GM

Každého z těch jedenácti zbylích účastníků si k sobě vzal jeden shinobi ranku Jonina. Odvedl ho do města, do kterého též přesídlil Noctis, Snow a Mifune. Ve městě vedlo do lesa nesčetné množství bran, brány od sebe mohli být vzdálené až několik stovek metrů a prakticky byly po obvodu dlouhé řeky oddělující zabezpečenou část lesa od té nebezpečné, životu nebezpečné. Každý z vás byl umístěn do jedné z bran, nevěděli jste, kdo je na jaké bráně, nevěděli jste, kde vchází přítel a kde nepřítel, nevěděli jste nic, dokonce ani to, do čeho právě jdete. V jednu jedinou chvíli se ozvala siréna a Jonini otevřeli řetěz na dveřích do lesa, v tu chvíli všech jedenáct shinobi vyrazilo do lesa, vstříc svému osudu - osudu stát se Chuninem!

Lavi Hyūga
Brána sa otvorila, a Lavi veľkou rýchlosťou vyrazil priamo oproti lesu, trvalo to asi sekundu, než vyskočil na najbližší strom a zastavil sa, privrel oči, a keď ich otvoril jasne v jeho očiach žiarilo jeho Doujutsu. Skúška prežitia sa práve začala, podotkol vo svojich myšlienkach, a vyrazil vpred, jeho prví cieľ bol v nedohľadne a on sa musel rozhodnúť kam sa poberie.


Toshi Takari
Toshi Naoto Takari... tak čo urobíš teraz ? zamyslel sa sám nad sebou, pričom len potlačil odomknutú bránu dovnútra, a poďakoval Jouninovi, pričom pomalým tempom kráčal vpred k neznámemu, neponáhľal sa, aspoň zatiaľ nie. Otvoril si mapku, ktorú už mal naštudovanú v hlave, napriek tomu mu to prišlo ako jednoduchý článok, z ktorého sa dali vyčítať najrozličnejšie informácie. Takže prvé miesto je opustená baňa označená ako číslo jedna medzi ostatnými na mape. Nebol som od toho miesta ďaleko, takže som to mal prakticky dobré, naplno som aktivoval svoje orientačné zmysly a vyrazil smerom k baniam. Ruiny chrámov, to bude druhé miesto ak na jedničke nič nenájdem, zdržiavať sa pri vodnom zdroji nebude momentálne dobrý nápad, vodu si obstarám neskôr, pridal som do kroku a premýšľal nad zvolaním Ayame, ale nakoniec som sa rozhodol šetriť si sily, sústredil som sa na to aby som identifikoval najmenšie úlomky kovu vo svojom širokom okolí, v bani sa po väčšine dosť často železo využívalo, pokiaľ som vedel, takže by som to minúť nemal.

Keiko Lysea

,,A je to tady...Ame?" ,,Neboj se Keiko! Nejsi přece malý děcko, i když často o tom dost pochybuju, ale nech to tak." ,,Tak to díky teda!" Uchechtla jsem se a pomalu následovala toho muže, kterého jsem po cestě potkala, celkem jsem mu záviděla, že už není na úrovni genina a má tohle za sebou. Jakmile zazněla siréna, tak jsem sebou trochu škubla, protože už to začalo, vchod do lesa jsem už měla otevřený, ale i přesto jsem se nějak nepřinutila do něj vkročit, zůstala jsem stát pár metrů před bránou a v ruce pevně svírala mapu, kterou jsem dostala. ,,Keiko co děláš! Nebuď tím tak rozrušená! Jsi přece shinobi, takže nezkoušej stáhnout ocas a utíkat!" ,,Ale když-" ,,NE! Přestaň tu fňukat a seber se! Kam zmizela ta sebevědomá Keiko hmm?!" Ame měla pravdu, takovéhle váhání a strach jsem nikdy neměla v povaze, takže jsem se hodila dohromady a trochu si propleskla tváře. Taaak jo! Jdeme na tooo! Nějaký lesíček nás přece nevystraší! Tak se mi to líbí! Arigato Ame-nee a teď už jen- Nedořekla jsem a vběhla rychle do lesa, vlastně jsem ani nevěděla kam mám namířeno, ale běžela jsem stále dál, přičemž jsem se dívala do mapy, na ta divná místa, která tu všude jsou. Tak fajn jako první si musím obstarat trochu jídla a pití, pak se teprve můžu zajímat o svitky. Pokud si dobře vzpomínám, tak si četla nespočet knih o rostlinách a zvířatech ne? Takže najdeme nějaké chutné zvířátko a když sežvýkáme pár listů, tak ty obsahují vodu, prozatím by to mohlo stačit, případně to zvíře v sobě má krev a ta je lepší jak voda! Přinejhorším dojde na kanibalismus, proti čemu ty určitě nejsi jak tě znám, takže tu chuť by sis vychutnávala ty! Jasné Ame?! Keiko začínáš se mi zamlouvat, asi budeme do lesa chodit častěji! Baka! Povzdychla jsem si a na chvilku se zastavila, přičemž si prohlížela všechny zákoutí na mapě. Jediná cesta přes řeku vede v místě č.2, asi se půjdeme podívat na ruiny a cestou sesbíráme trochu jídla. Vyrazila jsem tedy pomalu k těm podivným Ruinám chrámu Miosame, kde jsem si to chtěla obhlédnout jako první a zjistit, zda by se tam náhodou nenašlo něco použitelného, co by mi tu pomohlo přežít...

