First topic message reminder :

GM

Každého z těch jedenácti zbylích účastníků si k sobě vzal jeden shinobi ranku Jonina. Odvedl ho do města, do kterého též přesídlil Noctis, Snow a Mifune. Ve městě vedlo do lesa nesčetné množství bran, brány od sebe mohli být vzdálené až několik stovek metrů a prakticky byly po obvodu dlouhé řeky oddělující zabezpečenou část lesa od té nebezpečné, životu nebezpečné. Každý z vás byl umístěn do jedné z bran, nevěděli jste, kdo je na jaké bráně, nevěděli jste, kde vchází přítel a kde nepřítel, nevěděli jste nic, dokonce ani to, do čeho právě jdete. V jednu jedinou chvíli se ozvala siréna a Jonini otevřeli řetěz na dveřích do lesa, v tu chvíli všech jedenáct shinobi vyrazilo do lesa, vstříc svému osudu - osudu stát se Chuninem!

GM

Ah, zapomněla jsem, že vlastně dokážeš ovládnout schopnosti obou dvou větví našeho klanu... řekla žena a dala si ruku před obličej, poté povyskočila směrem nahoru a než stihla dopadnout zpět do plynu, který si právě vytvořila, tak se pod její nohy postavila větev Tohle místo jsem stvořila já... a tohle místo mě poslouchá, dokážu si cokoliv nastavit přesně tak, jak chci já sama Tatsuki, a to už nezměníš. Nemáš mne čím překvapit, ovládáš pouze techniky, která znám i já sama a znám je moc dobře, zkrátka a dobře je toto den tvé smrti a totálního poražení! vykřikla naštvaně žena, potom poskládala pouze jednu jedinou pečeť a stromy okolo Tatsuki se začaly pohybovat Shizenton Hijutsu: Kōgeki (Element Přírody: Tajná Technika: Útočící Pralesy) vykřikla žena, v tu chvíli si věděla přesně, o jakou techniku se jedná, protože si ji jednou už viděla na vlastní oči. A díky tomu si též věděla, že tato technika může být velice ošemetná, krom toho kvůli tomu, že žena znala přesně tvé schopnosti si neměla šanci ji jakkoliv překvapit, budeš muset použít něco, co ta žena nezná.


Pomalu ale jistě sis ohmatala všechny kamenné předměty před tebou, dlouho ti trvalo se rozhodnout, který z těch tří se nakonec stane tím, který si vybereš. Dlouho si nad tím přemýšlela a snažila si se vyvodit všechny možné možnosti, až ti nakonec vyšel pouze svitek. Pomalu si vešla do místnosti, v tu chvíli se za tebou zavřely těžké kamenné dveře, což si však nemohla vědět, protože si to neslyšela, pouze si cítila ten menší otřes, který nastal při jejich dopadnutí na zem. Pokračovala si dál a čím dále chodbou si šla, tím si měla zvláštnější pocit... až po několika metrech neustálé chůze v chodbě si najednou přestala cítit zem pod nohama, bylo to něco nepoznaného a velice nepříjemného, schopnost cítit okolní předměty a moc si je ohmatat ti zmizela, ztratila si další smysl, teď už si necítila vůbec nic. Na jednu stranu obrovská výhoda, na druhou stranu obrovská nevýhoda, protože si stále mohla velice dobře cítit bolest. Proces se opět opakoval, vešla si do místnosti, naproti tobě opět byly tři různé možné vchody či východy. Nevěděla si, co se bude dít, ale rozhodně si věděla, že tohle je jeden z posledních testů tohoto chrámu, které tě ještě čekají, což ti dodalo něco jako odvahu pokračovat ve svém pátrání, i když prakticky i tak si se neměla jak dostat zpátky. Byl to zvláštní pocit, i přes to, že si své primární smysly ztratila ti stále něco říkalo, že jsou před tebou troje možné dveře, respektive oblouky, kterými lze někam jít. Nalevo si cítila pach krve, pach... který si již jako shinobi moc dobře znala. Na druhou stranu napravo si cítila svěží vůni květin, které právě vyrostli. A nakonec, uprostřed si necítila nic, jako kdyby tam ve skutečnosti ani nic nebylo.


Snad si opravdu nemyslíš, že to tak je? To, že jsem součást tebe jsem myslel tak, že jsme jedna stejná osobnost, jen v jiných světech. Pokud ve svém světě prohraji zkoušku, tak ji prohraji. A ty na to vliv mít nebudeš, ale konec už řečí, hodlám z tebe ten svitek dostat, a to klidně i po zlém, pokud budu muset, takže se raději rovnou vzdej! vykřikl ten Kuzuri naproti tobě a na tváři se mu zjevil zlověstný úsměv, pouze se podíval na tvou techniku a s mírným úšklebkem konstatoval stejnou techniku jako ty, okolo něj se začal formovat ledový řetěz, přesně jako na tvém těle. Tenhle souboj pro tebe rozhodně nebude jednoduchý, tvůj protivník ovládá stejné schopnosti jako ty, ovládá i stejná techniky, ne-li dokonce už i o něco silnější než ty sám. Krom toho moc dobře ví, jak přemýšlíš a jaké jsou tvé nejčastější kroky, proti tomuto nepříteli budeš muset změnit svou dosavadní strategii a dělat nejlépe spontánní rozhodnutí, jinak tenhle souboj nebude trvat moc dlouho a ty o svůj svitek přijdeš. V jednu jedinou chvíli se okolo vás začala formovat mlha, taková mlha, kterou si již jednou viděl, a to když si prvně přišel k jezírku a k ostrovu jako takovému, souboj začíná... pouze ten nejlepší bude schopen přežít.


Saya se postavila před tělo Laviho, tím pádem ho ochránila před nebezpečím ohně, místo toho však sama schytala přímou kolizi s ohněm, což způsobilo, že měla velice nepříjemně popálené prakticky celé její tělo. Popáleniny mohly být tak druhého stupně, některé dokonce až třetího. Laviho tělo však bylo kromě několika spálených vlasů doslova netknuté Jak komické, někdo z rodu Uchiha se snaží chránit někoho z rodu Hyuga? Tím líp pro mne, pouze jedne z vás mne nedokáže porazit, na to jste moc slabí, a když teď odstavím úplně tu Uchihu, tak bude moje vítězství prakticky jasné, je načase se vás zbavit dětičky, ale souboj s vámi mě opravdu bavil, hlavně vaše snaha o to vytvořit něco, co pravděpodobně nikdy nebude možné stvořit - spojenectví mezi tak velkými rivaly jako jsou rod Uchiha a Hyuga. dořekl muž, poté odskočil o několik metrů a zadíval se směrem k Saye, která aktuálně spadla od popálenin na zem, technice Sayi se vyhnul díky Sharinganu a díky Byakuganu pro změnu viděl, odkud technika jde, tato kombinace se pro něj stala prakticky něčím, co ho dělá nesmrtelným Katon: Karyū Endan! vykřikl muž a oheň směřoval přímo k bezvládnému tělo Sayi.


Pravděpodobně si myslíš, že už všechno chápeš, ale za několik málo sekund pochopíš, že nechápeš prakticky nic. Protože pochopit něco, co je pro tebe ve skutečnosti nepochopitelné ve snu, je prakticky nemožné, Toshi Takari. promluvil Shiroi, v jeho hlase zněl tón jistoty a bezpečí, očividně se rozhodně nebál, když šlo do tuhého, svýma očima se zahleděl na zdroj techniky Toshiho Yugen: Kihon Soshi-kko (Snová Iluze: Manipulace Elementárních Prvků) potichu šeptnul Shiroi, potom před sebe postavil ruku, v tu chvíli se země okolo něj začala přetvářet a pohybovat a vstoupila do Toshiho techniky, takže se Shiroiovi nic nestalo Svět genjutsu... Yujutsu je pozoruhodný, nemyslíš? Všechno je to pouze iluze, všechno okolo nás, ale přitom iluze ovlivňuje všech pět základních lidských smyslů... a též centrum všeho, mozek. Sen je velice zvláštní věc, může být krásný, může být krutý... může být jednoduše takový, jaký si ho vysníš.. promluvil opět Shiroi, bylo to skoro jako by si v jeho mluvě slyšel nějakou nápovědu jak ho porazit, přitom si ale nechápal, co máš udělat Škoda, rmoutí mne, že musím zabít někoho tak schopného jako tebe.. dodal a začal skládat pečetě.


Mé jméno tě nemusí zajímat fracku, tak už oň přestaň konečně žadonit, přišel jsem si sem pro svitek a ten také získám. A někdo jako ty, špína, která se snaží postoupit na další úroveň v bezcenném systému někoho, kdo si říká shinobi nemá možnost mne zastavit. Už dlouho jsem čekal na tuto možnost, už velice dlouho, možná až moc. A tentokrát si ji nenechám proklouznout mezi prsty, na to mysli. dořekl muž, jakmile Nichiro vyrušil techniku, tak se pouze zasmál, moc dobře věděl, že to udělá, ale při tom gestu s jeho mečem se mírně podivil, připadalo mu to celkem nelogické a komické, o co se snažil. Muž opět vyfoukl ze svého bublifuku několik málo bublin klasických rozměrů, ty nechal rotovat okolo svého těla, bubliny nad hlavou Nichira tam stále nechával, chtěl znát jeho reakce na podněty z okolí, aby s ním mohl lépe bojovat Stále se jen bráníš, zaútočíš? Pokud se ti povede se mne dotknout, řeknu ti své jméno- dodal usměvavě muž, celkem solidně pochyboval o Nichirově schopnosti se ho dotknout, a proto mu bylo prakticky úplně jedno, co řekne a co mu za to nabídne.

Toshi Takari

Tsce.. to je nemožné, takáto schopnosť sa nedá naučiť, s tím sa človek musí narodiť, si používateľ Kekkei-Genkai, to mi mohlo dôjsť hneď, toto nieje určite normálne. Povzdychol som si, a snažil sa nájsť niečo čo by mi pomohlo, lenže prakticky ? Moje možnosti dochádzali príliš rýchlo, rovnako ako aj možné protiútoky, ako povedal Shirobei, musel som sa z toho čo najskôr dostať, tiahlo sa to už pridlho, a ktovie či mi týmto vstupovaním do snov nemôže spôsobiť nejaké vážne problémy okrem smrti. V jeho slovách som však niečo začul, medzi všetkým čo povedal, bola táto informácia pre mňa možno najzaujímavejšou. Tak to skúsime... predsa len, keby som neriskoval, nebol by som Toshi Takari, uškrnul som sa, a následne som zavrel oči, a všetko predo-mnou pohltila tma. Snažil som sa ovplyvniť svoje vlastné myšlienky, skrátka využiť niečo čo by sa mi mohlo hodiť, hoci aj tím najzvláštnejším spôsobom, jediné čo ma však v tú chvíľu napadlo, bolo údolie môjho klanu v Temnej Ríši, ktoré som pred nedávnom navštívil, snoch som často vídal svoju rodinu, bolo až logické, že som túžil občas žiť obyčajný a prostý život, v blízkosti svojich. Následne som otvoril oči, v momente, keby už mal prísť onen útok môjho protivníka.

Lavi Hyūga

Nestihol som sa uhnúť prvej rane, a tá ma však nezasiahla, techniky ohňa, plošné jutsu, voči ktorému som sa s Taijutsu mohol brániť tak maximálne vo svojich snoch, dobre vedel čo robí... drží si ma ďalej od tela, a súčasne sú jeho techniky silnejšie ako techniky od Sayi, s Byakuganom vie presne čo má čakať a ako sa tomu vyhnúť, pritom Sharingan to prekukne o niečo skôr, skutočne zdrvujúca kombinácia. Následne na Sayu mierila ďalšia jeho technika, tentokrát som to však nehodlal nechať len tak, schytil som ju za golier, a sotil za seba... tentokrát nie, musím začať vír! Hakkeshō Kaiten! (Vír Proroctví!) následne započala rotácia, ktorá perfektne kryla popálenú Sayu, a mňa, 100%-ná obrana, v tak úzkom priestore, nemalo za mňa čokoľvek preniknúť. Naviac, množstvo chakry, v okolí by mohlo aspoň na chvíľku úplne prekryť jeho pohľad oboch Doujutsu.

Keiko Lysea

Opět jsem si vybrala správně, tedy doufala jsem v to, ale nepatrný otřes, který způsobilo zavření kamenných dveří pár metrů za mnou to jen dosvědčovalo, dále jsem se spokojeně procházela chodbou, až se najednou stalo něco, čeho jsem se obávala, mohla jsem sice tušit, že to přijde, ale nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak rychlé. Ztratila jsem další ze svých smyslů, necítila jsem nic, kůže jakoby mi vyřadila z provozu a nehodlala cokoliv dělat, bylo to nepříjemné a odstrašující, nevědět kam šlapu, jestli vůbec jdu po podlaze nebo ne.

