Nokaru Uchiha

Moka nám zadala přesně všechny informace. Sice na všechno neodpověděla, ale na tuto smrtící misi se vydáme. Budeme ši hrát š Akatsukiííí a š nožíkama a š hvězdičkamaa a š ohýnkem a všichni se budem šmáát... V hrobě. Vykráčeli jsme přímo z radnice, leč jsme netušili, kam nás nohy zavedou. Venku jsme se všichni sešli. Byli jsme hezky nasazení vedle sebe, tak proč toho nevyužít. Nokaru Uchiha, jméno mé. Sice bych byl nejradši, aby misi měla Hyūga, protože má z nás nejlepší poznávací schopnosti, ale musíme si to prohlédnout všichni. Podal jsem jim svitek, ať si ho prohlédnou. To, co by nás na té mapě mělo zajímat je daná jeskyně a městečka kočovných pobudů. Já proti tomu nic nemám, jen... Ž-žádné h-hospody, prosím. A-ani žádná podobná individua, pokud bych vás mohl poprosit. Mě už v současné situaci nenapadlo nic, než se opřit o zeď a přemítat o hospodách. Skutečnost byla taková, že jsem vyčkával až si to přečtou.

Izumi Hyūga

Rozloučila jsem se s Mokou a vyšla ven za Nokarem, celou cestu jsem mlčela a po očku sledovala celou naši skupinku, fakt, že o sobě vzájemně nic nevíme mi stále hlodal v hlavě. Jsem Izumi Hyūga, těší mě. Usmála jsem se na ostatní po tom, co Nokaru domluvil a vzala si svitek, který jsem okamžitě přelétla očima. Do pouště ne. Zaúpěla jsem v duchu, protože horko jsem opravdu nesnášela stejně jako přílišnou zimu. Na sucho jsem polkla a podala svitek dál. Doufám, že moje schopnosti nepřeceňuješ, nerada bych vás pak zklamala. Podrbala jsem se ve vlasech a na tváři se mi rozzářil úsměv, to bylo hlavně díky tomu, že jsem si vzpomněla, proč má Nokaru takový strach z toho, jít do hospody.

Akihiro Uchiha

Konečně už jsme se vydali pryč z radnice. Tašku s nákupem jsem tam nechal, nechtěl jsem ostatní zdržovat. Svojí katanu a další výbavu jsem měl jako vždy u sebe, takže jsem byl připravený vyrazit. Venku se všichni začali představovat. Nejdřív jsem se šel podívat na svitek, abych si prohlédl mapu. [dirthink]Je mi úplně jedno, kudy půjdeme, hlavně abychom se tam dostali bez nějakých větších problémů.[/dirthink] Poté jsem svitek předal dalšímu a zamyslel se, jak to asi bude probíhat. Potom mi došlo, že jsem se vlastně ještě ani nepředstavil. [dirspeech]Já jsem Akihiro Uchiha, taky mě těší,[/dirspeech] řekl jsem s neutrálním výrazem. Brácha zrovna začal koktat, když vyslovil slovo "hospoda". Musel jsem se zasmát, protože vidět bráchu takhle nervózního se moc často nestává. Založil jsem si ruce na prsou a čekal, až si to přečtou i ostatní a budeme moct vyrazit.

Mokuto Takahiro

Když už jsme před radnicí byli všichni, stalo se něco, co se mi moc nelíbilo. Neměl jsem vůbec chtíč se seznámit. Do ruky se mi dostal onen svitek obsahující podrobnosti k misi. Stáhl jsem obvaz z jednoho oka a svitek si přečetl. Všichni se už představili a zřejmě to očekávali i ode mě. Nechtěl jsem si je nijak znepřátelit, tudíž mi nezbývalo nic jiného, než své jméno vyslovit. Jsem Mokuto... Svitek jsem podal dívce se jménem Seshirema. Oko jsem si znova zakryl za černý obvaz a čekal jsem, až konečně vyrazíme. Misi bych chtěl zvládnout co nejdřív, jelikož mi trochu pobolívaly oči nebo aspoň kdybychom konflikt s nepřítelem měli až večer, kdy nebude tak ostré světlo a mohl bych si z očí strhnout obvaz.

