Nichiro Akuma

Nichiro sa len pousmial. Cesta do Akuma no Kuni mu všetko prezradila. Bol však zvedavý čo by sa tam mohlo diať, a hlavne kto by za tým mohol stáť. "Dobre teda, poďme. Poznám nejaké stratky, už som tam aj tak dlho nebol." Pousmial sa, a bolo značne vidieť že mu nálada stúpla, hneď potom, ako sa dozvedel že ide naspäť domov. Vykročil vonka z hlavnej budovy, kde počkal aj na toho druhého. Keď už boli obidvaja vonka, tak sa len usmial, a nastavil ruku. "Mimochodom, volám sa Nichiro Akuma." Poznamenal, a snažil sa priateľsky usmiať, aj keď to mu nikdy nešlo. Potom sa však už vydali z Celesta na cestu. Pričom sa Asmodeus ešte neukazoval. "Nemal by som sa mu predstaviť?" Pomyslel si, no Nichiro s tým ešte nesúhlasil. Chcel zistiť čo dokáže on, a podobne, a potom by sa Nichiro podelil o svoje tajomstvá. Popri celkom dlhej ceste, ktorú sa Nichiro snažil čo najviac skrátiť chcel nadviazať aj nejaké dialógy, čo mu však nikdy nešlo. "Strýko spomínal, že si tu nový?" Opýtal sa zaujímavo. Potom sa však pozeral na rôzne prírodné úkazy, ktoré okolie Celestusu ponúkalo. Bol nimi fascinovaný, no zároveň sa ešte dvojnásob tešil na prírodu Akuma no Kuni, aj keď vedel že sa tam až tak dlho nezdrží.

Fubukiro Saru

Vyrazil jsem společně s druhým chlapcem na svou první misi. Zůstával jsem potichu a sledoval ho celkem bedlivě. Cestu jsem neznal a zdálo se, že ji ten druhý zná až moc dobře. Venku mě ale dost překvapil tím, že mi podal ruku. Ruku? Jakože vážně? Podivil jsem se v duchu. Okamžitě jsem ruce překřížil na hrudi v obranném gestu a v tomto jen pokynul hlavou a ironickým tónem řekl: "Opice... nepotřebuješ vědět víc." Snažil jsem se, aby to vyznělo co nejvíc tak, že říkám Opice jemu a tedy zdaleka neříkám své jméno - Saru. "Minimálně mravy tomu odpovídají," dodal jsem suše a po zbytek cesty ho ignoroval. Jeho rádoby přátelské gesto mi celkem hnulo s žlučí. Nehodlal jsem si podávat s někým naprosto cizím ruce, i když mi byl nyní za kolegu. Jediná další slova, která mohl Nichiro slyšet během cesty, byla už jen v otázce: "Jak daleko to vlastně je?"

Nichiro Akuma

"Aha.. S ním asi moc do reči nebude. No nevadí ani on mi túto misiu nepokazí, už dlho som nebol v Akuma no Kuni." Pomyslel si, pričom sa Asmodeus len z chuti zasmial. Vedel ako sa Nichiro cíti, no teraz bol aj celkom rád že sa nepredstavil. "Dobre teda, tohto nadmerne vychovaného človeka nejako vytrpíme, čo ty vieš, možno že má nejaké zaujímavé schopnosti. Okrem toho keď už nič iné, tak ho použijeme aspoň ako návnadu." Asmodeov úprimný smiech pokračoval, počul ho však Nichiro a dosť hlasno. Nichiro sa však prispôsobil Saruovi, a celú cestu viedol vnútorné rozhovory spoločne s Asmodeom. Keď zaznela otázka, Nichiro sa otočil, a obzrel. "Teraz sme niekde na hraniciach by som povedal. Tam kde sa máme dostať je v podstate na druhej strane Akuma no Kuni, ale táto zem je malá, ak si pohneme tak tam zachvíľu budeme." Pošeptal, a v jeho hlase bol počuť odmeranejší tón, ktorý v ňom vyvolával dosť nepríjemný pocit. Jeho homeland však ten pocit skoro úplne zatracoval, bol tu už len oveľa čistejší vzduch, oveľa krajšia príroda, v podstate celý ekosystém bol oveľa záživnejší, ako ten na ktorý si Nichiro zvykol. Uvažoval, koho by chcel Nichiro ešte v Akuma no Kuni stretnúť, no tých ľudí až tak moc nepoznal, už od malička bol vlk samotár, avšak rád by sa zastavil v Sídle klanu Akuma, pretože je možné že sa tam niečo dozvie. "Mám menší návrh, v Akuma no Kuni sa nachádza aj Sídlo klanu Akuma, to hlavné. Je dosť možné že vyššie postavené osoby budú vedieť čo sa tam deje, a preto by som navrhoval, aby sme tam zašli najskôr. Súhlasíš s tým? Môžeme ísť aj rovno na miesto činu, a skúšať tam triafať do čierneho, ale skoro nič nevieme." Hneď ako dopovedal, tak spomalil, pričom čakal na odpoveď.

