Shi

Zastavil se v prvních metrech, kde byl písek a nohou zkoumal ten písek. Na pár místech tam byl kamínek, nebo mušle, nic víc. Potom upřel svůj pohled na moře. Pozoroval vlny, ale nic neříkal. Stále byl tichý, ale jeho pozornost upoutala Tatsuki. Promluvila o vodě. Nenapadlo ho, že se zde budou koupat, proto pohlédl na Sayu. Pak zpátky na Tatsuki, protože měla narážky na jeho oblečení a měla pravdu. Nebylo mu vidět žádná část těla, protože jeho tělo zakrýval převážně plášť. Kývl. Něco s tím udělám. Promluvil tiše a připravil si pečetě. Henge Pronesl jméno jutsu, které použil. Jenže takhle netušil, jestli to vyšlo. Nejprve vytáhl ruku z pod pláště a díval se na ni. Nebyla v místě, kde byla předtím sešitá, takže mu to vyšlo, henge působilo tak, jak si představoval. Proto si pak začal sundavat roušku a odhalil normání lidskou tvář. Jen jedna věc mu vrtala hlavou, jak dlouho mu to Henge vydrží. Aspoň chvíli by mohlo, nemuselo by to skončit za pár minut, ale aspoň tu hodinu, aby to vydrželo. Pak začal pomalu odkládat svůj plášť a odhalil tmavě modré tričko a černé tříčtvrťáky. Vypadal, jako normální kluk, nebyli nikde známky po jeho zvláštní schopnosti.

Saya Uchiha

Koukala jsem se na poklidnou vodu která se neustále měnila a tak nějak zratila pojem o čase kolem sebe.Snad bych se na to všechno dokázala dívat celé hdiny v kuse kdyby na mě nee-chan nepromluvila.Cítila jsem v tom něco jako výčitky a ani jsem se nedivila.Přece když nás sem vytáhla nebudeme jen tak posedávat.I když nic nedělání by se také hodilo.Ale na druhou stranu proč přeci jen nevyužít toho poklidu který se tu nacházel.
Koukla jsem se na Shi-ho a pozvedla jedno obočí.Trochu jsem nepochopila proč to udělal no boužel pro něj jsem viděl jeho pečetě henge.
,,Proč to děláš? Myslíš si že utečeme?" pousmála jsem se a pak si zase stoupla na nohy.Sundala jsem si boty které jsem měla na sobě a nahodila si na ně hromadu písku který úchvatně chladil. ,, Jsi mezi přáteli.A ti před seboou nic neskrývají" Pokrčila jsem při tom rameny a sundala si ze zad svoje katany a všechnu svoji výbavu.Ujistila jsem se že se k tomu všemu nedostane voda a pak se koukla na nee-chan. ,,Tak fajn." pronesla jsem jen tak tiše takže to skoro nebylo slyšet a rozběhla jsem se k nee-chan.Viděla jsem jak stojí u vody a jen tak si v ní namáčí nohy.V téhle situaci mi to prostě nedalo a já jí nahodila vodou od hlavy až k patě. ,,měla jsi pravdu.Měli bychom si to užít" Zasmála jsem se a následovala další sprcha z mé strany. ,,No tak Shi.Polez!" zavolala jsem a na tváři jsem měla bezstarostný úsměv který jsem na tváři neměla už pekně dlouho.Ale pro tuto chvíli jsem chtěla zapomenou na všechny problémy a starosti.Byla jsem na krásném místě s nejlepší kamarádkou a fajn klukem kterrého jsem sice moc neznala ale věřila jsem mu natolik abych mu svěřila svůj život.

Shi

Podíval se na Sayu. Očekával, že někdo uvidí ty jeho pečetě. Podíval se na ni. Bude to tak podle mě lepší. Poví a zamyslel se, ale mohl to zkusit, Henge může použít kdykoliv. Tak tedy...fajn. Pověděl a zrušil přeměnu. Objevil se okolo něj obláček dýmu, který postupně zmizel. Aby začal od hlavy. Koutky úst měl sešité a to sešité byla část tak pěti centimetrů. Dále měl pár sešitých míst kousek nad výstřihem u trička, ale další skrývalo trička. Jeho ruka byla asi na čtyř místech sešitá. To samé nohy. Ale ještě jedna věc byla zvláštní. Na zádech měl zvláštní hrbol a až moc připomínal masku. Stál tam tak a díval se na ně. Saya mezitím už skončila ve vodě a začali spolu dovádět. Necítil se nijak divně, neboť byl sám na sebe zvyklí. Volaly ho k sobě. Rozhlédl se. Položil ten plášť k věcem, které patřily Saye, aby byli u sebe. Sundal si též boty a pohlédl na své tričko. Rozhodl se to tričko raději nechat. Šel opatrně k moři a nechal vlnu, aby ošplouchla jeho nohy. Byla příjemná, ale neuvědomoval si, že je v jejich dosahu cákanců.