,,Už ne prosím..." ,,Keiko..." ,,Nechci přijít o všechny své smysly, potom budu jako loutka na provázcích, jestli na konci na někoho narazíme, budu to tu navždy proklínat!" ,,Klid, všechno se zase vrátí do normálu uvidíš." ,,Kéž bych měla takové mínění jako ty Ame-nee..." ,,Keiko! Kam si se poděla?!" ,,Netuším..." ,,Nech téhle pochmurné nálady a hoď se zase dohromady! Tohle tvé bezvýznamné fňukání nehodlám poslouchat! Až se zklidníš, dej mi vědět, do té doby se neozývej!" ,,Hai..." Začínala jsem se cítit jako bezcenný kus masa, který pomalu ztrácí na hodnotě, bylo to něco, o čem se mi ani nezdálo, být otupělá, nic necítit, nic neslyšet, nic nevidět, věděla jsem, že za chvíli přijdu i o zbylé dvě schopnosti a to je čich a chuť, až se tak stane, nebudu moct pokračovat dál. Stanu se chromou a nepoužitelnou bytostí, která bude jen překážet, každá další ztráta mi vždy velmi ubrala na sebevědomí, asi i proto jsem se pokaždé cítila tak bezmocná, jenže moje druhá polovička měla opět pravdu, fňukání mi šlo dobře, ale abych se tomu postavila čelem jako obvykle to mě ani nenapadlo, nemohla jsem zůstat sedět v koutě jako malé dítě a čekat, až se věci sami napraví. Uklidnila jsem se, ten pocit ve mě byl sužující, nedalo se však nic jiného dělat, než jen mlčky pokračovat v cestě a věřit v brzké ukončení téhle té nepříjemné pouti. ,,Ame?" ,,Už jsi v pohodě?" ,,Více méně." ,,Alespoň něco, jo a teď bych si moc nedělala starosti o náš hmat, protože jestli se můj nos nemýlí, tak se táhneme do dalších problémů." ,,Uh?" Neměla jsem k tomu co říct, protože jsem vůbec netušila, o čem tu Ame klábosí, došlo mi to teprve až při další zkoušce výběru, to co moje druhá osobnost cítila už na velkou vzdálenost mě teď přímo praštilo do nosu, byla to krev, nám dvěma důvěrně známý pach, se kterým jsme se setkávaly den co den. ,,A sakra, takže potom nám odeberou čich, tohle je tak nefér!" ,,Raději si pojď vybrat správnou cestu!" ,,Jo, jo..." Tiše jsem si povzdychla a zavřela oči, přičemž se plně soustředila jen na různé pachy okolo sebe, nalevo byla krev, napravo vábivá vůně květin, jen uprostřed nic nebylo, prázdnota bez zápachu, čím déle jsem byla v tomhle chrámu, tím více jsem byla zmatená, takže jsem si rychle přerovnávala fakta o každé možnosti. ,,Krev... Je všude, dala by se přiřadit k lebce a tudíž i k smrti..." ,,Ale nezapomínej, že bez krve bychom nežili, je to důležitá součást lidského těla, kdo jiný by přenášel kyslík?" ,,Pravda, takže dál... Květiny, nevím jak ty Ame, ale já je beru jako znak ráje, také nám dávají kyslík a-" ,,Jenže nás taky můžou zabít, stačí narazit na jednu jedovatou rostlinu a je konec." ,,Ah takže to zase vezmeme středem? Nechci to riskovat, třikrát jít stejnou cestou mi nepříjde moc rozumné, takže rovně už nejdu!" ,,Fajn, takže já jsem pro krev!" ,,Já bych chtěla ale květiny..." ,,Tak se rozhodni!" ,,Jenže je pravda, že obě máme rády krev...Aaah to je dilema!" ,,Takže je to jasné, jdeme ne?" ,,Asi jo..." ,,Nebuď z toho tak rozhozená, jedna chyba nás nezabije!" ,,Chtěla bych mít tvůj smysl pro humor..."

Byla jsem nucena tedy souhlasit s Ame, sice se mi to její rozhodnutí vůbec nelíbilo a přišlo mi to jako kravina, ale je fakt, že nějak vnitřně mě přitahovala krev, doufala jsem, že nejednám špatně, nechtěla jsem umřít, ne teď a ne o samotě. ,,Jestli se nám něco stane, tak si to odpykáš Ame!" ,,Neboj se!" Ame se už nenechala přemluvit a společně jsme tedy vešly do oblouku, odkud se linul pach krve, začala jsem se nepatrně třást, jelikož to bylo snad poprvé, kdy jsem si opravdu nebyla jistá tím, zda jsem se rozhodla správně a jestli to náhodou nebyla ta poslední věc, co jsem kdy udělala...

Saya Uchiha

Zprvu jsem necítila skoro nic když na mě ta jeho technika dopadla,,ovšem jakmile moje popálené tělo dopadlo na zem začala jsem cítit dosti nepříjemnou ostrou bolest na svém těle.Snažila jsem se nějak pohnout ale to už letěla další technika proti mé osobě.V hlavě mi zněla věta kterou ten muž řekl.Nepřipadalo mi to nijak vtipné.Spíše jsem byla názoru že nikdo z těchto dvou klanu se nikdy nepokusil navázat přátelstvý a někde se začít muselo.Ovšem já tím zaplatila velkou cenu.Cenu postupu v zkouškách a možná i svůj život.Najednou jkdyž jsem otevřela oči všimla jsem si že Lavi použil svoji techniku a tím nás oba chránil. Trochu mi cukly koutky v jakémsy úšklebku který měl bvycházeli a měla jsem dojem že se toho snad i dožiji.Ale jak dlouho jsem netušila.Opatrně jsem se snažila pohnout prsty na rukou.Kdybych se už plně mohla hýbat chtěla jsem alespoň být schopna tvořit techniky.I když mi bylo jasné že to bude velice bolestivé a mé zkládání pečetí bude poněkud pomalé.Jak jsem hýbala pomaličku prsty cítila jsem nesmírnou bolest ale zapřísáhla jsem se že ze sebe nevydám jedinou hlásku.Nee-chan odpusť.Porušila jsem slib že se mi nic nestane ale snad to pochopíš kolovalo mi v hlavě jak jsem se snažila pohnout rukama.Nakonec, i přes velkou bolest jsem dokázala pohnout obouma rukama.Jakmile se budu chtít vyškrábat na nohy bude to ještě více těžké,kdo ví jestli se to povede ale stačilo mi vlastně se tak nějak podivně posadit. V očích jsem měla kupodivu stále svůj sharingan a v očích výraz velkého odhodlání který říkal že se jen tak nevzám i přes to v jakém je stavu moje tělo.

Nichiro Akuma
Nichiro len pokojne sledoval bubliny, pričom tie nad jeho hlavou tam stále zostali. Nichiro sa teda rozhodol, že odskočí, asi dva metre dozadu, aby sa dostal od dopadového miesta bublín, a nakoniec začal rozmýšľať. Pretože Noriova chakra nebola na maxime, takže jeho jutsu, ktoré by mu pravdepodobne dalo výhodu použiť nemohol. Okrem toho Nichiro nechal Noria nabrať trocha chakry, pretože mal menší plán, ale predsa len musel teraz niečo urobiť, bol dosť problém, že čo by mal urobiť. Pretože míňať chakru by bola teraz ta najblbšia vec, ktorú by mohol Nichiro urobiť. Nichiro mal taktiež na výber útek, aj keď ten by mohol praktikovať len pomocou Kirigakure no Jutsu, pričom by sa on sám nevedel orientovať, a predpokladal že ten nukenin by to dokázal. Nezostávalo mu nič iné, teda len ako nič nerobiť. Míňať chakru na útoky by bolo blbé, pretože ten nukenin jej má omnoho viac, útočiť zblízka by bolo ešte horšie, pretože má okolo seba bubliny, ktorým Nichiro síce ešte poriadne nechápal, no vedel že najlepšie zrovna nebudú. Obrana zatiaľ nebola treba, pretože priamy útok na neho nešiel, aj keď stále pozoroval tie bubliny, ktoré mali v sebe vodu.

Kuzuri Yuki

Mlha se okolo mě opět rozprostřela a mě zahltila úzkost.Bylo mi jasné, že bojovat proti tomuhle maníkovi nemá cenu, ale přesvědčovat ho o tom, že pro mě má svitek stejnou cenu jako pro něj, či větší by bylo zbytečné ještě víc.Musel jsem ho nějak donutit, vydat mi jeho svitek, nebo si nějak pomoci k svitku někoho druhého na téhle straně světa.Vůbec se mi tu nelíbilo a já tu nehodlal zůstávat ani o minutu víc, než by bylo třeba.Musím vymyslet něco nového..Něco, co bych do dnes neudělal..Udělal jsem dvě pečetě Hyōton: Tsumetai Kaze přičemž se vytvořila vichřice okolo druhého Kuzuriho.Ihned přitom jsem tlask rukama o sebe Fūton: Reppūshō a vytvořil tak ještě silnější vychřici, než by byla, ze kterékoliv těchto technik, uprostřed této vychřice, tam kde stál Kuzuri, ve které létalo několik mých senbonů všemožnými směry a snažily se zasáhnout cíl.

GM

Ano... máš pravdu. Opravdu má schopnost pramení z Kekkei Genkai, nedivím se, že si o Yumeganu ještě neslyšel, náš rod je prakticky na pokraji vyhlazení, je to až ironie, jak dokážou být lidé zlý a mstivý, když se bojí síly. řekl Shiroi usměvavě a podíval se směrem k tobě Přemýšlíš nad svou rodinou? Přáteli? Temnou Říší a nebo snad nad tvým klanem? Či jeho obnovou? optal se Shiroi, nemělo smysl něco tajit, on na všechno přišel Kouzlo Yumeganu, svět vytvořený mnou... tvoje mysl ho bere jako podvědomou skutečnost, a pokud vytvořím něco jako trezor, vězení nebo jiné místo, kam se nelze jednoduše dostat, tvá mysl to automaticky vyhodnotí jako ochranu a na to místo uloží věci, které nemají být nikdy prozrazeny a které máš vědět jen ty, žel bohu pro tebe, pro mě není ani zdaleka problém ten trezor otevřít a tak zjistit i to největší tajemství, které skrýváš hluboko uvnitř sám sebe... Toshi Takari. dodal Shiroi, z jeho hlasu zněla jistota a bezpečí, očividně se vůbec necítil ohrožený, tou dobou už Shiroi dokončil pečetě Yugen Hijutsu: Kyōtei Sōzō: Kōseinō Kurongae (Snová Iluze: Tajná Technika: Univerzální Stvoření: Představení Temné Myšlenky) promluvil muž, v tu chvíli se svět okolo vás začal měnit, všechno začalo černat a potom, v jednu jedinou chvíli se všechno opět změnilo, zjevil si se před dolem, na zemi si viděl pasti, které si tam udělal. Podivil si se, avšak před sebou si uviděl něco, co tě vyděsilo. Shiroi byl probodnutý v srdci dlouhým, růžovým krystalem Už je to dlouho, co jsem ti slíbil tvou smrt Toshi Takari... a není lepší možnost, jak to zařídit než teď, když si jdeme pro Tatsuki a Sayu, nikdo si nevšimne jednoho chybějícího Genina a potom bude konečně dílo dokonáno.. promluvil muž v plášti Akatsuki, byl to Takeru, z dálky si mohl vidět, jak u velkého stromu proběhlo něco jako výbuch, tedy... nic si neslyšel, ale viděl si obrovskou prachovou stopu.


Takže si se rozhodl tu mladou Uchihu ochránit? A co takhle obchod? Je vyřazená z boje, a to dost na dlouho... dej mi její svitek a já ti dám ten svůj, my vězni potřebujeme pouze váš svitek. Oba dva budeme spokojení a než se ona někam dostane, tak nastane příliv a ona se utopí, nikdo nic nepozná, stejně na ní nikomu nezáleží. Sám mě nedokážeš porazit... a ona? Ona už ti nepomůže, takže tohle bude logické řešení pro nás oba, no tak... dej mi ten svitek! vykřikl muž a natáhnul před sebe ruku, doufal v to, že bude Lavi chápat situaci a dá mu svitek, protože se mu s ním nechtělo bojovat, ale i Lavi musel tušit, že souboj s tím mužem nebude mít smysl, je to pouze on proti němu, nikdo další, schopen boje se tam aktuálně nenachází. Muž vytáhnul z pravé prsní kapsy svého dostatečně roztrhaného oblečení svitek, přesně ten svitek, po kterém jste oba dva tak moc toužili Stejně by jsi musel s tou holkou bojovat, i kdyby se ti povedlo mne porazit, a ještě k tomu bys byl unavený z našeho boje, notak... nevěř ji! Je z rodu Uchiha... z toho rodu pocházejí pouze zrádci... dej mi její svitek. hustil do tebe neustále muž, očividně opravdu chtěl získat tvůj svitek bez toho, aby musel bojovat Ale rozhodni se rychle, za několik málo minut bude příliv v téhle části řeky a pokud se nedostaneš ven, tak zde zemřeš... dodal muž.


