Fubukiro Saru

Má metoda fungovala i na normální lidi, což mi bylo příjemnou úlevou, moc dlouho jsem si ale ulevit nemohl. Pomalu, přesto celkem svižným tempem, na to jak složitý proces to pro mě byl, jsem dostával nakažené z jejich stavu. S každým dalším jsem ale cítil nehoráznou únavu. Ačkoliv jsem měl poměrně velkou zásobu chakry, i tak jsem ji za dnešek již použil dost a toto byl další výdej navíc. U jednoho takového případu jsem se najednou zastavil uprostřed procesu předávání chakry. Hlava mi klesla níž a já na chvíli nedokázal koncentrovat chakru dál do svých dlaní. Otočil jsem se na starostu a již mírně povadlý únavou jej požádal: "Mohl bych prosit o nějakou vodu a něco k jídlu? Nemusí to být moc, ale začínám cítit, že nadále už moc dlouho nevydržím..." Na chvíli jsem se odmlčel a nic nedělal. Po chvíli jsem znovu přitiskl ruce k tělu nakaženého a pokračoval v procesu "léčení". Doufal jsem ale, že minimálně s tou vodou si někdo pospíší, protože se mi pomalu začínalo svírat hrdlo. Hlavně nesmím usnout... hlavně nesmím ztratit koncentraci... hlavně... snažil jsem se udržet sám sebe v chodu vlastními myšlenkami, ale mé síly mě pomalu, ale jistě opouštěly.

Game Master

"Ovládat Akkien v démonické dimenze je něco, co je v našem klanu zapovězené v podstatě již od dob, co se zjistilo, že někteří jedinci jsou toho schopní. V lidské dimenzi sice funguje pouze jako přenašeč do naší démonické dimenze, ale pokud je v démonické dimenzi a člověk ho je schopen kontrolovat, je to pohroma... složitě se to vysvětluje, ale jednoduše řečeno, pokud to jutsu použiješ v démonické dimenze, má to neuvěřitelné vedlejší účinky, které se zdály příliš dokonce i samotnému tvůrci tohoto jutsu. Fakt, že to Ichiro ovládá nám do karet moc nehraje, protože souboj s ním v démonické dimenzi by mohl skončit velice rychlou prohrou." dořekl Shikio dlouhý monolog, nechtěl zabíhat příliš do detailů, pravděpodobně by tím Nichira spíše akorát více přivedl do rozpaků, což v aktuální situaci nechtěl, potřeboval ho co nejvíce bdělého, nejlépe natolik, aby byl schopen aktivně se zapojit do souboje "Můžeme jen doufat, že Abaddon ten souboj přežil, protože pokud ne, tak nastane problém větší než Ichiro sám." dodal ještě Shikio, to už však kráčel přímo do místnosti, kde se nacházel Kiro i s nemocnými lidmi a starostou. Přišel akorát v moment, kdy starosta Kirovi podával jídlo a pití v hojném množství "Takže jeho chakra má přece jen specifické vlastnosti... přesně, jak jsi předpokládal, Archone. Nemůže to ale vydržet, těch lidí je moc a přetížit váhu tak mocné démonické energie od něj žádá nejen hodně úsilí, ale hlavně velké množství chakry, které se mu už nevrátí." pomyslel si Shikio a poodešel směrem ke Kirovi "Dovolíš?" řekl a vedle něj se zjevil Archon v lidské podobě, složil pro vás neznámou pečeť a přiložil ruce blízko k rukám Kira, v tu chvíli mohl Kiro ucítit celkem velkou úlevu od nátlaku na chakru.

Fubukiro Saru

Uslyšel jsem známý hlas, který se pomalu blížil do místnosti, nehodlal jsem se ale odvrátit od svého cíle a pokračoval jsem v takřka nekonečné proceduře. Stále dokola, znovu a znovu. Už jsem ani nebyl schopný se odtrhnout od toho, co jsem dělal, věděl jsem, že jakmile přestanu, nebudu už schopný pokračovat. Chvíli jsem byl jako hypnotizovaný nátlakem, který na mě byl kladen. Nejenom psychický anebo fyzický, ale i má chakra začínala být velice potlačována. Už jsem pomalu ztrácel kontrolu a já věděl, že jakmile se to stane, už nebudu moci pokračovat, ne aniž bych ohrozil sám sebe. Náhle jsem však ucítil změnu. Byla to úleva, skoro jako kdyby ze mne padl nějaký obrovský balvan, který jsem pomalu nashromáždil ze všech těch lidí tady. Ačkoliv nevzhledné ruce, které se dotkly těch mých, byly zároveň tak hřejivé, chtěl jsem se jich dotknout o to víc a už je nepustit. Byly mojí spásou, ale zároveň i únikem. Podíval jsem se nepřítomným pohledem na osobu, které ruce patřily. Poté jsem už jen vzhlédl i k Shikiovi a z posledních sil řekl: "Omlouvám se, už... nemůžu..." I když mi bylo o něco lépe, byl to jenom dočasný stav. Musel jsem si odpočinout. Potřeboval jsem se najíst a napít, ale neměl jsem sílu ani na to. Chtěl jsem si jen lehnout a spát, ale neměl jsem sílu ani na to. Svět, který mě obklopoval, jako kdyby byl někde v dálce a já se na něj koukal. Znovu jsem se podíval na muže, který mi celkem dost pomohl jediným dotykem, a usmál jsem se. "Děkuji," řekl jsem z posledních sil a sklopil hlavu. Bez jakéhokoliv ladu a skladu jsem usnul tak, jak jsem byl.

