× Přezdívka ×
Její přátelé ji většinou říkají Miyu. Je to vlastně ta roztomilejší verze, protože někdy jim připomíná roztomilé kotě nebo malou holčičku, která si ráda ještě hraje.

× Přesvědčení ×
Miyuki má spíš neutrální přesvědčení, ale po tom, co její nejlepší kamarádka utekla a stala se nukeninem, se spíš klání k tomu kladnému.

× Kontinent ×
Světlá říše

× Věk ×
15

× Datum narození ×
21. srpen

× Znamení ×
Lev

× Hodnosti ×
Genin

× Pohlaví ×
Žena

× Krevní skupina ×
B+





























× Rodina ×
Její jediná rodina je její starší sestra Kaede. Své rodiče nepoznala, Kaede ji o nich nikdy nic neřekla a tváří se, že také o nich nic neví. Miyuki si z toho moc těžkou hlavu nedělá. Naučila se mít Kaede ráda jako svou matku, ta ji vychovala. Tedy.. „vychovala“. Už od mala byly nejlepší kamarádky, sestry a byly jako matka s dcerou.
Kaede je velmi milé a šikovné děvče. Je taky trhlá jako Miyuki. Kaede a Miyuki jsou skoro jako dvojčata. Až na větší věkový odstup a jinou barvou očí, jsou úplně stejné. Milují čaje, mají i vlastní čajovnu, kam chodí mnoho zákazníků. Bydlí v ní. V přízemí mají útulnou čajovnu s příjemnou hudbou. Většinou tam Kaede pustí zvonkohru, která přináší příjemnou atmosféru. Jejich čajovna se jmenuje [/i] Sakuhana[/i]. Je složené ze dvou slov: Saku a Hana. Společně znamenají Rozkvetlý květ. Za domečkem mají menší záhradu se vším možným. Od mety po stromy s ovocem. Kaede je skvělá zahradnice. Je to asi tím, že v rodině se „dědí“ živel Doton. Také je rodina Haruka známá tím, že jsou skvělý zahradníci a kuchaři a to zdědili obě dívky. Také v čajovně i prodávají bylinky a prodávají ovoce jiným obchodům, nebo ho prodávají samé.
Kaede nic nechybí. Samozřejmě, nejsou na celý obchod samé. Kaede má množstvo přátel z dětství, s kterýma tenhle obchůdek provozují. Jsou to hlavně ženy, ale ty už mají své manžely a některé i děti. Pořád Kaede přesvědčují, aby si někoho našla a založila s ním svoji rodinu a podobně. Kaede vždy usoudí, že na tohle nemá čas. Má dost starostí. Ráno vstávat, starat se o zahradu a o obchod. Je to dost těžké, protože Miyuki také chodí na mise a většinou někde běhá venku. Ona všechno stíhá, má i hodně času na odpočinek, ale jak pracuje, tak je to únavné.
Co se týká vztahu se svou malou sestrou Miyuki, je harmonický. Mají se rády, zlobí se navzájem. Dávají si najevo, že se mají rádi. Miyuki hodně své sestře pomáhá a učí se od ní zahradničit. Kaede má hodně Miyuki ráda a nikdy ji mít ráda nepřestane. Je to pro ni poklad. Někdy se stane, že Miyuki zastihne Kaede smutnou a zahleděnou do prázdna. Kdoví, na čím přemýšlí. Možná nad minulostí, ale to se Miyuki od Kaede nikdy nedozví. V téhle věci je hodně uzavřená a někdy i chladná, když se ji Miyuki až moc vyptává. Minulost. To je jediná věc, kterou z ní nikdy nevytáhne. Kdoví, jestli ji Kaede vůbec někdy něco řekne. Nikdy ani nenaznačí, nic. Muselo se stát asi v minulosti něco hodně špatného, ale to se asi dozví až za hodně dlouhou dobu. Možná čeká na to, až bude Miyuki připravena poznat pravdu.

× Vzhled ×
Miyuki vypadá celkem obyčejně, jako každá jiná holka. Nosí většinou kratší tmavé modré kimono po stehna. Rukávy má dlouhé po lokty. Okraje kimona má fialové barvy. Kolem pasu má na zpevnění uvázané do větší mašle na zádech také fialové barvy. Na nohách má obyčejné ninja boty a černé punčochy dlouhé nad kolena.
Postavou není příliš vysoká. Má kolem 157 centimetrů. Má dlouhé nohy a dlouhé chudé prsty na rukou. Její lesklé, hebké, černé vlasy s její kůži pěkně kontrastuji. Má je až po pas a nosí je vždy v takovém volnějším copu. Gumičku má uvázanou až ke konci vlasů. Má také dlouhou ofinu až do půlky tváře. Cestičku ve vlasech má na levé straně, takže ji ofina z té strany nevadí. Vadí ji spíš z té pravé, kde má hodně vlasů z ofiny, proto si je připíná fialovou sponkou. Kromě ofiny má ještě střednou dílku vlasů po prsa, ale to není až tak poznat. Má ještě modré oči, které jsou spíš tmavší barvy.

× Vlastnosti
Miyuki je docela přátelská a příjemná holka. Je dost bláznivá a někdy se chová hloupě. Když jde o boje, tak se chová také bezstarostně, tedy dokud se nestane něco vážného. Pořád se jenom směje a usmívá, jakoby si opravdu něco dala. Ona má v sobě optimizmus a stane se vážnou a nepřátelskou jedině tehdy, když někdo ubližuje jejím přátelům. Když ji někdo uráží, to ji nevadí, ale když urazí někoho z jejích přátel, tak to každý uvidí tu druhou Miyuki, která dokáže i ublížit. Miyuki je celkem společenská, ale ne až tak moc. Nedokáže strpět moc lidí kolem sebe, takže ji na nějakých slavnostech neuvidíte. Když jde o boje, tak tam to až tak nevnímá, spíš se soustředí na boj. V bojích je dost tvrdohlavá a nepozorná. Bere je s lehkostí a tím dokáže i soupeře naštvat. Někdo by řekl, že je namyšlená a někdy se stane, že je i arogantní, pokud se jí někdo nelíbí. Je velkorysá, čestná a otevřená. Dokáže kecat a kecat o čemkoliv. Proto je pro tiché typy otravná. Dá se na ni spolehnout, pokud v ní někdo věří, že to nepohnojí. Je dost odvážná, což není moc dobrá kombinace s tvrdohlavostí, ale někdy se stane, že to přinese užitek. Když je někdo smutný, tak se ho snaží za každou cenu rozveselit. Když se Miyuki naštve nebo se ji něco nelíbí, má ve zvyku se zamračit a nafouknout tváře jako malé dítě. Vypadá to legračně u také dívky jako je ona, ale při jejich dětských vlastnostech to není až tak divné.

