First topic message reminder :

Noctis Lucis Caelum, Mifune, Snow

Tři lordi se usadili, jejich pohled ihned spadl na zatím prázdné soubojiště této majestátní arény, čtyři obrovské sochy činili tuto arénu vskutku velice majestátním místem pro poslední část zkoušek chuninů, obecenstvo se usadilo pohodlně v hledišti arény, šlo tam spatřit i několik tváří, které neprošli druhou či první zkouškou, což však nebylo překvapením. Potom, co se všichni usadili se dveře arény zavřeli a před ně se postavila jednotka shinobi, která zabraňovala komukoliv rušení souboje. Noctis, Mifune i Snow si stoupli a otočili se směrem do hlediště na obrovský počet lidí, ke kterému však již byli dávno zvyklí promlouvat. A je to tady, konečně tak dlouho očekávaná třetí zkouška, která určí, kdo z postupivších je nejlepší, poslední rozhodnutí. Zde, v místě, kde přátelství neznamená nic uvidíme souboje těch nejtalentovanějších geninů obou říší. Najednou začalo mocné trio mluvit Ještě jednou vítejte na třetí zkoužce, poslední zkouška, která určí, kdo je nejlepší. Do třetí zkoušky prošli Tatsuki Hantāzu, Keiko Lysea, Lavi Hyūga, Shirōbei Yoshitoki a Toshi Takari, pět shinobi, kteří se zde utkají v souboji o čestný titul Chunina. Ale konec již řečí, je načase konečně započat souboje, na které všichni tak moc čekáte! vykřiklo mocné trio, poté se opět usadilo, uprostřed arény se zjevil shinobi, očividně Jonin.

Game Master



Hiruko se ještě jednou podíval na sféru, která se teprve před několika málo sekundami rozpadla do všech stran a jemně se pousmál, pouze pohnul hlavou a sféra pekel schopná oživovat cizí těla se ihned rozkročila směrem ke zničenému tělu, poté se však stalo něco opravdu nečekaného, jakmile sféra pouze vkročila na místo, kde zemřela předchozí sféra, tak se začala zvláštně klepat a po několika sekundách se její tělo též rozletělo do všech stran, Mifune se v tu chvíli pouze pousmál, jeho plán vyšel. Na druhou stranu Hirukův obličej neztrácel neutralitu Něco tak mocného, že se to dokáže skrýt dokonce i přes mýma očima? Jaktože jsem to chakrové pole neviděl předtím. povzdechnul Hiruko, stále byl však v klidu i přes to, že tři z jeho sfér jsou na padrť Takže spojení Futonu, Katonu a Raitonu... smrtelná kombinace, obrovská průrazná síla, největší existující a ještě k tomu ten element pracuje na podtlakové bázi, vskutku velice impozantní, když to přičtu k tomu, koho je ten muž potomek a jak je starý, tak jeho schopnosti musí být srovnatelné se schopnostmi Takera, ne-li dokonce přesahující, přece jen podle pověstí dokázal Tenton proříznout i Shoton jako nůž máslo, ale nikdy v životě bych si nepomyslel, že bude existovat někdo, kdo je ještě schopen ten mocný element ovládat... pomyslel si Hiruko, musel změnit strategii, moc dobře věděl, o co Mifunemu jde a vlastně základ jeho plánu se mu už povedl Takže ten element je vlastně Kekkei Tōta, má dvě využití, dokáže fungovat jako nejsilnější řezný element a ještě k tomu jako podtlakový element... a pokud spojí všechny tři podstaty, tak vzniká smrtící zbraň. Ten shuriken nebyl určen pro zničení sféry, ale po jeho výbuchu musel ve svém okolí utvořit prostor podobný vakuu, kde neplatí zemský tlak a jakmile tam Jigokudo vkročil, tak ho zemský tlak působící na vnitřek jeho těla roztrhnul zevnitř... dokonalá kombinace, dokáže zachovat určité elementární fyzikální zákony a přitom jich i tolik porušit, vskutku smrtící technika, budu si na něj muset dávat pozor... nemluvě o tom, že v tom jeho vakuu podobném prostoru nepůsobí ani gravitace, takže Shinra Tensei nebude mít smysl... pomyslel si ještě Hiruko.

. . .

Takže vaším cílem bylo nás rozpojit, musím uznat, že nejste vůbec špatní, ale pouze strategie nebude mít proti nám vlastně žádný účinek. řekl Ryu klidným a chladným hlasem, ve kterém šla slyšet jistota, jakmile uviděl Laviho a kořeny spoutali jeho nohy, ani se nesnažil vyhnout. Jeho meč začal zářit barvou jeho chakry, ve chvíli Ryu bodnul svým mečem před sebe a v tu jednu jedinou chvíli vyjelo okolo Laviho jen tak ze vzduchu zhruba přes třicet čepelí různě okolo něj, což ho donutilo uskočit o několik metrů dozadu Seishinken: Jigenkan Shi (Meč Sta Pečetí: Interdimenzionální Smrtící Sek) šeptnul Ryu a doslova přeťal kořeny poutající jeho nohy, vlna démonické chakry se rozbila o masivní krystalovou zeď, kterou utvořil Takeru, poté jste už mohli pozorovat pouze to, jak Takeru dlouhým skokem míří přímo na místo, kde stojí Kioko a Ryu, klony od Tatsuki se již dávno proměnily na pouhý krystal. Takeru začal skládat pečetě a praštil rukou do země Shoton: Hassho Koryu! vykřikl a vytvořil tři velké draky mířící přímo na Tatsuki s úmyslem ji zabít, ještě v letu drak vypustil z úst několik dávek ostrých krystalových jehlic též přímo mířených na Tatsuki, ta byla aktuálně hlavním cílem.


Kyōka Shohō: Chakura Chūnyū! šeptnul Tenzo a z jeho rukávů vyjely dva chakroví hadi, kteří se doslova zavrtali do těla Aguriho a právě příchozího Tenshoa, Hideiyoshi stál na místě paralyzován tvým Genjutsu Shibari, které však za malou chvilku mělo pominout. Jakmile se had dostal do těla Tenshoa a Aguriho, tak se okolo jejich těla začala zvedat obrovská a mocná fialová chakra, na několik sekund jim vystoupli žíly po celém těle, poté však opět zmizeli, Tenzo se pouze pousmál a podíval se směrem na Keiko, stále měl trumf v rukávu, ale nechtěl ho používat, pouze kývnul na Tenshoa a Aguriho, ti se oba dva pousmáli a podívali se na Keiko s vražedným pohledem, Tenshou poskládal několik pečetí a poté praštil rukama do země, v tu chvíli se země začala tříštit pod Keiko a ta odletěla o několik metrů dozadu zpět. Ohnivé koule se ve chvíli roztříštili o kamennou stěnu, která z ničeho nic okolo všech přítomných Akatsuki bojujících s Keiko vystoupla. Jinak však kromě obrany ještě ani jeden z nich nic nedělal, pravděpodobně čekali na to, až se Hideiyoshi probere z tvého Genjutsu Shibari aby mohli bojovat společně.