Keiko stále procházela chrámem, dlouhá chodba se ji zdála skoro až nekonečná, na jednu stranu se cítila mírně dobře, protože pokud by měla zemřít, pravděpodobně by se to již dávno stalo, na druhou stranu je deprimovalo, že ta chodba snad nemá konce, nemluvě o tom, že prakticky hned na začátku této chodby přišla i o svůj poslední použitelnější smysl, kterým byl čich. V jednu jedinou chvíli se konečně dorazila do místnosti, opět si to věděla díky tomu zvláštnímu pocitu, který si již tolikrát cítila, jakmile si překročila hranici chodby s místností, tak se ti vrátil zrak i ostatní smysly. Před sebou si uviděla dlouhou chodbu, na stěnách hořeli louče a na stěně před tebou si viděla truhlu, mohlo to k ní být přes chodbu tak zhruba 10 metrů. Na cestě za truhlou byly ještě 4 zvláštní patníky, či něco podobného. Už si se chtěla vydat směrem ke svitku, když v tu chvíli si za sebou, očividně z jedné z mnoha místností uslyšela křik o pomoc, poznala si, že se jednalo o starší hlas, později ti došlo, že to bude pravděpodobně jeden z Nukeninů, který tě sem sledoval a chtěl tě kvůli svitku zabít, očividně vešel ale do špatné místnosti, je pouze na tobě, jestli se rozhodně ho zachránit a nebo ho raději ponechat jeho osudu a nechat do bolestivě zabít. Jedno si však věděla jistě, zvuk se ozýval z prostřední místnosti, ze které si předtím vůbec nic necítila, takže pokud se rozhodně tam vejít, budeš muset počítat s tím, že to bude pravděpodobně past.


Haha... hlupačko, nikdy nesmíš zaváhat! Tohle je souboj na život a na smrt, a ne žádná hloupá zkouška, však to poznáš, až se tě zbavím! vykřikla žena a pousmála, poskládala pečetě, v tu chvíli se jeden z mnoha stromů postavil před její tělo a hadi zasáhli právě jeho tělo, to se sice rozpadlo, ale i hadi se vrátili zpět na místo, odkud přišli. Očividně však jed v zubech hada prosáknul až k tělu té ženy, protože jakmile se strom rozpadl, tak se mírně rozkašlala a padla na kolena, chytila se na místě, kde bylo srdce a vykašlala menší množství krve, v tu chvíli se začal svět okolo ní, který v podstatě sama vytvořila bořit, z velkého horského přelivu nad její hlavou se v tu chvíli utrhnul obrovský kus kamene, nebyl dostatečně velký, aby se nedal za pomocí nějaké techniky shizentonu obránit, ale ženě již došla chakra, takže se neměla jak bránit, z kolen dopadla na břicho a pravděpodobně na několik sekund padla do bezvědomí, ihned za několik dalších sekund se probudila, to už však balvan byl příliš blízko jejího těla, krom toho neměla šanci v jejím aktuálním stavu vůbec zvednout nějakou končetinu, natož se v takové vysoké rychlosti vyhnout tak velkému padajícímu kameni, očividně je její osud spečetěn a žena na tomto místě zemře a společně s ní i její sen o tom, jak se konečně stane svobodnou.


Ten muž se pouze pousmál, jakmile si všimnul, že si uhnul raději z dosahu bublin. Vlastně čekal, že uděláš podobný krok, nicméně i přes to se prakticky nic nedělo, akorát sis mohl všimnout, jak voda uvnitř bublin postupně mizí, nevěděl si kam, nevšiml sis nějakého procesu vypařování či tuhnutí, takže to očividně nebyl žádný z těchto dvou fyzikálních procesů, a nebo si minimálně nebyl schopen to poznat. Po několika dalších sekundách v tvém aktuálním stavu si poznal, co se to vlastně děje, vzduch okolo tebe začal být extrémně vlhký, už to byla pouze otázka času, kdy bude tak extrémní vlhkost, že se začne voda z těch bublin ve větším množství srážet na tvém těle a poté už nebude ani zdaleka tak velký problém pro toho muže udělat z tebe jednu velkou bombu. Měl by ses raději urychleně postarat o to, aby bubliny zmizely, jinak to pro tebe může mít fatální následky v podobě tvé smrti. Muž tě stále pozoroval, očividně chtěl spíše vědět tvé reakce na některé akce, které provádí a na základě toho si udělat strategii, aby pro něj potom bylo o odst jednodušší tě porazit. Bublinové tornádo okolo jeho těla stále rotovalo, pravděpodobně ho to nestálo žádnou chakru, udržet bubliny v takové formě, aby okolo něj rotovali. Tento souboj bude velice zájimavý.


Takže se snažíš mě porazit něčím, co jsi ještě nepoužil? To nemá smysl, sice nemám stejné myšlenky či nápady jako ty, ale znám všechny slabiny i síly tvé Kekkei Genkai i tvých tří elementů, nemá smysl se snažit mě porazit něčím takovým, tomu můžeš věřit, Kuzuri... řekl ten druhý Kuzuri, na jeho tváři se zjevil úsměv, v jednu jedinou chvíli se okolo něj začala formovat bariéra, stejná, kterou měl okolo sebe i originální Kuzuri. Byla však až příliš slabá, aby vydržela nápor rovnou dvou technika proto se po několika sekundách rozpadla, naštěstí však ještě stihla pohltit senbony, které do vzdušné techniky Kuzuri hodil, díky tomu získal čas na vyhnutí se zbytku techniky, která už i tak pominula Hyōton: Eria! vykřikl a na zemi se utvořila slabá vrstvička ledu, která pro druhého Kuzuriho znamenala celkem dost solidní problém, co se udržení rovnováhy na zemi týkalo, zároveň však Kuzuri věděl, že na toho druhého to nebude mít až takový účinek kvůli tomu, že tu techniku prakticky v jejich světě určitě též vytvořil on sám, i přes to si od toho však sliboval alespoň částečné vyřazení jen na jednu malou chvíli druhého Kuzuriho z poroznosti a proto hned v závěsu za touto technikou začal skládat pečetě na jeho další techniku, která dle jeho plánu měla Kuzuriho už více ohrozit.

Keiko Lysea

Vyčerpávající a nudnou cestu mi zpříjemňovalo snad jen pošťuchování s mojí drahou polovičkou, která toho tady už měla také plné zuby, člověk si myslí, že chrám není nic hrozného, ale nakonec se z něj stane invalida bez smyslů, Ame mezitím vyplýtvala snad všechna vulgární slova ze svého slovníku, který byl podle mě tlustější než naučná kniha o dějinách Temné Říše. Konečně jsem došla až do další místnosti, v tu chvíli se mi zase vrátily všechny smysly, popravdě jsem tomu ze začátku nemohla uvěřit, různě jsem mrkala očima na všechny strany, hlasitě vykřikovala jakési patlaniny, které měly do normální věty hodně daleko, skákala jsem a dupala, jak nejvíc to šlo a přitom podivně čichala okolí, takže jsem napodobovala hladového psa, který ucítil pěkně šťavnatý steak.

Ame! Vážně se ti smysly nemohly vrátit v lepší dobu, teď z tebe zase bude ta věčně ukecaná slepice Keiko. Upřímnost nadevše, že Ame? Přesně! A snaž se to tu dokončit co nejrychleji, začíná to tu smrdět problémy! Kam jdeš? Ale na procházku, ukousnout si kousek tvého mini mozku, omrknout tvoje noční můry, které mi trochu připomínají 3D kino a navíc tě to nemusí vůbec zajímat! Dobře, ale vrať se brzy... Nestarej se, kokokodák! AME! Byla jsem sice ráda, že má Ame dobrou náladu, jen mě ty její narážky občas dost štvaly, ale co by to bylo za temnější polovičku, kdyby si ze mě neutahovala že? Nechala jsem to být, alespoň pro tentokrát a se spokojeným výrazem ve tváři se vydala směrem k truhle, která ode mě nebyla moc daleko, najednou se odněkud ozval křik, který prosil o pomoc, rozhodně ta osoba nemohla být v mém věku, takže to mohl být jedině nějaký vězeň, co se za mnou hnal a jaksi si to nemířil nesprávným směrem. Ame? Uhm? Máme tu menší pro- Jakoby jsem to neříkala, co je to tentokrát? Necítíš palec u nohy? Ne...Teda jo, ale eh! Spíš je někdo tam vedle! To není moje starost a ostatně tvoje taky ne! Jenže ten člověk zřejmě potřebuje pomoc... Ty si si vážně ze slov Laviho nic nevzala, kolikrát nám někdo pomohl, když jsme to potřebovaly? Pověz! Nepamatuješ si větu z Chrámu Ohně? Nikdo si nezaslouží takový přepych zvaný lítost! Pokud chceš přežít Keiko, tak nesmíš být andílek strážný každého bezdomovce, kterého potkáš, takhle se z nás za chvíli stane jen terč posměchu! Vzpamatuj se! Žijeme v Temné Říši, hold jeho chyba, že se vydal špatným směrem, my jsme si to taky musely projít, nehodlám kvůli tvé vyměklé povaze znovu riskovat! Ame... Moje polovička opět měla pravdu, nemohla jsem to popřít ani vyvrátit, zbývalo mi jen uposlechnout její slova a tupě přikyvovat, jenže když jsem byla necelých pět metrů od truhly, tak jsem se zasekla. ,,Pamatujte, ve světě shinobi znamená moc všechno, ale bez blízkého... bez přítele dokáže mocného člověka pokořit i někdo mnohonásobně slabší, a to silou, kterou ten, jež nemá přátelé nemůže vládnout, silou přátelství." ,,Nikomu príliš never, a tentokrát, si dávaj na seba pozor, to čo sa stane v lese môže dosť isto ovplyvniť aj to či prežiješ, tí väzni rozhodne nie sú vo vnútri len tak, vezmú nám zvitok aj za cenu smrti." ,, Je na to sama, prepáč Keiko, ale toto je už moc. Myslel som si, že si normálna...." ,,Nichiro...Co přesně si myslel tím normální?" Keiko umíš se alespoň pro jednou neohlížet na ostatní a hledět si svého?! Mým cílem je chránit své nejbližší, ale také pomáhat těm, kterým je jakkoliv ubližováno... To jsi nějaký posel Boha nebo co?! Keiko! Není to tvoje povinnost! Jen si si to vymyslela, protože nevěříš v to, že bys kdy mohla mít svůj vlastní sen! Znám tě, takže tu na mě přestaň hrát to divadlo! ,,Haha... přesně jako tvůj otec, rozhodně se nebojíš a mluvíš tak, jak to máš na srdci...Ale myslím, že toho nebudu litovat, tvůj otec byl vždycky rebel a rád si pohrával s pravidly." Táta by udělal to samé... Keiko...Na tohle jednou tvrdě doplatíš, ale dělej jak myslíš, jen mě potom nevolej, nechci tě slyšet, budu tě jen nečinně pozorovat a smát se tvé naivitě! Vím, že zase dělám chybu, avšak kdybych to neudělala, tak to nejsem já! Sama si řekla, že mě znáš, nemělo by tě to moc překvapovat Ame-nee! Bohužel už s tebou žiju dlouho, snad se tě bude štěstí držet tak jako vždy. To si piš, že bude!

Se širokým úsměvem jsem se rozeběhla opačným směrem, než byla truhla, věděla jsem, že tohle bude možná to poslední, co kdy udělám, ale byla to správná věc a to mi bohatě stačilo na to, abych si věřila a opět dávala svůj život v sázku. Vyběhla jsem ven z chodby a stanula těsně před prostřední cestou, ze které jsem doteď nic necítila, jediné co odtamtud vycházelo byl křik onoho nukenina. Snad se toho tolik nestane, když pomůžu někomu, kdo mě chtěl nejspíše zabít. Jsi vážně naivní malá holka! Ame se v mé mysli pokojně usmála a zmizela ve tmě, jediné co jsem viděla byl její úšklebek a rudé oči, které nebyly tentokrát vůbec strašidelné, spíše mě uklidňovaly a dodávaly sílu, sáhla jsem jednou rukou do tašky, zda je můj Kuppuru v pořádku a bez jakéhokoliv náznaku strachu vběhla do chodby, kde začala hledat toho hříšníka, který tu vůbec nemusel skončit, kdyby mě nepronásledoval. Haló! Kde jsi? Křikla jsem hlasitě, takže se můj hlas rozlehl po celé chodbě a dorazil až k vězni, doufala jsem, že ho brzy najdu, přeci jen jsem chtěla už vypadnout pryč a začít hledat nějaké své přátele, hlavně jsem si začínala dělat starosti o Laviho, protože jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku a je to moje vina...

