Game Master

Po zrušení genjutsu vás zvědavost přemohla a i přes to, že na vás již účinek nepůsobil jste stále pokračovali kupředu do centra lesa. Stačilo pouze několik kroků kupředu a prostředek lesa se vám zjevil před očima. Před sebou jste viděli kamenný oltář, na kterém hořelo několik svíček nezvykle zbarveným plamenem, na oltáři kruhového tvaru byl vidět obrys pro vás neznámé pečetě, která čas od času zazářila do jinak tmavého centra lesa. Najednou, v jednu jedinou chvíli se v kamenném oblouku, který byl jen pár metrů vzadu od oltáře zablesklo a Nichiro padl na kolena, mohl cítit, jak na jeho tělo působí neuvěřitelná démonická aura, obrovská, sálající na něj a tlačící jeho chakru na zem společně i s ním. Asmodeus, dokonce i pod vlivem pečetě klanu Akuma též cítil ten neuvěřitelný nátlak působící na ně. Něco se dělo, něco přicházelo, a ať to bylo cokoli či kdokoli, určitě to nemělo kladné úmysly a soudě dle neuvěřitelné démonické aury to ani nepatřilo mezi nejslabší protivníky.

Fubukiro Saru

Když jsme konečně došli na místo určení, překvapilo mě to. Vypadalo to jako nějaký paganský oltář, který měl na Nichira zvláštní vliv. Padl na kolena a já ho jen tak tak nepustil. Stiskl jsem ho ještě pevněji a znovu do něj vpustil část své chakry: "Kai!" Tentokrát to ale nemělo žádný vliv, nepůsobilo na něj žádné genjutsu, bylo to něco jiného. Navíc se mi vůbec nelíbilo to, jakým plamenem hořely svíčky na kameni. Nehodlal jsem tam jen tak stát a koukat se na to, jak Nichiro trpí, a tak jsem se rovnou vrhl do činění. Ještě jsem se o něco málo přiblížil k oltáři a složil cestou pečetě na techniku: "Suiton: Mizuame Nabara!" Z mých úst se začala řinout dávka husté, sirupovité kapaliny přímo na oltář. Snažil jsem se tou vodou svíčky uhasit, doufal jsem přitom, že to nějak přeruší to, ať už to bylo cokoliv, co mělo na Nichira takový vliv. Nemluvě o tom, že jsem v dané situace beztak neměl moc jiných možností.

Nichiro Akuma

"O-ou." Toto jediné citoslovce bolo to, čo z Nichira vyšlo. Ohromná dávka démonickej aury bola moc obrovská, Nichiro si nevedel spomenúť na takýto pocit. Ešte asi nikdy nestretol takéhoto silného démona, je vôbec možné, aby to bol démon? Napadol ho Reibi, no nebol zrovna v najhodnejšej pozícii na filozofovanie. Pozrel sa na Kira, pričom si všimol ako sa pokúšal niečo urobiť. Nichiro, zovretý ako sendvič pod démonickym tlakom len chcel oboznámiť Kira so situáciou, no hovoril veľmi pomaly a lámavo. "Je možné že sme proti veľmi silnému démonovy, je možné že silnejšieho som ešte nevidel." Pošeptal, pričom si hneď spomínal na Reibiho, a na rôzne pocity, ktoré pri ňom prežíval. Spomenul si rovnako aj na Keiko, ktorá ho vtedy viac-menej zachránila. Nevedel čo to bude, no pokiaľ to nebol démon, tak si už ani nechcel pomyslieť čo by to mohlo byť. "Tá aura, to je niečo neuveriteľné. Cítim to aj keď nie som zhmotnený." Pošeptal Asmodeus, pričom len vystrašene sledoval situáciu, zhmotniť sa by teraz rozhodne nebolo najmúdrejšie, aj keď Nichiro čakal čo urobí Kirov pokus o uhasenie. Nevedel či to bude fungovať, no ak hej tak by tomu pravdepodobne neveril, pretože nikdy nebol optimista, a zrovna teraz na to moc nevyzeral. "Ten plameň som už niekde videl, nie je to technika Akkihi Majutsu? Ak hej, tak to znamená že tu musí byť niekto, kto ju vytvoril." Pokračovla Asmodeus, a zároveň si prehrával Nichirov boj s Archonom, teda aspoň pokus o boj.