Fubukiro Saru

Pozoroval jsem mlčky měnící se krajinu a přitom držel krok s Nichirem. Zdálo se, že místní krajinu zná celkem dobře a tak jsem spoléhal na jeho orientační smysl, aniž bych podával námitek. Najednou se ale Nichiro zastavil a otočil se na mě, skoro jsem do něj narazil, protože mě tím překvapil a já nejdřív zbystřil, jestli se náhodou něco neděje. Naštěstí se ale nic nedělo a tak můj pohled zase rychle získal na absenci emocí, pouze mé oči se na Nichira dívaly smutně. Nyní se dívaly přímo na něho a já jen poznamenal: "Jestli chceš navštívit rodinu, řekni to rovnou... ale nemyslíš si, že kdyby něco v sídle věděli, už by to věděli i v Celestu?" Můj hlas přesně odpovídal na ironický tón Nichira.

Nichiro Akuma

Nichiro len chvíľkovo zazrel, a na Saru-ovu odpoveď len potichu odpovedal. "Moju rodinu si už stretol, v Celeste. Zadal nám misiu." Hneď ako toto dopovedal, vo svojej hlave už poprel myšlienku, že by tam išiel kvôli rodine, nečakal že by tam bol jeho otec, a ani Ichiro. Trocha ho však strašil fakt že v tento deň sa vykonala už celkom známa poprava členov klanu Akuma, čo ho celkom strašilo, no zároveň si myslel že to môže byť aj niečo s tým. "Klan Akuma je asi najmocnejší, a spadá mu celá táto oblasť. Okrem toho sídlo klanu Akuma nie je len miesto kde sú členovia klanu, ale slúži aj ako inštitúcia. Nemyslím si že nám Shikio povedal všetko čo vie, istotne chce aby sme si na väčšinu prišli aj tak sami. Neviem si predstaviť čo sa na tom území nachádza. Okrem toho v tom sídle už moc ľudí nepoznám, nebol som tam dlho." Hneď ako dohovoril, tak sa rozhodol že tam pôjdu. Nemohol tým nič stratiť, a aj keby tam išli úplne zbytočne, tak je to stále lepšie ako keby to preskočili a potom neskôr banovali. Okrem toho to bolo bližšie ako určená destinácia, a aj to bol jeden z dôvodov prečo sa Nichiro rozhodol tam ísť. "Ak chceš tak tu môžeš počkať, ja to skúsim rýchlo vybaviť, ale rozdeliť sa v pre teba neznámom kraji je podľa mňa blbosť. " Pošeptal a pokračoval v ceste.

Game Master

Celkem dlouho dobu jste kráčeli směrem od Celestu, ačkoli vaše konverzace nebyla zrovna živá, cesta utekla poměrně rychle a než jste se stihli nadát, stáli jste před vchodem do průměrné vesnice menší velikosti. Na rozcestí se dvojice chlapců dohadovala o možnostech zjišťování informací, i přes to, jak Nichiro orodoval však Kiro nakonec jeho nabídku na návštěvu sídla klanu Akuma odmítl a raději pokračoval dál do města. Tímto se naše dvojice rozdělila, zatímco Nichiro si to zamířil přímo do sídla klanu Akuma cestou, kterou již moc dobře znal, Kiro naslouchal tomu, co mu říkal muž, jež na něj u brány čekal "Trvá to už skoro týden. Dějí se zde zvláštní věci, vůbec nevíme proč. Lidé se ztrácejí, zvířata se ztrácejí a z lesů na východ od vesnice se ozývají prazvláštní zvuky. Kromě toho se lidé, kteří tam jednou zavítali změnili, jsou mnohem více agresivní a nepřátelští a někteří dokonce mají sklony k zabíjení, museli jsme je svázat..." dokončil muž ztrápeně a přitom máchal rukama do všech stran. Nichiro zatím pokračoval do sídla klanu Akuma, po cestě mu to však nedalo a vzal to skrze les, ve kterém se podle všeho mělo všechno dít. Les stál před ním, vypadal jako normální les v okolí Akuma no Kuni, jakmile se však Nichiro začal přibližovat, jeho pocity se začaly měnit.