Saya Uchiha

Když jsem se blížila k té bráně koukala jsem se hlavně před sebe. Nee-chan drž se než tě najdu ano? pomyslela jsem si a naposledy se koukla jejím směrem kde jsem ji viděla naposledy.Kdy se brána otevřela ještě jsem pohlédla na nebe a pak se vydala na cestu. No moc jsem nevěděla kam mám jít takže jsem se po chvíli zastavila abych se koukla na mapu.Když jsem si zkontrolovala kontrolní body schovala jsem mapu zase zpět .Kam by jsi jen mohlí jít nee-chan? ptala jsem se sama sebe a byla dokonale tiše. K té kytce? Zamyslela jsem se ale pak jsem si uvědomila že ona by zvolila cestu která nebude nijak nebezpečná.Bylo podle mě docela jedno kam se vydám protože dokud nebudu mít svitek tak se nikam nepohnu a tak jsem se jen pousmála a rozšla se směrem který jsem viděla na mapě.Tušila jsem že to bude chvíli trvat. No nee-chan narozdíl ode mě měla jednu výhodu její klanové umění ji nenechá hladem.Ale to bylo snad to poslední co mě nyní trápilo.Moje kroky směřovali k Ruině chrámu Miosame.No nebyla jsem si jistá či jdu uplně přesně ale podle mapy jsem měla mít ten správný směr. Jen jsem doufala že se s Tatsuki brzy setkám.Nerada jsem ji nechávala samotnou.
Po nějaké chvíle chůze jsem se jen letmo koukla na oblohu nad sebou. Prozatím vše vypadalo dobře ale jak jsem slyšela vše se molho do vteřiny změnit a tak jsem to moc nechtěla zakřiknout.Byla jsem ráda že počasí je jaké je a že se prozatím neobjevili žádné komplikace.Také jsem doufala že si Tatsuki vzpomene že mám nějaký vztah k chrámům.Vždyť jeskyně a chrámi a tobyla naše první společná mise ale zase tak jistá jsem si tím nebyla. Kdo by si totiž pamatoval takovou zbytečnost. Mohla jsem se jen modlit že ji to napadne a že se jí nic nestane během cesty. Nemohla jsem totiž říct jako moc dobře na tom ti trestanci budou a věděla jsem že i na to jaké má nee-chan techniky je křehká osoba.Nedokázala jsem si představit co by se stalo kdyby ji někdo mučil nebo na ni použil genjutus.Bylo to zvláštní ale vůbec jsem se nebála o sebe jako spíše o ostatní co byli v lese. O je přátele. Nikomu bych nepřála nikdy nic špatného. Tak jsem prostě pokračovala a doufala že se všichni mají zatím dobře a nic se s nimi neděje.

Nichiro Akuma
Nichiro len pokojne stál, a keď zaznela siréna, tak sa rozbežal do lesa. Moc ani nevedel, kde by mal ísť, no asi po piatich minútach skákania po stromoch sa zastavil, a začal sa pozerať na mapu.
"Takže, Nori? Nejaký plán kde by sme mohli ísť?" Nichiro netušil, kde by mali ísť, no Norio o tom mal celkom jasnú predstavu.
"No, Nichi, pre nás by bolo najlepšie miesto s dodatočným množstvom vody, poprípade miesto, ktoré tak nebezpečne nevyzerá, aj keď tu to vyzerá všetsko dosť nebezpečne..." Norio len uvažoval, no nakoniec prišiel na to, kde by sa mohli vydať.
"Navrhujem ísť do zrúcaniny Chrámu Miosame, myslím že to bude to najlepšie, predsa len aspoň zistíme, kto to tu okupoval, poznáme ich kultúru, poprípade nájdeme nejaké nástenné maľby, neviem, ale niečo mi hovorí že pôjdeme správne..." Norio dokončil svoj monológ, a Nichiro odsúhlasil, a následne ukázal na mapu, kde sa nachádzajú, a náledne ju zorientoval tak, aby mu to sedelo.
"No tak fajn, je čas si pobehnúť..."

Lavi Hyūga
Voda ? ... pomyslel som si a opätovne sa zadíval Byakuganom ďaleko pred seba, bola tam.. vytiahol som mapu a zadíval sa naňu, predchvíľkou som minul stanovište 9, takže teraz som niekde tu, ťukol som na územie vody, ktorá pritekala na mape odniekiaľ z vrchu, očividne tu boli dve rieky alebo dve toky tej istej, to bolo jedno, pridal som do kroku. Predo mnou bolo ešte stanovište 7 a 5 lenže to som mal v pláne obísť, názvy a poloha miest neboli práve ničím pre mňa, snažil som sa uvažovať inak, a najväčšiu šancu som videl v priestoroch ruín na severe, kde sa nachádzali rovno dve.. zvolil som si však ten bližšie, a vyrazil vpred s Byakuganom v očiach by som okamžite spoznal či ma niekto sleduje, a mohol som tak nájsť a vyhnúť sa komplikáciám čo som zatiaľ robil.


Toshi Takari
Prechádzal som lesom, obzvlášť som si však dal pozor na podivne vyzerajúcu vec, tvarom pripomínala mäsožravú rastlinu a to mi nepripadalo príliš priateľsky, obišiel som ju na juhu, a mieril k rozľahlých baniam. Mal som však aj šťastie pred asi 20 minútami som prešiel skrz rieku, a nabral si dve fľašky čistej vody, kedže bane boli od nej podľa mapy dosť odrezané. Hm.. ktovie či tam ešte niekto príde, necítim, že by ma niekto prenasledoval napriek tomu bude rozumnejšie sa poistiť, schoval som ho pod tričko do jedného z vreciek a následne pridal do kroku, každým okamihom by som mal byť v blízkosti baní a zistiť ako vlastne vyzerajú, bol som však nanajvýš opatrný a pripravený zachytiť aj úlomok najmenšieho kovu vo svojom dosahu.

