.........

Zem nasiaknutá krvou padlých bojovníkov a rieky, ktoré sa ocitli v plameňoch neboli nikdy predzvesťou ničoho dobrého. Ľudia žijúci v týchto časoch však stále veria a dúfajú v rýchle ukončenie bojov medzi ríšami. Posledný konflikt, ktorý bol zaznamenaní medzi jednotlivými krajinami prebiehal práve teraz v zemi zvanej Mizu no Kuni, kde sa vylodilo 5 000 lodí na príkaz temného lorda Noctisa. Potom čo padlo podozrenie na túto zem z napomáhania Akatsuki sa vzťahy oboch hlavných ríš dostali na tak tenké ľady, že bolo len otázkou času, kedy to prerastie v krviprelievanie. Nakoľko bol však vodca Snow Villiers presvedčení o nevinne danej zeme, nemal žiadne prostriedky ako to dokázať a tak mohol robiť len jediné, viesť boj voči druhej ríši a Noctisovi samotnému. V Mizu no Kuni momentálne prebiehali boje na dvoch frontoch, prvý na centrálnom ostrove ríše, kde sa miestnym obyvateľom za pomoci podpory shinobi zo Sanctum podarilo zdržať líniu a úspešne vzdorovať nepriateľským skupinám temnej ríše. Ďalší front bol priamo na mori v blízkosti malých ostrovov okolo krajiny, kde výrazne vyhrávala temná ríša svojou lodnou flotilou a skúsenými shinobi na ich palubách.

O tisícky míľ na severozápad od Mizu no Kuni v meste Sanctum to však vyzeralo veľmi pokojne vzhľadom k udalostiam ktoré prebiehali. Snow vo svojej pracovni ničím nerušení práve preberal stratégiu s hlavným predstaviteľom klanu Nara a uvažoval o budúcich krokoch svojho brata pričom premýšľal aj nad tím ako preukázať nevinu jednej z piatich krajín, ktorá bola súčasťou ríše. Lenže po predstaviteľoch Akatsuki sa v posledných dvoch rokoch akoby zľahla zem a nikto ich nedokázal nájsť.

Naopak v Temnej ríši a meste Celestus boli mladý shinobi vo vytržení. Tisícky nováčikov ríše dostalo práve príležitosť dokázať svoju oddanosť, svoju silu a odvahu v konflikte ktorý čoskoro môže prerásť vo vojnu, ak by sa Snow rozhodol napadnúť temnú ríšu čo zatiaľ neurobil šlo by o poslednú kvapku, ktorá by viedla priamo do svetovej vojny ktorej by sa už nemohla strániť ani Neutrálna ríša. Lenže večná obrana nebola práve najlepšou stratégiou pretože útočná sila temnej ríše ďaleko prevyšovala všetko čo kto doteraz videl a nijak zvlášť tomu nepomáhala ani aliancia Teikei no Daisan Ichizoku ktorá každého raneného vracala späť na front v podstate len s odstupom niekoľkých hodín od vážnejších zranení utrpených v bojoch. Ostávala teda kapitulácia Mizu no Kuni pod nadvládu druhej ríše alebo úplné vyhladenie pôvodného obyvateľstva čo sa stávalo práve realitou.

Aj napriek všetkému čo sa dialo vo svete existovali mnohé miesta a krajiny, ktoré sa konfliktu stránili a žili naďalej vlastnými životmi. Nukenini celého sveta práve nemali núdzu o prácu rovnako ako sa ich pohyb stal voľnejší keďže ich prenasledovanie nemal kto vykonávať a tak nebolo prekvapením, že mnohé pochybné živly prenikli aj do hlavných miest. Čo sa týkalo Akatsuki, už veľmi dlhú dobu o nich nepadla ani len zmienka, zdalo sa, že im situácia vyhovovala a prečo by aj nie, stačilo čakať kým sa ríše zničia samé a oni si zatiaľ mohli vykonávať svoje plány hoci stále tu boli takí ktorí sa im stavali na odpor.

Lavi Hyūga


Uprostred lesa, kde to zívalo prázdnotou stál mladý muž so zavretými očami a rukami spustenými pozdĺž tela vyzeral akoby nad niečím premýšľal a nenechával sa ničím a nikým rozptyľovať. Následne započul pohyb a tak pomaly pootvoril obidve svoje oči, následne mierne pohol hlavou akoby sa chcel uistiť či tých ktorých očakával boli konečne tu. Napokon sa Lavi Hyūga obrátil tak aby im stál z očí do očí. Bratia známy svojou krvilačnou povahou sa očividne nevedeli dočkať kedy sa začne boj, ktorí nemohli prehrať, natoľko si boli istí svojimi schopnosťami a silou. Hm... na Laviho tvári sa zjavil náznak úškrnu a spravil následne nepatrný krok smerom k tím dvom, ktorí si vymenili nedočkavé pohľady. Než Lavi spravil ale ďalší krok stál jeden z tých dvoch priamo za ním, boli rýchlejší než všetci ostatní ktorých Lavi stretol. Neboli to prví nukenini ktorých v poslednej dobe vyhľadal za neznámym účelom, keby o tom Tenshi a Akanami vedeli neboli by z toho práve nadšení no bolo to už takmer 10 rokov, nemohol s nimi ostať naveky to si Lavi uvedomoval veľmi dobre, on už totiž dávno prekonal svojho učiteľa. Než sa kunai stihol dotknúť čo i len jeho tela pocítil prví z dvoch protivníkov úder dlaňou priamo do tváre a výboj chakry ktorí prešiel skrz jeho hlúpu hlavu ním fakticky otriasol, než sa stihol ten druhý spamätať stál teraz Lavi za jeho chrbtom a v rýchlosti uchopil miesto kam systematicky smerovala ruka jeho protivníka, lenže keď sa pokúsil chytiť rukoväť svojho meča pocítil len dotyk svojho protivníka, ktorí to urobil zaňho o niečo skôr, ponad telo sa následne vznieslo kvantum krvi ktoré dopadli na zem už spolu s jej majiteľom. Lavi pustil meč a následne sa v jeho očiach objavil Byakuganom, rútila sa naňho ohromná masa ohňa, ktorá mu znemožňovala akýkoľvek únik, ozvala sa ohlušujúca rana ktorá by zobudila aj mŕtvych a tú sprevádzal masívny výbuch, z miesta kde pred chvíľou stál Lavi Hyūga nezostalo nič iné len pustatina a dym stúpajúci k oblohe.