Nichiro Akuma

Nichiro len napäto počúval, pričom mu to prišlo zvláštne. Čo sa týkalo jeho úvah o tom zvláštnom lese, vedel že tam nič pekné nebude. Dúfal teda, že ho jeho ďalšia akcia nevýjde na draho, pretože to chcel preskúmať. Ľudia so zmenenými povahami, vo všetkom hľadal len klan Akuma. Mohol tam byť silnejší člen, ktorý premieňa ľudí na svojich sluhov, no predpokladal že jediný kto by to dokázal by bol Shikio alebo Kuroaru, vedel že to Shikio nebude, a Kuroara si moc pripúšťať nechcel. Len si nahmatal som náhrdelník, pričom vstup do lesa začal prediskutovávať aj s Asmodeom. "Čo myslíš? Stane sa nám to isté, čo všetkým ľuďom? Môžeme si byť skoro 100%tne istý, že to súvisí s klanom Akuma, a v podstate jediné čo môžeme skúsiť je tam vôjsť. Budeš pripravený?" Opýtal sa Nichiro s menšími obavami, aj keď normálne z takýchto vecí strach nemal, vedel že ho to niečo môže zmeniť. "Nichi, ja neviem. Asi by sme mali ísť, ale čo ak to niečo nezabijeme, v podstate tam bude nejaký zdroj toho, čo mení ľudí. Ten zdroj musíme nájsť a pravdepodobne eliminovať. Nebude lepšie keď prídeme aj pre toho druhého?" Asmodeus uvažoval strategicky, ale Nichiro mal jasnú odpoveď. "Ľudia sa menia, keď tam vstúpia. Posledné čo potrebujeme je ďalší oponent. Neviem prečo, ale myslím si že to dokážeme zastaviť. Shikio by nás predsa neposielal na misiu, ktorú by sme nedokázali urobiť či?" Opýtal sa Nichiro, Asmodeus nechcel protirečiť, pretože uznal pravdivosť Nichirovho argumentu, a preto sa Nichiro rozbehol, smerom do lesa.

Fubukiro Saru

Ačkoliv se Nichiro snažil sebevíc, nakonec jsem přeci jenom zvolil svou cestu a vůbec jsem toho nelitoval. Jakmile jsem dorazil k městu, už jsem byl zahlcen informacemi místním strážným. Bedlivě jsem naslouchal tomu, co měl na srdci, a snažil jsem se si vše zapamatovat včetně detailů. Muž se zdál být velmi rozrušen a také měl proč, podle toho, co mi vše řekl, bylo jasné, že to je vážné. Přesto jsem ho ale musel trošičku vyzpovídat: "A dostali jste něco z těch lidí, co byli u lesa?" Byla má první otázka, protože mě velice zajímalo, jak moc se změnili a jestli se vůbec pamatovali, co se jim stalo. Brzy jsem ale strážného zahltil dalšími dotazy: "Máte tady nějakého doktora anebo... mohl bych se na ty lidi podívat sám?" Začal jsem přemýšlet nad tím, co se mohlo stát. Co může změnit lidské chování tak rychle? A na tak dlouho? Droga a ani nějaký traumatický zážitek to nejspíš nebude... I když... možná genjutsu? Podíval jsem se na muže a znovu se ho zeptal na další věc: "Byli na těch, co se vrátili, stopy chakry anebo vpichů?" Trápila mě však ještě jiná myšlenka. Nějaký zdroj temnoty by to ale asi taky zvládl. Temný artefakt, démon anebo rituál.

Game Master

Kiro byl zahlcen mnoha informacemi, očividně mu to však nedělalo problém a ještě se dokonce optal na další věci "Vlastně ne... tedy, jak z kterých. Někteří, kteří byli jen u hranice lesa se stali jen mírně agresivnějšími, dalo by se říci, jako kdyby čas od času měli nějaký záchvat agrese. Z těch, kteří do lesa vešli se však stali úplně jiní lidé... byli mnohem agresivnější, až krvelační. Nepoznávali své příbuzné ani své přátelé, jen chtěli krev. Pravděpodobně si nic nepamatují, jejich chování tomu nasvědčuje a navíc lidé, kteří trpí záchvaty agrese nevědí vůbec, co se s nimi děje v průběhu onoho záchvatu." dořekl muž a potom se zadíval na muže stojícího již nějakou dobu naproti vám "Tohle je starosta města, odpoví vám na zbytek otázek lépe než kdokoli jiný, já už musím jít." dodal onen muž a jeho role se ihned ujal starosta "Doktor je prohlédl hned potom, co se vrátili. Jejich agrese mu ale moc nedovolila, ti horší jsou drženi pod sedativy v místním vězení, zatímco ti se záchvaty jsou uzavřeni v jedné společné cele, ačkoli o sobě při záchvatu nevědí, vypadá to, že agresivní interakce mezi sebou nemají, útočí pouze na normální lidi." odpověděl dlouze starosta "Hmm... musíte pochopit, že jsme jen vesnice. Nemáme tu nikoho kromě pár žoldáků na ochranu, neznáme tajemství chakry a proto jsme poprosili o pomoc Shikia přímo, žádné vnější známky vniknutí však nebyly vidět." dokončil.

