Shirōbei Yoshitoki

Kouř? Hmm... očividně má strach... řekl jsem si pro sebe, poté kouř dorazil až ke mě Sakra, budu si muset dávat pozor! Brnění! pomyslel jsem si a rozeběhnul jsem se směrem k meči, který v kouři naštěstí zářil bleskem, v půlce cesty jsem však pocítil velmi zvláštní pocit Něco narazilo do bariéry? optal jsem se sám sebe v duchu, v tu chvíli se ozvalo obrovské jiskření a tyč spadla na zem a na zemi praskla a zlomila se na několik desítek kousků. Kvůli tomu, že jsem se soustředil na tyč už jsem však nestihl doběhnout ke Kataně a tak mě zasáhnul Kunai jednou části do nohy a pořezal mě tam Jau! Sakra! vykřikl jsem a podíval jsem se na svou ránu, ovázal jsem si ji kouskem oblečení, potom jsem se postavil a pousmál se Raikou Raiken: Raikyū vykřikl jsem a vytvořil jsem mezi svým meči bleskovou kouli, kterou jsem poslal zhruba do míst, kde jsem cítil přítomnost toho kovu Výbuch z té koule ho zasáhne ikdyž nebude přímo na tom místě... pomyslel jsem si...

Toshi Takari

Tyč praskla a zlomila sa na niekoľko častí, to je nanič, pomyslel som si, keď som však stále zo zavretými očami pocítil, že môj kov spomalil, zasiahol svoj cieľ, usmial som sa, ale čo je ..... zbadal som záblesk svetla, následne nastal akýsi výbuch, stál som pomerne ďaleko od miesta kde som vyslal kovovú tyč, štastie pre mňa, takže on dokáže určiť všetko čo blesk zasiahne ? V tomto sa mi celkom podobá, pousmial som sa, dal som dlaň ruky tak aby mi do očí nevletel prach zo zeme ked tá vec vybuchla, tie tyče, mávol som rukou, dalšia tyč prudko narazila do tej elektrickej ohrady, súčasne s druhou na celkom inom, mieste, Kage Bunshin no Jutsu, povedal som spravil pečať a vytvoril svoj klon, Henge no Jutsu... , mrštil som Fuuma Shuriken do miest kde sa nachádzal skrz hustý oblak dymu, Kage Shuriken no Jutsu, pomyslel som si, Fuuma Shuriken mieril priamo naňho, bol veľký avšak kvôli dymu nešlo spozorvať dobre ani tento, další ukrytí v tieni mieril priamo ponad jeho hlavu, je čas prehodiť si strany, pomyslel som si, stále mám tie tyče skrz to elektrické pole bude zmätení, musím nato rýchlo dym sa už onedlho začne rozptyľovať.

Shirōbei Yoshitoki

Jakmile narazily ty tyče, tak jsem se jen pousmál Dvakrát mě na ten stejný trik nenachytáš příteli... pomyslel jsem si a pousmál se, jen jsem se dotknul meče a potom jsem viděl Shurikeny, které na mě letí. Jednoduše jsem stál, srkze bleskové brnění Shurikeny neprošli, doslova se zničili na jemný prášek Raiton no Yoroi... tajná technika, která se dědí v naší vesnici... je čas to obrátit! řekl jsem a usmál jsem se, meč už nabil dostatek energie, mohl jsem si být jist, že i kdyby bylo zemětřesení tak meč zůstane v zemi, velkou rychlostí jsem se přesunul k Toshimu a kopnul jsem do nohou nabitou Raitonem do břicha, moje rychlost byla srovnatelná s rychlostí bran Raiton no Yoroi díky tomu, že využívám skutečný blesky nejen, že mne extrémně chrání a zvyšuje schopnosti mého Nintaijutsu, ale také povzbuzuje moje rexlexy, moje rychlost je srovnatelná s někým, kdo ovládá chakrové brány řekl jsem s úsměvem...

Toshi Takari

Fuuma Shurikeni leteli k môjmu protivníkovi, akonáhle zasiahol prví ten narazil do štítu a úplne sa vyparil akoby tam ani nebol, hmm čo to dočerta má znamenať ? pomyslel som si, v tom sa predo mnou objavil ten chlapík, netušil som ako ma našiel, v tom istom momente nemohol zachytiť shuriken ktorý mu prešiel ponad hlavu ešte predtým než tú techniku preblesknutia alebo čo to bolo použil.