× Fobie ×
Jednu fobii si vytvořila, když byla malá. Nic si nepamatuje, své rodiče také ne, ale jednu věc si pamatuje. Jak něco zoufale hledala, a kolem ní běželi samí lidé. Nikoho z nich neznala a nikdo si jí nevšímal. Jeden do ní vrazil, ale utíkal dál a ona spadla na zem. Jak utíkali, tak do ní také kopali. Z toho si vytvořila fobii z prostorů, kde je větší množstvo lidí – Koinonifobie.
Druhá a poslední fobie je dost divná. Jmenuje se Belonefóbie – fobie z injekčních stříkaček. Nevadí jí kunaie, shurikeni ani jiné zbraně, ale když na ní nějaký doktor zaútočí s injekční stříkačkou, tak začne ječet a běžet po celé nemocnici, bez ohledu na to, jak vážné zranění má.

× Koníčky ×
Má hroznou zálibu v tom někoho pořád otravovat a pořád dolejzat. Nedá si pokoj, pokud před ní někdo neuteče. Hodně ráda trénuje, hodně ji potěší, když dokáže někoho ochránit nebo zachránit v nesnázi. Dodávají to takový vnitřní dobrý pocit. Nikdo ji za to nemusí děkovat, je to pro ni samozřejmost. Ráda sbírá bylinky na čaj. Její specialitou je citrónový čaj, ale nikdy se jí nepodaří stejný, vždy má jinou chuť a proto je neobyčejně kouzelný.

× Oblíbené ×
Miyuki má ráda hodně věcí. Má hodně ráda dobrou náladu a zábavu. Hrozně ráda lítá, nebojí se výšek ani hloubek. Když chcete dát Miyuki dárek, tak se uspokojí i s úsměvem, ale pokud ji chcete opravdu moc potěšit, tak ji dejte ovoce a bylinky. Miluje ovoce a pořád u sebe má nějaké to jablko, hrušku nebo banán. Ohryzky většinou jenom tak někam pohodí. Jsou přece z přírody a tam se rozloží. Papírky nepohazuje, na to má přírodu hodně ráda. Je dobrá v zahradničení. Její sestra se stará o zahradu, jinak se starají společně. Má nejvíce ráda citrón. Dělá přitom směšné ksichty, když ho jí. Také ráda vaří, dokáže s nožem na jídlo zacházet tak rychle, jako i s kunaiem. Udělat jídlo ji nikdy netrvá dlouho, tak jako i sestře.

× Neoblíbené ×
Miyuki ani nepřemýšlela nad tím, co nemá ráda. Určitě to budou ti smutní lidé, které má kolem sebe. Když nějaké dítě pláče, tak ho začne utěšovat a rozveselovat. Je jí jedno jestli je cizí nebo ho zná. V tomto má celkem velkorysé dobré srdce. Nemá ráda, když někdo někomu ubližuje nezáměrně anebo zabijí bez důvodu. To jsou vlastně věci, které jsou samozřejmost. Nemá ráda nemocnice, proto se snaží přežít a nezranit se tak, aby se do nich nedostala, ale jako fobie je nemá.

× Cíl ×
Miyuki má hodně cílů. Najít Shino, ale pořád neví, jestli ji má přivést zpátky, nebo ji zabít. Je to hodně těžké mít nejlepší kamarádku, která vás opustí a přitom zabije i vaše přátele, kteří ji také chtěli přivézt zpět. Další cíl už pomalu dosáhla. Její cíl je skvěle se naučit vařit a zahradničit a to se jí i dobře daří. Další cíl je jako cíl každého ninji: Stát se skvělým ninjou. Chce plně ovládnout Doton a také se chce naučit léčit, aby mohla chránit a zachraňovat.

× Styl boje ×
Miyuki vždy snila o tom, aby zvládla boj s mečem, jenomže má slabé ruky. Na to, aby dokázala bojovat s mečem, musí hodně trénovat. Meč si i tak ještě nepořídila a zatím se soustředí jenom na boj s Dotonem. Je to její živel, jak se říká. Miluje zem. Chtěla by také využívat druhý živel – Katon. Na něj nemá ještě dost praxe, takže se zatím soustředí jenom na Doton. Jinak bojuje jako každý jiný ninja. V rychlosti a ohybnosti také nezaostává. Trénuje až do únavy, takže je postupem času se stala v boji dost dobrá.

× Zbraň & vybavení ×
Kromě obyčejné ninja taštičky nic u sebe nemá. Jedině tak nějaké obvazy a mastičky. Dokáže je použít, když je zraněná a chce zastavit krvácení. Neví, jestli s mečem vůbec bude chtít bojovat, ale zatím žádny nemá. Je nejvíce dobrá v ninjutsu než v taijutsu, proto se nejvíce zaměřila na živly. Má s sebou i menší taštičku na bylinky, které by mohla použít do čaje.