. . .

Yoe se pouze pousmál, teď měl Tobiho přesně tam, kde ho i mít chtěl Udělal si chybu Tobi, neměl si mne přivolávat zpět, nakonec se to obrátilo proti tobě. Ani tak mocná technika jako Kuchiyose: Edo Tensei nedokáže spoutat moc praotce Shinobi, a teď za to budeš platit... Naruto, Kushino, Minato, Itachi. Všem vám děkuji za vaši obětavost, ale dál už tenhle souboj musí zůstat pouze mezi mnou a Tobim, nesmím vás do toho zaplést ještě víc, než to aktuálně je dořekl Yoe a pousmál se, potom praštil rukou do země a z toho místa vyjel řád pečetících znaků přímo pod skupinku Shinobi, která po jasném světle pečetě zmizela, Yoeovi ukápla mírně slza, jak viděl mizet Minata, Naruta, Kushina a Itachiho, ale poté se otočil zpět k Tobimu, jeho obličej se změnil, právě od chvíle, kdy byla uvolněna Keiyaku Fūin, jeho úsměv se změnil, stal se z něj nový člověk.

Spoiler:

Keiko Lysea

Sakra! Hned čtyři naráz?! Trochu moc na dvě baby... Ame svým okem přejížděla po všech členech a hledala na nich jakékoliv známky slabiny, ani mě nepřekvapilo, když mi v mysli naštvaně zakroutila hlavou na neúspěch, dívala jsem se na tu zvláštní a odstrašující techniku fialky, která se mi vůbec nelíbila. Tohle je noční můra...Hej Ameeee! Hele nestěžuj si hned jako malej fracek! Jednou si se do toho namočila, tak to neházej na mě laskavě! Co jsem ti říkala? Nebuď naštvaná, ale jak mám být v klidu, když mě tady tak vytáčíš! Au... Sykla jsem tiše a rukou se chytla za hlavu, čím víc jsem se totiž s Ame hádala, tím více mě bolela hlava a moje jutsu ztrácelo na rovnováze, což nebylo zrovna nejlepší v této situaci. ,,Ame uklidni se! Začínáme se trhat, nemůžeme si dovolit omdlít!" ,,No jo, jenže beztak ta technika jednou pomine a co potom?" ,,Netuším.,." Zadívala jsem se hluboce do očí jednoho člena Akatsuki, v tu chvíli mě něco napadlo, ale to už jsem byla nucena odskočit pár metrů dozadu, protože jinak bych skončila kdesi ve vzduchu. ,,Mám ještě 15 sekund, jestli zjistí délku účinnosti mé techniky, tak jí můžu rovnou odepsat...." ,,Stále ten čas můžeš využít..." Rychle jsem se rozeběhla ke stěně, po které vylezla pomocí nakoncentrované chakry v nohách, hodila z vršku jeden výbušný kunai rovnou směrem k paralyzovanému členovi Akatsuki, byla jsem na konci limitu, tudíž tenhle útok buď vyšel a nebo jsem promarnila svojí poslední šanci na zásah, zahalena hustým dýmem, který vznikl po zásahu jsem seskočila rovnou k Akatsuki a bedlivě se rozhlížela do stran, aby na mě ti čtyři z ničeho nic nevyběhli, pro jistotu jsem v ruce křečovitě sevřela svojí katanu a snažila se přijít na jakoukoliv strategii, jen abych se těch nebezpečných ninjů co nejrychleji zbavila...

Saya Uchiha

Když jsem viděla co se nakonec stale měla jsem co dělat abych se nerozzuřila ještě více než jsem byla. Keiko-chan byla uvězněná s několika Akatsuki a na Nee-chan letěla technika kterou jsem netušila jak poslat k šípku. Moje mozkové závity dostávali zabrat. V tom mě něco přímo vtáhlo pod zem. No byla jsem zprvu poněkud zmatená protože pod zemí byla tma . Ale měla jsem jasné tušení čí je tohleto práce a jen jse, se nad tím pousmála. ,,Arigato,nee-chan" řekla jsem poněkud tiše a tlumeně ale v mém hlasu jsem sama zaslechla jakousi dávku smutku. Vzpoměla jsem si na slova Laviho. Možná měl pravdu. Možná že jen všechny zklamu. Možná že kdybych se nastavila tak abych zachránila Tatsuki,vše by tím zkončilo. I když také hlavně pro mě. Uvědomovala jsem si totiž že nechat se zasáhnout jedinou Takerovou technikou je smrtelné. Hlavně to co jsem viděla co chtěl použít na nee-chan. V hlavně mi kolovala spousta myšlenek. Chtěla jsem ochránit ty na kterých mi tolik záleželo ale sama jsem měla potíže dávat pozor na sebe. pokud jsem pominula to v jakém jsem stavu. Připadala jsem si tam naprosto zbytečná. Jako kdybych tam jen překážela. Byla ,byla obtíž. Nechtěla jsem nikde zavazet ale na tohle rozhodnutí již bylo pozdě. Nechtěla jsem utéct nebo tak něco, jen jsem chtěla být užitečná i ve stavu v jakém jsem byla.Ruce jsem zatla pěst když jsem lezla za nee-chan,Po tváři mi stekla jedna slza kterou jsem okamžitě setřela. Nechtěla jsem aby se nee-chan trápila zbytečnostmi. Nechtěla jsem aby se trápila mnou. Nestála jsem za to trápení a ani za bolest.V tom mě dokonce napadlo že můj osud je možná předurčen k tomu aby skončil tady. A to mi jaksi dodalo další energii. Protože jestli mám v tento pochmurný den odejít,tak odejdu se ctí.S pocitem že jsem mohla pomoci a něco jsem dokázala.

Keiko Lysea

Co t- Nestihla jsem doříct, protože v tu chvíli jsem trčela někde pod zemí, kde jsem skoro nic neviděla. Hej Ame! Rozsviť! Nevím jak ty, ale já tu vidím celkem dobře... Argh proč jsem tady! V tom se ozvala Tsuki-chan, hlasitě jsem si vzdychla a zadívala se na konec tunelu takovým otráveným výrazem. Já bych je zvládla... Šeptla jsem spíše pro sebe, ruku mi obmotal jakýsi kořen a já se jím nechala navigovat až k Tsu-chan a Saye-chan, po pár minutách plazení se, jsem se konečně dostala až k nim. Arigato Tsuki-chan, ale to jsi nemusela, však bych alespoň na nějakou dobu zabavila čtyry Akatsuki, to se jen tak nevidí. Ame mi beze slov dala pěstí do tváře, nebolelo to, spíše mě to mělo jen upozornit na to, že zase říkám kraviny, na které bych mohla později doplatit. Gomene Ame... Tiše jsem se omluvila a následovala Tsuki-chan, jelikož jsem to tady neznala, nechtěla jsem se ztratit a poté se vyhrabat rovnou pod nohama nějakého člena Akatsuki...

