Izumi Hyūga

Čím víc jsme se vzdalovali od města, tím víc jsem v sobě cítila takové zvláštní napětí a zároveň se těšila na pořádnou akci, i když z popisu mise jsem nakonec usoudila, že pořádná akce se konat nebude. Rukama jsem držela popruhy svého batohu a zvesela si to štrádovala po cestě vedle Nokara. Myslíš, že nás někdo přepadne kvůli jednomu dopisu? Mě to příjde celkem zbytečné, co myslíš? Tázavě jsem pohlédla na svého společníka a málem zakopla o kámen, který se na cestě povaloval, naštěstí jen málem. Stále bylo krásně, i když se už Slunce z výšin nad našimi hlavami ještě před pár hodinami zhouplo o něco níž, takže krajinu ozářilo nádherným světlem, tuhle denní dobu jsem milovala.

Nokaru Uchiha

Cestu jsem nijak nevnímal, ale nebezpečí mohlo přijít kdykoliv. Izu-chan, až budeme trochu dál, mohla by jsi použít Byakugan a varovat nás před blížícím se nebezpečím? Pověděl jsem poté, co přicházela zajímavá otázka, kterou bylo nutno vyvrátit. Omlouvám se, že to říkám, Izu-chan, ale asi nevíš, že nebezpečí je všude. I kdyby šlo o drobný dopis, třeba je tam něco velmi důležitého. Na to si dej pozor, Izu-chan. I zatraceně drobné věci mají svou cenu. Zmínil jsem za chodu. Když Izu padala, chytnul jsem jí těsně před pádem. Čas plynul stejně jako vzdálenost nás od Sanctumu. Hm, je dost vedro a ty jsi toho nakoupila spoustu, co si dát menší piknikový odpočinek? Tyhle zásoby vystačí tak na 4 dny. Tak proč nevyužít tento první den?

Izumi Hyūga

Trošku dál? Nejsem si jistá, že správně odhadnu tu vzdálenost, tak mi potom řekni, kdy mám byakugan použít. Usmála jsem se na něj, ale neusmívala jsem se dlouho, protože jsem se zamyslela. Nemusíš se mi omlouvat, já to chápu. Navíc, vím, že nebezpečí je všude, ale to neznamená, že číhá zrovinka na dva pošťáky. Zasmála jsem se a místo odpovědi na jeho otázku jsem sebou plácla do trávy nedaleko cesty. Díky za záchranu před pádem na všechny ... zuby! Teď si teda z batohu vytáhni na co máš chuť, moc jsme toho sice zatím neušli a ani mě ještě nebolí nohy, ale hlad mám pořád. Zasmála jsem se a rozepnula batoh, která jsem před sebe postavila a nastavila mu ho tak, aby si z něj mohl vzít, co je mu libo. Stále jsem cítila ten podivný pocit vzrušení a očekávání, který mi tancoval v žaludku a na tváři mi vykouzlil další zářivý úsměv.

Nokaru Uchiha

Pozoroval jsem jídlo v báglu a přitom ho pečlivě prohledával, nechtěl jsem toho sníst moc. Zas tak dlouho nejdeme. Dobrá, hm. Sním si tu balenou fajitu, ještě jsem jí nikdy neměl. Vytáhl jsem jí z baťohu a rozbalil, byly tam dvě, jednu jsem podal Izumi a pořádně se do ní zakousl. Žvýkal jsem a chuť té fajity byla ohromná. Mňam, tohle je lepší než hranolky! Miluju to! Snědl jsem celou za 10 sekund a počkal na Izu-chan až dojí. Poté jsme opět šli. Tahle mise je pro říši velmi důležitá, takže nejsme pošťáci, ale elitní pošťáci. Zkus to byakuganem zkontrolovat. Pochybuji, že někoho uvidíme, ale zkus to.