Když se někdo Miyaki zeptá, jakou měla minulost, odpověď je jasná a krátká: vůbec netuší. Neměla vlastně skoro žádné dětství, tedy do jejich šesti let. Vždy když se snaží na to vzpomenout, má to rozmazané. Jediné, co si pamatuje, je jako ona malá chodí zmateně v houfu lidech, kteří někam běží. Ona někoho hledala. Křičela nějaké jméno, ale když si Miyuki na tohle zavzpomíná, tak neslyší žádny hlas. Jakoby se jí v hlavě vypnul zvuk na tu chvíli. Neslyší, na koho křičela, ale v té vzpomínce viděla samu sebe zřetelně. Dokázala po tom čase odezírat z rtů na koho křičela. Křičela „oto-san“ a „oka-san“. Ale vypadalo to, že ji asi nikdo neposlouchal. Někdo při utíkaní do ní narazil a ona spadla na zem. Nikdo si nevšímal malou holčičku, která ležela na zemi, a také po ní šlapali a ona dokázala jenom ležet a křičet od bolesti. Pak se ale u ní někdo zastavil. Podívala se nahoru a tam vzpomínka skončila. Nikdy si nedokázala nic víc vymanit z hlavy. Jakoby to tam bylo dobře uzamčené, zapečetěné. Moc na to nemyslí, jenom někdy se ji podaří si na to vzpomenout. Například, když je noc a ona nedokáže usnout, nebo si jenom tak sedne anebo zastaví a napadne ji to. Bere to tak, že ta osoba nehledá ji a ona také nebude. Je šťastná za ten život, co má i když… i když se stali takové hrozné věci. Kdyby se někdo dozvěděl o tom, co se stalo, tak by nechápal, jak dokáže být pořád taková milá a veselá. Někdo by takové věci už nedokázal snášet a uzavřel by se do sebe, ale Miyuki ne. Na to je až moc optimistická, aby propadla pesimismu. Nestává se jí to samé, co sestře, že jenom tak smutně hledí do prázdna a vzpomíná.
Nevzpomíná moc na minulost. Ví, že její přátele by to tak chtěli. Jenom jednu věc po ní chtěli, a to je, aby něco udělala se Shino. Buď ji zabila, nebo ji přivedla zpátky. Jenomže Miyuki moc dobře ví, že se už nic nedá vrátit zpátky. Kromě toho, Shino se hodně změnila a chce něco vyvést. Dodnes neví, co s ní je, ale ví, že něco plánuje. Něco velkého a to se jí nelíbí. Proto trénuje, aby se jednou mohla s ní utkat a všechno skončit, i když to proti své bývalé nejlepší kamarádce bude nejtěžší věc, co udělá. To bude poprvé, co poruší svoji zásadu: Neubližovat záměrně svým přátelům. Tady to udělat musí, jiná možnost není.
Vlastně se to všechno začalo v jeden den… den, který změnil Miyuki její život.

















Miyuki měla kolem osmi let. Byl listopad a bylo krásné počasí, i když bylo trošku chladno. Jako vždy pomáhala své sestře s obchodem a provozovat čajovnu. Nosila šálky, uklízela a učila se od sestry, když něco připravovala nebo dělala koláčky k čaji. Kaede byla vždy a pořád je hodně pracovitá. Pořád se oháněla, skoro na Miyuki neměla čas. Dnes to byl vážně fofr, protože mnoho lidí se chtělo zahřát výtečným čajem a ocenili každý Kaedinin nápad všechno vylepšit. Miyuki nestíhala sledovat, jak běhala po kuchyni, ale k hostovi šla pohotovým stylem a nebylo na ní znát, že toho má opravdu moc. Miyuki ji chtěla za každou cenu pomoct. Vzala si na starost uvítaní hostů a vždy je někam posadila. Pak někdy vzala něco, co nemohla rozbít nebo rozlít. Mělo na sobě roztomilé modré kimono a kratší vlasy ve dvou copech. Vždy se snažila tvářit mile a pohotově jako její sestra. Pak přišli její kamarádky a bylo po pomáhaní. Ne, že by neměli Miyuki rády, ale raději chtěli mít všechno pod kontrolou. Miyuki byla ještě malá, takže mohla cokoliv rozbít nebo rozlít a to riskovat nemohli.
Miyuki šla ven s nafouklým obličejem. Vždy to dělala, když se jí něco nelíbilo. Vypadala legračně a bylo na ní poznat, že je naštvaná. Nebylo ji zima, měla celkem teplé kimono. Procházela se po parku a dívala se, jak padají ještě poslední listy ze stromů. Bylo to krásné. Nejkrásnější to vždy bývá na začátku. U té procházky slyšela někoho brečet. Šla tím směrem. Za stromem brečela nějaká holka, ale byla o trošku starší jako Miyuki. Mohla mít i dvanáct let. Jenomže, jak seděla, přitiskla k stromu a držela rukama kolena u sebe, připomínala malé dítě, které pláče kvůli tomu, že ho rodiče vyhřešili nebo ho týrají děti. Postavila se vedle ní.
„Proč pláčeš?“ Přihovořila se jí Miyuki tiše a dívala se na ní udiveně. Ta dívka pomalu zvedla hlavu a podívala se na ni. Začala si utírat slzy.
„No, to je jedno.“ Řekne tiše a ještě se jí podařilo párkrát fňuknout. Raději si nechala tu ruku u očích, protože jí pořád tekly slzy.
„Není to jedno. Musí být nějaký vážný důvod, když takhle bulíš.“ Řekne jí rozhodně, ale pořád se na ní dívá udiveně. Ta dívka si sundala ruku z očí a podívala se na ní. Vypadala také překvapeně. Pak se podívala do strany.
„Opravdu nic.“ Řekne a začne se třást. Nevypadalo to, že by to bylo od strachu. Měla trošku červené tváře.
„Tak dobře.“ Řekne Miyuki klidně a dívá se zkoumavě na ní. Přiložila ruku k její tváři. Měla ji úplně studenou. „Pojď, jsi celá promrzlá.“ Řekne s úsměvem a podá ji ruku. Bylo vidět, že ta dívka váha, ale nakonec s ní šla. Miyuki ji zavedla do čajovny, kde ji nabídla čaj a koláče. Kaede to nevadilo, aspoň si konečně Miyuki našla kamarádku.
Její jméno bylo Shino. Neměla žádné rodiče, bydlela sama v domě. Její matka zemřela při jejím porodu a táta zemřel, když bylo Shino sedm let na nějakou nemoc. Možná proto tehdy brečela. Jenomže když se setkala s Miyuki, tak už nikdy nebrečela a staly se z nich nejlepší kamarádky.



Dny utíkali rychle. Týdne, měsíce, roky, desetiletí, tisíciletí… ne, to už je moc. Jenom po ty roky. Miyuki a Shino vyrůstali vlastně společně. Z Miyuki se stala silná dívka, která využívala Doton na boj a případně i ninja výbavu, kterou pořád nosila se sebou. Miyuki si hledala pořád nové přátele, ale také pořád trénovala. Měla k zemi blízko, proto pro ni nebyl problém Doton využívat. Ani nechce jiný živel používat, Doton je pro ní hlavní a jediný živel. Možno tak vodu kvůli přírodě a jak je pro rostliny potřebná, ale nad tím nikdy nepřemýšlela. Pro ní je hlavní ten Doton a tak to i bude. Miyuki si našla přátele, hlavně mezi holkami. Kluci se o ní příliš nezajímali. Nebyla až tak hezká a měla krátké vlasy. Nějaký kluk ji tam něco nalepil a už to nešlo dolů, takže si to musela ostříhat. Chtěla mít tak dlouhé a krásné vlasy jako Shino, jenomže to nikdy nebude mít. Ji závidí její vlasy, svoje považuje za nijak zvlášť zajímavé. Ona celá byla obyčejná, ale Shino obdivovala.