Nichiro Akuma

Nichiro si povšimol, čo sa deje, a videl v tom jeho šancu. Jeho démonická vlna, ktorá mierila presne na Kioko neuspela, no moc ho to ani neprekvapovalo, aj keď nečakal, že sa do toho zapojí ďalší člen Akatsuki, tento krát to bolo traja proti dvom, a tí dvaja boli geninovia, no očividne Akatsuki neprekážala nefér hra. Jedným okom však stále sledoval dianie v aréne. Keiko bola chvíľu v úzkych, no potom ju Tsuki stiahla pod zem, teda aspoň dúfal že to bola Tsuki, ale jediný, kto praktikoval tieto krtkovské techniky bola práve Tatsuki. Nichira trocha zneisťovalo to, že tam bol ešte jeden človek, ktorý pravdepodobne ovládal Doton, no on sa nachádzal vo vlastnej bitke, a táto tiež zrovna nebola najlepšia. Vedel, že Takeru dokáže veci skryštalizovať, teda aspoň to predpokladal, no nedokáže škrystalizovať blesk. Možno by mu tento plán vyšiel. Nichiro si prešiel po pečati, a vedľa neho, na druhej strane ako bol Lavi sa objavil Akuryo. Nichiro ihneď začal skladať pečate, a zároveň spolu s ním aj Akuryo.
"Suiton: Mizurappa! Raiton: Jibashi!" Vykríkli obidvaja, aj keď najskôr začal Nichiro. Na Kioko, Ryua a aj Takera, ktorý sa pomedzi to pridal k tým dvom. Vlna bola obrovská, a keďže Nichiro bol celkom blízko tak sa ocitla nad nimi. Nichiro dúfal, že sa tomu nevyhnú, no v podstate uhnúť by nemali ako.

Asakura Yoe



Jeho tělo se dostalo do poslední fáze od dob, kdy byl přivolán pomocí Edo Tensei, jeho postava se vracela zpět do lidské podoby stejně jako jeho povaha, barva jeho vlasů se měnila, bylo to zvláštní, ale toho muže, který se před vás postavil jste začali poznávat, na maskovém muži bylo moc dobře vidět, že začíná být nervózní, z jeho hlasu zněl strach a obava Ještě ani zdaleka nekončím! vykřikl Tobi a na jeho hlase šlo slyšet vyčerpání Zabil jsem tvé přátele, zničil jsem všechno, co jsi miloval, připravil jsem tě o rodinu a kvůli mě tě nenáviděla celá vesnice! Děláš problémy i po smrti, navždycky zůstaneš pouze fracek co nikdy nic nedokázal! vykřikl zmateně maskovaný muž Přísahal jsem, že pomstím své přátelé, já se nikdy nevzdám a nikdy neberu své slovo zpět, to je moje nindō... cesta ninji! -ttebayo! vykřikl muž a na tváři se mu zjevil úsměv klidu, ve stejnou chvíli se okolo jeho očí zformovalo něco jako zvláštní pečeť. Jeho tělo konečně nabylo plnou podobu, takovou, jak byl znám ještě z dob posledních soubojů, Uzumaki Naruto, též znám jako další Rikudo Sennin!

Spoiler:

Saya Uchiha

Následovala jsem nee-chan až na konec toto tunelu. Když jsem vylezla koukla jsem se kolem sebe. Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem viděla. Ten muž jménem Yoe nebo jak se to jmenoval se najednou začal měnit. Ta proměna byla sama o sobě zvláštní. Ale když to vše skončilo měla jsem co dělat abych se soustředila. Bylo na něm něco zvláštního. Něco co vě mě vzbuzovalo nesmírnou úctu k tomuto člověku. Jako kdybych jej znala ale v životě jsem jej snad neviděla. Možná jen z nějaké knihy. Projelo mi hlavou jako dobře mířená technika shinobiho. Musela jsem na chvíli sklopit pohled a pak se zhluboka nadechnout. Tahle situace se mi nelíbí. Stojíme proti zbytku Akatsuki ale jak je máme porazit? Jak? Jsou silnější než mi,ovládají lepší techniky než mi. pomyslela jsem si a v tom mi něco došlo. Spoléhají na svoji sílu.Kdyby jen šlo je nějak překvapit a udělat něco s čím by nepočítali.
Můj mozek dostával opět trochu zabrat. Přemýšlela jsem co bychom tak mohli použít . Nee-chan? má někdo něco čím by mohl utvořit alespoň jiskru? " [/b]optala jsem se Tatsuki. Ještě jsem se svými technikami neskončila a mínila jsem zkoušet možnosti dokud to jen bylo možné.[b],,Potřebuji přímí oheň" dodala jsem chvíli na to. Mohla jsem to tohop použít další techniku ale připadalo mit o jako plýtvání chakrou kterou budeme všichni nutně potřebovat.
Pohledem jsem přejela po akatsuki a také po mé bývalé učitelce.Na tváři mi přes to všechno hrál jakýsi téměř znatelný úsměv.

Keiko Lysea

Po pár minutách jsem opět vylezla na světlo, kde toho konečně viděla o něco více než dole pod zemí, trochu jsem si očistila oblečení, přičemž si od Tatsuki vzala lektvar na doplnění chakry. Ah...Arigato Tsuki-chan, určitě se bude hodit. Usmála jsem se a schovala lahvičku do vnitřní kapsy svého pláště, v tom však Tsuki promluvila, sklopila jsem hlavu a zadívala se na zem. H..hai, ale já chtěla pomoci, tak moc jsem chtěla... Šeptla jsem a pohledem přejela po celé aréně, všude někdo bojovat, Lavi-kun, Nichiro-kun, Toshi-kun, Noctis-sama, Snow-sama, Mifune-sama, pak ten maník nahoře, všichni měli plné ruce práce, a když jsem se já konečně odhodlala něco dělat, tak mě Tsuki-chan zastavila. Bohužel ne Saya-chan. Zakývala jsem smutně hlavou, protože jsem opravdu neměla nic, čím bych vytvořila jiskru, nehodlala jsem se tu ale jen tak vzdát, zdálo se, že i takoví borci jako jsou Akatsuki mají z něčeho strach nebo alespoň ten maskovaný týpek. Neříkejte mi, že on je... Nechtělo se mi věřit té legendě z jedné knihy, kterou jsem si četla snad stokrát, přišlo mi to nemožné, navíc jsem pochybovala o tom, že bych mohla vůbec kdy vidět tak významnou osobu jako byl Rikudo Sennin. Stále se cítíš nepotřebná Baka? Uhm...Popravdě ano, ale tím nic nekončí! Vůbec jsi se nezměnila. Hej Tenzo! S tebou a s tvými bodyguardy jsem ještě neskončila! Jenže na vás nemám teď čas, takže rande se přesouvá! A já si už myslela, že tě konečně chytil rozum za pačesy... Heh. Zašklebila jsem se, otočila hlavu směrem k Tatsuki a zadívala se jí do očí. Jestli mě zase zastavíš, tak ti asi něco udělám Tsu-chan! Dávejte na sebe pozor a možná by to chtělo jít pomoci Toshimu, prozatím ale...sayonara. Pousmála jsem se a zavřela oči, v tu chvíli se moje tělo začalo měnit na nespočet černých lístků, které se rozletěly směrem k Lavimu a Nichirovi. Hyakkaryōran... Oba dva už mojí techniku jednou viděli, takže věděli o koho se jedná, alespoň jsem v to doufala, jelikož by bylo celkem nemilé, kdyby na mě začali útočit, zatím jsem však zůstávala po boku Laviho, sice jsem chtěla útočit, no skončit tak přímo v technice Nichiho jsem nehodlala. Do ruky jsem si prozatím vzala svojí katanu, připadala jsem si jako duch, protože mě nikdo neviděl, nebo spíše viděl jen hromadu poletujících lístečků, asi jako jediná jsem se mohla postavit Kioko, protože jsem nejlépe ze všech znala slabiny genjutsu technik, ale ona měla navíc k tomu sharingan, který se ukázal jako dost nepříjemná věc. ,,Koukám, že u nich si člověk nevybere... Jestli mi nepomůžou iluze, tak jdeme ven s Doki, i když ty jsem si nechávala jako závěrečné překvapení..." ,,Myslíš si, že ti tady nějaký překvapení pomůže?!" ,,Pravda, argh Akatsuki všechno zkazí!" Tiše jsem si povzdychla a prozatím přemýšlela, na kterého z těch tří potom vyrazím...

