First topic message reminder :

.........

Keiko Lysea / Ame

V jistém slova smyslu řekněme, že ano... Odpověděla jsem na otázku Laviho a otočila hlavu směrem k mizejícímu klonu, abych se ujistila, že se opravdu dostal bezpečně několik metrů od vesnice, kde bude pohřbívat tohle zatracené tělo, můj pohled opět padl na Laviho, vypadal docela zamyšleně, musel to mít dost těžké, od té doby, co na sebe převzal všechnu odpovědnost za smrt Haruka, musel stát sám před nenávistí celého klanu, sic on na vině nebyl. Co budeš dělat teď, Lavi-kun? Tvůj úkol už je u konce, pokud jsem to dobře pochopila, zajímalo by mě, co máš v plánu, jsi mocný shinobi, který má velké cíle, ale nemyslím si, že je čas je uskutečňovat, ale pokud se chceš vrátit do klanu, tak mě očekávej také a žádné odmlouvání. Vyplázla jsem na Laviho jazyk a očima přejela po vyděšených vesničanech, kteří byli ještě trochu mimo z toho všeho, co se tu odehrálo, vlastně jsem se jim ani nedivila, ale zároveň jsem jim ukázala, co se jim stane, pokud se o této menší akci někde zmíní. Nepůjdeme se někam projít? Nechce se mi stát zrovna na tomhle místě. Proč ne? Však ta krev vypadá pěkně, alespoň to tu trochu oživilo. Ty vážně nejsi normální, Ame-nee, jsou tu slavnosti a ty řekneš, že to tu kaluže krve oživila, já nemám slov. Nemáš slov, ale ta huba ti jede pěkně hele. Nahodila jsem dost naštvaný výraz a na čele mi vyjela menší žilka, která po chvilce zase zmizela, letmo jsem se pousmívala, přičemž se pomalu rozešla ulicí pryč od místa, kde se krev vsakovala do chladné země a kde stáli rozhození vesničané, kteří konečně začali alespoň trochu vnímat realitu...

Date Masamune

Těsně vedle Ramen shopu udeřil bleskový výboj, který se tam vzal... prostě odněkud. Nevznikly žádné škody, aspoň tedy ne viditelné. Na místě kam blesk dopadl stál někdo, kdo mohl být nebezpečný už jen podle vzhledu. Jednalo se o někoho, kdo se v Celestu neukázal téměř 10 let a byl považován za mrtvého.
"Dopr... tyhle transporty na takovouhle vzdálenost nikdy nevýjdou," zanadával si pro sebe. Měl v plánu se přemístit rovnou k Noctisově věži a ne někam do jiné části města. Avšak, na tu vzdálenost co to byl nucen použít bez zaměření to bylo slušné. Škoda, že tato technika potřebovala určitou přípravu, jinak by jí mohl lehce použít pro přesun veškerých samurajských jednotek pod jeho velením. Ale to bylo nyní fuk, když už byl u toho shopu, mohl si zajít aspoň na gáblík. Pomalu odstranil zástěny a vešel dovnitř.
Jeho plášť za ním zavlál, kolem rukou se zablesklo a pohledem se ani neobtěžoval ani na ostatní podívat. Pouze se zahleděl na prodavačem, který zřejmě ihnet pochopil proč tam přišel a hned začal patlat jídlo. Vypadal o trochu krutěji než dřív a hlavně, jeho chakra byla mnohem silnější, což musel poznat i totální neznalec. Hlasy těch dvou mu však přišly mírně povědomé... něco jako dávný sen. Něco, co pocházelo z doby než byl zavalen a opuštěn.

Amaya Aburame

Amaya letěla na velkém orlu kousek nad vodní hladinou moře a sledovala v dálce právě vycházející slunce. byla přesvědčená o tom že ty lodě za chvíli uvidí.Měla jen jediný úkol a to předat Toshimu informace o situaci na bojišti. Nijak se jí to všechno nelíbilo ale slíbila ochránit svoji říši tak jako několik desítek dalších.
No tak, kde jste? Ptala se sama sebe v duchu.Za těch několik let si vedla dobře. Povíšila do vyšší funkce a její techniky se stali mnohem ničivější než bývaly kdysi. Vlastně se ani moc nezměnila.Jen její vlasy nabyli na délce a její obličej vypadal o něco dospěleji. Na sobě nosila dlouhý plášť který byl zapnutý a když lítala ve vzduchu měla i na očích brýle. Konečně v dálce spatřil lodě. ,,Támhle jsou" pronesla tiše. ,,Vidím" zazněla krátká odpověď. Nedivila se že orel kterého vlastnila toho moc nenamluvil.I na ní toho bylo v poslední době moc ale byla to jejich práce.
Když už konečně dostihli hlavní loď Amaya se jen zašklebila a postavila se na orla. Seskočila dolů a dopadla přímo na nohy. Jen chvíli koukala na oblohu a sundala si brýle z očí které následně nechala na hlavě. ,,To bychom měli. Kde je Takari?" optala se lidí na lodi.Jak se zdálo všichni měli dost práce a Amaya jen doufala že Toshi není zase na mol.

Toshi Takari

Bolo takmer bezvetrie a lode oboch strán sa k sebe napriek tomuto faktu približovali každou minútou ale to bolo všetko viac menej zahrnuté v pláne. Hm... zadíval som sa pár metrov pod seba, sedel som na sťažni lodi a pozoroval more až do doby kým na palube nepristála Amaya Aburame. Bola to jedna z malej skupiny ľudí, ktorí pred Toshim podpísali zvolávací zvitok, ona bola prvou, teda okrem neho samotného. Lepší informátor v zemi prakticky nebol a ak aj existoval, Toshi schopnostiam tejto kunoichi dôveroval dostatočne nato aby nepochyboval o jej slovách než už boli akékoľvek, predsa len spolu odslúžili už nespočetné množstvo misií. Námorník len ukázal vysoko na sťažeň lode a vrátil sa späť k práci.