Saya Uchiha

Čekala jsem že si to nee-chan nenechá líbit ovšem nečekala jsem jak moc rychle zareaguje aby mi to oplatila.Jakmile se na mě přiřítila sprška vody trochu jsem se jí napila což způsobilo dávivý kašel.Nemohla jsem si ovšem nevšimnou Shi-ho jak trochu nesměle našlapoval vodu. Nepřipadal mi tolik zvláštní.Ano ty jeho sešité části těla byli ohrommující ale ne něco čeho bych se nějak zalekla nnebo co by se mi příčilo.Nedovedla jsem si ředstavit čím vším musel projít neb jestli je jeho tělo takové už od narození.Každopádně to byla jeho věc a já neměla právo do jeho vzhledu jakkoliv zasahovat.I tak mi připadal jako milý mladík.
,,No vidíš že to jde" Zasmála jsem se a ihned ho nahodila vodou od hlavy až k patě stejně jako nee-chan.Na tu letěla sprška vody ihned v zápětí.Snad jsem tím rozpoutala jakousi bitvu ale byl čas abychom přestali myslet a začali si užívat poslední dny v poklidu.Kdo mohl tušit jak dlouho nám bude trvat ona cesta kamsi do neznáma kde nás mohlo cosi zabít jako obvykle.

Shi

Pohlédl na Sayu. Na její slova, která byla mířená na něj pouze pokývl. Jenže pak nastal útok v podobě vody od Sayi spolu s Tatsuki. Rozhodně nečekal tak rychlí spád okolností a skončil mokrý. Tekhla z něj voda proudem a v ten moment ani nestačil zaútočit. Byl tak mokrý, že výčnělek na jeho zádech byl mnohem lépe vidět, protože to mokré tričko se na to nalepilo. Uslyšel její otázku a otočil se k oběma bokem, takže mohli vidět ten zvláštní výčnělek. Bylo dost dobře znát, že to je maska, jelikož ty obrysy byli daleko lépe znát, než předtím. Míč? Zeptal se a rozhlédl se. Nic jako míč rozhodně neviděl a pochyboval, že by se tu z ničeho nic objevil míč. Pak se podíval i na moře, jenže to směrem k nim nic nepřiplavávalo. Jedině z nějakého oblečení, nebo z ... Zakončil, protože nevěděl, co říct. Otočil se pak na ně, takže už to nebylo vidět, ten výčnělek na jeho zádech. Všiml si jejího pohledu a pak se podíval raději ještě po okolí.

Saya Uchiha

Nee-chan mluvila o míči a mě napadl jen jeden.Ale s tím by se nedalo ani hodit aniž by někoho nepopálil takže jsem i tento hloupý návrh nechala pro sebe. ,,Tohle bude problém" pronesla jsem spíše pro sebe a zadívala se na nebe.Nee-chan zdrhla něco nakoupit a tak jsem tam zůstala sama společně s ním. Když jsem se na něj koukla netušila jsem co říct. ,,Myslím že míč nevytvoříme.Potřebovali bychom něco co udrží vzduch a bylo by potřeba to nějak sešít.Otázkou zůstává materiál" pověděla jsem a pokrčila rameny.Lehla jsem si zády na vodu a nechala se lehce houpat vlnkami které byli kolem a neustále se vraceli. ,,Zbývá snad jen ten hrad" zasmála jsem se když jsem znovu vstala v šimla si že náš společník stojí stále na tom samém místě bez hnutí. ,,Řekni mi,to se vždy chováš tak....nesměle?" zajímalo mě.Neznala jsem nikoho kdo by ještě zachovával tento styl chování avšak bylo na tom cosi působivého co se mi i líbilo.

Shi

Zapřemýšlel i nad stylem míče, který by stvořil on, ale to hned zamítl už kvůli vzhledu. Představil si totiž ten vhled a nevypadalo to moc lákavě, ale mohl by to zkusit, proč by ne. Pak se Tatsuki někam rozběhla a on tam zůstal sám se Sayou. Přemýšlel nad tím pískem, nebo tím míčem. Metariál by nebyl takový problém, byl by i trochu měkký. Pověděl a otočil se k ní tělem, ale jinak stál na svém místě. Saya ležela na vlnáh. Vlastně, i kdyby nakonec sehnali materiál, mohl by to sešit, ale to by museli použít nějakou látku. Pak ho překvalila otázka, kterou mu položila Saya. Díval se na ni chvilku. Já? Zeptal se, i když bylo jisté, že to je na něj. Možná proto, že jsem už dlouho nebyl ve společnosti lidí. Pověděl a pak se podíval směrem, kterým se k nim přibližovala Tatsuki. A možná to taky bylo z důvodu, že zabil svou rodinu, ale to neřekl. Natáhl ruku a pár nití z jeho zápěstí se mu dostávalo do dlaně a začali se zamotávat, ale tak, aby je poté mohl vrátit do svého těla. Ze začátku to nevypadalo moc dobře, ale po chvilce to nabralo kulatý tvar, ale byl to spíš takový menší míč z nití. Nic lepšího nedovedu. Pověděl tiše a nadhodil si ten takzvaný míč a zase ho chytil.