Nichiro Akuma

Nichiro si vedel predstaviť aké ohromné následky by smrť arcidémona mala. Fakt že ho ešte zabil jeden z klanu Akuma bol ešte horší. Keď vošli do miestnosti, kde Nichiro uvidel malátneho Kira, prišlo mu to trocha trápne, predstava že on tam skoro zomiera, alebo bol aspoň v istom delíriu, pričom sa Nichiro pokojne dopravoval do Celesta prišiel Nichirovy vskutku nezodpovedný, no zároveň aj vtipný. Snažil sa tieto myšlienky potlačiť čo najväčšmi mohol, pretože vedel že nebolo bezpečné mať takéto zvláštne predstavy v blízkosti Archona. Nichiro sa otočil na Shikia, pričom sa začal pýtať. "Čo sa teraz bude diať? A vôbec, tá démonická energia vychádza z tých ľudí?" Bol pomerne zmätený, no zároveň fascinovaný. Pokiaľ toto všetko Ichiro dokázal naplánovať a zároveň zrealizovať, musel byť fakt silný a prefíkaný, a okrem toho fakt že má pred ním rešpekt aj samotný Shikio bol dosť strašidelný. Boj s Ichirom by bol pre Nichira nezlúčiteľný so životom, avšak to stále nebolo horšie ako Moka. Nichirovy sa však nepáčil ani fakt že tu je strýko, aj keď si bol istý že nič u strýka nie je zadarmo. Asmodeus bol rovnako zamyslený nad priebehom súboja, ktorý pravedpodobne nastane, no nechcel sa k tomu vyjadrovať, narozdiel od Nichira plánoval rôzne stratégie.

Game Master

Skrze pomoc od Archona se povedlo Kirovi úspěšně pomoci i tomu poslednímu nakaženému vesničanovi "Děkuji ti Kiro, bez tebe by tahle mise mohla nabrat velice špatný spád. Raději si jdi odpočinout, Archon tě pro jistotu doprovodí společně se starostou k nejbližšímu hotelu." dořekl Shikio, v tom však Kiro upadl a doslova to zalomil na místě, Archon ihned pochopil, vzal chlapce do náruče a odešel s ním směrem k hotelu. Shikio se postupně podíval na skupinku nyní již normálních občanů vesnice "Teď? Upřímně sám jsem trošku zmaten ještě stále... očividně Ichiro použil tyhle lidi jako schránky, do kterých vložil prázdné duše, které měl u sebe Thresh a díky faktu, že se nachází tahle vesnice blízko lesa, ve kterém byla otevřena prasklina do démonická dimenze, duše začaly automaticky shromažďovat démonickou energii a následně tvořit démonickou chakru a tím ožívat. Tím, že jsme je uvolnily se nám sice povedlo Ichira zdržet a zbavit ho kusu jeho moci, ale Archon nedisponuje schopností chytat duše, takže se obávám, že jsou zpět v Threshově lucerně. Pokud se ale Abaddonovi povedlo zdržet ho dostatečně dlouho, bude pro něj nyní pobyt v démonické dimenzi stále těžší a těžší, už ho totiž nebude chránit démonická aura oněch duší." dořekl Shikio a šlo na něm vidět, že očividně nad něčím usilovně přemýšlí "Pokud se Abaddonovi povedlo ho zdržet, tak to znamená, že teď bude Ichiro sbírat energii na souboj. Potom, co jsme ho připravili o takové množství síly bude dost zesláblý a o to více nebezpečný. S jeho nynější úrovní démonické aury si nemůže dovolit zaútočit ale ani na démona nižší úrovně, takže určitě bude někde kolem. Doufejme, že Abaddon uspěl a prozatím vyčkejme, půjdeme se podívat za Kirem do hotelu, rád bych věděl, jak se mu daří." dokončil Shikio.

Fubukiro Saru

Obloha nade mnou, obloha pode mnou. Svět bez pevného místa, či bodu. Prázdný svět zahalený rouškou tajemství a světlem bez jakéhokoliv zdroje... "Bolí mě hlava..." Ozvalo se do prázdného prostoru, který se zavlnil jako hladina jezera. Shora se pomalu snesl doprostřed ničeho malý orb plný barev. Ponurý svět jako kdyby dostal nový život. Právě z tohoto místa se začaly šířit vény konce do okolí. Veškeré zbylé barvy se pomalu vytrácely a mířily do orbu, až svět dočista zhasl. "..." Rozlehlo se po celém časoprostoru tohoto místa hlasité nic. Nedalo se říct, že to tam bylo, nedalo se říct, že by to tam nebylo. Nebylo to slovo, přesto však neslo poselství. Orb se rozzářil a z jeho středu vyrašil malý klíček, ten pomalu rostl a sílil. Pomalu se z něj začínal stávat malý stromek, nový začátek, nový život pro tento svět. "..." Znovu prošlo celým snovým světem a tentokrát přišla i odpověď...

