First topic message reminder :

GM

Každého z těch jedenácti zbylích účastníků si k sobě vzal jeden shinobi ranku Jonina. Odvedl ho do města, do kterého též přesídlil Noctis, Snow a Mifune. Ve městě vedlo do lesa nesčetné množství bran, brány od sebe mohli být vzdálené až několik stovek metrů a prakticky byly po obvodu dlouhé řeky oddělující zabezpečenou část lesa od té nebezpečné, životu nebezpečné. Každý z vás byl umístěn do jedné z bran, nevěděli jste, kdo je na jaké bráně, nevěděli jste, kde vchází přítel a kde nepřítel, nevěděli jste nic, dokonce ani to, do čeho právě jdete. V jednu jedinou chvíli se ozvala siréna a Jonini otevřeli řetěz na dveřích do lesa, v tu chvíli všech jedenáct shinobi vyrazilo do lesa, vstříc svému osudu - osudu stát se Chuninem!

Toshi Takari

Biju ? Kde som to už počul.. chytil sa za hlavu, a následne uskočil pred veľkým drakom z kryštálu, bola jasné, že ho chce Takeru dostať preč od zvitku, nevyzeralo to príliš dobre, práve naopak, začínal sa ma chytať nepekný pocit, že možno to bude skutočne naposledy, čo sa s nim vidím. Keď som dopadol v podstate, ešte len na jednu nohu, započul som ako čosi podo mnou prasklo, a nechutnou rýchlosťou voči mne začali vyrastať pekne ostré kryštáli najprv sa mi podarilo vyhnúť sa, lenže akonáhle ma technika minula, z jej bočnej strany, vyrástli ďalšie, nedávali čas ani priestor v podstate na nič iné, ako sa skúšať uhýbať, čo sa mi chvíľku darilo, po chvíľke to začalo pripomínať strom, stále sa mi to zdalo rýchlejšie a rýchlejšie, v tom som pocítil ostrú bolesť, jedna z tých vetiev mi prešla priamo pod kožu na mojom pleci, a ja som ostal trčať asi sekundu vo vzduchu, okamžite som však priložil zranenú ruku na kryštál a ozvala sa slušná rana, a v tej výške ma na moment zahalil biely oblak dymu.

Keď konečne ustál, Takeru mohol sledovať abnormálne veľký shuriken, ktorý trčal v jeho kryštalickej technike, zatiaľ však len z malej časti, nohami som pevne stál na ňom, nevyužíval som ani čakru, skrátka som tam visel, na báze toho, že som bol k shurikenu pripútaný ako jeden z magnetických pólov, následne som si čupol, medzitým tá jeho kryštalická technika, ktorá pohlcovala veľký shuriken postúpila, položil som obe ruky na veľký shuriken, a následne som sa od neho odsotil priamo oproti Takerovi, čím som si zaistil skok asi tak 3 až 5 krát vyšší a dlhší než by som bol schopný predviesť. Bolo to po prví krát čo som využil techniku tohto zvolania, bol som rád, že som ju dokončil pred vstupom do arény, kde mala byť mojím esom v prípade, keď zvládnem túto druhú časť. Dopadol som tvrdo na zem, pár metrov pred svojím protivníkom, a strom ako aj draky nechal niekde za sebou. Tento kúsok ma stál dosť, povzdychol som si, a chytil som sa za rameno. Pekná technika, uznal som, aby som tam nestál len tak, už mohlo byť jasné, že nemám momentálne v pláne nič, Takeru bol voči mne nezraniteľný, jediné čo ma za každý stret s ním držalo pri živote, bolo štastie, a túžba vidieť zajtrajšok, lenže tentokrát nikto nepríde, preblesklo mi pred očami. Usmial som sa, vyzeralo to tak trošku bláznivo, pretože napriek tej myšlienke, som chytil kunai, druhou rukou a povedal... tak pokračujeme ? To predsa chcete, následne som mal už na tvári opäť svoj typický neutrálny výraz, a celý doráňaný som čakal čo príde ďalej, snažiac sa nájsť nejaké východisko, okrem zvitku, ktorý bol teraz nedostupným.

Lavi Hyūga

BYAKUGAN! ozval sa môj hlas, nachádzal som sa približne v strede oného celého lesa, nikde naokolo som doteraz nič nevidel, aj keď som mal nepríjemný pocit, že sa niečo deje. Uchopil som jednou rukou zvitok, a otvoril som ho, následne som vedel kam mám ísť, a čo mám robiť. Po istej chvíľke ktorú som strávil behom, po vetvách stromov, som mieril k miestu kde sa pre mňa mala skúška končiť, a ako som si myslel, neďaleko od onoho miesta, som našiel aj ju. Zoskočil som dole zo stromu, a kráčal pomaly vpred, sedela pri kmeni stromu, akoby na niečo čakala. Uškrnul som sa, a vystúpil popri stromu pri nej, .... pozerám, že niekoho táto skúška dosť nudí, však Keiko. Mal som dotrhané oblečenie, popálené končeky šiat, a pár škrabancov, a odrenín na tele, ale napriek tomu to nebolo nič vážne.

Nichiro Akuma
Nichiro len skúmal, čo sa deje. Nechcel síce urobiť to, čo ide urobiť, ale bol presvedčený že to bude to najlepšie, čo môže urobiť.
"Nichi? Si si tým istý? Sám síce viem, že už nám moc chakry nezostáva, ale týmto zahodíš všetky šance stať sa Chuuninom, si si tým naozaj istý? Nevyskúšame to ešte raz?" Norio nesúhlasil moc s Nichirovým rozhodnutím, no Nichiro sa obával skôr toho, že vtedy už nebude schopný ani prečítať zvitok, a preto by bolo lepšie urobiť to, kým ešte nejakú chakru má. Následovne sa Nichiro pozrel na nukenina, ktorý sa zjavil na druhej strane. Mierne sa pousmial, pretože vedel že už s tým nič neurobí. Vytiahol zvitok, ktorý mal pri sebe, ale predtým, než ho otvoril tak začal rozprávať.
"Bolo mi cťou... Vlastne nie nebolo. Si silný oponent, ale nevyzeráš že máš nejaký cieľ. A s tvojou povahou budeš aj tak najužitočnejší vo väzení, mám pocit. Zbohom, neznámy nukenin s bublinami..." Pošeptal, a v tom momente otvoril svoj zvitok.

