou vodní chakru do dlaně a nechal ji, aby udělala to, co po ní chtěl. Cítil, že se mu ta ruka trochu zvlhčila. Uviděl několik kapek, jak mu kape z dlaně. Už byl blízko, cítil to. Když složil pečeť na další pokus. Po kapkách mu z dlaně začala kapat voda a začala se tvořit kaluž. Jenže tohle bylo až příliš pomalé. Udělal ještě pár pokusů. Nakonec mu šlo z té dlaně celkem rychle menší proud vody, který utvořil kaluž. Při složení pečetě do dokázal i z nohy, nemusel se tedy omezovat jen na ruce. Ale teď ho čekala horší část. Další technika, nad kterou přemýšlel a chtěl se ji naučit brzy.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo May 19th 2012, 12:09
Mokuto Takahiro
Filler:
Seděl jsem před hlavní budovou. Celkem mi zdřevěněli nohy, neboť jsem tam seděl kolem 2 hodin. Vstal jsem a pomalu se protáhl. Hned na to jsem si dal 20 dřepů a 50 kliků. Chvíly jsem zůstal stát a zamyslel jsem se. Hned na to jsem se rozběhl ulicemi města. Velkou rychlostí jsem probíhal mezi kolemjdoucími lidmi, až jsem si nakonec uvědomil, že běžím k hlavní bráně města. Už při poslední misi mě napadla jedna technika, která by se dobře využila se spojením mé předešlé techniky Kage Buyō. Tudíž jsem vyběhl z města a zamířil si to k velmi známému místu...a to ke kmeni, který jsem využíval při trénování techniky Kage Buyō. Sice byl už trochu obitý, ale měl by to ještě vydržet. Sedl jsem si ke stromu a přemýšlel jsem o té technice. Napadlo mě spousta dobrých pohybů a úderů, ale až po 10 minutách jsem vybral tu nejlepší kombinaci úderů a pohybů. Vstal jsem a povytáhl obvaz z jednoho oka. Spočítal jsem si vzdálenost ode mě ke kmeni a oko jsem pak hned zakryl. Rozběhl jsem se ke kmeni a vykopl ho do vzduchu technikou Kage Buyō. Pak jsem se objevil po dním a kopl ho z jedné strany a pak jsem ho chtěl kopnout s té druhé, ale to mi nevyšlo. Dopadl jsem na zem a kmen raději chytl do ruk, aby se zbytečně více neobil. Musel jsem být přesnější, a taky nebýt moc pomalý ale ani moc rychlý. Znova jsem si sedl, ale z jiného důvodu. Trochu mě pobolívala moje rána s poslední mise. Sice noha byla už celkem zahojená, ale ještě jsem ji nedal možnost se plně zregenerovat. Chvíly jsem jen tak seděl a poslouchal zvuky přírody. Hlavou mi pak probíhal obraz, jak by ta technika měla vypadat. Musel jsem to udělat hned napoprvé, neboť kmen toho už moc nevydrží. Stále jsem si v mysli přehrával jak by to mělo vypadat. Pomalu jsem vstal a velmi jsem se soustředil. Není to nic složitého. Stačí abych v přesnou dobu zasáhl určitý bod. Rozběhl jsem se a technikou Kage Buyō jsem kmen vykopl do vzduchu. Pak jsem se odrazil a dostal se pod něj. Prv jsem kopl do jedné strany a hned na to do druhé. Pak jsem ho dalším kopem poslal k zemi a když byl nad zemí, objevil jsem se nad ním a kopem ho srazil k zemi, přičemž se kmen roztříštil a já dopadl jen kousek od kmene. Pomalu jsem vstal a zadíval se na kmen. Přičemž jsem si představoval, co to udělá z člověkem. Po té jsem si znova sedl pod strom a zaposlouchal se do zvuků přírody. Měl jsem moc rád tyhle zvuky, díky nim jsem se cítil štastný. Trvalo to asi 15 minut a hned na to jsem pomalým krokem zamířil k hlavní bráně a hlavou mi stále probíhala myšlenka na následky této techniky na člověku a už jsem se nemohl dočkat až tuto techniku porpvé na někom použiju. Začal jsem zrychlovat a zamířil si to k zpět k hlavní budově.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo May 22nd 2012, 17:06
Shi
Filler:
