Nokaru Uchiha

Bylo vidět, že se mnou zrovna dvakrát nejspíš nesouhlasila, ale to byl detail. Nakonec se rozhodla pro samou volbu, jakou jsem vybral já. Ale nejsem si jist, že konám dobře. To už přenechám náhodě a štěstí. Pak mi ukázala směr, za kterým jsem se měl vydat. Dobře, díky... A hodně štěstí, Izu-chan. Řekl jsem jí a poté jsem se na ní jen usmál. Jdu na to. Přeskočil jsem z menšího kopce na větev a tam jsem se porozhlídl za směrem, který mi ukázala. Mají velký náskok, snad je stihnu dohnat ještě do soumraku. Pousmál jsem se mezitím, co jsem se dál a dál blížil k jednotkám banditů a stále jsem myslel na Izu a na to, jestli se jí něco nestane. Svým červeným okem, které mě, nebo se spíš pokoušelo chránit, mi bylo v této misi velkou oporou. Už se k nim blížím, cítím to.. Nemohl zdrhnout tak daleko, to není možné.

Game Master

Skupinka, či respektive spíše více skupinek banditů utíkalo před dvěma shinobi všemi směry, aby tak co nejvíce omezili možné ztráty a stejně tak i jejich potencionální šanci na to je najít. I přes to však cítili, že trénink shinobi a trénink klasického člověka bude úplně něco odlišného, Nokaru se totiž pomalu přibližoval k jeho skupince banditů, stejně tak jako se i Izumi pomalu, avšak jistě přibližovala ke skupince utíkajících banditů. I přes to se však bandité nehodlali vzdávat, stále měli v podstatě téměř kilometrový náskok, i přes to, že nevěděli, jak daleko za nimi Nokaru je však tušili jedno, určitě nebude daleko a každou chvíli je může přepadnout, kvůli absenci jakéhokoli chakru cítícího člověka to museli čekat v podstatě neustále. Skupinky se mezitím v průběhu běhu od sebe stále více a více vzdalovali, co se vzdálenosti mezi nimi týkalo, postupně od sebe začínaly mít stále větší rozestupy, pravděpodobně bezpečností opatření pro těžší chycení těch ostatních...

Izumi Hyūga

Už jsem z toho nahánění jedné skupinky banditů začínala být unavená a čím déle jsem za nimi musela utíkat, tím víc jsem byla naštvaná. Nemohla jsem je nechat uniknout a ani jsem to neměla v plánu, jen jsem ještě víc zrychlila svůj běh, abych snížila jejich náskok. Pokud nebudou mít pravý dopis, tak budu potřebovat spoustu času k tomu, abych dohnala druhou skupinku, navíc jsem se bála o Nokara, i když jed už přestal působit, mohl zanechat nějaké jiné následky, které se nemusejí hned projevit, to mě tížilo ještě víc, než to, že nesplníme misi, i když se napoprvé zdála být tak jednoduchá. Ksoo!

Nokaru Uchiha

To pronásledování se zdálo, že už ho praktikujeme nejméně hodinu, přestože jsme ani jednoho ještě nechytili. Zdálo se mi, že už se k jedné skupince těch praštěných banditů blížím a také jsem měl nejspíše pravdu. V dálce jsem viděl pár malých teček a dle mého úsudku jsou to oni. Sharingan jsem měl na stopkách a byl jsem ochotný udělat cokoliv, jen abych získal ten blbý dopis. Přeskákal jsem ještě pár stromů a dále už jsem pokračoval sprintem na zemi. Naštěstí neměli šanci mě vidět, pokud nemají nějakého senzora chakry. Ale jestli ne, tak mě neměli šanci v lese najít. Já už je viděl, nebyli daleko a nebyli ani moc blízko. Tohle je parádní příležitost. Chvíli ještě počkám a uvidím co udělají, potom klapne past a já vyzkouším, jestli byl můj plán funkční. Připravoval jsem se k vydechnutí housenky no jutsu, ale musel jsem si být jistý, že vše klapne, jinak bych promarnil příležitost dostat dopis, jak falešný tak pravý.