Zatímco Kiro získával informace, Nichiro se mezitím odhodlal vejít do lesa. Jakmile vešel, Asmodeus mohl ihned pocítit nátlak velké démonické aury přímo v centru onoho lesa. Navíc, čím dále a hlouběji v lese jste šli, tím více se les měnil do ponurejších barev a tím více se zvětšoval tlak té aury. Bylo to zvláštní, ale Nichiro cítil ve svém těle něco jako vábení, které ho nutilo jít do středu lesa, dokázal ten pocit však jednoduše ignorovat, skoro jako kdyby ho něco před zvláštním pocitem chránilo, přívěsek přitom zářil stále jasněji čím více se blížil k centru lesa. Už kráčel celkem dlouho, minimálně mu to přišlo jako celá věčnost a les se již změnil spíše v pustou deprimující mrvou krajinu než cokoli jiného, kompletně se změnil "Pojď blíž... Les tě volá. Síla uvnitř tebe nás posiluje. Pojď blíž, nechť se můžeme krmit. Neztrácej krok... Les tě volá." ozývalo se v Nichirově hlavě, bylo to zvláštní, ale měl skoro pocit, jako kdyby k němu onen les promlouval, ačkoli to byla v podstatě hloupost.

Nichiro Akuma

Nichiro mal zmiešané pocity, no potom ako les na neho začal rozprávať, bolo to ešte horšie. Vedel že to nebude obyčajný les, čo si však mohol odvodiť už aj z rečí v dedine. Asmodeus len pozoroval Nichirovými očami celé okolie. "Je tu ohromná démonická aura, čo môže znamenať ohromného démona. Neviem si predstaviť aký silný dokáže byť, no môžem povedať že pravdepodobne bude uprostred lesa. Vlastne tam, kde nás to ťahá. Je to úžasné, pretože to vyzerá ako keby nás ten náhrdelník chránil, a vôbec. Ktorý démon vysáva z ľudí to dobré, napadá ťa to, čo mňa?" Opýtal sa Asmodeus celkom zvedavým tónom, pričom Nichiro len pošeptal. "Reibi." To bolo jediné slovo, ktoré zo seba vydal, a potom pokračoval. Bolo to strašidelné, no akokoľvek si myslel že je to Reibi, vedel že je zavretý v Dimenzii Démonov, a Nichiro má od neho kľúč. Bolo to asi to najnemožnejšie riešenie, ale Nichiro nevidel inú cestu. "Bol som vyslaný Shikiom, samotným vodcom klanu aby som zistil čo sa tu deje." Uvedomoval si, že sa rozpráva viac menej s prázdnym lesom, v ktorom dominuje démonická aura. Dúfal že to nebude jeho predtucha, no aj popri týchto myšlienkach len kráčal ďalej, pričom bol veľmi opatrný, a Asmodeus dvojnásob. Aura sa s ich približovaním priamo úmerne zväčšovala. Nechápal však, kto to hovoril, avšak Asmodeus nahodil poriadny facepalm, keď Nichiro povedal to, čo si mohol odpustiť.

Fubukiro Saru

Při slovech starosty jsem začal nad problémem uvažovat. Mají tu jen normálního doktora a dokonce ani žádného ninju... To znamená, že dokud to nezkusím sám, nemohu si ověřit, jestli to je nějaká forma genjutsu, či jiná technika kontroly. Nemůžu dokonce ani určit, jestli se nejedná pouze o nějakou látku, ta by ale měla ze systému člověka nakonec vyprchat a vyloučit se sama, tudíž tu vylučuje už to dlouhé trvání, navíc ti lidé mají občasné záchvaty... Počkat, jestli mají občasné záchvaty, znamená to, že po zbytek času jsou jakž takž normální. Už nejsou u zdroje chakry, i kdyby to byla chakra, protože nejsou u lesa... Takže to není ani genjutsu. Nikdo se nemůže z genjutsu probrat, aby do něj opět upadl, ne tak mnohokrát a ne bez přítomnosti původce techniky. Když to ale není ani droga a ani technika, co to může být? Po dlouhé době se můj prázdný výraz změnil v bezradné zamyšlení, když jsem si skousl spodní ret a podepřel si hlavu rukou složenou, nikoliv však sevřenou v pěst. Nechtěl jsem uvažovat nad démony, rituály a temnotou, protože jsem o těch věcech tak akorát slýchával v povídačkách a sám jsem o nich moc nevěděl. Tady asi už víc nezjistím... Můj pohled nyní sjel k zemi a já sklopil hlavu. "Omlouvám se, ale Vašim lidem momentálně nebudu schopný pomoci, nezbývá mi nic jiného, než zdroj agresivity sám prošetřit," uklonil jsem se, i když pouze mírně, a bez dalších slov jsem se vydal k onomu lesu.