Keiko Lysea

Ještě chvilku jsem škádlila Kuppura s chutnými lístky, ale nakonec toho nechala a dala mu ho blíže k puse, aby se mohl najíst, můj žaludek se také ozval a to dost hlasitě, zřejmě chtěl taky jídlo, takže jsem si jen občasně dala do pusy jednu bobuli, abych tak alespoň na chvilku utišila protestování svého břicha. Co myslíš Ame? Kolik lidí už prošlo do další zkoušky? Řekla bych, že zatím nikdo z těch co známe. Snad jsou všichni v pořádku, já jsem už unavená z toho věčného běhání... Bylo by nebezpečné tady usnout, ale co uděláme s tím svitkem? Necháme ho tady, třeba se ještě někomu bude hodit...Kdo ví... Je vážně vtipné, že i přesto čím jsme si prošly, to tady vzdáváš...Trochu mi to k tobě nesedí, ale jak myslíš. Uvědomila jsem si totiž, že kdybych šla dále, zraním jen ty, které mám ráda a to nechci, ostatně... Zvedla jsem hlavu k nebi a na chvilku zavřela oči, byla jsem ráda, že jsem vyvázla živá a že jsem došla alespoň sem, i když do další zkoušky jsem nemohla, možná jsem tím klesla u Shinigamiho, ale nedalo se nic dělat. Pochybuji o tom, že bych se dokázala postavit sama proti někomu z těch čtyř, určitě budou silní a přinejmenším každého z nich alespoň trochu znám, rozhodně je nechci nějak podrazit, takže asi proto zůstáváme... Baka! Ame si šla cosi mumlat do koutku mé mysli, nesouhlasila se mnou, ale nehodlala svůj názor vykřikovat nahlas, protože bych mohla vzbudit pozornost a ještě by se tu na mě seběhl nějaký nukenin, ještě dobrých pár minut jsem seděla na studené zemi, na nohou měla položeného Kuppura, který si vychutnával listy a plody, které jsem mu přinesla, byla jsem ráda, že alespoň někdo se má dobře.

Najednou jsem uslyšela známý hlas, široce jsem se usmála a otočila hlavu na Laviho, v tu chvíli mi ale úsměv zmizel a nahradil ho vyděšený výraz. Lavi-kun! Králíčka jsem ze sebe opatrně sundala a položila ho na chvilku na zem, rozeběhla jsem se proti Lavimu a skončila mu zavěšená okolo krku, spíše jsem ho objímala, protože vypadal, že musel bojovat a já při tom nemohla být. Promiň mi to, měla jsem jít s tebou, nestalo by se nic takového... Šeptla jsem posmutněle, ale poté se od něj odtrhla a prohlížela si škrábance a různě dotrhané oblečení, které na Lavim už jen viselo. Hlavně, že jsem ti říkala dávej si na sebe pozor, bože ty jsi takový Baka! Moje pěst přistála Lavimu na temeni hlavy, byla to jen malá rána, protože jsem na něj byla trochu naštvaná, ale vážný výraz mi nevydržel dlouho a musela jsem se začít hlasitě smát. Ale jsem ráda, že tě vidím živého Lavi-kun... Šťastně jsem se pousmála a vrátila se zkontrolovat nožku Kuppura, která už vypadala lépe než předtím, takže kus mého pláště, který byl okolí ní obvázaný už nebyl potřeba. Tak Kuppuru, tady naše společná cesta končí, nemůžu si tě vzít do Temné Říše, takže snad se budeš mít dobře a nevyváděj žádné hlouposti! Černého králíka jsem opatrně položila pod jeden nižší keř, přičemž jsem ho naposledy pohladila a přešla opět k Lavimu. Tak jak si si vedl? U mě celkem zábava, mám oba svitky, ale nevím co s nimi, nechci postoupit, takže je mám zbytečně... Usmála jsem se a opřela se o strom, u kterého jsem ještě před chvílí seděla, měla jsem ještě dost času, takže jsem si chtěla užít ještě chvilku v tomhle zvláštním lese...

Kuzuri Yuki

Hmm... nyní jsem ve výhodě.Předpokládám, že je vyčerpaný, přeci jen to byla technika ranku A a to se jen tak nepoddá.Mám šanci zaútočit, ale když to udělám, může to zkončit tak, že tu budeme oba se štítem a tygrem, co běhá okolo.No není to otrava?Ten člověk, ať už je kdokoliv, dokáže pořádně pozlobit.Nikdy bych neřekl, že se ostatním můžu jevit takto.To že jsem byl zatím v úkrytu pro mne znamenalo jistou výhodu, a to že mohu tvořit pečetě podle své libosti.Hyōton: Haryū Moko řekl jsem, po tom co jsem složil pečetě a kousek od druhého Kuzuriho se vytvořil ledový tygr, s úmyslem ho oslabit, nebo zničit techniku, která už tak byl poničená a slabá z napadání mé obrany.

Lavi Hyūga

Eh? Keď mi skočila okolo krku, trochu ma to vyviedlo z miery, pretože som stále trčal v onom lese, kde som mal pocit, že mi niečo neustále sleduje chrbát. Som v poriadku, o mňa si predsa nemusíš robiť starosti, povedal som pokojným hlasom a potom som sa chvíľku rozhliadal akoby som sa chcel ubezpečiť, že je všetko v poriadku a sme tu v bezpečí, medzitým sa Keiko aspoň rozlúčila s tím svojím králikom. Tak to otvor, potrebujeme sa dostať k sopke, je tam východ, podotkol som sebaisto, z toho mohlo byť jasné, že aj ja som svoju skúšku úspešne zvládol. Predtým som ti už raz povedal, skús myslieť trošku viac na seba, vidíš ako mi to prospieva, dokonca som nechal Sayu Uchihu žiť, ... začo môžeš asi ty, máš na mňa príliš, ... dobrý alebo možno zlý vplyv, čas ukáže, však ? uškrnul som sa, na ňu pri tej rečníckej otázke ktorú som viac menej položil sám sebe alebo len tak do vzduchu.

Keiko Lysea

Ale já nech- Nedořekla jsem, protože v tu chvíli se opět ozval Lavi, jeho slova jakoby mi rozsvítila v hlavě nebo spíše jen odkryla tu část, která byla hluboko uvnitř mě, Ame se na tváři zjevil spokojený výraz, přičemž hlavou kývala na souhlas, že je to v pořádku, co si teď myslím, i když to byl úplně opačný názor, než který jsem měla před chvílí. Lavi-kun...Arigato... Usmála jsem se a rozprostřela oba svitky před sebe, Lavi měl pravdu, dokončení téhle zkoušky se odehrávalo přímo v kráteru sopky, kam se mi však vůbec nechtělo, protože bůh ví, jestli ten svitek náhodou nekecá. Tak fajn! Poskočila jsem si z jedné nohy na druhou, chytla Laviho za rukáv a rozeběhla se s ním přímo nahoru k sopce, odkud už jsem pár metrů cítila to teplo, které sálalo z lávy dole. Pfuu doufám, že ze mě zase nebude pečená Keiko, jako tomu bylo v Chrámu Ohně, ale tak co... Zašklebila jsem se, přičemž jsem stála na kraji propasti, tedy alespoň tak jsem to teď nazvala, protože se mi to vůbec nelíbilo, křečovitě jsem sevřela Laviho ruku, přičemž se mu naposledy zadívala do očí a v tu chvíli udělala krok dopředu, tudíž jsem začala padat a padat a padat kamsi do sopky společně s Lavim, kterého jsem nehodlala pustit, hold to měl se mnou těžké, ale už byl asi zvyklý, takže jsem se jen modlila za nás oba, aby tahle výprava do útrob zpropadené sopky skončila dobře a my vyvázli živí...