Game Master

Mifune mírně pokašlal a podlomila se mu kolena, přece jen použil jedny ze svých nejsilnějších technik Už je čas... ozval se v jeho hlavě obrovský drak, na jehož rohu oproti Hirukovi opět stál, Mifune se na to pouze pousmál a podíval se vedle sebe Do toho chlapče, přesně tak, jak jsem tě to učil- pomyslel si Mifune a pousmál se, v tu chvíli se jeho hlava obrátila směrem k Shirobeiovi, chlapec stál uprostřed arény a vypadal jako v tranzu, ruce měl spojené dlaněmi k sobě před tělem a oči zavřené, očividně se soustředil a právě nadešel čas, aby to všechno započalo. Shirobeiovi oči se v jednu jedinou chvíli otevřeli a nad prostorem celé arény se zformovala obrovská mračna uvězněná uvnitř krystalové bariéry, avšak i mimo její hranice. Přesně v tu chvíli, kdy Shirobei otevřel oči do něj urazil blesk přímo z nebes, tentokrát to však vypadalo jinak, protože jeho tělo se obalilo blesky, které okolo něj utvořily jakoby plášť z čisté energie, nebyla to však blesková energie ale čistá energie přímo z blesku, tím získal Shirobei úplně nový vzhled Raikoukami Mōdo (Mód Bleskového Hřmícího Boha) promluvil Mifune usměvavě, v tu chvíli se Hiruko mírně podivil Takže je to pravda, někdo z toho klanu přece jen přežil i potom masakru, nečekal bych, že někdo bude schopen přežít vpád Akatsuki, nicméně jsem se asi pletl řekl Hiruko a kývnul směrem na jeho Kuchiyose sféru Kuchiyose no Jutsu ozvalo se a oproti Shirobeiovi se rozeběhl obrovský nosorožec, ten se však pouze pousmál, dal ruce od sebe a poté je v jednu chvíli spojil, v tu chvíli z mraků nad psem vyletělo několik blesků a mezi nimi se utvořili čisté energetické zdi, prakticky bariéra Raikoukami: Raijin Kangoku (Hřmící Bůh Blesku: Vězení Hodné Boha Blesku) ozval se, poté mohl Hiruko vidět už pouze záblesk a následné záblesk u Mifuneho, kde se Shirobei zjevil Jdeme na to chlapče- řekl Mifuneho odhodlaně Kuchiyose no Jutsu! ozvalo se opět, tentokrát však scénář měl být jiný Postare se o to Seiryuu, já se Shirem se postaráme o zbytek ozval se Mifune, drak pouze kývnul, v tu chvíli z něj Shirobei a Mifune seskočili a drak se rozletěl přímo proti kreaturám přivolaným pomocí Kuchiyose no Jutsu...


Doton Hijutsu: Kihon Ryūshi (Tajná Technika Zemního Elementu: Elementární Částice) řekl Tensho a stiskl ruku přímo před letícím Kunaiem, ten se ve chvíli změnil na kousek země a ta se následně změnila na prach, stejně se to stalo i s letícími Senbony směrem k nim, Tenzo se pouze pousmál, jeho technika Temné Medicíny neměla ani jednu jedinou chybu, ti, co na ně zaútočili se raději šli schovat, respektive ta jedna. Na to se Tenzo pouze nepříjemně pousmál, na jeho tváři šlo vidět, že je spokojený. Hideiyoshiho paralýza již pozbyla svého účinku Na Genina vskutku velice mocná technika, očividně nebudete pouze jen tak obyčejné detičky, ostatně víme své, že? řekl Hideoiyoshi se oklepal se, popotáhl ze svého doutníku a mírně se podíval směrem k vám, prozatím nechtěl ukazovat své schopnosti, to mohl totiž být je ho trumf proti silnějšímu nepříteli.

Shirusenken: Jigen no Hansha (Meč Sta Pečetí: Dimenzionální Zrcadlení) vykřikl Ryu a udělal ve vzduchu před nimi mečem obrovský čtverec, poté šlo vidět jako kdyby se samotný čas a prostor začaly trhat a technika, kterou použil Nichiro společně s jeho démonem se celá dostala do tohoto prostoru, což by vlastně nebyl tak velký problém, jenže po několika sekundách, co se to interdimenzionální okno, které Ryu vytvořil svým mečem uzavřelo se otevřelo další nad skupinkou Laviho, Nichira, Keiko a Tatsuki a všechna voda na ně přímo padala Shoton: Hasho Koryu! vykřikl opět Takeru a praštil rukou do země, v tu chvíli se zformovaly dva krystalový draci, kteří vyrazili přímo oproti skupince Shinobi, na kterou padala voda.


