Game Master

Pokračovali jste cestou, dokud jste nestanuli před obrovským chrámem, prošli jste vchodem a pokračovali po dlouhých, pomalu až nekonečných schodech. Cesta se zdála být neuvěřitelná, nakonec jste však vystoupali až na samotný vrchol, podstavec, dalo by se říci a před sebou jste spatřili obrovské stvoření podobné chakrovému tvoru s maskou na místě, kde by se dal předpokládat obličej, byl to Reibi. Pomalu se zvedl a otevřel oči, jeho pohled spadl na dvojici chlapců před ním "Odvážil ses přijít až sem? I navzdory tomu, že ti je v patách člověk, jež chce ovládnout moc, kterou vlastním? Jsi mnohem bláhovější, než jsem předpokládal, mladý Akumo." dořekl démon a pohledem spadl směrem na chlapce, jež Nichira následoval, na chvíli se zamyslel, což šlo velice jednoduše poznat dle pohledu v jeho očích "Děkuji ti, bez tebe by Nichiro byl již několikrát mrtev." řekl, což pro něj bylo velice nezvyklé "Vaše přítomnost zde mi je však záhadou, moc dobře víš, že moje schopnosti za hranici této bariéry neplatí a tento okamžik není výjimkou. Nemohu vám pomoci, mohu vám poradit, ale to je vše." dodal ještě.

Nichiro Akuma

"Ja som si to akosi k sebe moc blízko nezobral." Pousmial sa, aj keď mu bolo v podstate to, čo hovorí. Bol sústredený na nájdenie Reibiho, a to bolo prvoradé, preto keď ho našli sa trocha potešil, a keď mu rovno skoro vynadal, tak Nichiro len odmerane povedal. "No zdravím. Každá pomoc bude dobrá, tak, môžeš nám poradiť? Robíme to aj pre teba, pamätaj. Teda aspoň si to myslím." Pousmial sa, pričom sa začal obzerať do diaľky, či niekde neuvidí Ichira. Nebolo po ňom však ani stopy, aj keď Nichirov zrak nebol úplne najlepší. "Tak Kiro, toto je ten démon o ktorom som ti hovoril. A žiadne iné miesto tu nepoznám, aby si vedel." Poslednú vetu pošeptal celkom urazene na Reibimu, a potom sa začal zamýšľať nad radami, ktoré im Reibi môže dať, no rovno sa mohol spýtať aj formou otázok. "Tak, ako tu vyhráme nad človekom, čo je pravdepodobne A až S rank? Okrem toho ovláda Hijutsu klanu a bol školený bratom vodcu klanu? Neviem si to moc predstaviť." Povedal zamyslene, pričom pokračoval Asmodeus uprostred Nichirovej mysle. "No, myslím že z tohto moc nadšený nebol, ale nemal by byť rád že sme najskôr prišli za ním?" Opýtal sa zamyslene, aj keď si následovne zrekapituloval situáciu, uvedomil si že Ichira v podstate doviedli k bariére a Nichiro má ten kľúč, takže začal chápať Reibiho zklamanie.

Fubukiro Saru

Byl jsem rozhodně potěšen tím, že naše hledání bylo u konce. Stanuli jsme před obrovským červem, hadem, či co to vlastně bylo. Uklonil jsem se démonovi a zcela vážným tónem jsem řekl: "Omlouvám se, že rušíme a že riskujeme Vaše odhalení, ale není zbytí. Proti muži, kterého sem mimoděk přivádíme, nemáme sebemenší šanci... A nedělal jsem to kvůli němu, prostě jen potřeboval pomoc, tak jsem mu pomohl, nic víc, nic míň," ukončil jsem tím, že jsem nehodlal přijímat jakékoliv zásluhy za Nichirovu záchranu. Jediný, kdo by mi za to měl děkovat, je Nichiro a nikdo jiný. Beztak bych ale jeho díky nepřijal, neboť už jenom fakt, že jsem s ním nyní v týmu, mě povinoval k tomu, abych mu pomohl. Poté jsem se narovnal a otočil se k Nichirovi: "Uvědomuješ si, že teď, když jsi jeho lovce přivedl až sem, máš povinnost ho chránit?"

Game Master

Děláte to i pro mne? Kdyby jsi nejednal příliš uspěchaně a raději zkontroloval veškeré informace, tak by ti došlo, že to všechno bude jen past. Vrhat se do chřtánu neznámému nebezpečí, natož, když je to v Akuma no Kuni od tebe bylo více, než-li hloupé. Ale nejsem tu od toho, abych tě poučoval a jak již zmínil tvůj přítel, je to jen otázka času, než se sem dostane... dřív, či později. Není urozené krve, takže mu orientace zde dělá problémy, ale jak jsem řekl, je to jen otázka času. řekl Reibi celkem přísným hlasem směrem k Nichirovi a jeho výraz se změnil, nebyl naštvaný, ale šlo v něm vidět určité zklamání či něco podobného, na druhou stranu druhý chlapec se prozatím Reibimu jevil jako dobrý hoch, což na poměry vraždícího démona muselo znamenat již hodně "Jak jsem řekl, já vám pomoci nemohu, moje moc je omezená pečetí a nepředpokládám, že by ses chystal ji uvolnit. Proto musíte najít jednoho z démonických pánů... to jsou arcidémoni, kteří vládnout určitým částem démonické dimenze. Zde nevládne nikdo, v zájmu rovnoprávnosti. Ti by vám mohli pomoci, přece jen vycítí z Nichira zdrojovou krev." dokončil Reibi.