Shino rostla pořád do krásy. Byla chytrá a silná. Je z klanu Nara a používá stín na to, aby se k někomu připoutala. A také mnohé jiné techniky se naučila se stínem. Kluci ji obdivovali a ne jednou ji vyznávali lásku. Shino je všechny odmítala, neměla zájem mít s někým vztah. Nejraději byla s Miyuki, s kterou trénovala. Miyuki a Shino byly nejlepší kamarádky a nerozlučná dvojka. Byly společně silnější a silnější a obě byly rády, že někoho vedle sebe mají. Někoho, o koho se mohou opřít Ale i tak to nebylo pro ně jednoduché. Na mise chodili samy, ale nejdřív na takové lehké. Museli přece nějak začít a nechtěli to přehánět. Určitě nechtěli jít hned na začátek na nějakou hodně těžkou misi, kde budou muset vyvraždit nějaký klan. Nejdřív začali s doprovodem. Někdo se bál jít z města do vesnice, protože na něj mohlo nějaké zvíře zaútočit a tak. Někdy dostaly misi vytrhat plevel staré ženě, které se už nechtělo. Někdy měly hlídat děti. Tak či tak, byly rády. Nikdy neřekly, že by nechtěly lepší mise, ale tohle jim zatím stačilo. Nikdy si na to nestěžovaly, věděly, že ještě nejsou dost silné na boj a pořád se zlepšovali. Oběma to šlo rychle a opravdu se snažili ze všech sil. Někdy si mezi sebou zabojovali, aby byl trénink o to zajímavější. Po nějakém čase začali spolu chodit i na trošku nebezpečnější mise. Jako například vyvenčit psa. To by jste se divili, jak je těžké vyvenčit obrovského dobrmana, který má hodně rád označkovávaní a běhání. Hlavně, když byli tři. Oni běželi a Miyuki se Shino za nimi vlály jako vlajky. Naštěstí jim nikdy neutekli, to by bylo ještě těžší.










Když už začaly chodit na mise mimo město, celkem se jim dařilo. Byly spolu hodně silné a odvážné. Společně se na těch misích i zasmály, protože některé věci opravdu stáli za to. Jednou se jim podařilo získat i nebezpečnější misi, kde museli být nejméně čtyři. Šli na misi s holkou, která využívala Suton jménem Tami a pak s dívkou, která se specializovala na léčení, ale jinak bojovala s katanou. Jmenovala se Midori. Její vzhled nenasvědčoval, že by chtěla nějak moc pomáhat. Nosila většinou červeno-černé věci a byla většinou chladná. Tami byla pohotová a klidná. Ráda se i bláznila s Miyuko. To Miyuko chybělo, protože Shino postupem času začínala být vážná a už se tolik nebavila. Dokázala se ještě smát, to jo, ale už nedělala skopičiny s Miyako. Miyuko, Shino, Tami a Midori šli společně na tu misi. Byly opravdu sehraný tým. Mise pro ně nebyla nijak těžká, když byly na to čtyři. Rozhody se, že budou společně na mise chodit častěji.

Nejdřív jenom chodily společně na mise, a když se lépe poznaly, tak spolu začínaly trávit i volný čas. Většinou chodily k Miyako k nim domů do Sakuhana a tam popíjely čaj a jedli koláče. Byly skvělé kamarádky. Kdysi Tami a Midori společně chodily na mise, ale Midori Tami nenáviděla. Neměly se moc rády, protože měly odlišné názory. I když se seznámily s Miyuko a Shino, tak pořád jsou rivalky. Pořád se ponižují, dělají si naschvály a neustále jedna druhou provokují. Nikdy si nedají pokoj. Pořád musí jedna druhou podpichovat a hádat se. Miyuko se na nich smála, a proto vždy dostala ránu i ona a spršku zlých slov na její osobu. Někdy se k společným hádkám i připojila. Shino se na nich smála také.

Jednoho dne se všechno změnilo. Začalo to jednou misí. Znova šli všechny společně na misi, jako vždy. Jenomže tentokrát byl protivník hodně silný. Shino byla hrdá na svou sílu a vždy se pyšnila tím, jak je silná a jak ji nikdo z jejich skupinky neporazí. Bylo tomu tak. Ani Miyako, ani Midori, dokonce ani Tami s vodou ji nedokázala porazit. Shino prostě byla dobrá nejen ve stínech, ale i v taijutsu. Jenomže teď to bylo jiné. Všechny porazil a Shino z toho byla zdrcená. Po neúspěšné misi šla každá domů. Miyako se je snažila rozveselit, ale bylo to těžké. Nikdy ještě nezažili takovou rychlou porážku. I pro Miyako to bylo těžké, byla si svými schopnostmi jistá, ale aspoň se s nimi nevytahovala jako Shino.