"Děkuji," chytil jsem Archona za ruku a nechtěl ho pustit. Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural do světla. Připadal jsem si, jako kdybych spal dlouhý čas, ale únava tu stále byla. Byla o to tíživější, že mi bránila v pohybu. Pokusil jsem se narovnat, ale nešlo to, zůstal jsem ležet a držela démona za ruku bez úmyslu jej kamkoliv pustit. Pohlížel jsem na něj vděčným výrazem, který však značil i něco jiného. "Děkuji," zopakoval jsem znovu tentokrát již jen potichu. Archona jsem ale i přesto, že jsem usnul, nepustil.

Nichiro Akuma

"Nebolo by výhodnejšie ho ísť nájsť a eliminovať? Nedá sa vystopovať podľa množstva démonickej energie alebo démonickej chakry? Podľa mňa bude niekde pri praskline." Povedal Nichiro, pričom mu to prišlo najrozumnejšie, keď bol Ichiro najslabší, nechcel mu dať čas na zotavenie sa. Bola však škoda že duše sa vrátili naspäť k Threshovi. "Ale, ako uznáš za vhodné. Kde presne sa Kiro teraz nachádza?" Opýtal sa celkom zaujato, no zároveň sa začal zaujímať aj o iné možnosti, čo sa mohlo s Ichirom stať. "Pokiaľ by zostal v Démonickej Dimenzii moc dlho, tak by sa z neho stal démon, však?" Opýtal sa, no potom pokračoval. "Myslím že Kiro si toho pri mne odtrpel už dosť, nemal by som sa vydať hľadať Ichira sám? Ak sa mi ho nepodarí poraziť, tak ho aspoň vyčerpám na dobu dostatočnú dúfam, potom by ste ho ak tak mohli doraziť." Hneď ako dopovedal, snažil sa sledovať strykovu reakciu, tento nápad sa jemu samému moc nepáčil, no niekde vo vnútri si uvedomoval že by to bolo to najsprávnejšie, čo by mohol urobiť. Ešte s ním nebojoval z plnej sily, aj keď sa dá rozprávať len o dvoch bojoch. V prvom ho ušetril a v druhom sa im podarilo utiecť. Čakal teda na reakciu strýka, pričom sa začal psychicky pripravovať. Chakru mal ešte v pohode, moc jej neminul, skôr ho trápila taktika, ktorú by mohol použiť, respektíve ešte žiadnu nemal.

Game Master

Ačkoli démonem v lidské podobě, tak Archon najednou cítil poblíž chlapce pocit, o kterém si myslel, že dokáže pocítit pouze člověk a nikoli démon. Mírně se pousmál a pozoroval, jak chlapec spí, moc si vážil jeho oběti pro démonickou dimenzi a vůbec pro démony, jiný člověk by to neudělal pro démony, jiní lidé už jen při slově démon měli představu o něčem hrozném, ale tenhle chlapec ne, a to bylo pravděpodobně to, co Archona donutilo přemýšlet nad tímto chlapcem jako nad jedním z mála jeho lidských přátel "Jen klidně spi. Zasloužíš si odpočinek." řekl poklidným hlasem Archon, již v blízkosti cítil chakru Shikia, a tak zůstal bdít na chlapcem jako jeho ochránce "Jak jsem řekl, jít na Ichira teď nemá smysl, nevíme v podstatě zhola nic o procesu, který prováděl na těch lidech, takže nevíme nic ani o jeho schopnostech. Musíme počkat, až si Kiro odpočine, on nám dá potřebné informace. Je mi to líto Nichi, ale bez něj nemůžeme jít do souboje s Ichirem." řekl Shikio po cestě, při dalším návrhu od Nichira se mírně zaseknul "Sám? Zbláznil ses? Máš na krku jediný klíč k Reibimu, a v tento jediný den je schopen ho použít i někdo neurozené krve, nemůžu tě nechat jít samotného, to je hloupost." dokončil, to už však stál nad postelí Kira a potutelně se smál nad pozicí Archona a Kira.

Nichiro Akuma

"Dobre teda." Povedal Nichiro, pričom pocítil ako mu spadol kameň zo srdca. Bola to jeho povinnosť chrániť Reibiho, no oveľa lepšie sa cítil keď vedel že nebude sám, ani predtým síce nebol, bola tam buď Keiko alebo Kiro, no strýko sa do jeho misií nikdy priamo nezapájal. Keď vošli do miestnosti, Nichiro si len mohol všimnúť pozíciu v ktorej sa Archon nachádzal, a nedalo sa mu nepousmiať, bolo to vskutku vtipné, keď si predstavil ako jeho Archon rozotieral s hijutsu technikami klanu ako maslo po chlebe. Bolo to nezvyčajné, no všimol si že podobnú reakciu mal aj Shikio, no mal by ju asi hocikto, kto by sa pozrel na túto scénku. Teraz bolo treba počkať na Kira, kým si odpočinie, čo dávalo zmysel, no počas tej doby sa Nichiro rozhodol premýšľať nad súbojom, ktorý mal nastáť. Bolo mu celkom ľúto že je neskúsený, oproti jeho súrodencom, no zároveň to bola motivácia, aj keď veľmi slabá, keď pred jeho bratom má rešpekt už aj Shikio a o sestre netreba ani hovoriť. Bolo mu aj celkom ľúto že Ichiro mal také presvedčenie aké mal, pretože by ho istotne veľa naučil, keby pravdaže nebol maniak posadnutý mocou. Repertoár techník mal oveľa väčší, a zároveň bol omnoho skúsenejší, Nichiro musel využiť niečo, čo Ichiro nemal, no to sa už v podstate stalo, bol tu Shikio.