Game Master

"Prosím, pomozte nám." řekl ještě starosta směrem ke chlapci a mírně se zaseknul, nakonec se však rozhodl prozradit ještě něco "Je tu něco... co jsem vám ještě neřekl. Víte, jak jsem říkal, že někteří jsou agresivní blázni bez vzpomínek a jiní mají pouhé záchvaty. Je to tak, že po návratu z lesů jsou normální lidé, ačkoli cítíte, že se v nich něco změnilo. A jak plyne čas, záchvaty se stávají častějšími a častějšími.. až se nakonec po sedmi dnech z lidí stanou nemyslící agresivní kreatury toužící pouze po bolesti a krvi ostatních bez ohledu na přátelé či příbuzné." dokončil starosta a opět se zasekl "A nakonec... umírají v bolestech. Moje žena a syn se vrátili před dvěma dny." dodal smutným, třesoucím se hlasem a po tváři mu sjela slza, kterou však ihned utřel, poté už nechal chlapce jít.

Nichiro pokračoval lesem a náhrdelník na jeho krku stále zářil tmavě fialovou barvou, čím hlouběji do lesa šel, tím více zářil "Moc uvnitř tebe. Obrovská, silná... pulzuje a koluje skrze nás. Cítíme to, ta neuvěřitelná síla, která nám dává moc otce všech démonů. Pojď blíž, pojď blíž a obdaruj nás, neboť tvůj osud je již zpečetěn." ozývalo se neustále lesem jak Nichiro pokračoval, bylo to zvláštní, ale opravdu.. jako kdyby se mu v hlavě ozýval hlas, který ho doslova nabádal k tomu jít do středu lesa. Jak však pokračoval, jeho tělem začala prostupovat mocná démonická aura a jeho tělo se z ničeho nic zastavilo "Hlupáku! Nevíš.. co děláš! Nevíš, co jsi způsobil! Moje moc je-" ozvalo se z ničeho nic v Nichirově hlavě a jeho tělo se najednou opět mohlo hýbat, bylo to jako kdyby ho něco zastavilo, a v zápětí to hned bylo zase pryč.

Fubukiro Saru

Pomalu jsem dorazil na okraj lesa, aniž bych se příliš přibližoval. Nemohl jsem si dovolit riskovat, že to stejné, co se stalo vesničanům, by se stalo mně. Složil jsem několik pečetí: "Iyashibunshin no jutsu," a přede mnou se objevil můj vlastní klon. Stačilo na něj kývnout hlavou a věděl, co má dělat. Ať už je to cokoliv, nemělo by to být schopno rozeznat klon ode mě, takže... měl by fungovat jako ptáček v dole. Klon pomalu vyrazil směrem do lesa, aby zjistil, jestli je les bezpečný pro mě. Já mezitím nervózně pohlížel na něj a na les samotný. Měl jsem z něj mrazivý a špatný pocit. Věděl jsem, že pokud bych tam jen tak bez rozmyšlení vběhl, riskoval bych hodně už jenom z toho důvodu, že sedm dní a byl by se mnou konec. Sedm dní... jak to, že to nikdo nenahlásil dřív? Proč sem nikoho neposlali? Musí to být víc než jen sedm dní a přesto... poslali nás... jenom nás... Pojal jsem podezření, že tu něco velmi smrdí a pach krve to rozhodně nebyl. Dokonce ani nějaká zdechlina zde nekazila vzduch, ne, bylo to něco mnohem prohnilejšího.

Nichiro Akuma

Nichiro bol zmätený kopou udalostí, ktoré sa okolo neho práve udiali. Bolo to vskutku zvláštne, pričom si uvedomoval že by tam nemal ísť, no nadruhu stranu tam chcel ísť. Bola to dilema, avšak nával démonickej aury ho rozochvel, a zároveň ujasnil o tom čo bude robiť. "Tak, očividne sa Vám moja prítomnosť páči. Ukážte sa mi, predstavte sa, alebo niečo také. Pokiaľ to pôjde takto, len sa otočím. Môže to znieť ako blbá výhražka, ale nechcem mať už moc komplikácií. Čo vôbec robíte s tými ľuďmi? Ste démoni? Posadáte ich?" Opýtal sa zvedavo, pričom zastavil, najlepšie by bolo kebyže mu to niečo dá znova signál. "Reibi?" Opýtal sa zmätene, a z ničoho nič sa rozhodol zmeniť smer. Poradil mu tak aj Asmodeus, pretože pokiaľ sa mu nepodarilo dopovedať vetu, musel byť očividne dosť slabý, okrem toho cestou naspäť nič nepokazí. Pokiaľ by o neho stáli, tak sa o to postarajú. Rozhodol sa radšej bežať, vedel že toto celé muselo nejako súvisieť s démonom, a jeho najpresnejšia predtucha, ktorej v celku veril bola tá, že vysávajú Reibiho. Čo nie je dobré, a preto bežal naprieč mŕtvym lesom, nie však so strachom, skôr jeho výraz pripomínal neutrálnosť.