Lavi Hyūga

Len nepatrný okamih som sa musel zamyslieť nad tím čo urobiť ďalej. Nebol som príliš nadšený, že Keiko tu bola práve teraz nakoľko však nebolo bezpečné cestovať po krajine len tak, nebolo to zrovna na škodu naviac jej prítomnosť aspoň nebola otravná ako väčšiny ľudí s ktorými Lavi musel cestovať hore dole v priebehu dlhých rokov. Sanctum nateraz vynechám, počul som, že na juhu v Mizu no Kuni zúri vojna, nebolo by zlé sa obzrieť v okolí... vykročil som popri dave ľudí späť cestou ktorou sme prišli a sprevádzal tak Keiko.

Amaya Aburame

Koukla se nad sebe a tam uviděla Toshiho kterého neviděla zhruba týden. Měla dost práce se sháněním informací a poletování nad bojištěm. Už toho začínala mít plné zuby.Skoro nespala což na jejích očích bylo docela i poznat.Ale copak mohla bezstarostně spát v téhle situaci. ,,Polez dolů" promluvila na Toshiho dostatečně nahlas. Několik námořníků se otočilo jejím směrem ale to jí bylo jedno. nesla informace Toshimu , ne jim. Rukama se opřela o bok lodě a zadívala se na ttu vodu všude kolem. Už chci dovolenou.Proletělo jí hlavou ale v tu chvíli kolem ní proletěl její orel. ,,Dej si pauzu příteli.Dokud můžeš" pověděla a orel neochotně něco zamumlal. ,,Jo,taky to tak vidím" povzdychla si nakonec a jen už čekala jestli sleze z toho stožáru nebo ne. Měla spousty nových informací a některé které by Toshiho mohli zajímat o dost víc. Nejen že slyšela zvěsti o Akatsuki kvůli kterým tenhle boj vlastně začal ale informace které měla v hlavě byli možná cennější než jeden pohled na jednoho člena. Slyšela něco o tom že pár členů té organizace bylo mrtvých ale sama nedávno viděla jak někdo neznámí zabil dalšího.Cítila se povinná o tom říct právě Toshimu protože co se týkalo taktiky byl tím nejlepším kterého znala.

Toshi Takari

Povzdychol som si a hoci nerád s protestnými myšlienkami som zoskočil dole pričom som dopadol dosť jemne na nohy, vzpriamil som sa a zadíval sa na Amayu. Nejaké novinky ? opýtal som sa načo som prešiel k boku lode, kde som sa pohodlne oprel. Niekoľko ľudí sa nepríjemne dívalo na Amayu ale to bolo fuk. Pohľadom som na moment padol do strany, popri našej lodi plávalo z oboch strán hneď niekoľko desiatok ďalších, lode boli plné trénovaných shinobi a tieto podmienky boli tím načo bol každý z nich zvyknutý. Šermiarsky oddiel schopný zabíjať bez mrknutia oka rovnako tak zručný na vode a temnote, nepoznal strach ani ústup.

Saya Uchiha

,,No, nebyl čas na trénink. A upřímě.Nebylo ani s kým mluvit.Kromě nového přírůstku" pronesla jsem tiše.Nee-chan si mohla vzpomenout po jakém summonu jsem to kdysi toužila.Pravdou bylo že fénixe se mi podařilo porazit ale v té době mě to málem stálo život což jsem nechtěla nějak rozebírat. ,,Moc práce tam kde jsem byla." s těmito slovy jsem zašmátrala v tašce a ukázala na malý moment kousek rudého pláště s černým mrakem.Byl to jen kousek látky ale to jak jsem k němu přišlo jí mohlo napadnout.
,,No,je mi povědomí" pronesla jsem a koukla se na toho mladíka. ,,Nevím ani co se s ním stalo.Tenkrát jste přišli před chrám bez něj" pokrčila jsem rameny a dále si jej prohlížela.
,,Ale jestli tohle není on tak dám na stůl svoje oči!" pronesla jsem po chvíli dosti vážně.Byla jsem si téměř jistá že je to on. Vypadal dosti stejně jen jeho výbava se jakci rozrostla jak jsem si tam všimla.

Amaya Aburame

,,Pořád ten tvůj kyselej výraz" prohodila trochu pobaveně když se na něj podívala. ,,No, je toho docela dost." promluvila po nějaké odmlce. ,,Temná se na něco chystá.Polovina jejich jednotek je více ve střehu než by měli být normálně. Zatím všemu odoláváme ale náš nepřítel si je vědom toho že zásoby nevydží věčně. To je jedna zpráva. Další je že Noctis se odmítá jakýmkoliv stylem bavit se Snowem.Neptej se mě jak to vím.Nechci být nezdvořák" dodala okamžitě a usmála se. Nebylo divu že toho ví tolik když byla vždy ve střehu tak se občas stalo že i vyslechla něco co neměla. ,,Ale něco by tě mohlo hodně zajímat." s těmito slovy otevřela dveře do podpalubí. ,,Raději tam, tohle by mohlo vzbudit jen obavy" pošeptala a pooklepala rukou na svoji tašku kterou nosila u sebe a kde většinou nosila svoji výbavu a nějaké ty věci co se jí hodily. Vypadala docela vážně takže si buď dělala legraci nebo to muselo být opravdu něco. ,,Další padl" pošeptala.No nikdo nemohl vědět co ta slova znamenají a Toshi to mohl pochopit kdyby jí následoval.