Saya Uchiha

Koukla jsem se na jeho prototyp míče a musela jsem se pousmát.,,Myslím že to bude stačit" odpověděla jsem mu.No ještě jsem něco chtěla udělat ale v tom došla nee-chan a oznámila že to co přinesla sníme a vypijeme.Její tón říkal spíše to že nemá cenu jí odporovat. ,,Přísahám nee-chan ještě chvíli mě budeš krmit a budu tlustá a tlustá" s těmito slovy jsem se usadila a začala se smát.Trochu jsem se napila a nabídla si něco z toho co nee-chan donesla.Opravdu v poslední době jsem se cítila nějak uvolněně.Snad jsme se tam všichni chovali jen proto že brzy jsme měli jít na misi která nebude kdo ví jak jednoduchá.
,,Co myslíte,co asi dělají ostatní?Myslím ty co mají jít taky" optala jsem se svých společníků a pomalu jedla jídlo které nee-chan donesla.Opravdu docela mi to chutnalo .Bylo fajn jen tak vypnout a na nic závažného nemyslet.

Shi

Zahleděl se na Sayu. Nic lepšího nedovedu. Pověděl takovým klidnějším tónem. Pak se podíval na jídlo a pití, které Tatsuki přinesla. Dal hlavu trochu na stranu. To jídlo už znal, takže věděl, jak se to jí. Posadil se a přitom si vyslechl slova, která říkala Saya. Tlustá? Zeptal se a podíval se na ni. Kde? Zeptal se a podíval se na své tělo. On zřejmě ani stloustnout nemohl kvůli tomu, že jeho tělo bylo z nití. Vzal do ruky jídlo a díval se na něj. Kousl si a jedl. Je to dobré. Pověděl a jedl dál, dokud to nesnědl. Ten takzvaný míč hodil po Tatsuki, aby věděla, jaký je. Ano, neztratit, pak si to vemu zpátky. Pověděl dál a trošku se napil. Jenže se špatně napil a rozkašlal se. Rychle to odložil a chytl se za hruď. Pardón. Pronesl a podíval se na obě dvě. Pak na Sayu a jen pokývl rameny. Třeba se také baví. Pověděl a zadíval se na písek, kde lezl krab a svým malým klepetem se ho snažil šťípnout do palce, ale nešlo mu to.

Saya Uchiha

Mohla jse si myslet že jakmile pronesu tu jedinou větu budu za takzvaného idiota. ,,Neřekla jsem že jsem tlustá. Ale jestli mě budete vykrmovat tak potom budu" opravila jsem je a hodila do sebe poslední kousek jídla. ,,I když, můj problém je v tom že mám ráda jídlo" povzdychla jsem si a nahodila takový idiotský výraz za který by se nemusel stydět ani blázen.
,,Ale jedno uznávám.Když tu jsi nee-chan vím že nepojdu hlady.Sama vím jak jím když jsem sama" zamyslela jsem se.Skutečně jsem dovedla z den sníst jen jablko a potom také podle toho vypadal můj nebohý žaludek.Ale od doby co jsem byla s nee-chan jsem jedla docela pravidelně.
Potom jsem jen počkala na našeho společníka až dojí.Přeci jen se nemuselo nic uspěchávat.V mysli jsem se jen ptala kde jsou ostatní.A kde zase poletuje Toshi. Věděla jsem že chvíli nevydrží na jednom místě jen jsem upřímně doufala že není v nějakém maléru.Bylo zvláštní jak jsem se začala bát o ostatní.Nebo spíše o něj když před nějakou dobou mě nemohl ani cítit a já jeho také moc ne.

Shi

Pomalu to dojedl a dopil pití. Celou dobu seděl a nyní si jen stoupl, aby si protáhl své divné tělo. Nyní byli dost blízko, takže co se týkalo jeho zad, tak měli dost dobrý výhled. Někdo má rád jídlo a někdo jí vše, co je po ruce. Promluví tiše na slova, která řekla Saya. Na další slova už nic neřekl. On to měl se sháněním jídla cekově zajímavé, vždy si našel nějaké jablko, to vlastně jeden čas bylo to jediné jídlo, které jedl. Někdy si to natrhával i do zásoby, takže pak mohl bezpečně cestovat. Jeho myšlenky zamířily opět do minulosti, ale pak se jemně ohlédl na ty dvě. Uvědomil si, že už nežije v minulosti, ale nyní je přítomnost. I když..minulost by se mohla stát opět přítomností, ale na to jen zakymácel hlavou. Pohlédl na Tatsuki. Jen tak neumřu, neboj. Pověděl a pak se podíval na jejich takzvaný míč. Pak ho nadhodil Saye. Chytej. Pověděl, jenže to už mířil přímo k ní. Doufal, že včas zareaguje, jinak by ji trefil do hlavy, ale věřil jí, že včas zareaguje. Buď on, nebo strom, kdo ví, jak by to bylo.