Nichiro Akuma

"Démonický páni? Dobre, tak teda drž nám palce. Snáď Asmodeus bude vedieť kam ísť." Pošeptal Nichiro, aj keď mu stále nedochádzalo že je na neho Reibi pravdepodobne naštvatý, aj keď je to skôr sklamanie, no teraz nemal čas riešiť tie veci. Neľutoval že išli za Reibim, predsa len by sa nedozvedeli kam ísť. "Tak ako to funguje s démonickými lordami?" Opýtal sa Nichiro Asmodea, ktorý hneď odpovedal. "Je to dobrý nápad, mám pocit že ich je päť, a nemusíme sa moc trápiť s ich hľadaním, keď vkročíme na ich územie tak si nás nájdu. Neviem však ktorým smerom ísť, predsa len je to tu celkom veľké, a okrem toho nám nemusí pomôcť, ale tak Reibi povedal že z teba môžu vycítiť zdrojovú krv. Neviem čo to znamená, ale k porovnaní arcidémoni sú niečo ako Noctis a Snow, ktorí tiež vládnu, takže musíš byť maximálne zdvorilý a rozvážny. To si pamätaj Nichiro." Povedal Asmodeus, ktorý si začínal uvedomovať situáciu, potom však Nichiro pozrel na Reibiho a pošeptal. "Prepáč za všetky starosti, no strážcu si nevyberieš." Nehovoril to ani moc smutne, skôr vtipne. Bola to dosť stresová situácia a preto sa začal správať skôr optimisticky, pretože by tomu moc nepomohol kebyže sa tam psychicky zloží. Následovne sa otočil na Kira a naznačil mu aby išiel za ním. "Poď, nemáme asi moc času. Natrafíme na arcidémona náhodne by som povedal, pretože sa tu moc nevyznám, no keď prídeme do nejakého regiónu tak si nás nájde, asi by sa moc nepotešil kebyže sa mu tam premávajú dvaja ľudia, no skôr traja." Hneď ako dohovoril, tak sa rýchlejším tempom rozbehol smerom preč od Reibiho, pričom išiel smerom na sever. "Snáď natrafíme na nejakého milého arcidémona." Pomyslel si.

Fubukiro Saru

Začínal jsem si o Nichirovi dělat nepěkný obrázek. Z jeho chování se začal jevit jako... přinejmenším duševně chorý jedinec. Nejenom, že nedokázal řešit situace, které pro něj měly být již banalitou, ale dokonce ani nedokázal řádně uvažovat. "Rozdělíme se," řekl jsem přísně směrem k Nichirovi a zakroutil hlavou: "Nevíme, kam vlastně máme jít, tudíž bude nejlepší, když každý půjde jedním směrem..." Nichiro se mezitím vydal na "sever", jakkoliv se tu zvládal orientovat, no, říkejme tomu sever. Tedy já vyrazil na druhou stranu, na "jih". Hlavně už jsem nehodlal tomu imbecilovi zachraňovat jeho bídný život, to on měl zachraňovat můj zadek, ne obráceně. Jsem jen začátečník! A začínám si myslet, že jsem spíš jeho maminka, která mu stojí za prdelí a snaží se o to, aby se v nejbližší době neutopil v žádné kaluži.

Game Master

"Hodně štěstí, budete ho zajisté oba potřebovat." řekl ještě naposled Reibi, přičemž druhou větu spíše potichu pošeptal jen tak do vzduchu. Poté už sledoval pouze mizící obrysy dvou shinobi a tak nějak doufal, že ani jednoho z nich nestihne osud takový, jako většinu lidí, kteří se kdy odvážili toto prazvláštní a tajemné místo navštívit. Ačkoli oba dva chlapci mířili v podstatě na opačné strany, prostředí kolem nich se zdálo stále stejné a ani v nejbližší době to nevypadalo, že by se mělo změnit, krutá poušť všude kolem nich neúprosně značila, že stále procházeli územím, jež nenáleží žádnému z démonických lordů. Teprve až po několika minutách se konečně jeden z nich dostal mimo poušť, před Kirem se postupně formoval obrovský skalní masiv, který značil přechod na jiné území. Svérázně, ačkoli stále opatrně přešel práh Reibiho území a pokračoval dál démonickou dimenzí, po několika okamžicích však začal něco cítit, nedalo se to přesně vysvětlit, jednoduše cítil, že něco není tak úplně v pořádku. Ještě několik kroků, a před sebou spatřil partičku několika démonů, jednoduše procházeli jen několik desítek metrů od něj, mohli být tak tři, možná čtyři. Netrvalo to dlouho a Kiro se mohl těšit z blízké přítomnosti jeho před chvílí ještě relativně vzdálených přátel, ačkoli ani jeden z nich zrovna přátelsky nevypadal. Situace už začínala vypadat bezvýchodně, když v tom se předtím natolik odhodlaná čtveřice démonstva stáhla, respektive doslova utekla. Z prvotní nechápavosti Kira dostal až pohled za něj, jakmile se totiž otočil, spatřil za sebou něco neuvěřitelného, obrovského démona, jehož samotná přítomnost v chlapci vzbuzovala respekt "Copak se opováží člověk dělat zde? Na místě, jež démoni mohou nazývat domovem?" ozvalo se mohutným a temným hlasem směrem ke Kirovi.

Nichiro pokračoval ještě celkem dlouho svou cestou, než se okolí kolem něj začalo měnit, alespoň částečně. Poušť pomalu získávala jiný nádech, takový prazvláštní modrý nádech a k tomu v písku, ale i jen tak ve vzduchu kolem byly obrovské útvary složené z několika dokonale tvarovaných kamenů. Na rozdíl od Kira se Nichiro však s žádným démonem nepotkal, alespoň prozatím jeho cesta stále zůstávala osamělá, pouze v přítomnosti jeho démona Asmodea. Ačkoli ve své blízkosti neviděl žádného démona, někde hluboko uvnitř sebe cítil, že někde v blízkosti se nachází něco velice mocného.