Fubukiro Saru

"Potřebují tě," ozvalo se v mé hlavě a začalo se ozývat co chvíli. Můj vnitřní hlas mě nutil k tomu se probudit. Nemohl jsem si pomoc, musel jsem se probudit. Archon mohl pocítit, že jsem silněji stiskl jeho ruku, a v tu chvíli jsem se také probudil a rozhlédl se po místnosti. Zhluboka jsem se nadechl a pustil Archonovu ruku se slovy: "Omlouvám se, nechtěl jsem... doufám, že Vám to nebylo příliš nepříjemné," začervenal jsem se na konci a podíval se směrem na Shikia. Chvíli jsem čekal, jestli bude něco říkat, ale nedalo mi to a musil jsem se zeptat: "Jak jsou na tom vesničané?" Pomalu jsem se posadil a snažil jsem se zorientovat v místnosti. "Jsem připraven pokračovat v misi," řekl jsem jen tak mimoděk, abych nebyl přítěží.

Game Master

"V pořádku." řekl Archon relativně odměřeným hlasem a podíval se směrem k Shikiovi "Přesně, jak jsi předpokládal chlapče, jeho síla exponenciálně rostla s množstvím energie, kterou vstřebával skrze tyhle schránky, vypadá to, že Kiro svým činem zachránil Abaddonovi život, nyní je Ichiro na útěku. Alespoň dle toho, co jsem zaslechl od démonstva." řekl Archon Shikiovi a jeho pohled se obrátil zpět ke Kirovi "Nevím, jestli jsi ve stavu, kdy budeš schopen podrobit se boje, Ichiro, ačkoli oslaben absencí démonické energie z duší, je stále mocným protivníkem, se kterým není radno si zahrávat." dořekl Archon mírně ochranářským hlasem směrem ke Kirovi "Ichiro představuje většího nepřítele, než jsi předpokládal, chlapče. Je mi to líto, ale budeme ho muset zabít, nic jiného nám nezbývá." dodal ještě Archon, naposled se pousmál směrem na Kira a jeho tělo se začalo formovat do jeho démonické podoby, poté už následovalo jen několik kroků vedoucích ven z místnosti.

Fubukiro Saru

Trochu mě překvapilo, že o mě projevuje takřka starost. Vždyť jsme se ani pořádně neznali. "Jsem schopný boje... alespoň jako podpůrná jednotka," řekl jsem na protest a mírně se zarazil. Před mýma očima se z lidské podoby začala stávat jiná. Je to přeci jenom démon... lidská podoba je nejspíš jenom pro praktické a estetické účely... Podíval jsem se na "nového" Archona a rozpačitě se usmál se slovy: "Navíc pochybuji, že bych jinak mohl přispět... Přeci jenom nepocházím z rodu bojovníků, naše učení nám zakazuje používat zbytečné násilí, pokud není v ohrožení harmonie přírody a i pak..." Najednou jsem ucítil podivný nával z oblasti břicha. Byl to velmi zvláštní pocit. Nebyla to nevolnost, bylo to spíše jako prázdno. "Něco je špatně," řekl jsem tiše, takřka jen sám pro sebe. Chybí mi až moc chakry... asi nebudu ani schopný je podpořit... To je hodně zlé... Ale nemůžu je v tom nechat samotné. Podíval jsem se směrem na Archona a zeptal se: "Vy vlastně předáváte část své energie svému... vyvolávači, či jak bych to měl nazývat. A vzhledem k tomu, co jsem již viděl, jste schopni energii dostat i do normálních lidí... Jen nechápu, proč to na mě nefunguje. Ano, jsem ninja, ale i na Nichira to působilo... Je se mnou něco v nepořádku?"

Nichiro Akuma

"Vitaj späť." Nichiro privítal Kira naspäť vo svete prebudených s celkom príjemným úsmevom, pričom sa však obzeral stále nervózne okolo seba. Prichádzal boj, no čo ho prekvapilo bol fakt že Archon uznal Ichira ako nepriateľa aj keď je oslabený. Na mieste bola otázka či je samotný Ichiro silnejší ako Shikio, čomu z počiatku Nichiro moc neveril, no ako čas plynul a ako počúval, tak si nebol ničím istý. "Podľa mňa toto bude dosť nebezpečná bitka, ale predpokladám že Ichiro už silnejšie techniky používať nebude, predsa len minul dostatočne veľa chakry, aspoň si to myslím, a okrem toho je oslabený. Pri tomto boji by mohol nastať náš čas sa ukázať, pokiaľ Kiro zachránil jedného arcidémona, snáď niečo zvládneme." Asmodeus to hovoril s miernym úsmevom, pretože si uvedomoval že do boja nejdú sami, čo bola obrovská výhoda, no zároveň si narozdiel od Nichira uvedomoval že jeho brat bude v amoku, preto bude treba byť opatrnejšími, alebo respektíve aspoň opatrnými, keďže ostatné razy neboli moc opatrní. Nichiro nasledoval rovno Archona, len poslušne nič nehovoril, na tvári mu prevládal neutrálny výraz, stále bol plný očakávania toho, čo príde. Dúfal že to nebude také zlé ako predtým.