Nichiro Akuma
"Nichi, toto nie je dobrá situácia, tá vlhkosť, boh vie na čo to potrebuje, a okrem toho vlhkosť tejto samotnej jaskyne je ohromná, myslím že sa odtiaľto musíme dostať, a vylákať ho von, na svetlo. Nie som si istý či rovno ku vodopádu, ale skôr by som povedal že trocha ďalej, aby nemal zdroj vody...." Pošeptal Norio, pričom Nichiro súhlasil. No vodopád sa netváril, že by ho išiel pustiť. Nichiro sa teda rozhodol, že zničí zdroj tej vody, čo by mohlo byť ešte riskantnejšie, no práve tie bubliny stáli medzi ním a tým nukeninom. Jeho cieľ bol jasný. Nichirov meč začal žiariť temnou démonickou chakrou, pričom jedným mávnutím z neho vyletela vlna démonickej chakry, no to nebolo všetko, tesne za tou vlnou, ktorá mierila na bubliny sa nachádzali ešte dva kunaie, ktoré neboli však spozorovateľné, no Nichiro si chcel byť istý, že sa mu podarí zasiahnúť bubliny.

Toshi Takari

Tentokrát som stál pred baňou, videl som miesto, kde ležala fľaša ktorá mala byť v podstate pascou pre jedného z väzňov, nikdy by ma nenapadlo, že tou dobou ma už niekto mohol dávno sledovať, a vyhliadnuť si práve mňa, čo sa nepochybne Shiroiovi podarilo, nebolo ani čudné, že som nijak nepostrehol jeho prítomnosť, na Genjutsu som bol vždy takpovediac ľavý. Začul som nepatrný zvuk, a obrátil som sa, stál tam Shiroi, avšak skrz jeho telo tentokrát prechádzal ružový kryštáľ ktorý mohol patriť len jedinej osobe..Fajn, chceš hrať takto Shiroi ? Rukou chytil a zovrel rúčku svojej katany, ale nakoniec sa len pousmial a pustil ju. Aby bolo jasné, ak chceš predstaviť moju najnepríjemnejšiu myšlienku trafil si trošku vedľa, pretože.. vďaka nemu viem, aspoň.... kam patrím, naviac predstava, tvojej smrti je viac než pekná. V jednej veci si sa nemýlil Shiroi, nebol som možno schopný prekuknúť ilúziu, ale mal som stále svoju vlastnú hlavu, ktorú som radšej mal počúvať, teraz to už viem. Nesmiem zaváhať, takto by mohol prebrať kontrolu nad mojimi snami aj predtým, Takeru Takahashi je odtiaľto vzdialený stovky míľ, Shirobei vravel, že nikto nemá šancu sa sem dostať, bol by to sprostý a hlúpy krok, je to len ďalší sen druhej úrovne, ktorý ma má zničiť. Ak zomriem tu, zomriem aj v skutočnosti, vyviazol som z boja toľkokrát, že tentokrát nepochybujem, že to bude inak. V podstate som sa snažil si rekapitulovať v hlave svoje pocity a myšlienky nahlas, pre seba, očividne by ich však mohol počuť aj Shiroi. Zachoval som si svoju pozornosť voči Takerovi, a ustúpil krok dozadu, v tom sa niečo stalo, v diaľke som spozoroval ako k oblohe stúpa dym, očividne tam nastal poriadny výbuch, čo ma trochu zmiatlo, nedávalo zmysel, že by to do mojej hlavy Shiroi vložil, čo je to ? opýtal som sa pokojne, smerom k Takerovi.

Lavi Hyūga

V mojej hlave sa v okamihu začal rodiť plán, to čo vravel môj nepriateľ dávalo v podstate logický zmysel, hoci som neveril, že by mi len tak dobrovoľne vymenil svoj zvitok za jej, napriek tomu som spustil pohľad na Sayu za mnou, a ani sa pritom neotočil. Myslím si, že... to znie fajn, pokrčil som plecami. Príliv, by pravdepodobne zabil nás všetkých, čo k tomu dodať, iba ak... obrátil som sa pomaly k Sayi a zadíval sa na ňu, vyhýbajúc sa pohľadom jej Sharinganu, nemala príliš na výber, po pár sekundách som mal v rukách jej zvitok zeme, predsa len, bola vážnejšie popálená a prakticky už aj vyradená z boja. Zovrel som zvitok vo svojej ruke, uškrnul som sa a pevne zovrel ruku s ním, následne som sa pozrel na toho muža. Tak ? Tú dohodu spečatíme krvou, alebo radšej tvojou hlavou ? zdalo sa to ako pokus o vtip, jedno však Lavi nemal ešte radšej ako Sayu, niekoho kto si myslel, že sa s ním dohodne, po dobrom. Stál som tam, a čakal kým vytiahne svoj zvitok neba, ... ešte raz som sa pozrel na Sayu, nie aby si si tie svoje oči príliš preťažila v tej vete bolo niečo viac, než len hlúpa poznámka na jej adresu. Dúfam, že ovláda nejaké Genjutsu, potreboval by som len pár sekúnd, nič viac... pomyslel si Lavi, a vystrel ruku so zvitkom zeme oproti postave, ktorá stála pár metrov pred ním.

Kuzuri Yuki

Takto mi nedáváš moc velikou šanci tě porazit,avšak já přijdu na způsob, jak to udělat.Ať se děje, co se děje, svitek ti dát nemohu. to by byl můj konec.Jednou jsem se rozhodl, že ho porazím a tak taky udělám.Nesmí dostat šanci...Jakmile se mi pod nahama vytvořila vrstva ledu, pochopil jsem oč se jedná.Bylo mi jasné, že na mne bude používat techniky, které sám umím, ale doufal jsem, že toho neumí o moc víc, než já.Druhý Kuzuri však začal skládat pečetě, které zrovna moc nelíbily.Měl v plánu použít pravděpodobně, něco silnějšího, než mám v rukávu já a já si nemohl dovolit, nechat ho tu techniku dokončit.Hyōton: Chēn řekl jsem a v tu samou chvíli prorazily krustu ledu okolo druhého Kuzuriho ,jeden mohutný a druhý tenký, ostnaté řetězi z ledu.Ten slabší mu mířil na ruce, s cílem obmotat mu je tak, aby nemohl techniku dokončit, zatímco ten tlustší vyrotoval kolem celého jeho těla a stáhl se k sobě tak, aby ho uvěznil ve svých spárech.Věděl jsem, že to nebude stačit, na to, aby někoho jako mě, zastavili v tom, aby vykonal svůj cíl.Přeci jen by to pro mne samého bylo těžké, ale s určitou koncentrací bych je zničil, avšak on byl upoutaný vytvářením složitější techniky.Hyōton: Sakusei Řekl jsem hned potom a v ruce se mi vytvořilo ledové kopí, které jsem mrštil směrem k mému nepříteli.

GM

Žena pouze porovala, jak ji Tatsuki právě zachránila a doslova se nestíhala divit, všechno se to seběhlo tak rychle, ani zdaleka nečekala, že potom všem, co ji chtěla zabít by ji Tatsuki byla kdy schopná zachránit před jistou smrtí, na jednu stranu byla ráda, že přežila ale na druhou stranu se nenáviděla za to, co všechno v životě udělala a co udělat musela, byla už hodně vyčerpaná, potřebovala si odpočinout, její oči pomalu mžouraly a začaly se zavírat, ještě předtím však chtěla žena něco udělat Díky Tatsuki... opravdu si zasloužíš... postoupit do další zkoušky.. mluvila mírně nesrozumitelně žena, tou dobou, kdy však dokončila větu už Tatsuki dávno nebyla v dohlednu a její oči se zavřeli, žena usla... pravděpodobně tím nejhlubším spánkem v jejím životě, poprvé se totiž nemusela bát toho, že ji někdo píchne kunai do zad. Sice nezískala svitek, ale za to získala něco jiného a mnohem důležitějšího, pochopení pro ostatní lidi... pochopení pro jejich činy a též, konečně pochopila následky svých činů a byla schopna je přijmout tak, jak to je a nedělat si žádné iluze, konečně pochopila smysl jejího života a doufala, že pokud se jednou dostane ven z vězení, tak bude svůj život dožívat na 100%.

V jednu jedinou chvíli ke stromu seskočil Ryu, člen Akatsuki. Tou dobou tam však již Tatsuki dávno nebyla. Nejdříve si Ryu myslel, že se pouze skrývá, ale když si potom prohlédnul pozorně okolí a to všechno, co se tu dělo se mu vybavilo mu došlo, že tu pravděpodobně Tatsuki musela před několika sekundami dokončit souboj s jedním z těch nukeninů, kteří jsou součástí druhé zkoušky Takže jdu pozdě, tady očividně skončila a tipnul bych si, že musela vyhrát, jinak bych tu musel najít minimálně její mrtvolu. Nevadí, pokračujeme! pomyslel si Ryu a mávnul mírně rukou, v tu chvíli se prehistorický pták dlouhým obletem vrátil zpět k němu a Ryu na něj naskočil, přičemž mířil k dalšímu nejbližšímu místu - podvodní jeskyni Yomi.


Jakmile si překročila práh těch prostředních dveří, tak si zjistila, že to, co si odtamtud mohla cítit tam opravdu bylo, tedy nic. Podlaha tam nebyla a ty jsi ihned spadla zhruba tři metry dolu, překvapivě si však dopadla na nohy jako každý správný shinobi, kdyby si však neměla své smysly, pravděpodobně by tě ten pád i zabil, protože bys prakticky ani nevěděla o tom, že padáš. Chodba byla mírně osvětlené světlem loučí na stěnách, postupně si procházela chodbou a již si se blížila ke zdroji toho tak zvláštního zvuku, který ti připomínal lidský křik, poté si před sebou uviděla dveře, masivní kamenné dveře, všechno ti to přišlo tak zvláštní, ten hlas se ozýval spoza těch dveří, tvar a vzhled dveří tě však děsil. Máš poslední možnost se otočit a jít raději pro svitek a nebo můžeš vstoupit do dveří, něco ti však říkalo, že tě rozhodně za dveřmi nečeká vůbec nic pěkného, ba naopak zhruba tak na 99% boj s někým hodně silným, kdo právě mučí člověka na druhé straně. Jak si tak zkoumala ty dveře, tak si si vzpomněla, kde si už jednou tenhle vzor viděla, bylo to v jedné z mnoha knih, které si četla doma v Celestu. Už si si přesně nepamatovala o čem zrovna ta kniha byla, ale věděla si, že tyhle dveře podle všeho měli vést do obřadní místnosti, kde měl jeden dávný spolek shinobi obětovat jistému Jashinovi své obětiny aby jim jejich bůh dal jejich požehnání. Sice sis přesně nepamatovala, o čem kniha dál byla, ale moc dobře si věděla, že členové kultu toho bláznivého boha rozhodně nejsou přátelští, ba co víc jsou smrtelně nebezpeční a pokud se vydáš toho nukenina, který se tě pokusil zabít zachránit, tak tam pravděpodobně zemřeš, i když na druhou stranu, pokud by se k tobě ten nukenin přidal, což však není jisté, by jsi možná dokázala kult přemoci. To však nikdo s jistotou nemůže vědět, je to pouze na tobě, čas běží.


Takže si se rozhodl konečně přejít do ofensivi? Konečně, už jsem si myslel, že tu budeš jen tak hloupě stát a čekat na to, až tě zabiju. řekl ten muž a zasmál se, celá tahle situace mu přišla nadmíru vtipná, vzhledem k tomu, že byl v roli toho, kdo je silný. Vlna se řítila směrem na bubliny, sice mohl jistým způsobem zařídit, aby vlna nezasáhla, ale nechtěl to udělat, ba naopak měl v plánu to, aby Nichiro bubliny zničil, i když to plánoval o dost později než to Nichiro, jakmile se vlna až moc přiblížila k bublině, tak poskládal Nukenin pečetě Suiton: Suijinheki! vykřikl ten muž a vytvořil okolo sebe stěnu z vody, ve stejnou chvíli vlna prošla bublinami a zničila je, to však způsobilo něco jako jiskru uvnitř bublin a všechen střelný prach ve vodě vybuchnul, stejně tak jako ve vzduchu, naneštěstí však Nichiro bubliny zničil až moc brzy, tak se výbuch nedostal až k jeho tělu, i přes to však mohl Nichiro cítit ten žár, který výbuch bublin způsobil, dobou, kdy výbuch pominul pominula i vodní technika toho muže, očividně moc dobře věděl, co se stane a tak se raději obránil za pomocí Suijinheki, ví moc dobře, co dělá, stále okolo něj rotovalo několik desítek bublin, které mu měli pravděpodobně tvořit něco jako brnění na ochranu proti fyzickým útoků, avšak kdo ví, jak budou tyto bubliny přímo reagovat na ninjutsu, možná právě ninjutsu je slabinou tohoto bublinového štítu. Nicméně, stav byl aktuálně ve prospěch toho muže, protože ty, respektive hlavně tvůj démon použil už celkem dostatečně solidní množství jeho energie a muž prakticky použil pouze menší množství technik a ještě k tomu ho pravděpodobně ani nestáli tolik chakry, to, co bude stát větší množství chakry bude pravděpodobně způsobení onoho výbuchu.