Lavi Hyūga

Akonáhle sa dym v okolí vytratil a Lavi stál to istom mieste, ktorého sa výbuch ani len nedotkol stál chrbtom Keiko Lysea, dievčaťu... vlastne teraz už žene, ktorú by spoznal aj keby šlo o dlhšiu dobu než desať uplynulých rokov. Napriek tomu, sa Lavi ani neobrátil len sledoval obhorené telo muža, ktorého brat stál pár metrov pred ním. Očividne ho niečo rozrušilo, pretože sa jeho ruky a nohy začali z nenazdajky triasť, no jeho pohľad nebol venovaný Lavimu ale Keiko. Kokushibyō osobne, prehovoril po chvíľke Lavi, jeho hlas bol stále taký istí ako pred rokmi, bolo v ňom skrývané pobavenie ale predovšetkým z neho šla akási tajuplnosť. Alebo sa mýlim a si tu z iného dôvodu ? povedal takmer nečujne a šeptom než sa jeho Byakugan vytratil z očí a on sa pomaly obrátil smerom k nej, prezraď Keiko, pousmial sa na ňu a venoval jej pohľad svojich výrazne bielych očí, z ktorých toho šlo omnoho viac než v minulosti, tieto oči boli predurčené ešte k veľkým veciam a z ich majiteľa bola cítil skutočná sila.

Keiko Lysea / Ame

Hmm... Sjela jsem pohledem na nukenina, na kterého bylo v sekundě uvaleno genjutsu za pomocí Maitetsuki, jejíž melodie se roznesly lesem a v tu chvíli nepřítel padl na kolena a rozpažil ruce, v další sekundě moje ruka padla na rukojeť katany na mých zádech a v druhé už přišpendlila propíchnutou hlavu jednoho z bratrů k zemi, kde se pod ním začínala dělat louže teplé krve. Zase mám zaprasenou katanu, Ame, mohla by jsi si odpustit špinit mi věci. Nestěžuj si! Otráveně jsem si povzdychla, přešla k již mrtvému tělu ninjy, vytáhla z jeho hlavy svojí katanu a rychlým máchnutím z ní odstranila přebytečnou krev. Nepřeháněj zase, Lavi! Takže koukám, že jsi také zaslechl o mojí druhé přezdívce, no co se dá dělat, peníze potřebuje každý a pracovat stále v utajení jako člen Shikigami mi moc peněz nevydělává. Pousmála jsem se a schovala opět svou nablýskanou čepel do pouzdra na zádech, ty jeho oči, bylo to něco, na co se prostě nedalo jen tak zapomenout, sice v nich od posledně přibyla pořádná dávka síly a jistoty, no stále jsem v nich viděla toho mladého Laviho, který mi pomáhal, aniž by o tom sám věděl. Popravdě jsem dostala rozkaz tě zabít, prý mi pouto s tebou přidělává problémy v rozvíjení tréninku či co, nevím, moc jsem toho starého páprdu neposlouchala. Hlasitě jsem si zívla při vzpomínce na vůdce Shikigami, který mi poslední dobou lezl jen na nervy, ty jeho úkoly byly buď pod mojí úroveň nebo po mě chtěl něco nemožného, možná kvůli tomu jsem nebyla už třetí ten v našem sídle, kde jsem posledně dostala rozkaz zabít svého přítele z dřívějška. Copak už se na tebe ani nemůžu přijít podívat? Neříkej, že mě vidíš nerad, Lavi-kun. Jak to chceš pak vysvětlit tomu de*ilovi? Nijak, on ví, že nedokážu zabít Laviho, hold bude mít smůlu. Odpověděla jsem Ame a pokrčila ramena, nestarala jsem se moc o to, jak vysvětlit nesplnění svého úkolu vůdci, ale koho by to teď zajímalo, střetnutí po dlouhých 10-ti letech jsem si prostě nemohla nechat ničím zkazit. Tvé oči hovoří za vše, opravdu jsi o dost zesílil, tak či tak to stále nic nemění na tom, že ti pomůžu v tom, stát se vůdcem Hyūga klanu, nezapomínej na to, ostatně mi ještě něco dlužíš za tu záchranu z klanového sídla, takže... Kde momentálně bydlíš? Tvoje perverznost za ta léta ale také neklesla, Keiko! Hehe! Ušklíbla jsem se a rukou si trochu poupravila svůj černý plášť, který byl zespodu nasáklý čerstvou krví, hold před naším setkáním jsem musela pobít pár bezvýznamných shinobi, abych nevyšla ze cviku a aby Ame zase nehudrovala, že jsem dlouho nikoho nezmrzačila...

Saya Uchiha



Šla jsem pomalým krokem a zamyšleně jsem hleděla na přibližující město v temné říši.Připadalo mi to jako včera co jsem odešla z tohohle města ale i říše abych nalezla svoji vlastní sílu.A při tom to ve skutečnosti to bylo dlouhých deset let. Přehodila jsem si přes rameno svoji katanu s jedním jediným ozdobným kamenem barvy krve a zastavila se uprostřed cesty. ,,Tak dlouho.Kdo ví co se tam změnilo" pověděla jsem si nahlas a na malinkou chvíli zavřela svoje oči. Od té doby co jsem odešla se toho pro mě hodně změnilo.Nějakou dobu jsem si ani nemohla zvyknout na to že nevídám Tatsuki nebo i ostatní. Nee-chan,jak se asi máš? téhle myšlenky jsem se usmála a připevnila si svoji katanu na záda. Moje nohy se opětovně rozešli a já si v myšlenkách vzpomínala na všechno se se mi přihodilo.Všechny ty boje a dobrodružství z kterých jsem málem nemusela vyváznout. A při tom jsem nikdy nezaslechla ani slovo o někom koho bych znala. Nikdy mě nenapadlo že by svět mohl být tak moc velký abych se s nikým za těch několik let nepotkala nebo neslyšela ani jediné slovo. Se zamyšleným výrazem jsem vešla do města a koukala se kolem sebe.Zdálo se mi že se na tom místě nic nezměnilo.Vše bylo přesně takové jak jsem si to pamatovala. Obchodníci prodávali svoje zboží a horlivý lidé chodili sem a tam jako mravenci v mraveništi. Moje nohy mě nakonec zavedli do prodejny ramenu kam jsem před několika lety tak ráda chodila. Dneska platím já! vrátili se mi vzpomínky když jsem se jednou s nee-chan vrátila z mise. Divila jsem se co dokáže nostalgie.Nikdy jsem si nemyslela že budu takto vzpomínat na místě kde jsem trávila tolik času. V poklidu jsem si objednala a vyčkala na svoje jídlo tak jako tenkrát. Kdo by to řekl.Nikde nikdo.To se všichni opravdu rozutekli? A kam šli? Ptala jsem se v duchu sama sebe ale nedovedla jsem si odpovědět. Věřila jsem že nee-chan je ještě silnější než před tím. Docela mě pobavilo když jsem si vzpoměla na den kdy dostala svého summona. Asi se tě začnu bát.To jsem tenkrát řekla a byla to i pravda. Něco mi říkalo že i teď budu mít co dělat abych se jí vyrovnala.