Nichiro Akuma

Potom ako sa rozdelili to neprišlo Nichirovy ako najlepší nápad, ale nechcel už protestovať. Kiro vyzeral naštvato, a Nichiro aj vedel prečo, no sladké reči si Nichiro doprial vždy až po misii. Ako pokračoval, okolie sa síce menilo, no stále nemal žiadny podnet na to, že vošiel do iného regiónu. "Cítiš to Nichi?" Opýtal sa Asmodeus, Nichiro len prikývol. Dúfal, že to nebude Ichiro, predsa len by to nebolo najpríjemnejšie stretnutie, no zatiaľ veril v tú pozitívnejšiu stránku, pretože čím ďalej išiel, tým sa ho viacej začala zmocňovať myšlienka, že si vybral zlý smer. Mohlo to však byť aj tým že Reibiho sídlo bolo umiestnené na juhu jeho regiónu, jeho mapku však vôbec nepoznal, preto len pokračoval a bol na pozore. Pokiaľ by si ho Ichiro vychytal len tak samého, tak by to mohlo skončiť ešte tragickejšie ako Nichiro predpokladal. Začala sa ho zmocňovať chuť to otočiť naspäť na juh, avšak už zašiel moc ďaleko, a Kira by už pravdepodobne tak ľahko nenašiel. Asmodeus bol rovnako ako Nicihro napozore, a preto len pokračovali ďalej. Bol však unesený prírodou, ktorá tu bola, keďže bola kompletne iná ako v ľudskom svete.

Fubukiro Saru

Všude kolem samá poušť, písek a nic. Všudypřítomná absence čehokoliv mě znervózňovala. Konečně jsem v dálce uviděl skály a tedy i nějakou tu změnu oproti monotónnosti písečných dun. Pomalu, avšak stále rozhodně, jsem se přibližoval k území jednoho z lordů. Brzy mě ale pojala... úzko-citnost. Vůbec jsem nedokázal ten pocit popsat, ale byl tam, hryzal mé vědomí a nedal by pokoje. Brzy jsem na zdroj toho pocitu narazil. Nedaleko ode mě se již potulovala skupinka démonů, byli jenom tři anebo čtyři, přesto tu ale byli a určitě tu bylo v okolí i více. Bylo to to místo, které vyvolávalo tak divný pocit, ale i démoni nebyli zrovna popsatelným úkazem. Bohužel pro mě si to ale vykračovali mým směrem a já ani neměl kam pořádně utéct, ne že bych měl šanci jim utéct, natož s nimi bojovat. Situace už byla kritická, protože si dozajista oni všimli i mě, a o to horší to bylo, když už byli takřka u mě. Naštěstí, jejich rozhodné obličeje náhle ztratily veškerý elán, celá partička se otočila a doslova vzala nohy na ramena. Nechápal jsem, ale začal jsem se obávat, že, jakmile se otočím, čeká mě nemilé překvapení. Ale popravdě, bylo tomu naopak. Jak tomu už bylo zvykem, uklonil jsem démonickému lordovi a ospravedlnil se: "Mé jméno jest Saru Fubukiro a omlouvám se, že jsem zavítal do Vašich končin, neb nebyla to má volba, byl jsem k tomu donucen politováníhodnými okolnostmi, nezmiňuje fakt, že jsem neměl tušení o možnosti navštívit takovéto místo." V úklonu jsem však zůstal a pokračoval v řeči: "Doufám, že prominete mou troufalost, ale nemohu jinak, než-li Vás požádat o pomoc..."

Game Master

Kiro si mohl všimnout pobaveného výrazu démona, jen zkřížil své ruce na prsou a potom se podíval seshora směrem na Kira, se stále stejným pohledem začal mluvit "Reibi je v nebezpečí? To snad není možné, historie se opakuje." ozvalo se směrem od obrovského démona, v tu chvíli tě chytil za pravé rameno a najednou jste se zjevili přímo vedle Nichira "Zdrojová krev? Je to snad dědic krále?" proběhlo démonovi v hlavě a jeho pohled spadl na Nichira "Ichiro sem nepřijde, neodváží se sem. Již jednou se pokusil ovládnout moc Reibiho a byl z démonické dimenze vyhnán, nedovolí si se sem vrátit." prohlásil sebejistě a s majestátním tónem démon, v tu chvíli mohl Kiro i Nichiro pocítit přehnanou sebejistotu, kterou tento lord měl. Najednou, z ničeho nic se Ichiro zjevil ze stínu jen pár metrů za vámi "Jak se opovažuješ? Byl jsi vykázán pěti démonickými lordy a již nikdy jsi se neměl vracet! Jen proto jsi byl ušetřen." řekl lord a v jeho rukách se začala formovat koule koncentrované démonické chakry "Byl jsi varován." dodal a vzápětí kouli vrhnul směrem k Ichirovi.

Nichiro Akuma

Nichiro len pokračoval, jeho pocit sa čoraz zosilňoval, no stále nič nevidel. Nevedel ani ako dlho už kráčal, až sa to stalo. Vedľa neho sa objavil obrovský démon, ktorý v ňom vyvolal pocit radosti. Konečne ho tam niekto našiel, až potom uvidel Kira. To bol ten moment, kedy si uvedomil že ho tu doviezol práve on, no aj tak bol pomerne rád. Keď mu démon začal rozprávať o Ichirovy, tak sa len usmial a pošeptal. "Bolo by neslušné nepozdraviť sa. Volám sa Nichiro Akuma, a ďakujem za prejavenú pozornosť. Ako sa to však zdá, Ichiro tu už niekde bude. Snažil sa nás zabiť, a získať kľúč k Reibimu, a myslím že náš útek ho moc neodradí." Keď dokončil, tak sa potvrdilo porekadlo my o čertovi a čert o nás, a Nichiro sa zjavil. Démona to očividne nepotešilo, tudíš sa začal obraňovať. Nichiro tam len stál, stále mal v sebe ohromnú dávku rešpektu, ktorú prechovával voči tomu démonovi. Dalo by sa povedať že mal k nemu rovnaký rešpekt ako k Reibimu na začiatku, keď ho prvý krát stretol. Čakal však, ako sa táto situácia vyvinie, no nepredpokladal že by bolo Ichirovy odpustené už po druhý krát.