Jak dny plynuly, Miyuki, Tami a Midori se z neúspěchu dokázaly vzpamatovat. Shino ne. Uzamkla se do sebe a začala byt vůči holkám nevrlá, ale to jenom někdy. S Miyuki se dohodla, že teď vyzkouší trénovat sama. Miyuki s tím s úsměvem souhlasila. Tehdy ještě nemohla tušit, že to byla největší chyba, kterou ve svém životě udělala. Tami si našla přítele. Také byl ninja a on také měl svou skupinu, s kterou chodil na mise. Tami proto trávila volný čas hlavně s ním. Když byl na misích, tak trávila volný čas s Miyuki a Midori. Midori zatím trénovala, ale volný čas nevěděla, jak má využívat. Styděla se zeptat se Miyuki, jestli by mohla volný čas trávit s ní. Nikoho jiného neměla. Miyuki, naštěstí, tušila, co Midori chce, tak ji to sama navrhla. Chodili společně ven a také se někdy zašili do čajovny. Midori se u Miyuki trochu změnila a také otevřela své srdce a pusu. Řekla jí o tom, proč se zde objevila. Midori totiž nevěděla, jak to ve městě chodí a kde co je. Holkám to vždy přišlo divné. Tami nevěděla, prý se s ní seznámila jenom před půlrokem, ale předtím nevěděla, co s ní je. Teď se to Miyuki dozvěděla, ale musela slíbit, že to nikomu neřekne. Midori utekla ze Světlé říše. Důvod ji už neřekla. Ne, že by Miyuki nedůvěřovala, ale bylo těžké o tom mluvit. Miyuki se jí na to už víckrát neptala a respektovala její soukromí.
Poslední dobou nechodily na žádné mise. Většinou jenom trénovaly nebo odpočívaly a bavily se. Každá po svém. Tami byla se svým přítelem a Miyuki s Midori dělaly vždy něco spolu. Co bylo s Shino, to nikdo nevěděl. Byla zamčená u sebe doma a nikoho dovnitř nepouštěla. Vlastně nikdy k sobě nepustila ani Miyuki. Nikdy nevěděla proč. Teď se Shino od nich odtrhla a kdoví, co dělala.
„Miyu-chan?“ ozvala se jednoho dne Midori zamyšleně, když společně šly po lese mimo město. Byly tiché, vlastně od té doby, co vyšly z města, ani nepíply. Jenom teď se se Midori ozvala, když Miyuki někam odběhla. Midori se zastavila a dívala se za ní. Po chvilce se Miyuki ozvala.
„Midori-chan! Pojď sem! Něco jsem našla!“ řekne a Midori se za ní rozběhne. Miyuki držela rukojeť nějakého velkého meče.

„Proboha, co to je?“ zeptala se překvapeně Midori a dívala se na to. „Vypadá celkem obyčejně. To jsi ho našla tady?“ Zeptala se jí Miyuki přikývla.
„Ano, viděla jsem nějaký záblesk tady v keři.“ Řekne a ukáže prstem na keř a pak se znova podívá na ten meč. „Je hodně těžký. Asi ho používal někdo hodně silný.“ Řekne s úsměvem a znova se ho snažila zvednout. Šlo ji to hodně těžko.
„Pst! Někdo sem jde!“ řekne tiše Midori, chytí Miyuki za ruku a rychle ji stáhne za keře. Miyuki v té rychlosti upustila meč, který spadl ztěžka na zem. Chvíli byly schované. Někdo se u keře zastavil a něco zvedal. Miyuki byla hodně zvědavá a vykoukla. Nevěřila vlastním očím. Vypadala tak zaraženě, že se i Midori musela podívat. Teď byly zaražené obě. Meč držela v rukách Shino. Byla zpocená, špinavá a držela meč pohotově v rukách, jakoby pro ni byl lehký jak peříčko. Obě se na ni pořád zaraženě dívali. Nevypadalo to, že by si je Shino nevšimla. Tedy spíš, věděla, že tady někdo je, proto tam stála a dívala se kolem sebe. Miyuki ji to ulehčila.
„Shino-chaaaaaaaaaan!“ zvolala nadšeně a skočila po ní. Shino se hodně lekla a nevypadalo to, že by ji chtěla také skočit do náruče. Čepel meče otočila k ní. Miyuki ledva zastavila své nadšení a trošku si pořezala špičku nosu o čepel. „Itaaaaaaaaaaaaaaaai!!“ zakřičela, chytla se za noc a běhala kolem, jakoby ji ufikla celý noc. Shino se na ní dívala a kapka ji sjela po boku hlavy. Midori vyšla ven a dívala se na Miyuki, pak se podívala na Shino. Nevypadala, že se bude usmívat.
„Proč si to udělala?“ zeptá se ji trošku chladně. Když kolem Midori Miyuki proběhla, Midori ji chytla za límec a prudce ji zastavila. Pak ji začala ten nos léčit, aby nejančila. Shino nic neříkala, jenom se na ně dívala. Pak se otočila a šla pryč.
„Shino-chaan!“ řekla smutně Miyuki a po tváři ji tekly potoky slz. Natáhla za ní ruku. Midori si povzdychla nad Miyuki, ale podívala se zamračeně na Shino. Když odešla Midori se podívala na Miyuki.
„Co tu dělá? A odkdy umí zacházet s mečem?“ Zeptá se ji a pak se podívá směrem, kudy šla Shino. „A ty oči… byli tak chladné.“ Řekne zamyšleně. Miyuki se podívala překvapeně na Midori a pak na ten samí směr, jako Midori. Byly chvilku ticho.
„No… to opravdu nevím… možná… možná se něco chystá.“ Řekne Miyuki tajemně. Midori se na ní překvapeně a vážně zadívala a Miyuki se také na ni podívá. „Jabko?“ Zeptá se rychle s roztomilým úsměvem na tváři, když vytáhla rychle jablko z tašky. Midori tohle na Miyuki nesnášela, když vážnou věc takhle převrátí. Dala ji ránu do hlavy.
„Buď trochu vážná, blbko!“ řekne naštvaně. Miyuki byla taková pořád, ale z jisté stránky ji tak měla rád.