Po tom vše, co se stalo se rozhodl chvilku trénovat. Ale nechtěl trénovat dovednosti, ale nějakou novou techniku, kterou by využil. Přemýšlel, jestli si vybere spíše Katon, nebo Suiton, ale vybral si Katon. Při chůzi přemýšlel nad technikou, se kterou se už několikrát setkal. Byla to sice slabší technika, ale kdyby někoho zasáhla, dokázala by být dost ničivá. To usoudil podle menšího kráteru, co vždy vznikl, když ta technika narazila do země. Katon: Gōkakyū no Jutsu, tak se jmenovala. Zopakoval si to několikrát v mysli. Promítal si před očima, jak ta technika vypadá, takže v tomhle by nebyl sebemenší problém. Nakonec tedy šel se zkusit naučit tu techniku. Dostal se k místu, kde byl naprosto sám. Bylo to na louce, protože v lese by se učit nemohl. Nechtěl, aby celý les lehl popelem. Zde na tomto místě byla pouze čerstvá tráva, takže ta bude těžce hořet. Pamatoval si i ty pečetě, co se skládaly při té technice. Ale ty zatím nechal stranou. Trénoval nádechy a výdechy. Čím víc dostal vzduchu do plic a následně vydýchl, tím větší byla ohnivá koule, kterou vytvoří. Díky tomuhle si vlastně i dost dobře cvičil plíce, takže by vydržel bez dechu mnohem déle. Ale to si při tom tréninku ani neuvědomoval. Když se mu zdálo, že ty jeho nádechy a výdechy se dostatečně zlepšily, přišel ke druhé fázi a k ohnivé technice samotné. Složil pečetě. "Katon: Gōkakyū no Jutsu." Pronesl název a nadýchl se hodně a pak zkusil vydýchnout. Vyšel z něj jen vzduch a nic jiného. U toho se rozkašlal, protože vydýchl víc vzduchu než měl a pak lapal po dechu, protože neměl nic v plicích. Chvilku tam stál a opíral se o kolena. Dýchal, aby si ten vzduch vrátil do plic. Nedal tam skoro žádnou ohnivou chakru. Neuvědomil si to během toho nádechu. Jakmile se nadechuje, tak musí ten dech smíchat s ohnivou chakrou a pak, když vydechuje, tam přimíchat zbytek a pak by se měla vytvořit ohnivá koule, která se složí z plamenů, které vyjdou z jeho úst. To byla teorie, kterou si potřeboval srovnat v hlavě. Nyní nastal proces tvoření v praxy tu techniku. Složil pečetě a řekl název. Nadýchl se a vydýchl. V tom dechu se snažil míchat vzduch s tou chakrou. Ale když vydýchl, bylo to takové ohnivé škytnutí. Tohle se mu nelíbilo, ale vložil tam málo chakry. Uznal si svou chybu. Proto zkusil další pokus. Po složení pečetí, vyslovení jména a nádechu konečně vydýchl. Bylo to o něco větší škytnutí než to předtím. Nyní se objevil i takový proud ohně. Ale neudělalo to ten efekt, co mělo. Proto se teď rozhodl, že to udělá pomalu. Složil pečetě, řekl jméno a pomalu se nadechoval. Měl u toho zavřené oči a soustředil se na to, jak vmíchával svou chakru do toho vzduchu. Nadýchával se celkem dlouho. Pak zadržel dech a vydechl. Ukázala se před ním menší ohnivá koule. Sice se mohl radovat, že už dokáže toho, ale stále to bylo málo. Musel se naučit tu techniku dělal v rychlosti. V boji mu protivník nedovolí, aby se dlouho nadechoval. Zapracoval na rychlosti. Tahle technika celkem spotřebovávala chakru a on to na sobě začínal poznávat. I když udělal několik nepovedených pokusů, tak přesto si ta technika vzala vždy nějaké množství chakry. Když se to začalo blížit do finále, tak složil pečetě. "Katon: Gōkakyū no Jutsu." Řekl název techniky a po dokončení těch slov se začal nadechovat. Pak rychle vydýchl. Vyšli plameny z jeho úst a ty plameny se sformovali do větší ohnivé koule, které letěla vpřed. Po nějaké chvíli narazila do země a způsobila menší výbuch, který zvýřil prach. když si prach ulehl, spatřil ten kráter. Šťastně si vydýchl a posadil se na zem. Další nová technika se mu povedla. Pak se začal pomalu vracet zpátky.