Fubukiro Saru

Sotva jsme si stihli promluvit, už jsme byli zase někde jinde. Démonův výraz jsem neviděl, neb jsem zůstal v úklonu a až nyní jsem se narovnal. "Nichi?" Podivil jsem se nahlas, nečekal jsem, že jsou démoni schopni něčeho takového, ale tak byl to přeci jenom jeho lord, arci-démon anebo tak něco. Nadšení ze shledání, které však nebylo, muselo tak jako tak počkat. Nedlouho na to, co jsme se my objevili u Nichira, objevil se za námi nezvaný host, přesto již dlouho očekávaný, Ichiro. Nezdálo se, že by démonický lord hodlal na cokoliv čekat a okamžitě se dal do útoku. Podíval jsem se vážným pohledem na Nichira: "Musíme odsud, musíme zpátky do normálního světa, nebo nás tohle místo zničí... není pro lidi... musíme pryč!" Ale vůbec jsem netušil, jak se odsud dostat. Nehodlal jsem bojovat v prostředí, které bylo naprosto mimo mé chápání, chápal jsem ale jednu věc, rozhodně nebylo kompatibilní s mým tělem. Neměl jsem ani sebemenší tušení, co to se mnou udělá, ale věděl jsem, že něco bylo špatně... Démoni, tohle místo, všechno pracovalo proti nám.

Game Master

Energetická koule vyslaná jedním z démonických lordů letěla směrem oproti Ichirovi, ve chvíli, kdy mělo dojít ke kolizi mezi Ichirem a koulí se však před chlapcem zformoval oheň a celá koule zmizela v neznámu "Snad si nemyslíš, že bych přišel nepřipraven? Moc si věříš, Abaddone!" vykřikl Ichiro a jeho tvář se propadla do téměř psychotického smíchu, na druhou stranu na tváři arcidémona, nyní vystupujícího pod jménem Abaddon se zjevil výraz znamenající obavy "Ovládl démonický oheň a to i mimo svět lidí, nyní je seriózním nepřítelem dokonce i pro mne. Musím dát zprávu ostatním a co nejdéle ho zdržet." pomyslel si Abaddon a podíval se směrem na dvojici shinobi vedle sebe, to už však Ichiro směrem k nim vyslal ohnivou kouli zbarvenou do tmavě fialové barvy, Abaddon vyblokoval kouli pravou rukou, která ihned vzplála "Kso..." pomyslel si démon "Musíte odsud zmizet. Ichiro se stal seriózní hrozbou, informujte Shikia, že proroctví se začíná naplňovat. Zdržím ho zde co nejdéle to bude možné, bylo mi ctí." dořekl Abaddon a mávnul rukou, v tu chvíli se dvojice shinobi zjevila před branami sídla klanu Akuma v Akuma no Kuni.

Nichiro Akuma

Keď uvidel ako sa démonická guľa stratila v ohni, tak mu padla sánka. Keď už aj arcidémon uznal Ichira ako silného nepriateľa, mohlo to znamenať len to, že naozaj silným nepriateľom bol. Keď sa ocitli naspäť v Akuma no Kuni, tak sa Nichiro len pozrel na Kira a spustil. "No, mám pocit že ho ešte stretneme. Každopádne sa teraz asi vraciame, však?" Opýtal sa, pričom sa pomaly rozkráčal. Bola to dlhá cesta, ale v podstate to už bola len odmena za celú tú strastiplnú cestu ktorú absolvovali. "Tí démonický lordi vyzerajú dosť silne, však?" Opýtal sa, no potom len pokračoval bez rečí, až keď ho napadlo že by sa mal poďakovať. "Mimochodom, som rád že sme na seba náhodne natrafili. Môžem ti ďakovať za pár zachránených životov." Pritom sa pousmial, pretože chcel pôsobiť milo, okrem toho Kiro nevyzeral ako osoba, s ktorou by nevedel vychádzať, keďže nebol afektovaný, a zároveň nebol ani extrémne záporný, trocha mu pripominal Keiko, aj keď tú už dlho nevidel, a preto zvyšky cesty spomínal aj na ňu. Celkom dobre si pamätal, čo si toho odžili, aj keď sa poznali len celkom krátko.

Fubukiro Saru

Byl jsem tak šťastný, že jsme unikli našemu zpečetěnému osudu. Konečně na vzduchu, konečně! Tak rád jsem se zhluboka nadechl a uvolnil veškeré to napětí v mém těle. Bylo to jako se znovu narodit. Taková to byla úleva. Stále se nad námi ale vznášel celkem škaredý mrak. "Musíme se co nejdříve dostat k... Shikiovi? Tak bylo jeho jméno, že?" Řekl jsem tázavým tónem a změřil si Nichira pohledem. Pak jsem se jen mírně usmál, nebo spíše jeden z mých koutků se dostal do úsměvu, druhý zůstal kamenný: "Není zač, kočičko, ale dávej si pozor, sice máš víc životů, ale přeci jenom... jednou dojdou a ne pokaždé budu poblíž." Vypláznul jsem na něj jazyk a ušklíbl se. V tu chvíli jsem také vyrazil na cestu a snažil se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby nás Ichiro dohnal. Ta představa byla tak hrůzná, že nebyla ani popsatelná, rozhodně bychom už tak snadno neunikli.