Uzumaki Naruto, mám z něj snad strach? Znám přece hranice jeho moci, byl jsem to já, kdo ho porazil! Kdo ho donutil se zabít, tak proč? ptal se sám sebe Tobi, Naruto tam stále sebevědomě stál Nemůže se úplně přesunout do jiné dimenze, protože tu nemá Zetsu, tím pádem může znehmotnit pouze část svého těla, nikoliv však celé tělo pomyslel si Naruto a zavřel oči, spojil ruce dohromady, okolo jeho očí se zjevil znak Sennin Modu, v jednu jedinou chvíli, kdy oči i rozpojil měl v očích Ritsugan a okolo nich znak Sennin Modu Senjutsu: Jūsennin Kaiho! (Technika Poustevníka: Poustevník s Deseti Ocasi: Uvolnit! vykřikl Naruto a odhrnul si část svého Kimona, na jeho ruce se zjevil klíč k jeho pečeti, zatočil rukou na své pečeti, v tu chvíli mohl jak Lavi, tak i kdokoliv jiný s oční technikou spozorovat chakru, která už dávno nepotkala tento svět, chakra desetiocasého démona zkombinovaná s přírodní senjutsu chakrou, přesně v tuhle chvíli Tobi vykulil oči a po jeho těle se slil studený pot.

Keiko Lysea

Sakra, sakra, sakraaa! Začala jsem si nadávat v mysli, když se mi začalo všechno hroutit před očima, pomalu ale jistě mi docházela všechna zásoba mých technik a chakra na tom byla podobně, jakmile jsem uviděla, že jeden z Akatsuki cosi udělal mečet ve vzduchu, tak moje tělo, respektivě kopa lístků začala rychle rotovat okolo mých přátel, takže jsem je všechny zakryla. ,,Bože kam jsem se to dostala!" ,,Jsi Baka no." ,,Já? Já sem jít nechtěla!" ,,A myslíš, že já mohla počítat s tím, že tu budou Akatsuki?!" ,,Ne to ne, ale měly jsme se naučit více technik, začínají mi docházet nápady!" ,,Keiko bacha!" Ame mě upozornila na vodu, kterou ještě před chvílí vypustil Nichiro na skupinku shinobi, a která si to teď hezky padala na nás všechny, musela jsem jednat rychle, obětovala jsem svojí dosavadní techniku a rychle chytila Nichira za ruku, stále jsem byla ve svém módu, který mi dodával hodně na síle, takže pro mě nebyl problém ho zpod vlny odhodit daleko za sebe tak, aby se mu nic nestalo, navíc moje přemisťování mezi lístky bylo velmi rychlé, tudíž jsem měla ještě čas zopakovat to stejné s Tsuki-chan. Lavi-kun... Dávej si prosím pozor... Šeptla jsem tiše, nechtěla jsem ho tam nechávat, ale on jediný mohl vidět přes mojí další techniku, genjutsu pominulo, černé okvětní listy zmizely a já se zformovala 10 metrů za Lavim, kde začala skládat pět pečetí. Kuchiyose no Jutsu! Praštila jsem rukou o zem a v tu chvíli se po aréně roznesl velký oblak bílého dýmu, který zahalil jak Akatsuki, tak i mé přátele, rychle jsem si vytáhla flétnu a zahrála na ní pár tónů, poté už šly z kouře jen slyšet praskající zvuky a silné nárazy, které mírně otřásly zemí. Zatímco všichni byli oslepení, jsem se společně se svými summony vydala naproti krystalovým drakům, jednoho jsme bez problému zničili, i když byla pravda, že se na něj museli vrhnout úplně všichni Doki, jinak by asi ta divná monstra zůstala vcelku, druhý drak už byl celkem oříšek, jelikož se nebezpečně blížil k těm, na kterým mi nejvíce záleželo. Nakonec jsem to ale stihla a rozdrtila pod náporem těžké váhy zbraní svých příšerek i tu druhou zrůdu, kouř ustal, na zemi se válely rozkouskovaní draci, před Tatsuki a Nichirem se objevila tři velká monstra, Nichiro je už jednou viděl, takže poznal, že se jedná o moje nové summony. I přes veškeré fyzické i psychické vyčerpání jsem se široce pousmála, seděla jsem na rameni hlavního Doki, kde se držela jedné z jeho ramenních kostí, které mu zpod kůže vyčnívaly, hodila jsem nenávistný pohled na Akatsuki, které propichovala pohledem. ,,Ještě chvíli to se mnou vydrž prosím Ame, budu tě potřebovat." ,,Itai no Dōki nám zatím nikdy tak dlouho nevydrželo, víš co tě potom č-" ,,Ano vím, ale ještě malou chvilku." ,,Jak myslíš..." Byla jsem tak akorát na pokraji svých sil, otevřela jsem si lahvičku od Tsuki-chan a vpravila do sebe její obsah, pocítila jsem nárůst chakry, sice ne velký, ale stačil. Doufám, že tomu už bude brzy konec... Šeptla jsem si neslyšně pro sebe a zůstala nehybně stát před přáteli se svými x metrovými Doki, kteří byli kdykoliv připraveni znovu zaútočit...

Saya Uchiha

Vše co se dělo nemělo skoro žádný smysl.Jako kdyby nic z toho co jsme dělali nemělo účinek. Byla jsem kus od Nee-chan a ostatních takže na mě zase tak ta vlna nesměřovala. Jen jsem se ujistila že jsou všichni v pořádku. Když jsem se ujistila že to všcihni zvládli zaměřila jsem se na Akatsuki. ten chlápek s mečem na jehož jméno jsem si nemohla vzpomenout mě začínal štvát. Ale kdybych jen věděla co udělat aby ten blbej měč nemohl znova použít.Koukla jsem se jen tak letmo do tašky na svoji výbavu. Kunaie,shurikeny,výbušné lístky,Lanko.......zavřela jsem tašku a zamyslela jsem se.....Složila jsem okamžitě pečetě.
,,Katon: Kasumi Enbu no Jutsu" šeptla jsem a koukala se jak se k akatsuki blíží mlha která stačila jen zapálit. Jakmile ta mlha by v jejich dostatečné blízkosti složila jsem další pečetě.
,,Igaina Ugoki (Oheň: Překvapující Krok) " ppronesla jsem a sledovala jak se koule blíží k mlze. Před ní se rozdělila na daší části a už jsem jen sledovala jak mlha vzplála na různých místech.Rozběhla jsem se k nee-chan a ostaním.,,Tak fajn nee-chan nějaký plán? Takhle útočit nám nijak nepomůže" pormluvila jsem k Tatsuki udýchaně.Ale i přes to že to byli obě slabé techniky jsem začala pociťovat jakousi únavu na svém těle.

Nichiro Akuma

"T-to čo je?" Opýtal sa Nichiro, keď uvidel jeho vlnu, ako sa na neho valila. Myslel si, že už nie je možné vyhnúť sa jej, no odrazu zakročila Keiko. Nichiro to nečakal, no v podstate mu to dosť pomohlo, a na Keiko sa len pousmial. Akuryo sa vedľa neho objavil, tomu sa našťastie podarilo dostať zpod vlny aj samému. Nichiro netušil, no teraz, no keď si všimol Ryua, ako v podstate len pomocou meča dokázal premiestniť jeho techniku, tak ho to dosť zneistilo. Bola fakt, že asi nemali moc šancu, no Nichiro teraz stál vedľa Tatsuki.
"Mohol by som ťa poprosiť o jeden elixír Tatsuki?" Hneď ako pošeptal, tak sa usmial. Jeho chakra síce až tak zle na tom nebola, no musel využiť šancu keď je pri nej. Netušil, čo sa bude diať, ale dosť sa zadivil, že traja obrovia nakoniec patrili Keiko. Bol by rád, kebyže mu to niekedy Keiko vysvetlí, pretože mu to zatiaľ vôbec nedávalo zmysel, myslel si hlavne že pri Doki zomrela, no ona tu stála. Nichiro sa snažil neupadať moc do snov, no namiesto toho sa rozhodol byť užitočný, aj keď si zatiaľ len začal hľadať cieľ, keďže Keiko a Riko sa očividne dokázali postarať o situáciu lepšie.