Saya Uchiha

Pomalu jsem pila a koukala se nepřítomně před sebe.Snad v domění že na té velké ploše vody něco uvidím.Něco co by mě do budoucna alespoň nějak uklidnilo.Neustále jsem si připomínala že nadcházející mise nebude rozhodně lehká.Cítila jsem spíše povinnost se na ní nějak připravovat a ne se jen tak povalovat na pláži.Ovšem měla jsem i dojem že odpor by byl marný zvláště když tu byla nee-chan a s tou jsem se rozhodně hádat nechtěla. Netušila jsem proč ale najednou se mi před očima objevil onen záblesk minulosti na který jsem chtěla tak moc zapomenout.A na který jsem téměř zapoměla. Otec v louži krve a já jak se nad ním skláním.Všechno bylo jako tenkrát.Všechno bylo tak skutečné až se mi téměř chtělo věřit že celý život který se poté odehrál byl jen pouhý sen a že to všechno mě teprve jen čeká. Lehce jsem se otřásla a zakroutila hlavou abych se probrala zpět do reality která nebyla tak krutá.Alespoň prozatím ne.Shi,náš nový kamarád, na mě promluvil a já na něj pohlédla ve chvíli kdy hodil vlastnoručně vyrobený míček mím směrem.Hleděla jsem neustále na něj a jeho výtvor chytila bez nějakých problémů.Avšak sama jsem si myslela že jej nechytnu vzhledem k tomu jak roztěkaná moje mysl byla.Nastavila jsem ruku před sebe a na míček se podívala pořádně.Vypadalo to jako pečlivá práce a kdybych netušila co je Shi zač neřekla bych ani v nejmenším že je to jeho výtvor.
,,Dobrá práce" pronesla jsem s jakýmsi malým úsměvem a koukla se na nee-chan které jsem ho posléze i hodila. ,,No až mi jednou něco useknou vím že budu v dobrých rukou" zasmála jsem se.I když jsem tušila že se na mě nee-chan dívá jako na vraha se slovy na rtech jestli si z ní opravdu dělám srandu.Dost dobře jsem si nedovedla představit to jak by reagovala kdyby se něco takového opravdu stalo.Ale ani jsem si to představovat nechtěla.

Shi

Uslyšel slova, které pronesla Saya. Zadíval se na její ruce a pak na svoje. Tatsuki se hned na ni rozlobila částečně. Dal si ruku kousek pod rameno, kde ji měl k sobě sešitou. To by nebyl problém. Pověděl pouze. To bylo na ty slova, co řekla Saya. On by zajisté neměl problém něco někomu přišít, vždyť se učí sám na sobě. Už měl několik zranění na svém těle, které si zašil. Poté upoutal jeho pozornost jejich míč, který on vytvořil. Nějak se zamyslel nad svým tělem, nitěmi apod. Nacházel se pár metrů od Tatsuki, která se zřejmě taky ztratila v myšlenkách. Pak mu hodila míč. Chytil ho tak, že mu z dlaně vyjeli nitě a ty uchopily ten míč. Otočil dlaň směrem k zemi, ale míč nepadal, držely ho právě ty nitě. Takže konec? Zeptal se a podíval se na Sayu, jestli ji též něco pálí. Pak se podíval zpátky na Tatsuki. Oblékla si právě plášť. Hodil pohled ke svému plášti. Nacházel se u věcí, které patřily Saye, tam se mu určitě neztratí. Pohlédl potom i na vé tričko a ramena. Jeho nic nepálilo, aspoň ne tolik, že to cítil. Naopak, bylo mu zde opravdu fajn. Ten občasný příjemný větřík od moře, voda, písek. A navíc dvě osoby, se kterýma se pomalu zbližoval. Saya a Tatsuki. Pověděl si tiše v myšlenkách a ještě jednou si obě dvě prohlédl.

Kida Hōzuki

Slnko svietilo, obloha bola jasnejšia ako v iné dni a more bolo až neobvykle pokojné. Bol to skrátka prekrásny deň, ktorý sa neobjavil len tak často. Trojica shinobi sa zabávala na pláži neďaleko mora, pričom by pri pohľade smerom k nemu teraz mohli zbadať čosi prapodivné. Necelých sto metrov od piesku sa totiž na vode plavilo telo, z tej diaľky sa nedalo určiť či ide o muža alebo ženu a už vôbec sa nedal predpokladať vek, jedno bolo isté.. tento človek bol vo vode rozvalený akoby to bola posteľ a všetko by bolo v poriadku, keby hlavu nemal takmer celú pod vodou a hýbal sa. Odrazu za zdvihla jedna z väčších vĺn a chlapík sa stratil niekde pod vodou. Bolo na vás či mu pomôžete alebo skrátka budete spoliehať nato, že dokáže plávať aj v bezvedomí.. no v takom prípade by mohlo hroziť, že ho ďalšia z vĺn trepne o jeden z blízkych útesov, kde sa z neho stane už stopercentne placka niečoho, čo neidentifikujú ani tí najlepší odborníci.