GM

Ty ani zdaleka netušíš co já ve skutečnosti chci Toshi- řekl Takeru a pousmál se, všechny jeho krystalové výtvory se aktuálně rozpadly pouze na jemný prášek všude okolo, muselo to být zhruba až do desetimetrových dálek Celý tenhle souboj je pouze jedna velká zkouška, a zatím se ti daří, musím uznat, že měl Shishō pravdu s tím tě vyvolit.. dodal Takeru a v jeho hlase znělo stále větší a větší odhodlání, ani zdaleka si netušil, co má v plánu ale věděl si, že to rozhodně nebude vůbec nic příjemného Děkuji.. odpověděl úsměvně Takeru a zadíval se svýma tmavýma očima na menší ránu na rameni, kterou na Toshim jeho technika zanechala, přitom se stále pousmíval a pozoroval, jak se Toshiho pohyby pomalu ale jistě mění na trhavější a trhavější. Pomalu si stoupnul ze své židle, na kterou si před několika sekundami opět sednul a mírně se oprášil A je s tebou konec Toshi, za několik málo sekund se nebudeš moci pohybovat, jak smutné, že? Škoda, že ta jedna jediná hloupá ranka od mého krystalového stromu do tvého těla uvolnila velké množství nanokrystalů, které aktuálně paralyzují tvojí nervovou soustavu v těle... a nakonec, až se nebudeš moci vůbec pohnout konečně dokončím to, co jsem započal- řekl Takeru usměvavě, židla za ním se mezitím pomalu, avšak jistě začala rozpadat též na stejný prach jako jeho ostatní techniky.


Já se tak jednoduše nevzdám! Ostatně by jsi to mohl tušit, přece si moje druhé já! vykřikl ten druhý Kuzuri, v sekundě se tvoje obrana rozpadla kvůli tomu, jak na ní tygr neustále útočil a též kvůli tomu, že si teď chakru, kterou si dával na stabilitu obrany dal do techniky tygra, aktuálně jsi na tom byl s chakrou o něco lépe, ale to pouze kvůli tomu, že ten druhý Kuzuri použil techniku Kaze no Yaiba, což ho připravilo o nechtěné větší množství chakry, než původně plánoval. Tygr se v mžiku času, kdy jsi ty vypustil toho svého tygra přemístil před toho druhého Kuzuriho a hodlal do chránit, nedopadlo to však příliš dobře, protože nátlakem na chakru se ihned po několikasekundovém souboji mezi tygry ten, který patřil druhém Kuzurimu doslova rozpadl pouze na sníh a led, i ten tvůj však utrpěl jistá poškození, přece jen nemohl přece vyváznout tak jednoduše když bojoval proti někomu stejně silnému jako on sám. Ten druhý Kuzuri se pouze pousmál a začal skládat pečetě, jeho chakra aktuálně byla vskutku velice malá, ale i přes to měl ještě na několik C-rank technik a nebo alespoň na jednu B-rank techniku, s těžkostmi vyřknul Suiton: Mizurappa! a z úst mu vyletěla vlna vody, kterou ihned pokropil toho lva, to by nebylo nic extra, ve stejnou chvíli, kdy se to však dotklo těla lva začala voda mrznout a tím pádem tělo lva doslova paralyzovala, protože zamrzla právě na něm a tím pádem se lev nemohl hýbat, teď je to jeden proti jednomu.


Potom, co jste se konečně na úpatí kráteru sopky rozhodli skočit jste cítili, jak na vás dopadá to teplo, ten teplý vzduch sálající z jícnu sopky. Čím více jste se přibližovali k té lávě, tím horší pocit jste z toho měli, jestli jste vůbec udělali dobře vzhledem k tomu, že to rozhodně nevypadalo až příliš pozitivně a najednou to bylo tady. Blížili jste se k lávě až jste dorazili až k ní, proletěly jste lávou jako kdyby to byla pouze nějaká neforemná hmota a uviděli jste pod sebou obrovský komplex, respektive místnost. Hmota, kterou jste proletěli spomalila váš pád, přišlo vám to, jako kdyby jste skákali maximálně z nějakých tří až pěti metrů, což pro shinobiho byla klasicka, dopadli jste pevnýma nohama na zem a rozhlédli jste se okolo sebe, viděli jste tam Mifuneho, Noctise i Snowa, všichni tři koukali ven skrze obrovské sklo na jedné z mnoha stěn této sopky. Jakmile jste se tam objevili, ihned k vám přišel jeden z Joninů, kteří v místnosti hlídali a zkontroloval vás Gratulujeme- oficialně jste prošli druhou zkouškou. Můžete se přidat k vašemu příteli, který již zkoušku dokončil jako první... promluvili hlubokým hlasem všichni tři muži a ukázal směrem na další místnost, jakmile jste tam vešli, všimli jste si Shirobeie sedícího na něčem jako křeslo.

Kuzuri Yuki

Hmm... přeci jen to zkončilo jinak, než jsem předpokládal.Chakru ještě nějakou mám, a tak ji přece nebudu nepoužívat. Moje situace byla podobná, jako ta jeho, avšak pokud by se mi podařilo, nějak ho na chvíli vyrušit ze soustředění. Mohl bych mu zasadit přímou ránu.Jeho led se stále nacházel pod mýma nohama, ale to nebyla až zas taková nevýhoda, když bych vložil chakru do mých nohou. Boj co tu byl byl už jen o vyrušování technik protivníka a následnému odpadnutí nedostatkem sil.Vypadalo to, že to bude na dlouho, teď když každá rána může být zblokována jinou technikou, avšak já nevěděl, jestli nemá ten druhý ještě něco v záloze...Měl jsem chakru tak maximálně na dvě B techniky a byl jsem si toho vědom, když bych však použil něco víc, končím.Nemohl jsem vytvořit ledového tygra, jelikož by byl znegován Suitonem, tak jako ten minulý,avšak zároveň používat suiton nemělo cenu..ikdyž... Hyōton: Tsumetai Kaze.Na to se okolo druhého Kuzuriho vytvořila velká sněhová bouře.Nemohl v ní moc vidět, jelikož by mu ledové kousky poškodily oči.Já sám jsem vyskočil do vzduchu a začal provádět techniku, kterou jsem poslal směrem k protivníkovi, který byl z části oslepen mou technikou.Suiton: Mizurappa.Z mé pusy vylétl proud vody, přesně tam, kde můj protivník stál a zahltil jeho a celé okolí vodou...To, jak voda vlétla do mé původní techniky udělalo to, že z části na povrchu zkrystalizovala a vytvořila tak mířenou bombu,ve které uvnitř byla voda.

Toshi Takari

Zadíval som sa na svoje rameno, nemohol som povedať, že by som cítil nejakú veľkú bolesť, hoci by som podľa jeho slov asi mal. Snažil som sa spomenúť si či som bol niekedy tejto technike už vystavený, ale nevedel som sa v tom už príliš orientovať. Takže tak to teda mám skončiť ? Ako kryštálová socha na rozbitie ? zamyslel som sa vyčerpaný pohľad som venoval priamo do očí Takera, ktoré som bohužial poznal príliš dobre. Ilúzia či skutočnosť, prestáva sa mi to páčiť, možno by som... si mohol chvíľku odpočinúť, myšlienka prišla sama od seba, cítil som sa vyčerpane, predsa len bola to riadna záťaž už predtým než Takeru prišiel.