Lavi Hyūga

Chvíľku som len sledoval počínanie si Keiko až som napokon predsa len prehovoril.. mocnejšia než kedykoľvek predtým, pomaly som pristúpil až k nej nebál som sa o svoj život hoci mi sama priznala úlohu pod ktorou sem prišla. Stále rovnako.. nebezpečná a krásna, potom ako som bol pri nej po tých rokoch opäť tak blízko som sa následne vzdialil a nohou som prevrátil obhorenú mŕtvolu na chrbát pričom som následne stiahol z jeho ruky drobný prsteň so znakom pre Akatsuki. Akanami nebude príliš nadšený, zabil som už ďalšieho informátora.. . Teraz som ubytovaný pár míľ na západ, hodil som jej prsteň akýmsi oblúkom aby ho mohla ľahko chytiť, pre teba... uškrnul som sa. A mimochodom na niečo som predsa len zabudol, si stále... nevyspytateľná.

Keiko Lysea / Ame

Ale, ale, ty mi lichotíš, Lavi-kun! Musím uznat, že ty také nejsi k zahození, vlastně... Jsi ještě víc sexy než posledně. Mrkla jsem na Laviho, přitom co jsme u sebe stáli nebezpečně blízko, nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo, připomnělo mi to všechny ty chvíle strávené s Lavim, kdy jsme byli ještě jako mladí shinobi v podivném chrámu a na různých misích. Pár mil? Dobře, tak se tam zajdeme podívat, beztak už dnes nemám nic na práci, navíc to bude příjemná změna od toho temného sídla, kde se svítí jen pomocí loučí po stěnách. Nahodila jsem spokojený úsměv a rychlým pohybem ruky chytila prsten, po kterém jen letmo přejela očima a schovala ho do zadní tašky, kde jsem měla ještě pár důležitých věcí a samozřejmě tam nechybělo značné množství Ryo, které jsem si za poslední týden vydělala. Se znakem Akatsuki? To ze mě chceš udělat ještě spojence s tou bídnou organizací? Jakoby nestačilo, že tady všude zuří válka, která mě beztak nezajímá a díky bohu se mé organizaci vyhýbá dost velkým obloukem na to, abych nemusela přijít do styku se shinobi ze Světlé Říše. Však ty blbce zabíjíš na zakázku, tak co to tu zase meleš? To ano, ale nějaká válka mě fakt nebere, proto budu raději tiše dál zabíjet ve stínech než jít rovnou do akce. Co ty a tvůj postoj k válce, Lavi? Optala se zvědavě Ame, protože téma s krví a hromadnými masakry byly prostě její a chtěla znát názor i Laviho, kterého jako jediného z celého světa dokázala přijmout a pustit ho k našemu tělu opravdu blízko, aniž by mu něco udělala. Nevyzpytatelná? Alespoň nějaká vlastnost mi za ta léta zůstala co? Vlastně... Čím se teď živíš ty? Svoje povolání jsem ti já řekla, navíc se zdá se o mě zaslechl z historek ostatních, ale o tobě jsem už neslyšela hodně dlouhou dobu, zajímá mě jak jsi žil, mohlo by to být zajímavější než ty moje nudné výpravy první tři roky spojené s každodenním tréninkem. Obvykle jsem toho moc nenamluvila, pokud jsem nemusela, avšak v blízkosti Laviho jakoby moje nepříjemná povaha kousek po kousku odpadala a já si připomněla svoje staré já, které bylo naivní a vidělo svět jen z toho dobrého úhlu pohledu, což jsem se naštěstí již odnaučila...

Lavi Hyūga

Zatiaľčo sa dvaja mocný bijú, tretí víťazí hovorí ti to niečo ? opýtal som sa s miernym náznakom úsmevu k téme vojny, ktorá bola na juhu ďaleko odtiaľto. Mizu no Kuni bola obvinená z napomáhania Akatsuki, dôkazy boli nezvratné ale krajina to poprela a Snow Villiers sa jej zastal. V očiach temnej ríše, je to jasné... Snow pomáha zradcovi a tím zrádza takisto, lenže za celým konfliktom stojí Akatsuki a toho si už nikto nevšíma, je to krátkozraké a hlúpe ale to je politika. Pokrčil som plecami a pokračoval plynulým krokom po lesnej ceste. Ostal som s Tenshi aby som získal silu, teraz zháňam dôkazy proti Akatsuki, lenže ich informátori sú príliš loajálny nato aby nejaký súboj prežili, to je však len dočasné, čoskoro získam čo potrebujem, pousmial som sa pričom som pohľadom padol na kovový prsteň Akatsuki, bol taký istý ako ten ktorí som pred chvíľkou daroval Keiko. Pomaly sme sa blížili až k vesnici ktorú som spomínal, vyzeralo to, že sa má konať nejaký festival, pretože všade naokolo bolo neskutočné kvantum ľudí, na oblohe boli záblesky svetla od ohňostroja a ľudia tancovali a zabávali sa v uliciach. Bolo už neskoro večer a v tomto chaose by sotva niekto mohol nájsť miesto kde sa ubytoval. Vyzerá to tak, že sa koná festival, aké príhodné... pomyslel som s menším úsmevom, nakoľko som mal v pláne toho využiť.

Saya Uchiha

Koukala jsem kolem sebe když jsem jedla a měla hlavu plnou myšlenek. Nechápala jsem proč Noctis a Snow proti sobě vedou takové rozepře no tajně jsem doufala že se to nějak vysvětlí.Přeci jen z toho mohla vzniknout válka která by stála mnohé život. A proč vlastně? Jen proto že se dva bratři nemohli mezi sebou dohodnout? Připadala jsem si trochu jako kdybych byla zalezlá někde v jeskyni.Prostě někde kde tyto problémy nebyli.Ale teď když jsem to všechno viděla kolem sebe jsem tomu nemohla uvěřit. Do podniku vešla nějaká dívka v doprovodu dalších dvou lidí. Neviděla jsem jí do tváře ale jak jsem viděla její záda přišla mi trochu povědomá.Pomalu jsem dojedla když v tom jsem zaslechla známí hlas. ,,Nee-chan!" vyjekla jsem.Nemohla jsem tomu uvěřit že jí vidím.Skoro se nezměnila.Jen byla o něco vyšší a vypadala více dospěle než v den kdy jsem jí viděla naposledy. Doslova jsem čekala že mě začne pucovat za to že jsem před deseti lety odešla beze slova. Jak jsem viděla ty dva lidi se zbraněmi vytáhla jsem z jedn taštičky dva velice ostré kunaie.No v tom mi nee-chan padla do náruče.Stráže schovali zbraně a já se trochu rozpačitě pousmála. ,,Gomene" omluvila jsem se. ,,Změnila? Viděla jsi sebe?" zavtipkovala jsem. ,,Jediné co je jiné je možná moje oblečení" zauvažovala jsem. No nee-chan si mohla všimnou nové katany i trochu delších vlasů. Moje oblečení bylo skutečně dost odlišné.Měla jsem na sobě kalhoty a plášť který končil až u mého krku a prakticky jej zakrýval. ,,Co se tu změnilo? Něco se ke mě dostalo ale znělo to divně. Snow a Noctis mají mezi sebou nějaký problém?" optala jsem se jen aybch si to trochu urovnala.