Game Master

Archon, již ve dveřích se pozastavil a na jeho tváři se zjevil mírný úsměv "Vlastně je pro mě lidská forma velkou výhodou oproti ostatním démonům, ale na tom nezáleží. Jdeme do boje, a on s námi nejde Shikio, není ve stavu, ve kterém je schopen bojovat. Sám to přiznal..." řekl ještě Archon a poté už odešel z místnosti ven na náměstí, kde čekal na zbytek osazenstva. Mezitím v místnosti Shikio přemýšlel nad informacemi, které Kirovi poskytne, nakonec se ale usmyslel, že se Kiro prosadil jako více, než-li dobrý společník "Princip démonické energie je složitá věc. Jednoduše řečeno, schopnost kombinovat démonickou energii i s normální fyzickou a mentální energií má kromě démonů samozřejmě ještě každý člen klanu Akuma, proto je pro lidi démonická energie v podstatě jen další zdroj energie. Nicméně to, co prováděl Ichiro se lišilo tím, že Ichiro používal lidi jako schránky, do kterých vkládal duše, které démonickou energii shromažďovali, tím, že tvoje chakra dokáže obsáhnout duši jedince dokázala jednoduše odolat nátlaku duše, která ještě neměla v sobě žádnou démonickou energii, proto pro tebe bylo jednoduší pomoci Nichirovi, duše v těchto lidech už v sobě totiž měli určitou démonickou energii i chakru." odpověděl Shikio na dotaz Kira a pousmál se, potom se podíval směrem na Nichira "Dobrá tedy, vyrážíme." řekl pevným hlasem, ačkoli by mohl Kiro znamenat důležitou pomoc v boji s Ichirem, dal Shikio raději na Archona, už jen kvůli tomu.

Nichiro Akuma

Nichiro sa nechcel zbytočne dlho zdržovať, no čo si všimol je fakt že Archon si Kira obľúbil, nikdy ho nepočul toľko rozprávať, okrem teda tréningov s ním, kde ho vôbec nešetril. Keď Archon opustil miestnosť Nichiro len poslušne išiel za ním, až došiel na námestie, kde čakal s Archonom už v podstate len na Shikia. Snažil sa na nič nemyslieť, ale čím viacej sa snažil, tým horšie to dopadávalo. Nemal rád keď vedel že mu môže niekto čítať myšlienky, no Asmodeus sa len z chuti zasmial. "No, myslím že nemáme aj tak čo schovávať, náš neúspech cíti snáď aj kostolná myš. Len Nichi dúfam že na tom s chakrou budeme dostatočne dobre, ale v podstate sme použili celkom málo techník, a aj tak to bolo dávnejšie. Možno je nakoniec aj dobré že sme merali cestu až do Celesta, pretože by sme sa k týmto informáciam nedostali." Asmodeus to videl celkom realisticky, nesnažil sa nič prikrášľovať. Nichiro si však len napravil Shiraishiu, a počkal na strýka, kým sa dostaví na námestie. "Máte predstavu kde pôjdeme? Podľa mňa bude v blízkosti praskliny, musí na ňu dávať pozor, či sa mýlim?" Opýtal sa neisto, vedel že ďalšie sklamanie by už obnášalo aj výčitky, ktorým sa Nichiro chcel jednoznačne vyhnúť.

Fubukiro Saru

Pozorně jsem naslouchal Shikiovým slovům, ale má mysl se ubírala jiným směrem. Jak mohl... Vždyť jsem nic neřekl... A nemohl to na mě ani poznat, to přeci nelze. Tak jak? Jak je to možné? Nehodlal jsem je ale nechat jít samotné. Byla to i má mise, nesl jsem zodpovědnost jak za její výsledek, tak za svého partnera. Nemohl jsem je prostě nechat odejít samotné. Nezbývalo tedy nic jiného, než-li použít hyourougan. Vytáhl jsem pilulky a polkl je. Netrvalo dlouho a chakra se mi vrátila do normálu, dokonce i trochu nad normál, přeci jenom síla těchto pilulek měla udržet ninju po tři dny, i když to bylo asi trošičku přehnané, já potřeboval chakru alespoň na jedno střetnutí. Narychlo jsem se vyškrábal na nohy a vyběhl také ven. Zkoumavě jsem si prohlížel Archona a přemýšlel jsem. Jak "sám to přiznal", co tím myslel? Vždyť jsem to nahlas neřekl... vždyť jsem si to jen... Hmm... Mírně jsem se zamračil. Vrtalo mi to hlavou a jediné logické bylo naprosto nelogické. Mohl by snad... Vždyť to není možné... Ano, je to démon, ale přeci... Napadla mě ale možnost, jak si to ověřit, sice to bylo šílené, ale tak, jak jinak v tom udělat rychle jasno. V hlavě jsem si vyobrazil jasnou představu Archonovi lidské podoby a pomalu začal zapojovat svou fantasii. Sice byl oblečený v kápi, to nic ale neměnilo na tom, že jsem mohl nad takovými věcmi přemýšlet. Hmm, jestlipak asi jsou démoni v lidské podobě opravdu... funkční? A pomalu jsem začal přemýšlet nad tím, jestli mohou mít démoni nějaký bližší styk s člověkem. Jakmile jsem je konečně doběhl, podíval jsem se na Archona celkem vyčítavě a změřil si ho pohledem. Napadla mě podlá myšlenka, přeci jenom démoni ve většině případů symbolizují hřích a tak jsem se ho na plno zeptal, nebo spíš si jen pomyslel: Jak moc hříšní vlastně démoni jsou? Blíže jsem to ale nespecifikoval a podíval se na Shikia se slovy: "Saru Fubukiro se znovu hlásí do služby!"