Toshi, musíš to rychle ukončit, čím déle tady zůstáváme, tím déle jsme v nebezpečí, musíš ho zabít, jinak se odsud nedostaneme...
...tohle je teprve první úroveň, donutil si ho uvolnit druhou... Aktuálně jsi stále ve snu, jen předtím si snil ve snu...
...Škoda, rmoutí mne, že musím zabít někoho tak schopného jako tebe...
...Sen je velice zvláštní věc, může být krásný, může být krutý... může být jednoduše takový, jaký si ho vysníš...
...Yugen Hijutsu: Kyōtei Sōzō: Kōseinō Kurongae...
...Celý tenhle souboj je pouze jedna velká zkouška, a zatím se ti daří...

Pomaly sa mi zatvárali oči, cítil som ako moje telo drevenie na mieste, a hlavou mi neustále prechádzali útržky rozhovorov s mojim protivníkom, ktorým nebol Takeru Takahashi, a nebol ním ani Shiroi Nayoko, bojoval som po celý ten čas sám proti sebe, a svojím snom vo svojej vlastnej hlave. Začalo mi to dávať zmysel, nechcel som už spať ani byť hore, ale ešte viac som nechcel zomrieť, muselo predsa existovať nejaké východisko. Som v koncoch, ako mám poraziť vlastnú hlavu ?! Nikdy by som sa predsa nenechal zabiť, takže sa musím prebrať, nikdy som vo svojich snoch nezomrel, vždy som sa prebudil tesne predtým ako sa to stalo, tak to Shiroi povedal, je teda istá možnosť, že teraz je tá najväčšia šanca sa prebrať ? Možno jediná... verím v to, že je to sen, nemám inú možnosť... Posledná pečať... sotva som bol schopný pohnúť rukami ale predsa sa mi podarilo dať ich do pečate, to však bolo tak všetko, pretože moje telo sa už ďalej odmietlo pohnúť čo i len o milimeter.

Keiko Lysea

,,Asi to byl blbý nápad, au au au..." ,,Keiko! Ty jsi vážně Baka! Doufej, že nás to neuškvaří!" ,,Tak snad ne..." ,,Jestli jo, tak tě z-" ,,To bys neudělala!" ,,O co že jo?" ,,Obě bychom totiž byly už dávno mrtvé..." ,,Tse, příště mi nekaž náladu!" ,,Hai!" Už jsem byla možná takový metr od lávy, musela jsem zavřít oči, protože jsem nechtěla vidět to, jak mě to tam zpopelní, navíc to nepříjemné teplo, které mi tu snad začalo tavit i kosti v těle, mi moc na jistotě nepřidávalo, ale nic takového se nedělo, spíše jsem proletěla lávou a dopadla do jakési místnosti. Uhm? Byla moje jediná reakce po dopadu, ta rádoby láva mi spíše teď připomínala modelínu, která mi zabezpečila pád na obě nohy bez toho, abych si je zlámala, což by mě ani při mém štěstí nepřekvapilo, zkontrolovala jsem ještě Laviho a poté už jen s nechápavým výrazem otáčela hlavu na všechny strany, kde uviděla i Noctise a ty dva další. Fíha! Dáme si to ještě jednou! Radostně jsem vykřikla, přičemž si trochu poskočila, nestala se ze mě připálená Keiko, takže jsem měla důvod být šťastná, jakmile nám bylo oznámeno, že jsme úspěšně prošli druhou zkouškou, tak jsem se jen uklonila a se širokým úsměvem, který možná až trochu naháněl hrůzu, jsem se vydala do druhé místnosti, kde už čekal ten záhadný shinobi. Sate! Zvedla jsem ruku na pozdrav a mile se zašklebila, ten kluk vypadal zvláštně, byl to snad první člověk, kterého jsem na těchto zkouškách neznala a snad ani znát nechtěla, moc se mi nelíbil a navíc jsem z něj měla divný pocit. Raději jsem se ho ignorovala a prohlédla si Laviho zranění, která nebyla zase tak hrozná, takže jsem si o něj nemusela dělat starosti, začínala jsem mít žízeň a pocit hladu se mi také opět vracel, vytáhla jsem si z tašky jednu svojí láhev s vodou, která byla rozhodně pitná, mě nepříjemný pokus Ame to jen dosvědčil a trochu se z ní napila. I když trochu bylo jaksi slabé slovo, protože jsem do sebe kopla asi polovinu láhve, jenže když člověk celý den nepil, tak je to znát. Lavi-kun chceš taky? Mám ještě jednu, takže ti jí můžu dát... Usmála jsem se a vytáhla druhou láhev, která nebyla extra velká, ale jako nouzovka stačila, vtiskla jsem jí Lavimu do ruky, jelikož by určitě zase protestoval, že on pít nepotřebuje a takové ty jeho řeči, které jsem neměla moc ráda, protože i on byl jen člověk. A žádné protestování Lavi-kun! Mrkla jsem na Laviho a sesunula se podél zdi na zem, kde relaxovala a trochu nabrala sílu, protože to neustálé běhání sem a tam mi moc nesvědčilo, když už jsem chtěla na chvilku zavřít oči, uslyšela jsem příjemný hlas Tatsuki. Tsuki-chan! Takže si taky prošla? Díky bohu, ale...kde je Saya-chan? Zeptala jsem se, protože ty dvě jsem nikdy neviděla rozdělené, takže se něco muselo pokazit, i když z předchozí věty Laviho, kdy říkal, že nechal Sayu žít jsem věděla, že mrtvá určitě nebude, pohybem ruky jsem hodila svojí poloprázdnou flašku směrem k Tatsuki. Snad ti to postačí Tsuki-chan, je to pitná voda, takže ti nic neudělá, nevypadáš totiž zrovna nejlépe... Mile jsem se pousmála a zavřela oči, nespala jsem, jen toho na mě spíše už bylo trochu moc na jeden den, takže jsem se krátkému odpočinku nijak nestranila...

Lavi Hyūga

Prehliadol som si Shirobeia, nepozdravil som ako to spravila Keiko, v podstate som nejavil žiadny väčší záujem, o nikoho v miestnosti, aj keď som aspoň venoval pohľad rešpektu trom vodcom troch najväčších ríš tohoto sveta. Prijal som vodu od Keiko bez námietok, čo mohlo byť až divné, ale mal som príšerný smäd, ktorý ma spaľoval už nejakú tú hodinu. Keď nám konečne dali medici pokoj, a presvedčili sa, že nám vôbec nič nieje, posadil som sa ku kamennému múru na zemi, a pozoroval miesto, odkiaľ sme prišli, netrvalo to ani 5 minút a objavila sa tam Tatsuki Hantazu, bola sama, čo znamenalo, buďto, že Sayii pomohla, alebo tam ostala ležať mŕtva, ale podľa výrazu jej tváre by som si skôr tipol to prvé. Isteže jej pomohla, myslím, že toto dievča skrýva asi najviac zo všetkých, prešla druhou skúškou, napriek tomu o nej mnohí z nás nič netušia, až nato, že je z klanu Temnej Ríše.. prejdú len piati, takže ktovie ako sa volá ten posledný.