Nichiro Akuma

"Hej, volá sa Shikio." Dodal Nichiro, pričom sa začal zamýšľať nad rôznymi vecami, ktoré mu práve išli cez hlavu. Bolo to snáď aj pravidlo, že cesty naspäť trvali vždy dlhšie, avšak tentokrát to platilo dvojnásob. Táto misia ho vskutku prekvapila, nečakal že by Ichiro bol reálny, a už vôbec nie že by sa ho snažil zabiť. Šanca, že zostane v Dimenzii Démonov bola minimálna, a bude to len otázka času, kedy ho bude musieť Nichiro znova stretnúť, a bojovať s ním. Rozhodne plánoval byť na ďalší boj oveľa pripravenejší, no zároveň tam boli ďalšie veci, nad ktorými sa Nichiro musel pozastaviť. Jedna z nich, a pravdepodobne aj tá najhlavnejšia bolo proroctvo, o ktorom démon, ktorý sa pravdepodobne volal Abaddon hovoril. Ichiro poznal všetko lepšie, ako techniky, štýl boja, prostredie, históriu, a dokonca aj svoje poslanie. Ako démona má ducha, ktorý patrý medzi démonické rasy. Ako by nestačilo, musí mať unikátne vlastnosti. Bol však starší a rozhodne lepšie pripravený. Želal si aby mohol byť pripravený na ďalšie stretnutie, no nevedel či s týmito novinkami strýka ohúri. Aj keď Nichiro predpokladal že Shikio už o všetkom vie. Začal si robiť plány, pretože musí zosilnieť. Jediné čo Ichiro nemal bola urodzená krv, no keďže Nichiro netušil čo to znamená, nemohol z toho vyťažiť žiadnu výhodu. Jeho plány sa dostávali do rovnakých rovín ako boli vtedy, keď stretol Keiko. Nebolo to však zo sebeckých dôvodov, hlavne chcel ochrániť Reibiho, a nechcel robiť zbytočný rozruch. Okrem toho sa tam však nájde aj kúsok sebectva, chcel dokázať že dokáže byť silnejší ako jeho starší brat. Nebolo to však také ľahké, keď už mohol zápasiť s Arcidémonm, pričom Nichiro ešte nie je ani Chuunin. Istý úsek, kedy sa už dostali z Akuma no Kuni venoval myšlienkové pochody proroctvu, ktoré sa malo naplniť. Zase bol úplne mimo vec, no chcel aby mu Shikio už všetko povedal. Nemalo zmysel niečo zatajovať, keď po ňom išiel jeho starší brat v túžbe po moci. "Nichi?" Ozvalo sa z ničoho nič, keď sa Asmodeus snažil narušiť tichú chvíľu. "Čo ak nabudúce nebudeme mať také šťastie? A vôbec uvedomuješ si že sa s ním budeme musieť niekedy biť, bez hociakej pomoci?" Nichiro len prikývol hlavou, pretože vedel že sú na tom dosť biedne. Bol tam Reibi, ale s tým Ichiro už očividne predpokladal. "Ale zase, musíš uznať že máš vtipných súrodencov, úplne protiklady. Moka je dobrá a milá, Ichiro zlý, a možno nebude až taký zlý kebyže ho spoznáme, ale to sa asi nestane. Myslím že je tradícia že tí strední sú vždy nevydarení." Zasmial sa Asmodeus, pričom to bolo celkom z chuti. Nichiro sa neubránil menšiemu úšklebku, pričom si stále prehrával obidve stretnutia, ktoré už s Ichirom mali. Chcel sa poradiť so Shikiom, a rovnako aj s Mokou, aj keď návštevu do Svetlej Ríše už moc riskovať nechcel. Netrvalo dlho, a ocitli sa v Celeste. Nichiro si to namieril rovno do hlavnej veže, kde spolu s Kirom našli Shikia. Nichiro zaklopal, chvíľu počkaj a vošiel. "Ahoj strýko, asi by som ti mal zreferovať čo sa stalo. Tá misia bola Ichirova pasca dostať ma, aby mohol ovládnuť Reibiho moc. Okrem toho spomínal že chce získať aj Alucarda, ktorého stráži Moka. Myslím si že to nie je nič moc situácia. Ešte stále žije. Utiekli sme pred ním do Dimenzie Démonov, kde sme išli za Reibim, ten nás zase poslal inde. Našiel si nás démonický lord, hm ako sa to len volal, a Abaddon. Ten sa za mnou teleportoval spolu s Kirom, tesne predtým ako nás našiel Ichiro. Naučil sa ovládať démonský plameň aj v Dimenzii Démonov. Mohol som si odvodiť že zosilnel. Abaddon nám prikázal ti dať tento vzkaz. No vlastne povedal že ti máme povedať že proroctvo sa začína naplňovať. To by bolo tak všetko. Potom by som s tebou chcel ešte hovoriť o súkromí, ak máš čas." Povedal to celé celkom odmerane, pričom sledoval celú miestnosť, a zároveň aj strýkov výraz na tvári keď rekapituloval ich misiu.