Marwin Game Master
Počet Příspěvků : 2496 Věk : 31
Předmět: Re: Dojo May 29th 2012, 18:04
Lavi Hyūga
II:
Prichádzala noc a ja som sa díval priamo skrz okno smerom akým každý večer. Bol to už istý čas čo som opustil ríšu, no nijako dramaticky som toto odlúčenie neprežíval, nebolo to totiž ani zďaleka prvý a posledný krát, čoho som si bol aj vedomí. Nedokázal som sa ani len pozrieť za obzor, naviac toto miesto ak sa to tak dalo volať kvôli tej rozlohe, ma poriadne vyčerpávalo už samé od seba. Celé dni som trávil len ťahaním sa po chodbách, dúfajúc, že ten ďalší deň bude bolesť vychádzajúca z miesta kde som mal teraz celkom slušnú jazvu, preč. No každým dňom prišlo len opätovné sklamanie. Spustil som nohy na zem, nakoľko som doteraz sedel vo výške na zábradlí a vybral som sa na koniec chodby od izby ktorú mi pridelili v Tenshi. Otvoril som dvere, predtým som sa však zadíval či tu niekto nie je a vrátil som sa späť k svojmu tréningu. Zbavil som sa svojho trička, ktoré som sotil do rohu miestnosti, aby som mohol sledovať ranu pod ním, v prípade potreby. Stále to síce bolelo, ale s pohybom som na tom bol už oveľa lepšie. Stále ma zarážal fakt, že Tenshi hoc mohli, nepokúšali sa vyliečiť ranu na mojom tele a čo viac, pečať na mojom čele bola stále viac než dobre aktívna. Spravil som výpad vpred, pričom som sa následne stiahol, v tejto miestnosti bolo len niekoľko starých a schátralých figurín čakajúcich kým ich niekto rozseká, inak sa jednalo len o klasickú sálu určenú k primeranému tréningu, samozrejme, že mne to zatiaľ stačilo viac než dosť. Načiahol som druhú ruku a takisto spravil výpad, teraz sa však dostavila ukrutná bolesť, bolo to príliš rýchle a prudké, jedným šťastím zostávalo, že sa rana opäť neotvorila. Doparoma s tebou Keiko Lysea, pomyslel som si a jedným úderom dlane druhej ruky som figurínu pripravil o jej slamenú hlavu. Premýšľal som nad tím, ako by to bolo celé dopadlo, keby som neuvoľnil Ame, no záver sa mi nepozdával stále viac a viac ako som nad tím ďalej premýšľal. Zatackal som sa pár krokov dozadu, nesnažil som sa ani držať Byakugan v očiach, tento tréning bol momentálne však viac než potrebný, nechcel som vyjsť z formy ale napriek tomu tu bol aj dôležitejší fakt ktorý ma nútil pokračovať, bol to zvyk... akási spomienka. Mal by som možno rozvíjať skôr mentálnu časť, povzdychol som si nahlas. To bol fakt, nečakal som, že by som mohol byť zranení za pomoci Genjutsu, hoci sa naň výlučne zameriavala. Ilúziu by som za pomoci svojich schopností dokázal rozhodne rozoznať, aj keby sa mi z nej nepodarilo hneď dostať no Genjutsu Shibari, tá technika bola len o jednom, ochromiť protivníka čo aj vyšlo. Spomenul som si ako do mňa pomaly vrazil ten studený kov, cítil som bolesť a sotva som si to uvedomil. Dal som ruku na úroveň svojich očí, tak akoby som sa ňou snažil pozdĺžne niečo zastaviť, následne som uvoľnil jednotlivé body Tenketsu svojho tela v danej oblasti, v očiach som mal už bleskovo zaktivované svoje Doujutsu, z daných Tenketsu vyšlo niekoľko desiatok ihlíc tvorených výlučne chakrou, každá rad radom vrážala do cieľov, zamerať niečo také bolo ťažké aj pre mňa napriek tomu faktu, som bol s Hakke Harishō (Jehlová Pěst) dosť dobrý, ako pri každej zo svojich techník, nakoľko mne nejaký polovičný úspech alebo zvládnutie moc nehovorilo, aj preto som do tréningov vrážal všetko čo som mohol, hoci teraz mi to príliš nevychádzalo, kvôli zraneniu ktorým som trpel. Najradšej by som sa stiahol niekam na misiu, do prírody, kde by som mal pokoj a mohol by som sa zotaviť, no ešte radšej by som bol keby to zranenie skrátka zmizlo, vnímal som to skôr ako trest než pomoc, hoci mi to pripomínalo, prečo sa už s Keiko nechcem a nemôžem stretnúť.
TRÉNINK PŘIJAT +2 TP
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo September 6th 2012, 23:38
Date Masamune
Filler:
A byl tu opět jeden krásný den ve městě Celestus. Ptáčci zpívali, dokud je sem tam nějaký Shinobi nesestřelil kunaiem, případně nezpopelnil nějakou tou technikou. Bylo vcelku časné ráno, kdy Masamune procházel kolem obchůdku s Ninja potřebami. Nebyl tam věčnost, jelikož tam neprodávali více méně nic zajímavého. Pouze standardní vybavení. Kunaie, shurikeny a tak podobně, prostě to co on ke svému bojovému stylu téměř nepotřeboval. Každopádně, nedávno ho zaujala jedna, někdo by řekl obyčejná, ale podle něj, velmi užitečná technika. Proto, když vlezl do chrámu, ani se moc nepozastavoval s pozdravem, popadl jeden svitek, který byl podle všeho určen k zapečetění něčeho a měl velikost, která se dala strčit i do brnění a samozřejmě ho zacvakal za těžce vydělané, občas krvavé, peníze. Každopádně, svitek vhodný pro tento typ techniky získal a zamířil do Doja. Toho dne však neprošel vnitřkem jako obvykle, místo toho usedl do kouta a rozvinul svitek před sebe. Jako bonus vedle toho položil i svůj velký meč, prapůvodní Shiraishiu, kterou pojmenoval –Akuma no Tansen- na počest jejímu původu. Každopádně, nejprve trochu teorie na zopakování, aby si ujasnil jak průběh techniky měl vést k jejímu úspěšnému zvládnutí. Nejprve byl potřeba svitek, který zdárně zakoupil, následně potřebná zbraň, či jiná věc, chakra a tři řady po sobě jdoucích pečetí. Teoreticky měl všechno, teď jen zbývalo to dát dohromady, použít to všechno najednou a minimalizovat obsah svého inventáře na svitek a pár dalších nejnutnějších hraček. Sice měl všechny své zbraně rád u sebe, ale delší meč na zádech s určitou hmotností nebylo pro Shinobiho zaměřeného na boj na blízko přeci nic moc. Takže, jakmile si Masamune zopákl teorii, položil meč čepelí na svitek, který byl dostatečně velký, aby pojal hned několik takových mečů, případně jiného vybavení. Bylo potřeba jistá dávka soustředění. Jednalo se o první časoprostorovou a zároveň pečetící techniku, kterou se tento relativně mladý samuraj učil. Pomalu tedy utvořil potřebnou řadu pečetí, položil ruku na zbraň, čímž vyslal do svitku chakra impulz a vyslovil jméno dané techniky, které znělo: „Seikō Sōkifūin no Jutsu!“ Požadovaný efekt se však na první použití nedostavil. S tím dokonce i Date počítal. Přeci jen nebyl takový génius, aby ovládl každou techniku mimo svůj hlavní obor hned na poprvé. Tak jako tak se rozhodl svůj pokus zopakovat. Jediné co bylo na této technice nepraktické bylo, že měla jen dva možné výsledky. Úspěšné zapečetění nebo žádný efekt. Tudíž nikdo nemohl tušit, zdali se uživatel blížil k úspěchu. Masamune se však nevzdával, ještě několikrát pokus zopakoval a na ten poslední, pátý se mu konečně podařilo zdárně vytvořit obláček kouře po kterém na svitku již nespatřil svůj meč, ale jen zápis v Kanji, který se překládal do jména meče. Vlastně to byly dva znaky, velmi blízko u sebe napsány a kolem nich bylo něco, co vypadalo jako standardní pečeť, která nejspíše udržovala zbraň „uvnitř“. Masamune byl nadmíru spokoje. Mírně si oddechl. Přemítal čím to mohlo být, že se mu to nyní zdárně povedlo. Uvědomil si nakonec, že při tomto pokusu dal o trochu více chakry, což nejspíše zapříčinilo zdárné pečetění. Bylo možné, že velikost chakry byla přímo úměrná velikosti zapečeťovaného předmětu, případně použitého svitku. Jakmile bylo vše hotovo, sroloval svitek zpět do pohotovostní polohy, uložil ho v brnění a vyšel do čilého ruchu Města Celestus.
Anonymní Anonymní
Předmět: Re: Dojo September 7th 2012, 22:40
Shi
Filler:
Jeho nálada se celkově změnila. Uměl už pár ohnivých technik, ale nechtěl zanedbat vodu. Proto musel přijít na nějakou vodní tecniku. Věděl, že vodních technik je celkem dost, ale jemu by se hodila spíše nějaká na obranu, než na útok. Napadlo ho proto jedna technika, co se týče vody. Hodilo by se mu naučit něco, čím by někoho uvěznil a ne rovnou zabil. To byl jeho problém, protože většina jeho nepřátel na misi zatím zemřeli. Zastavil se u jednoho místa, kde byla voda. Rozhlédl se po té vodní ploše. Vody zde bylo dost na experimenty a zkoušení, to ano. Soustředil chakru do chodidel a šel kousek dál od břehu. Sehl se a projel dlaní přes vodu. Byla mu příjemně chladná, ale koupat se v ní rozhodně nechtěl. Po chvíli složil pečetě a u něj se ukázali dva vodní klony. Musel na nich experimentovat, protože mu nic jiného nezbývalo. Hlavně ani nevěděl, jak ta technika měla správně probíhat, proto to musel zkoušet pokus omyl. Jeden z klonů odešel na stranu a druhý zůstal stát před ním. Složil scela jednoduché pečetě a natáhl ruku. Snažil se představit, jak se voda ze zdola začne obalovat okolo jeho těla a tak by ho měla uvěznit. Voda se ani nehnula. Zalesklo se mu v očích. Štvalo ho, že se mu to nepovedlo hned na poprvé, ale kladl si na sebe až moc velké nároky. Voda, která šplouchala okolo něj ho nijak nerušila, právě