Co to říkáš? Copak si se už úplně pomátl ty hlupáku? Dobrá tedy, pokud si na mne nevzpomínáš, tak ti to budu muset očividně připomenout! řekl Takeru a usmál se, na jeho tváři se zjevil ďábelský úsměv, který si již moc dobře znal, začal skládat ruční pečetě, které samozřejmě dokončil za pomocí jeho klanové pečetě Shōton: Kyodai Rokkaku Shuriken! vykřikl a máchnul třikrát rukou, oproti tobě se v tu chvíli rozletěly tři obrovské shurikeny, a když obrovské, tak vskutku obrovské, v porovnání byla jejich velikost zhruba jako hlava tříocasého démona a všechny tři na tebe letěly. Takeru se opět pousmál a začal si sedat, ve chvíli, kdy dosedal se pod ním sformovala krystalová židla na kterou dosedl, rozepnul si vrchní knoflík jeho pláště a pozoroval tu show, kterou mu zde Toshi dělal. Mezi tím si mohl pozoroval dalšího z členů Akatsuki, kterého si již moc dobře znal, byl to Ryu, právě seskočil z ptáka, které si též znal, jako summona Hiruka, moc dobře si mohl pozorovat, jak Ryo doskočil k velkému stromu, kde byla Tatsuki Jak jsem již řekl, jdeme si pro Tatsuki a Sayu, jejich informace o Akatsuki jsou až příliš značné, aby jsme si mohli dovolit nechat někoho takového běhat volně po světě, nikdo si toho ani nevšimne. Na zkouškách se tradičně ztratí desítky geninů, bude to taková tichá akce Akatsuki jak se zbavit špehů. dodal Takeru, jeho cílem byl samozřejmě Toshi, už chyběl pouze on a plán by mohl být konečně završen.


Rozhodl si se správně Lavi, velice správně. Stejně by ti ta holka byla k ničemu.. řekl ten muž a zasmál se, potom se zadíval toužebnýma očima směrem k tomu svitku, který Lavi vytáhnul, na jeho vtip o spečetění krví, popřípadě něčím mnohem cennějším raději nereagoval, protože by jeho reakce rozhodně nebyla vhodná k tomu všemu, co se zde dělo, jakmile se Lavi ještě jednou zadíval na Sayu a řekl ji tu větu, tak se muž mírně podivil, nedával tomu však nějakou extra hodnotu vzhledem na stav, ve kterém ta Uchiha byla, nemohla použít prakticky žádný z jejich útoků, protože nemohla skládat ruční pečetě, nebo by ji to minimálně velice dlouho trvalo a proto Laviho větě nedával takovou váhu. Ze svých již i tak dostatečně roztrhaných šatů vytáhnul svitek nebe, po kterém Lavi i ta Uchiha velice toužili, chytil ho pevně do ruky a ukázal ho Lavimu ze všech stran, aby si mohl být jist, že je svitek skutečný, i když měl Lavi Byakugan, takže by to prakticky i tak velice jednoduše poznal, Byakugan dokázal totiž na rozdíl od Sharinganu prohlédnout Henge no Jutsu Přesně tak Lavi, a teď pojď ke mě i s tím jejím svitkem, prostě si je jen vyměníme a potom už mě nikdy neuvidíš... nic víc... ani nic míň- dodal muž.


Ten nepřátelský Kuzuri stihl dokončit ruční pečetě Hyōton: Haryū Mōko vykřikl ten Kuzuri a mírně se pousmál Naše nejmocnější útočná B-rank technika, jsem pyšný, že jsem se ji ještě před samotnými zkouškami stihl doučit, nemyslíš? A já už tě teď nenechám dokončit pečetě na to, abys ji použil též! řekl ten Kuzuri a zasmál se, kopí, stejně tak jako řetězy, které si vyslal směrem ke Kuzurimu byla nenávratně zničeny drakem, kterého Kuzuri utvořil, v tu chvíli si na tváři Kuzuriho mohl pozorovat jasný úsměv, očividně měl pocit, že již vyhrál, i když tenhle pocit pravděpodobně nebyl ještě pravda, zatím si měl ještě možnost se bránit, ale budeš muset vytvořit pevnou a hlavně nějakou celkem dost nečekanou strategii, protože jinak to nebude vůbec fungovat Tohle bude tvůj konec, Kuzuri! vykřikl ten druhý Kuzuri se stále usměvavou tváří a přitom mávnul svou rukou dopředu, v tu chvíli se drak rozletěl směrem k tobě, očividně měl v úmyslu tě za pomocí onoho draka doslova rozcupovat na miniaturní kousíčky a tak se tě nadobro zbavit a získat svůj svitek. Celá tahle situace ti mohla přijít celkem absurdní vzhledem k tomu, že si prakticky měl bojovat proti sám sobě a ještě k tomu ve světě toho druhého Kuzuriho.

Nichiro Akuma
Masívny výbuch, ktorý sa pred Nichirom udial bol veľmi zvláštny, no začínalo mu to všetko dochádzať.
"Takže vybuchujúce bubliny? Alebo lepšie povedané vybuchujúca voda? Veľmi zvláštna schopnosť, alebo kekkei genkai, a to z teba robí dosť nebezpečného oponenta. V podstate ti s mojím suitonom konkurovať nemôžem, no... Uvedomuješ si, že pokiaľ jednoducho svôj zvitok otvorím, a prečítam, tak tvoja šanca bude taká istá mizivá, ako tá moja na Chuunina? Nedokázali by sme sa dohodnúť? Myslím, že by to bolo najrozumnejšie, ty máš niečo čo chcem ja, a ja mám niečo čo chceš ty..." Pošeptal Nichiro, a svoj zvitok si nahmatal, pričom uvažoval že by mu ho dal, no potom by zostal bez všetkého, no Nichiro bol schopný sa dohodnúť, a pri najhoršiom rýchlo vytiahnúť zvitok, a prečítať ho.

Saya Uchiha

Jakmile se ti dva nzačali bavit o tom že můj svitek postačí koukla jsem se na Laviho a nemohla uvěřit svým uším. Říkal to vše tak přesvědčivě že jsem tomu všemu začala věřit. To snad není možné. Byla jsem na zemi a tak nějak si stále uvědomovala co se kolem mě děje. Hodlali mě objetovat. V žilách mi kolovala nenávist a zloba .Sevřela jsem ruce v pěst a měla co dělat abych nevykřikla bolestí. Celé mé tělo se chvělo. Bylo mi jako kdybych věděla že je konec. Před očima jsem měla všechny které jsem znala a kterým jsem slíbila že se o ně postarám. Pro mě jako kdyby se čas na nějakou chvíli zastavil.Před očima jsem viděla Tatsuki,Keiko a dokonce i svého bratra. Ten pocit že snad před svým koncem myslím zrovna na něj by mě normálně rozesmálo ale v tu chvíli mi to tak ani nepřišlo.
Snad to bylo normální že jsem na ně myslela zrovna v tu chvíli kdy jsem netušila co se stane. I když jsem měla jakousi představu. Utopím se. Po všem co jsem prožila se nakonec utopím v jeskyni. A nikdo se nic nedozví.Jaká to ironie osudu.
Když ovšem Lavi znovu promluvil a mluvil o mém sharinganu jako kdyby se ve mě cosi přeplo.Jako kdyby vě mě vysvitla jakási malá jiskra naděje. Doufala jsem že jsem si to vyložila dobře a tak jsem se podle toho zařídila
Nedávala jsem na sobě nic znát a stále si zachovávala svůj výraz nenávisti v obličeji. ,,Za tohle tě zabiju!" křikla jsem na toho chlapa.Můj sharingan jako kdyby dostal druhou dávku energie. Jakmile Lavi natáhl ruku a ten chlápek také začala jsem.
Magen: Ayatsuri Shiraken projelo mi hlavou a jen jsem doufala že to výjde. Doufala jsem že to toho chlápka udrží na dosti dlouhou dobu a také že z toho bude mít alespoň nějakou psychyckou újmu protože jsem jej nemínila šetřit. Možná že jsem nemohla použít své tělo k boji a nemohla jsem tvořit žádné pečetě ale mohla jsem používat svoje oči.
Pro toho muže se ztatím nic neměnilo. Vše vypadalo jako před tím něž jsem použila techniku očí.

Toshi Takari

Bezva, povzdychol si Toshi, ale okamžite sa zvrtol k Takerovi, ktorý začal skladať rýchlosťou svoje pečate, ktoré mi očividne opäť raz budú spôsobovať vážne problémy. Nad ním sa v podstate zjavili tri giganticky veľké shurikeny, ktoré následne nabrali výšku a rýchlosť, a boli určené mne. Tak to sme tu ešte nemali, preblesklo mi mysľou, pričom som mal na tvári vážne nepochopiteľný výraz. Následne sa mi však v hlave premietla ďalšia myšlienka, pochybnosti začali narastať ak aj nie prevažovať, pretože ... ja som túto techniku Takera skutočne nikdy predtým použiť nevidel, akoby ju mohol Shiroi stvoriť ? Hoci ten by nato fantáziu asi mal, a je tu aj ten hurhaj v pozadí, ktorý je viac menej zbytočný, ak nieje skutočný.

Nateraz... neviem čo si o tom myslieť, podstatné je jediné, sen alebo skutočnosť, musím sa brániť, inak zomriem. Kirikae! v záblesku modrého svetla, sa moja čepeľ v meči rozžiarila, a ja som asi meter predtým, než ma mal obrovský shuriken roztrhať na dve veľké nesúvislé časti, spadol dozadu na chrbát, s mečom v rukách čepeľou nahor, a doslova cítil ten tlak, ako jeden z tých veľkých predmetov zo Shotonu míňal moje telo, len pár centimetrov, nado mnou, a pripadalo mi to až nechutne skutočné. Z tohto sa musím rýchlo dostať, ... opäť. Ani som sa neobzrel a potom ako tie predmety prešli za mňa, som sa v rýchlosti posadil a naslepo vypálil techniku Raiton: Gafu... z dlane svojej ruky, niekde k miestu kde mal Takeru sedieť, nebolo to však ani tak naslepo, pretože bleskové kopí sa po chvíľke rozdelilo na dva, a to meralo už presnejšiu dráhu letu, kedže sedel pochyboval som, že mu budem stáť čo i len zato, aby sa snažil uhnúť... jeho typickým ťahom, bude to vykryť, čo mi dá dosť času, schovať sa za tú skalu vedľa. Mal som aspoň tú výhodu, že ak to bola skutočnosť, poznal som približne už svojho protivníka pomerne lepšie ako tí, ktorých už pochoval.

Lavi Hyūga

Prepáč Saya, veci sa majú ako sa majú, a ak mi ty stojíš v ceste, si pre mňa len príťažou, Lavi prešiel okolo nej, aj so zvitkom potom ako ho k tomu nuukenin vyzval, ani sa neobzrel, mal v tvári dokonalý pokoj, obetovať Sayu mu očividne nerobilo až také problémy ako by ona sama mohla predstavovať. Zostával posledný meter, Lavi vystrel ruku, nedalo sa na ňom badať žiadne zaváhanie, pretože jeho druhá ruka následne inštuiktívne prešla spolu s jeho očami po zvitku neba, v momente keď sa ho dotkol, pustil zvitok zeme, do rúk svojho protivníka, ale súčasne, minul rukou zvitok, ktorý mu ten chlapík podával. Teraz je naša chvíľa, všetko alebo nič, Saya! Vyrušenie toku, chakry som bol schopný pozorovať, s tou najpresnejšou sekundou, už pri vzniku onej ilúzie, moja dlaň zamierila do výšky jeho očí, a druhá do výšky jeho srdca, udrel som s presnosťou a ohromnou silou, do úderu som dal úplne všetko čo som sa kedy naučil, nebol to úder ktorý by mal človeka odrovnať, toto ho malo skrátka zabiť, tam kde stál, v jedinom okamihu som udrel na jeho zrak, aby som odvrátil jeho hlavu, zbavil ho výhod jeho zraku, a rana do srdca bola sprevádzaná technikou Jukenu. Zvitok mi bol nateraz jaksi ukradnutý, páčila sa mi tá predstava, že niekto kto nás takto podceňoval bude musieť uznať to čo sme dokázali či už ako živý alebo mŕtvy. Nikto má nebude podceňovať! Hakkeshō Kaiten! zvolal som na záver aby som svojho protivníka odsotil čo najďalej od seba, s trochou šťastia ho vír pritlačí o stenu.. uškrnul som sa.

Keiko Lysea

Po pár krocích jsem začala padat, naštěstí se mi podařilo dopadnout na nohy, nebylo to poprvé, co jsem v duchu děkovala svým smyslům, protože kdyby se mi nevrátily, zřejmě bych tu zemřela, což by byla potupa i pro někoho jako jsem já. Trochu jsem se protáhla a chvilku poskakovala z jedné nohy na druhou, abych si začala více věřit, protože mi tato chodba nepřiváděla zrovna pocit bezpečí, pomalu jsem se rozešla uličkou, kterou mi ze stran osvětlovalo jen pár loučí na stěnách, nebylo to sice nic extra, ale tohle tlumené světlo mi vyhovovalo. Jakmile jsem znovu uslyšela lidský křik, který mnou pronikl snad až do morku kostí, tak jsem se rychle rozeběhla až ke zvláštním dveřím, kterých jsem se prvně zalekla, jenže po chvilce mi něco říkalo, že ten obrazec znám, nedalo mi to a začala jejich přední stranu zkoumat ze všech stran.