Game Master

Jakmile Kiro použil své jutsu, nestačil se divit. Kontakt jeho jutsu s plamenem byl více, než-li podivný, protože voda začala plápolat a pomalu mizet, nikoli se vypařovat, ale doslova mizet "Hmm? Na tohle budeš potřebovat něco víc, než jen normální vodu, chlapče." ozvalo se směrem od kamene, vedle kterého byl nyní opřený vyšší muž v černém plášti a kápi, v kamenném oblouku vedle kterého stál se zatím opět zablesklo a uvnitř něj se utvořila jakási zvláštní prasklina překypující energií a mocí. Čím déle tam prasklina byla, tím se zvětšovala a čím více se zvětšovala, tím více Nichiro cítil nápor démonické aury, která určitě musela vycházet právě z oné praskliny nacházející se v kamenném oblouku, na němž nyní postupně začaly zářit znaky v démonickém jazyce "Je to už dlouho, co jsme se neviděli, Nichiro. Ačkoli uznávám, že naše poslední shledání nebylo zrovna za dobrých okolností." ozvalo se směrem od onoho muže, jen jen pobaveně pozoroval bolest, kterou působil Nichirovi.

Fubukiro Saru

"Ach můj," začal jsem nevěřícně zírat na plameny, které doslova sežraly veškerou vodu, ale nestačil jsem se ani dodivit a už tam byl nějaký cizí muž. Odskočil jsem dál od muže a dostal se k Nichirovi. Nehodlal jsem zjišťovat, co se děje a navíc jsem moc dobře věděl, že proti tomu muži nemám sám šanci. Podepřel jsem Nichira a snažil jsem se ho dostat na nohy a snažil jsem se ho nějak vyburcovat k chůzi: "Ne, že to tady vzdáš, rozumíš! Nehodlám se starat o nějakého agresivního Nichira, tenhle ironický nevychovanec mi stačí! Navíc, týden je dlouhá doba, tak se sakra vzchop!" Nebyl jsem moc přes motivační řeči, ale tentokrát šlo o hodně, navíc jsem se bál změn, které by u Nichira mohly nastat. A už vůbec se mi nelíbila možnost, že by po sedmi dnech zemřel. "Nevzdávej to!" křikl jsem mu skoro do ucha a vytáhl ho na nohy. Teď už jsem jen čekal, jestli mi pomůže, anebo jestli už je všechno marné.

Nichiro Akuma

"T-ta technika?" Opýtal sa Nichiro, pričom keď si začal prehrávať všetko, čo doteraz vedel, tak si uvedomil že jedna verzia mu tu dávala zmysel. "Kuroaru? Si to ty?" Opýtal sa, pretože na osobu poriadne nevidel, a okrem toho bola zahalená v kapucni. Kirovu pomoc viac menej odignoroval, aj keď mu to prišlo milé, nemal teraz čas to tu ukazovať. Aj keď si vôbec nebol istý či hovorí pravdu, kto iný by to bol. Tú techniku na neho použil už Archon, a okrem toho nepredpokladal že niekto iný by ju poznal. K tejto teórii sa prikláňal, pretože by mu do nej všetko zapadalo. "To sa nedá vydržať." Pomyslel si Nichiro, pričom sa na zemi zvieral ako pri silných kŕčoch. "Čo to má znamenať? Oslobodzuješ Reibiho?" Nebol si istý či netrepe blbosti, no nemal aj tak moc času. Okrem toho si nebol istý ani tykaním, ale dusil ho a pomaly zabíjal, takže etické problémy boli na poslednom mieste. Nevedel, ako má vzdorovať. Len sa pozrel na Kira, pričom ho chcel oboznámiť aspoň s niečim. "Ten oheň, všetko čoho sa dotkne prenesie do Dimenzie Démonov. Nepoužívaj na neho útoky. A ak je náš nepriateľ Shikiov brat, tak si myslím že ani útek už nepomôže." Povedal to, celkom zmierený sám so sebou.

Fubukiro Saru

"Ty línej mezku!" Rozčílil jsem se na Nichira a praštil jsem ho pěstí, nebyla to rána, ale stačilo to na to, aby to i přes veškerou ostatní bolest pocítil. Jak mu mám asi tak pomoc? Neovládám nic jiného než pár základních věcí... a on se mi tu svírá v bolestech... Mysli, Kiro, mysli! Snažil jsem se na něco přijít, ale zdálo se, že vše je marné. Praštil jsem ho znovu, tentokrát oběma rukama a přes břicho. Ruce jsem na něm už nechal ležet a začal jsem koncentrovat chakru: "Sice nejsem léčitel, ale co jiného mi zbývá... ty musíš přeci ovládat alespoň nějaké útočné jutsu anebo cokoliv, tak to udělej!" Začal jsem koncentrovat chakru přímo do jeho těla, díky mé Kekkei Genkai to nebylo příliš složité, jen jsem netušil, jaké důsledky to bude mít, byl jsem ale zoufalý, sám jsem nic nezmohl, a tak nezbývalo nic jiného, než svou chakru předat někomu, kdo by zvládl situaci změnit a vyrovnat síly. Kiro, hloupější nápad už by nebyl? Předat chakru? Co když ho zabiješ? Anebo zmrzačíš? A není to jedno... stejně brzo asi oba umřeme! hádal jsem se sám se sebou v duchu.