Game Master

"Určitě bude v blízkosti praskliny, je to zdroj jeho moci, duše čerpají svou energie právě z démonické dimenze, neznám nic jiného, co by mělo tak enormní množství démonické energie." odpověděl Archon v jednoduchém monologu na vnitřní konverzace Asmodea a Nichira a očekával Shikia. Když společně se Shikiem přišel i Kiro, podivil se, a o to více se podivil, když k němu začal Kiro promlouvat skrze jeho schopnost "Hmm... vážně to není žádný natvrdlý trouba... měl by ses ho držet Nichiro, v souboji ti bude dobrým přítelem." pomyslel si Archon a při narážce, kterou Kiro řekl se na jeho tváři zjevil kyselý pohled, najednou se jeho oči změnily, doslova nabraly chladný pohled, plný výčitek a nenávisti "Neměl by jsi strkat nos do toho, do čeho ti nic není chlapče. Nebo se stane něco ošklivého." zabrblal Archon a vydal se směrem kupředu. Shikio, nechápajíc Archonovo náhlé postavení vůči Kirovi ho následoval přímo k lesu, ze kterého šla doslova cítit démonická energie.

Nichiro Akuma

Nichiro sa necítil vôbec príjemne, no keď si všimol že Archon celkom prudko zareagoval na Kira, no čo ho prekvapilo väčšmi bol Kiro, ktorý sa rozhodol bojovať. Nichiro to akosi nevedel pochopiť, pretože pokiaľ je niekto skoro bezmocný, stáva sa obtiažov. Bola však pravda že Kiro je skôr podporný typ, a okrem toho Nichiro tam bol hlavný cieľ. Rozhodne sa tešil na boj, obzvlášť na Archona, pretože ten vždy používal zaujímavé techniky. Keď Nichiro bojoval so Shikiom, väčšinou nepoužíval ani techniky aby vyhral, čo bolo pre Nichira jednak ponižujúce, ale aj nudné, rád poznával rôzne hijutsu a najtajnejšie techniky, zato Archon Nichira nešetril a aspoň podľa Nichirovej mienky na neho použil techniky, ktoré rozhodne najslabšie neboli. Potom sa však vrátil naspäť od úvah, a začal sa venovať súčasnej situácii. Bol aj celkom rád že ide aj Kiro, predsa len to nebude súboj titánov a Nichiro tam sám bude ako komparz. "Myslím že by sme už aj mohli ísť, však?" Opýtal sa viac menej smerom na Archona, keďže mu prišlo že tuto menšiu výpravu vedie práve on.

Fubukiro Saru

"To měla být nabídka anebo výhrůžka?" Pozvedl jsem obočí s mírný úsměvem a pak jen dodal: "Jen jsem si potřeboval něco ověřit, ačkoliv, už jsem nedokončil. Těžko říct proč, ale začínal jsem si myslet, že stejně nemělo smysl dál na cokoliv narážet. Znělo to zajímavě, dokonce víc než to, ale přeci jenom to stále bylo něco, k čemu jsou potřeba dva a nejenom jeden. Navíc to byla poněkud zvláštní představa. No, přesto tu byla. Nedalo se říct, že by mě nic nenapadlo, ale snažil jsem se to zahnat. Odkašlal jsem si a znovu se začal tvářit tak, jak jsem měl ve zvyku - chladně. Jediné, co nebylo bez emocí, byly mé oči, které se jako vždy zdály být smutné a trochu podlomené. "Nechtěl jsem Vás pohoršit, ale lézt někomu do mysli také není nijak slušné a za věci, které tam naleznete, nezodpovídám. Od toho není každý telepat..." Ušklíbl jsem se ještě mírně a přistoupil k nim blíž, skoro jako kdyby se nic nedělo.

Chci sex s démonem. Moc, moc, moc a moc.