,,Kde já ten znak už viděla..." ,,Keiko tvoje skleróza je k neuvěření, tohle si pamatuji i já." ,,Vážně?! Kde to bylo?" ,,Náboženské zvyky a rituály, znak patří k vyznavačům boha Jashina, kterému vždy jednou za čas obětují člověka a snaží se tak dostat jeho požehnání v podobě...Eh už nevím čeho, bylo to něco spojené s životem, ale nejsem moc na tyhle věci." ,,Arigato, už vím k čemu se to váže! Jashinisté ale nebývají zrovna přívětivými lidmi, podle předložených důkazů rádi dlouze mučili své oběti, nemyslíš si snad že za těmi dveřmi js-" ,,Určitě ano, navíc pamatuješ na toho blbce, kterého jsme potkaly?" ,,Myslíš Jun'ichiho?" ,,Přesně, tak i on patřil mezi jashinisty a jeho povaha nebyla zrovna nejmilejší, musíme využít všeho, co jsme o něm doposud zjistily, podle mě budou v něčem tihle vyznavači určitě stejní." ,,Dobře, jen...Snad jich tam není moc, nechci zabíjet..." ,,Neměla jsi sem vůbec chodit Baka! Říkala jsem ti to, jenže ty ne, ne, ne a pořád jsi si mlela svoje, pak to takhle dopadá!" ,,Já vím, ale když já tak moc chtě-" Znovu jsem zaslechla výkřik bolesti, už jsem nemohla déle čekat, ať se dělo cokoliv, nehodlala jsem tam jen tak nečinně stát a poslouchat, jak někdo týrá člověka, byli jsme přeci všichni lidé, nechápala jsem, kam se podělo to, čemu se říká soucit a pochopení druhých. Pravda byla taková, že já byla stejná jako tito bezcitní zločinci, tedy alespoň jedna moje polovička, jenže já ten fakt nepřijala a chtěla se změnit už jen kvůli svým přátelům, kvůli rodině, kvůli všem, na kterým mi záleželo.

Zhluboka jsem se nadechla a vtrhla do místnosti, takže jsem přerušila rituál, který tady skupinka shinobi prováděla, z očí mi sršela nenávist vůči těmto lidem, tedy pokud se ještě tak dali nazvat. Párty se ruší! Křikla jsem hlasitě na ty odpady světa a pohledem sjela na nukenina, který si toho už rozhodně hodně vytrpěl, hněv se mi najednou z očí vytratil, snažila jsem se naznačit tomu zraněnému, že už je všechno v pořádku a pokusím se ho odsud dostat živého i za cenu toho, že bych tu mohla místo něj zemřít já. ,,Gomenasai Lavi-kun, řekla jsem ti, že na sebe budu dávat pozor, porušila jsem to, snad se nebudeš moc zlobit..." ,,Nestarej se o Laviho a raději si dávej pozor na to, co se bude dít dál, určitě tě nepřivítají s otevřenou náručí!" ,,Máš pravdu!" Svojí katanu jsem pevně stiskla v ruce a namířila hrotem na jednoho z jashinistů, který stál nejblíže k nukeninovi, kterého jsem tu za žádnou cenu nehodlala nechat zemřít, chápala jsem, že jeho plány se mnou také nebyly zrovna dvakrát nejlepší a nijak se nestranila tomu, že se mě možná také pokusí teď zabít, aby odsud mohl rychleji zmizet. Je hodně věcí, které nemám ráda, ale co doopravdy nesnáším je, když člověk mučí jiného člověka! Nehodlám vás nechat v tom pokračovat dokud ještě dýchám, ne v mé přítomnosti! A ty...Určitě si se mnou nezamýšlel žádné hezké věci, jen už prostě nechci slyšet tvoje výkřiky, které mi trhají duši, přinutím tě se usmát, ať chceš nebo ne! Mile jsem se zašklebila na nukenina a rozeběhla se s katanou rovnou naproti nepříteli, na kterého jsem předtím mířila špičkou svého meče, byli v přesile, věděla jsem to a uvědomovala si, že tu nejspíše zemřu, ale když už jsem tady měla padnout, tak jsem si ten boj chtěla pořádně užít...

Kuzuri Yuki

Dobrá, ovládá to co já, avšak jestli se doučil tuto techniku až teď, když vyrážel na zkoušky, jak sám říká.Je možné, že umí všechno to co já a jak tak koukám, tak i něco víc, ale já si nemohu dovolit prohrát.Nemůžu mu svitek vydat i když bych chtěl.Nevrátil bych se zpět. Hyōton: Hogo Kōri no Dōmu řekl jsem a vytvořil tak ledový obal přezemě, aby se ke mě nedostal.Neměl jsem šanci, sám se vyhnout technice a tak jsem musel vytvořit slušnou obranu tak, aby vydržela.

GM

Víš, přijde mi to skoro až vtipné... že se se mnou snažíš potom všem, co jsem ti zde ukázal vyjednávat. Já od tebe ten svitek získám tak, že tě zabiju chlapče, a pokud už se vzdáš, tak budu mít minimálně dobrý pocit z toho, že jsem si mohl po mnoha letech opět zabojovat, já nejsem jako ostatní, ano... vidím v tomhle všem vidinu svobody, ale mě na rozdíl od těch ostatních břídilů, co sem vypustili se mnou tam venku nečeká nikdo... žádná rodina, žádní přátelé ani kdokoliv tomu podobný, nemám co ztratit, pro mne je nejdůležitější prakticky jen ten souboj a ten pocit, že s někým bojuji, to, že se můžu dostat ven by byla sice velice příjemná změna v mém životě, ale jinak to pro mě ztvárňuje pouze jistý bonus tohoto všeho, nic víc... nic míň. Ale konec už řečí, je načase začít bojovat! řekl ten muž a zasmál se, potom máchnul rukou před sebe a bubliny tvořící jeho ochranný plášť se rozletěly směrem k tobě, bylo jich celkem solidní množství a ještě k tomu byly různých velikostí, i přes to však největší bublina nepřesahovala průměr 30 centimetrů Je čas to ukončit, buď začneš tenhle souboj brát vážně chlapče a nebo zde zemřeš, je to buď a nebo... můžeš si sám vybrat a nalajnovat si osud, tak toho využij! dodal ještě muž.


Genjutsu?! pomyslel si muž a podíval se směrem k Saye, aktuálně byl však až trošku moc zaměstnaný tím vším, co se okolo něj dělo, po několika sekundách však genjutsu ustalo, Saya zatím nemohla vědět proč, ale ani nebyl důvod to prozatím nějak řešit, muž se podíval na Laviho, jeho Sharingan dokonale předpovídal jeho pohyby a jeho Byakugan mu jasně ukazoval místa, kam má vrazit, aby se mu povedlo Laviho alespoň částečně vyřadit z bojeschopnosti. První Laviho ráně se vyhnul a stejně tak i druhé, hlavou jednoduše sjel pod pás a jakmile rána pominula, opět se vrátil na původní pozici, podíval se Lavimu do očí a mírně se pousmál, jednou jasnou ranou praštil Laviho do oblasti hrudníku, při tom se místností ozvalo Juken! a Lavi odletěl k tělu Sayi, prozatím neschopen použít chakru, kterou měl aktuálně zablokovanou pouze jednou jedinou, velice dobře mířenou ranou Takže jste se nakonec rozhodli se proti mne spojit? promluvil muž a podíval se svým jasným pohledem směrem k Saye a později i k Lavimu, vrátil se z bojové pozice zpět na klasickou pozici a potom jemným krokem začal kráčet směrem k těm dvěma Nesete na svých bedrech břímě, které je i pro vás dva příliš těžké. Prokletí vašich rodů se ale může stát i vašim požehnáním, dnes jste prokázali, že i přes to, kdo jste se dokážete chovat jako shinobi. Odměna vám patřičně náleží, ale myslete na jednu věc, vítězem se může stát pouze jeden z vás- nedořekl muž, touto dobou byl už dávno za Sayou i Lavim -tak si pečlivě rozmyslete, co nakonec uděláte dokončil větu, v tu chvíli jeho tělo, stejně tak jako jeho svitek začalo mizet, pomalu se vytrácelo až nakonec úplně zmizelo. Jakmile zmizelo, tak se na stěně jeskyně oproti vám ozval hlasitý posuvný zvuk a jedna z kamenných desek jeskyně se posunula, za ní jste mohli na podstavci vidět svitek nebe.


Takeru se pouze pousmál, šíp, nebo bleskové kopí... cokoliv chceš, které si poslal proti Takerovi letělo a jakmile bylo skoro u něj narazilo do krystalového zrcadla, které se rozpadlo, na tom místě Takeru ve skutečnosti ani nebyl, podivil si se a několikrát si se otočil okolo své osy, až si ho nakonec konečně spatřil, podíval si se na menší pahorek, kde Takeru ve skutečnosti seděl Ale ale Toshi, to si se za celou tu dobu ještě nenaučil, že tohle proti mne nemá vůbec, ale zdaleka vůbec účinek? Myslím, že souboj mezi námi už proběhl mnohokrát na to, aby si věděl co účinek mít bude a co nikoli, či? dodal a pousmál se, vůbec se nedivil tomu, že se Toshimu povedlo obrovské shurikeny s takovou lehkostí a snadností odrazit, prakticky s tím počítal, takže se tomu vůbec nedivil. Lehce se zvedl z židle a potom se na tebe zadíval, v tu chvíli vyřknul několik málo slov Shōton: Hashō Kōryū! směrem k tobě se vydaly tři draci, které Takeru právě vytvořil a rozhodně nevypadaly až příliš přátelsky, ba naopak. Očividně měly za úkol tě prostě a jednoduše zabít, při bližším pohledu si si všimnul, že jejich šupiny jsou velice špičaté a též určitě i ostré, nemluvě o tom, že mezitím, co k tobě draci letěly otevřely ústa a z nich doslova vystřelily dávky několika desítek senbonů z krystalu za sebou, tenhle souboj pro tebe rozhodně nebude jednoduchým.


Jakmile Keiko otevřela dveře, tak uslyšela pouze jemné, avšak i přes to celkem solidně temně vyřčené slovo "zemřeš". Než se však stihla nadát, tak stála v místnosti. Místnost jako taková měla tvar kruhu, všude po stěnách byly různé malby a celkově znaky, které pravděpodobně patřily kultu Jashinistů, stejně tak jako i ta rytina tam nahoře, kterou si nemohla rozpoznat, už si tušila, kde si pravděpodobně podobnou rytinu viděla, určitě to též bylo z té knihy. A pak najednou, jakmile Keiko vyslovila to poslední slovo, respektive část věty, tak nastalo něco zvláštní, bylo to skoro jako záblesk, nebo něco podobného, musela sis zakrýt oči, jinak bys pravděpodobně přišla opět paradoxně o zrak. Jakmile si se vzpamatovala, zadívala si se okolo sebe a podivila si se, všichni Jashinisté zmizeli stejně tak jako jejich oběť, respektive tu jsi již neviděla. Uprostřed však stálo bylo ono křeslo, na kterém si viděla ještě před několika sekundami člověka, kterého mučili, tentokrát však bylo otočeno opěradlem k tobě, takže si toho moc neviděla. Rytiny, malby a dokonce i některé svíčky již nezářily a nevypadaly tak nově jako když si vstoupila, všechno jako kdyby se najednou o několik let posunulo dopředu. Teprve až když si přišla opatřně ke křeslu si pochopila, byla na něm kostra, v rukách svírala svitek nebe, jakmile si se svitku dotkla, tak se všechno vrátilo opět do původní podoby, pouze Jashinisté tam nebyli, byla tam pouze jejich oběť Rozhodla si se zachránit někoho, kdo tě chtěl zabít. Tvé úmysly byly dobré a i přes to, že si se hnala do nebezpečí si nepolevila. Všechno, co jsi až doposud slyšela byly pouze výkřiky minulosti tohoto místa, ale gratuluji ti Keiko, prošla si druhou zkouškou- bylo to prapodivné, ta oběť jako kdyby k tobě promluvila, položila ti ruku na rameno a poté zafoukal jemný vítr a všechno se opět změnilo, okolí bylo v aktuální době, na obličeji kostry si však mohla vidět, že umírala s úsměvem na rtech. Ve stejnou chvíli, kdy to všechno skončilo si uslyšela mírné cvaknutí, stěna za tebou se posunula a odhalila žebřík vedoucí někam nahoru.