Game Master

"Kuroaru? Tak se mu říká? Hm.. pro mě to byl vždycky jen shisho, nikdy jsem ho vlastně nebral jinak." ozvalo se opět směrem od onoho muž a na jeho tváři, ačkoli zahalené kapucí se objevil ďábelský úsměv "Ani jsem nečekal, že nalákat tě sem bude tak jednoduché. Věděl jsem, že použít ty hloupé vesničany bude víc než účinné, ale ještě jsem se musel pojistit... jak se dostat do snů tě asi strýček Shikio nenaučil, že?" dodal opět muž a pousmál se, poté jeho kápě spadla a Nichiro před sebou uviděl Ichira "Vtipné, že nakonec ani nebudu muset používat sílu, zabije tě síla tvé vlastní krve." řekl skoro až psychoticky Ichiro a jeho úsměv se stále zvětšoval, jakmile však spatřil to, co dělal onen chlapec, napřáhnul ruku složenou do několika pečetí "Akkihi Majutsu" řekl a u chlapce se začal formovat tmavě fialový plamen, než však stihlo cokoli hořet, přívěsek na krku Nichira se rozzářil a kolem dvojice se zformoval štít, který Nichiro již moc dobře znal, též ale cítil, že to byla poslední známka síly démona. Ke překvapení obou z nich se však Nichirovi ulevilo a potom, co štít i s ohněm opadl mohl opět stát, ačkoli stále cítil nepříjemný tlak ve svém těle.

Nichiro Akuma

Tento následujúci spád udalostí ho celkom zaskočil, no pochopil že vyciciava Reibiho, ktorý ho ešte teraz zachránil. Bude to ťažké, pretože sám chudák ich asi zachránil z poslednej sily. Nichirovy sa to vôbec nepáčilo, no vďaka bohu sa už aspoň mohol hýbať. Pomaly stal, oprášil sa, a potom sa pozrel na Kira. "Ďakujem, avšak toto bude ešte horšie. Musíme ho zabiť. Teda aspoň skôr než on zabije mňa." Usmial sa, pričom celkom ľutoval, že ešte poriadne nepoznal Kirove schopnosti, vytiahol však Shiraishiu, a pozrel sa na Ichira. "Dúfal som že to bude len sen. Ale nevadí. Prečo to chceš práve ty, však si z hlavnej vetvy? Ako ťa to obmedzuje?" Opýtal sa, pretože ho to vskutku zaujímalo. Okrem toho však vedel, že následuje boj. Jeden už mali, ktorý však moc vybalancovaný nebol. Zaujímalo ho, či má rovnakého démona, ako predtým, pretože ak hej, bolo jasné že sa ku Kirovy nemôže dostať. Stále však cítil nepríjemné napätie, ktoré ho celkom zužovalo, nebolo to však najhoršie. Posledný boj prehral do 2 minút, ako teda dopadne tento. A vôbec, čo ak odtiaľto nevyviaznu živí? Teraz tomu nasvedčovalo skoro všetko, čo Nichira vôbec netešilo.

Fubukiro Saru

Postavil jsem se po boku Nichira a ztěžka vydechl. "Když ti ho chytím, zvládneš ho dorazit?" Zeptal jsem se ho, ale na odpověď jsem nečekal a podíval se směrem na Ichira. Už od pohledu se zdál být celkem nebezpečný a podle toho, co Nichirovi způsobil svojí pouhou přítomností anebo cokoliv, co to bylo, jsem moc dobře věděl, že jen tak obyčejný a bezbranný nebude. Složil jsem pečetě a pokusil jsem se znovu vytvořit klon: "Iyashibunshin no jutsu!" přičemž jsem do techniky vtiskl Nichirovu duši, respektive jen jeho lidskou podstatu. Tím jsem ale nehodlal skončit, hodlal jsem Ichira omezovat minimálně do té doby, dokud jsem v sobě měl chakru. Znovu jsem složil pečetě a tentokrát se zaměřil čistě na Ichira: Suiton: Mizuame Nabara A začal ho vyloženě otravovat proudem sirupovité hmoty.