naopak. Bylo tu fajnové ticho, ale šplouchání bylo opravdu příjemné. Občas zaslechl skřek nějakého ptáka, nebo šustění v křový. Někdo byl asi zřejmě na lovu. Dokonce i pár ryb mu plavala pod nohama, ale ty se ho nijak nebáli. Proto do vody vniklo pár nití z jeho nohou. Dvě ryby uplavali, ale tu třetí ty nitě polapily. Pomocí nití si ji podal do ruky a pak je zase stáhl. Jedna nit tu rybu zabila. Takhle si zajistil dnešní svačinu, takže mohl trénovat. Mrtvou rybu hodil na břeh, ale tušil, že mu ji něco sežere. Ale musel se už věnovat tomu trénování, proto složil pečetě a natáhl ruku. Soustředil do své ruky chakru a tou chakrou se snažil přitáhnout nějakou vodu, aby obalila ten jeho klon. Nic se nestalo. Jediný výsledek byl takový, že se vodní hladina zneklidnila a pod tím klonem víc zavlnila. Tušil, že je na dobré cestě. Musel hlídat svou zásobu chakry, protože jakmile by si ji nehlídal, klony by se změnily zpátky ve vodu a musel by čekat, dokud by se mu nějaká chakra neobnovila. To by byl další čas navíc a to neměl v plánu. Složil při dalším pokusu pečetě a trošku vody namočilo ten klon. Obalilo mu to částečně nohy a to bylo vše. Musel vytvořit kouli z vody, ve které by byl nepřítel uvězněn, takže musel pokračovat ve zkoušení, ale dostal hlad a skočil si na břeh. Tu rybu naštěstí nikdo neodnesl, takže si ji ogriloval svým katonem. Po nějakém čase a příjemně zaplněným žaludkem se vrátil na místo, kde byl předtím. Přivolal opět klony a ihned začal zkoušet tu techniku. Voda začala stoupat a obalovat klonu nohy a stoupala k pasu. Pak se začala nějak tvarovat, dokud do toho pasu nenabyla tvar takového půl koule. Snažil se, aby byl co nejlepší ten tvar, jenže mu to nešlo dál tvořit nad pas, proto techniku zrušil a musel začít od začátku. Složil pečetě a voda začala stoupat. Nyní už ho obalila celého a byla ve tvaru koule. Měl tam ruku a zvyšovat pomocí své chakry tlak v tom vězení. Do toho pomalu tu ruku, co měl uvnitř svírat v pěst a tím se tlak zvětšoval. Klon z vody to nevydržel a stal se součástí vodního vězení. Pak rozpustil techniku a voda se vrátila zpátky do vody. Pohlédl na ten svůj druhý klon. Opět složil pečetě a vytvořil vodní vězení. Zvýšil v něm opět tlak tolik, aby to klon vydržel. Pak z ničeho nic tlak povolil a skrz stěny se dostalo několik desítek nití přímo do klonu. Klon se rozpadl a poté i vězení. Zpod roušky ukázal úsměv a oklepal si vodu z ní. Schoval ruku pod kápi a šel pryč.
Kawarasi Very Important Person
Počet Příspěvků : 747 Věk : 28
Předmět: Re: Dojo September 8th 2012, 13:19
Nichiro Akuma
Filler:
Bol viac menej zamračený deň, a Nichiro len pokojne ležal na posteli, pričom sa moc nestaral o všetko naokolo. Na okno dopadal tichý dážď, ktorý si Nichiro uvedomoval len pohľadom. Pandora sa vedľa neho pokojne zjavila, a pozerala sa do okna. Nichiro sa na ňu nachvíľu pozrel, no potom uhol pohľadom inde, pretože nevedel či chce niečo robiť, alebo nie. „Nichi, podľa mňa by sme už mali začať zase aspoň trocha trénovať, aby si nevyšiel z formy. Pokiaľ si pamätám, máš tu niekde zvitok, kde zapisujem nejaký techniky. Vidím že si asi neni odhodlaný si ani poriadne vstať, takže to donesiem ja.“ Pošeptala, a hneď na to mu doniesla spomínaný zvitok, na ktorom bolo celkom dosť techník. Vedľa každej techniky však bola aj nejaká čiarka, resp. nie vedľa každej, ale každej naučenej. Vďaka tomu bolo vidno, ktoré techniky už Nichiro vie. „Máme tu jednu Cčkovú techniku, Doton: Retsudo Tensho. Pamätáš si ju? Je to celkom známa technika, má podobný efekt, ako Kinshara, keď narazí do zeme. Spôsobí to menšie, resp. celkom decentné zemetrasenie, ktoré je však len niekoľko metrov okolo teba. Píše sa tu že niečo okolo troch metrov. To by sa podľa mňa hodilo, aspoň s tou ďalšou technikou. Uvidíme ako sa to podarí.“ Pandora bola celkom nabudená, pretože práve teraz mala náladu učiť sa niečo nové, respektíve sa na to aspoň pozerať, no bol fakt že aj ona dokázala Nichirovy dosť pomôcť, aspoň s učením aj keď sama mala element, proti ktorému je Doton silný, ani jeden z nich sa na to tak nepozeral. Pandorin Raiton bol ten najlepší útočný element, a zároveň Nichirov Doton bol ten obranný. Preto sa aspoň v tomto celkom dobre mohli doplňovať. Rozhodli sa teda ísť do Doja, kde by mohla byť nejaká zem, ktorá by sa dala celkom ľahko manipulovať, čo bolo hlavne kvôli Nichirovy. „Dobre Nichi, všetko by to mohlo spočívať len v nabití svojej ruky chakrou, a následne údere do zeme. Skús to, myslím že tu to bude ideálne, snáď im nebude vadiť, že im tu devastujeme zem, lebo ak hej, tak máme asi smolu.