Date Masamune

Nakonec, když obdržel svůj ramen, usedl a pustil se do jídla. Důkladně se však snažil poslouchat Tatsuki a Sayu. Ty hlasy... Mírně trhl hlavou, upřel na ty dvě své jediné oko, které stále ještě měl a prohlížel si je. Mírně se změnily, ale stále v nich poznával rysy těch dvou holčin, které znal kdysi dávno. Bylo to možné? Jestli to byly ony, tak to byla vskutku ironická náhoda, že se přemístil přímo k nim.
Přemýšlel co by tak měl udělat. Měl se jim odhalit naplno? To by kapku pokazilo jeho skrývání po ty dlouhé roky. Takže nakonec raději uhl pohledem a věnoval se svému jídlu. Nechal jim však příležitost, aby k němu promluvili samotné. Přeci jen by to zas nebyl takový problém kdyby na to přišly. Jen by bylo o pár lidí víc, kteří by o něm věděli. Tak jako tak se v nejbližší době měla ukázat celá tlupa samurajů, která rozhodně nebyla nenápadná, takže na sebe musel tak jako tak upozornit.

Saya Uchiha

,,Dlouho jsem tě neviděla...jak je to dlouho? Deset let?" optala jsem se s malým úsměvem. a dojedla v poklidu svůj rámen který jsem držela v jedné ruce a v druhé hůlky.
,,No pěkné to shledání,vskutku" dodala jsem a posadila se poblíž.Jakmile jsem dojedla nechala jsem si objednat další. ,,No, vím že tohle není vhodná chvíle ale nezdá se Vám že je naší povinností tuhle blbost ukončit? Mám na mysli tuhle válku" pronesla jsem dosti tiše aby to slyšeli jen ti dva. To co jsem se dověděla mi docela vrtalo hlavou a nebyla jsem z toho nijak nadšená.Pamatovala jsem doby kdy obě říše mezi sebou spolupracovali.Ale teď. Vedli mezi sebou něco jako válku a já ani trochu nechápala proč vlastně.Něco mi ovšem říkalo že v tom budou mít prsty ti všiváci z Akatsuki. Koutkem oka jsem se podívala na svoji tašku.Tak co, kolik jste toho ještě způsobili co? Škoda že jsem vás nepotkala všechny.Byl by svatej pokoj! Hudrovala jsem si v mysli ale koukala jsem se na ty dva.tahle velká náhoda byla opravdu pozoruhodná ale možná že v tom bylo něco víc.Nebo jsem možná jen já cítila že to co se kolem děje je špatné?

Toshi Takari

Nasledoval som Amayu nakoľko mi niečo chcela povedať v súkromí hoci som svojim ľuďom dôveroval. V podstate nič nové, hoci vážne pochybujem, že by to bolo až tak ľahké... Akatsuki nás teraz trápiť nemusí, pokiaľ sa dnes neubránime je akékoľvek hľadanie dôkazu o nevine miestnych len zbytočné. ... Moje rozkazy sú jasné, ubrániť ostrovy, tak sa ich drž aj ty... povedal som s rovnakou dávkou neveselej nálady ako predtým. Nemal som zrovna najlepší deň, včera som bol ešte na mol a dnes si to vyberalo svoju daň neznesiteľnou bolesťou hlavy ktorú nestlmia ani žiadne lieky nakoľko som potreboval mať jasné myšlienky práve dnes. Chcem aby si kontrolovala oblohu, na vode možno majú prevahu ale žiadny z nich nedokáže lietať, uškrnul som sa a vopchal som ruky do vrecák, naviac... sú už dostatočne blízko aby sa dokázali vymaniť z pod vplyvu našej prítomnosti.

Amaya Aburame

,,Nemusí? jsi si jist?" optala se jej Amaya trochu popuzeně.zahrabala v tašce a vytáhla potrhaný plášť Akatsuki a hodila ho po něm. ,,Jestli si tolik nemusíme dělat starosti tak mi řekni co tohle dělalo kousek od našich míst? A nejen to.Zdá se že i Akatsuki něco plánujou.Poslední dobou se objevují všude.Je to jako kdyby jich přibývalo." promluvila dosti nahlas. Pak pískla na prsty. ,,Jestli je pravda co říkáš,nejspíš trpím halucinacemi.Ale ta holka měla slušnej zásah když tuhle ženskou zabila." dodala ještě a vyskočila na orla s kterým ihned vyletěla do oblak. Eh, Temná z jedné strany a teď ještě tohle?! A pak že mám být klidná! Hučela si v hlavě a nevnímala okolní zvuky jen sledovala co se kde děje. ,,Jsi nervźní?" optal se hlas a Amaya se zamračila. ,,Proč? Jen hlídáme a bojujeme.Pořád dokola.Není k tomu důvod." pokrčila rameny. ,,Něco ti ale vadí" sykl orel a několikrát máchl křídly. ,,A tobě ne? To jsem tady jediná kdo si uvědomuje e tohle je jenom masakr? Ten Noctis by se měl smotat" začala mluvit.
,,A napadlo tě že vina je na obou stanách?"