Game Master



I poslední ze Summonů Peina postupně zmizel, vypařil se v kouři, očividně technika přivolání od Mifuneho rozhodně nabyla svého jména, protože moc toho draka byla obrovská Připrav se Shiro, všechno musí mít dokonalé načasování poznamenal chladným a klidným hlasem Mifune, Shirobei se pouze pousmál, drak již dávno vzlétnul směrem nahoru, svůj úkol splnil a to bylo to, aby zničil všechny přivolané tvory od sféry Peina. Mifune kývnul na Shirobeie, ten ihned pochopil, vzal ze své výbavy shuriken, který mu těsně před začátkem souboje Mifune dal a vyhodil ho do vzduchu, do shurikenu v jedné sekundě urazil blesk, v tu chvíli se začal shuriken obrovskou rychlostí točit okolo své osy a jak se točil, tak se na jeho zubech postupně tvarovalo něco jako blesková pila či něco podobného Kage Bunshin no Jutsu! vyřknul Mifune a stvořil dva klony, každý z klonů natáhnul ruce směrem k shurikenu a začal do něj soustředit energii svého elementu, v tu chvíli se shuriken začal zvětšovat a nabírat zvláštní podobu, byl posilněnou vzdušnou podstatou a čepel vzdušné podstaty byla navíc ještě obalena blesky, přičemž ve středu rotoval shuriken nabitý přírodní energií blesků Tenton Renkeijutsu: Raikouten Shuriken (Spojená Technika Nebeského Elementu: Hřmící Bleskový Nebeský Shuriken! vykřikl Mifune a Shirobei, v tu chvíli oba dva klony zmizeli. Mifune opět kývnul hlavou k Shirobeiovi, ten mu opáčil a poté oběma rukama silně máchnul směrem k Hirukovi a jeho sférám, shuriken letěl obrovskou rychlostí, protože mu neodporovala žádná fyzikální síla, sféra Deva odskočila o několik metrů a sféra Human byla zachráněna jen díky tomu, že byla odhozena sférou Animal, kterou Shuriken přesnou ránou trefil, shuriken vytvořil obrovský výbuch a prostor několika metrů okolo něj doslova zmizel. V jednu jedinou chvíli se Shiro rozeběhl ke sféře Devě, pomocí Bleskového Kroku se zjevil ještě v letu za ní a doslova ji chytil za kabát, jeho tělo však zkoprnělo, Deva do něj zapíchla jednu z mnoha tyčí a tím mu úplně přerušila na dalších 24 hodin tok chakry, jeho tělo upadlo na zem a jeho plášť pomalu zmizel stejně tak jako mraky.




Sféra Human se blížila k Shirovi, chtěla mu vytáhnout duši a Mifune byl moc daleko Je čas předat svou roli nové generaci a věřit! řekl Mifune a kousnul se do obou prstů a praštil rukama o sebe dlaněmi Kuchiyose: Shinkūka (Přivolání: Podtlaková Báze)! vykřikl, v tu chvíli na sobě ucítil tu obrovskou moc, rozběhl se neuvěřitelnou rychlostí k Shirobeiovi, aktuálně na něj neplatili žádné fyzikální veličiny, které by jeho tělo zpomalovali Shinra Tensei! vykřikla Deva, Mifuneho se to však ani nedotklo, na jeho tělo aktuálně nic neplatilo, v jednu jedinou chvíli svou masivní katanou ve chvíli překvapení Hiruka, že Shinra Tensei nezabrala seknul směrem ke sféře Human, kterou doslova rozseknul a chytil Shira do náruče, následně však zkolaboval a jeho tělo se začalo zvláštní měnit, Shirobei se probral, ale stále se nemohl hýbat *krvavý kašel* Můj čas nadešel Shiro, pama- pamatuj si, nikdy... nikdy nesmíš podcenit nepřítele a... jeho- jeho sílu. Bude z tebe skvělý shinobi, tomu věřím. Staneš se novým poslem míru *krvavý kašel* Shiro pouze ležel a koukal na Mifuneho, chtěl něco říct, ale nemohl, pouze mu stekla slza, Mifune se jen pousmál, na jeho tváři šel vidět úsměv cti Nebreč Shiro, protože ti, kteří tě donutili brečet nejsou hodni tvých slz. Dnes končí jedna sága ale nová začíná, jak jsem řekl *krvavý kašel*, bude z tebe skvělý shinobi... a ještě lepší vůdce neutrální říše, předávám ti své proroctví dodal Mifune a nasadil Shirovi prsten, který nosil, poté se jeho oči pomalu uzavřeli, technika již zničila všechny jeho vnitřní orgány Poslední ze čtyř Dračích Bojovníků, jdu za vámi, přátelé... pomyslel si ještě Mifune předtím, než naposledy vydechnul, sféra Deva celé tohle pouze pozorovala a přitom se nepříjemně smála Jak sentimentální a hloupé, svět nikdy nedokáže žít v míru, vždy se roztočí kolo nenávisti. Ale to skončí. Tvůj mistr byl pouze jedna z mnoha loutek v tomhle celém divadle, nic víc- dodal, v tu chvíli mu z rukávu vyjela černá tyč, která se zabodla Shirovi do ramene, v tu chvíli mohl Shiro cítit proud chakry Hiruka, jak pomalu ovládá jeho tělo




Mifune... Mifuneeeeeeeeeeeee! vykřikl hlasitě Shirobei, v tu chvíli se ozvala obrovská bouřka, taková, kterou ještě za celou dobu nikdo nezažil, obrovská krystalová bariéra praskla pod náporem bičování blesků a kov, kterým Hiruko usměrnil Shira se vypařil jako pára nad hrncem, okolo Shira se začala zvedat obrovská chakra kombinovaná s obrovským, až nadlidským množstvím elektrické energie, pomalu se začal stavět na nohy, země okolo Shira začala systematicky praskat a on byl v epicentru Tak- taková obrovská chakra!? Co to sakra má znamenat, jeho chakra dosahuje úrovně ocasého démona, navíc ta energie! pomyslela si Deva a v rychlosti uskočila, Shiro pouze zvednul ruku a stisknul ji, v tu chvíli se ve vzduchu jen tak z ničeho nic zjevila obrovská blesková ruka, která Devu chytla Už nikdy... nikdy takhle nemluv, o mém... mistrovi! vykřikl Shiro a stisknul, poté už šla vidět pouze obrovská krvavá skvrna a krev, jak teče dolu Uaaaaa! vykřikl Shirobei a celý prostor arény začalo bičovat obrovské množství blesků, v tu chvíli se všichni Akatsuki začali pomalu schylovat na jednu místo, každý z nich se tam nějak dostal za pomocí svého Kekkei Genkai, po prasknutí krystalové bariéry jste mohli pozorovat i Yorotsukiho, jak je vyčerpaní, stejně tak však i Snow a Noctis, ale bylo zřejmé, že určitě vede duo vůdců My se ještě vrátíme... řekl Yorotsuki, v tu chvíli se utvořil obrovský dým a všichni členové Akatsuki zmizeli.