Dostal som prudkým kopom do brucha čo ma odhodilo niekoľko metrov, dozadu, dymová clona sa medzitým úplne zdvihla, a ja som ostal ležať na zemi v bezvedomí. Akonáhle sa zdvihol aj posledný oblak dymu, ozvalo sa burácanie, stál som menej ako meter pred jeho mečom, s položenou rukou na zemi, klon ležiaci niekoľko metrov na zemi pred ním sa vyparil v obláčiku dymu, v tom si ma mohol všimnúť Raiton: Kaminari Hakai! povedal som, shuriken ktorí mu preletel vysoko nad hlavou, v oblaku dymu pričom bol odpútaní pozornosťou toho druhého si nemohol vtedy všimnúť, ako ani to, že som na seba použil Henge no Jutsu.

Zem sa prelomila v podstate okamžite, možno sa tvojho meča nedá dotknúť, možno sa nedá dotknúť teba, ale pohnem s tvojím okolím.. druhou rukou som sa takmer dotýkal meča, aj skrz to koľko energie v ňom bolo z takejto blízkosti som sa ho nesnažil ani tak ovládnuť, vedel som, že to nepôjde, jedna energia ho držala na mieste, druhá sa ho snažila ovládnuť z druhej strany, mal som v úmysle mu ten meč minimálne zlomiť keď nič iné kedže naňho pôsobil tak prudký nápor, v tom pukla zem, na mieste kde bol aj meč, a tak akonáhle popraskala aj okolo neho prudko som odtiahol ruku a uskočil dozadu zo slovami, Jishaku Nami!, využil som veľké množstvo čakry, aby som meč pritahol čo najbližšie k sebe, zem okolo neho praskla takže už sa nemal ako držať na zemi, pohľadom som zamieril na týpka aj jeho brnenie, s čakrou som bol natom každým okamihom horšie, cítil som stúpajúce vyčerpanie. Ak by sa teraz rozhodol zaútočiť tou rýchlosťou nemal som šancu uhnúť, spoliehal som sa práve na tú jeho katanu. Snažil som sa nad ňou získať kontrolu každou sekundou.

Shirōbei Yoshitoki

Yare, Yare... není tak hloupý jak vypadá... pomyslel jsem si a pousmál se, katana zabodnutá v zemi se ani nepohla, respektive jakmile měla zem okolo ní prasknout, tak nepraskla, ale naopak ten kousek okolo Katany zůstal jako jediný celý, v podstatě okolo Katany byl právě teď malý kráter Dobře příteli, tenhle boj byl zábava... ale už je čas to všechno ukončit... řekl jsem U-Uma-Tori-Ne-Hitsuji-Tora-U-Ne-Uma-Tatsu-Ne! skládal jsem pečetě v mysli, potom jsem vyhodil svoje meče do vzduchu, stále nabité Raitonem, zapíchli se do země okolo Toshiho, nakonec jsem pečetění ukončil a praštil jsem rukama do země Raikou Raiken: Shirai Gokenkangoku: Shinigami Raikenshou! (Hřmění Bleskového Meče: Smrt v Pěticípém Vězení: Soud Bleskového Boha Smrti!) vykřikl jsem, v tu chvíli se meče okolo Toshiho sestavili do specifické formace okolo Toshiho a do každého z nich začalo proudit několik stovek woltů, mezi jednotlivými meči začala elektřina proudit a z elektřiny se vytvořil i jakýsi strop se špičkou, poté se na každém z mečů na povrchu, respektive na špičce, ve kterém byl roh bariéry začala tvořit blesková koule Rád jsem s tebou bojoval, ale už to musím ukončit. Moje Kekkei Genkai má jednu nevýhodu, a to tu, že uživatel musí být pod neustálím tlakem bleskové energie, po léta moje rodina používala k tomuto pouze přímí styl, tedy z nebe šel blesk přímo do těla, ale zjístilo se, že tento styl tělo uživatele ničí... a tak jsem zbyl z klanu pouze já, osamocen... avšak rozhodnut svůj klan opět vrátit na právoplatné místo silných! Tahle technika tě nejspíše... nezabije, zeslabil jsem ji, ale velmi ošklivě tě poraní... tahle blesková bariéra se nedá zničit stejně jako technika Raiton: Kaminari Shibari, bleskové koule na špicce každého z mých mečů se poté vystřelí do prostoru bariéry a zhruba 2 nebo 3 minuty se neustále pohybují v bariéře, dokud nepříjdou do kolize s tím, kdo je uvnitř, dokážou se totiž od těch bleskových stěn odrážet, proto je tato technika smrtelná... a taky Hijutsu... dořekl jsem, potom moje tělo přestalo sršet blesky, sice jsem v podstatě nepřišel o žádnou chakru díky tomu, že jsem si ji byl schopen doplnit z blesků, ale moje tělo by už další nápor nevydrželo, kleknul jsem na zem a pozoroval jsem bariéru Kaih- nedořekl sem a ozval se obrovský výbuch, jedna z mnoha stěn arény zmizela a šlo vidět na druhé soubojiště Co to? nedořekl jsem a podíval jsem se na to To jsou Akatsuki! vykřikl jsem, rozběhnul jsem se proti nim, avšak uprostřed cesty mě doslova zasáhla vzpomínka, kterou jsem měl na své rodiče a padnul jsem na zem, moje technika se zrušila a já jsem ležel na zemi a nemohl jsem se zvednout... Proč? Proč nedokážu hájit čest své rodiny? Proč zatraceně?! křičel jsem v hlavě a při tom mi z očí kapaly slzy na zem...