Jednoho dne sama Shino přišla za Miyuko a Midori do čajovny. Kaede zvětšila prostor. Udělala hezkou terasu, u kterých byly krásné sakury, aby měli hosté krásnou atmosféru.. Byla to hodně dlouhá doba, co se tam ukázala. Miyuko tehdy byla něco koupit pro Kaede, takže Midori seděla v čajovně sama. Shino si k ní přisedla.
„Midori?“ zeptá se místo pozdravu a seděla tam s ní. Midori se na ni překvapeně zadívala a pak se zamračila.
„Taky tě zdravím… Shino.“ Řekne trošku chladně a Shino se jenom usměje. Nebyl to žádny veselý úsměv, ani úsměv, který by dokazoval, že ji ráda vidí. Proto to Shino znepokojilo. Byl to chladný úsměv, jakoby něco od Midori chtěla. Shino se tak změnila, že ona si jenom tak popovídat nechtěla. Zatím si jenom vyměňovali chladné pohledy.
„Půjdu rovnou k věci.“ Řekne, když nastalo mezi nimi chvilkové ticho. Řekne a Midori zpozorní. Shino se opře o stůl a podívá se na ni. „Víš, už dlouho jsme nebyly na žádné misi. Sehnala jsem speciální misi právě pro nás.“ Řekne a vytáhne svitek. Nedala jí ho, ale položila ho na stůl. Midori se na svitek zadívala a pak se podívala znova na ní. „Máme tyhle informace“ začne a ukáže jí velký svitek v tašce, ale hned tašku zavře. „donést do vesnice, která je odtud dva dny cesty. Jsou přísně tajné a vynese nám to hodně peněz. Už jsem o tom informovala Tami, která s tím souhlasila.“ Řekne s chladným úsměvem a podívá se do strany. Vezme si šálku čaje, kterou si tam připravila Miyuki před odchodem a napije se.
„Miyuki dělá hodně dobré čaje, co?“ zeptá se ji, když se napije.
„To ano, tenhle si připravila pro sebe, než šla koupit něco Kaede-san.“ Řekne Midori chladně a Shino se na ni usměje chladně. Opře se loktem o stůl a tvář si opře o hřbet dlaně.
„Než se vrátí, tak jí vychladne. A toho je pak škoda“ nedokončí a vypije ho. „Nebo ne?“ Dokončí a položí pohár na stůl. Midori ji na to nic neřekne, jen se podívá na prázdnou šálku a pak znova na ní. Když Midori nic neříkala, tak se Shino postaví od stolu s povzdechem. Ale nebyl to smutný povzdech, že ji Midori nemá ráda. Byl to trošku zklamaný povzdech, ale bylo v něm slyšet i trochu spokojnost. Midori ji pořád sledovala a pak se dívala před sebe, když Shino kolem ní šla ke dveřím.
„A jo. Vlastně…“ vzpomene si Shino a zastaví se. Midori se na ni podívá ponad rameno. „Neříkej o té misi Miyuki, dobře?“ Zeptá se a mrkne na ní s úsměvem. „Přece nechceš, aby se jí něco stalo.“ Řekne se zákeřným úsměvem a pak odejde. Midori se na ni zamračí a pak se podívá zamyšleně na stůl. Po chvíli se postaví a jde pryč. Mezi tím se srazí s Miyuki.
„Midori-chan! Eto... ty už jdeš?“ zeptá se ji a Midori se na ni trocha ustaraně podívá. Nic neřekne, jenom pokračuje dál. „Mi-midori-chan?“ Zeptá se překvapeně Miyuki a zastaví se. Podívá se za ní. Nevěděla, o co jde. Asi se Midori přejedla koláčky, která tam byli. Nemyslela hned na katastrofální scénáře. V případe Midori to nikdy nebyli, jenomže tentokrát ano.


Midori splnila to, co slíbila. Neřekla Miyuki nic o misi. Tami ani nevěděla, že se takhle dohodly. Ona to brala jako další přátelskou misi. Ještě ten den se setkaly u brány. Tami byla hodně překvapená, že se Miyuki neukázala.
„Kde je Miyu-chan?“ Zeptala se překvapeně Tami a dívala se kolem, jestli na ně znova nevybafne. Tami o ničem nevěděla. Ani o tom, že se Shino tak záhadně změnila. Celý čas trávila se svým přítelem, takže na ně neměla čas, ale když šlo o mise, tak jim ráda pomohla.
„Miyuki teď nemohla. Mají moc práce v obchodě, že jo, Midori?“ řekne Shino a podívá se na Midori. Midori se zamračí na Shino, přikývne a něco si pod nosem souhlasně, ale mrzutě zašeptá. Tami se dívala na Midori a Shino. Cítila zvláštní napětí mezi nimi. Přišlo ji zvláštní, že se Miyuki vykašlala na misi. Vždy se na ně hrozně těšila. Miluje dobrodružství.
„No… tak když jde o obchod a Kaede-san…“ řekne si pro sebe a divá se tím směrem, kde mají Miyuki a Kaede dům. Když jde o obchod a Kaede, tak je asi logické, že raději upřednostní ji namísto mise. To chápala. Midori se mračila na Shino, vypadalo to, že Tami obelhala. Měla to asi dobře promyšlené. Chvilku bylo ticho, nakonec Shino řekla, aby šly a tak šly.
První noc strávily v lese. Našli si dřevo, zapálily ho a dohadovaly se, jak to bude s hlídkami.
„Tak nejdřív budu mít já. Pak některou z vás vzbudím.“ Řekne Shino rychle a Midori se na ni zamračí.
„Ne. Budeme mít hlídky po dvou. Nejdřív já s tebou.“ Řekne Midori a Shino se na ní chladně podívá. „Bude to tak bezpečnější… kdoví, co by nás mohlo napadnout…“ řekne tajemně. Shino se usměje pobaveně a chtěla něco říct.
„Tak dobrá! Já s tím souhlasím!“ vyhrkne Tami hned a Shino se odmlčí. Podívá se naštvaně do strany.
„Ts.“ Řekne tiše a Midori se na ní pořád dívá. Nejsem si jistá, ale… určitě nás chtěla v noci zabít… i když nevím jaký by na to měla důvod. Ale už si nejsem u Shino ničím jistá. řekne si Midori v myšlenkách a pořád ji sleduje.
Tu noc se nic nedělo. Obě holky mlčely, něco i snědly a pily, ale jinak nic. Midori nechtěla, aby další hlídku měla s Tami samotná, chtěla ji pořád hlídat. Tak si tedy dala hlídku Midori s Tami až do rána. I když byla Midori unavená, nějako to přežila. Tami se o ni bála, ale Midori se snažila být pořád ve střehu.
V polovici dne se dostaly hodně daleko. Zastavily se až v lese. Napadli je dva ninjové, kteří byli hodně silní.
„Holky, vy to tu zvládnete. Já to rychle odnesu do vesnice, a pak se vrátím.“ Řekne Shino rychle a utekla pryč. Proběhla kolem ninjů jako nic. Oni si jí nevšímali a Midori hned pochopila, že to není jen tak.