Saya Uchiha

Koukala jsem se na nee-chan beze slov.Viděla jsem jak se trápí a za to jsem se nenáviděla.V hlavě jsem sylšela Laviho hlas jak říká že nakonec všechny zklamu. Poamlu ale jistě jsem si uvědomovala že je to možná i pravda. Ale když jsem již viděla že je Tatsuki unavená stáhla jsem ji na ruku. ,,Dost,nee-chan.Potřebuješ aspoň trochu síly aby jsi mohla pokračovat." pokusila jsem se posadit. No když se mi to povedlo koukla jsem se na svitek který mi ležel u nohy.
,,Pro mě tady zkouška končí.Ale ty musíš jít dál" usmála jsem se na Tatsuki a svá slova myslela vážně. ,,Jsi mnohem lepším shinobim než já.Tak jdi a dokaž to.Svět tam venku čeká na to až se ukážeš" chtěla jsem ji ještě trochu podpořit v tom úsilí.Viděla jsem na ní že musela i ona mít těžký boj i když se to odrazilo jen na její chakre.
Ale i tak jsem na ni byla hrdá. Přála jsem si abych s ní mohla pokračovat ale nebyla jsem toho schopna. Moje tělo na tom bylo dosti špatně takže jsem mohla být ráda že mi nee-chan alespoň pomohla v tom abych dokázala chodit.Nemohla jsem dělat pečetě,nemohla jsem nee-chan bránit tak jak jsem si přecevzala. Za dlouhou dobu jsem se cítila opravdu bezmocná a nepotřebná.
Připadalo mi že jsem jen zátěží která by měla zůstat mimo dění.Neměla bych nikoho zdržovat. Zadívala jsem se nee-chan dlouze do očí a usmála se.
,,Nee-chan,jen bych tě zpomalovala.Jdi tam kam jít máš a neohlížej se.Neboj se,já to nějak zvládnu" kývla jsem na ní hlavou a doufala že mě poslechne.

Saya Uchiha

Nechala jsem si pomoci abych mohla vstát a pak jsem pohlédla na svitek na zemi.,,Za vše ti děkuji nee-chan.Mohla by jsi mi podat ten svitek? " požádala jsem klon Tatsuki. Byla jen jediná možnost jak to mít vše za sebou a to otevřít onen svitek na zemi. Jakmile bych jej otevřela vše by pro mě znočilo. Nebudu žádnou přítěží pro njikoho a prostě se snad objevím na místě kde by se o mě postarali.
Jen jsem čekala jestli to klon udělá aby měli všichni klid. V hlavě mi stále kolovali slova Laviho .Slova která mne zasáhla příliš hluboko. Ale co když měl vlastně pravdu? potřebovala jsem nad tím uvažovat někde v klidu a o samotě. V téhle zkoušce toho na mě bylo příliš.
Stále jsem si ovšem myslela že Lavi není v nitru duše takový jak se chová. Prostě mi to k němu tak nějak nesedělo.Netušila jsem co je příčinou jeho chování a ani jsem to vidět nechtěla ale měla jsem pro to jakési pochopení.
Nemohla jsem také přestat myslet na to co asi dělá pravá Tatsuki a všichni které jsem znala. Jak se jim asi daří? No byla jsem si jistá že jsou na tom lépe než li já a to mě těšilo i hřálo u srdce jako nic jiného na světě.

GM

Ksó! vykřikl ten druhý Kuzuri když si okolo něj utvořil něco jako bouřku a mírně ustoupil dozadu, ne však z vlastní vůle nýbrž proto, že už neměl sílu ani na to, aby odolávat tažné síle toho větru, který bouře způsobovala, tím jeho tělo celkem dostatečně ztrácelo s každou další sekundou v ledové bouři na rovnováze, proto není divu, že Mizurappa, kterou si použil druhého Kuzuriho doslova odsotila až na takové úrovni, že doslova odletěl a spadl na záda, obě dvě tvé techniky se zrušily, a ty jsi mohl cítit jasný pokles na tvé chakře, tvé tělo bylo sem tam dokonce i někde zraněné, ale vypadá to, že se ti nakonec podařilo obhájit titul toho silnějšího a vyhrál si nad druhým Kuzurim, přičemž si ho ani nemusel zabíjet, prakticky ti v tom dostatečně pomohl on sám vzhledem k tomu, že používal techniky které jsou celkem dostatečně solidně náročné na chakru Eh- Takže to nakonec vypadá, že si přece jen o něco málo lepší než já... ale nebuď z toho moc nafoukaný, však já se příští rok do třetího kola dostanu za každou cenu, nebudu přece zastávat za svým vlastním druhým já, ne? řekl ten druhý Kuzuri a na jeho tváři se zjevil úsměv, pravděpodobně už pochopil, že nebude všechno pouze o soubojích a neustálých porovnáních schopností, protože i přes to, že jeho schopnosti předčily v některých ohledech byl nakonec poražen Vem si ten svitek a jdi obhájit ještě tam venku u tebe ve světě, že nejsi žádný troškař, rozhodně si to zasloužíš... a já se mezitím nějak zkusím doplazit k místu, kde je druhý svitek, přece tak jednoduše neprohraju! dodal ještě druhý Kuzuri úsměvně a to už ti podával svitek. Jakmile si chytil ten druhý svitek do rukou, tak si upadl do bezvědomí, nemohl si vědět, kolik času to bylo mezi tím, co si upadl do bezvědomí, nicméně si se probudil v mlze a jezírko tam nebylo, bylo to snad celé pouze jeden obrovský sen? Možná ano a možná ne, jedna věc však byla jistá, aktuálně si v rukách třímal oba dva svitky, takže ať to nakonec bylo cokoliv, svůj úček to splnilo.

Hudba:

Jaká škoda Toshi, teď se tvé tělo nemůže pohnout... nemůžeš se bránit, nemůžeš vlastně- vůbec nic! řekl Takeru a pousmál se, pomalým, avšak celkem jistým krokem si to mířil směrem k tobě, postavil se k tobě čelem a zadíval se ti přímo do očí, mohl si z nich toho vyčíst celkem dost, celkově to bylo zvláštní, tohle bylo snad úplně poprvé, co si měl pocit, že v těch očích nevidíš touhu po tvé smrti, nýbrž něco celkem dostatečně jiného, neuměl si však idetinfikovat, co se v nich skrývá. Takeru se přiblížil ještě víc, v tu chvíli se mu v ruce utvořilo něco jako menší kopí z bílého krystalu, ve stejnou chvíli se stalo něco, čemu si vůbec nerozuměl, aktuálně si už byl víc než dostatečně zmatený, tohle všechno bylo pouze jako jeden velký sen. Přímo před tvýma očima se zformoval jen tak z ničeho nic Shiroi, v rukách držel dva Shurikeny, které hodil směrem k tobě a tím pádem i k Takerovi, dřív, než k vám však shuriken doletěl, tak zkrystalizoval aniž by se Takeru otočil, v závěsu za nimi letěly ještě dva jako Kage Shuriken, tyto dva však Takeru vykryl za pomocí krystalového kopí jako by to prakticky čekal Už jsem zde na tebe čekal, musím uznat, že to byla opravdu celkem práce tě sem vylákat, ale nakonec se povedlo... Shiroi. promluvil Takeru a pousmál se, shurikeny dopadly na zem a krystalové kopí se rozpadlo na prášek Uhni! Přikazuji ti to! Si pouhá iluze mnou vytvořená! vykřikl Shiroi, po několika sekundách si si však všimnul podivného obličeje Přesně tak, nakolik si vytvořil iluzi útoku Akatsuki, já nejsem tvá iluze. Nečekal jsem, že mistra iluzí přelstím, ale očividně se tak stalo... dodal Takeru a pousmál se, v tu chvíli se Shiroi rozeběhl směrem ke svému mrtvému tělu To nemá smysl, oddělil jsem tvé tělo od toho světa už dávno, už neutečeš, Shiroi dodal Takeru usměvavě Mě nemůžeš porazit v mém vlastním světě hlupáku! Stále jsem stvořitelem iluze já! vykřikl Shiroi a poskládal jednu pečeť, v tu chvíli se krystalová kopule rozpadla, než však Shiroi stihl cokoli udělat, jeho tělo obalil neprůstupný krystal, který se poté roztříštil i s tělem Shiroie, svět okolo vás se začal rozpadat, a bylo to tu, Toshi se probudil, stál si na místě před dolem, na okraji útesu stál Takeru, byl k tobě zády Máš štěstí, kdyby jsem se nedostal do té techniky a nezabil bych Shiroie, pravděpodobně bys tam zemřel... Shiroi už léta pracuje jako dvojitý agent pro Akatsuki, ironie že měl odstranit právě tebe, Toshi Takari promluvil Takeru, poté se otočil a podíval se na něj, hodil mu svitek Ještě se uvidíme, Toshi Takari... A doufám, že velice brzo to již nebude za tak nepříjemných okolností jako doposud, ale prozatím se naše cesty musí rozdělit, budu doufat, že o tom, co se zde stalo pomlčíš, nechám to ale na tobě jak se rozhodneš... Pamatuj, není všechno zlato, co se třpytí dodal a přitom se zadíval na mrtvé tělo Shiroie, poté se otočil a poskládal jednu jedinou pečeť, jeho tělo se rozpadlo na milióny krystalků.

Předem upozorňuji, že tohle všechno se děje ve stejný čas! Čiže i vaše odpovědi se konají ve stejný čas, to, komu v tomto postu odpovím první stejně jako to, kdo na tento post odpovídá první na to nebude mít prakticky žádný vliv.

Kuzuri Yuki

Unavený z litého souboje jsem se s tou energií, co mi zbyla belhal na sopku, jenž se nacházela kousek od místa, kde jsem zkončil souboj s mým rivalem.Když říkal, že je moje temná stránka, představoval jsem si něco zlého, ale musel jsem uznat, že to byl možná větší dobrák než já.Záviděl jsem mu, že jeho techniky jsou na vyšší úrovni, ale to znamenalo jeho zkázu.Nevyhrál a bylo mi ho líto, přeci jen, kdyby se to samé stalo mne samému, byl bych z toho špatný...Když jsem dole na ostrově rozbaloval oba svitky, nečekal jsem, že mne jen navedou na nějaké místo, čekal jsem, že v tom bude něco víc, přesto jsem nevěděl, jestli to stíhám, nebo ne.Neměl jsem ani potuchy, jestli je ještě volné místo, k postupu do dalšího kola, ale mervomocí jsem se do něj chtěl dostat...A bylo to tady.Stál jsem u kráteru sopky, ve které bublala láva a stoupal z ní kouř.Dělalo se mi z toho horka až mdlo, jelikož jsem byl odmalička zvyklý, na stupně více pod nulou, než nad.Mam to risknout?..Nemam to riskonout?Přeci jen to mohla být past, jenže mne nic jiného nezbývalo.

Toshi Takari

Prudko som otvoril oči a rozboleli ma oči pretože som sa díval priamo oproti slnku, a tam stál Takeru Takahashi, tentokrát skutočnejší než doposiaľ, konečne som sa však dostal do obrazu, a všetko začalo dávať zmysel, teda aspoň väčšina z toho čo sa stalo. Následne ma akoby bodlo v ramene, za ktoré som sa chytil, avšak žiadnu ranu som tam nenahmatal, cítil som sa vyčerpanejší a unavenejší hoci som tu stál po celý ten čas. Asi.. to bude znieť šialene, ale.. vďaka, nech si to spravil z akéhokoľvek dôvodu, .... z dôvodu prospešného vám, poslednú časť vety som si len domyslel, rozhodne som neplánoval sa tu vyťahovať nejakým útokom, zvlášť keď to vyzeralo, že s mierom odíde, a brániť mu v tomto rozhodnutí ? Bol by som pravdepodobne najväčší idiot na zemi, ak by som si takto vypýtal vlastnú samovraždu. A aby bolo jasné, obrátil som sa Takerovi chrbtom, a vzal zo zeme svoj meč, len úbohým vystrením ruky k zemi do ktorej mi čepeľ vletela, .... týmto sa nič nemení, stále mi dlžíš dva životy, v tom čase, sa Takeru rozplynul vo vzduchu v podobe tisícky malých kryštálov, a ja som rýchlo vytiahol zvitok zeme, a rozvinul ho skrz zvitok neba, teraz som už oficiálne vedel, kam sa mám dostaviť.

Zostáva mi príliš málo času, ... pomyslel som, pričom mi pohľad padol na slnko, pohlo sa až príliš, nemal som ale poňatia ako dlho som tu len tak stál, uväznený vo vlastnej hlave. Rozbehol som sa smerom k sopke, nevšímajúc si okolitý les, premýšľajúc len o jedinom, tom čo sa momentálne stalo, hľadal som dôvod prečo ma nechal muž, ktorý mi tak dlho šiel po krku, jednoducho bezbranného odkráčať, keď to mohol celé skončiť. Čo mám povedať ostatným ? Tento Shiroi umrel vo vlastnej technike, myslím, že o tom by nikto nepochyboval....


Vážne o hlavu čo ?! Skákať do sopky ako samovrah! zvolal som z druhej strany sopky dívajúc sa na Kuzuriho. Užívateľ Hyotonu, skákajúci do žeravej lávy, povedz Kuzuri, nieje ti príliš horúco ?! kričal som s úškrnom na perách z druhej časti sopky pretože by ma inak nepočul. Vyzeral vyčerpane, ale ja som na tom nebol asi o nič lepšie. Z toho čo som povedal o skoku do sopky mu mohlo dôjsť, že aj ja som prečítal zvitok rovnako ako on, či sa mu to už páčilo alebo nie. Koľkí skočili a koľko miest zostáva ? zadíval som sa na Kuzuriho, minimálne jedno miesto voľné ostať muselo, pretože by skúšku ukončili, čo sa stane ak tam je skutočne len jedno ? Tak čo teraz ?! opýtal som sa z druhej strany.