Game Master

"Musíte mě.. zabít? Jsi vskutku velice vtipný bratříčku, ale to bude asi tak vše." řekl povýšeně Ichiro a jeho úsměv se opět prohloubil "Zničení vrstev? Ale prosímtě, na rozdíl od toho hlupáka, kterému říkáš Kuroaru já v tom vidím skutečnou moc. Víš vůbec, co znamená znovuoživení pána všech démonů? Moc, o které se ti ani nezdá. Nejde mi o zničení vrstev, jen prostě chci vládnout Alucardovou mocí, a vzhledem k tomu, že růženec tvé sestřičky alias pečeť držící Alucarda je pro mne nepřístupný jsem se rozhodl získat jako první Reibiho a proto tě sem nalákat." dodal Ichiro, v tu chvíli na něj Kiro vypustil útok, on však pouze letmým úskokem poskočil o pár metrů dozadu "Ten kluk, ať už je cokoli dokáže blokovat to jutsu." pomyslel si Ichiro a jeho pohled spadl na Kira "Víš, vůbec mi nejde o ty lidi. Je to jen sekundární efekt... to, co se jim děje. Určitě víš, že dnes je den, kdy zemřela důležitá součást rady klanu Akuma, strýček ti ale určitě neprozradil, že všichni zabití tento den byli strážci Reibiho tajemství a dnes je jediný den, kdy ho může i někdo nečisté krve osvobodit z jeho vězení a podmanit si jeho moc. Ti lidé jsou jen nástroje, jsou schránka, skrze kterou vracím do duší démonickou chakru, o kterou kdysi přišli. Jediným problémem je, že lidská schránka je slabá a člověk při procesu nejdříve zcvokne a později zemře, jde však o to, že jakmile budu mít všech dvanáct duší strážců, budu schopen s jejich mocí ovládnout Reibiho!" dořekl Ichiro a pousmál se, v tu chvíli si rukou přejel po pečeti a vedle něj se zjevil Thresh.

Nichiro Akuma

Letmé pohľady striedal medzi Kirom a Ichirom, vedel že to nebude ľahké, no zároveň mal výhodu. Poznal Treshove schopnosť. "Za žiadnu cenu sa nenechaj dotknúť Ichirom, alebo jeho démonom. Ten démon vysáva duše, a okrem toho je priehľadný, nefungujú na neho techniky. Aspoň nie elementárne, tým som si istý." Pošeptal, a potom si premerial Thresha. "Ale vieš, že Reibiho sa pokúsim brániť, všetkým čo mám?" Čakal odpoveď typu, že aj tak skoro nič nemá, čo je pravda, no aspoň pochopil že Moka stráži druhý náhrdelník, nechcel však sklamať, bolo by to hrozné, kebyže sa ho zmocní, Reibi mu okrem toho prirástol aj k srdcu, aj keď svojským spôsobom, vedel že by ho postrádal, a naopak si myslel že aj Reibi by v ňom rád zostal, teda okrem faktu že je tam uväznený, pretože je moc nebezpečný. "Nato, že si nevydarený pokus si dosť silný by som povedal." Ozvalo sa zamysleným hlasom, pričom Nichirova Shiraishia začala kolovať démonickou chakrou. "Načo ti je úplna moc, príde mi  že si aj tak dosť silný, a okrem toho ovládaš Hijutsu, o ktorých by sa väčšine klanu mohlo zdať." Pošeptal, no potom sa pozrel do zeme. Nebol to však nárek, ani nič, len si musel premyslieť ako to urobí.

Fubukiro Saru

Sledoval jsem ty dva. Cítil jsem se jako v nějaké tele-novele anebo v něčem podobném. Omluvte mou přímost, pánové, ale mohli byste se, prosím, přestat vybavovat a začít to řešit?" Poznamenal jsem jen a dalším řečem už nevěnoval pozornost. Průhledný nepřítel? A s tím mám jak bojovat? Navíc na něj nefungují techniky. "Nichiro-kun, má to smysl?" Zeptal jsem se jen a podíval se směrem k našemu nepříteli. Odpověď jsem ale už v podstatě dostal, Nichiro byl ochotný položit za ochranu tohoto místa život a mně tedy nic moc jiného nezbývalo. Navíc jsem musel zrušit tu techniku, abych z ní dostal vesničany, ať už to bylo cokoliv. Znovu jsem složil pečeti: "Suiton: Mizuame Nabara," a zaměřil jsem se tentokrát na toho démona, minimálně jsem si potřeboval ověřit to, že je skutečně nedotknutelný, ne, že bych Nichirovi nevěřil, ale dneska už mi lhal jednou. Začínal jsem ale pociťovat, že pokud to potrvá dlouho, dojedu na chakru, už takhle jsem jí použil celkem dost.