Seshirema Sanagaki

Vypočujem si všetkých. Takže, Nokaru Uchiha, Akihiro Uchiha, Izumi Hyuuga a Mokuto. V duchu si opakujem mená všetkých prítomných, aby som si ich zapamätala. Nechcem sa dožiť tej trápnej situácie, keď na niekoho budem pokrikovať "Hej ty tam!" Takže dvaja Uchihovia, jedna Hyuuga a Mokuto s previazanými očami. Možno nevidí. Čo by bolo na shinobiho dosť blbé. Moju teóriu však zaženie do úzadia to, že vidím, ako si obväz odhŕňa a študuje mapu. Po chvíli, keď mi ju podáva, prijmem ju. Prečítam si informácie, prehliadnem si fotku kunoichi, ktorú máme nájsť. Takže púšť neopúšťať, kím si nebudeme 100% istí, že je mŕtva. Spomeniem si na slová Moky. Úprimne dúfam, že žije. Lebo hľadať telo v neznámom štádiu rozkladu niekde v púšti, alebo jaskyni sa mi fakt nechce. Pri tej predstave sa mimovoľne znechutene uškrniem. Skrútim zvitok a podám ho naspäť chlapcovi menom Nokaru. Osobne mi je jedno, kto bude misiu viesť. Aj tak urobím to, čo je najvhodnejšie podľa mňa. Avšak vždy si rada vypočujem cudzí pohľad na vec. Často takýmto spôsobom padajú dobré nápady. Pomerne rýchlym tempom sa vyberiem na miesto určenia.

Nokaru Uchiha

Všichni si mapu prohlédli a dokonce se po sobě zakoukali, takže si myslím, že pamatovat si jména nebude problém. Jen doufám, že budeme sehraní, protože nesehraný tým je velký problém. Dva Uchihové, jedna Hyūga, Mokuto a dívka, kterou ani neznám. Ta dívka neřekla své jméno, ale myslím, že to tak vadit nebude. Já si myslím, že se klidně můžeme vydat, ne? Tohle by mohla být trochu detektivní práce. Já myslím, že bychom se měli stavit nejdříve v nějaké vesnici na poušti, ale nevím, jak jste na tom vy, řekl jsem a šel jsem dál, kam mě nohy vedly. Samozřejmě, že správným směrem. Na chvíli mi opět probleskla hospoda, když jsem zmínil vesnici, protože pokud tam nějaká hospoda bude... Tak se nejspíš zabiji už předem, protože nehodlám riskovat, aby mi nějaká stará baba nalila do vody jed a do ryby kdo ví co.

Izumi Hyūga

Moc slov tu nepadlo během předávání svitku, proto jsem taky mlčela a hleděla si své cesty, kdybych teď zakopla, byl by to asi pěkně velký trapas. Ta dívka se ani neobtěžovala představit se, ale jméno toho druhého muže jsem si zapamatovala a v duchu si ho pořád opakovala, aby mi nevypadlo, někdy jsem měla se jmény velký problém. Nepřipomínej pořád slovo poušť, mám z toho sucho v krku. Vysílala jsem myšlenky k osobě, která právě mluvila. Tiše jsem přemýšlela, jak tuhle cestu přežiju, opravdu se mi na poušť nechtělo, obvykle jsem se jí vyhýbala jako čert kříži, ale teď... teď jsem jít musela.