Izumi Hyūga

Ani jsem netušila, že batoh něco takového obsahuje. Při nákupu jsem si moc neprohlížela, co do něj vlastně házím, takže jsem jen překvapeně zamrkala a sledovala, jak v něm úplně zmizela. Nedůvěřivě jsem se podívala na kousek, který strčil do rokou mě, nakonec jsem ho taky snědla, i když o trochu pomaleji než on. Takže elitní pošťáci jdou pokračovat v misi! Zahlásila jsem, zapnula batoh a hodila si ho na záda, zase jsem si připadala jako turista, ale z přemýšlení o takové nedůležité věci mě vytrhl jeho povel, jen jsem přikývla. Byakugan! Kolem očí mi vystopupily žíly a moje oči se v pohybu téměř nezastavily. Pomalu jsem ho následovala a při tom zkoumala každý metr kolem nás.

Game Master

Kolem vás zavládlo ticho a klid, společně s tím, jak jste se vzdalovali od města se veškerý ruch města přesouval za hranici vaší slyšitelnosti. Postupně se vám mohutné město začalo ztrácet z dohledu, až jste nakonec mohli z dálek vidět pouze majestátní věž neuvěřitelných rozmerů. Procházeli jste právě lesem, byl relativně teplý den, slunce skrze korunu stromů příjemně svítilo a klid kolem vás nerušilo nic jiné než zvuky zvířat nacházejících se v lese kolem vás. Kromě již zmíněných zvířat kolem vás nebylo ani živáčka, ani jedna jediná živá duše. Pravděpodobně je příliš brzo na to, aby se ještě chystal útok, přece jen město stále není natolik vzdáleno. Trvalo to několik desítek minut cesty, postupně jste začali už zapomínat na hrozbu, když v tom jste před sebou spatřili na okraji cesty a lesa dům větších rozměrů. Podle ruchu, který jste zaslechli při přiblížení vám pomalu docházelo, že se určitě jedná o nějaký hostinec či něco podobného.

Nokaru Uchiha

Byl to klidný den, podle Byakuganu ani živáček a my jsme procházeli krásným lesem, ve kterém bych se i zabydlel. Ačkoli už tu pochodujeme delší dobu, vnímal jsem to jen jako pár minut. Pak jsem spatřil nějaký dům. Ne, nebyl to dům. Když jsem k němu došel blíž a podíval se na cedulku, zjistil jsem, že je to... Hostinec?! Ale ne, mám na hospody špatné vzpomínky, jen to ne. Eheh.. I-Izu-chan.. Klidně sem můžeme zajít, ale nikomu tu pomáhat nebudu! Mám s hospodami špatný vztah. Vzdechl jsem si a otevřel dveře od místního hostince, kde jsem spatřil pár ožralů a velké shody, které vedli nejspíš do ubytovny. Heh, hospoda jako hospoda. Přiblížil jsem se k pultu, kde sedělo pár ožralých opic a ženě za barem jsem řekl mou objednávku. Já si dám obyčejnou vodu a k tomu třeba rybičku. A co ty, Izu-chan? Koukl jsem na ní a usmál jsem se s myšlenkou, že vše zaplatím za ní a budu správným gentlemanem. Místo se mi nelíbilo už jen díky vzpomínce na minulý hostinec a taky kvůli tomu zápachu od ožralů, co tu jde cítit. Nesnáším alkoholiky. Jednu, dvě skleničky chápu, ale oni se opíjejí do morku kostí. Hrůza.

Izumi Hyūga

Prohledávala jsem okolí, ale nikde nikdo, až na pár zvířat a rostlin, které jsem nikdy dřív neviděla. Už jsem chtěla deaktivovat byakugan, ale v tom jsem zahlédla hostinec, nebyla jsem však jediná, než jsem se nadála, stála jsem ve dveřích hostince, z nichž se táhl nechutný odér. Jen jsem rychle deaktivovala byakugan a pomalu se mezi stoly začala proplétat za Nokarem k baru. Jednou jsem dokonce musela uskočit před jedním opilcem, který spadl ze své židle přímo k mým nohám, chvíli jsem váhala, a pak jsem ho jednoduše překročila a rychle zapadla do židle vedle svého společníka. Tvářila jsem se dost znechuceně, když jsem si odtud prohlížela hospodu. Nedám si nic, děkuji. Mile jsem se na něj usmála a očima zabloudila k dekoltu hostinské, který byl opravdu obřích rozměrů, nevědomky mi oči sklouzly k tomu mému a pak zase k jejímu, až když jsem si uvědomila, co to vlastně dělám zatvářila jsem se jako by nic. Vypadá to tu jak na srazu profesionálních ožralců.