“ Pandora sa trocha pousmiala, jej humor nebol vôbec vtipný, no Nichirovy to nevadilo, skôr sa zamýšľal, ako by mohol túto techniku zvládnuť na prvý krát. Potom si nastavil ruku pred seba, pričom do nej začal pomaly koncentrovať chakru. Nebol to pre neho vôbec problém, pretože na toto si už zvykol aj pri tréningoch s jeho strýkom. Čo však problém už bol, bola rana na zem. Hneď ako udrel do zeme, nič sa nestalo, no zároveň začal kričať od bolesti, asi si narazil hánky. Pandora hodila len riadny facepalm, a potom skonštatovala. „Baka, urobil si to zle. Tú chakru si síce nahromadil do ruky, no tesne pred úderom si sa prestal koncentrovať, a práve kvôli tomu to nemalo efekt, lebo množstvo chakry, ktoré je potrebné je väčšie ako to, čo si vydal. Skús to ešte raz, no tento krát poriadne.“ Nichiro ju len otrávene počúval, no rozhodol sa to skúsiť znova, tentokrát bol koncentrovaný oveľa viacej, na bolesť ruky zabudol, no pri údere bolo konečne vidno, že táto technika uspela. Bolo to celkom vtipné, pretože plocha, ktorá bola zasiahnutá bola presne trojmetrová. „Ešte keby sa toto dalo robiť s démonickou chakrou.“ Poznamenal Nichiro úsmevne. Pandora len zakývala hlavou. Buď rád, že túto techniku ovládaš, celkom sa nám hodí, spolu totíž dokážeme narušiť zemnú plochu približne v okolí 6 metrov, to snáď aj niekedy využijeme. Ak nie, tak to stále môžeš používať ako útekový plán. Hlavne proti užívateľom taijutsu sa nám to hodí. Potom však už len odišli z Doja, pričom nevedeli, čo podniknú ďalej.
Kawarasi Very Important Person
Počet Příspěvků : 747 Věk : 28
Předmět: Re: Dojo September 8th 2012, 16:39
Nichiro Akuma
Filler:
Hneď po prvom úspešnom tréningu techniky sa Nichiro s Pandorou vydali na cestu domov, no Nichira napadol nápad. „Čo kebyže ideme niekde na obed? Som celkom hladný, a aspoň si trocha oddýchneme. Nie že by sme oddychovali celý deň.“ Pošeptal Nichiro, pričom Pandora sa zatiaľ pozrela, a pokrčila ramenami. „Ako chceš, ja aj tak nejem, ale ako pozerám do zvitku s technikami, ešte je tu jedná, ktorú by sme dneska mohli stihnúť. Jedná sa o techniku Doton: Doroana. Je to Dčková technika, ktorá vytvorí priestor pod zemou, ktorý je veľký približne 2x1x1 metre. To by som povedala, že je celkom dosť, nemyslíš? Ale ako čítam, je tam celkom dosť veľká nevýhoda, a to je 30 sekúnd, no zato sa to dá vytvoriť aj pod zemou, čo je veľká výhoda. Asi si vieš predstaviť, ako by sme s tým mohli fungovať, však?“ Nichiro sa zamyslel, pretože isté nápady mal, a vedel, že Pandora myslí na to isté, takže by to nemuselo byť až také neužitočné. „Doobre teda, len mám podmienku, a to je tá že sa pôjdem najesť. To sa dá, nie?“ Opýtal sa a potom sa trocha zasmial, Pandora kývla, aj keď tým zrovna nadšená nebola, ona bola zvyknutá na oveľa tvrdší tréning, v podstate jej tréning by sa dal prirovnať k tomu Shikiovmu, no teraz bol Nichiro celkom nezávislý od Shikia, tak na to zabudol, pričom Pandora vôbec. Pokračovali však do bistra, kde sa už dávnejšie stavil aj s Ame, takže na to moc pekné spomienky nemal, no stále si myslel že tú varia dobre. Dal si to, čo zvyčajne a to bolo Kuracie Kung Pao, hneď ako to dojedol, tak sa postavil a s plným bachorom sa vydal naspäť do doja. Viedla ich Pandora, no dostali sa opäť tam, kde boli aj predtým. Terén bol už trocha narušený z predchádzajúceho tréningu, no to nevadilo. „Okej, tak zase trocha teórie, podľa všetkého využiješ svoju chakru tak, že necháš posunúť zem, aby si mohol vytvoriť tú miestnosť, alebo ako to nazvať. Skús to, malo byť to výjsť. Nichiro teda len prikývol, a začal sústrediť chakru do dlane, potom sa pokojne dotkol zeme. Tá sa pomaly začala manipulovať, až z toho vykľulo to, čo pôvodne Nichiro a Pandora chceli. Trvalo to približne 38 sekúnd, kým sa vytvorila schopná preliačenina, ktorá sa dala nazývať tým, čo toto jutsu malo vytvoriť. „Pekne, pekne. Už len natrénujeme čas a bude to fajn, ale ako vidím už sa ti nechce, tak to môžeme dneska ukončiť, však ti to pôjde. Na prvý krát to nebolo zlé, aj keď to je len D-čko.“ Povedala s úsmevom, a potom sa znova rozišli, no tento krát už domov.