Fubukiro Saru

Po zbytek cesty jsem byl ticho jako jemný vánek přinášející jaro. Jen jsem sledoval Nichira, respektive jeho záda. Pomalu jsem opouštěli toto, dá se říct prokleté, či zpropadené místo a já si vzpomněl, že jsme na něco docela zapomněli. Aniž bych cokoliv Nichirovi řekl, otočil jsem se a začal jsem utíkat směrem k vesnici, ve které jsem se dozvěděl tolik informací o tom, co se vlastně dělo. Musel jsem zjistit, jestli jsme něco změnili, jestli jsme nějak pomohli. Musel jsem zjistit, zda-li jsou všichni v pořádku anebo jestli ne. Chtěl jsem, toužil jsem, přál jsem si, abych došel do vesnice a všichni v ní byli v pořádku a zdrávi. Obával jsem se však, že to bylo nebezpečné a hloupé rozhodnutí. Přesto jsem nemohl prostě odejít v nejistotě a v pochybách. Prostě jsem nemohl přejít potřebu ujistit se o bezpečí a zdraví vesničanů. Svižnými kroky jsem si to razil směrem k vesnici a již zdálky se snažil zjistit, je-li vše v pořádku. Doufal jsem, že vesničané budou oslavovat anebo tak něco, že budou na ulicích a budou se radovat z toho, že je všechno v pořádku. Zároveň tu byly i temné myšlenky na to, jak to bude vypadat, pokud se Ichiro dostal do vesnice a pokud jeho vliv na ni nepřestal působit.

Game Master

Kiro pomalu procházel bránou vedoucí do vesnice. Naneštěstí oslava ani cokoli jiného se očividně nekonalo, naopak však nešel vidět ani žádný smuteční průvod či cokoli tomu podobného. Ihned, jakmile se Kiro jen přiblížil k centru vesnice k němu přišel starosta, v jeho očích šel vidět prosebný pohled, toužící po odpovědích "Před pár hodinami umřel další z nás... pomozte nám prosím." řekl úzkostlivě starosta a zavedl Kira směrem do místnosti, ve které mohl Kiro vidět sedm lidí v oddělených celách, každý z nich v různých fázích zvláštního procesu, jehož tajemství nyní již Kiro znal jako jediný v celé vesnici "Ještě sedm lidí trpí pod nemocí, pomozte nám prosím." řekl ještě jednou starosta a předvedl Kira před svou ženu a dceru doufajíc, že s tím Kiro něco udělá. Všechno teď záleželo pouze na Kirovi, protože Nichiro byl touto dobou již dávno na cestě do Celestu, aniž si snad dokonce všiml toho, že se jeho týmový parťák doslova vytratil kdesi za ním v neznámu Akuma no Kuni.

Z ničeho nic do místnosti vešel, či doslova vtrhnul Nichiro a šlo na něm vidět, že má pravděpodobně něco velice důležitého na srdci, čeho si však Shikio jako první všiml bylo to, že nikde kolem něj neviděl Kira. Jakmile se Nichiro rozmluvil, krev v žilách Shikia se zastavila, ani zdaleka to nezlepšilo to, že Kiro nebyl k nalezení "Proroctví se začíná naplňovat? To může znamenat pouze jednu věc... mělo mi to dojít hned, dnes je ten den a ještě k tomu ten zvláštní sen, který Nichiro měl..." problesklo Shikiovi hlavou v té záplavě informací, kterou ho Nichiro zaplavil "Proroctví se začíná naplňovat... Ichiro je zpět... Reibi je v nebezpečí... a Abaddon pravděpodobně nedopadl dobře, protože ovládnout démonický plamen v démonické dimenzi je zakázané kinjutsu našeho klanu, zapovězené již několik generací pro nebezpečné vedlejší účinky, které to má... to vůbec není dobré." řekl Shikio a snažil se vystupovat co nejvíce v klidu, ačkoli se mu to moc dobře nevedlo "Není čas na řeči Nichiro, musíme konat, dokud ještě máme čas. Zajistili jste s Kirem tu vesnici? To je zdroj, bez kterého se Ichirovi nepovede získat přístup k Reibimu." dodal ještě zvědavě Shikio.

Fubukiro Saru

Ani mě nepřekvapil fakt, že vše zůstalo při starém, nyní jsem ale věděl, jak lidem pomoci, nebo jsem alespoň doufal, že jsem znal postup. Trochu jsem se ale obával výsledku, přeci jenom to byli lidé, kteří nikdy předtím nepoužili techniku, ani necvičili svou chakru a tenketsu. Vážným pohledem jsem přejížděl mezi starostou a nemocnými a rozmýšlel se. Po chvíli jsem vážným tónem řekl: "Mohl bych jim pomoct, ale... zabere to dost času a navíc... není to až tak bezpečné. Nejenom pro mě, ale hlavně pro ně... Mohl bych je během toho zabít, nevím, co jim to udělá, trvá to a navíc... obávám se, že nebudu mít dost chakry na to, abych vyléčil všechny... respektive abych je zbavil toho, co je přeměňuje, jestli je to vrátí do původního stavu... to už je jiná otázka," chvíli jsem smutně hleděl na starostu. Sám jsem nevěděl, co se jim stane, jestli to vůbec pomůže, ale něco jsem udělat musel. Byl to zločin proti přírodě, proti rovnováze a já měl povinnost s tím něco udělat. Rozhodnutí bylo ale na starostovi: "Stačí říct a já s tím začnu... Čím dřív se rozhodnete, tím lépe pro všechny..."

Nichiro Akuma

Nichiro počúval, pričom sa moc nepotešil, keď si uvedomil že Kira stratil po ceste, respektíve že sa mu vytratil. Nahodil dosť kyslý vystrašený výraz, no potom sa snažil znormalizovať, a zachovať chladnú hlavu. Zase sa dostával do situácie, kedy sa snažil myslieť optimisticky, ale nebolo to také ľahké. Ani Shikiovi sa nedarilo zachovať chladnú hlavu, a to už niečo znamenalo. "No, priznám sa. Neviem kde je Kiro. Je možné že sa vrátil do práve spomínanej dediny. Ja som nad tým neuvažoval, ale to v podstate celú misiu. Mám minimálny prístup k informáciám, ale na to som si už zvykol. Ako to že dokáže ovládať také silné veci, netreba na to byť z vládnucej rodiny, a pokiaľ je to môj súrodenec. Spomínal že ho Kuroaru naučil aj vchádzať do snov. Veci ktoré sa mne môžu snívať, a vlastne doslova." Spôsobil týmto nechcený vtip, ktorý nechcel, a preto sa zatváril ešte zvláštnejšie, no potom sa pozrel znova na Shikia. "Ale Ichira sami s Kirom neporazíme. Ovláda veci o ktorých sa mi ešte ani nezdalo. Okrem toho jeho démon, je to všetko iná liga. Nepomôžeš nám?" Opýtal sa celkom rázne, pretože si aj Shikio uvedomoval aka je situácia, no potom už len čakal na reakciu, poprípade konanie Shikia.