Kuzuri Yuki

Stáli jsme oba na proti sobě já a snad můj jediný přítel.Přeci jen jsem tu správně.Pomyslel si Kuzuri, když vyděl druhého chalana přicházet k jícnu sopky.Zdravím Toshi, vypadáš že jsi vedl krutý boj.Ano, opravdu na to vypadal, avšak Kuzuri zajisté též.Snažil se sice před Toshim zamaskovat svojí únavu, ale nemělo to smysl...Teď začínal Kuzuri teprv přemýšlet nad tím, jestli postoupí.Doteď věřil tomu, že tomu tak bude, ale přeci jenom byl zaměstnaný dost dlouho a dost lidí už mohlo projít.Co teď? Co kdyby mohl projít jen jeden z nás?... Hlavou mi proudily myšlenky na nepříjemnou smrt, která mne mohla potkat, kdybych se rozhodl skočit, avšak bylo volné místo jen jedno.Toshi, příteli, nemohu si dovolit vrátit se ze zkoušek s neúspěchem.Bohužel by pak můj život neměl smysl, radši zemřít než to.Doufám že seš si stejně jako já vědom rizik, které tohle obnáší, ale rád bych to riskl.Co ty na to, řešení, jak zjistit, jestli bylo volné místo je smířit se s tím, že se tvé tělo může kdykoliv vypařit....Nechal jsem s chvilkovou odmlku a pak jsem dodal.Podtrženo sečteno, navrhuji společný skok dolů.Jestli jsou volná místa, projdeme,avšak jestli ne, budeme se nejspíš jeden z nás muset smířit se smrtí toho druhého.Při poslední větě se mi rozklepaly ústa.Nemohl jsem snést pomyšlení na to, že by někdo z nás zemřel tak ošklivou a bolestivou smrtí.Příčilo se mi to, ale jiné řešení jsem neměl.

Toshi Takari

Moc si nemysli, stále sa ťa predsa môžem pokúsiť prizabiť nie ? uškrnul som sa. Ale jedno musím uznať, boja mám až po krk, vážne pochybujem, že by nás nechali zomrieť, predsa len, by to bolo trafené, prikývol som teda na súhlas, a presvedčený, o tom, že to určite prežijeme aj keď následky, ktoré nám možno vynesie porušenie pravidla o postupe nemusia byť zrovna príjemné, skočil som dolu priamo do onej lávy, v tom istom okamihu, nasledoval môj pohyb aj Kuzuri. Tesne pred koncom som zavrel, oči či pocítim to teplo alebo je to len ďalšia ilúzia, tentokrát horiacej lávy.

GM

Jakmile jste skočili do sopky, tak jste ucítili zvláštní pocit, láva pod vámi jako kdyby ztuhla, přitom jste však cítili bezpečný a relativně bezbolestný dopad, očividně není vstup do dalšího kola zkoušek přístupný oběma, budete muset jeden druhého porazit proto, aby se jeden mohl dostat do dalšího kola. Láva stvrdla a změnila se na celkem pevnou horninu, nad vámi se tyčil kráter, který tvořil dokonalou arénu, nedalo se nahoru, nedalo se do podzemí, mohli jste pouze bojovat tváří v tvář. Jícen sopky mohl mít v průměru něco málo kolem 15 metrů, sice jste to netušili, ale aktuálně vás mohli všichni lidé uvnitř sopky pozorovat skrze stěny jícnu prakticky z druhého poschodí podzemní místnosti pod sopkou. Tento souboj rozhodne o tom, kdo se dostane do dalšího kola zkoušek, bude to závěrečná zkouška předtím, než bude druhá zkouška konečně definitivně uzavřena. Souboj začíná!

Toshi Takari

Dopadol som na zem, avšak niečo bolo inak, akoby mnou prešiel pocit, a ja som nateraz vedel, čo je potrebné spraviť, tento kúsok nám neprešiel, práve nás donútili spolu bojovať, o postup do ďalšieho kola. Predtým si vravel, že tvoj život nemá zmysel bez toho aby si postúpil, .... radšej .... umrieť, zopakoval som Kuzuriho slová a následne podotkol, vzdialený na druhom konci malej miestnosti. Nebudem nato brať ohľad, nesúcitim s tebou, a nebudem ťa šetriť som na tom totiž tak trochu podobne, prešiel som si peklom keby si si nevšimol. Dúfam, že si pripravený Kuzuri, posledná šanca vzdať sa kamarát.. uškrnul som sa, a čakal, na jeho reakciu, ak by sa rozhodol bojovať, a neustúpiť vedel som, že budem musieť dať do súboja to najlepšie čo mám, mali sme viac menej výhodu, obaja sme vedeli čoho je ten druhý schopný.

Lavi Hyūga

Máme dvoch postupujúcich ? Ironické, vzhľadom nato, že obaja sú zo svetlej ríše, pozrel som sa skrz, šanca dozvedieť sa niečo o protivníkovi ktorý prejde ďalej, nezávidím tím dvom, hoci, súboj by bol príjemnejší než tu čakať na koniec skúšky. Až to skončí, dajte vedieť, šepol som ku Keiko, a prešiel ku kreslu kde som sa posadil, a oddychoval, popri čakaní na koniec druhej skúšky.

Keiko Lysea

Celou dobu jsem měla zavřené oči a odpočívala, z toho sezení na zemi mě už pomalu začínal bolet zadek, ale byla jsem na to zvyklá, asi bych i na chvilku usnula, kdybych nezaslechla hlas Laviho. Uhm? Netušila jsem o čem to mluví, došlo mi to teprve až při pohledu skrze stěnu sopky, kde jsem uviděla Toshiho a ještě jednoho shinobiho, vypadalo to, že se schyluje k boji, což jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít, dozvědět se o protivníkovi co nejvíce informací byl vždy můj první cíl předtím, než jsem s kýmkoliv započala boj, a to že já většinou jen sbírala data a nebojovala. ,,Ame zapni očka a sleduj!" ,,Však co myslíš, že jdu asi dělat!" ,,Musíme si zapamatovat každičký detail z toho souboje, jinak by s námi mohli hezky vymetat podlahu!" ,,Tak buď ticho a taky se dívej! Tím tvým neustálým kecáním mě akorát vyrušuješ!" ,,Ach promiň." Odpověděla jsem Lavimu souhlasným kývnutím a beze slov si prohlídla oba dva úkazy ze Světlé Říše. ,,Proč lidé ze Světlé vypadají jako hromádka odpadků? Díky bohu, že jsem se narodila v Temné!" ,,Pako! Nezajímej se o vzhled, ale o schopnosti! První dojem klame, takže si dávej bacha!" ,,Toshi-kun hodně štěstí, mohla bych ti možná pomoci, jenže bych za to dostala jen vynadáno já, a tak hodná na tebe nebudu, takže držím palce a makej!" ,,Ono to ještě povzbuzuje protivníka, to se mi zdá...Keiko! Odteď je každý v téhle místnosti náš nepřítel, takže přestaň být taková miloučká a odkryj svoje pravé já!" ,,Ale Lavi-kun není nepřítel,on j-" ,,Buď už ticho radši! Ještě chvíli budeš žvanit a přísahám, že ti omlátim hlavu o stůl!" ,,Eee.." Už jsem raději byla zticha a pozorně sledovala nadcházející souboj, který mi mohl přinést spoustu nových zkušeností, které jsem si nechtěla nechat jen tak proklouznout mezi prsty...