Futon: Rasen Shuriken! vykřikl Naruto, v jeho ruce se formoval obrovský shuriken, který Tobi už moc dobře znal, tenhle byl však víc nebezpečný, než se zdál, měl totiž schopnosti při letu vysávat přírodní chakru okolo sebe a na základě ní expandovat do vskutku majestátních velikostí. Naruto se pouze pousmál, podíval se na Tobiho a shuriken jednoduše hodil, obrovskou rychlostí letěl směrem k Tobimu, tím však proletěl. Těsně za ním shuriken narazil do budovy, zvětšil se několikanásobně a doslova budovu a 20 metrů zeminy pod ní zničil tak, že úplně zmizela. Na Tobim šlo vidět hned několik znaků únavy, zato Naruto vypadal, jako kdyby teprve začal Je čas to ukončit Tobi řekl Naruto, ještě jednou otočil se svou pečetí, Narutova podoba se opět změnila, okolo jeho těla se zformovala chakra devítiocasé lišky, jakožto patrona samotného Rikudo Sennina, v lišce však byla kombinace všech Biju, takže by se dalo říci, že vlastně měla chakru Juubiho. Pohled na Novou Podobu (link) Naruto byl vskutku zvláštní, ještě zvláštnější však bylo to, co se začalo dít následně, chakrový plášť začal shromažďovat před sebou chakru do kuličky Bijuudama! ozvalo se, v jednu jedinou chvíli však kulička zmizela, praskla a celým ostrovem se ozvalo obrovské zemětřesení, před vámi, i v aréně se zjevilo něco velice zvláštního, vypadalo to jako díra v čase a prostoru, něco jako zrcadlo na opačnou stranu, a to, co jste tam viděli jste nechápali, byl to úplně jiný svět. Než se stihl Naruto vzpamatovat, tak už Tobi dávno zmizel za pomocí své částečné teleportační techniky, problém byl však ten, že prasklina zůstávala a co hůř, Naruto cítil, že se to tvoří po celých kontinentech.

Saya Uchiha

Koukala jsem se se zvláštním zájmem na to co sekolem dělo.Všechno pro mě bylo nějak zmatené. A pak jsem pochopila že je povšem. Trochu jsem si oddechla a sparavila si katany na svých zádech. Něco se mi ovšem nezdálo. Rozfoukal se vítr a já měla co dělat abych měla oči otevřené. Jediné na co jsem myslela byla nee-chan. Ale potom jsem to spatřila.Vypadalo to jako nějaký potrál. Jako nějaké okno někam úplně jinam. Viděla jsem jakousi krajinu která se od té kolem nás dost lišila. Na chvíli jsem měla chuť se podívat co je na druhén straně ale pak jsem si všimla toho blonďatého mladíka. Vypadal jaksi jinak. Něco mi na tom všem nehrálo. Trochu jsem popošla a stála hned vedle nee-chan.
,,V pořádku?" optala jsem se jí. ,,Co to ksakru je?" optala jsem se. Bylo mi tak nějak jasné co to je ale nechtělo se mi tomu věřit. Kdo by jen tohle dokázal? Ten maskovanej můžík. Byla to skutečně jeho síla?
Odhodila jsem své vlasy ze svého obličeje abych lépe na všechno viděla ale nemělo to účinek protože vlasy zase napadali na své místo.

Keiko Lysea

Boje ustaly, ostatně jsem byla ráda, protože se mi tahle situace vůbec nelíbila, jakmile Akatsuki zdrhli neznámo kam, tak jsem si jen šťastně povzdychla a seskočila do dlaně jednomu z Doki, který mě poté opatrně dopravil zpět na pevnou zem. Arigato Doki-san, pro začátek to bylo více než dobré, běžte si odpočinout... Usmála jsem se a odvolala své pomocníky, když už jsem se chtěla rozejít pryč, země se otřásla tak silně, že jsem skončila na zemi, nechápavě jsem se rozhlížela okolo sebe a pomalu se stavěla opět na nohy. Co to sakra? Uviděla jsem jakousi trhlinu v aréně, bylo to něco neuvěřitelného, přejel mi mráz mráz po zádech, měla jsem z tohohle místa teď až moc divný pocit, ale i přesto jsem chtěla nakouknout do té díry a zjistit, co za ní asi tak může být. Tohle není nic pro nás! Ale Ame, počkej... Stačí! Keiko už jsi hodně překročila limity našeho módu, takže si važ chvíle, kdy se pro jednou starám o tvoje zdraví a poslechni mě! Jen malinko se po- NE! Co se podle tebe stane, až odvoláš Itai no Dōki?! Budu 3 sekundy mimo? To by se stalo, kdybys ho v polovině boje zrušila! Teď ale počítej s bezvědomím minimálně na hodinu! To není zase tak hrozné... Ame to už nekomentovala a hned mi vrazila pořádnou facku, mlčky jsem se tedy vydala pryč od té zvláštní díry a šla si sednout někam úplně mimo arénu, nebo spíše mimo od té podívané, kterou způsobil ehm člověk? Nebylo teď přesně poznat, co to vlastně je, avšak to už nebyla moje starost, pomalu jsem sjela na zem po zdi, která už zjevně zažila jednu z technik, jelikož stála jen tak tak, nesměla jsem teď usnout, bůhví co se bude dít po tom, co Rikudovi jaksi ujela technika a dostala svojí vlastní hlavu. Ame? Mám na tebe prosbu, prosím neodděluj se ještě ode mne, nechci tady zaspat, takže vydržíš to do Celestusu? Tobě fakt nezáleží na našem zdraví viď?! Ale jo záleží, jen... Nehodlám tu potom být jediná, kdo nemá ani páru o tom, co se tady stalo. Jak chceš, už mi to je jedno! Arigato... Opřela jsem si hlavu o zeď a snažila se jakkoliv uvolnit, bolela mě hlava a celkově mi bylo zle, potřebovala jsem pořádný spánek, jenže jsem si ho momentálně nemohla dovolit, ospale a zároveň vyčerpaně jsem se dívala na všechny své přátele a hlídala okolí, aby se tu náhodou neobjevilo něco podobného jako byli Akatsuki...