Game Master

Jakmile začal Kiro mluvit, tak starosta hned zpozorněl, sice moc nerozuměl tomu, co Kiro říká až na pár základních znalostí, ale to mu nevadilo. Zasekl se teprve až v tu chvíli, kdy prohlásil, že by to mohlo lidi z jeho vesnice, a potom, co se dozvěděl, že nebude Kiro moci pomoci všem se zasekl ještě více "Dobrá. Chápu vás a i přes to vám děkuji za vaši snahu nám pomoci. Začněte prosím ihned, lidé jsou připraveni, můžete začít s kým chcete, nebudu ovlivňovat vaše rozhodnutí komu pomoci." dodal starosta s těžkým srdcem a poté odvrátil zrak od všech lidí v místnosti, přičemž jen tiše doufal, že metoda, kterou hodlá Kiro použít bude účinná dostatečně na to, aby se mu povedlo zachránit alespoň tolik vesničanů, kolik bude možné. Ačkoli byl vychován jako poctivý muž, který nesmí a nedělá rozdíly, tak v koutu své duše doufal, že Kiro vybere akorát jeho rodinu mezi šťastlivci, kteří přežijí, sám to však nemohl ovlivnit, zavázal se k tomu, že bude naprosto nestranný a to hodlal dodržet za každou cenu, protože moc dobře věděl, že i kdyby takto zachránil svou rodinu, tak by mu to nikdy neodpustila.

Shikio se zadíval zvláštním pohledem směrem k Nichirovi a při kontrole a následném vzatí několika svitků mluvil "No, můžeš jen doufat, že se vrátil. Protože vesničané jsou klíčem k tomu, aby se Ichirovi povedlo získat přístup k Reibimu, pokud tam Kiro není a nějak nepracuje na situaci, pravděpodobně jsme ztraceni, musíš trochu přemýšlet, než něco uděláš Nichiro... chováš se jako úplný začátečník, co je to poslední dobou s tebou?" prohlásil Shikio mírně rozčíleně "Kuroaru je stejně jako já jedním z nejmocnějších členů klanu, pokud chce něco Ichira naučit, tak ho to naučí, ale to, jak správně strategicky daná jutsu použít už ho nenaučí a fakt, že Ichiro použil démonický plamen v démonické dimenzi to dokazuje, vedlejší efekty takového bláznovství mohou mít neuvěřitelné vedlejší účinky... ty sám moc dobře víš, že tě pouze vedu tvou cestou, neukazuji ti, kudy máš přesně jít." dodal ještě Shikio, to už se však vedle něj a Nichira zformoval Archon ve své lidské formě a kývnul hlavou směrem k dvojici mužů.

Fubukiro Saru

Nečekal jsem, že se mnou bude tak rychle souhlasit, ale zároveň mě to ani natolik nepřekvapilo, přeci jenom moc možností jim nezůstávalo. "Pokud Vám to tedy nebude vadit, začnu s Vaší rodinou," pronesl jsem zcela vážným tónem: "Výsledky procedury jsou neznámé a hrozí, že se něco nepovede, a protože Vy jste ten, kdo k tomuto svolil, měl byste nést také i nejvyšší zodpovědnost za to, co se stane..." Nedělal jsem to proto, abych starostovi pomohl a ulehčil mu, ale proto, že jsem povolení měl od něho a ne od rodin ostatních. Nechal jsem se tedy dovést k členům jeho rodiny a bez větších obav jsem se k nim přiblížil, přeci jenom to byli stále jenom lidé a pod vlivem sedativ, navíc neexistoval žádný způsob, jak je "léčit" na dálku. Sedl jsem si v kleče k nim a nadzvedl oblečení v oblasti břicha, protože to je právě oblast, kde je chakra nejkoncentrovanější. Ruce jsem přiložil právě na toto místo a začal jsem se soustředit. Mým jediným cílem bylo do těla nakažených lidí dostat alespoň nějakou část chakry, která by měla být schopna vypudit tu démonickou.

Nichiro Akuma

"No, v podstate som len poslúchol Abaddona." Pošeptal, pričom len počúval Shikia. Moc sa v dedine nezdržal, preto sa nad ňou moc ani nezamýšľal. Nechcel teraz rozmýšľať nad svojími chybami, predsa ich len bolo až moc na to aby sa mohol racionálne zamyslieť. Nevedel čo sa bude diať, no predpokladal že sa vráti naspäť. Zatiaľ tam zostal stáť, pričom sa tváril tak zvláštne. Pôsobilo to nahnevano, no neuvedomoval si to. Chcel to napraviť, no zároveň ho držala istá dávka flegmatizmu, ktorá bola celkom silná. Vedel však že to nemôže vzdať, preto sa len usmial. "Ospravedlňujem sa, na tejto misii som urobil viacej chýb ako bolo dovolené, ale nie je to pre mňa ľahké, vieš." Keď to dokončil, pomaly sa rozkráčal smerom ku dverám, pričom sa nenápadne pozrel na Archona. "Ja teda pôjdem naspäť, snáď to stihnem v čas." Pričom svoj nenápadný pohľad znova opakoval, dúfajúc že ho tam dopraví trocha rýchlejšie, no zároveň si povedal že strýko je dosť naštvaný už aj bez toho. Ale zase tu bol nápor informácií, pod ktorými Nichiro strácal zdravý úsudok a robil to, čo si myslel že je správne. A keďže má Nichiro dosť pomätenú mienku o pravde, väčšinou dáva na démona. Tentokrát však nedal.