Game Master

Posadili jste se, způsobili jste celkem rozruch, někteří muži dokonce nechali na Izumi oči stát, ale potom jejich pohled opět spadl do jejich poháru se Sake. Hostinská se mile usmála [dirspeech]Bude to nějakou dobu trvat, to víte, jak vidíte, nejsme tu zrovna na objednávky kromě pití zvyklí, tak omluvte tu dobu.[/dirspeech] řekl hostinská a na chvíli zašla dozadu do kuchyně, mohli jste zaslechnout, po několika minutách se vrátila, v rukách však měla pouze džbán s vodou [dirspeech]Ryba bude až za chvíli, a platí se předem prosím![/dirspeech] dodala usměvavě. Zatím jste si prohlédli celou budovu, šlo vidět, že majitelé se tu o to očividně moc nestarají, mají asi lepší místa kam investovat než tohle. Na stěnách byla sem tam oprýskaná omítka a celkově místo vypadalo jako, že se o něj skoro vůbec nestarají. Jednalo se jednoduše o jeden z těch podřadnějších hostinců, akorát, když jste si vše prohlédli odešla hostinská zpět do kuchyně a přišla s talířem, na kterém byla již připravená ryba.

Nokaru Uchiha

Naslouchal jsem slovům té hospodské a poté jsem jí zaplatil dostatečnou částku k uhrazení mé vody a ryby. Voda byla normální, nic víc a nic míň. Ryba mohla být kapánek menší a sem tam jsem viděl nějaký ten vlas, který jsem z ní musel sundavat. Jinak byla rybička dobrá a snědl jsem jí během deseti minut. Byla to dobrá ryba, škoda že jsi si nic nedala, ale vím kdo by si něco dal. Ty chlápci vedle nás by jsi daly jako dáreček tebe, nevidíš je snad? Tak nápaditý vzhled nejspíš vzbuzovat bude. Během mé konverzace s Izu se stala zajímavá věc. Za námi se začali dva opilci prát a pokřikovali na sebe různá slova. Sprostá slova nebyli výjimkou. Izu-chan, nechceš se o ně postarat, než se tu zabijí? Jsem plný ryby. Pověděl jsem Izu líně. Pak jsem položil a zkřížil ramena na stůl a do nich položil hlavu. Whoaaw. Zívl jsem si. To se začíná stmívat? Tady mají jedno okno a jsou rádi. Pomyslel jsem si.

Izumi Hyūga

Cítila jsem na svých zádech podivný pocit, jako když vám po páteři leze velká housenka a nakonec se vám zakousne do krku. Někdo mě sledoval, a když jsem se otočila, zjistila jsem, že ten někdo je v podstatě celý lokál, tělem mi projel slabý záchvěv odporu a rychle jsem se radši otočila čelem zpět k hostinské. Je tu celkem rušno. Poznamenala jsem, když mi nad hlavou proletěl talíř a roztříštil se o stěnu. Naneštěstí toho vidím víc, než si myslíš, takže ... Uhnula jsem před letícím džbánem, který trefil hostinskou místo mě. Už ani nebylo třeba odpovídat na jeho otázku, když mohl vidět můj nasupený výraz. Pomalu jsem vstala ze židle a rázným krokem si to namířila k peroucí se dvojici. Každý z nich schytal pořádnou ránu pěstí do obličeje. Na Hyuugu trochu neobvyklé, ale účinné. Chováte se jako zvířata a ublížili jste dámě! Měli by jste se stydět a jít se omluvit.

Game Master

Nokarovi se před očima najednou začalo jaksi zatemňovat, v jedné jediné chvíli hlavou praštil o pult a zůstal na něm již ležet. Hostinská se jen mile pousmála, vzala klasický jídelní nůž a přiložila ho Nokarovi ke krku [dirspeech]Dobrej pokus holčičko, ale už toho divadle nech. Jen jsme potřebovali odlákal tvou pozornost od jeho těla, aby jsem mohla bezpečně nastavit tenhle nůž k jeho krku.[/dirspeech] řekla hostinská a při několika posledních slovech zatlačila mírně Nokarovi nožem na krk [dirspeech]Kdyby tě ale přece jenom něco napadlo, tak pokud nedostane správnou protilátku, zemře pomalou a bolestivou smrtí. Takže, teď nám pěkně řekneš, kdo z vás dvou má ten dopis a necháš nás si ho pěkně vzít. Potom možná necháme tebe i tvého kamaráda naživu, a nic nezkoušej, můžeš možná být rychlejší než já, ale věř mi, že rychlejší než jeden pohyb mé ruky opravdu nejseš.[/dirspeech] dokončila hostinská nepříjemným hlasem a pousmála se, v tu chvíli se všichni opilci v hospodě zvedli ze židlí a postavili se přede dveře [dirspeech]Tak mluv...[/dirspeech] dodala ještě.