Date Masamune

Náhle byl zezadu obejmut. Tatsuki měla velké štěstí, že šla z té strany kde mu chybělo oko, takže se nedostala do jeho zorného pole. Ale, od ní mu objetí nevadilo. U toho pojmenování se trochu pousmál. Možná byl baka, ale měl k tomu důvody. Když trochu povolila objetí, otočil se k ní a taktéž jí objal a mírně se pousmál, což se za posledních 10 let nestalo ani jednou. Byla stále taková, malá, roztomilá a prostě stejná. Jestli se nechala, vzal si jí do náruče stejně jako tehdy po boji s velkou Kytkou. "Neplač," hlesl a otřel jí slzy. "Nedal jsem o sobě vědět, protože jsem měl moc práce, která tě mohla ohrozit. Navíc... nechali jste mne pohřbeného v tom chrámu... necítil jsem povinnost vám hlásit, že jsem přežil," dokončil chladným hlasem.
Mezi tím mrkl na Sayu a dodal: "Pěkné i když trochu nečekané." Co se týkalo ukončení bojů, pokrčil rameny a přikývl: "Právě sem míří mé jednotky, plánuji se do boje přidat a ukončit ho. Boje byly vyvolány bezecti a umírá tam příliš bojovníků, kteří by nemuseli. Aspoň to hovoří mé zprávy."
Pak se věnoval raději zase Tatsuki. "Obnovil jsem Oshu, jednou se tam budeš muset podívat. Máme tam nádhernou zahradu, určitě by se ti zalíbila," hlesl k ní. Byl to zvláštní pocit, být opět s ní. "Ale zase nadruhou stranu, stopa po mém životě byla... slyšela jsi o Shirobeiovi?" zeptal se nakonec.

Keiko Lysea / Ame

Vojna? Jak já je nemám ráda, ale když chceš... Nebuď citlivka, Keiko! Nejsem citlivka! Jen se mi nechce jít do hromadného boje, raději bych zabíjela v tichosti, jak jsem zvyklá. Kdo řekl, že musíme bojovat? I když jen se dívat je fakt nuda! Tak dobře, víš jakým směrem se máme vydat, či? Usmála jsem se na Laviho a nechala se jím vést, on vlastnil své Kekkei Genkai, kterým mohl vidět přesné místo boje, za ta léta určitě o dost zvětšil své zorné pole, když jsem se na něj pozorně podívala, tak o dost zesílil nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické, rozhodně z něj byla cítit síla a respekt, který jsem k němu chovala samozřejmě i já a dokonce by se dalo říct, že svým způsobem i Ame uznávala Laviho jako mocného shinobiho, což mě samotnou docela překvapilo. Chceš se zapojit do boje nebo se jen zpovzdálí dívat, Lavi-kun? Optala jsem se, přičemž trochu přidala do kroku, abychom nešli zbytečně dlouho, byla jsem natěšená a zároveň trochu nejistá, protože jsem pracovala neustále v utajení a sic mojí přezdívku znal každý, jen málokdo mě viděl naživo a střet se mnou přežil, tudíž jsem tímhle krokem porušovala jedno ze svých vlastních pravidel, ale dokud tu byl Lavi, tak mi to nevadilo...

Toshi Takari

Nie sme tu aby sme spochybňovali slová a činy naši vodcov Amaya, nech už padne akékoľvek rozhodnutie ľudia musia poslúchnuť. Na mieste Noctisa by som nejednal inak, Mizu no Kuni je podozrivá v každom ohľade s napomáhania Akatsuki a všade v okolí po zemi pribúdajú ďalší členovia ako si sama povedala, čo svedčí o nevine tejto krajiny ? Je podradná a Noctis je v práve... pokiaľ nenájde svetlá ríša dôkaz neviny nemáme na výber, buďto táto zem padne alebo prejde pod novú vládu. Mala by si viac naslúchať slovám svojho spoločníka... keď sme už pritom. Vojny sa predsa od pradávna vedú kvôli zlým rozhodnutiam to už nezmeníme...... uškrnul som sa, sám som vedel aký je to pocit, byť bezmocný a nemať šancu niečo zmeniť, šlo len počúvať rozkazy, toho som sa aj držal za tých 10 rokov som si už uvedomil, že nie všetko má šťastný koniec.

Lavi Hyūga

Byakugan! ozval sa hlas vo vnútri mojich myšlienok, trvalo to približne pol druha sekundy než sa z očí aj vytratil. Tadiaľto, naznačil som z ľahkosťou a vydal sa krokom tím smerom. Neplánujem nič konkrétne, čas ukáže... pokrčil som plecami. Ktovie ako sa má zvyšok našich starých známych, nevidel som nikoho z pôvodného zloženia takzvaných vyvolených od doby čo som sa dopočul o smrti jednookého, zamyslel som sa nahlas. Život v tieňoch nebol zrovna ohľaduplní k minulosti, nemám o tom žiadne informácie ale snáď.... prižmúril som oči a s chuťou sa pousmial, všetci nie sú takí tupí ako boli.

Amaya Aburame

Proletěla kolem lodi. ,,Spíš mi příjde že za těch deset let lidi vyměkli.Před deseti lety bych se vsadila že by jsi udělal cokoliv jen aby jsi něco mohl udělat.A teď? Posedáváš,chlastáš a jsi jako cvičená opice." povzdychla si a opět vyletěla do výšky. ,,A já nejsem o nic lepší.Heh,neustále poslouchat rozkazy.Řeknou skoč do propasti a my skočíme." pronesla si pro sebe dosti tiše a smutně.
,,taková je válka" promluvil orel. ,,Bohužel máš pravdu." povzdychla si. Nechtěla se nijak Toshimu omlouvat.Tohle nebyla první hádka a i on proti ní někdy vystartoval.V těhle časech se nikdo nikomu neomlouval a při tom Amaya měla dojem že tyhle země by to potřebovaly. ,,No, ty tady velíš.Takže je to všechno jedno co si myslím" pokrčila rameny když kolem lodi dělali další oblet. Rucce si dala za hlavu a jen sledovala svoje okolí. Cítila že by bylo na čase kdyby si všichni odpočinuli ale věděla že je to jen nemožný sen.