Keiko Lysea

Po dlouhé a nudné cestě jsem konečně dorazila až k Ruinám chrámu Miosame, vypadalo to, že tu zatím nikdo není, což bylo malé plus pro mě, ale kdo ví, co na mě může z kouta vyskočit za obludu. ,,Keiko dávej si pozor, aby tu na tebe nevyběhl vězeň, mám sice lepší smysly než ty, ale i tak." ,,Dobře beru to na vědomí, ale co až když nějakého potkáme?" ,,Budeme bojovat, nic jiného nám nezbude, tedy pokud nechceš vyjednávat, ale to by bylo riskantní a zbytečně bychom se vystavovaly nebezpečí." ,,Takže boj? Ah hned takhle ze začátku bojovat se mi nechce, ale nemáme moc na vybranou." ,,Navíc jsi si zvolila tak blbé místo, do kterého určitě někdo z geninů zamíří, protože jedině tady můžeš přejít přes řeku a ještě to má číslo dva, což je celkem příhodné, takže si musíme dávat velký pozor na ostatní!" ,,Hai!" Mlčky jsem procházela zříceninou a hledala cokoliv, co by mi pomohlo, ale zatím jsem nacházela jen kopu kamenů a sem tam nějaké rozbité staré misky a další věci, které byly k ničemu. ,,Nikde nic..." ,,Zdá se, že jsi vybrala špatné místo Keiko." ,,Zřejmě, ale přeci tady musí být něco! Cokoliv!" Všude bylo ticho, jediné co jsem slyšela bylo občasné šplouchnutí ve vodě pár metrů za mnou, kde nejspíše byla nebezpečná zvířata, která bych rozhodně nechtěla potkat, ale už jsem začínala mít hlad, protože od rána jsem do sebe nic nevpravila, najednou jsem zahlédla něco jako dlouhý tenký provaz, který vyčuhoval zpod kamene. ,,Zdá se, že tu přeci jen něco bude!" ,,Zajímalo by mě, co s tímhle hodláš dělat!" ,,Uvidíš!" Pomalu jsem za něj začala tahat, až ho nakonec vytáhla úplně, mohl mít tak metr, přinejlepším metr a půl, což mi vyhovovalo, lanko jsem schovala do kapsy a pokračovala v hledání dalších materiálů, přičemž jsem si stále dávala pozor na nebezpečí, které by mi tu mohlo hrozit...

Saya Uchiha

Po nějaké doě co jsem byla na cestě a ani jednou se nezastavila jsem znovu vytáhla mapu. Aha takže kud odtud by měla být ta kytka.Takže si to vemu tudy.Ukázala jsem si na mapě směr a následně zase pokračovala v chůzi.Stále jsem tak nějak přemýšela jak o svitek nepřijít.No mohla jsem jej někam schovat ale to mi přišlo divné.Tak jsem si svitek dala pod oblečení a ujistila se že nevypadne i kdybych se postavila na hlavu
Tak je to snad lepší.Dodala jsem si a pokračovala dále.Po chvíli jsem slyšela zvuk vody a opravdu po pár minutách jsem došla k řece.Žízeň jsem rpozatím neměla ale i tak jsem se raději trochu napila .Když jsem pokračovala dál v cestě i s vodou kterou jsem si nezapoměla nabrat pro pozdější čas,došla jsem k něčemu co bych přiřadila k jakémusi jezeru spojeného s řekou.Hold jsem to musela obejít ale podle mapy jsem věděla že to nebude dlouho trvat a přede mnou se objeví most k ruinám. Držela jsem se poblíž řeky a držela se ve stínu stromů.Občas jsem musel opusti kus u řeky ale to mě nijak netrápilo.Trochu jsem si oddechla když jsem už kousek toho mostu viděla v dálce. Zatím se nic nestalo za což jsem byla dostatečně vděčná vyšší moci.Měla jsem ovšem v plánu si ještě pořídit nějaké jídlo než někam zalezu .Hledala jsem nějakou značnou chvíli až jsem spatřila jakéhosi zajíce. Rychlím pohybem ruky jsem po něm hodila kuani a snad jen zázrakem jej trefila. Králíka jsem popadla a hodila si jej přes rameno a směřovala k mostu. Jak se asi vede ostatním? Jak je na tom Nee-chan? projelo mi hlavou když jsem stoupla na kamenitý most který byl ještě v celku.Ale i tak jsem si dávala velký pozor kdyby měl v umyslu se začít rozpadat. Jakmile jsem most přešla šla jsem docela dost tiše.Chodila jsem po rozvalinách a hledala něco užitečného.Najednou jsem se podívala na zem a zjistila že tam něco leželo.Typla bych to na provaz nebo něco takového. Když jsem se zaposlouchala lépe slyšela jsem slbé kroky. To tu nejsem sama? napadlo mě a vytáhla jsem jeden ze svých kunaiů. Šla jsem více méně po sluchu pro čemž jsem se málem zabila když jsem si témeř nevšimla kamene na zemi. Zvuk jsem slyšela čím dál hlasitěji.Když jsem se koukla za roh jedné zdi nevěřila jsem svým očím.Keiko? proletělo mi hlavou. Vzala jsem ze země malý kamínek a schválně jej hodila o protější zeď aby to bylo dost slyšet.Sama jsem se opírala o zeď a koukala na Keiko která jak se zdálo něco hledala.No s tím zajícem přes rameno to mohlo vypadat zajímavě ale pro případ že by to Keiko nebyla a bylo by to henge nějakého vězně jsem byla nachystaná vytáhnout katanu.