Ten se zavázanýma očima se představil, ale dívka ne. Všichni určitě čekali, že se také představí, ale ta si jen prohlédla svitek a vrátila ho zpět bratrovi. Pokrčil jsem rameny a vydal se s ostatními z města. [dirspeech]Poušť? Proč ne, mě to problém nedělá.[/dirspeech] odpověděl jsem s trochu nepřítomným výrazem. Tak detektivní práce, hm? Doufám, že nenastanou nějaké potíže. Bratrovy a Izuminy schopnosti znám, ale tamti dva jsou pro mě záhadou. No, hádám, že to nebude trvat moc dlouho a zjistím to, přeci jen je to B-rank. Hlavně doufám že není ta kunoichi mrtvá. Protože hledat bůhví kde její mrtvé tělo, bylo by téměř nemožné ji najít. Zatím jsem to nechal plavat a radši jsem si zkontroloval svojí výbavu. Jikkö jsem měl samozřejmě připevněnou na zádech. Vypadalo to, že jsem si nic nezapomněl a mám všechno.

Mokuto Takahiro

Nestaral jsem se o ostatní. Sice jsem chápal, že při úrovni této mise budu muset s nimi spolupracovat, ale zatím nemusí vědět, co za schopnosti vlastním. Vyšel jsem ihned za Seshiremou. Trochu mi zakručelo v břiše. Od té doby, co jsem přišel do města jsem ještě nejedl. Snad bude příležitost, abych si pak někde nějaké jídlo sehnal. Tahle mise bude ještě dost zajímavá....pomyslel jsem si. Taktice a dalším věcem týkající se mise jsem se moc nezabýval, tedy o misi jsem nepřemýšlel vůbec. Nechal jsem to teda na ostatních a jediné budu dělat je...řídit se jejich pokyny. Ale třeba se vše může změnit a třeba najdu nové přátele a zaplním tak prázdné místo ve svém životě.

Seshirema Sanagaki

Som rada, že sa po mojom príklade predstavili aj ostatní. Keď už sme sa všetci zoznámili, bolo by fajn, keby sme už aj niekam došli. Ostatných veľmi nepočúvam, ale pravdu povediac veľa toho ani nepovedali. Na otázku s dedinou na púšti neodpoveedám. Nemám šajnu, či vôbec na nejakú dedinu na púšti narazíme, neviem aká bude situácia. Takto teoretizovať do predu mi príde zbytočné. Ako sa hovorí, "Nehovor hop, kím si nepreskočil" a preto len vnímam súčasnú siituáciu a nejaké plány nevymýšľam. Len mám v mysli tvár tej ženy, ktorú máme nájsť. Mimovoľne mi aj napadne, ako asi môže vyzerať mŕtva, ale tie myšlienky zaháňam. Taktiež sa mi nepáči scenár, podľa ktorého by sme sa mali "zoznámiť" s Akatsuki. Ako by nás asi brali? Brali by nás ako aspoň nejakú minimánu hrozbu? Pochybujem..

Nokaru Uchiha

Taková nuda... Všichni jsme tápali jako nějací otroci v jednom směru a ani jsme si nepromluvili. Začínal jsem mít žízeň, ale raději to vydržím, protože by cesta mohla být značně dlouhá. Při pomyšlení na to, kde je ta ztracená kunoichi jsem prostě dostával velký nával žízně. Ale když jsem se pookouknul po ostatních, došlo mi, že mají také nejspíš žízeň. Zvlášť Izu-chan. Možná bychom si menší přestávku udělat mohli, takže zase já budu muset připomínat to, aby si všichni vzali pití. Ehm... Je tady jedna flaštička vody pro každého. Vemte si ji a napijte se, až bude potřeba, připomněl jsem a pokračoval dál v neúprosné cestě za Akatsuki a za tou kunoichi. Ostatně, možná to bude jako jít na smrt, ale to jsem si říkal i minule. V takovém počtu obvykle na síle nezáleží, ale na tom, jak budeme spolupracovat. Protože spolupráce je daleko důležitější než jeden silný ninja. Tedy pokud z nich nejsou všichni neschopáci, ale my bychom to zvládnout měli. Každý z nás tu má jiné schopnosti až na bráchu, s tím jsme skoro totožní. Inu, počkám si.