Saya Uchiha

Bylo to tak, jak jsem si myslela. Nee-chan mi dala dost velký proslov, po kterém bych nejraději někam zalezla, kdybych to myslela smrtelně vážně. Spíše faktem bylo,že nikdo z nás nemohl tušit, co se v budoucnu stane a někdo jako byl tenhle mladík by se mohl i hodit. Nee-chan začala pálet pokožka a já se tomu nijak nedivila. Přeci jen nebyla zvyklá se takhle vystavovat slunci a okolnímu počasí jako například já. I když jsem si občas vzala plášť, většinou mi ramena a polovina zad čouhala ven, a to dalo vyniknout mému tetování na zádech, které tam bylo již nějakou dobu. Jen jsem mlčky pokrčila rameny a posadila se na písek. Z této polohy jsem hleděla na tu velkou vodní plochu, která se před námi rozprostírala. Cítila jsem klid a jakýsi mír. Rozhodně něco, co zase pěkně dlouho nezažiju. Jakmile se shinobi dá do práce, málo kdy si najde takovou chvíli k odpočinku. ,,Nejraději bych tady zůstala." Pošeptala jsem a trochu se nad tím pousmála. Můj pohled však cosi zaujalo. Spatřila jsem, jak se cosi plavý na té vodě. Po nějaké chviličce mi došlo, že je to člověk, a to už jsem stála na nohou, abych lépe viděla. Nevěděla jsem z té dálky určit, kdo to je nebo jestli stále dýchá, ale koukla jsem se na nee-chan a našeho společníka. ,,Máme tu společnost. Nee-chan možná by sis měla nachystat nějakou medicínku. Tahle osoba to bude potřebovat." Jakmile jsem to dořekla, kráčela jsem vodou až jsem nebyla schopná dosáhnout dna a byla jsem nucená plavat. Chytla jsem onu osobu lehce za ruku a směřovala ji ke břehu, kde už čekala nee-chan. Raději jsem se ani nedívala na ono tělo, které jsem táhla na břeh, jelikož tomu člověku chybělo oblečení. Jakmile jsme byli na břehu, už jsem to nechala na nee-chan a sama trochu ustoupila.

Kida Hōzuki

Ležal som na pláži a prakticky som bol celý zababraný od horúceho piesku. Slnko mi pálilo priamo na hlavu a vôbec to nebolo príjemné. Postupne som začal otvárať jedno zo svojich zelených očí nakoľko cez druhé som nosil čiernu pásku, prečo to už bol skutočne dôvod na zamyslenie pre každého. Mal som len 16 rokov a pochádzal som z rodu Hozuki. Okrem zelených očí som mal dlhšie vlasy hnedé s odtieňom červenej farby, bol som pomerne vysoký no to bolo skutočne všetko čo sa v ten okamih o mne dalo povedať. Bolo to zvláštne, pretože páska bola to jediné čo som na sebe okrem holej kože mal, no a teraz už aj plášťu, ktorý ma zakryl akoby som bol už po smrti. Namiesto ostrého slnka do oka sa mi však naskytol omnoho príjemnejší pohľad. Jedno dievča stálo nado mnou a začalo mi poskytovať prvú pomoc hoci ja som si to v prvotnom šoku akosi neuvedomil. Len som ležal a sledoval polonahé dievča, ktoré malo niečo do seba. Povzbudený situáciou som ju skrátka pobozkal akoby o nič nešlo a ruky som položil na jej boky. Tomu vravím sen! preblesklo mojimi myšlienkami v tom momente, užívajúc si pláže, krásneho dievčaťa a chvíľky, ktorá nastala.

Kida Hōzuki

„Nani ?“ začudoval sa celkom pokojne, keď sa to najlepšie na mojom sne odtiahlo mimo môj dosah. V ten moment som sa zaprel lakťami o piesok a poobzeral som sa okolo seba než mi konečne docvaklo, čo sa to deje. To dievča čo som pred chvíľkou pobozkal ma okamžite zaujalo aj svojím hlasom, hoci som len z časti vnímal čo hovorí. Okrem nej tu bola ďalšia kočka a nejaký chlapík, ktorého by som najradšej vymenil za tretiu príťažlivú slečnu. „Zranenia ?“ zopakoval som nechápavým pohľadom akoby som mal akýsi postraumatický šok a nedokázal sa stále zorientovať. Na tvári sa mi však veľmi rýchlo zjavil úsmev a doslova som vyskočil na nohy čo malo z následok, že látka, ktorá ma doteraz prikrývala spadla k mojim nohám. „Huh... ja...“ zadíval som sa na Tatsuki a venoval jej úsmev „predstava, že už by som už nezažil tak sladký bozk mi doslova láme srdce! Považuje sa to za vnútorné zranenie ?“ opýtal som sa náhle s očividne povzbudzujúcou a dobrou náladou. Jedným letným pohybom ruky som skrz seba prehodil celý kus tej látky nakoľko by to mohlo prísť ostatným dosť neprirodzené alebo neobvyklé. „Mimochodom, volaj ma Kida“ prižmúril som to jedno odkryté oko a opätovne som sa usmial a načiahol k nej ruku.