Keiko Lysea / Ame

Ty jsi mi nějaký informovaný Lavi-kun, ostatně ani já jsem nezůstala pozadu, no zdá se, že členové Temné Říše mají natlučeno v hlavě, že zrádce je Snow a ostatní, podle toho, na co si mě ty bačkory najímají a jaký uvádí důvod, jim Noctis svoje přesvědčení násilně narval do palic a oni si nedovolí nesouhlasit s jeho názory. Člověk by ani neřekl, že práce nájemného vraha dokáže pomoci v lehkém získávání informací o celosvětovém dění ve světě. To je pravda, nakonec jsme si přeci jen vybraly dobře, Ame-nee, když si vzpomenu na ty kecy, které do nás tloukli v Celestusu, je mi z toho všeho zle. Připomněla jsem si svůj odchod z Celestusu, který se odehrál přesně před deseti lety a dvaceti dny, všechna ta slova vypuštěná z úst Nichira a ostatních byla jen planými žvásty, teď už na mě určitě všichni zapomněli a nebo mě znají pouze pod mojí druhou přezdívkou, kterou zaslechl každý minimálně jednou ve svém životě, nevyjímaje malé děti, které musely být do válek zapojeny také. Takže práce proti Akatsuki, docela nebezpečné, tentokrát už na sebe dávej pozor, nemám na tobě žádný čip, abych ti přišla znovu na pomoc, pokud půjde do tuhého. Utrousila jsem potichu a zadívala se na ohňostroj, který byl vidět z dálky několika metrů, bylo to zvláštní, zrovna dnes, kdy jsem se opět setkala s Lavim se tu konaly slavnosti, přišlo mi to vtipné, však několik set kilometrů odtud se válčilo a tu lidé oslavovali, jakoby se vůbec nic nedělo. Festival? Kawaii! Už jsem nic podobného dlouho nezažila, snad nebude vadit, když se Kokushibyō a Hyūga Lavi půjdou trochu bavit, či? Usmála jsem se, chytla Laviho za ruku a přidala do kroku, abychom všechno stihli než nastane konec, všechny vzpomínky se mi naráz vrátily, povětšinou to byly jen ty, kterých jsem nelitovala, konečně jsem pocítila po těch několika letech opravdovou radost, kterou mi nepřinášelo zabíjení, ale pouze prosté poflakování s nejlepším přítelem, kterého jsem si vůbec mohla přát, byla jsem ráda za naše setkání, i když z něj budu mít nakonec velký problém a možná i nějaký ten trest, ale koho by to zajímalo, však jsou slavnosti, musela jsem to pořádně oslavit...

Lavi Hyūga

Odrazu ma Keiko chytila za ruku a ťahala skrz dav ľudí, ktorých som pozorne sledoval akoby som medzi nimi niečo hľadal, nakoľko ma ťahala za ruku smerom vpred nemohla postrehnúť, moju zvedavosť na okolie samotné, keď v tom sa zmenila hudba ktorú hrali a ja som sa zastavil a súčasne zaprel takže so mnou už ďalej nepohla namiesto toho som ja pritiahol ju tesne k sebe. Nakoľko začala hrať veľmi pomalá hudba a ľudia utvorili páry nepútali sme žiadnu výraznú spoločnosť. Bolo to celkom zábavné, nikdy by som si nepomyslel, že budem musieť tancovať hoci sa skôr jednalo o klasické sa točenie na jednom mieste s hudbou. Tak smiem prosiť ? zdvihol som voľnú ruku a uvoľnil zovretie prstov aby mohla svoju dlaň položil do mojej.

Keiko Lysea / Ame

Z ničeho nic jsme zastavili, veselá hudba se změnila na něco pomalejší, téměř ideálního na nějaký ploužák či jak se tomu říkalo, s Lavim jsem nedokázala ani pohnout, za to on se mnou mohl dokonale manipulovat, sice jsem i já zesílila, ale hold na něj jsem prostě po fyzické stránce neměla. Nekecej! Hyūga umí i tančit? Lavi-kun, zaplatím ti co chceš, když mě přesvědčíš o tom, že ty umíš tancovat! Řekla jsem s jakýmsi pobaveným podtónem a letmo se pousmála. Tak co, Ame? Myslíš, že zvládneš tancovat? Nejsem z toho teda dvakrát nadšená! Ale přežiješ to nebo ne? To jo, ale- Tak potom nevidím problém! Přijímám, Lavi-kun! Roztomile jsem se zaculila, vložila svou ruku do té Laviho a nechala se jím vést, sice jsem uměla tančit, avšak nikdy jsem neměla odvahu tancovat v páru, vlastně ani nebylo s kým, ale nechtěla jsem být špatnou partnerkou kor pro někoho vznešeného z Hyūga klanu, i když popravdě jsem do Laviho nevkládala moc velké naděje, že by zrovna on uměl nějaké taneční variace. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se takhle bavila naposledy, nakonec jsem ráda, že jsme se oba setkali. Šeptla jsem a položila Lavimu hlavu na rameno, přičemž se zároveň trochu blíže přitiskla, abychom nevypadali jak dva sloupy, co se snaží o tanec, bylo to příjemné povyražení a konečně něco zábavného po těch všech vraždách a bláznivých úkolech od toho praštěného vůdce Shikigami, doufala jsem, že si to alespoň trochu užívá i Lavi, přeci jen jsem tu byla hlavně kvůli němu a i když jsem se za ta léta dost změnila, můj vztah k němu byl stále stejný, odpustila jsem mu všechno zlé a zaarchivovala si jen ty dobré vzpomínky, které teď všechny společně s nynější atmosférou vyplavaly do mé mysli, kde se střídaly jedna za druhou. Nenápadně jsem se pousmála a přivřela oči, tváří jsem se jen lehce dotkla té Laviho a dávala si dobrý pozor na to, abych mu náhodou nešlápla na nohu, což se rozhodně mohlo stát, protože jsem na tanec ve dvou prostě nebyla zvyklá...