Izumi Hyūga

Nokaru, jsi v pořádku?! Udělala jsem k němu několik rychlých kroků, ale pak jsem se najednou prudce zastavila a zírala na nůž, který mu ta žena držela u krku. Vyslechla jsem si její slova a přitom se ve mě střídaly emoce jako na běžícím páse, nevěděla jsem, jestli jsem víc naštvaná na sebe nebo na ni nebo jestli mám větší strach o jeho život nebo o své špatné rozhodnutí. Kdo mi zaručí, že když vám vydám dopis, necháte ho žít?! Rozhlédla jsem se po místnosti a nakonec se můj pohled znovu zastavil na hostinské, nebo spíš na tom noži. Předpokládám, že moc času mi nezbývá... Na sucho jsem polkla. Nenechám ho zemřít kvůli jednomu dopisu! Ten dopis má v kapse, ale varuju tě, pokud ho necháš zemřít, živá se odsud nedostaneš. Zamračila jsem se a bedlivě pozorovala každý její pohyb.

Game Master

[dirspeech]Dobrá volba, moc dobrá volba, holčičko.[/dirspeech] řekla hostinská a pomalu a opatrně sáhla Nokarovi do kapes, přičemž se snažila vyhnout špatnému doteku na špatných místech, nakonec ho vytáhla a podívala se na něj [dirspeech]Moc pěkné, jen doufám, že to není jen přelud, však víte, vy shinobi.[/dirspeech] řekla a rozlomila pečeť na dopise, aby se přesvědčila, že to není jen nějaký kus papíru, na kterém je uvalené Henge, dopis však byl normální [dirspeech]Dobře, protijed je v kuchyni. Je to ta čirá tekutina ve flaštičce, ale musíš mu ho podat až za pět minut, pokud by ses o to pokusila dřív, tak to způsobí nepříjemnou reakci. A teď náš necháš pěkně odejít, jestli se o něco pokusíš, tak za to draze zaplatíš, celá tahle budova je obalená ve výbušných lístcích, jestli máme zemřít, tak zemřete s náma![/dirspeech] dodala žena a opatrně dala nůž od Nokarova krku, potom se pomalu vydala, přičemž měla stále oči na Izumi směrem ke dveřím...

Izumi Hyūga

Tiše jsem stála a sledovala počínání její ruky, která zmizela v Nokarově kapse. Trochu jsem se zamračila, protože na můj vkus ji tam měla až moc dlouho. K mé neskutečné úlevě ji konečně vytáhla a rozlomila pečeť na dopise. V hloubi duše jsem doufala, že to neudělá, ale stalo se, důležité teď bylo zajistit, aby se Nokaru uzdravil. Jakmile se za nimi zavřely dveře, vběhla jsem do kuchyně, kde jsem chvilku hledala než jsem našla lahvičku, kterou mi popisovala. Když už jsem ji pevně svírala v ruce, plácla jsem sebou na židli vedle Nokarua a čekala..minutu, dvě, tři ... zdálo se to být nekonečné, až se nakonec hodiny posunuly o celých pět minut a já mu do úst v ten okamžik nalila snad celou tu lahev, jen aby se z toho dostal. Dál už mi nezbývalo než čekat, jestli protijed zabere. Svírala jsem mu přitom dlaň ve svých a sledovala ho naprosto propalujícím pohledem jako bych doufala, že se hned zvedne a bude v pořádku.