Toshi Takari

Je koniec, nezabralo to, pomyslel som si a dopadol na pevnú zem, v momente sa okolo mňa rozmiestnili jeho zbrane, bol som nahraný presne ako som si myslel, on a ja.. obaja sme boli niekde celkom inde ale predsa len je tak trochu ako ja. Klan..rodina.. zopakoval som, sám pre seba, zahľadený do zeme, stále to nestačí, povedal som ešte tichším hlasom, a vztýčil som hlavu, tak opri sa do toho, ak je to tvoja cesta, udri plnou silou, pretože ak ma tu nezastavíš, vrátim sa usmial som sa, a čakal, no..ľudia by mali nasledovať svoje sny, nech už sú akékoľvek, ale jednu vec by si sa mal naučiť, nikdy ich sám nedosiahneš, dokončil som a už len čakal.

Akonáhle začal, pocítil som zvláštny pocit, pocit bezmocnosti a strachu, niečo čo som cítil len niekoľko krát za svoj krátky život, ktorý som žil mimo vplyvu tých čo určovali moju cestu ako vlastnú, nastal výbuch.

Otočil som prudko hlavu k bočnej strane arény.. potom som sa zahľadel okolo seba, jeho technika sa rozplynula vo vzduchu takmer okamžite, otočil som sa naňho kráčal k miestu výbuchu, Akatsuki tu ? .. pozrel som na bežiaceho Shirōbeia, okamžite som sa pohol z miesta, stoj.!. ozval som sa, snažiac sa ho dohnať, po chvíľke sa mi to podarilo, si v poriadku ? opýtal som sa a hľadel na stúpajúci dym a padajúci prach po výbuchu, zase tí Akatsuki, tí si snáď nikdy nedajú pokoj, precedil som pomedzi zuby, a pomohol som mu vstať, stretnúť sa teraz s Akatsuki nemá zmysel, pozrel som pred seba, Ryu .. povedal som naštvane.

Shirōbei Yoshitoki

Vysílený jsem ležel na zemi, moje katany již dávno pozbyli své bleskové moci a obrovský mrak, který clonil naši polovinu arény již též zmizel Je to snad osud? Mám potkat Akatsuki? Mám tady dneska zemřít? pokládal jsem sám sobě řečnické otázky a při tom všem jsem pozoroval, co se tady děje, pomalu ale jistě jsem se zvedl Zvládnu to... řekl jsem a postavil jsem se, potom jsem cuknul oběma rukama, v tu chvíli do dvou mečů na zemi urazil blesk a oni se zjevili v mojí ruce, takto jsem postupně všechny meče dostal zpět na své místo, tedy do pouzder na mých zádech Narodil jsem se proto, abych je zničil, bojoval jsem proto, abych je zničil a pokud je potřeba, tak i zemřu proto, abych je zničil... řekl jsem a rázným krokem jsem si to namířil směrem do druhé arény...