Lavi Hyūga

Potom ako mi Keiko podala ruku som spravil pomalý krok smerom vpred, hm... vyšlo zo mňa táto jediná miniatúrna fráza, ktorá však v sebe niesla istú dávku protestu čomu dopomáhal jemný pohyb pier do úsmevu. Myslím, ... že to zvládnem, viac než dobre, šepol som akonáhle položila hlavu na moje rameno a ja som veľmi pomaly zosunul ruku k jej pásu, kde som ju zachytil a spravil krok späť pričom sme sa vytočili do strany na mieste. Dúfam, že si si dnes nerobila žiadne plány, povedal som trochu pobaveným dojmom pravdou bolo, že som sa v jej spoločnosti cítil tak ako už dlho nie. Vedel som, že stáť pri nej je nie len nebezpečné ale smrteľné no aj napriek tomu, bolo v Keiko vždy niečo čo ma k nej pútalo a možno to bolo aj práve to, bola nevyspytateľnou a to sa mi na nej tak veľmi páčilo. Odhadnúť väčšinu ľudí od pohľadu nebol problém ale pri Keiko som nikdy s presnosťou nedokázal povedať čo spraví. Nemal som páru čo by nato povedal jeden konkrétny člen z Tenshi, pretože teraz som bol na samotnom zozname Shinigami o ktorých som dokopy nevedel vôbec nič a čo viac, s nepriateľom ktorí ma mal zlikvidovať som sa cítil po rokoch konečne uvoľnene a pokojne.

Keiko Lysea / Ame

Kdyby se na nás někdo podíval, nejspíše by ho ani nenapadlo, že oficiálně jsme bráni jako nepřátelé, kdy jeden jde druhému po krku, sice jsem si moc dobře uvědomovala důvod, proč jsem Laviho musela najít, jenže ten pocit, když jsem byla s ním, jsem nezažila s nikým jiným, nechala jsem se okouzlit jeho osobností a popravdě jsem toho vůbec nelitovala. Ne, nenaplánovala, a i kdyby se přeci jen něco našlo, všechno se dá odložit na zítřek. Šeptla jsem se spokojeným výrazem ve tváři a nechala se unášet písní, přičemž opatrně došlapovala na zem a točila se společně s Lavim dokola, hudba pomalu dohrávala a já se těsně před koncem prudce prohnula dozadu, přičemž s sebou stáhla i Laviho, který se musel předklonit. Ještě zbývá minuta, schválně jak dlouho mě vydržíš takhle držet, aniž bychom spadli. Pousmála jsem se volnou levou rukou, kterou jsem celou tu dobu měla položenou někde mezi Laviho zády a ramenem, jsem si ho přitáhla k sobě, aby naše tváře byly v jen pár centimetrové vzdálenosti. Nádherný stejně jako kdysi, když jsem tě prvně viděla, ostatně šlo ti to docela dobře na to, že jsi nikdy netancoval, svoje slovo dodržím, tak si potom řekni, co chceš. Pousmála jsem se a dotkla se svojí špičkou nosu té Laviho, bylo to komické na náš věk, ale deset let bez přímého kontaktu s lidmi mi opravdu scházel, no zároveň jsem se nemohla nalepit na každého druhého, měla jsem svoje zásady a pravidla, tentokrát jsem však měla celého Laviho pro sebe, proto jsem si každý dotek jeho těla užívala, jak jen nejvíce jsem mohla, určitě to totiž bude zase dlouhá doba, než se mi dva opět setkáme v tváří tvář a bůhví, co se ten den stane...

Saya Uchiha

Poslouchala jsem nee-chan a musela jsem se tiše zasmát. ,,No naskytla se nějaká práce" odpověděla jsem jí. ,,Musela jsem si to všechno urovnat v hlavě.Prostě toho na mě bylo moc. Vím že by jsi mě nikam nepustila kdybych ti to řekla." povzdychla jsem si trochu provinile.Ani já se necítila nejlépe když jsem odcházela bez jediného slova.Každý den co jsem byla pryč jsem měla chuť se vrátit ale nešlo to. ,,Ti dva by zasloužili pár facek" pronesla jsem trochu naštvaně a nee-chan mohla poznat že mám na mysli Noctise a Snowa. ,,Upřímě, byla jsem docela daleko od všech těhle měst.V místech kde se jen málokdy doslechneš něco o nějaké říši" odpověděla jsem jí. ,,Ale nezdá se ti že tahle rozepře zachází daleko? Jen kvůli tomu umrají nevinní lidé" povzdychla jsem si dosti nesouhlasně.

Lavi Hyūga

To som celkom rád, prehovoril som v tichosti a následne hudba dohrala pričom som ju vytiahol späť na nohy a vzdialil sa od nej akoby som videl ducha, najskôr to bol jeden, potom ďalší až som sa ocitol tak dva metre od nej. Atmosféra následne utíchla, skrz dav ktorí sa rozostúpil s každým krokom toho kto prichádzal to bolo pochopiteľné. Červeno-čierno biely plášť, pričom na červenej časti boli umiestnené čierne obláčiky akoby pre znak temnoty. V dave sa zjavil muž, nebol to nikto známy koho by Keiko poznala, on nepochádzal z pôvodného zloženia Akatsuki, napriek tomu mal výsadu nosiť ich oblečenie akoby patril priamo k tím najvyšším. Uprostred... môjho mesta, chránenec Tenshi, Hyūga Lavi... vyzeral sebaisto a celkom pobavene, nebol to typ človeka ktorí by sa bál protivníka. Obrátil som sa čelom k nemu a chladným hlasom odpovedal na jeho otázku, ktorú nahlas ani nemusel pokladať. Zablúdil som, načo sa pri mojich slovách len pousmial hoci ja som ostal viac než vážny, bol som si vedomí pravidiel. Nikdy sa nenechať chytiť živý, nikdy nekonať len na vlastnú päsť a nikdy sa nepostaviť členom Akatsuki sám, porušil som všetky tri za jednu hodinu, hoci tieto pravidlá boli len pre ochranu ktorú mi Akanami vymyslel, nebolo múdre zrovna takto pokúšať vlastné šťastie. Ten chlapík vyzeral viac mŕtvy ako živý, biela pokožka a prázdne oči hoci v nich nebolo zďaleka toľko života ako v bielych očiach Laviho. No to nebolo všetko, Lavi ho ani tak nezaujímal ako skôr tá ktorú priviedol. A ty si kto ? opýtal sa so záujmom a celkom milo sa pousmial, hoci to vyzeralo akoby sa na niekoho usmievala smrť samotná.