Nokaru Uchiha

Vypadá to tak, že mě ta mrcha otrávila. Už nikdy nebudu jíst ryby, nikdy. Ale tohle mi zaplatí, já jí.. Když mě ta mrcha omráčila, nebo co, tak jsem si v duchu říkal: Ta zmije, ta mrcha... Okolní dění pro mě bylo.. No, nebylo. Sice jsem občas slyšel pár věcí, ale bylo mi blbě. Cítil jsem, jak mi nějaká ruka šahá do kapsy. Jestli to byla ta ježibaba, tak dostane do nosu, nikdo jako ona na mě šahat nebude! Pak se mi kompletně zatmělo před očima a já nic neslyšel a necítil. Potom jsem pomalu otevřel oči a viděl jsem Izu-chan. Anděl? Usmál jsem se. Stále se mi neobnovily základní smysly, ale nebylo mi zas tak blbě, abych se nepostavil na nohy. Ú-účinný protijed. Moc ti děkuji za záchranu, co ten dopis? Má ho ona? Jestli jo, tak mi tohle zaplatí..

Game Master

Jakmile skupinka banditů opustila usedlost, ihned začala utíkat směrem k provizornímu táboru, který byl nedaleko od rozpadlé hospody. Věděli, že mají přesně pět minut, než se za nimi ti dva vydají, takže velice pospíchali, aby do těch pěti minut stihli dorazit do tábora [dirspeech]Spalte všechno podle plánu, ať tu zbude jen popel a nic víc. Vyrážíme hned, nemáme času nazbyt.[/dirspeech] řekla žena [dirspeech]Budou to týmy po dvaceti banditech, každý z vás dostane jeden dopis, ani jeden z vás nebude vědět o jeho pravosti kvůli bezpečnostním důvodům a každý z vás půjde jinou cestou, vzdálenou od ostatních minimálně pět kilometrů. Jediná, kdo bude vědět o pravosti dopisů budu já, vyražte![/dirspeech] řekla žena a dala každému týmu jeden dopis, přičemž se týmy po dvaceti rozeběhly každý jiným směrem, ona sama se vydala se zbytkem, což činilo zhruba pět banditů směrem na sever...

Izumi Hyūga

Nokaru! Vykřikla jsem nadšeně a vrhla se mu kolem krku. Žiješ! Chtělo se mi až brečet, jak jsem byla ráda, že jsem to stihla v čas. Má ten dopis... musela jsem jí říct, kde je, jinak by tě nechala zemřít. špitla jsem a odtáhla se od něj. Co budeme dělat? Můžeš se hýbat? Nic tě nebolí? Ujišťovala jsem se a přitom mu dál drtila ruku. Tvářila jsem se dost provinile a dívala se všude možně, jen ne na něj. Je to moje chyba... šeptla jsem a pustila mu ruku. Začala jsem pomalu přemýšlet, jak dopis dostaneme zpět, pokud jsme ho zpět chtěli, museli bychom si pospíšit.

Nokaru Uchiha

Svůj pohled jsem obrátil na ní. Podíval jsem se jí do očí. Je tak hodná... Pak jsem se otočil zpět. Zajímavá protilátka, nebolí to. Hýbat se můžu. Ale mám menší záskoky paměti, ale to je vedlejší. Naším cílem je zlikvidovat tu babku. Zavřel jsem oči a soustředil chakru do jednoho bodu. Po jejich otevření jsem zvolal:Sharingan. Dal jsem ruku na Izuminu hlavu. Ty nejspíš budeš vědět kde je, Hyūga a Uchiha.. To jsou dvě dobré kombinace. Víš tedy kde je? Sundal jsem ji a šlápl dopředu pravou nohou. Kolik jich je? Taky dobrá otázka. Mají vskutku ten dopis? Co když je to další past? Co když udělala víc padělků? Co když ho tam nechala? Jedna z těchto možností by byla na místě. Nemyslíš? Jednala by logicky. Ale když někdo jedná logicky, je potom snazší dopadnout ho!