Hmm... mělo mě napadnout, že použiješ tuhle techniku. Je to skoro až vtipné, aktuálně jsme s tím oba dva s chakrou na stejno, protože používáme techniky stejných ranků.... skoro až ironie, jak může být moje druhé já otravné, nikdy bych si nemyslel, že můžu být natolik otravný, že budu otravovat dokonce i sám sebe- poznamenal druhý Kuzuri a jemně se pousmál, měl však pravdu, aktuálně jste na tom s chakrou byly oba dva prakticky stejně... odchylka mohla být minimální a to bylo přesně to, co druhému Kuzurimu vadilo, protože jeho dosavadní plán byl to, že tě užene na nedostatek chakry, ten se však zhroutil právě teď, musel ihned vytvořit novou strategii a nový plán. Ledová kopule samozřejmě odolala útoku onoho ledového draka vzhledem k tomu, že rank obou technik byl prakticky stejný, jak drak, tak i kopule však stále zůstávaly na místě, nerozpadly se, čehož samozřejmě druhý Kuzuri využil a ihned přikázal drakovi jasný útok na kopuli s myšlenkou kopuli zničit, sám však věděl, že má kopule obrovskou výdrž, dokázala vydržet dokonce i příval několik dvojic výbušných lístků, což už něco znamenalo, hlavně kvůli tomu, že lístky tvořily teplo, proti kterému je Kuzuriho led tak náchylný. To aktuálně asi byla jediná zbraň, kterou mohl Kuzuri proti tomu druhému Kuzurimu použít, oheň. Mělo to však dva celkem dost solidně velká zádrhele, a to, že Kuzuri neovládal Katon a ještě k tomu byl i on sám náchylný vůči ohnivým technikám.

Toshi Takari

Páni... neviem čo chceš ale postávať len tak nemôžem ?! Okrem toho, prečo myslíš, že som na skúškach, nie pre srandu králikov zasmial som sa nahlas, čo bolo možno po prví krát medzi našimi stretnutiami, pretože to by už vtipné prišlo asi fakt každému, možno až na Takera. Následne však prišla ďalšia z jeho techník, to bolo takpovediac, dosť kruté, vzhľadom nato, že som mal problém utiahnuť jednu z tých potvor. Bolo by to až ironické, keby to raz bolo jednoduchšie, pomyslel som si, a rozbehol sa priamo popod tie potvory, za nimi ležalo telo Shiroia, v behu som poskladal pár pečatí, túto techniku Takeru ešte pravdepodobne nevidel, moc som ju nepoužíval, teraz sa mi však celkom hodila, keďže senbony neboli z kovu, a ja som potreboval bezpečný prejazd priamo skrz nich. Jiki Kaiten! hromový hlas v mojej mysli sprevádzajúci túto techniku značil jediné, po dobu kým ju využívam, sú všetky techniky mimo mojej Kekkei-Genkai tabu. 6 Fuuma Shurikenov, rotovalo okolo môjho tela v podstate v jedinom okamihu, a každý senbon čo sa ma pokúsil zasiahnuť, sa o ne rozbil alebo úplne roztrieštil, keď tá vlna senbonov ustala, využil som slušnú dávku energie, a odpudil shurikeny od svojho tela smerom na hlavy, tých troch potvor aby som získal čas na dokončenie svojich pečatí, ktoré mi umožnia dostať sa až ku zvitku neba, Raiton: Kaminari Hakai .... túto techniku som mal v pláne použiť, a rozboriť pôdu priamo pod drakmi Shotonu, opäť sme to hrali na úplne vyčerpanie, teraz som však mal v pláne sa len rýchlo dostať preč, a bezpečie bolo jediné, dostať sa skrz túto skúšku, a varovať ostatných mimo nej, nato som však potreboval vedieť kam ísť.

Keiko Lysea

Tvar a vzhled místnosti mě nijak nepřekvapoval, všude po stěnách byly malby, které patřily k náboženství těchto jashinistů, než jsem však stihla jakkoliv zranit nepřítele, oslnilo mě nepříjemné světlo, díky automatické reakci, kdy mi ruka zakryla oči jsem nepřišla o zrak, nebylo by to vlastně poprvé ani naposled. Co se to sakra... Jakmile všechno ustalo, trochu jsem si promnula oči a porozhlédla se kolem sebe, teď už jsem nic nechápala, všichni mí nepřátelé zmizeli, jakoby tu snad ani nikdy nebyli, místnost potemněla a v rozích se objevily pěkně velké pavučiny, zachovalé tu zůstalo snad jen křeslo, kde ještě před chvílí seděl onen nukenin. To jsem se posunula v čase? Mlčky jsem došla až k židli a zadívala se na ní, byla tam kostra, která svírala svitek nebe, ten, který mi chyběl do úspěšného ukončení druhé zkoušky, opatrně jsem se prsty dotkla té ruličky a v tom okamžiku, se zase opět všechno změnilo do původní podoby, tedy spíše do té hezčí verze. Tentokrát tu však už jashinisté nebyli, jen ten člověk, kterého mučili, seděl na křesle a v ruce stále držel svůj svitek, byla jsem zmatená, ale na druhou stranu šťastná, když tu nebyli ti zlí lidé, protože souboje jsem opravdu neměla ráda a bojovala jsem jen tehdy, pokud byl někdo v nebezpečí. Díky bohu, že jsi v pořádku... Hlasitě jsem si oddychla, ale při jeho slovech jsem mě zamrazilo, tohle všechno byla jen zkouška, byla jsem spokojená a zároveň zklamaná sama sebou. Odkud znáš mé jméno? Zvědavě jsem se optala, odpovědi jsem se však už nedočkala, poslední, co jsem cítila byl menší tlak na rameni, zadívala jsem se smutně do očí toho muže a potichu šeptla. Kdybych ti jen dokázala pomoci dříve...Odpusť... Jemný vánek odfoukl všechno, tvář nukenina opět zmizela a zůstala z něj jen kostra, nemohla jsem si ale nevšimnout jeho úsměvu, který mě uvnitř zvláštně zahřál. Takže nakonec jsi se přeci jen usmál, jsem ráda, snad došla tvoje duši zaslouženému klidu... Měla jsem spokojený výraz tváře, chvilku jsem si cosi mumlala pro sebe, byla to modlitba, která měla dát pokoj ztracené duši, uměla jsem jí už jako dítě, protože jsem za svůj život viděla umírat už nespočet lidí a každý z nich si zasloužil dosáhnout odpočinku. Děkuji za všechno, byla tady celkem zábava. Uchechtla jsem se, vzala si svitek nebe do ruky a následně si ho uschovala ve vnitřní kapse pláště, cvaknutí za mnou mě upozornilo na východ, který se mi právě odkryl, rychle jsem vyšplhala po žebříku až nahoru opět na pevnou zem, tedy spíše nahoru na ruiny.

Konečně zase na čerstvém vzduchu! Zhluboka jsem se nadýchala té příjemné vůně stromů a květin, zkontrolovala jsem svého malého Kuppura, jestli už má nohu v pořádku, zatím to nevypadalo nijak hrozně, takže jsem si o něj zase takové starosti nedělala, spíše jsem opět otevřela svojí mapu s zkoušela si tipnout, kde asi právě může trčet Lavi. Hmm, řekni číslo Ame. Proč?! Nemůžu se rozhodnout... Nevím, co tím sleduješ, ale nic ti říkat nebudu, protože jdeme dál... To si myslíš ty! S úsměvem jsem se rozeběhla přímo k sopce, něco mi říkalo, že ten její název se liší od všech ostatních a nemá s nimi nic společného, cesta byla dlouhá, opět nudná a nezáživná, až na jeden okamžik, kdy se v dálce po mé pravé straně cosi mihlo, byl to jen stín člověka, který měl zřejmě naspěch, obvykle bych si toho nevšímala, jenže tentokrát jsem byla znepokojena a jakýsi vnitřní pocit mi říkal, abych odsud co nejrychleji vypadla. Kdo to byl Ame? Jsem taky jen člověk! Nedokážu ti jen tak z ničeho říct, kdo to běžel! Ach gomene, zapomínám na to, že nejsi super shinobi. Neměla bys na to zapomínat! Beze slov jsem stanula před sopkou, tedy ne přímo před ní, ale byla jsem dobrých 50 metrů od místa, kde se tyčila ta mohutná a nebezpečně vyhlížející věc, okolo mě byly ještě stromy, takže jsem se prudce odrazila od země a vyskočila si na jednu tlustější větev. Proč zastavuješ? Ale, z toho běhání je mi na nic...Musím si dát pauzu... Děláš si srandu?! Ne, ne... Najednou mi můj malý králík vystrčil hlavu z tašky, měl hlad a já ostatně taky. Promiň Kuppuru...Nemám u sebe žádné jídlo, ale možná tu budou nějaké bobule nebo jedlé listy, takže jdeme ti něco nasbírat! Ame nic neříkala, věděla moc dobře, proč svoje dokončení druhé zkoušky takhle oddaluji a nechtěla se k tomu moc vyjadřovat, po krátkém odpočinku jsem opět seskočila na pevnou zem, vzala si černou chlupatou kuličku do ruky a šla sesbírat pár nejedovatých květin, z knížek jsem dobře poznala, které mohu vzít a které ne. Sice se tu našly i takové, které jsem nikdy předtím neviděla, takže jsem je raději nechala být a po dvaceti minutách jsem v tašce měla už celkem solidní počet listů, květů a různých plodů, šla jsem si tedy sednout k jednomu stromu, kde se opřela o jeho kmen. Tak snad to bude stačit, více tu v okolí nebylo... Usmála jsem se a začala krmit Kuppura, opravdu jsem nepospíchala s tím dokončit zkoušku, vlastně na co, když bych tam stejně jen potupila Temnou Říši a Noctis-sama by asi nebyl moc spokojený s mými výsledky, které bych v boji podávala, takže tohle bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem vůbec mohla učinit za celý průběh zkoušek...

Saya Uchiha

Sice jsem tak nějak nechápala proč moje Genjutsu trvalo jen tak krátkou chvíli ale vše se seběhlo tak moc rychle že jsem nic nechápala. Když Lavi-kun byl zasažen a následně odletěl vše jako kdyby se ve mě zastavilo.Netušila jsem co budeme dělat.Ale když muž promluvil a následně ztačal mizet jen jsem trochu kývla hlavou,protože víc jsem nebyla schopná,a pak pootočila hlavu k lavimu. ,,Myslím...že je jasné komu svitek patří." snažila jsem se o úsměv ale spíše se mi povedlo nahodit nějaký úšklebek který měl od úsměvu dosti daleko.
,,Je tvůj.Zasloužíš si ho." pokračovala jsem ve své rozmluvě a koukala se Laimu přímo do očí.Z Mích očí již sharingan zmizel.Bylo to jako kdybych i přes to všechno měla v očích radost ze života, ale byl tam i náznak smutku a bolesti.Ne z prohry nebo toho co se mi stalo, ale z toho že jsem slíbila Tatsuki že se mi nic nestane a já to nedodržela. Stále jsem ovšem doufala že to pochopí.Musela jsem to prostě udělat protože se mi to zdálo i správné.
,,V tomhle stavu už stejně nic nedokážu a kdo ví jestli bych se uzdravila do třetí zkoušky." zhluboka jsem se nadechla a pokusila se vstát.Podařilo se mi tak nějak si kleknout ale jakmile jsem se snažila postavit nohy mě jako kdyby nechtěli unést a já spadla znovu na zem.
,,Vem si ten sviteka ukaž všem jak skvělí je klan Hyuuga" Dokončila jsem svůj proslov a pak si jen velice tiše povzdychla,snad kvůli tomu v jakém stavu jsem byla.
,,Je mi velkou ctí že jsem mohla bojovat po boku někoho jako jsi ty.A budu ke klanu Hyuuga chovat velkou úctu.Lidé jako ty se nerodí na stromech. Nevím o žádném Hyuugovi který by bránil Uchihu.A za to ti patří velký dík. " s těmito slovy jsem naprosto skončila s mluvou. Ani nevím o Uchohovi který by udělal to co já.Kdyby tu byl bratr řekl by že jsem jen odpad klanu.To je fuk....Nee-chan,je mi to všechno tak líto.Doufám že mi odpustíš.
Projelo mi hlavou jako neřízená střela a já hleděla na strop jeskyně. Všchno mě bolelo ale čím déle jsem byla v tomto stavu tím méně jsem tu bolest vnímala. Jen jsem snad čekala jestli mi Lavi vrátí můj svitek abych jej již mohla otevřít a mít to vše za sebou. Nebyla pro mě šance že bych sama prošla druhou zkouškou,protože moje tělo již toho nebylo schopné.A nemohla jsem dopustit aby se semnou někdo vláčel jako se zátěží, a při tom se dostal do nebezpečí.
Ne na to jsem snad byla moc férová.Nechtěla jsem se stát něčím čemu je třeba pomáhat při splnění úkolu.Možná že v tom byla ta hrdost klanu Uchiha a nebo jen lidskost.
Čas pro mě plynul velice pomalu a já snad slyšela každičký zvuk v jeskyni. Během tohoto boje jsem však pochopila jednu velmi důležitou věc. Nezáleží na tom jestli se dva klany mezi sebou nesnášení kvůli svým Kekkei Genkai. Záleží jen na tom začít odbourávat tuto bariéru.A nejlépe tak že jedna strana pomůže druhé. I když, když jsem se nad tím tak zamyslela možná by to Lavi vše zvládl i beze mě. Ale to jsem nechala plavat. Nelitovala jsem ničeho co jsem udělala a ani ničeho co jsem řekla.

