Když mladá laň po lukách běhá,
ten stín na nebi nevidí.
To tichá píseň k nebi sahá,
nic má láňko, nic neslyšíš?

Stín se k zemi žene rychle,
laňka stojí u bezu.
Tichá píseň náhle zmlkne,
a lovec loví bez dechu.

Ve vteřině se spáry sevřou,
kolem krku kořisti.
Řev se ozve divočinou,
na zem padnou jen kosti.

Dunivý se ozve zvuk,
křídla o vzduch opřou se.
Nenadělá žádný hluk,
když velké tělo vznese se.

Velký lovec letí k nebi,
pánem celé oblohy je.
Zachycují ho mé kresby,
jak tu svoji píseň pěje.

Rozhlíží se po okolí,
velmi ostrý on má zrak.
Šupiny se lesknou v záři,
na nebi jest černý drak...