Toshi Takari

Hm... kde to len skladujeme ten lahodný nápoj ? premýšľal som počas celej reči čo mala Amaya, zišlo by sa mi stlmiť bolesť hlavy, možno dvakrát alebo rovno trikrát... ? v tom mi telom prešiel ten nepríjemný pocit, že ma niekto počúva. Nebolo to tak ale napriek tomu som vedel, že mala pravdu, za tých 10 rokov som sa zmenil, či už k horšiemu alebo lepšiemu bolo fuk, no nebolo všetko tak jednoduché ako to vyzeralo a ani ja som túto úlohu neprijal preto, žeby som chcel. Vietor sa stal v okamihu silnejším a voda burcovala more k nepredstaviteľným výkonom, zdalo sa že ani samotnému okoliu sa nepáči to k čomu sa tu pomaly schyľovalo. Cítim, že dnes sa niečo pokazí... s trochou šťastia, umriem skôr než to zabolí, uškrnul som sa vybral sa hľadať svojho kamoša s menom rum. : D

Keiko Lysea / Ame

Nejspíše také zesílili, kdo ví, od posledního chrámu jsem je díky bohu neviděla, navíc celou tu dobu mě akorát brzdila jejich planá slova, proto se o ně už moc nestarám, možná bych je nejraději viděla mrtvé, ale komu rozhodně neodpustím jsou lidé ze Světlé Říše, takže se kdyžtak nediv, když po nějakém z nich bezdůvodně vyjedu. Stále tě štve ten incident se zatčením Laviho? A tebe by to neštvalo?! Málem tam Lavi zemřel, měla jsem to těsné, sic nás nakonec zachránil ten syn Haruka, ale stejně! Huu, ty jsi mi nějaká napružená! Uklidni se, nejsem stavěna na redukování tvých negativních emocí, tak se hoď do klidu, nemám náladu tě poslouchat, od nepříjemných poznámek jsem tu já! Promiň, kradu ti tvojí práci. Šeptla jsem omluvně a následovala Laviho, přičemž po několika minutách zaslechla z dálky matné zvuky dorážejících zbraní, které jsem nemohla nepostřehnout. Už jsme blízko... Pousmála jsem se a vyskákala po větvích až na špičku vysokého stromu, odkud jsem skvěle viděla celou situaci, všude se bojovalo a já si jen otráveně povzdychla, další boje, další nebezpečí a další ztracené životy, nelitovala jsem těch nepotřebných shinobi, ale toho, že jsem je nemohla zabít osobně, rychle jsem seskákala zase zpět na zem a pohlédla na Laviho. Vypadá to docela dobře, i když by mě zajímalo, na čí stranu se chceš přidat, nepatříme v podstatě ani k jedné z říší a já bych tu vůbec neměla být, ale shnít v sídle Shikigami taky nehodlám, je to jen na tobě. A můj názor tě jakože nezajímá? Ne! Odcekla jsem Ame a mlčky čekala na Laviho rozkaz, nechtělo se mi útočit první, hold jsem nebyla ten typ, který by se hrnul do popředí, pokud nemusí...

Saya Uchiha

Poslouchala jsem ty dva a nějak jsem se nechtěla motat do jejich rozhovoru.Najednou to na mě bylo až příliš mnoho slov.Což možná bylo kvůli tomu jak málo jsem se za těch deset let pohybovala mezi lidmi.Občas jsem navštívila nějakou vesnici nebo tak ale jakmile jsem si pořídila zásoby ihned jsem zase šla po svých. Bylo tu ovšem něco co mi vrtalo hlavou. Teprve se ukáže kdo z koho! Zopakovala se mi ta slova v hlavě a já si živě vzpomněla na svoje střetnutí s Kioko. Co tím jenom myslela? Mluvila snad o tomhle? Ani bych se nedivila kdyby to byla jejich práce! Mlela jsem si v duchu pro sebe a jen hleděla na ty dva s jakýmsi zájmem který byl trochu předstíraný.Ve skutečnosti jsem se chtěla co nejdříve vrátit někam kde byl naprostý klid. Byla jsem moc ráda že opět vidím nee-chan a Dateho ale na moje poměry chodilo kolem příliš mnoho lidí.Rukou jsem zajela do malé tašky co jsem měla u sebe a letmo jsem se koukla na kousek černo-červeného pláště který jsem nějakou dobu nosila s sebou. Měla jsem se dovědět víc! Projelo mi opět myslí a to už jsem se raději soustředila na ty dva. Nee-chan mluvila o svých povinnostech ,no mě bylo jasné že to nemá jednoduché. Jen jsem lehce pokynula hlavou na znamení že nic na práci nemám.No i tak jsem nejspíše měla ve tváři výraz který naznačoval že hluk kolem, ačkoliv nebyl tak velký, mi docela vadil.Před deseti lety bych klidně o sobě řekla že mám bludy když mi to vadí ale ta doba strávená v klidu a v místech kam lidé málo kdy zavítají mě naučilo vážit si ticha.