Nichiro Akuma

Nichiro si všimol, že Kiro znova skúsil techniku. Vedel že tieto techniky na neho v podstate moc pôsobiť nebudú, no stále to bolo vhodné, pretože aspoň ho rozptyľoval. Aj keď nepočkal na odpoveď rozhodol sa že začne konať. Využil fakt, že tu nie je moc svetla, a preto aktitoval techniku Akuma Keiken, pričom mečom len pokojne švihol, vyzeralo to skôr tak, že ho ide schovať, zatiaľ čo sa na Ichira valil bič vytvorený z démonickej chakry. Nebolo to zrovna to najlepšie čo dokázal, no hneď ako sa bič blížil, mohol byť možno meter od Ichira, Nichiro znova šľahol Shiraishiou, a aktivoval techniku Akumaken, presnejšie na Ichira vyletela vlna démonickej chakry, a okrem toho tento ráznejší švih aj ovplyvnil rýchlosť biču, čím v podstate na Ichira vyšiel oveľa skôr. Nichiro si nebol istý či to zapôsobí, predsa len už jeden krát podobné kombo videl, aj keď to bolo na blízko. Dúfal však, pretože nechcel míňať zbytočne moc veľa démonickej chakry. Okrem toho začal robiť nejaké pečate, aj keď ešte nič nedokončil. Vyzeralo to ako rozrobená technika, čo bolo zvláštne. Ale bol to oponent, ktorý je z jeho klanu, vedel že musí bojovať inak, ako by normálne bojoval, oboch ich učili súrodenci, a Ichiro bol oveľa skúsenejší, čo znamenalo že Nichiro musel hlavne používať veci, ktoré si vymyslel sám.

Game Master

Ichiro se mírně zaseknul a jeho úsměv se změnil "Bránit? Vskutku? Je to jen démon uvnitř tebe, jen chakra, která ani nemá vlastní vůli nebo vědomí v pravém slova smyslu. A navíc tě už neochrání, tvůj otec pečeť omezil, takže Reibi může použít pouze titěrný zlomek jeho chakry na tvou ochranu, a ta už je pryč a než bude schopen opět svou chakru do přívěsku vložit, bude to trvat." dořekl Ichiro, nevěděl přesně, co může Nichiro k Reibimu cítit, ale neočekával něco takového, očekával spíše nenávist a zlobu za to, že ho démon připravil o celou jeho skutečnou rodinu, akorát se chystal ještě něco říct, když si všiml Nichirova útoku směrem k němu, než však byť i jen jedna z technik, kterou Nichiro použil stihla k Ichirovi doletět, Thresh hodil lucernu v jeho ruce na zem pár metrů před sebe a ona útoky kompletně pohltila "Moje síla... vlastně to, co cítíš... není moje síla. Jen energie nashromáždění Threshem uvolněná v okolí. Oheň, co zde vidíš hořet tu byl proto, aby démonickou chakru, kterou pro mne tak ochotně lidé posbírali ve svých tělech přenesl do démonické dimenze, což mi dovolilo utvořit toto." řekl Ichiro a ukázal směrem na prasklinu, která se již zformovala do podobu jakéhosi kruhového portálu, jednalo se o přímý portál do démonické dimenze, jak šlo skrze portál dobře vidět. "Ta síla není moje, je to síla, kterou čerpám z démonické dimenze." dodal a pousmál se, musel se Nichirovi pochlubit, co vše dokázal, zatímco on nedokázal téměř nic. Útok, jež Kiro mezitím použil pouze proletěl skrze Threshe na zem několik metrů za ním.

Nichiro Akuma

"Hm, takže tvoj démon dokáže aj vysávať démonickú energiu? Alebo chakru kompletne?" Opýtal sa so záujmom, pravdepodobne vedel už všetky tri schopnosti, plus fakt že je to duch. Moc mu to však nepomáhalo, keďže to čo vedel ho utvrdzovalo len v tom, že to teda ľahké nebude. "Tvoj diabolský plán je dobrý? Ale aj tak si nemyslím že porazíš Moku. Okrem toho sa budem snažiť brániť, neviem ako, ale tak sme dvaja, čo Kiro?" Povedal celkom úsmevne, bola to Nichiro zvláštna vlastnosť, že keď išlo do úzkych, tak začínal prepínať na pozitivizmus, aj keď to nebola zrovna najlepšia možnosť, nevidel žiadnu príležitosť ako by mohli vyhrať. Na zázraky sa spoliehať nechcel. Nemalo cenu používať obyčajné techniky, len by podporil Thresha. Musel vymyslieť ako by dokázal už vytvorenú prasklinu zmenšiť, alebo zavrieť, ale nemal nič, čo by vysávalo démonickú energiu. "Okrem toho, ako si sa naučil hijutsu? Myslel som že to nie je prístupné nikomu inému, a hlavne Kuroaru. Zabudol som pardón." Bol trocha pomätený, no uvažoval čo by mohol urobiť. Napadala ho len jediná možnosť, a to bolo vôjsť do tej praskliny, a skúsiť to uzavrieť odtiaľ. Ako člen hlavnej vetve by mohol byť schopný tam vydržať hodinu, no ak mal rátať aj s Ichirom ktorý by ho tam naháňal, mal s tým celkom problém, a preto sa len váhavo pozeral na portál, pričom to striedal s krivými pohľadmi na Ichira.