Game Master

Shikio konečně pochopil, o co se jednalo a celá situaci na jeho tváři vykouzlila jen menší úsměv "Ichiro bude zpět na úrovni klasického jōnina, vzhledem k faktu, že přišel o svůj centrální zdroj démonické energie skrze duše, které zde sbíraly démonickou energii. Držte se za námi a nedělejte ukvapené činy, nebo nás to bude stát mnohem víc, než jen náš život." řekl Archon a směle dál pokračoval v cestě, lidé z okolí Akuma no Kuni naštěstí na přítomnost démonů byli zvyklí natolik, aby je něco jako Archon nevyvedlo z míry, ačkoli Archon stále cítil, že z něj mají strach a respekt, což mu na jednu stranu lichotilo, na druhou ho to však relativně štvalo. Konečně došli na hranice lesa, bez jakýchkoli okolků Archon vešel do lesa a zamířil si to přímo směrem k prasklině, moc dobře cítil moc, která z ní čišela. Všichni tři stanuli před mohutnou prasklinou a spatřili na kameni blízko ní sedět Ichira "Že vám to trvalo, už jsem se tu začínal nudit." řekl provokativně Ichiro a seskočil z kamene na zem, oprášil se a podíval se na trojici shinobi stojící před ním "Dlouho jsme se neviděli." dodal ještě.

Nichiro Akuma

Nichiro poslušne následoval, fakt že Ichiro bude na úrovni obyčajného jonina tiež nebol najlepší, no zaujímalo ho prečo majú stále taký strach, bol by to problém jedným hijutsu Ichira zbaviť démonickej energie, a druhým ho zabiť? Pre Nichira určite, no pre bojovníkov ako je Archon a Shikio si to moc nevedel predstaviť. Keď vošli hlbšie do lesa, prišlo mu zvláštne že nechystal žiadne pasce, alebo že by ich aspoň nenastražil. Keď ho znova uvidel, tak mu po koži prešli len veľmi nepríjemné zimomriavky, no čo mu bolo ešte väčšmi nepríjemné bol fakt že Ichiro vyzeral celkom živo. Očakával že bude aspoň vycucnutý alebo zranený. Možno že nebol až taký slabý ako si ho NIchiro predstavoval, aj keď slovo slabý v Nichirovom okolí nebolo také slabé. Nichiro by najradšej začal útok, no nechcel vyvolať zbytočný nepokoj, preto na Ichira hodil, nie moc pekný pohľad. Ten pohľad ho mal doslova prebodnúť, aj keď to Ichirovy mohlo prísť vtipné, pretože Nichiro nevedel zazerať. Asmodeus prezeral okolie, pričom sa zamýšľal nad tým ako by mohla prasklina byť zavretá. V podstate jedna z možností bola šanca prežiť tento deň, Shikio už spomínal že len v tento deň by sa niekto neurodzenej krvi mohol zmocniť Reibiho.

Fubukiro Saru

Následoval jsem ostatní a snažil jsem se urovnat si myšlenky a zároveň jsem se snažil ani na jednu nenarazit přímo. Bylo těžké se snažit umlátit vše, co mi přišlo na mysl, až moc těžké na to, abych se vůbec snažil. Co mě to vlastně napadlo? V počátku to měl být jen způsob, jak si to ověřit, ale teď... Ta myšlenka mi nechtěla dát spát a vzhledem k tomu, že Nichiro byl vždy po cestě celkem tichý, neměl jsem ani jinou činnost, takže se stále vracela a vracela. Bylo to jako při tenise o stěnu, ačkoliv jsem se snažil sebevíc, míček se mi vždy vrátil. Nedalo se to porazit. Bylo to hrozné. No tak, Kiro, soustřeď se... Copak bys' něco takového chtěl? Křečovitě jsem se usmál sám pro sebe, protože jsem znal odpověď, respektive právě absence rozhodnosti byla jasným indikátorem, jak se to vlastně má. "Ar..." začal jsem, ale nedokončil jsem to, místo toho jsem se soustředil na fakt, že už jsme na místě a, i když jsme se měli držet zkrátka, měl jsem potřebu se ozvat: "Errrr, hádám, že ani tentokrát to nepůjde vyřešit nějakým civilizovaným způsobem..." Můj zrak spočinul na zádech démona, ale protože jsem si uvědomoval, že ví, co si myslím, sjel jsem pohledem níž a koukal na zem. Co to vlastně udělal? Musel něco udělat... když se mě dotkl, tak... nedokončil jsem. Sice jsem si uvědomoval, že mě slyší, ale bylo těžké nemyslet konkrétně, natož nad věcmi, které mě trápily. Přesto jsem ale ještě zvládal své myšlenky utnout. Raději jsem se zaměřil na našeho nepřítele a připravil si ruku na své flétně.