Kida Hōzuki

„Tvoj plášť ti vrátim akonáhle zoženiem odev hodný môjho tela, nemaj strach“ snažil som sa zakryť to podstatné ale vyhnúť sa obchodu očividne nebude možné, teraz som sa cítil tak trochu ako tarzan ale dalo sa to v pohode prekuknúť nakoľko som nebol zrovna hanblivý. „Dobrá otázka a mám k nej aj skutočne zaujímavú zmes udalostí. Všetko sa to začalo v ten deň. Svet utláčaný zlým démonom sa zmietal v krutosti a nenávisti, ľudia volali o pomoc ale nikto sa beštii nemohol postaviť. Avšak jeden mladý muž sa rozhodol, že toho démona vyláka na more, kde mu dokáže, že sila odhodlania s jeho túžbami dokážu zastaviť čokoľvek čo v tomto svete číha. Zviedli spolu ukrutný boj na život a smrť, trvalo to 7 dní a 7 nocí, než sa napokon mladíkovi podarilo beštiu pokoriť a stať sa hrdinom ľudu. No vyčerpanie, ktoré ho sprevádzalo sa nedalo len tak potlačiť, spadol do hlbín oceána a more ho odplavilo až k mladej dievčine, ktorá mu venovala život bozkom.“ Spokojne s prekríženými rukami som prikyvoval doslova veriac, že mi môj príbeh niekto zožerie, keď som však videl ich neveriace pohľady rozhodol som sa ubrať trošku dramatickosti zo svojho príbehu. „Zdrhol som z domu a dostal po papuli, že som sa zobudil až tu. Ale to neznie tak cool a to s tím bozkom je pravda,“ žmurkol som na Tatsuki a obrátil som sa im chrbtom aby som zistil, kde to vôbec som. Faktom bolo, že po hádke s otcom o mojej neschopnosti a mojom životnom štýle sme mali skutočne nepríjemnú výmenu názorov. Zmizol som z domu a cestou som si prešiel súbojom, ktorý ma dostal až do mora čo mi umožnilo stratiť sa, hoci som sa musel niekoľko dní plaviť po mori. „Každopádne to je jedno, teraz som už v temnej ríši a mám príležitosť splniť si svoje sny bez okázalých rečí svojej rodiny,“ pritakal som na vlastné slová spokojným výrazom a s úsmevom, predpokladajúc, že som došiel tam, kde som plánoval.

Kida Hōzuki

Tak to som trochu nepobral zemepisnej dĺžky a šírky, no čo môže sa to stať každému, veď som to minul len o nejakých pár tisícok kilometrov, mávol som rukou akoby o nič nešlo a odpovedal Tatsuki.„Nenazval by som to opustením, veď v živote každého mláďaťa príde čas, keď mu roztiahnuť krídla a ísť vlastnou cestou a ja ? Skrátka cítim, že môj čas už nastal. Vystúpim z tieňa a svoje meno preslávim široko ďaleko,“ rozpažil som ruky a už som tomu nevenoval viac pozornosti. „Mimochodom, tak skvelý shinobi ako ja nemá šancu utopiť sa, naviac bola by to vskutku ironická smrť vzhľadom na fakt, že plánujem presláviť ako najlepší shinobi ovládajúci Suiton“ trochu namyslene som na seba namieril palec aby bolo jasné koho tím myslím, lenže moje ústa šli rýchlejšie ako mozog a tak už všetkým trom mohlo dôjsť čo je mojou najsilnejšou zbraňou ale aj obranou. Spravil som krok vpred a opatrne som sa dotkol Tatsuki na jednom z jej ramien, pričom po mojom dotyku mohla pocítiť trochu príjemnejší chlad ako od studenej vody. „Nemáte niečo o mojej veľkosti ? Nerád by som keby sa kvôli mne spálite, bola by to skutočná škoda. Poprípade, nejaký obchod ? Stánok ? Nemám problém chodiť ani ako ma Rikudō Sennin stvoril ale nechcem ľudí šokovať svojimi prednosťami.“

