Amaya Aburame

Seděla jsem na stromě kus od města a jen tak naslouchala okolý.Všude byl docela klid a já byla ráda že mám chvilku na to abych jen tak přemýšlela. ,,Kde všichni jsou?" optala jsem se tiše sama sebe a otevřela oči.Jedním skokem jsem se ocitla na zemi a šla úzkou lesní cestou kamsi do dálky.Nějak jsem netušia co mám dělat a tak jsem se rozhodla podívat se po nějakých broucích nebo jen tak trénovat.

Naoto Ichiro

Ten den se opravdu nic nedělo. Žádná mise, žádní lidé v okolí, prostě nic. Vycházel z pokoje, ale ještě netušil, kam půjde. Chvíli tak stál uprostřed ulice a přemýšlel. Rozhlížel se, jestli půjde tam a nebo tam. Nakonec se rozmyslel a šel směrem k jedné bráně. Vyšel z města a další otázka, kam jen půjde teď. Toulat se jen po cestě by byla nuda, mohl by zkusit nějaký les, louku, nebo najít nějaké pěkné jezero s vodopádem. Ano, to by mohl. Vyšel tedy nějakým směrem, kterým byl les. Po nějaké té chvíli se dostal na lesní cestu, ale hned na začátku si všiml stop. Chvilku si je prohlížel a pak šel za nima.

Amaya Aburame

Po nějaké chvíli jsem došla na louku.S malým úsměvem jsem si lehla do trávy a zamyšleně koukala na nebe. ,,Heeeh, trénovat? Nebo se jen tak povalovat? Těžké rozhodování" povzdychla jsem si ale stále se usmívala.,,Usagi-kun,kdyby jsi tu byl,svět by byl jiný" pronesla jsem jako jakýsi dodatek a zavřela oči.Možná že bych se neměla tak povalovat ale přeci jen když nebylo co dělat.Nudáááááááá.Projelo mi hlavou a já se tiše zasmála.Netušila jsem vlastně proč jsem byla tak moc aktivní když se dalo jen tak povalovat a hledět na tu krásnou přírodu kolem sebe.Ale přeci jen se ode mě očekávalo že jak shinobi budu dělat něco užitečného.V klanu byl docela fofr protože se tam něco dělo.Něco o čem jsem nechtěla nic vědět páč jsem měla dojem že bych je musela zabít.

Naoto Ichiro

Z lesa vyšel pomalu na louku a rozhlédl se. Nikde nikdo. V pár místech byla vysoká tráva, takže Amayu neviděl. Protáhl se. Fíha, tady je hezky. Opravdu tady to místo bylo stále? Řekl si nahlas a díval se. Ohlédl se na ten les. Byl celkem daleko od Sanctumu a byl i radši. Celou dobu stál ve stínu jednoho stromu. Tam stál a díval se na louku, nebe, louku a nebe. Stále to střídal, protože oboje bylo krásné. Na louce rostla krásná zelená tráva, která naznačovala, že zdejší půda je úrodná a nijak neposkrvněná, zatímco na nebi nebyl jediný mráček. Prostě ideální den na nějaké to lenošení. Na trénink nebo něco podobného bylo až moc hezky. Poté tedy vyšel z toho stínu a šel dál po louce. Našlapoval opatrně. Tráva se pod jeho chodidli vždy ohnula a když udělal další krok, tak se zase pomalu vrátila do svého původního tvaru. Něco zahlédl v trávě a šel k tomu. Ležela tam Amaya a měla zavřené oči. Usmál se. Přepadení! Zakřičel a začal se smát.

Amaya Aburame

Poslouchala jsem co se dělo kolem.Slyšela jsem kroky.Když v tom jsem zaslechla Ichiho hlas jen jsem se usmála. ,,Jde tě slyšet už od chvíle co jsi vstoupil na louku" zasmála jsem se a pak se posadila.Kolem mě se prohnalo několik brouků. ,,Uhm, promiň ale mohl by jsi vědět že si vždy kryju záda" utrousila jsem a pak se zadívala na jeho oči.Opravdu mě bavilo mu takhle hledět do očí asi z důvodu že každá zornička měla jinou barvu. ,,Co tu děláš?" optala jsem se jej a koukla se na oblohu.Opravdu byla krásná.Akorát mě trochu mrzelo že jsem neměla co dělat.Pro někoho jako jsem byla já to bylo něco šíleného.Snad proto že jsem trpěla jakousi hyperaktivitou a na tohle nic nedělání jsem nebyla moc zvyklá.I když zvyknout si by nebyl takový problém jak se některým může zdát.

Naoto Ichiro

Povzdychl si. Achjo a já tě chtěl nějak překvapit. Řekne ji a pohlédne na své nohy. Asi vážně dupu jako slon, musím s tím něco dělat. Poví a pak se podívá na ni. Usmívala se na něj. Posadila se a pozoroval, jak se okolo ní hemží brouci. Kývl. To je pravda. U tebe není chvíle, kdy nejsi nechráněná. Řekne ji a skrčí se naproti ní. Ihned si všiml jejího pohledu, který zkoumal jeho oči. Na to si z její strany už zvykl. Zřejmě ji ty oči naprosto fascinovali. Existovalo málo lidí, co měli každé oko jiné a navíc, i jiný tvar zorničky. Natáhl prst a čekal, jestli mu tam nějaký ten brouček přistane. Pak zvedl pohled k ní. Ve městě byla nuda a tak jsem šel pryč. Je lepší být někde jinde, než se v tomhle počasí nudit ve městě. Řekne a sleduje ji. Ty si tady z podobného důvodu, ne? Zeptal se a pak též zvedl hlavu k obloze. Pak se jakoby svalil do trávy a též se posadil.