Amaya Aburame

Amaya létala vzduchem na svém orlu a jen občasně proletěla kousek nad vodou.Cítila že se něco stane a neměla z toho moc dobrý pocit. Cítila se stejně podivně jako když dělala experimenty. Cítila se stejně jako když dostávala tajné informace přímo z míst kde by jí zabili jen kdyby zjistili že má něco společného se Světlou říší.Trochu nesouhlasně zakroutila hlavou snad jen pro to aby sama sebe uklidnila.Ale moc velké účinky to nemělo.Ba naopak.Cítila se ještě více hůř protože si myslela že tohle všechno, celá situace a to co se děje, je jakýmsi způsobem špatné a že i oni dělají velkou chybu. Co ale mohla udělat? Byla jen vojákem v téhle válce. Byla jen špehem který se objeví a zase zmizí jako stín. Byla tam kde jí bylo potřeba a slyšela to co bylo třeba slyšet.Ale vnitřně s tím nikdy nesouhlasila.Kdysi si slíbila že najde svého bratra který byl podle všeho mrtvý. No nikdy se k tomu nedostala a to byl možná jeden z důvodů proč byla občas tolik nepříjemná.Nedostatek spánku k tomu také přidával své a Amaya cítila že se z ní stává shinobi kterých je kolem plno. Jen zatrpklá a čekající na další rozkaz.,,Hlídej oblohu, prosím!" požádala dívka svého orla. ,,Co chceš dělat?!" nechápalo stvoření. ,,Musím na chvíli vypnout nebo mi pukne hlava" povzdychla si Amaya a Seskočila opět z těla onoho velkého tvora.Lehce dopadla na palubu lodi a rozhlédla se kolem. Spatřila velkou bednu z které čouhala láhev hnědé tekutiny.,,Tak na další den za námi" zamumlala spíše pro sebe a otevřela láhev.Hned jí do nosu trefila vůně onoho nápoje po kterém se musela zašklebit.Nesnášela to pití ale čím déle tyhle situace trvali tím více si na to všechno zvykala.Ani se moc nedivila Toshimu že neustále pije ale neodolala nikdy tomu aby si do něj rýpla.S hlubokým nádechem se pořádně napila a opřela se rukama o okraj lodi.Kapuci pláště si nechávala na hlavě a jen tak zírala před sebe.

Lavi Hyūga

Nechcem sa pridať k žiadnej konkrétnej strane, aspoň nateraz... toto nie je moja vojna a netýka sa ani môjho klanu, odpovedal som pokojne a zadíval sa na prázdnu cestu pred nami, ktorá bola skutočne absolútne prázdna, žiadne pasce, žiadny človek napriek tomu viedla smerom k Mizu no Kuni. Nachádzali sme sa na neutrálnej pôde odkiaľ sa dala sledovať aj flotila neskutočného počtu lodí priplávajúca od temnej ríše. Zdá sa, že to už nechcú ďalej naťahovať, zrovnajú celú krajinu zo zemou.. hm. Chcem navštíviť Celestus, už dlho som nebol v meste je možné, že sa tam teraz dostaneme jednoduchšie, predsa len, väčšina tých nebezpečných je práve v bojoch nemal by pre nás byť problém prekĺznuť bránami mesta.

Keiko Lysea / Ame

Jsem celkem ráda, že v tomhle se shodneme. Poznamenala jsem k Laviho odpovědi ohledně říší, opustila jsem Temnou, která mě vychovala a poskytla mi druhý domov, i přesto všechno jsem k ní však už necítila žádné závazky, vlastně jsem byla spokojená s Laviho rozhodnutím, popravdě jsem ani nevěřila v to, že by se jen tak bezdůvodně přidal k jedné říši a bojoval pro ni, on hold takový nebyl a to se mi na něm líbilo. Opravdu se do toho vrhli po hlavě, ale co, je to jejich boj, ať zvítězí ten lepší. Co si o tom všem myslíš ty, Ame? Najednou jsem tě začala zajímat? Nebuď uražená a odpověz, jsi moje druhá polovička, chci znát i tvůj názor. Lepší výmluva nešla? Vlastně... vůbec mě ta jejich válka nebere, nás to s sebou nestáhlo, což je z mého pohledu pozitivní fakt, i když nějaká větší akce by neuškodila, ale ať se tam hezky pozabíjejí, jen ti nejsilnější přežijí a ty pak dorazíme my, ať je od nich pokoj. Zvláštní teorie, Ame, no líbí se mi ten nápad, takže ho pak uskutečníme. Konečně můžu říct, že jsi moje právoplatná druhá osobnost. Pousmála se Ame a opět se odmlčela, nepotřebovala se vyjadřovat, stačilo jí pouze skrze naše oči mlčky pozorovat dění venku a vyhodnocovat situaci, otočila jsem hlavu směrem k městu a nepříjemně se zašklebila. Návštěva našich starých přátel, bude to zajímavé setkání po deseti letech, kor po tom, co jsem slyšela od svých zákazníků takové pěkné novinky. Šeptla jsem a přehodila si přes hlavu kapuci, která mi zakrývala polovinu obličeje, měla jsem ráda tenhle oblek, díky němu mě totiž nikdo nedokázal poznat z větší dálky, pomalu jsem se s rukama v kapsách vydala směrem k Celestusu, kde určitě byli rádoby kamarádi z minulosti, těšila jsem se na náš menší sraz, na kterém se mohlo odehrát vskutku cokoliv...