Kida Hōzuki

„Pre teba by som polieval celé dni a noci, ale myslím, že listy a korene už v týchto časoch vyšli z módy, teda aspoň ako spoločenský odev. Hoci jasne spomínam na karnevalové slávnosti, kde som podobným oblečením raz šokoval celé osadenstvo, ale to sú už historky na iné časy.“ „S..shi... he?“ preglgol som a opatrne som povykukol za Tatsuki, kde stál ten zvláštny chlapík, ktorý už celkom dlhú dobu len mlčal, čo mi prišlo prinajmenšom divné. Chudák to chlapec, niesť meno smrť, nie je dobrou vyhliadkou budúcnosti. Nech je tak či onak myslím, že mu vymyslím alternatívne meno, nakoľko z tohto ide skutočne nepríjemný pocit. Chvíľku som sa naň ešte díval takým tím zamysleným pohľadom, keď je jasné, že vám skrz hlavu prechádza kopa nie práve normálnych nápadov. „Ak nič tak nič, budem musieť skúsiť to mesto, ale tím sa netráp Sushi-san“ zadíval som sa vpravo, následne som otočil hlavu doľava a potom som zostal opäť do dezorientovaný, nálada mi trošku klesla. Hoci moje oslovenie Sushi bolo vyslovené trochu spomalene, nemal som v pláne ho povedať, len ma trochu pri jeho mene zamrazilo a namiesto koktavého S..shi-san bolo zreteľne počuť prirovnanie k jednému z mojich obľúbených jedál., „Viem, že žiadam asi priveľa ale neodprevadila by si ma do mesta ? Za odmenu budem tvojim už tvojím dvojnásobným dlžníkom... a kúpim všetkým ramen“ sebaisto som sa pousmial, pričom som už opäť privrel oči akoby by som dúfal v kladnú odpoveď. Nemal som vlastne príliš veľa priateľov, aspoň nie za hranicami ostrova z ktorého som prišiel. Nehovoriac o tom, že všetko čo som si so sebou odniesol som bol ja, takže bolo jasné, že žiadne prachy na zaplatenie nejakých ramenov nemám. Odrazu som pocítil nepríjemne ostré slnko a v ústach sucho čo nikdy neveštilo nič dobrého. Od prvého pohľadu ako shinobi na shinobiho, by som musel pripadať každému totálne neschopný. Nielenže som nemal svoju základnú výbavu, nielenže som všade vytruboval moje schopnosti, pretože mi jazyk šiel rýchlejšie ako myšlienky ale ja som nemal ani len vlastné oblečenie.

Shi

Podíval se s jejími slovy na svou pokožku. On opravdu nepocítil nic, co by mu vadilo. Jenže i slova, která řekla Saya, ho dovedla k zamyšlení. Ještě nedávno mi stačila jeskyně, kde je fajn...nic víc jsem nepotřeboval. Pověděl tiše a zvedl pohled k obloze. Zamyslel se nad tím, co může následovat v posledních dnech a zatřásl hlavou. Jenže pak je Saya upozornila na nějaké tělo, přičemž se Tatsuki vydala hned k němu. On nebyl ten typ, co se stará o ostatní. Jediné, co udělal, bylo, že šel pomalým krokem ke svému plášti, který přes sebe přehodil, aby zakryl své tělo. Až teď si uvědomil, že je v něm celkem horko, ale dalo se to vydržet. Dělal to pro sebe, aby se tím chránil. Neměl chuť se tu tak promenádovat před neznámým člověkem. Pohlédl na Sayu. Jak jste se vlastně poznaly? Ty a Tatsuki. Zeptal se, zatímco Tatsuki byla u toho člověka a vedli tam nějaký rozhovor. Byl k nim zády, takže je neviděl. Po chvilce uslyšel otázku směřovanou k němu. Tu otázku mu pokládala Tatsuki. Otočil se svým tělem k nim, ale byl k nim jen bokem. To by nebyl problém, jen nemám žádnou plachtu nebo látku. Pověděl, a pak šel k míči, který si dal následně na dlaň. Pak ten kluk o něčem mluvil, s čímž nepochopil, koho tak oslovil, jeho spíše zajímal ten takzvaný míč. Ten už asi potřebovat nebudeme, že? Zeptal se a jedna niť z dlaně mu vstoupila dovnitř toho míče, ale ze strany, kde to mohla vidět jen Saya, přičemž se ten míč začal zmenšovat.

Saya Uchiha

Nechala jsem toho člověka v režii nee-chan, protože ona se ve zdravotnictví pohybovala více než-li já. Já leda tak dovedla zavázat nějakou ránu, ale i za to by mě nee-chan zabila. Poodstoupila jsem o něco dál od nich, protože jsem se na to rozhodně nemusela dívat. Ale v tom ten kluk prostě chytl nee-chan za boky a začal jí doslova oblizovat. Ihned jsem se narovnala v zádech a byla připravená něco udělat, ale nee-chan si poradila sama. Co to je za idiota! Na nee-chan se nesahá! Hučelo moje podvědomí, ale nakonec jsem si uvědomila, že by si to měla nějak zařídit sama. Začala konverzace na jakési úrovni. Ale já poslouchala snad každé desáté slovo. Byla jsem ve střehu, protože jsem měla v povaze nevěřit nikomu, koho znám ani ne pět minut. Ale jak se zdálo, nee-chan si s ním docela rozuměla, takže jsem se nakonec zklidnila. Když se vychloubal tím, jak bude nejlepším shinobim, co ovládne suiton, doslova a zřetelně jsem zakroutila hlavou a raději se rozešla pro svoje věci. Moje vyhlídka o poklidném dni byla v tahu, a to jsem nemluvila o své zkažené náladě. Tenhle kluk si moc věřil, to jsem mu nebrala, ale trochu mi v tom hrála i namyšlenost, kterou jsem fakticky nesnášela. Avšak nechtěla jsem dělat žádné problémy, když si s ním nee-chan tak dobře rozuměla. Nejspíš chápu, jak se cítí nee-chan, když mluvím s Toshim! Hudrovala jsem pro sebe. Kdo ví, kde je. Heeeh, tohle mě jednou připraví o nervy. Přísahám, jestli se nás bude držet, bude nee-chan muset vyrábět léky od bolesti hlavy! Pohled jsem zaměřila na Shiho, který mi připadal jako fajn člověk. Docela jsem si na jeho přítomnost zvykla a bylo mi jedno, jak vypadal nebo co dovedl. Viděla jsem jej jako normálního člověka. Trochu jsem poodstoupila od těch dvou, protože ten kluk, co se představil nee-chan jako nějaký Kida, mi začal způsobovat nemalou bolest hlavy. ,,Víš Shi k tvé otázce. Bylo to na jedné misi. Tenkrát jsme se viděly poprvé v životě. Po té misi bych neřekla, že spolu budeme tak dobře vycházet, ale byla jsem to já s nee-chan a jedním klukem koho unesli Akatsuki. Když kolem sebe máš jen nepřátele, spřátelíš se rychle. Nee-chan se stala mojí velkou oporou a já slíbila, že jí budu chránit, ať se děje cokoliv. I když .....začínám mít dojem, že ji spíše brzdím." Povzdychla jsem si. Poslední větu jsem jen pošeptala, protože jsem nechtěla, aby ji nee-chan slyšela. Ale tak nějak mi to připadalo.