Game Master

Na tváři starosty šly vidět smíšené pocity, na jednu stranu byl rád, že chlapec vybral jako první jeho rodinu, na druhou stranu se mu v hlavě přemítala jeho slova o tom, že jeho rodina může stejně dobře i zemřít, na druhou stranu, pokud se to nezkusí, tak zemřou tak jako tak, takže to chtěl riskovat. Po svolení chlapec ihned popošel k lidem a započal s jejich léčbou. Starosta jen nevěřícně koukal a moc dobře nechápal, co se tu teď děje, v podstatě mohl jen doufat, že se nestane nic špatného. Po několika minutách chlapcova snažení šlo vidět, jak se kolem těla jeho cíle zjevuje jakási temná aura, která však postupně vyprchávala a doslova mizela v okolí stejně zvláštně, jako se i zjevila. Po tomto úkazu chlapcův cíl ihned získal zpět své vědomí, ba co víc dokázal dokonce úplně normálně fungovat - mluvit, chodit a tak podobně, nic z oněch dní si však nepamatoval... A tak po prvním úspěchu na svém prvním cíli se Kiro odhodlal pracovat dále na léčbě všech postižených vesničanů, starostovou manželkou počínaje, vesničanem konče.

"Ach... Nichiro Nichiro, já tě vůbec nepoznávám, nemůžeš se nechat tak jednoduše rozhodit, v souboji nepřítel nezná slitování, faktem zůstává, že nebýt Fubukira, pravděpodobně jsi již mrtev..." řekl rozhořčeně Shikio a jakmile se Nichiro vydal směrem ke dveřím, tak se jen plácl po čele a ukázal mu rukou, aby se k němu Nichiro vrátil "Nemáme čas vážit celou tu cestu zpět, pro tentokrát udělám výjimku..." řekl chladným a přísným hlasem a kývl hlavou na Archona, ten ihned pochopil a než se stihl Nichiro nadát, tak stál před branami vesnice, kterou moc dobře znal. Shikio se rozvážným krokem vydal směrem k budově, kde se nacházel Kiro, nebylo pro něj těžké přijít na to, kde bude, protože moc dobře cítil veškerou tu démonickou chakru a energii, která doslova čišela z dané budovy plným proudem "Snad ještě není pozdě... nemůžeme si dovolit chybovat." pomyslel si Shikio a mírně přidal na kroku.

Nichiro Akuma

Nichiro sa nechal teleportovať, pričom sa snažil zabrániť obrovskému pilieru výčitiek, ktoré na neho Shikio privolával. Nebolo to také ťažké, pretože misia bola v plnom prúde, veril že ešte bude mať šancu zažiariť, aj keď tomu tak mocne neveril. Okrem toho sa pozeral na budovu, ku ktorej Shikio mieril. Nichiro predpokladal že tam bude ich bod záujmu, čo boli nakazení ľudia, keďže cítil nádhernú démonickú energiu. Hneď po chvíli ako sa rozkráčal Shikio ho Nichiro následoval, radšej sa chcel držať v úzadí, akoby mal spôsobiť ďalšie zbytočné problémy. Celkom ho zaujímalo ako na tom budú nakazení ľudia, taktiež by sa mal po misii pravedpodobne poďakovať Kirovy, aj keď na to bolo ešte času dosť. Najradšej by mu to odplatil záchranou, no potom sa len pozrel na Shikia, a aby narušil jeho sklamanie sa spýtal. "Ako dlho si myslíš že Abaddon dokázal zdržať Ichira? Nemal by ho arcidémon jeho rozmerov ľahko zabiť?" Hneď po otázke nechcel rozvíjať ďalšie debaty, stále cítil strýkove sklamanie,a v podstate mu aj chápal, aj keď na neho začali doliehať výčitky. Dokázal sa však emocionálne obrániť, predsa len každý robí chyby, aj keď Nichiro ich robí v poslednej dobe viac.

Fubukiro Saru

Má metoda fungovala i na normální lidi, což mi bylo příjemnou úlevou, moc dlouho jsem si ale ulevit nemohl. Pomalu, přesto celkem svižným tempem, na to jak složitý proces to pro mě byl, jsem dostával nakažené z jejich stavu. S každým dalším jsem ale cítil nehoráznou únavu. Ačkoliv jsem měl poměrně velkou zásobu chakry, i tak jsem ji za dnešek již použil dost a toto byl další výdej navíc. U jednoho takového případu jsem se najednou zastavil uprostřed procesu předávání chakry. Hlava mi klesla níž a já na chvíli nedokázal koncentrovat chakru dál do svých dlaní. Otočil jsem se na starostu a již mírně povadlý únavou jej požádal: "Mohl bych prosit o nějakou vodu a něco k jídlu? Nemusí to být moc, ale začínám cítit, že nadále už moc dlouho nevydržím..." Na chvíli jsem se odmlčel a nic nedělal. Po chvíli jsem znovu přitiskl ruce k tělu nakaženého a pokračoval v procesu "léčení". Doufal jsem ale, že minimálně s tou vodou si někdo pospíší, protože se mi pomalu začínalo svírat hrdlo. Hlavně nesmím usnout... hlavně nesmím ztratit koncentraci... hlavně... snažil jsem se udržet sám sebe v chodu vlastními myšlenkami, ale mé síly mě pomalu, ale jistě opouštěly.