Nichiro Akuma

Následujúci sled udalostí ho trocha zaskočil. Nečakal, že vzťah medzi Mifunem a Shirom je taký silný, aj keď bola pravda že ich takmer vôbec nepoznal. Nechápal moc, čo sa tam dialo, aj keď ten Tenton sa Nichirovy hrozne páčil. Celá scéna, ktorá sa udiala bola veľmi zvláštna, no vďaka tomu že ich nepoznal, tak sa nad tým moc nepozastavoval. Jediné, čo ho však zaskočilo bolo to, že Shiro v podstate zdedil všetko po Mifunem, tak to aspoň Nichiro pochopil, aj keď Shirobei bol len genin, Nichirovy sa páčil fakt, že Mifunemu na tom asi moc nezáležalo. Kryštálová bariéra bola zničená, čo Nichirovy bolo v danej chvíli celkom jedno, no zaujalo ho že sa zničila pod náporom bleskov. To Nichirovy dávalo aspoň menšiu šancu, že aj Akuryov prírodný blesk bude tohto niekedy schopný. Nichiro plánoval, že sa pôjde niekedy za Shirom aj opýtať, čoho všetkého je prírodný blesk schopný, aj keď teraz na to fakt nebola najvhodnejšia chvíľka. Akatsuki zmizli, aj keď Nichiro chápal prečo. Ďalej sa jeho oči premiestnili na súboj pána X s Tobim. Nechápal tomu, no očividne to naozaj bol Rikudo Sennin. Bolo to celé zvláštne, no po jednom jutsu prestal chápať všetko, utvorila sa menšia diera, očividne v časopriestore, a tam videl niečo, niečo úplne iné, ako to, na čo bol zvyknutý.

Keiko Lysea

Odpočívala jsem, tak hrozně mě snad hlava ještě nikdy nebolela, ve chvíli kdy jsem chtěla alespoň na moment zavřít oči, jsem zaslechla hlas Tsuki-chan, sice jsem měla v plánu si chvilinku zdřímnout, no nebylo vůbec jisté, zda bych se probudila a navíc mi přítomnost Tatsuki nebyla nijak nepříjemná, takže jsem vlastně byla i ráda, že tu je se mnou. Silná? Heh... Podle toho, co jsem dnes viděla, musím ještě hodně, hodně, hodně, hooodně zesílit! Usmála jsem se, jakmile jsem tak učinila, tak mi v hlavě nepříjemně píchlo, jakoby mi snad někdo vrazil kudlu přímo doprostřed hlavy a začal tam s ní otáčet na všechny strany, rychle jsem se chytla za bolavé čelo a potichu sykla. Podle mě stáhli ocas a šli domů, i když je tu ještě možnost, že by na nás vletěli při cestě do Celestusu, ale to se snad nestane... Neměla bys moc mluvit, Baka! Nestarej se Ame! Sama jsi řekla, že jsem ti už zase ukradená, tak buď potichu... Tatsuki si mohla všimnout, že jsem stále ve svém módu, jelikož přehlédnout zdémonělé oko, dlouhé vlasy a černou jizvu pod mým levým okem asi opravdu nešlo, doufala jsem jen, že si nebude dělat starosti, protože se celkem špatně vysvětlovaly vedlejší účinky mé techniky. Ale jsem ráda, že jsi v pořádku, hodně jsi nám pomohla Tsuki-chan a myslím, že za všechny přítomné můžu říct... Arigato! Zašklebila jsem se a snažila se vnímat všechno kolem sebe, avšak tady se toho událo tolik, smrt Mifuneho, kterého mi bylo opravdu líto, ale snad ještě více jsem litovala Noctise-sama a Snowa-sama, protože jsem nechtěla vidět jejich reakce až se toto dozvědí. Shira-kun jsem chápala, muselo to být pro něj těžké, nechtěla jsem ho však rušit, neznali jsme se a já neměla nic, čím bych mu mohla pomoci, proto jsem zůstala jen nehybně sedět na zemi a očima přejížděla po všech přítomných, zda jsou opravdu v pořádku...

Shirōbei Yoshitoki, Uzumaki Naruto

Všechno to skončilo, tedy alespoň to pro začátek tak vypadalo, protože potom se stalo něco, co nikdo, snad kromě Naruta nečekal Kso! vykřikl Naruto, opět pohnul se svou pečetí a liščí forma okolo jeho těla zmizela a on se začal opět měnit do původní podoby Co se to tu děje? řekl Naruto a podivil se, z míst za arénou vyšel Snow a Noctis, byli snad nejzničenější, co jste je mohli zatím vidět, opřeli se o arénu a podívali se na to, co se tu stalo To sem padl před 60 lety meteor, ve kterém byl skryt Juubi... řekl Noctis Jistě, už to chápu. Tehdy se otevřela prvně cesta do Sensekai, pravděpodobně právě kvůli Bijuudamě sem otevřel portál, to právě zde kdysi výbuch Juubiho chakry způsobil otevření cesty do Sensekai, Bijuudama je koncentrovaná chakra, ale stále ne v tak obrovském množství, tím, že jsem ji použil zde musela narušit hranici mezi dvěma světy dořekl Naruto a zadíval se na časovou trhlinu Seš velice dobře informovaný, to musím uznat. dodal Noctis, Snow pouze přikývnul. Naruto se porozhlédnul okolo sebe a potom jeho pohled sjel na všechny přítomné Geniny Dobrá tedy, je načase vám tohle všechno vysvětlit, ostatně musí mít to, že jste tohle celé přežili důvod. řekl Noctis a několikrát tlesknul, potom se pomalým krokem přesunul až k Narutovi a čekal, až se okolo něj shromáždí všichni Genini.

Keiko Lysea

Noctis-sama! Šeptla jsem si spíše pro sebe, když jsem viděla oba vůdce vyjít zpoza rohu, vypadali hrozně, pomalu jsem se zvedla a kráčela směrem k nim, byla jsem ráda, že se vůbec dokážu pohnout a jít tak nějak rovně, aby nikdo nepoznal můj dočasný fyzický i psychický stav. ,,Meteor, ve kterém byl Juubi?!" ,,Z něj máme vyrobenou Maitetsuki a také z něj v podstatě vznikli Doki." ,,Takže, tady to všechno začalo..." ,,Keiko? Co se děje?" ,,Kdyby nepadl meteorit, nemusela jsem zabíjet svého otce, nemusela jsem se dozvědět o existenci Doki a bylo by to možná tak lepší." ,,Ale ale, zase tvoje přecitlivělá nálada! Keiko táhni si raději poslechnout, co nám chtějí říct a nefňukej mi tady!" Bez jakéhokoliv slova jsem se vydala rovnou k tomu divnému maníkovi, kde si stoupla přímo vedle Noctise, chtěla jsem mu pomoci, ale teď na to zatím ještě nebyla vhodná chvíle, jelikož se bude brzy konat proslov, kde jsme se měli stát zase o něco chytřejší...