Toshi Takari
Krajina sa začala z ničoho nič meniť, stromy ubúdali a po chvíľke som sa ocitol tesne pred baňou, všade na zemi a a v okolí bolo veľké množstvo vyťažených materiálov, a baňa ako taká už určite dlho nevynášala zisky. Takže takto prichádza Nagatashi k svojmu bohatstvu .. bane, ktovie koľko ich na celom ostrove je, pomyslel Toshi. Stále som sa ukrýval pri stromoch, a snažil sa spozorovať niečo nezvyčajné, mohli tu byť rôzne pasce, vystrel som ruku a vyslal magnetickú vlnu svojej chakry vpred, tá by mala narušiť každý kov v dosť širokom okruhu okolo mňa, a tak zachytiť prípadné nebezpečenstvo, avšak ked sa nič neudialo, spoľahlivo som stúpil na otvorenú kamenistú planinu, a snažil sa nájsť zvitok, alebo väzňa, alebo čokoľvek užitočné, keď sa tak ani po chvíľke nestalo, chcel som sa napiť vody, nakoniec som to ale nespravil, ukryl som sa, za skalami, nad baňou, kde som očakával príchod niekoho z účastníkov skúšok v lese a premýšľal chvíľku o svojej stratégii.

Keiko Lysea

Zdálo se, že se na mě konečně usmálo štěstí, protože při tom hledání jsem narazila na další mě celkem potřebnou věc, malý, jen pár centimetrový kousek látky, který byl zřejmě ještě pozůstatkem z něčeho většího, ale pro tentokrát mi to stačilo, sebrala jsem ho ze země a složila ho opět do kapsy. ,,Keiko! Uchiha!" Ozvala se Ame, ale v tu chvíli jsem za sebou zaslechla zvuk, drobný kámen narazil na stěnu a já se rychle otočila, přičemž jsem nevěřila tomu, že právě tady potkám Sayu. Saya-chan sateee j- Nedořekla jsem a ztuhla, beze slov jsem se dívala Saye do očí. ,,Keiko pamatuješ? Spojenectvá a zrady, takže.. nikomu príliš never, a tentokrát, si dávaj na seba pozor, to čo sa stane v lese môže dosť isto ovplyvniť aj to či prežiješ, tí väzni rozhodne nie sú vo vnútri len tak, vezmú nám zvitok aj za cenu smrti." ,,Slova Laviho..." ,,Přesně! Řiď se tím a nevěř hned každému!" ,,Ale Saya-chan j-" ,,Nezájem co je! " Pohled jsem od Sayi odvrátila a snažila se nemyslet na nějaký rozhovor, ale i přesto jsem měla jakési nutkání na ní promluvit, i když jsem dobře věděla, že mě za to Ame asi přizabije. Saya-chan gomenasai, ale Ame nechce abych se s někým bavila, ale pěkný úlovek, myslíš, že bych si mohla kousíček vzít? Jen něco nepatrného, prosíííím. Pousmála jsem se a přešla k Saye blíže, abych na ní nemusela houkat přes celé Ruiny a tak na nás moc nepoutat pozornost...

Toshi Takari
Mysli Toshi... zdalo sa, že nič tu nieje, každopádne bola by hlúposť opustiť toto miesto len tak. Následne Toshi vytiahol všetky svoje Fuuma Shurikeny, a vôbec ich nebolo príliš málo. Celkom ich mal šesť, a všetky postavil na vyvýšené miesto tesne pri sebe zabodnutými jednou zo štyroch čepelí do zeme, a uprostred medzi nimi bol položený Toshiho zvitok Neba. Bol položený tak, že sa naňho nedalo dočiahnuť bez toho aby sa protivník nedotkol aspoň trochu jedného zo Shurikenov. Skutočný zvitok mal však Toshi neustále pri sebe, a ten falošný medzi shurikenmi bola len maskovaná fľaša, Toshi však zistil, že Henge no Jutsu na predmet nefunguje a tak ho zmenil aspoň na približnú podobizeň, aby aspoň z diaľky pôsobil trochu zaujímavo, kedže bol predmet malý len sotva by niekto z diaľky rozoznal, že o zvitok nejde, zvlášť ked to tu vyzeralo ako po boji. Bola to skrátka pasca, síce možno priehľadná, avšak väzni boli väzni a dovoliť si neskontrolovať to skrátka nemohli. Usadil som sa len 10 metrov od miesta svojej pasce, kde som sa ukryl za jednu z veľkých skál, okamžite by som si tak vďaka polohe pasce všimol už z veľkej diaľky či sa niekto približuje, nebolo to však všetko. Po zemi bolo rozhádzaných niekoľko senbonov aby to vyzeralo, že sa tu odohral akýsi boj, neváhal som ani podrezať malého králika ktorého som ulovil v lese a všade rozniesť jeho krv pričom som sa jeho tela zbavil, teraz som len vyčkával.

Kuzuri Yuki

Na cestě jsem už byl skoro půl hodiny, zatímco moji brouci, které jsem si když jsem vešel do lesa vytvořil pomocí techniky Hyōton: Kori Dōbutsu pročesávali les okolo.Byl jich mnoho a já doufal, že se každou chvíli dozvím nějakou informaci o tom, že je někde nějaký zločinec.Už několikrát se nějaký z brouků sám zrušil a zaznamenané informace mi promítl do mysli a já tak měl slušný obrázek o tom, kde se nacházím a kde se nachází nějací členové se stejnými svitky, jako mám já...Byla jediná věc které jsem se bál a to ta, že to nestihnu včas.