Game Master

Zatímco Kiro se teprve dal směrem k lesu a na jeho hranici do něj skrze klona vstoupil, Nichiro už se nacházel celkem dost hluboko v lese. Snažil se s lesem komunikovat, nedostal však nic, než pouhé zvuky lesa specifické snad pro každý les, hlasy jako kdyby najednou utichly. Záře, kterou vydával přívěsek na jeho krku pomalu slábla a s tím jak slábla Nichiro cítil, jak jeho tělo ovládá touha jít do centra lesa a tentokrát pro něj už nebylo ani zdaleka tak jednoduché odolávat tomu pocitu, který ho tam táhnul. Navzdory všemu však sesbíral zbytky svých sil a vydal se cestou zpět do lesa, rozběhl se zpět po cestě, po které notnou chvíli šel a přitom cítil, jak jeho tělo přemáhá pocit obrátit se a jít do centra lesa. Postupně začal být tento pocit až nepříjemně vtíravý, až si Nichiro, zamyšlen do toho, co se tu děje ani nevšiml, že přímo před ním jde chlapec, se kterým na tuto misi šel a jednoduše do něj narazil někde pár metrů od hranice, kde začínal les. Pocit pomalu slábnul... nemizel, ale jeho účinek a vtíravost se postupně zmenšovala až se pomalu vytrácela do ztracena.

Nichiro Akuma

"O, zdravím. Čo tu robíš?" Opýtal sa, pričom sa pozeral na Saruho, dosť prezieravým pohľadom. "Nevie predsa, že ho to môže zmeniť?" Opýtal sa Asmodea, ktorý len zakýval hlavou. Pričom sa natiahol, a začal rozprávať. "Bol som už celkom ďaleko, ale niečo ma varovalo. Som proti tomuto efektu imúnny, avšak je tu ohromná démonická aura, čo znamená že je tu pravdepodobne extrémne silný démon. Musíme ísť dnu, a zistiť čo to je. Neviem, či to však s tebou bude bezpečné, avšak ako uznáš za vhodné, len potom ak budem musieť, nebudem otáľať a zabijem ťa. Dobre?" Opýtal sa, pričom znel celkom vážne, aj keď to bolo v podstate vtipné. Nichiro už ani nečakal na Sarua, len vykročil, tentokrát však išiel pomaly. Videl, že pokiaľ sa vzdiali, tak sa účinok celého tohto lesa oslabí. To mohla byť výhoda, no pokiaľ tam nikdy nepôjde, nikdy nezistí čo tam je. Ešte raz sa obzrel za seba, na Kira, pričom zvolal. "Tak ideš?" Opýtal sa a potom sebavedome pokračoval dnu, do hlbín lesa. Bol očividne zmätený, no nechcel nič riskovať. Mohol svojími činmi spôsobiť niečo veľmi zlé, a preto sa rozhodol byť dva krát taký opatrný, ako býval doteraz.

Fubukiro Saru - klon

"Dávej trochu pozor!" Okřikl ho klon a narovnal se. "Hmm, zdá se, že ten les sám o sobě nebezpečný není... takže... musí být jiný důvod," přemýšlel nahlas a díval se celkem klidně Nichira. "Přesto mám divný pocit... Hodně divný pocit z tohohle místa," pokračoval ve svém monologu. Snažil se zjistit, jestli na něj nějak les působí, ale krom nepříjemného pocitu a svírání vnitřností nepociťoval nic. Byl to prostě jen les, děsivý, ale jen les. "Dej mi ještě chvilku, ano? Chvíli potrvá, než sem Kiro dorazí," dodal a došel Nichira.


Fubukiro Saru

Klon si dával celkem na čase, ale dosud se mu nic závažného nestalo, neustále v lese existoval a dokonce nebyl ani v nebezpečí, minimálně ne natolik, aby byl zničen. Pomalu jsem tedy i sám vyrazil směrem do útrob temného hvozdu a procházel pěšinkou mezi stromy a nasadil slušnější tempo, abych dorazil co nejdřív a přitom se nezadýchal. Už zdálky jsem viděl, že krom mě samotného, respektive mého klonu, stojí na cestě ještě Nichiro. Neříkal snad, že půjde do sídla svého klanu? Pomyslel jsem si a okamžitě ho nařknul, sice jen ironickou poznámkou a nemyslel jsem to nijak osobně, přesto jsem to udělal: "Jo, tak tohle je to vaše sídlo, jo? Pěkný podrazák je to se mnou v týmu," přičemž jsem stanul vedle Nichira. Mírně jsem se na něj usmál a můj pohled zase okamžitě zchladl: "Teď už můžeme vyrazit..." Přičemž hned na to jsem se dal já i klon na cestu dál.