Nichiro Akuma

Nichiro sa len pozeral na bubliny, ktoré išli proti nemu.
"Nichi? Myslím že teraz máme šancu na útok, nie som si istý, ale vyzerá to tak že väčšina z jeho bublín, ak nie všetky sú teraz smerom ku nám, pripravené na útok. Napadá ma, že by si mohol pomocou... Však vieš čo. Ak sa to nevydarí, tak použijem svoju techniku ja, no musím si šetriť chakrou, takže je to na tebe...." Nichiro však len prikývol, a následne pozoroval bubliny, ktoré sa na neho valili. Meč mu nabila démonická chakra, a pomocou Akuma Tenso medzi bublinami celkom ladne prešiel, aj keď musel vydať dosť veľký výkon. Akonáhle sa nachádzal pod ním, len pomocou Shiraishie sekol, a z nej vyšla mohutná démonická vlna, ktorá bola mierená presne na jeho brucho, z čoho bolo vidieť že ho Nichiro nechce úplne zabiť. Ani on nemá rodinu, a sám sa chce stať Chuuninom len z presvedčenia, že vtedy dostane silu. Názory tohto nukenina mu prišli zvláštne, no istým spôsobom pravdivé.

Kuzuri Yuki

Tsce...Zadíval jsem se na toho druhého Kuzuriho.Já nevím, kdo je tady otravný.Ty si alespoň narozdíl odemne můžeš jen tak odkráčet a nemusíš proti mě bojovat.Pro mě jsou jen dvě možnosti.Buď tvůj svitek vyhraju, nebo se vzdám.Jak počítám, jinak se zpět nedostanu.Má úplnou pravdu s tím, na jaké hladině se nachází naše chakra a já nehodlám zbytečně využívat více chakry, abych zkusil nesmyslně útočit, když má venku toho draka, který by zničil snad všechny moje techniky...Hyōton: Chēn Řekl jsem ještě jednou, když byl drak druhého Kuzuriho u mě a útočil na můj štít.Řetězi, kterými jsem se ho snažil spoutat vyjeli znovu ze země okolo něj a začali ho obmotávat tak, aby do jeho těla zajelo co nejvíce ostnů, z těchto řetězů.V prvním okamžiku se mu obalily nohy a řetěz se motal stále dál.To tě bude bolet. Řekl jsem směrem k němu.

Lavi Hyūga

Tsce.. utrel som si čerstvú krv z pier, a zodvihol som sa zo zeme. O nič sa ťa neprosím, nepotrebujem ťa, ani tvoje milodary, povedal som otrávene, potom ako onen protivník zmizol, a ona začala debatu nato, kto bude mať zvitok. Zvitok by som si skrátka zobral, lenže tá jej reč ma skutočne vytočila, nebol som totiž niekto kto by chcel byť nejak zaviazaný druhému. Postavil som sa, a zadíval sa na zvitok zeme na zemi, a zvitok neba. Vzal som najprv jeden, a následne som podišiel k ďalšiemu, a vrátil som sa späť k Sayi. Hm.. ja nie som ako každý Hyūga, nepozrel som jej do očí, ani som sa neobťažoval opýtať ako sa cíti, uvoľnil som zovretie jednej ruky a zvitok zeme padol k Sayiim nohám, je tu tá tvoja večne milá kamoška, postará sa o teba, ja odchádzam... ale aby bolo jasné, týmto sa nič nemení, stále si len a len príťaž s ktorou nechcem mať nič spoločné, uškrnul som sa, a rozbehol som sa preč k východu, najrýchlejšie ako som mohol, po ceste som aktivoval svoje Doujutsu, a minul Tatsuki, pričom som predstieral, že ju ani nevidím, pozrel som na zvitok neba vo svojej ruke, ktorý som sa nakoniec rozhodol si ponechať, pričom som ho však stále neprečítal, ale ukryl u seba, a pokračoval ďalej v ceste.. hľadajúc Keiko.

GM

Hmm? Jak nečekané, vskutku. promluvil muž z dálky, jakmile si seknul po břichu toho člověka, tak si si všimnul, že si prakticky trefil pouze bublinu, očividně to celou tu dobu byla pouze technika, která za pomocí bublin zrcadlila odraz člověka. Ten skutečný muž stál aktuálně na menším skalnatém útesu na druhé straně A to tě musím donutit k tomu, aby si na mne zaútočil? Ah... je to skoro až smutné, nemyslíš? Tedy, sám moc dobře víš, že proti mne nemáš šanci, takže by ses neměl spoléhat pouze na své základní schopnosti, nemyslíš? Tenhle souboj nebude pouze o poměření sil, v tom případě jsme jasný vítěz já, kdekpak. Tento souboj bude o něčem víc, ale to je pouze na tobě, aby jsi poznal, co je základem tohoto souboje. Snad ti to dojde dřív než tvoje chakra, protože v tom případě bude náš souboj dost... rychlý. promluvil muž usměvavě a podíval se na tebe, potom máchnul rukou ve které držel bublifuk, v tu chvíli z nebe, respektive od stropu jeskyně vyletělo solidní množství bublin, které okolo něj opět začaly rotovat, byly to ty bubliny, které muž předtím, skoro na začátku souboje poslal nahoru ke stropu, klasicky by se rozmnožily o několik stovek, ale kvůli tomu, že u stropu jeskyně není ani zdaleka tak obrovská vlhkost jako ve vyšších částech atmosféry se bubliny tolik nerozdělily. Nicméně i přes to aktuálně jeho bublinový plášť mohlo tvořit zhruba tak sto bublin různých velikostí, při čemž však největší nepřesahovala velikost třiceti centrimetrů Snad tentokrát nebudu muset zaútočit... dodal muž ironicky.


Myslím, že hádka kdo z nás dvou je otravnější je opravdu bezpředmětná, oba dva jsme prakticky ta stejná bytost, takže naše tvrdohlavost nám opravdu nedovolí se jen tak jednoduše vzdát, ale to nevadí. Nemohl jsem si vybrat lepší místo kam při zkouškách jít než toto, vskutku! promluvil druhý Kuzuri a mírně se na tebe pousmál, přitom se podíval směrem k tobě a ihned poznal pečetě na tu techniku Futon: Kaze no Yaiba! vykřikl a vytvořil něco jako větrné čepele, které se ihned zařezaly do řetězů, které si oproti němu poslal, to samozřejmě způsobilo, že se řetěz doslova rozpadl na snížek a kousky ledu, na druhém Kuzurim však šlo vidět, že ho tato technika poměrně dostatečně vyčerpala, protože začal trošku víc přerývaně dýchat. Drak, kterého přitom Kuzuri držel kvůli útoku se pomalu začal rozpadat, respektive z něj začal opadat sníh a led, až nakonec zbylo pouze tělo tygra, očividně na tuto techniku použil nějakou zvláštní jinou techniku, která obalilo tělo tygra sněhem a ledem což tvořilo iluzi toho, že tygr je ve skutečnosti drak, kvůli nedostatku chakry však tato technika pomalu vymizela, což činilo jistou velkou nevýhodu pro toho druhého Kuzuriho. I přes to se však tak jednoduše nehodlal vzdát, máchnul rukou a tygr, který se právě konečně ukázal se rozeběhl proti Kuzurimu s úmyslem ho solidně pokousat.


Ale notak Toshi, snad si opravdu nemyslíš, že tě nechám tak jednoduše získat svitek? Hlupáčku! vykřikl Takeru a pousmál se, potom se zadíval směrem na tělo Shiroie a udělal jednu jedinou a velice jednoduchou ruční pečeť, a to byla pečeť specifická pro jeho Kekkei Genkai Shoshiruton: Kurenai no Kajitsu šeptnul potichu Takeru, v tu chvíli se okolo těla Shiroie utvořila ochranná kopule z bílého krystalu, která neměla ani jedno jediné slepé místo Můžeš se snažit jak chceš, ale porušit strukturu bílého krystalu je prakticky nemožné, tenhle krystal byl navržen a stvořen pro chytání Biju dodal klidně Takeru, své draky nechal ledabyle zasáhnout shurikeny, jakmile se však shurikeny dotkly těl draků, tak zkrystalizovaly a rozpadly se pouze na jemný krystalový prášek Nedovolím ti ani přiblížit se k jeho tělu dodal Takeru potichu a poskládal několik ručních pečetí, potom praštil rukou do země Shoton: Raibutsuri! vykřikl a pod Toshim začal doslova rašit krystalový strom, který začal obrovskou rychlostí větvemi vystřelovat směrem tam, kam se Toshi stromu uhýbal, ať chtěl nebo ne, tak ho takto strom prakticky zaháněl zpět ke vchodu do dolu. Takeru však nechtěl, aby se Toshi dostal zpět do dolu, ba naopak chtěl Toshiho pouze dostat od těla Shiroie.

Toshi Takari

Biju ? Kde som to už počul.. chytil sa za hlavu, a následne uskočil pred veľkým drakom z kryštálu, bola jasné, že ho chce Takeru dostať preč od zvitku, nevyzeralo to príliš dobre, práve naopak, začínal sa ma chytať nepekný pocit, že možno to bude skutočne naposledy, čo sa s nim vidím. Keď som dopadol v podstate, ešte len na jednu nohu, započul som ako čosi podo mnou prasklo, a nechutnou rýchlosťou voči mne začali vyrastať pekne ostré kryštáli najprv sa mi podarilo vyhnúť sa, lenže akonáhle ma technika minula, z jej bočnej strany, vyrástli ďalšie, nedávali čas ani priestor v podstate na nič iné, ako sa skúšať uhýbať, čo sa mi chvíľku darilo, po chvíľke to začalo pripomínať strom, stále sa mi to zdalo rýchlejšie a rýchlejšie, v tom som pocítil ostrú bolesť, jedna z tých vetiev mi prešla priamo pod kožu na mojom pleci, a ja som ostal trčať asi sekundu vo vzduchu, okamžite som však priložil zranenú ruku na kryštál a ozvala sa slušná rana, a v tej výške ma na moment zahalil biely oblak dymu.

Keď konečne ustál, Takeru mohol sledovať abnormálne veľký shuriken, ktorý trčal v jeho kryštalickej technike, zatiaľ však len z malej časti, nohami som pevne stál na ňom, nevyužíval som ani čakru, skrátka som tam visel, na báze toho, že som bol k shurikenu pripútaný ako jeden z magnetických pólov, následne som si čupol, medzitým tá jeho kryštalická technika, ktorá pohlcovala veľký shuriken postúpila, položil som obe ruky na veľký shuriken, a následne som sa od neho odsotil priamo oproti Takerovi, čím som si zaistil skok asi tak 3 až 5 krát vyšší a dlhší než by som bol schopný predviesť. Bolo to po prví krát čo som využil techniku tohto zvolania, bol som rád, že som ju dokončil pred vstupom do arény, kde mala byť mojím esom v prípade, keď zvládnem túto druhú časť. Dopadol som tvrdo na zem, pár metrov pred svojím protivníkom, a strom ako aj draky nechal niekde za sebou. Tento kúsok ma stál dosť, povzdychol som si, a chytil som sa za rameno. Pekná technika, uznal som, aby som tam nestál len tak, už mohlo byť jasné, že nemám momentálne v pláne nič, Takeru bol voči mne nezraniteľný, jediné čo ma za každý stret s ním držalo pri živote, bolo štastie, a túžba vidieť zajtrajšok, lenže tentokrát nikto nepríde, preblesklo mi pred očami. Usmial som sa, vyzeralo to tak trošku bláznivo, pretože napriek tej myšlienke, som chytil kunai, druhou rukou a povedal... tak pokračujeme ? To predsa chcete, následne som mal už na tvári opäť svoj typický neutrálny výraz, a celý doráňaný som čakal čo príde ďalej, snažiac sa nájsť nejaké východisko, okrem zvitku, ktorý bol teraz nedostupným.

Lavi Hyūga

BYAKUGAN! ozval sa môj hlas, nachádzal som sa približne v strede oného celého lesa, nikde naokolo som doteraz nič nevidel, aj keď som mal nepríjemný pocit, že sa niečo deje. Uchopil som jednou rukou zvitok, a otvoril som ho, následne som vedel kam mám ísť, a čo mám robiť. Po istej chvíľke ktorú som strávil behom, po vetvách stromov, som mieril k miestu kde sa pre mňa mala skúška končiť, a ako som si myslel, neďaleko od onoho miesta, som našiel aj ju. Zoskočil som dole zo stromu, a kráčal pomaly vpred, sedela pri kmeni stromu, akoby na niečo čakala. Uškrnul som sa, a vystúpil popri stromu pri nej, .... pozerám, že niekoho táto skúška dosť nudí, však Keiko. Mal som dotrhané oblečenie, popálené končeky šiat, a pár škrabancov, a odrenín na tele, ale napriek tomu to nebolo nič vážne.