Saya Uchiha

Jakmile se Keiko přiblížila trochu blíž vytáhla jsem kunai. ,,Řekni něco co ví jen Keiko" sykla jsem po ní.Chtěla jsem se ujistit že to je ona.Mohla to být taky past. Držela jsem se dost daleko od ní abych mohla kdyžtak vykrýt patřičný utok. Gomenasay Keiko ale pokud to nejsi ty tak by byla hloupost se s tebou hned objímat.Řekla jsem si jen tak v duchu a koukala se stále upřeným pohledem na ni.Králíka jsem měla stále přes rameno ale ten mi moc nezabraňoval v tom se bránit.
Doufala jsem také že jestli je to pravá keiko tak že to pochopí.Je fakt že zrady bych se možná dočkala i od ní ale tomu se mi moc nechtělo věřit. ,,Řekni něco co ví jen Keiko a dokaž že jsi ona!" dodala jsem a můj výraz ve tváři se nijak nezměnil.

Nichiro Akuma
Asi po niekoľkých minútach neustáleho behu sa konečne zastavil, bol už pravdepodobne tam, kde chcel byť, no videl tam ešte Riko a Keiko. Nichiro sa zamyslel, bolo to až moc reálne na genjutsu, žeby len išli tým istým smerom? Bolo by to zvláštne, no Nichiro sa hodlal priblížiť. Zoskočil zo stromu a podišiel k nim s úsmevom na tvári.
"Ahojte... Vyzerá to tak že uvažujeme podobne..." Pošeptal s úsmevom, a poškrabal sa na hlave, pričom si všimol že Saya ulovila rybu, alebo čo to bolo.
"Ste si isté, že je to jedlé?" Opýtal sa, a začal sa na ten objekt divne pozerať. No v tom Saya zaútočila na Keiko, a to sa Nichirovy zdalo ešte divnejšie, Nichiro však nič nerobil, len zostal ticho a pozeral sa.

Saya Uchiha

Když jsem zaregistrovala že je Tam i Nichiro tak mě to nedonutilo od Keiko odvrátit pohled. Bylo to jako kdyby mi cosi říkalo že Keiko není Keiko. Prostě mi na téhle osobě něco nesedělo. Kunai jsem stále svírala v ruce a nemínila jsem ho pustit dokud mi nedá odpověd a kdo ví jestli bych ho poté sundala.Ale čím déle to trvalo tím více divné mi to připadalo. ,,Fajn" odpověděla jsem a dala si kunai k tělu takže to mohlo vypadat že to vzdávám.Ovšem jakmile jsem měla Kunai u těla rychle jsem jej po ní hodila a sledovala jeho dráhu letu. Sama osobně jsem vytáhla jednu ze svých katan a byla jsem připravená k boji. Kdyby to byla Keiko už dávno by něco řekla pomyslela jsem si. Navíc mě v tom utvrzoval ten pocit. Jako kdyby mi to našeptával nějaký hlas z okolí.Ale bylo docela možné že ta voda kterou jsem byla nebyla až tak moc zdravá a byl v ní jed a já jen trpěla bludy. Ale nemínila jsem se vzdát svého názoru. Katanu jsem měla pevně ve svě ruce a byla jsem ochotna se bránit.Stála jsem si za tím co jsem cítila .Nevěřila jsem tomu že by to mohlo být z té vody. Králík stále sídlil na mém rameni a já s ním začínala mít už jakýsi plán.

GM

Tatsuki stála u velkého stromu a soustředila se na svou techniku, očividně nechtěla nechat nic v náhodě. V jednu jedinou chvíli však ze stromu nad ní začaly padat kameny, a to celkem o solidní velikosti, mohli mít skoro až metr a vážit něco kolem 300 kilogramů, tam nahoře někdo musel být a rozhodně to nebyl pouze jeden člověk, protože ten s takovým obrovským balvan tak jednoduše nepohne, ten někdo očividně nemá rád, že někdo ruší jeho oblast a proto se rozhodl odpovědět ti milým útokem padajících kamenů z větví mohutného stromu, nejhorší na tom všem bylo to, že kvůli hustému porostu stromu a mnoha větvím si prakticky vůbec neměla tušení, odkud rána kamenem pochází, což mohl být menší problém, protože dopad kamenů se neustále zvětšoval a zvětšoval... dalo by se to popsat prakticky už jako sprška kamenů.


Toshi se procházel po větší terásce, která se nacházela před vstupem do opuštěného dolu, díky schopnostem si mohl rovnou vědět, že v tomhle dolu se rozhodně netěžilo železo, protože si prakticky vůbec nic necítil. Výhoda tohoto místa byla v tom, že díky jeho vyšší poloze šlo velice dobře vidět na okolí, i když kvůli tomu, že les chránily mohutné koruny stromů si viděl převážně pouze zelené listy oněch korun, na zem si prakticky vůbec neviděl, dokonce i okolo tebe bylo na této ploše několik stromů, ale vskutku pouze několik málo stromů. Pozoroval si akorát zem pod tebou, respektive si shlížel na les pod tebou když v tom se z útrob onoho dolu začaly ozývat velice zvláštní zvuky, znělo jako skřípění starých pantů a též si slyšel něco podobného řinčícím řetězům, pravděpodobně tam uvnitř někdo byl, a nebo to snad byl jen pouhý vítr, který zapříčinil tyto zvuky? To je na tobě, jestli se vydáš dovnitř, a nebo ne. Jedno je však jasné, nad touto oblastí se začaly sbíhat mraky temnější než noc, což určitě bude značit mohutný déšť.


Kaihatsu pouze kráčel lesem, pomalu avšak jistě všechny z jeho miniaturních ledových zvířat mizela a dávala mu informace o okolí, horší však bylo to, že se prakticky vůbec nic nedozvěděl, v okolí jeho myši mohli vidět pouze stromy, řeku a další nepotřebné věci, které mohli potencionálně však znamenat klidně i smrt, v tomto lese je možné všechno. Procházel se po lese a stále sbíral informace když v tom spatřil před sebou keř, keř podobný mnoha keřům, které už mohl vidět rozeseté po celém ostrově Nagatashi, na tomto však místo modrých bobulí rostly bobule červené jako krev a bylo jich tam mnoho. Může to znamenat dobrou změnu a nebo též smrt... ochutnání těchto bobulí. Nicméně keř jako kdyby nad ostatními věcmi doslova vyčníval, možná schválně, aby nelákal potravu a možná proto, že sem původně nepatří a jako jeden z mála věcí neškodí.