Keiko Lysea / Ame

Cosi se začalo dít, někdo přišel a já poznala, že Lavi není zrovna ve své kůži, to oblečení jsem dlouho neviděla a také dlouho vidět nechtěla, Akatsuki Origin, nesnášela jsem tu organizaci a teď mě někdo z nich našel zrovna v ten nejlepší den, nehodlala jsem mu nic odpustit a můj milý pohled přešel v mžiku do chladně vražedného, někomu se dokonce mohlo zdát, že se samotný vzduch stal ledovějším, ale to bylo jen nejspíše tou atmosférou a mou vynervovanou náladou. Kdo jsem? To tě nemusí zajímat chcíplotino, dej si odchod a neruš nás! Ozval se můj hlas, ve kterém byl jasně slyšet agresivní podtón, který už sám o sobě nevěstil nic dobrého, moje pravé oko schované pod ofinou začalo viditelně zářit, to matné světlo se změnilo na několika centimetrový krvavý plamen, který mihotal zpod vlasů a končil kousek od mé hlavy, Ame byla nejspíše také vyrušena v ten nesprávný okamžik, čili náš hněv byl dvojitý a tento společný mód měl jako pohon právě ony negativní emoce, ale to nikdo vědět nemohl, sic to bylo úplně jasné. Stoupla jsem si před Laviho a zadívala se tomu otrapovi do jeho mrtvých očí, opravdu vypadal jakoby právě vyšel z hrobu, bylo to odporné, kor když jediný, kdo mohl mít co do činění se smrtí byla moje organizace Shikigami a tohohle jsem brala pouze jako ztroskotance, který by měl zemřít dřív než vůbec stačí mrknout. Nechutné, někdo s takovou mrtvou duší nemá právo kazit mi den, dopomůžu ti do pekla, už tam na tebe čekají! Nepříjemně jsem se zašklebila, chytla opět Laviho za ruku a rozeběhla se s ním kousek dál od vesničanů, to co jsem měla v plánu rozhodně nebylo pro slabší povahy a potom bychom se na festival už určitě nemohli vrátit, navíc jsem nechtěla své schopnosti ukazovat celému světu, proto pokud měla ta mrtvola opravdu zájem zjistit o mě něco víc, šla by za námi, pravdou bylo, že mě docela překvapila jeho tupost, no alespoň mě to utvrdilo v tom, že podřadná psiska nevzala nikdy do úst mé jméno...

Lavi Hyūga

V momente, keď ma Keiko uchopila za ruku som spravil len prudký pohyb aby som sa jej vytrhol, nemal som v pláne nikam ísť, vlastne môj plán bol práve toto. On patrí k informátorom, však ? Ten ktorí zhromažďuje informácia od každého zo svojich ľudí a osobne ich predáva Akatsuki, takže napokon predsa len môj zdroj nehovoril výmysly, niekto takí skutočne existuje. Mám jednoduchú otázku, verím že mi na ňu dáš odpoveď, v opačnom prípade... ale veď to už ďalej poznáš, uškrnul som sa, konečne protivník ktorí by mohol stáť zato, dúfam, že vie viac než len bezmyšlienkovito zabíjať. Pche, tu zo svojou nepochodíš chlapče ver mi! Smrť je to posledné čoho sa my musíme báť. Zabil si dvoch mojich ľudí, myslím... že bude len príhodné ak ja teraz vezmem život tvojej priateľke. Prstom ukázal na Keiko, ktorá stála pri Lavim.. lenže jeho druhotná reakcia bolo o dosť zaujímavejšia... atmosféra by sa dala doslova krájať, okolo toho chlapíka sa začalo sústreďovať ohromné množstvo chakry, ktorá po chvíli začala obklopovať aj jeho telo, úsmev ktorým sa na nás díval neveštil nič dobré bol čas útoku.

~Uplynulo dlouhých 10 let. Událostí, které se v té době staly, byly jedním slovem bláznivé. Zemřelo a narodilo se spousty schopných ninjů. Avšak jeden byl zapomenut, ten který zmizel v chrámu Země. Date Masamuneho všichni pokládali za mrtvého, jelikož se na něj zřítila část stropu v chrámu Země při misi za tak zvanou záchranou Ninja světa. Ovšem nepadl. Z posledních sil byl schopen se z trosek dostat. Jeho domělá smrt však způsobila jedno, byl uvolněn. Získal tak naprostou volnost v ninja světě a mohl si dělat prakticky co chtěl. Díky své povaze se z něj však nestal ničitel, avšak obnovitel. Vrátil se zpět do Oshu, tedy do toho co z něj zbylo a obnovil toto místo. Objevil svojí rodinnou Kekkei Genkai, ovládl sílu svých předků a znovu začal stvářet samostatné samurajské sídlo. Avšak před rokem se objevil náznak jeho existence. Byl totiž odhalen vůdcem neutrálního území a vůdem Temné říše - Shirobeiem a Noctisem. Noctis mu nedělal problémy, avšak Shirobei ho vyzval na souboj. Masamune vcelku překvapil a v boji velkého Shinobiho porazil a čestně zabil. Nepodvolil si však říši, přenechal jí řádu samurajů, který ostrov řídil, avšak odvedl několik bojovníků celé té organizace, aby mu pomohli s výcvikem nové generace Samurajů v jeho domovině...~

Před středně velkým samurajským hradem právě probíhala jakási potyčka. Vysoký, hnědovlasý muž s jedním okem, oděn v samurajské zbroji, přes který vlál dlouhý modrý plášť až k zemi držel v šachu hned šest samurajů. Masamune se vzhledově téměř vůbec nezměnil. Pouze vyměnil krátký přehoz přes brnění za dlouhý (podobný Minatovu) plášť a helmu již téměř nepoužíval. Jediná viditelná změna se týkala jeho výstroje. Na zádech již nenosil dlouhý meč Akuma no Tansen, avšak u pasu měl nyní hned 6 mečů. Jednalo se o Dai~roku~ryū~ken [第六龍剣 - Šest dračích mečů], nebo spíše pět stejných mečů, s oválnou záštitou a bílým jílcem a poslední, šestý a zároveň hlavní meč - Kuroryū [Černý drak] - který měl černou rukojeť a zlatou záštitu. Na čepeli pak bylo vyryto několik znaků.
Náhle se kolem něj zablesklo a všech šest samurajů odletělo. Masamune zasunul Černého draka do pochvy a ušklíbl se. Porazil všech šest jediným mečem a ani se nezapotil. No co se dalo dělat, aspoň se trochu procvičil. "Tak fajn, vemte většinu mužů a přepravte se do Celestu. Budu tam na vás čekat," vydal chladným hlasem rozkaz svým velitelům a sledoval jak vyrazili před hradby hlavní části hradu, kde již stálo shromažděných asi 100 samurajů v plné zbroji. Jednalo se zřejmě o nejsilnější samurajskou jednotku, schopnou využívat chakru v poslední době. Byli učeni základům Date Klanu, což z nich dělalo nepříjemné nepřítele.

Mladý samuraj mezi tím došel do zahrad, které byly rozsáhlé. Zhruba v centrální části byl kruhovitý kámen s vyrytými znaky a šesti otvory na okraji. Masamune plynulým tahem vyhodil do vzduchu své meče a ty přesně zapadly do děr. Pod ním se zajiskřilo a k nebi vyšlehl záblesk, který rozčísl i samotné mraky. Masamune i jeho zbraně byly fuč...
[A v dalším postu bude pokračování.]