Game Master

Dvojice shinobi se setkala na hranicích lesa a po krátké konverzaci se rozhodli jít do centra lesa, odkud Nichiro ještě před malou chvílí odcházel, nyní se tam však vracel, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Touha jít do centra lesa byla pro oba dva stále větší a větší a zvětšovala se s tím, jak se k centru lesa blížili. V jednu jedinou chvílí přestal Nichirův přívěsek úplně zářit a klon, jež byl stvořen Kirem se rozplynul bez jednoho jediného náznaku. To už však těla dvojice shinobi neposlouchala a kráčela vpřed zářícímu světlu uprostřed lesa, které mohlo být vzdálené jen několik desítek metrů od místa, kde aktuálně stáli. Přišlo to z ničeho nic, jako blesk z čistého nebe jejich tělo najednou zaplnil pocit a nutkání jít kupředu, a oni se nemohli ani zdaleka toho pocitu zbavit, ba naopak jim přišlo, že čím více se tomu bránili, tím to bylo intenzivnější a přebíralo to větší moc nad jejich tělem a pohybem. Už jen pár metrů a srdce lesa se jim mohlo odhalit v celé své temné kráse.

Nichiro Akuma

"Oo, toto nie je moc dobré." Nichiro sa nemohol podvôliť svojmu rozumu, a všetko ho ťahalo dopredu. Nevedel, ako tomu zabráni, no všimol si že klon, ktorý Kiro vytvoril nebol moc kvalitný, alebo to len bolo moc nátlaku. Tak, či onak sa nezvratne blížili ku srdcu lesa, odkiaľ sa Nichiro predtým vymotal. Teraz už nemal ako, okrem toho náhrdelník ho opustil, čo mohlo znamenať len dve veci, buď si z neho niekto robí srandu alebo sa mu minul. Bolo to ironické, a Nichiro sa cítil dosť blbo, jednak preto že sa nenávratne blížili. Ale stále tam bola možnosť že to nebude nič zlé, však pri najhoršiom sa z nich stanú iní ľudia a ochvíľu zomrú. Týmto sarkazmom sa Nichiro práve zdôveroval Asmodeovi, pričom ani on nevidel žiadne riešenie. Museli tam ísť, museli zistiť čo sa deje. Pokiaľ by to neurobili, misiu by nesplnili. Mohla to byť ťažšia misia, ako by sa mohlo vzdať, no vďaka Nichirovemu pesimistickému cíteniu nebol až taký prekvapený. Jediné, čo ho prekvapovalo bola túžba, túžba potom tam vôjsť. "Nichi? A nie je možné že je to len genjutsu obyčajného Succubusa? Ale kde by nabral toľko aury? Okrem toho je to až moc zvláštne na to aby to bola pravda, no mali by sme rátať aj s touto možnosťou." Asmodeus svojej teórii, potom ako ju vyslovil už ani moc neveril, no aj tak ho celkom zaujímalo čo tam bude.

Fubukiro Saru

Něco převzalo kontrolu nad mým tělem a nutilo mě jít do středu lesa, do jeho samotného srdce, a čím více jsme se blížili, tím byla ta touha ve mně silnější. Můj klon se rozplynul jako nic, což znamenalo, že celou dobu byl pod tlakem anebo že ho něco silného zasáhlo, respektive to spíše zasáhlo mě samotného a klon to jenom schytal i za mě. To není dobré, pomyslel jsem si a snažil jsem se zastavit na místě, nešlo to. To vůbec, ale vůbec není dobré! To je pořádně zlé... Čím víc jsem s vábením bojoval, tím silnější se stávalo. Začínal jsem uvažovat nad tím, jak se z toho dostat. Ale nenapadalo mě zhola nic. Začal jsem tedy těmi nejjednoduššími možnostmi. Začal jsem se soustředit na chakru ve svém těle. Doufal jsem, že to zvládnu, ale o to víc jsem doufal v to, že ta touha je genjutsu. Zastav se, prosím! Řekl jsem sám sobě v duchu a pokusil se provést Genjutsu Kai. "Kai!"