Lavi Hyūga
Skrz vzduch sa v momente vynoril kunai, letel rýchlo a veľmi presne, a mal namierené priamo na Sayu Uchiha. Letel z jej slepého miesta, stále totiž venovala pozornosť Keiko, Lavi sa ani nenamáhal nejako ju upozorniť, bol to útok, ktorý ju mal skrátka odrovnať. Lavi stál na vysokom strome, a jeho Byakugan, bol v tej najlepšej forme. Pred ním stála Riko, a o kúsok ďalej Keiko, pričom stál nad zemou na strome. Nemal príliš priateľský ale ani nepriateľský pohľad, očakával že zasiahne svoj cieľ skôr než si vôbec uvedomí čo sa deje a ak nie, bola to preňho perfektná príležitosť.. Sharingan vs. Byakugan, určite by šlo o fascinujúce predstavenie dvoch užívateľov Doujutsu.


Toshi Takari
Toshi sa zadíval na oblohu, a následne na jaskyňu, svoju hypotézu o tom, či niečo počul alebo nie mohol ľahko vyvrátiť ale možno nešlo o kov, a preto si nebol istý. Zase sa vrháš do maléru Toshi, pomyslel si sám o sebe, nahlas, pričom sa zadíval na mraky na oblohe a poškrabal sa po bielych vlasoch následne nadhodil utrápený a zamyslený výraz. Predtým než odišiel, odstránil svoju pascu, ale stopy po krvi a senbony nechal na pokoji, predsa len možno to niekoho privedie priamo k nemu, keby v bani nič nenašiel.. následne Toshi vstúpil dovnútra starej bane, v ktorej sa mohlo ťažiť všeličo, okrem železných materiálov. Predtým než vstúpil pozorne sa zadíval za seba, a pokračoval...

Kuzuri Yuki

Ušel jsem už hodně dlouhý kus cesty a stále nic...Byla tu jen jedna věc.Stál jsem před modrým keřem jako zabitý a přemýšlel, jestli to stojí za risk.Byla možnost, že okamžitě umřu a tak jsem udělal pečetě a vytvořil klona Hyōton: Kori Bushin .Vědel hned co dělat a tak přišel blíže ke keři a utrhl z něj několik modrých bobulí, zatímco já jsem stál opodál, abych se kdyžtak vyvaroval případnému nebezpečí. Po tom, co Kuzuri vytvořil klon, tak klon přešel na jeho přání ke keři a utrhl z něj pár modrých bobulí. Poté následovalo to nejhorší, nechtěl to dělat, ale musel. Vzal jednu modrou kuličku do ruky a vložil ji do úst... poté zaznělo už jen polknutí.

Toshi Takari
V bani takmer nič nebolo, určite pripomínala každé jedno vyťažené ložisko po celom svete, všade bola kopa bordelu po dokončení prác a uvedomení si, že sa tam už nič vyťažiť nechá.. preto miesto ľahlo popolom alebo skôr plynúcim časom. Jedno ma však potešilo, po bočných stranách bane boli svetlá, čo znamenalo, že tu bola istá nádej, že fungujú. Cesta bola prejazdná hoci sa po zemi povaľovali nemalé kusy kameňa, podišiel som k jednej z lámp a pokúsil sa ju zapnúť, celkom opatrne, fakticky ma sem niekto chcel nalákať, avšak nemohol som si nedovoliť to preveriť, čas plynul rýchlo a ostatný sa určite nezaoberajú tím, ako rýchlo sa rozhýbem v tejto veci. Svetlá sa rozsvietili a ja som pokračoval hlbšie do priestorov bane. Opäť raz v podzemí, z toho nevyplýva nič dobré, pošeptal som sám k sebe, a díval sa neustále pred seba, šiel som opatrne, predsa len, ak by som tu spustil hocijakú pascu, mohla by znamenať môj pád veľmi rýchlo.

GM

Tvůj pokus, jak zjistit, kdo stál za útokem na tebe byl prakticky marný, každý jeden z tvých klonů byl zasažen jedním z velkých kamenů a doslova se rozpadl pouze na materiál, ze kterého byl vytvořen. Jen poslední klon zázrakem stažen kamenem nebyl, možná proto, že už kameny tou dobou padat přestaly, pravděpodobně už ten nahoře neměl co použít. Nahoře na stromě tvůj klon nenašel prakticky nikoho, ale za to našel rozhodně něco. Zjistila si, že na stromě se nachází v podstatě něco jako úkryt, byla to sice pouze jedna větší místnost vytesaná do dutého kmene a vchod tam existoval pouze jeden právě z větve, kam vyšel tvůj klon. Ale celkově to bylo zvláštní, protože místnost byla dokonce i zařízená, nemluvě o tom, že je toto místo pro tebe jako stvořené, respektive jako stvořené pro člena rodu Hantazu. Přece jen na stromě má člen tohoto rodu pravděpodobně největší možnosti, jak se bránit, útočit či dokonce utéct. Nebyl problém si v kůře stromu za pomocí přírodní chakry udělat další otvor a tak uniknout nepříteli. Je pouze na tobě, jestli se vydáš tam nahoru a nebo raději zůstaneš doma, nicméně se k tobě blížila bouřka, která rozhodně nevypadala pouze na jarní deštík nýbrž na pořádný liják.