Game Master

Archon se podíval na chlapce před sebou a jeho krev začala vřít "Ichiro... už od tvého narození jsem věděl, že budeš problém nejen pro vládnoucí rod ale i pro klan jako celek. Už nemůžeme dále přehlížet tvou zločineckou podstatu, stal se z tebe zločinec nejhoršího kalibru, již nebudeš dál ušetřen." řekl Archon chladným a temným hlasem a několikrát otočil čepele, které třímal v rukách, v jeho hlase šla slyšet nenávist, pýcha, touha po Ichirově smrti... ale i něco jiného, něco odlišného, co však ani jeden z vás nedokázal identifikovat "Trvalo dlouho, než sis připravil tenhle proslov? A nebo jsi ho vymyslel na místě? Celkem dobré, ale pořád dokola to stejné, nedokážeš mne zabít a nikdy jsi nedokázal." odpověděl Ichiro a přejel si po své pečeti, v tu chvíli se vedle něj zjevil Thresh, jakmile před sebou spatřil Archona, v jeho výrazu šel vidět jasný odpor a nenávist vůči němu, Archon se pouze pousmál "Thresh? Zapomínáš, že já jsem arcidémon chlapče, mé moci nedokáže tvůj démon odporovat, pokud mu rozkážu, zmizí zpět do démonické dimenze." řekl Archon a složil jednu, pro vás opět neznámou pečeť, v tu chvíli se začal prostor kolem Threshe deformovat, než však démon úplně zmizel, něco se stalo. Pohnul svou lucernou a před vámi se zjevil duch Abaddona, v tu chvíli se začal Thresh opět formovat v lidské dimenzi "Oh... zapomněl jsem, přinesl jsem si z démonické dimenzi menší suvenýr." dodal Ichiro.

Fubukiro Saru

Nezdálo se, že by tu byla jakákoliv šance to vyřešit bez násilí. Co se dalo vlastně dělat. Archon se ale zdál býti celkem sebevědomým, což mi na jednu stranu přišlo jako deja vu a na druhou stranu jsem za to byl rád. Ale problémy měly teprve přijít. Už zase ten duch, či co to vlastně má být? Podivil jsem se, přesto se zdálo, že se tu ani moc neohřeje a zmizí, když v tom přišel právě ten zlomový okamžik. Přistoupil jsem blíž k Archonovi, skoro jako z instinktu a chvíli váhal. Asi bych neměl... Ale potřebujeme jakoukoliv možnou sílu a já jsem vcelku neužitečný... Zvedl jsem ruce o něco výš a složil jsem pečetě: "Iyashibunshin no jutsu!" A vedle Archona se objevila jakási jeho kopie, méně démonická, přesto kopie. Vím, že mě slyšíš, takže také vím, že budeš odporovat, ale vím, že z nějakého důvodu jsem pro Threshe horší cíl než-li třeba Nichiro. A pravděpodobně to bude právě moje chakra... Myslíš, že bys' dokázal ten původní úkon zopakovat, ale obráceně? To, to... to s tou rukou... když... začal jsem se červenat, protože jsem se obával toho pocitu, který budu mít z dotyku. Já nejsem žádný bojovník, ale... jen podpůrná jednotka...

Nichiro Akuma

"Aha, tak toto asi moc dobré nie je. Dokázal uvoliť Abadonna, myslím že to vôbec nebude ľahké." Pomyslel si Nichiro, pričom trocha panikáril, a pozeral na scénku pred ním, bolo to obzvlášť zaujímavé, no pamätal si že je možné že tak ako démonická rasa, tak i démonický druh dokážu niekedy konkurovať silou aj arcidémonom. Toto bol asi ten príklad, pričom sa pozrel na Archona. "Keď budeš potrebovať aby som zaútočil, tak mi daj náznak, aj keď asi moc nepomôžem, viem že mi Thresh dušu neukradne, ale to vieš asi aj ty." Hneď ako to spomenul, sledoval len Abaddona. Bolo to však okúzlujúce, ako dokázal uloviť takého silného arcidémona, no zároveň, ostatným arcidémonom to nevadí? Archonovy očividne hej, ale bolo ich tam viacej, aj keď bolo možné že mali aj strach, čo Nichira vôbec neprekvapovalo. Keď uvidel Kirovu techniku, len sa pousmial. Poriadne jej nechápal, no mohlo to byť užitočné, teda viac ako pravdepodobne to užitočné bolo. Keď čakal na ďalšie dianie, Asmodeus mal chuť vystúpiť na scénu, ale on bol ten rozumnejší, a preto sa zatiaľ držal v úzadí.

Game Master

Archonův pohled spadl na Kira, při jeho slovech, či respektive myšlenkách ho napadlo, že by to mohlo fungovat, nebo alespoň částečně znegovat schopnosti, které má Thresh "Vezmu si Abaddona na starost, tenhle souboj patří jen tobě Archone, dávej si pozor." řekl Shikio a pousmál se, následně složil řadu několika pečetí a poté praštila oběma dlaněmi do země "Akkihi Majutsu: Oni Akkien!" vykřikl a pod Abaddonem se zformovaly obrovské plameny, které ho ve chvíli přenesly do démonické dimenze, Shikio na sebe nenechal dlouho čekat a přesunul se tam za ním několik sekund poté "Hodně štěstí, chlapče." pomyslel si Archon a na jeho tváři se na malou chvilku zjevilo cosi jako úsměv. "Dokážu svou chakru předat, nedokážu ji odsávat. Ale to nebude potřeba, nejprve by mne musel trefit, až potom je potřeba řešit, co s tím." řekl Archon, stále se usmívajíc "Držte se za mnou a nedělejte nic zbrklého, nebo to dopadne špatně." dodal ještě Archon, v tu chvíli jeho čepele začaly zářit tmavě fialovou barvou démonické chakry, doslova šlo vidět a někdo citlivější by mohl dokonce i cítit to enormní množství energie.