Zatím, co Midori s Tami bojovali s ninji v lese, Miyuki uklízela v čajovně. Den předtím, k večeru, hledala Midori, ale tu nikde nenašla. Předpokládala, že Tami je někde se svým přítelem a Shino se najít ani nedá, pokud to ona nechce. Byla trošku ztrápená a dívala se na koláčky u stolu.
„To byli tak hnusné? Možná teď kvůli nim leží v nemocnici.“ Řekne zamyšleně a podívala se na sestru, která uklízela stůl vedle. „Nee-chan, ty tvoje koláčky zase někoho zabili.“ Řekne pokojně a Kaede se zasekne. Podívá se na ni zamračeně.
„Odkdy moje koláčky zabíjejí?!“ Zeptala se Kaede podrážděně a dala si ruce v bok. Miyuki se podívá na koláčky vezme jeden do ruky.
„Midori si jeden dala a už jsem ji neviděla. Možná ji teď pitvají břicho. Když zjistí, že si ji otrávila, tak to nebude moc dobré, nee-chan. Za mnohonásobnou vraždu můžeš dostat doživotí.“ Řekne Miyuki klidně a kousne do koláčka. „Aaa! Jsem otrávená!“ začne křičet a dělat zvuky, jakože se dusí a umírá. Pak spadne na zem a začne se tam kroutit. „Zavolejte kněze!“ Křičí tam a Kaede se naštve.
„Baka!“ řekne uraženě a přijde ke koláčkům. Vezme jeden do ruky a ochutná. I ona se jakoby začne dusit svalí se vedle ní. Pak se začnou společně smát.
„Ale ne, nee-chan. Tvé koláčky jsou nejlepší v celém městě.“ Řekne s úsměvem a postaví se. Kaede se také postaví a pohladí ji po vlasech a pak jde dál uklízet. Miyuki se usměje a dál uklízí ten stůl. Pak si něčeho všimne. Na stole ležel malý svitek. Vzala ho do ruky a podívala se na místo, kde byl položený.
„Tady někdo seděl?“ Zeptá se a zamyslí se. Pokud ví, tak kromě Midori tady nikdo neseděl a určitě by si nezapomněla něco na druhé straně stolu. Tam přece měla sedět Miyuki, ale nepamatuje si, že by si tam odložila nějaký svitek. Otevřela ho a začala číst.







Dívala se na tu zprávu zaraženě. Věděla, o kom se tam píše. O Midori, Tami a ní. Asi proto Midori odešla bez slova. Proč nevylákali i ji? Možná to měla Midori říct i ji. Ví, jak je Midori pozorná a dokáže vycítit nebezpečí a asi ji chtěla před tím ochránit. Vzala s sebou tu správu a také své věci.
„Nee-chan, jdu na misi. Měj se.“ Řekne rychle, aby se o ni nebála, kam jde takhle rychle. Kaede se na ni jenom překvapeně dívala. Miyuki věděla, o jakém vodopádu se tam mluví. V okolí je jenom jeden a ten je asi dva dny cesty odsud. Vydala se tím směrem a doufala, že nepřijde pozdě.
Zatím Midori a Tami porazily ty dva ninji. Bylo to únavné a byli hodně silní. Odpočívaly na zemi unaveně.
„Jdeme.“ Řekne Midori a postaví se. Tami se na ni překvapeně dívala. MIdori dělala nějakou značku kunaiem na strom.
„Ale Shino-chan říkala, že tady máme počkat.“ Namítne Tami a dívá se na ni nechápavě, ale také se postaví.
„To už není ta Shino, kterou jsme znaly. Něco se s ní stalo. Cítím z ní něco špatného.“ Řekne a podívala se na Tami. Tami chtěla zavrtět hlavou a vysmát se ji, ale pak ji něco napadlo.
„Když už o tom mluvíš… tímhle směrem žádna vesnice není. Jedině tak, kdybychom šly, přibližně, tři dny.“ Řekne a Midori se na ni zadívá. Přijde k ní a podívá se tím směrem.
„Určitě tím směrem něco je. Pojďme.“ Řekne a obě vyrazí. Midori ji zatím řekla pravdu, jak to bylo za tu dobu, co Tami byla pořád se svým přítelem. Pak se zeptala: „Co je vlastně tím směrem?“ zeptá se ji a Tami se po chvilce zastaví. Byly na konci lesa. Odrhnula větev a za ním byly skály a vodopád.
„Vodopád.“ Řekne Tami. „Myslíš, že tady na nás Shino čeká?“ zeptá se ji a Midori přivře oči.
„Vypadá to tak. Je hodně silná. Stačilo vidět, jak zvedla ten obrovský meč, který našla Miyu-chan v lese. A pak jak ho namířila na ní, když po ní skočila.“ Řekne Midori a obě přikývnou. „Támhle je.“ Řekne Midori a pak vyjdou za ní. Shino stála na konci skály a dívala se na vodopád. Obě holky k ní přišly, ale zastavili se v bezpečné vzdálenosti.
„Shino… pověz nám pravdu. Určitě tohle není žádná mise…“ Řekne Midori a Shino se na ně otočí.
„Myslím… že bude zbytečné vám to vysvětlovat. Za chvíli sem určitě dorazí i Miyuki. Do té doby budete obě mrtvé.“ Řekne chladně a vytáhne meč, který měla na zádech. Začal se hodně tuhý boj. I když to bylo dvě na jednu, Shino byla prostě hodně silná. Kdoví, čím to bylo.