Saya Uchiha

Koukla jsem se na klon Tatsuki a vzala si svitek do ruky. ,,Ano,bude to tak lepší.Musíš říci Tatsuki že jsem v pořádku. Řekni ji že jsem se rozhodla vzát chunniské zkoušky.Stejně bych jen překážela." usmála jsem se tak jak mi to stav dovolil a pak jsem se zadívala na ten svitek který mě dělil od ukončení oné zkoušky chunninů.Pár krát jsem jej přetočila v ruce a pak se zhluboka nadechla. Netušila jsem co se stane až to udělám ale nebála jsem se ničeho.Vzala jsem svitek za jeho konec a pomalu ale jistě jej začala otvírat až jsem jej otevřela úplně.Tady vše končí.Nee-chan,drž se prosím....Proletělo mi bleskově hlavou.

Toshi Takari

Prešla výrazne krátka chvíľka od toho, čo som sa ho opýtal či sa vzdá, mne však bolo jasné, že je aspoň z malej časti taká povaha čo ja, takže to nepripadalo v tomto prípade ani v úvahu. Nachádzali sme sa v miestnosti s priemerom nejakých chabých 15-tich metrov, nebolo tu príliš priestoru na nejaké väčšie akcie typu zvolávania, čo hralo v môj neprospech, okrem toho, to bolo aj tak asi fuk, nehodlal som svoje vyčerpanie doraziť ešte aj zvolaním Ayame. Na druhej strane, vyzeralo to, že ani Kuzuri nieje vo svojej 100%-nej forme.

Začíname... vystrel som pravú ruku pred seba, a položil dva prsty druhej ruky na svoje zápästie, z oblaku bieleho dymu okamžite vypálilo 10 Fuuma Shurikenov, ktoré rozhodne neboli žiadne hračky pre deti, rýchlosťou ktorú získali okamžite po vyvolaní z pečate na mojom zápästí, čo bol vlastne istý typ zvolávacej techniky, vďačili práve mne. Trebalo takisto podotknúť, že ich bolo dostatočne veľa nato, aby sa im vyhol len tak hocikto, spolu totiž pokryli slušne veľký priestor, a všetky sa nebezpečne blížili ku Kuzurimu, ktorý mal v podstate len 2 možnosti. Prvou bolo skúsiť sa im vyhnúť, aj keď pri takom enormnom počte, by celkom riskoval, ale nebola to absurdná úloha, viac menej som veril, že by to dokázal, a druhou bola šanca vyblokovať ich nejakou technikou, lenže pre tento prípad, som už skladal pečate v momente, ako som vypustil shurikeny, ... aj keby sa mu ich podarilo akosi zastaviť, nebude mať čas sa vysporiadať s tím čo príde okamžite po nich, potrebujem ho zraniť, ak sa to podarí je to z väčšej časti už len o tom vyčkať než ho to skolí alebo ho možno ľahšie doraziť, tak... čo spravíš Kuzuri ? pomyslel som, pri skladaní svojich pečatí.

Kuzuri Yuki

Leteli jsme vzduchem a já se vduchu modlil, aby to co jsme udělali bylo správné rozhodnutí.Dnes už jsem bojoval dost a přál si, aby to zkončilo.Avšak tak se nestalo.Jakmile mé nohy narazily na pevný podklad, bylo my jasné co se děje.Boj, mezi námi dvěma je nevyhnutelný.Nehodlal jsem se vzdávat a proto jsem jakmile Toshi domluvil začal vytvaret techniku.Chakry jsem měl pomálu a kdyby toto nevyšlo, mám už smůlu.Dodělal jsem poslední přípravu a vylétlo na mne několik fumma shurikenů. byl to hrozivý pocit. já už však dodělal svou techniku a řekl.Hyōton: Hogo Kōri no Dōmu, avšak nebylo to tak, jako obyčejně. ledová koule se tentokrát vytvořila okolo Toshiho a všech Fumma shurikenů jenž o maličkou chvíli předtím vrhnul proti mne.

Toshi Takari

Svoje pečate som prerušil, pretože moje Fuuma Shurikeny to napálili priamo do steny z ľadu, nešlo však tak celkom o stenu, túto techniku som spoznal v podstate až po pár sekundách svojej deravej pamäte. Ach... chápem, shurikeny sa zabodli priamo predo mňa, a ostali trčať v ľadovej stene, ktorá ma obklopovala. Štít, ... lepšie sadne slovo väzenie, šepol som si pre seba. Premýšľal som nad ďalším ťahom, moc mi ich nezostávalo, naviac, by bola hlúposť tú vec roztrieskať na márne kúsky, a pripraviť sa len o chakru. Zišli by sa výbušné lístky, škoda, že nám žiadne nedali, pomyslel som si rozpačito. Podišiel som ku stene, a chytil jednu z čepelí shurikeny, a potiahol ju k sebe, takže som ju vyštveral z ľadu, a vrátil sa späť aj s ním do prostriedku. Čakal som čo príde ďalej... , táto technika bola slušná, pravdepodobne by sa mi tú kopulu podarilo rozbiť po istom čase aj bez chakry, ak by ju chcel obnovovať do nekonečna, podpísal by si lístok do hrobu. Hodil som shuriken späť do steny, pred sebou, a díval sa spoza nej na Kuzuriho.

Kuzuri Yuki

Pořádně jsem si oddychl, když se shurikeny zabodaly do mé kopule. Přece jen, kdybych nějakou chvíli otálel,bylo by už pozdě.Pozoroval jsem Toshiho, skrz Ledovou stěnu, a přemýšlel nad tím, jak se mu to asi líbí.Avšak neměl jsem času nazbyt. musel jsem něco udělat, aby to mělo nějaký smysl.Avšak bohužel po tomto mém kousku jsem na tom byl z chakrou velice bledě.Na svých rukách jsem cítil chvění a bolelo mne celé tělo.Svíral se mi žaludek a dostával jsem křeče do chodidel.Na něco se snad ještě zmůžeš ne?Podporoval jsem sám sebe...Byl jsem si jistý v tom, že Nějakou tu techniku ještě zvládnu, avšak co by to mělo za smysl, kdybych pak upadl do bezvědomí.Toshi... jsi můj jediný přítel.Přesvědčoval jsem sám sebe o této skutečnosti.Nevěděl jsem, jak bych mu mohl ublížit tak, aby mne nechal jít dál, jelikož on to do posledního dechu nevzdá, stejně jako já.Hyōton: Chēn řekl jsem po složení dvou pečetí a pod Toshim vyjely tři ostnaté řetězi, každý s cílem obvinout jinou část těla a způsobit bolest jinde.První šel po nohách, tak aby Toshi nemohl v momentu překvapení uskočit,další se mu začal obmotávat kolem rukou a poslední od trupu výš.