Izumi Hyūga

Jsem ráda, že vůbec fungovala, už jsem se začínala bát, že je to jen obyčejná voda. Podívala jsem se mu do jeho rudých očí, za jiných okolností by to bylo dost nebezpečné, ale věděla jsem, že on mi nic neudělá. Nakonec jsem oči zavřela, a když jsem je znovu otevřela, kolem očí mi vystoupily žíly. Byakugan! Začala jsem očima kmitat z jedné strany na druhou a prohlížela blízké okolí. Podívám se po nich. Zdá se, že se rozdělili. řekla jsem po chvíli a ještě víc si zaostřila na jednotlivé skupinky. Problém je, že každá skupinka má jeden dopis, to je opravdu mazané. Povzdychla jsem si a podívala se na Nokara. Rozdělíme se nebo to vezmeme postupně?

Nokaru Uchiha

Myslím, že bychom to mohli dokázat spolu. Ale za dalších okolností by bylo lepší, kdybychom se rozdělili. Já vážně nevím. Rozhodni ty, Izumi. Není moc času. Sedl jsem si na kámen. Přemýšlel jsem nad tím, jak se rozhodnout. Kdybychom se totiž rozdělili, měli bychom nižší šanci přežít, pokud by tam byly další pasti. Ale kdybychom byli spolu.. Nedokážeme ten dopis dostat. Izu-chan, mou prací je.. sloužit říši. I kdybych měl umřít. Vím, že se říká, že kdybychom měli umřít, utečeme. Ale to prostě není na mém místě. Rozdělíme se. Vstal jsem a pootočil jsem se na Izu-chan. Hodně štěstí, nakopej jim zadky. Ještě mi řekni, kudy šla jedna z těch skupin? Nebo mi rovnou můžeš říct polohu všech.

Game Master

[dirspeech]Ta holka má Byakugan a ten kluk Sharingan. Dokud se nedostaneme do cíle, tak budeme muset použít vše, co máme na ochranu toho dopisu. Oni jsou snad ti nejhorší možní nepřátele, kteří proti nám mohou jít. Proti nim nám jsou naše maskovací schopnosti k ničemu, nepotřebují stopu, aby nás mohli najít.[/dirspeech] mluvila žena nahlas a pousmála se, ještě stále měla pojistku v podobě kopií dopisů, které se utvořily již dávno před začátkem tohoto úkolu [dirspeech]Tým dva, tři a čtyři... dávejte pozor. Určitě nás již hledají, pravděpodobně mohou být klidně už i na cestě. Nezdržujte se okolnostmi a snažte se dostat z dosahu, primárním cílem je dostat dopis k vůdci.[/dirspeech] řekla žena za pomocí jednoduché vysílačky ostatním týmům a přitom sama dále pokračovala cestou po stromech.

Izumi Hyūga

Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad, rozdělit se? V hlase jsem měla znatelné pochybnosti, ale v hloubi duše jsem to cítila stejně. Nakonec jsem jen přikývla a ukázala mu rukou tři směry. Zbytek si vezmu na starost já, dej na sebe pozor. Dodala jsem rozhodným hlasem a rozběhla se za jednou skupinkou, kupodivu to nebyla skupinka, ve které byla ta žena, tu jsem chtěla nechat Nokarovi, protože má větší právo si to s ní vyřídit než já. Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo, svýma očima jsem stále prozkoumávala okolí a občas zkontrolovala, jestli Nokaru nepotřebuje pomoc, teď se mi moje oči opravdu hodily ne, že by tomu jindy bylo jinak.

Nokaru Uchiha

Bylo vidět, že se mnou zrovna dvakrát nejspíš nesouhlasila, ale to byl detail. Nakonec se rozhodla pro samou volbu, jakou jsem vybral já. Ale nejsem si jist, že konám dobře. To už přenechám náhodě a štěstí. Pak mi ukázala směr, za kterým jsem se měl vydat. Dobře, díky... A hodně štěstí, Izu-chan. Řekl jsem jí a poté jsem se na ní jen usmál. Jdu na to. Přeskočil jsem z menšího kopce na větev a tam jsem se porozhlídl za směrem, který mi ukázala. Mají velký náskok, snad je stihnu dohnat ještě do soumraku. Pousmál jsem se mezitím, co jsem se dál a dál blížil k jednotkám banditů a stále jsem myslel na Izu a na to, jestli se jí něco nestane. Svým červeným okem, které mě, nebo se spíš pokoušelo chránit, mi bylo v této misi velkou oporou. Už se k nim blížím, cítím to.. Nemohl zdrhnout tak daleko, to není možné.