Fubukiro Saru

  Melodie

Střídavě jsem střídal pohled na Ichira a Nichira. Nějak se mi vůbec nelíbilo, že jsem skoro vůbec netušil, o čem ti dva mluví. Zkoumavě jsem je pozoroval a nestíhal se divit. Tohle mě začíná nudit, tohle je snad bezvýchodná situace... Vytáhl jsem tentokráte svou flétnu a začal na ní z nudy hrát. Po okolí se začaly rozléhat jemné tóny flétny, které měly pohladit po duši i po těle. Snažil jsem se být alespoň nějak užitečný a moc navíc už jsem toho beztak udělat nemohl. Pokračoval jsem ve hraní, aniž bych přestával. Hrál jsem jako o život a přitom tak citlivě, že kulturně založení jedinci by mohli mít na krajíčku. Snažil jsem se do toho dát vše, přeci jenom jsem hraní na flétnu miloval, a pokud jsem měl zemřít, chtěl jsem zemřít právě při činnosti, kterou jsem nadevše miloval. Hrál jsem a ponořil se do zvučných tónů, které se linuly po okolí a minimálně z mého úhlu pohledu rušily ponurou atmosféru lesa, hned tu bylo mnohem příjemněji. Můj plán vycházel skvěle, rozhodně bylo jasné, že oba budou zírat a minimálně je to překvapí, v tu chvíli vyběhl klon směrem na Ichira a Threshe. Já sám jsem vyběhl směrem k prasklině. Když nemůžeš utéct a ani bojovat, podváděj...

Nichiro Akuma

"To je blázon, ale nenechám to tam ísť samého." Pošeptal Nichiro, teda skôr to povedal Asmodeusovi, ako jemu samému, pretože nechápal. Pokiaľ by boli jeho teórie správne, tak tam Kiro moc dlho nevydrží, skoro vôbec, no rovnako ako on, vybehol smerom k praskline. "Nichi fakt neviem či to je dobré, nemali by sme ho zastaviť?" Opýtal sa neveriacky Asmodeus, no Nichiro sa len pousmial. "Pri najhoršiom tam zomrieme, podľa mňa to bude už to isté, takto aspoň získame nejaký čas, alebo aspoň nádej? Neviem či sa tomu dá hovoriť nádej, ale uvidíme." Nichiro bol plný očakávania, no zároveň sa začal uvažovať o Kirovom výstupe na flaute. Bolo to zvláštne, no v podstate to fungovalo, usúdil že bude pravdepodobne zameraním skôr na genjutsu, čo bolo normálne. Nevedel však či dokáže to, čo Kei, no ak hej tak má dosť dobré predpoklady, aj keď na Keiko v genjutsu ešte nikto nesahal, aspoň z ľudí, čo Nichiro poznal. Boli to však zbytočné myšlienky, aj keď bolo fajn že ich Kiro zabavil, do toho portálu by sa pravdepodobne len tak nedostali.

Game Master

Ichiro se jen pousmál, fakt, že začal ten chlapec hrát na flétnu ho překvapil a chvíli přemýšlel nad tím, jestli to není nějaké jutsu, když se však nic nedělo, usoudil, že to tak není. Najednou měl chuť se od srdce smát z jejich utrpení, v jednu jedinou chvíli se však stalo něco, co opravdu nečekal, ten chlapec se rozeběhl naproti portálu a doslova do něj skočil, Ichiro ho chtěl zastavit, v tom zmatku však šlápl přímo do lepkavé tekutiny, kterou předtím použil onen chlapec a ta ho paralyzovala na místě "Hlupáci! Nepřežijete! Zemřete pomalou a bolestivou smrtí!" vykřikl, nic jiného však nestihl a v portálu mizel plášť Nichira, jen nastavená ruka značící touhu potom je zastavit aktuálně byla znakem Ichirova hněvu "Ten kluk mě pěkně štve... kdo by to byl řekl, že někdo jako on bude dělat takové problémy. pomyslel si Ichiro a sundal si svou Shiraishiu ze zad, ta začala ihned zářit démonickou chakrou a jednoduše přeťala tekutinu na zemi "Ztratím tam svou moc, ale nemohu je tam nechat samotné... s pánem všech démonů." pomyslel si.