Keiko Lysea / Ame

Ah, ty jsi paličatý Lavi-kun, nechtěla jsem provádět jatka právě uprostřed festivalu, hmm... Hej všichni, poslouchejte mě! To, co tady teď uvidíte, bude přísně tajné a zkusíte o tom jen někomu ceknout a připravte si vlastní hrob, jakmile to tu skončíme, budeme dělat, že se vůbec nic nestalo a slavnosti budou pokračovat dále, doufám, že tohohle týpka nemáte moc v lásce a chcete se ho zbavit. Oznámila jsem všem vesničanům, kteří pouze letmo přikývli na souhlas a seskupili se do určitých skupinek, protože se opravdu chystalo něco dost zlého. Proč zrovna tuhle techniku?! Už jsme jí dlouho nepoužily... Vezmu si na starost závěr... Lavi-kun, chceš si do něj ještě šťouchnout předtím než ho zabiju? Mrkla jsem na svého přítele a při poznámce o mém životě jsem se začala jako hlasitě smát, přičemž si oblízla rty, začala jsem rychle skládat řadu pečetí a doufala, že se tu vesničané potom neskácí k zemi, hold na roztrhané tělo se nevydrží dívat každý. Je příliš pozdě na útok! Křikla jsem a za mnou se zformovala obří hlava démona, která svým pohledem doslova probodávala divného maníka, kamkoliv se podívala, tam vznikla v nepříteli díra, která si s sebou vzala všechno, co potřebovala, vytrhla z onoho člověka kus orgánu, kosti, tuku, svalu, v podstatě ničila cizí tělo kousek po kousku a nechávala za sebou pouze krev a nepopsatelnou bolest, kterou prožíval náš Akatsuki poskok. Měla jsem ráda svoje techniky Genjutsu, hlavně pokud se jednalo o něco, co bylo na úrovni S ranku, pozorný Lavi mohl vidět jakýsi obrys oné hlavy, který vypadal spíše jako pohybující se mastný flek, ale někdo jako on si dokázal odvodit celou tvář onoho tvora, zajímavostí na této technice bylo, že byla reálná, ostatní lidé mohli však vidět pouze trhající se tělo nepřítele, což nebyl vůbec pěkný pohled pro ženy, malé děti a některé muže. Netrvalo to tak dlouho a proděravěné tělo nepřítele padlo do kaluže vlastní krve, kývla jsem na Ame, aby se ujala své části a já si mezitím dávala menší pauzu, Ame napřáhla jednu ruku směrem dopředu a v tu chvíli udělal to samé démon, jeho obří pazoura chytila nepřítele za hlavu a vyzdvihla ho vysoko do vzduchu, aby se shinobi nemohl dotýkat chodidly země. Moje druhá polovička se nepříjemně zašklebila a v tu chvíli bylo slyšet pouze hlasité praskání kostí, které se drtily pod náporem drápů démona, po pár sekundách dotyčný zemřel a mohutná ruka zmizela společně s démoní hlavou, moje technika byla u konce a já se jen spokojeně pousmála nad svým dílem. Etoo, doufám, že jsi ho k ničemu už nepotřeboval, Lavi-kun, tak a teď zpět ke slavnostím! O to tělo se postarám.. Mávla jsem rukou na vesničany a z mé Maitetsuki se ozvalo pár tónů, které utvořily klona, který si mrtvolu přehodil přes záda a odcházel s ní někam mimo vesnici. Asi jsme to trochu přehnaly, Ame... Podle mě ne, dělaly jsme i horší práce, však proč myslíš, že Kokushibyō je tak známá? Kdyby jsi se s nepříteli mazlila, asi bychom si nic nevydělaly. Pravda... Zašklebila jsem se, otočila se k Lavimu a trapně se zatvářila. Gomene, nechala jsem se trochu unést, snad nevadí.. Omluvila jsem se a poupravila si vlasy, které se mi v tom celém zápalu tak nějak rozlétly na všechny strany, čekala jsem na nějakou další reakci Laviho, vypadal prvně docela vystrašeně z toho muže, proto jsem mu tím vlastně prokázala službu, i když spokojený z toho divadla asi dvakrát nebude...

Obliehanie hlavného ostrova - prvý front

Pevnosť v epicentre ostrova Mizu no Kuni bola nezdolná. Trvalo to už celé dni a obranná línia, ktorá tu bola vybudovaná bola tak silná, že ani tí najlepší stratégovia temnej ríše doteraz neprišli nato ako obranu obísť, nakoľko hrubá sila tu nemala absolútne žiaden účinok. Počet špecializovaných jednotiek ktorý sem Snow Villiers poslal bol nielen zohratý ale priam zrodený pre takúto situáciu. Mocné bariéry a techniky s vysokým rankom obrany ktoré sa tu prekrývali nemali obdoby. Napriek tomu, útok ktorý na hlavné mesto ostrova doliehal nemal konca kraja, bol takmer nepretržitý a nech už bola obrana akokoľvek dobrá, skôr či neskôr dôjdu zásoby, alebo energia odolávať nepretržitým útokom, obyvatelia a shinobi na strane tejto krajiny tu boli ako v klietke z ktorej zatiaľ nebolo vidno východisko. Nočnú oblohu osvetľovali len záblesky z diel a techník, ak by to nebol bojový konflikt, bol by z toho krásny ohňostroj. Ulice mesta boli prázdne, všetko obyvateľstvo bolo poslané do bezpečnej štvrte a zvyšok mesta strategicky obsadili jednotky zo Sanctum a miestny shinobi. Tento front zatiaľ vyzeral v prospech ríše svetla, hoci tomu tak určite nebude naveky ak niekto nezastaví príchod a teda postup ďalších jednotiek na pevninu na ktorej okolo mesta bol rozostavaní tábor, ten sa delil na dve časti, jednu zaberali shinobi pripravený do útoku a ďalšia bola určená len pre liečiteľov.

Námorný konflikt Mizu no Kuni - druhý front

5 000 lodí alebo aj légia určená k jedinému účelu, smrti. Toľkoto lodí momentálne plávalo po mori, celá tisícka lodí nepretržite plávala medzi ostrovmi nad ktorými postupne preberali kontrolu pod hrozbou diel a techník, zvyšok kontroloval každý pohyb na mori. Jediné miesto kam sa lode doposiaľ nedokázali priblížiť bolo hlavné mesto Mizu no Kuni umiestnené v epicentre krajiny mimo dosah ich diel, naviac medzi nimi a týmto ostrovom stál aj posledný odboj námorníctva svetlej ríše a posledný maličký ostrov, ktorého názov bol rovnako slávny ako jeho obyvatelia, Shichinin no Shima... tak sa volal ostrov ktorý ako jediný nepadol pod kontrolu loďstva temnej ríše a okolo ktorého sa nachádzalo posledné zoskupenie v záujmoch tejto zeme a celého druhého frontu, prakticky by sa dalo povedať, že tento front bol poslednou útočnou silou voči útočnej sile temnej ríše. Nebolo ani zďaleka tak početné ale mená ktoré v jeho blízkosti momentálne vystupovali boli tak slávne ako ostrov samotný. Bola hlboká noc, za úsvitu sa začne tuhý boj, o nadvládu nad ostrovmi.