Keiko Lysea Moderátor
Počet Příspěvků : 1058 Věk : 27
Předmět: Re: Dojo September 8th 2012, 23:39
Keiko Lysea
I:
,,Ame, nech toho!" Okřikla jsem svojí druhou polovičku, která zase dělala problémy, sice jsem se ani nedivila, že se jí zachtělo jít k vodě, když v Celestusu pařilo sluníčko, které tu bylo opravdu dost neobvyklé, ale tento týden byl celý nějaký přeházený, takže by mě ani nepřekvapilo, kdyby za chvilku začalo pršet. ,,Co máš zase za problém, Keiko? Dej mi chvíli pokoj, pořád jenom prudíš!" ,,Prej pořád! Vždycky jsem tě nechala na pokoji, ale tohle už je moc, přestaň ničit ty rybářské lodě!" ,,Jsou snad tvoje?" ,,Ne, no zapomeň na to, že to za tebe pak budu platit!" ,,V klidu, nikdo si toho ani nevšimne." ,,Ne vůbec! Nikdo si určitě nevšimne takové díry, která má minimálně půl metru!" ,,Nepřeháněj!" Tiše jsem si povzdychla a raději se odebrala o pár metrů dál od zničené loďky, která nejspíše už nebude nikdy patřit mezi ty použitelné, v Temné Říši byla opět nuda, popravdě od doby, co odešel Lavi do Světa Nukeninů jsem tu už neměla vůbec nic na práci, s ním bych mohla alespoň někam zajít, avšak Ame byla zásadně proti chodit na příjemné procházky a nutila mě jen do otravného tréninku, na který jsem se ale dokázala vždy nějak vymluvit. ,,Co takhle si trochu zacvičit, Keiko?" ,,Jen to ne!" ,,Chceš být zase slabá cetka, která bude všem na obtíž?" ,,Moji odpověď znáš, proč se ptáš?" ,,Protože chci, aby jsi si to konečně uvědomila, jsi nic oproti ostatním chūninům, začni se sebou něco dělat, jinak skončíme špatně a já tě pak nehodlám zvedat ze země, vždycky škemráš o sílu, ale aby jsi pro to něco udělala, to tě ani nehne!" ,,Jo, jo, jo... Tak pojď trénovat, pak chci ale pár hodin volna." ,,Klidně ty líný prase!"
Pobalila jsem si všechny své věci a odešla zpět do města, kde si hodila tašku s nákupem domů za dveře a zase zmizela kdesi v ulicích Celestusu, bylo to zvláštní, jelikož tohle bylo poprvé, co jsem se na trénink s Ame těšila více než na cokoliv jiného, asi na mě měla vážně dobrý vliv nebo jsem už samou nudou nevěděla, co jiného podniknout. ,,Tak co budeme dělat dnes?" ,,Něco na rozšířený tvých schopností, jakožto uživatelka genjutsu musíš umět ovládat svojí chakru na dokonalé úrovni, lépe než kterýkoli jiný shinobi, proto bych se zaměřila zrovna na to, i když to bude pro mě nuda." ,,Nějaké návrhy, jak to udělat?" ,,Proč za tebe musím všechno vymýšlet já?! Ale fajn, půjdeme k nejvyšší budově tady v Celestu, snad nám Shikio nevynadá, že trénujeme u radnice, zkusíš pomocí chakry pomalu vyjít až na střechu radnice a tam se pověsíš hlavou dolů za výstupek." ,,Trošku hard ne?! Co když spadneme?" ,,Tak si zlomíš kosti nebo se zabiješ, jedno lepší jak druhé." ,,Ame, já vím, že jsem na tebe byla hnusná, ale zabít nás také není dobrý nápad." ,,To už bude tvoje smůla, buď to zvládneš a naučíš se to a nebo to nezvládneš a zmrzačíš se, takhle to ve světe ninjů platí, buď ano nebo ne, hold se tohle pravidlo musíš naučit, pokud chceš zesílit." ,,Popravdě se mi do toho vůbec nechce, ale fajn..." ,,Tak je hodná Keiko." S otráveným výrazem jsem běžela směr radnice, kde byla za pár minut, poupravila jsem si vlasy, aby mi příliš nepřekážely ve výhledu, protože bych nerada spadla a zlomila si kosti těsně před misí v dalším z chrámů, kde stejně dopadnu opět jako pečínka nebo možná ještě hůř. ,,Koncentrovat chakru a potom vyšplhat po zdi? Zní to celkem jednoduše." ,,Zkus si to a potom teprve mluv." Sedla jsem si na zem do tureckého sedu, spojila ruce a začala se soustředit, nechala jsem svou mysl úplně vyprázdnit, nechtěla jsem myslet na nic jiného než na trénink, nemohla jsem si dovolit to teď zkazit, moje poslední myšlenka patřila třem lidem, kteří pro mě byli těmi