Jakmile klon vytvoření Kaihatsem snědl, ba ne snědl ale pouze se dotkl těch bobulí, tak si si mohl všimnout náhlé změny barvy jeho obličeje na prazvláštní odstín modré barvy, nápadně podobný odstínu těch bobulí a poté klon pouze zmizel, přičemž se držel za břicho a doslova křičel bolestí, pravděpodobně nebudou bobule právě to pravé ořechové. Krom toho kvůli tomu, že klon tak hrozně zařval a les je rozlehlý to díky ozvěně mohli slyšet prakticky všichni uchazeči zkoušek, kteří se aktuálně nacházeli v lese, takže bys měl ihned i opustit pozici, na které se nacházíš, protože je možné, že přilákáš v lepším případě jiného genina a v tom horším případě rovnou vězně, který půjde za něčím křikem v domění, že ho může zabít. Nejlepším směrem si ti zdále sever až severo-východ, kde si mohl vidět hned několik míst, kde se lze skrýt. Sice to zatím nešlo k tobě, ale nad oblastí velkého stromu si zahlédl něco jako větší bouřku, která se rozhodně rozrůstala směrem k tobě, čili by bylo lepší najít si nějaký úkryt.


Procházel si se opuštěným dolem a přitom si postupně šel stále hlouběji a hlouběji. Bylo to velice zvláštní, protože čím dál si šel, tím větší pocit o tom, že tě tam někdo svádí si měl. Krom toho, po několika metrech, které si ušel si uviděl dveře, po jejichž otevření si uviděl další chodbu, tahle se však od té předchozí dostatečně lišila. Světla již dávno svítila, okolí chodby a celkově chodba jako taková byla uklizená bez jediné sutiny, čas od času tam sice byl popraskaný kámen na zemi, ale nic víc. Vypadalo to skoro tak, jako kdyby se tam někdo zabydlel. Potom, co si ušel několik metrů si před sebou spatřil obrovskou místnost, vypadala prakticky jako mučírna, všude na zemi byla krev, mnoho klecí a různé mučící přístroje. Místnost vypadala prakticky jako po masakru, po několika sekundách, co si pozoroval místnost si uslyšel něco jako křik o pomoc, z hlasu šlo však poznat, že už v něm moc života a energie není, vycházelo to ze dveří na konci této místnosti.

Toshi Takari
Zadíval som sa na dvere z ktorých vyšiel hlas, nemal som však žiadne prudké reakcie, snažil som sa kontrolovať, ten hlas mi povedomí nebol, takže šlo prakticky o niekoho neznámeho, stále tu však bola istá možnosť, že si to len namýšľam, veľmi dobre som poznal svoje slabiny. Vytiahol som kunai, a biely zvitok Neba, čím som skontroloval či je na mieste a vrátil ho na miesto pod oblečením pri ZVN, následne som prešiel kunaiom po dlani svojej ruky, čím som sa prakticky porezal, a započúval sa, či zvuky neustanú... už zvuk reťazov som si predstavoval, takže som sa potreboval ujistiť, či sa ma niekto nepokúša chytiť do ilúzie, v ktorej mám halucinácie. Šlo by to aj inak, musím však šetriť energiou zamyslel som sa, a položil ruku na kľučku dverí, otvoril a stiahol sa, pričom som nazrel dovnútra, a vstúpil očakávajúc niečo nezvyčajné. Bolo mi jasné, že ak si to všetko nenamýšľam, je to možno len návnada ktorá ma má prilákať, uvažoval som tak trošku za seba, ak by som tu bol ja, a podarilo sa mi niekoho zajať, takisto by som z neho spravil návnadu, a vyčkával, rozdielom bolo, že moja pasca vonku so zvitkom nevydávala ľudský hlas, pomyslel som a dúfal, že tu nenájdem celú skupinku oných väzňov.

Keiko Lysea

Jakmile na mě Saya začínala křičet jakési otázky a v ruce držela kunai, bylo mi jasné, že je něco špatně, rozhodně jsem s ní nehodlala vyjednávat, protože mi v hlavě stále zněla slova Laviho, které jsem se rozhodla uposlechnout, letícímu kunai jsem se jednoduše vyhnula a taktéž do ruky chytila katanu. Sayo-chan uklidni se! Keiko! Už to není přítel! Zabij ji! Ale t- Zabij ji! Hned teď! Ame mi přišla až moc krutá, spíš mi to přišlo jakoby mi chtěla vymazat z hlavy všechny dobré pocity a nahradit je jen zabíjením, zřejmě k tomu měla důvod nebo jí tahle situace krásně hrála do karet, ale to teď bylo jedno, rozhodla jsem se jí uposlechnout a z pouzdra vyndala tři shurikeny. Najednou z ničeho nic zezadu letěl další kunai, někdo tu byl s námi, ale já se necítila v ohrožení jako spíše v bezpečí, zvedla jsem hlavu a zadívala se do korun stromů, zahlédla jsem tam jednu osobu, kterou jsem důvěrně znala. Lavi-kun! Pousmála jsem se a hodila všechny tři shurikeny naráz, přičemž jsem se hned po hodu rozeběhla s katanou proti Saye, Ame měla dobrou náladu, takže si vzala na starost moje ruce, přičemž rychle sekla čepelí v oblasti loktů tak, aby Saya upustila katanu a byla bezbranná, stále si však dávala dobrý pozor, protože Uchihovci jsou vždy zvláštní a ubrat na ostražitosti by mohlo znamenat problémy...