Date Masamune

Chvíli na Tatsuki jen tak hleděl, protože sám nevěděl co přesně říci. Věděl, že někteří mohli být jeho domělou smrtí potěšeni, ale dívka nebo spíše již žena která tu stála před ním to určitě nebyla. Mírně se na ní pousmál a kývl se slovy: "Já vím, omlouvám se ti. Chyběla si mi za tu dobu, nebyl den kdybych si nevzpoměl." Každopádně, byl velmi rád, že byla v pořádku a jak se zdálo taky vůdkyní svého klanu.
"Pod velením mých 6ti velitelů, vyšlo z Oshu, mé domoviny, celkem 100 mužů, kteří mají za rozkaz se přeskupit zde, v Celestu. Po cestě by se k nim měli přidat další jednotky, rozprostřené po okolí mého hradu, které čítají přibližně stejný počet jako hlavní skupina. Celkově tedy nějakých 200 mužů schopných bojovat za mou osobu ať se přikloním k jakékoliv straně. Ne všichni jsou však plně vycvičení, největší sílu má elita mezi nimi a ta čítá pouze 20 mužů, avšak ti vydají hned za několik, což tento problém anuluje. Kolik vojáků je v současnosti na bojových polích?" zeptal se potom co, představil Tatsuki a Saye svojí bojovou sílu. Samozřejmě, jeho jednotky byly zanedbatelné s ním. Sám by je byl totiž rozdrtil během chvíle, avšak to převážně díky tomu, že znal slabiny každého jedince, který pod ním sloužil. Ale to zase byly zbytečné informace, takže je rychle zapudil z mysli a pokračoval v debatě.
"Ano, byl jsem to já. Vyzval mě na souboj a já to přijal. A dopadlo to tak, jak to dopadlo. Po souboji jsem mu usekl hlavu, jak si sám přál. Avšak i mě to stálo mnoho sil a nebýt mé nově objevené schopnosti před bojem, bych taktéž podlehl. Někdy ti to budu moci vyprávět, nyní zřejmě není již tolik času," pronesl k této záležitosti a vyslechl si to, co jí řekli její příbuzní, kteří tam byli s ní. Čtyři hodiny, za tu dobu se dalo stihnout spousty věcí, takže toho Masamune rozhodně chtěl využít. "Ještě než mi zase zmizíš, je tu něco co bych potřeboval. Mám vojáky, ale nemám lodě za pomoci kterých bych se dostal k bojišti. Měl jsem v plánu si ty lodě prostě vzít, ale ty jako vůdce klanu Hantazu, by si mi jem ohla pomoci opatřit, ne?" tón jeho hlasu se za ty roky téměř nezměnil a pouze k Tatsuki zůstaval milý a přátelský.
Chvíli pak váhal, chtěl se ptát na tolik věcí, ale vzhledem k době ve které se potkali se to nezdálo vhodné. Proto se k Tatsuki pouze naklonil a zašeptal: "Budeme se moci v nejbližší době sejít někde v soukromí?"

Námorný konflikt Mizu no Kuni - druhý front

Lode sa približovali. Dokonca už zaznelo aj niekoľko ohlušujúcich rán sprevádzaných zábleskmi z diel vychádzajúcich od lodí temnej ríše. Loď ktorú viedol Toshi Takari bola o niečo napred od ostatných a ako jediná sa už dostala na dostrel diel nepriateľa, no efekt takéhoto útoku bol nulovú. Osamotenú loď bolo veľmi ťažké zasiahnuť aj kvôli stupňujúcej rýchlosti ktorou sa pohybovala a tak každá strela dopadla len v blízkom okolí lode. Toshi spravil pár krokov vpred aby sa ocitol v samotnom popredí svojej lode, keď jednu ruku vystrel smerom do vzduchu a druhú priložil do výšky úst pre pečať. Kirigakure no Jutsu... šepol v myšlienkach a spolu s jeho slovami sa začala zdvíhať hmla tak hustá, že si napokon jediný človek na mori nevidel na špičku vlastného nosa, celé pole pokryla hmla v ktorej sa dokázal orientovať málokto, lenže málokým bol každý pod velením šermiarov, takýto štýl boja Toshimu a šermiarom vyhovoval, pretože oni, dokázali zachytiť a zlikvidovať svoj objekt len za pomoci zvuku. Lode oboch ríš posiala nepriepustná viditeľnosť v ktorej bola početná prevaha zbytočná, začali sa jatky sprevádzané presnými výstrelmi diel kanónov svetlej ríše.

Námorný prístav mesta Celestus

Prešlo už niekoľko hodín od momentu čo sa spustila bitka na druhom fronte, doposiaľ však nedorazili žiadne správy z bojiska a hlavnom prístave sa chystalo niekoľko nových lodí vyraziť na cestu aby zistili situáciu, tieto lode však neboli určené práve na boj. Bolo ich presne päť a ich účel spĺňal skôr zásobovaciu činnosť hoci boli vybavené niekoľkými delami. Momentálne sa verbovali aj muži schopný boja ktorý tieto lode budú schopný uchrániť pred prípadnými útokmi čo bola šanca pre Masamuneho a jeho mužov ako získať cestu na more. Tieto lode boli taktiež určené pre medikov nakoľko sa nevedelo aká je situácia bolo to viac než nezbytné.

Lavi Hyūga

Pohľad bielych očí sa uprel smerom k oblohe, kde sa zbiehali mračná. Dokonca aj obloha potemnela v týchto časoch, výlet za starými priateľmi nebol len tak hocijaký nápad ktorý sa Lavimu len tak zrodil v hlave. Uchiha Saya, preblesklo mysľou Laviho, to bol dôvod vďaka ktorému sa teraz to miesto kam mierili stalo pre Laviho viac než zaujímavým. Predsa len to dievča bolo dnes takmer také známe medzi nuukenmi ako prezývka Keiko, možno o tom ani nevedeli ale na hlavy oboch kunoichi boli vypísané odmeny ohromných výšok vďaka ktorým by ich zradil aj najlepší priateľ bez hlbšieho zaváhania. Lavi sa na moment zadíval na chrbát Keiko ktorá kráčala popri ňom a následne sa chladne zadíval na cestu pred seba, podišiel k nej a jemne potiahol kapucňu na jej hlavu v tom momente dopadla na zem aj prvá kvapka z oblohy.