Game Master

"Pojďte blíž... les z vás udělá nositele, poctí vás tou možností nosit v sobě kus pána démons-" ozývalo se opět, tentokrát v hlavách obou chlapců, v jednu chvíli však hlas ustal, v tu chvíli totiž začal Kiro provádět genjutsu kai a k jeho překvapení po několika sekundách jeho tělo najednou bylo uvolněno a okovy nutící ho pokračovat kupředu z něj spadly, i přes to, že primární tužba pokračovat do středu lesa pominula však jeho tělem rezonovala zvláštní energie, která ho táhla do centra lesa, nebylo to však ani zdaleka natolik mocné jako předchozí tužba a dokázal ji celkem s přehledem odolávat. Ačkoli Kiro byl nyní volný na dobu neurčitou, Nichiro stále pokračoval ve svých krocích do centra lesa a nenávratně se blížil k místu, z nějž vyzařovalo jasné světlo, které nevěstilo vůbec nic dobrého. Fakt, že pocit vábící dvojici shinobi do lesa byl genjutsu nižší úrovně nasvědčoval tomu, že váš nepřítel neočekával někoho, kdo bude schopen genjutsu prokouknout, natož prolomit. I přes fakt, že se jednalo o nízkoúrovňové genjutsu však není radno usínat na vavřínech.

Fubukiro Saru

Yattaaaaaaa! Zajásal jsem v duchu, když jsem se uvolnil a mohl konečně volně pohybovat svými končetinami. Nečekal jsem na smilování boží a okamžitě přiskočil k Nichirovi a přiložil k němu svou dlaň a nakoncentroval do ní svou chakru: "Kai!" A zopakoval jsem postup, který fungoval na mě, i na Nichirovi, abych ho z genjutsu dostal. Svou dlaň jsem znovu svěsil podél těla a naklonil se k němu, abych se zeptal: "Jsi v pořádku?" Pozoroval jsem ho se zvýšeným zájmem a začal přemýšlet nad další strategií. Mohl bych ho tu nechat... přilepit ho k zemi a nechat ho tady... jinak by to mohlo pro něj skončit špatně, ale sám to nezvládnu, pomoc potřebuju... Zkoumavě jsem přejížděl Nichira pohledem, nakonec jsem se zeptal: "Já ruším genjutsu, ty bojuješ?" A aniž bych čekal jeho odpověď, postavil jsem se za něj a položil mu ruku na rameno, kdyby náhodou zase došlo k nějakým nutkavým potřebám, pevně ho stisknul a nehodlal pustit.

Nichiro Akuma

Odrazu sa všetko zmenilo, scéna sa stala reálnejšia, a Nichiro sa prebral. "Takže to predsa len bolo genjutsu, mal si pravdu. Takže predpokladám že už musíme len byť opatrnejší." Nichiro sa postavil, a pousmial. "Ďakujem, ale vieš aj niečo iné? Asi by sme si to mali povedať predtým, než sa postavíme tomu, čo na nás to genjutsu uvalilo. Okrem toho genjutsu rušiť viem, ale neviem ho rozoznať, by som povedal." Pričom sa zamyslel. Dokázal ho zrušiť aj ten nováčik, takže pravdepodobne až také silné nebolo. Mohol však byť aj zameraný na genjutsu, čím by bola možnosť že to genjutsu až také slabé nebolo. "Predpokladám že aj tak pokračujeme ďalej?" Opýtal sa, pričom sa obzrel naokolo, pozoroval či tam niečo nebude. Už by sa aj rozkráčal, no chcel si byť istý, že Kiro súhlasí. "Hm, asi to budeme robiť tak, že vždy keď sa nám niečo nezdá aktivujeme to jutsu." Poznamenal úsmevne Asmodeus, pričom si Nichiro len napravil Shiraishiu, ktorá sa mu pri páde uvolnila z púzdra. Potom len pokračoval v nepríjemných pohľadoch, ktoré hádzal po rôznych častiach lesa. Ísť ku zdroju aj inak, ako pod vplyvom genjutsu by mohlo byť výhodné, teda aspoň to, že by objektívne dokázali zhodnotiť situáciu.

Game Master

Po zrušení genjutsu vás zvědavost přemohla a i přes to, že na vás již účinek nepůsobil jste stále pokračovali kupředu do centra lesa. Stačilo pouze několik kroků kupředu a prostředek lesa se vám zjevil před očima. Před sebou jste viděli kamenný oltář, na kterém hořelo několik svíček nezvykle zbarveným plamenem, na oltáři kruhového tvaru byl vidět obrys pro vás neznámé pečetě, která čas od času zazářila do jinak tmavého centra lesa. Najednou, v jednu jedinou chvíli se v kamenném oblouku, který byl jen pár metrů vzadu od oltáře zablesklo a Nichiro padl na kolena, mohl cítit, jak na jeho tělo působí neuvěřitelná démonická aura, obrovská, sálající na něj a tlačící jeho chakru na zem společně i s ním. Asmodeus, dokonce i pod vlivem pečetě klanu Akuma též cítil ten neuvěřitelný nátlak působící na ně. Něco se dělo, něco přicházelo, a ať to bylo cokoli či kdokoli, určitě to nemělo kladné úmysly a soudě dle neuvěřitelné démonické aury to ani nepatřilo mezi nejslabší protivníky.