nejdražšími. ,,Otou-san, Shinigami-sama, Lavi-kun, budu se snažit, takže doufám, že budete stát při mě." Letmo jsem se pousmála a s již nakoncentrovanou chakrou v nohách přistoupila k radnici, s menším rozeběhem jsem se snažila vybehnout alespoň do její poloviny, no těsně pod mým cílem se mi smekla noha a já pěkně volně letěla směr tvrdá zem, kde se rozplácla za doprovodu tichých posměšků místních. ,,Au! Sakra!" Hlasitě jsem zanadávala a chytla si zraněnou zadnici, na kterou jsem dost nepříjemně dopadla, čekala jsem všechno, avšak něco takovéhleho zrovna v plánu nebylo! ,,Copak, Keiko? Já měla pocit, že ty ráda padáš na hubu." ,,To jsi byla ty, že?!" ,,Já? Nee, já bych si to přeci nedovolila." Ame se potuteleně ušklíbla a zalezla raději kamsi do kouta mé mysli, aby se tam mohla začít smát, aniž bych jí do toho vedla nějaké přebytečné poznámky. Po pár minutovém sezení a tlachání o tom, proč jsem vlastně přistoupila na tak stupidní nápad, jsem se nakonec znovu postavila na nohy, rozeběhla se a snažila se nějakým záhadným způsobem vyšplhat až na vršek radnice, což byl můj jediný cíl pro tuto chvíli...
Obloha potemněla, první kapka deště se rozrazila o rozžhavený chodník, z ničeho nic se spustil prudký liják, který donutil všechny obyvatele Celestusu zalézt domů nebo pod jakýkoliv přístřešek, který se jim v okolí naskytl, jen já jsem se neustále snažila vydrápat na tu prokletou radnici, jejíž vrcholek se mi snad s každým pokusem vzdaloval, vyčerpaně jsem padla do kaluže studené vody a ztěžka oddychovala. ,,Tedy, čekala bych od tebe lepší výkon, jakožto moje druhá osobnost bys toho měla vydržet o dost více." ,,Už tady šaškuju dvě hodiny vkuse, ani já nemám nekonečné množství chakry!" ,,To možná nemáš, jenže tvoje kontrola a manipulace s ní by měla být dokonalá! A kde jsi?! I student akademie by uměl nakládat se svojí chakrou lépe než ty!" ,,Asi máš pravdu." ,,Buď se okamžitě zvedneš a vyběhneš to nebo se jednoduše rozluč s jídlem na týden, o to se postarám." ,,Ame..." ,,Žádné Ame! Nebudu se tady snažit kvůli takovému bezcennému psisku jako jsi ty!" Takhle nepřátelskou jsem svojí druhou polovičku už dlouho neviděla, nejspíše jsem jí opravdu zklamala nebo možná se špatně vyspala, či něco v tom smyslu, na poslední pokus mi už nezbylo moc chakry, ale dalo se z toho ještě něco vyčarovat. S unaveným výrazem ve tváři jsem se rozeběhla po zdi a snažila se myslet pouze na úspěch, počasí mi moc v úkolu nepomáhalo, strašně se mi klouzaly nohy a já měla co dělat, abych zase neskončila na mrtvém bodě. V duchu jsem si přála alespoň nějaký malý pokrok, celou dobu jsem měla zavřené oči, přeci jen jsem nechtěla znovu vidět svůj pád s výšky, jenže tentokrát se nic takového nestalo, narazila jsem na nějaký výstupek, na který se doslova přišpendlila chodidly a visela za ně hlavou dolů. ,,Výborně, ale beztak jsi další dva dny bez jídla, zavedeme takové hezké pravidlo, co říkáš? Tolik hodin, kolik budeš bezúspěšně trénovat, strávíš další dny o hladu." ,,Kruté.." ,,Ale vůbec ne, třeba se takhle naučíš fakt, že trénink se nebere na lehkou váhu." ,,Gomene, už se tu neudržím.." Šeptla jsem vysíleně a přivřela oči, zároveň jsem se tak odlepila od výběžku a začala nebezpečně padat z výšky několika desítek metrů, Ame sice byla naštvaná, no zabít nás samozřejmě nechtěla, proto nakoncentrovala i ten malý trošek chakry do rukou a s pomocí nich se přichytávala zdi radnice, aby se moje tělo nerozprsklo na ulici jako kus vadného ovoce. Popravdě si už ani moc nevzpomínám, jak jsem se nakonec dostala po tom všem domů do postele, avšak za jedno jsem byla Ame vděčná, donutila mě do tréninku, který mi svým způsobem pomohl v zesílení a v pochopení jejího myšlení a tvrdého režimu, který na mě neustále celých těch 16 let kladla...