Keiko Lysea / Ame

Prší? Ame, připomíná ti déšť to stejné, co mě? Myslíš ty dva dny? Přesně tak, vzpomínky... Zavřela jsem na chvilku oči a pozastavila se někde v půli cestě, nad něčím jsem chtěla popřemýšlet, věci z minulosti, plány do budoucnosti, bylo by příliš brzy, pokud bych tu teď měla někde zemřít, proto jsem se rozhodla přežít za každou cenu, i kdybych přitom měla obětovat to, co mi je v životě nejdražší. Občas krásné a občas nepotřebné... Nepříjemně jsem se pousmála a mlčky pokračovala dál v cestě, netrvalo to tak dlouho a společně s Lavim jsme dorazili k nezměněné bráně Celestusu, která vypadala úplně stejně jako před deseti lety, kdy jsem z ní naposledy vykročila, rukou jsem se opatrně dotkla oné brány a po pár sekundách dala ruku opět podél těla. Je to dlouhá doba, ale tohle město mi tedy vůbec nechybělo, jak to vidíš ty, Lavi-kun? Šeptla jsem a pokračovala dál v cestě, když jsme procházeli různými uličkami, poslouchala jsem hlasy všech, kteří kolem nás prošli a zjišťovala, který z nich patří Tatsuki nebo Saye, z ničeho nic jsem se zastavila a s úšklebkem otočila hlavu na svého přítele. Kdo by si pomyslel, že je najdeme v obchodě s rámenem. Poznamenala jsem pobaveně, protože mě to mohlo napadnout hned, vždycky tam chodili a takhle jsem akorát zbytečně plýtvala časem. Až po vás, sire Hyugo! Mírně jsem se předklonila a uhnula Lavimu z cesty, to on se sem přišel podívat na staré známé, můj nápad to nebyl, proto jsem ho chtěla nechat jít první...

Lavi Hyūga

Hm... človek by len ťažko uveril, že si schopná niekoho zabiť, uškrnul som sa načo som odvrátil pozornosť od dverí na ktoré ukazovala, pretože tam neboli... aspoň nič podobné ich chakre čo som si z minulosti pamätal. Čo keby si stopovanie nechala radšej na mňa ? opýtal som sa a vošiel dovnútra, kde bolo len niekoľko ľudí no nikto zo starých známych, ako by ich Lavi oslovil nakoľko nepovažoval ich za priateľov, okrem iného stále si musel dávať veľký pozor, predsa len... boli v centre mesta, kde jeho tvár mohol hocikto spoznať a spojiť si ju s obrázkom v bingo knihe, hoci je pravda, že posledný ktorý tam pribudol bol z doby keď bol ešte dieťa takže veľká šanca vďaka zmenám ktorými si za 10 rokov prešiel nedávala nejakú výraznú možnosť stopovať ho, naviac potláčal svoju chakru takže sotva by sa oň zaujímal nejaký shinobi.

Keiko Lysea / Ame

Chceš mě urazit, Baka?! Naštvaně jsem okřikla Laviho a mé pravé oko začalo o něco víc zářit rudým plamínkem, vždy, když jsem byla nějak naštvaná, mi oko zářilo jako světlo na semaforu, popravdě už jsem to ani tolik nevnímala a brala to jako zvyk, no pro někoho jako byl Lavi to mohlo vypadat dost zvláštně a svým způsobem i komicky. Nebýt mě, tak by jsi před deseti lety umřel, nevyskakuj si! Jen protože máš krásné vlasy ještě neznamená, že ti nemůžu něco odseknout, ostatně u Ame máš stále vroubek za to, jak jsi mě chtěl minule zabít. Dořekla jsem a uraženě zkřížila ruce na prsou, nad otázkou Laviho jsem jen rozzlobeně cukla hlavou do strany a nafoukla tváře. Dělej si co chceš, pane chytrý! Zabručela jsem a opřela se o zeď, nehodlala jsem tam jít, když mi nevěřil a tvrdil, že tam nikdo z našich přátel z minulosti nebyl, navíc jsem měla alespoň chvilku pro sebe, což mi i docela vyhovovalo. ,,Baka! Jak já nemám ráda tu jeho paličatost!" ,,Ale i přesto bys mu neublížila." ,,To není pravda! Dokážu ho zabít, pokud budu chtít!" ,,A chceš?" ,,Ano!" ,,Opravdu?" ,,Uhm... Fajn, tak ne a co má být?! Moc jsem si ho oblíbila na to, abych ho bezdůvodně zabila!" ,,Tak vidíš..." ,,Co?!" ,,Jsi stejná jako před lety." ,,To neříkej, Ame!" ,,Uvidíme jaká bude tvoje reakce, až po deseti letech uvidíš opět své přátele, tvoje slova... Byla planá nebo pravdivá?" ,,O těch pět už se nestarám, nesnáším je a doufám, že brzo zemřou!" ,,Dokaž to!" ,,O to se neboj!" Zašklebila jsem se, otevřela dveře a vystrčila zahalenou hlavu do pár centimetrové mezery. Hej dlouhovlasáči! Pojď hledat dál, když tady teda nejsou! Křikla jsem a letmo se pousmála, ústa byla to jediné, co z mé postavy šlo vidět, proto jsem se moc nestrachovala o to, že by mě tu někdo poznal, a i kdyby, masakr jsem už dlouho neměla na seznamu, proto bych rozhodně nebyla proti...