Toshi Takari

Toshi sedel na kraji paluby lode a sledoval nepriateľa z diaľky, drobné svetielka predstavujúce lode sa neustále blížili bolo isté, že za úsvitu dosiahnu blízkosti ostrova a v tom momente sa spečatí osud druhého frontu. Bolo ich takmer ako hviezd, že by ich len obyčajný zrak nedokázal obsiahnuť, kopa svetiel vychádzajúcich z temnoty, tak ich vnímali tí ktorí tu žili. Toshi spravil nepatrní pohyb hlavou a vedľa neho si sadlo mladé dievča s dlhým mečom na pripevnením na chrbte. Bojíte sa smrti Toshi-san ? zaznela otázka dievčaťa. Toshi sa len uškrnul a hodil fľašu plnú saké do slanej vody pod svojimi nohami priamo z paluby lode, pred očami sa mu zjavili spomienky a odpovedal na jej otázku, áno... tej vašej, prehovoril s s pomerne vážnym výrazom čomu dievča nemohlo rozumieť. Následne sa postavil a prešiel okolo dievčaťa, mieriac do podpalubia, už dávno mali svoju stratégiu určenú bol čas na posledný odpočinok pred bitkou. Hoc ohromná vzdialenosť prekonávajúca kedysi len zdanie toho čoho by bol Takari Toshi schopný bola v týchto časoch ničím... už len samotná prítomnosť Toshiho na mori zneškodnila každý pokus o komunikáciu skrz signály ktorými sa loďstvo dorozumievalo, lode temnej ríše boli zložené z veľkej väčšiny len pre útok a nedostatok sensebilov ich úplne odpísal, vynikajúca prevaha bola skvelá no nedokázala sa počas aktívneho boja ktorí sa blížil dorozumievať včas, Toshi si bol veľmi dobre vedomí prečo bol do pozície generála frontu zvolený práve on. O niekoľko hodín nastal úsvit.

Lavi Hyūga

Lavi pozorne sledoval celé divadlo ktoré sa práve odohralo pred jeho očami, ten muž nemal najmenšiu šancu, technika ktorú Keiko použila bola bezkonkurenčná, vražedná a v dosť význame toho slova aj poriadne úchylná. Chvíľky po smrti toho muža som len sledoval ako sa jeho obrysy začali meniť, tvar bol iný a jeho telo takisto... ten muž skrátka zmizol, akoby jeho mrtvé telo nahradilo iné, očividne sa jednalo o techniku vysokej úrovne, ktorú použil no Lavimu nič nehovorila, už od samotného stretnutia s ním cítil, že je niečo iné. Tohto muža Lavi nevidel veľmi dlho ale teraz aspoň vedel, že všetky informácie zhromažďovali Akatsuki sami, skrz svojich oddaných ktorých využívali ako figúrky v šachoch, hoci sami pritom dokázali prekabátiť aj smrť samotnú. Svoju prezývku si skutočne zaslúžiš však ? skonštatoval Lavi v otázke a následne sa musel zamyslieť čo bude ďalej, jeho úloha tu skončila mal by sa vrátiť späť do sídla Tenshi lenže to už nemal v pláne. Lavi bol momentálne naj-hľadanejším Nukeninom Svetlej ríše, alebo sa aspoň pohyboval v rebríčkoch skutočne vysoko. Od zabitia hlavného predstaviteľa Hyūga klanu prebehla veľmi dlhá doba, hoci bol Haruko skutočne zlým a za jeho zabitím nestál Lavi osobne, vzal na seba túto vraždu a s ňou spojenú aj ohromnú a nepredstaviteľnú nenávisť klanu. Syn zabil otca a Lavi chápal aké dôležité je pre klan aby mal silného vodcu v daných časoch, no ak by sa dozvedeli o takej otcovražde členovia klanu, zavládli by nepokoje aj preto Lavi prevzal zodpovednosť, všetkými nenávidení od toho dňa strávil len v rukách Tenshi kde získal skutočnú moc a prebudil v sebe ohromnú silu. O tomto vedela už len Keiko ktorá sľúbila, že bude mlčať. Od tej doby Lavi chránil klan po svojom no nikdy nevzdal presvedčenie o spojení hlavnej a vedľajšej vetvy. Myslím, že je čas začať nový život, nemám v pláne pokračovať v úlohe Tenshi... musím si ... zariadiť pred vlastnou smrťou ešte mnoho dôležitých vecí.

Keiko Lysea / Ame

V jistém slova smyslu řekněme, že ano... Odpověděla jsem na otázku Laviho a otočila hlavu směrem k mizejícímu klonu, abych se ujistila, že se opravdu dostal bezpečně několik metrů od vesnice, kde bude pohřbívat tohle zatracené tělo, můj pohled opět padl na Laviho, vypadal docela zamyšleně, musel to mít dost těžké, od té doby, co na sebe převzal všechnu odpovědnost za smrt Haruka, musel stát sám před nenávistí celého klanu, sic on na vině nebyl. Co budeš dělat teď, Lavi-kun? Tvůj úkol už je u konce, pokud jsem to dobře pochopila, zajímalo by mě, co máš v plánu, jsi mocný shinobi, který má velké cíle, ale nemyslím si, že je čas je uskutečňovat, ale pokud se chceš vrátit do klanu, tak mě očekávej také a žádné odmlouvání. Vyplázla jsem na Laviho jazyk a očima přejela po vyděšených vesničanech, kteří byli ještě trochu mimo z toho všeho, co se tu odehrálo, vlastně jsem se jim ani nedivila, ale zároveň jsem jim ukázala, co se jim stane, pokud se o této menší akci někde zmíní. Nepůjdeme se někam projít? Nechce se mi stát zrovna na tomhle místě. Proč ne? Však ta krev vypadá pěkně, alespoň to tu trochu oživilo. Ty vážně nejsi normální, Ame-nee, jsou tu slavnosti a ty řekneš, že to tu kaluže krve oživila, já nemám slov. Nemáš slov, ale ta huba ti jede pěkně hele. Nahodila jsem dost naštvaný výraz a na čele mi vyjela menší žilka, která po chvilce zase zmizela, letmo jsem se pousmívala, přičemž se pomalu rozešla ulicí pryč od místa, kde se krev vsakovala do chladné země a kde stáli rozhození vesničané, kteří konečně začali alespoň trochu vnímat realitu...