Nichiro Akuma

Po prechode portálom sa ocitli v Dimenzii Démonov, ako bolo očakávané. Zaujímalo ho však, či sa aj tu bude môcť Ichiro brániť, respektíve na nich používať všetky techniky a podobne. Bol to celkom risk, no zároveň sa tu cítil o dosť bezpečnejšie, ako tam v tom lese. "Tak a sme doma." Povedal Asmodeus, pričom sa Nichiro rýchlo začal otáčať pričom sa obzeral či niekde neuvidí Ichira. Nedarilo sa mu ho zatiaľ spatriť, tak si celkom vydýchol, pričom sa pozrel na Kira. "Neviem, ako dlho tu môžeme byť, mám pocit že sa po prečerpaní istého časového limitu budeme meniť na démonov. Aj keď si nie som istý, pretože som tu bol asi len raz. Ale je to lepšie miesto na boj, však?" Opýtal sa, a potom si len zasunul Shiraishiu naspäť, aby mohol pozorovať okolie. Bolo to tu dosť zvláštne, pretože to fakt evokovalo pocit paralelnej dimenzie, aj keď tu všetko prišlo také, celkom normálne. Nichiro z toho bol nadšený, aj keď svoje nadšenie zatajil, nastávala otázka, že čo by tu mali robiť, no odpovedi sa trocha obával, pretože by musel zabiť Ichira, a to nebolo až také jednoduché. "Asi nevieš kde sme, čo?" Opýtal sa Nichiro, pričom hneď, bez čakania pokračoval. "Nachádzame s v Dimenzii Démonov, to je niečo ako naša dimenzia, v podstate paralelná, len tu bývajú démoni. Je to tu pekné, však?" Opýtal sa, pričom sa otáčal zo strany na stranu.

Fubukiro Saru

"Kde že to jsme!?" Vytřeštil jsem na Nichira své smutné oči, když jsem se konečně vrátil zpět do "reality". Vůbec jsem nechápal, kde jsme se ocitli, a už vůbec jsem netušil, jak to bylo možné. Navíc jsem měl z celého tohoto místa takový zvláštní pocit. Nedokázal jsem ani určit, jestli byl špatný anebo dobrý, byl ale rozhodně zvláštní. Znovu mnou projel mráz a sevřel se mi žaludek. "A neměli bychom spíš najít někoho, kdo nám pomůže?" Poznamenal jsem suše, nyní už zcela oproštěn od projevů emocí. Nichira to mohlo dokonce i trochu vyděsit, protože se zdálo, že nejsem ani ve stresu, jenom mé oči zůstávaly skleslé. Pomalu jsem vyrazil dál a doufal, že narazím na nějakou osadu. Doufám, že jsou démoni alespoň trochu civilizovaní... jasně, jsou to démoni, ale tak... minimálně nějakou osadu by mohli mít. Pomyslel jsem si a vykračoval si to celkem bezstarostně dál.

Nichiro Akuma

"No, pokiaľ si pamätám tak jediný kto nám môže pomôcť sú démoni, ale myslím že vzhľadom na to že má ducha tu moc démonov na pomoc nebude. Sú tu aj tí silní, čo sú pánmi regiónov, ale nemyslím si že tu niekde budú poblíž, okrem toho je tu niekde zavretý aj Reibi, ktorého sa Ichiro pokúša uvolniť. Možno kebyže nájdeme jeho, a skúsime sa ho spýtať o pomoc, možno že to aj pre neho bude výhodné, a ak nie výhodné, tak aspoň sa môžeme spoliehať na to že nás tam tak rýchlo Ichiro nenájde." Nichiro spustil, no nechcel mu povedať zbytočné informácie, ktoré by proti nemu mohol inokedy využiť, preto do všetkého nakúsol len opatrne. Okrem toho sa začal pozerať naokolo, predpokladal že Ichiro vytvoril ten portál niekde blízko pri Reibim, predsa ho chce len oživiť. "Ešte, ak si pamätám tak Reibi je pod neviditeľnou bariériou, tak som ho našiel aspoň naposledy, takže tam fakt ide len o šťastie, či sa nám podarí naň naraziť, no mohol by nám dať aspoň nejakú známku života. Myslíš že to bude bezpečné ísť na niečim, čo náš nepriateľ chce, a je dosť možné že to aj dostane? Pýtam sa ťa vo všeobecnosti, lebo keby že mu ešte pomôžeme, tak by ma to vskutku mrzelo." Pošeptal, pričom sa začal obzerať. Najhoršie bolo že si to tu z poslednej doby skoro vôbec nepamätal, ale nezdával sa. Pomaly začal chodiť, pričom nenápadne čakal na neviditeľnú bariéru. Aj keď sa mu bariéra do cesty nehádzala, aspoň mal čo robiť, kým sa tu ukáže Ichiro.