Miyuki běžela a celý čas po lesích. Naštěstí na nikoho nenarazila. Přišla noc a ona spala na stromě. Zamaskovala se listami stromů, aby ji nikdo nenašel. Naštěstí, to přežila, ani nemusela držet hlídku. Musela být vyspaná. Pak dál běžela. Všimla si na zemi dvě těla a trošku zničenou půdu. Zastavila se a přišla k nim. Byli mrtví. Viděla jejich rány. Byly tam rány i od kunaiů, ale také od katany. Určitě tady byly. Podívala se kolem sebe. Hledala je v okolí, ale nikde nebyly. Znova se vrátila k těm mrtvolám, a pak si něčeho všimla na stromě. Byla to šipka.
„Midori-chan?“ Zeptala se sama sebe. Myslela si, že to udělala ona. Mohla to být i past. Podívala se tím směrem. Jiná možnost nebyla. Šla tam. Trvalo jí hodinu se dostat na konec lesa. Zastavila se a podívala se opatrně přes větve stromů. Byl tam vodopád. Tady by asi měly být. Neviděla nikoho v okolí. Vyšla na skály a dívala se kolem sebe. Pořád nic. Podívala se podél vodopádu na zem na jezero. Něco tam bylo. Šla dolů po skalách. Skoro ji porazilo, když zjistila, co to je. Na břehu leželi zakrvavené těla Midori a Tami. Zaraženě se na ně dívala. Rychle k nim přišla a zjišťovala, jestli dýchají. Nedýchal. Tep? Taky neměly. Asi byly hodinu po smrti, to ona nevěděla, ale oživit je už nedokázala. Ztratily hodně krve. Pak uviděla nějaký stín. Podívala se nad sebe. Letěla na ní skála. Rychle vzala obě těla a odskočila pryč. Bylo to vážně těsně. Nechtěla, aby se jejich těla ještě víc zohavili. K mrtvým měla úctu. Podívala se pak nahoru. Stála tam Shino a držela meč. Miyuki se zamračila. Vyskočila za ní na skálu k vodopádu. Viděla známky po tuhém a dlouhém boji.
„Shino-chan…. řekni… že si to neudělala, prosím…“ řekne Miyuki tiše. Pořád měla v srdci světýlko naděje, že to opravdu neudělala. Shino se jenom chladně usmála a kývla rameny.
„Řekla bych ti to… ale lhát se mi nechce.“ Řekne a Shino lhostejně a Miyuki se na ni zamračí. Shino byla překvapena, nikdy u ní neviděla takový zuřivý pohled. „Víš, Miyuki, s vámi jsem byla hodně slabá. Nedokázala jsem se překonat. Spojila jsem se s pár zrádci a dohodla jsem se s nimi, že ukradnu tenhle svitek. Pak jsem vás chtěla zabít.“ Řekne a pak si vzpomněla. Miyuki to tolik nezapalovalo a tušila, co si myslela, když četla tu správu. Začala se smát. „Ty sis vážně myslela, že jsem tě nepřilákala kvůli tomu, že jsem tě chtěla ochránit? Ty si teda naivní.“ Řekne a usměje se. „Nechtěla jsem vás mít všechny najednou a věděla jsem, že by si přišla, kdybys dostala tuhle správu.“ Ty slova Miyuki bodali do srdce, jako tisíce kunaiů. Nedokázala uvěřit, že tohle Shino udělala. Miyuki se rozzuřila. Bylo to poprvé, co se tohle stalo. Obě začali společně bojovat. Shino byla na Miyuki hodně silná. Lehce ji porazila.
„Asi jsem tě přecenila…“ řekne Shino zklamaně a meč si dá na záda. „Tohle na tebe asi nebudu potřebovat. Dokonce mi je líto tě zabít. Chudinečko…“ řekne a otočí se k ní zády. „Zbohem, Miyuki.“ Řekne a vykročí dopředu. Pak se zastaví a podívá se na ní. „A postarej se o ty těla. Nechtěla bych, aby tohle krásné místo zohavily takové holky, jako jsou ony. “ řekne s úsměvem. Miyako se tehdy nemohla ani hýbat. Shino zmizela.
Po pohřbu přišla Miyako domů. Lehla si na postel. Po chvilce se u ní objevila Kaede.
„Miyu-chan?“ Zeptá se a podá ji nějaký svitek. „Tohle jsme našli u Midori-san doma. Je to pro tebe.“ Řekne a Miyuki si ho vezme.


„Abys přivedla Shino zpět, nebo cokoliv jiného, potřebuješ se stát silnější. Je to neoficiálně poslední vůle Midori, takže to splnit nemusíš.“ Řekne Kaede, když si Miyuki po přečtení správy položí svitek na kolena.
„Splním to. A nejen Midori-chan to chce. Nechci tohle jenom tak nechat. Shino-chan byla moje nejlepší kamarádka, ale také zabila moje dvě blízké kamarádky.“ Řekne tiše a schová si zprávu do stolu. Kaede se opřela o ten stůl a objala ji.
„Vím, že je to těžké, ale budeš mít nové kamarády. Vzpomínej na Midori-san a Tami-san v dobrém. A určitě by nechtěly, aby si za nimi plakala.“ Řekne poslední větu, když ucítí na svém oblečení něco mokré. Miyako se začala třást a snažila se utlumit pláč. Kaede však neoklamala. „Shino ještě uvidíš. Jsi její jediné pouto, které ji k tobě váže. Nezabila tě, protože ji na tebe záleží, jenom si to nechtěla přiznat. Neboj se. Ty to zvládneš a noví přátelé ti také pomůžou.“

Kaede dokázala vybrat ty správné slova. Díky ní se znova naučila Miyuki žít. Nebrečela už za nimi a vzpomínala na ně v dobrém. Na Shino se připravovala a trénovala. Věděla, že by ji teď neporazila. Kdoví, možná ji nový přátele pomůžou ji dostat. Je to jenom otázka času.

Moc pěkný charakter, ale stále mám pár připomínek, které by stály za to upravit Rozhodně musíš prodloužit schopnosti, tři řádky jsou prostě příliš málo ^^" Připomínám, že co nebude zmíněno tady, to tvoje postava jednoduše neumí, takže bych se snažila rozepsat, jak jen to půjde, ale samozřejmě bez nějakého přehánění a hraní si na Rikuda
Dále mě hodně v příběhu a v charakteru rušily ty obrovské mezery, kterých by bylo potřeba se zbavit, určitě to bude vypadat lépe
Pak by nebylo na škodu i upravit velikost obrázků, aby odpovídala textu, je to příliš chaotické a zrovna kapitola: Společné mise, vypadá opravdu hrozivě, jak máš ty dva obrázky vedle sebe Jeden z nich bych vypustila, aby to tak nebilo do očí
Na co by jsi se dále mohla zaměřit je pravopis a překlepy, největší chyba, které jsem si všimla je u tebe prohazování jméno Miyuki a Miyako, vyber si jedno, které tvá postava bude používat, ale neplácej tam prosím obě, už takhle tam používáš hodně jmen a toto mě dosti zmátlo, kor když jsou to rozdílná jména Chtělo by to si v klidu sehnout, znovu si to přečíst a upravit i/y hlavně ve shodě podmětu s přísudkem
Dále jen taková malá poznámka, v životopise jsi zmínila, že by možná chtěla Miyuki v budoucnu používat jako sekundární element Suiton, jenže u stylu boje máš napsaný Katon, nevím, jestli je to schválně nebo ne, ale trochu mě to zarazilo
Jinak celá postava je sepsána opravdu velice dobře a životopis se mi hodně líbil, takže za to máš velké +

Hodně štěstí s úpravou charakteru