Saya Uchiha

Když se proti mě rozběhla a já viděla ty letící shurikeny bylo mi jasné že mi bude chtít znehybnit ruce a tak jsem uskočila do boku.K mému zděšení jsem se v tu chvíli dozvěděla že jsem jen tak tak uhla letícímu kunai který jak jsem brzy zjistila hodil Lavi-kun.Ksooo Lavi co to děláš? projelo mi hlavou jakmile jsem stála na zemi a koutkem oka koukala ns kunai od něj.V očích se mi objevil sharingan.Tak fajn,tohle není Keiko za žádnou cenu! Projelo mi hlavou a já sundala ze zad i druhou katanu.Tušila jsem že se pokusí po ně ještě něco hodit.Přemýšlela jsem nad tím co o Keiko vím.Genjutsu,používá genjutsu.Uvidíme jak si tenhle prototip Keiko bude počínat. Byla jsem odhodlaná udělat cokoliv. No trochu mi to ztěžoval fakt že na mě zautočil i Lavi a tak jsem nemohla vědět jestli to zopakuje.Pokud by to udělal vše by se tím komplikovalo.Chtěla jsem si to prvně vyřídit s ,,Keiko".Hlas v mém nitru jako kdyby zesílil.Doslova jako kdyby mi něco řvalo v hlavě že tohle Keiko rozhodně není.Že jde snad o nějaký podvrh.No doufala jsem že dělám správně když dávám na své pocity.Nerada bych skutečné Keiko něco provedla.

Lavi Hyūga
Lavi sa zadíval na Keiko a následne na Sayu, útok z jej strany mu zostal záhadou, keďže mu to pripadalo ešte pred pár hodinami tak, že obe sú celkom dobré kamarátky, čo raz potvrdila i Keiko, každopádne táto situácia všetko o dosť zľahčovala, tak sa Lavi nezmienil o ničom čo by dotyčnú Sayu malo vyviesť z toho, že to je skutočne Keiko.

"Heh... a teraz sa dozvieme, či Uchiha klan za niečo stojí.." ozval sa Lavi nahlas, s úškrnom na tvári. Mierne sa jeho oči pohli do strany a následne do druhej, to prečesal blízke okolie pohľadom Byakuganu aby sa presvedčil, či ich nikto nebude rušiť, jeho oči však tak či onak nakoniec spočinuli na veľmi známej chakre. Akuma ? Lavi však nijak na jeho prítomnosť neupozornil, bol to ďalší člen chrámu ohňa, a predpokladal, že sa chce vyhnúť konfrontácii.

Zoskočil som dole z vetvy stromu a ocitol sa tím pádom len na pár krokov od Sayii, pričom som Keiko za svojím chrbtom nechal len tak stáť, až kým som k nej neprehovoril.. si v poriadku ? Isteže bola, vedel som to, predsa len som sa na ňu, díval, a v tej istej sekunde ako som zakončil svoju otázku som spravil len dva či tri kroky k Uchihe a zaútočil, potom ako som zaujal typickú bojovú pozíciu pre svoje Taijutsu a Juken, vyrazil som vpred, avšak moja rýchlosť mohla zaskočiť aj ju, mal som v tomto ohľade celkom navrch čo mohla jasne pocítiť, pretože katana v priamom boji ako bol tento ju len obmedzovala v pohybe, dlaňou som zaútočil na jej hrdlo, čo by bol kritický úder, a druhým na oblasť hrudníka, vyhýbal som sa pohľadu do jej očí a Doujutsu sledoval čisto telo svojej protivníčky a tok jej čakry, pripravený odolávať jej technikám, na ktoré som jej však vďaka svojej rýchlosti nechcel dať čas, preto som neustále držal rýchlosť.

Nichiro Akuma
Nichiro len sledoval situáciu, ktorá bola rozhodne zaujímavá, no on moc jej sam nechápal. Šiblo tu Keiko, alebo Sayi... Nichiro skôr veril Sayi, pretože má predsa len Sharingan, ale zato sa mu Keiko zdala úplne normálna. Nichiro sa teda zamyslel, a uvažoval, čo by mal urobiť, no mal niečo na pláne, teraz už len musel dúfam, že mu to výjde.
"Nie Nichi, to rozhodne nie je dobrý plán. Jednoducho sa odtiaľto vzdiaľme, predsa len musíme získať ešte ten zvitok, aj keď samí máme menšiu šancu, no je pravda že pokiaľ tu budeme s nimi, ešte nás začnú podozrievať. Napadlo ma miesto, kde by sme mohli ísť. Na mape to bola myslím deviatka. Sopka..." Norio Nichira zastavil, pretože jeho plán by sa mu pravdepodobne nepodaril, no Nichiro to musel skúsiť.
"Mimochodom, ste schopní zabiť niekoho, koho ste nedávno zachránili, neviem ako ste vôbec mohli toto Sayi ublížiť. Je na to sama, prepáč Keiko, ale toto je už moc. Myslel som si, že si normálna...." Nichirove nervy boli na dosť nízkej úrovni, no stále nedokázal zaútočiť na Keiko, preto sa zjavil za Lavim. Začal skladať pečate, a pošeptal.
"Suiton: Mizuame Nabara" A pod Lavim sa zjavila tekutina, ktorá mu zabraňovala pohybu, no Nichiro neprestával.
"Suiton: Suiro no Jutsu!" Tento názov jutsu už vykríkol, a v tom sa okolo Laviho začala formovať guľa vodného väzenia. Nichiro sa pozrel na Sayu, pričom pošeptal.
"Verím ti..." Bolo to dosť zvláštne, no dúfal že to pomôže, predsa len mal Lavi techniky, ktoré ho z tohto väzenia rýchlo uvolnia, no jeho plán pokračoval, lenže zatiaľ na to ešte nemal. Aj keď Laviho poznal nie moc, nechcel ho zabiť.