Shi

Zadíval se na Sayu, která se zřejmě nervovala kvůli tomu klukovy. Nerozuměl tomu proč, ale zřejmě mezi sebou měly velmi silné pouto, jinak by ji tak nehlídala. Sáhl si do kapsy, kde našel i svůj šátek přes pusu a zavázal si ho. Přejel si po něm poté prstem a zadíval se na Sayu, neboť mu odpověděla na jeho otázku. Poslouchal ji a vypadalo to, že on nad něčím přemýšlel. Zní to zajímavě, jakoby něco chtělo, aby jste se vy dvě staly kamarádky. Pronesl a díval se na ni. Takže únos...Akatsuki...zajímalo by mě, jaké to u nich je. Pověděl si spíše sám pro sebe, ale díky tomu, že Saya byla kousek od něj, tak ho mohla slyšet. Zaslechl i její poslední slova. Neměla bys být na sebe tak tvrdá. Pravda...znám vás teprve chvíli, ale je vidět, že ti na ni opravdu záleží. Pověděl s klidem. Vzpomněl si na Juna, na to, jak trávili čas spolu jako nejlepší přátelé. Někdy by se chtěl vrátit do minulosti a zabránit tomu, co se stalo. Ale nemohl. Někdy ho ta myšlenka sice užírala, ale už se s tím srovnal. Při té vzpomínce si navíc vzpomněl nejen na něj, ale i na tu krev...na krev, která z něj vytékala a tehdy se neovládl. Sevřel ruku v pěst. Zůstalo mu to do teď...někdy, když vidí krev, tak na sebou ztratí kontrolu, ale snažil se to využívat ve svůj prospěch. Pak se sám vytrhl z myšlenek. Přemýšlel sice nad tolika věcmi, ale ve skutečnosti to byla jen malá chvilka. Věřím, že ty pro ní nejsi žádná zátěž. Pověděl zcela klidný, jakoby nad ničím nepřemýšlel, žádná emoce při té vzpomínce se na něm nedala poznat.

Saya Uchiha

,,Jaký to tam je?" Zopakovala jsem a do tváře se mi vrátil optimismus. Věřila jsem, že kdyby Toshi slyšel, jak se tady bavíme vesele o Akatsuki, byl by nervní jako sáňky v létě. Kdo ví, jestli by to neskončilo opětovnou bitvou mezi námi dvěma. Opravdu jsem byla ráda, že ty neshody ustoupily a panovalo mezi námi něco jako křehké přátelství. Tedy pokud se to tak dalo nazvat. Do teď jsem nijak nepochopila onu malou nehodu, která se přihodila během tréninku. Jen jsem si na to vzpomněla, cítila jsem, jak jsem celá nesvá. ,,Jejich sídlo je fakt velký." Začala jsem zlehka a snažila si při tom vybavit každý detail. I když byl fakt, že na své období u Akatsuki jsem nebyla moc hrdá. ,,Možná mají i nějaký ten vkus. Rozhodně si nežijou špatně. Ale o jejich každodenním životě téměř nic nevím." Pokrčila jsem rameny. ,,My jen trénovali a trénovali. Brali to docela vážně, to se musí nechat. Občas nějaký úkol, ale nebylo o co stát. K čemu být silný shinobi, když po tobě jde celý svět? Vím, co si mysleli o mě a nee-chan. Co si stále myslí. Do teď někteří jen čekají na to, že stále sloužíme jim." S těmito slovy jsem to zakončila a trochu se pousmála. ,,Věř mi, nechtěl by jsi tam být." Dodala jsem a lehce jsem jej poplácala po rameni jako nejlepšího kamaráda. Bývalo nás tolik. Polovina je mrtvá a kdo ví, kde je zbytek. Kdo to mohl tušit, když jsem do Temné a do toho města poprvé vkročila?! Před očima se mi najednou objevil Kenta i s Jun´ichim. Opravdu nás na začátku bylo víc. Ale já si uvědomovala, že se časy mění hodně rychle.