Game Master

Démonická dimenze, místo vskutku velice zvláštní... jedním slovem, abstraktní. Procházeli jste právě pouští, v jejíž píscích bylo zaseknuto několik zvláštních kamenů velice prazvláštního tvaru. Vaše cesta se zdála snad nekonečná, ačkoli jste kráčeli pouze několik minut, místní slunce, znázorňující pouze tmavou zářící kouli na obloze úmorně pařilo a nehodlalo přestat. Ichiro byl v nedohlednu a portál již dávno zmizel z vašeho obzoru. Akorát jste přecházeli, obrovská, na první pohled nekončící poušť se začala měnit v hornatý povrch pokrytý trávou, co vás však mohlo zaujmout byl obrovský podstavec situovaný kdesi kilometr před vámi na jednom z kopců, Nichiro v něm jednoduše mohl poznat svatyni, ve které byl předtím Reibi zapečetěn. Ichiro stále nikde a svatyně Reibiho přímo před vámi, netrvalo to dlouho a rozhodli jste se jít kupředu ke svatyni, kde jste doufali v pomoc od praotce všech démonů. Čím více jste se přitom blížili směrem k svatyni, tím více jste mohli cítit přítomnost stále větší a větší démonické aury, která šla cítit dokonce i skrze onu bariéru, tentokrát to však nebyl pocit stísněnosti, ale něco jiného.

Nichiro Akuma

Nichirovi sa zaštastnilo pred očami, keď uvidel už jemu známe miesto. Aj keď nebolo tak blízko, ako by očakával. Okrem toho však pocítil ohromnú démonickú auru, ktorá sa ho nesnažila zosendvičovať, a preto sa rozhodol že podíde bližšie. Ešte teraz si snažil rozpomenúť kde bola bariéra prvý krát vidieť, no nebolo to také ľahké, preto na najskôr otočil na Kira. "Sme tu. Tu by mal byť Reibi, cítim démonickú auru, a je v podstate priateľská. Je skrytý na tomto oltári, teda, väzní ho neviditeľná bariéra. Musíme na neho naraziť. Doslova." Pošeptal a usmial sa, pričom keď Kira uviedol do situácie, tak mu už nič nebránilo ísť na oltár. Musel to nájsť čo najskôr, nechcel aby ich Ichiro tak rýchlo našiel. "Myslíš si že nám Reibi nejako pomôže?" Opýtal sa Asmodeus, pričom tomu moc neveril, no Nichiro mal rozumný argument, ktorý mu hneď vysvetlil. "Ide aj o jeho život, nie som si ale moc istý. Ale tak ochraňoval ma aj proti Ichirovy, takže pravdepodobne k tomu mal nejaký dôvod. Nemyslíš?" Opýtal sa, aj keď na odpoveď moc nečakal, rozhodol sa veriť svojej verzii, čo bolo v podstate aj najvhodnejšie. Preto len pokračoval ďalej hľadať hranice bariéry, aby ho konečne uvidel.

Fubukiro Saru

Tiše jsem následoval Nichira a jen tak ho pozoroval zpovzdálí. Viděl jsem, že nad něčím Nichiro přemýšlí a obával jsem se, že si myslí, že jsem ho zachránil z dobrých úmyslů, tak jsem raději jen šeptem, však dost hlasitým na to, aby jej slyšel, řekl: "To, co většina lidí chce, vidí jako dobré a musí to být... Zlo také musí být... Dobro je tedy zlo." Cítil jsem také, že je toto místo jiné, než-li zbytek této reality, či jak to nazvat. Musel tu být obrovský zdroj energie, ať už to bylo cokoliv. Věděl jsem, že, když se rozdělíme, bude to rychlejší, a proto jsem to začal brát mírně doprava, abych se trochu oddělil od Nichira. "Nichi," oslovil jsem ho celkem přívětivým hlasem, přesto jako by mimoděk a bez zájmu, a pokračoval jsem: "Jsem Saru Fubukiro, ale Kiro bude úplně stačit... a ta Opice, to nebylo na tebe, je to prostě jen mé jméno." Ušklíbl jsem se na něho a snažil se najít bariéru.

Game Master

Pokračovali jste cestou, dokud jste nestanuli před obrovským chrámem, prošli jste vchodem a pokračovali po dlouhých, pomalu až nekonečných schodech. Cesta se zdála být neuvěřitelná, nakonec jste však vystoupali až na samotný vrchol, podstavec, dalo by se říci a před sebou jste spatřili obrovské stvoření podobné chakrovému tvoru s maskou na místě, kde by se dal předpokládat obličej, byl to Reibi. Pomalu se zvedl a otevřel oči, jeho pohled spadl na dvojici chlapců před ním "Odvážil ses přijít až sem? I navzdory tomu, že ti je v patách člověk, jež chce ovládnout moc, kterou vlastním? Jsi mnohem bláhovější, než jsem předpokládal, mladý Akumo." dořekl démon a pohledem spadl směrem na chlapce, jež Nichira následoval, na chvíli se zamyslel, což šlo velice jednoduše poznat dle pohledu v jeho očích "Děkuji ti, bez tebe by Nichiro byl již několikrát mrtev." řekl, což pro něj bylo velice nezvyklé "Vaše přítomnost zde mi je však záhadou, moc dobře víš, že moje schopnosti za hranici této bariéry neplatí a tento okamžik není výjimkou. Nemohu vám pomoci, mohu vám poradit, ale to je vše." dodal ještě.