Toshi Takari

Keď sa chcel vybrať preč chytil som ho za rameno aby som ho zastavil a postavil som sa pred neho, následne som ho pustil. A čo myslíš, že zmôžeš sám ? opýtal som sa, Akatsuki..a ich z schopnosti sú mimo normálne chápanie, sú mocný a nevyspytateľní, len ty sám ich nikdy neporazíš, už to pochop, už pár krát som mal tú česť ak sa to tak dá povedať, vysvetlil som. A ja som si začínal myslieť, že si vážne génius, uškrnul som sa, to si vážne myslíš, že keď niekoho zabiješ z pomsty vráti ti to niečo ? niekedy by som sa zachoval rovnako, tie časy sú preč, no aj napriek tomu, tiene minulosti sa nikdy úplne nestratia.. pozrel som mu do očí, nečakal som odpoveď, bol som pripravený ho zastaviť, neviem prečo.. bol dôležitejší ako ktorýkoľvek súper s ktorým som doteraz bojoval, nie preto, že bol tak geniálny v boji, ale, že mi pripomenul čím som kedysi býval sám, chladný a bez pocitov, nasledujúc len pomstu a nenávisť ako ma to učili.

Hudba (Ochihabune OST):

Shirōbei Yoshitoki

Teprve až když mě chytil jsem si uvědomil, že dělám obrovskou hloupost. Zastavil jsem se a podíval jsem se před sebe Máš pravdu, už jednou jsem zroskotal nad svou touhou... už jednou jsem málem zemřel, ale důvod mého života je pouze pomsta... i přes to, musím přežít kvůli tomu, abych byl schopen jednoho dne svůj sen naplnit, nikdy se nevzdám a i kdybych měl jít na opačný konec světa, tak Akatsuki budou platit za to, co kdysi udělali mojí rodině! Ale díky, i přes to, že jsem se tě pokusil před několika sekundami zabít si mi pomohl... dodal jsem a mile jsem se pousmál, potom jsem se na něj podíval Myslím, že můžeš právoplatně nést titul výherce tohoto zápasu, ale ani zdaleka si nemysli, že to příště budeš mít natolik lehký! řekl jsem s úsměvem, skoro jsem s tím vším i zapomnněl, jaké hosty tady máme Možná sami nemáme šanci, ale od toho jsou tady silnější než my... dodal jsem...

Toshi Takari

Výherce ? Rozhliadol som sa okolo, ľudia dávno neboli v aréne, pravdepodobne došlo k evakuácii a z kútov miest sa vynárali namiesto divákov, mnohí shinobi alebo samurajovia. Je iný ako by si človek pomyslel na prví pohľad, , hej Shirōbei.. povedal som a pozrel som naňho, povedal si, že si ochotný zájsť aj na opačný koniec sveta aby si splnil svoj cieľ, aby si zničil Akatsuki, v tom prípade, so mnou počítaj, až príde čas, o Akatsuki sa postaráme spoločne, usmial som sa a odložil som svoj meč za chrbát, podme to omrknúť, už ma nebaví len tak tu stáť, dodal som.

Shirōbei Yoshitoki

Pravda, razíme... řekl jsem a pousmál se, potom jsem se společně s Toshim rozběhl k místu, kde se tohle všechno událo, avšak už bylo pozdě, jakmile jsme tam doběhli, tak už tam Akatsuki nebyli, ani jeden z nich Kso! Však já si vás najdu! Jednou! vykřikl a dal jsem si slib v mysli, potom jsem se zadíval na strejdu Mifuneho, jak jsem mu s oblibou říkával Ještě dnes pošlete sokola s informacemi o tom, co se dnes zde stalo... tihle Genini musí být oznámení jako celosvětově hledaní, pokud chtějí být v Akatsuki, nechť je po jejich vůli... ale tak jednoduché to mít nebudou! řekl Mifune, potom se zadíval na mě a na Toshiho...

Toshi Takari

Správu môžem do Svetlej kľudne doručiť aj ja, už som pár krát robil posla, naviac, presúvam sa vzduchom rýchlejšie ako nejaký malý sokol, vysvetlil som mysliac na Ayame.
Akatsuki idú po potomkoch mocných Kage predstavujúcich 5 elementov, Enton, Mizuton, Jinton, Shinkuton a Raikuroton, povedal som nahlas, čo by mohli chcieť v aréne plnej shinobi, sú silný ale toto bolo dosť riskantné nie ? pozrel som na Mifuneho. Pochybujem, že sa takto zabávajú.

Mifune

Co si to řekl? Jak může někdo na tvé úrovni vědět takové informace? Nuže dobrá tedy... pojďme raději do věže, zde se nehodí mluvit... řekl jsem a zasunul jsem svůj meč do pochvy Kioshi, Yorami... postarejte se o tu díru ve zdi, potřebujeme normálně fungovat, s tvým Shizentonem to snad nebude problém... řekl jsem, potom jsem společně s Toshim a Shirobeiem odešel do věže...