Amaya Aburame

,,No chtěla jsem trénovat ale když je venku tak hezky..." pokrčila jsem rameny.,,Je to těžké něco vymyslet když v okolý nikdo není" povzdychla jsem si a pak si protáhla ruce. ,,Etooo, promiň,zase zírám" zasmála jsem se a rukou se podrbala ve vlasech.Věděla jsem že se mu neustále dívám do očí ale prostě jsem si nemohla pomoci. ,,Nějaké nápady na to co dělat?" optala jsem se a raději si stoupla.Oprášila jsem si své černé kalhoty a zahleděla se před sebe. ,,Nesnáším nudu" povzdychla jsem si.Snad na mě bylo poznat že jsem byla ochotná jít dělat cokoliv jen abych se zabavila.I kdybych měla jít dělat nějakou neplechu za kterou bych si to pak pořádně slízla. Ovšem v duchu mě napadlo jaké to asi je být bez chakry. Přeci jen moji brouci tuto funkci zvládali dobře .Dokonce i Ichi dokázal díky svým schopnostem zbavit někoho chakry v docela dobrém čase.Ale mě tak nějak zajímalo jaký pocit má člověk bez chakry.Tušila jsem že to nebude nic příjemného.

Naoto Ichiro

Na její první slova kývl. To máš pravdu, při takhle krásném počasí se nechce určitě nikomu nic dělat. Řekne a prohlíží se louku. Přemýšlel, co by se zde asi dalo dělat. Pak zamrká. A já jsem vzduch? Zeptal se ji a dal hlavu na stranu. Ty slova o tom, že v okolí nikdo není se mu rozhodně nelíbili. Zanedlouho se začala omlouvat, ale omlouvala se za jednu hovadinu, která ho rozesmála. Ježiš, za tohle se nemusíš omlouvat....vypadám snad, že mi to vadí? Zeptal se ji a úsměvem na rty. Bylo to už několikrát, co se mu omluvila za úplnou hovadinu. S těma nápadama to bylo horší. Zadíval se na zem. Hmmm, nápad by se hodil. Řekne zamyšleně a jen slyší, jak se zvedla. To já taky ne...ale chce to něco zajímavého...něco, co tu ještě nebylo. Řekne opět zamyšleně a nyní se letmo podívá po okolí. Nechtěla by si něco zkusit, nebo náhodou, něco najít? Zeptal se, ale stále civěl do země. Chtěl zkusit vymyslet něco lepšího.

Amaya Aburame

,,Hmmm, co kdybych si nechala vysát chakru? Vždycky mě zajímalo jak se pak lidi cítí" zasmála jsem se a pomalu se rozešla směrem k městu. ,,Asi je to šílené že?" optala jsem se jej dodatečně. ,,Je mi jasné že tu jsi i ty a omlouvám se jestli se tě to nějak dotklo.Nemyslela jsem to tak" povzdychla jsem se a koukala se po stromech které lemovali lesní cestu na které jsme se ocitli.,,Co tu nebylo..." zopakovala jsem si tiše. ,,Já nevím,už jsem tě někdy vzala k sobě?" nadhodila jsem a koukla se na něj koutkem oka.Možná to znělo docela divně ale aspoň mohl vidět jak to v takovém klanu vypadá.Mohla jsem jej představit rodičům.A celkově by mohl poznat že klan není všechno.

Naoto Ichiro

Uslyšel její názor a zatvářil se zaraženě. No...tak nad tímhle jsem ještě nepřemýšlel. Řekne a podrbe se za uchem. Teď netušil, či to myslí vážně a nebo si jen dělá srandu a snaží se ho vyhecovat. Tak...zkusit to můžu, ale nevím, jaký to bude pocit. Řekne a stále na ni civí. Byla první, co by to chtěla dobrovolně vyzkoušet a to ho děsilo. Rozešla se. Postavil se na nohy a šel za ní. Začal rozhazovat rukama. Ne, takhle jsem to nemyslel. Já jen no. Skončil se slovy a netušil, co má říct. Zastavila se a on se zastavil za ní. Zarazil se, protože ho chtěla vzít k sobě. Etoo, no, ještě jsem tam nebyl, proč se ptáš? Zeptal se a sledoval ji. Pamatoval si, že o svém klanu nemluvila zrovna hezky, tak nevěděl, co tím chce říct. No, musel si počkat. On by ji mohl taky vzít k sobě, ale jeho domov byl vlastně jen jeden pokoj a nic víc.

Amaya Aburame

,,No tak mě napadlo jestli by ses tam nechtěl podívat" usmála jsem se. ,,O tomhle budu uvažovat.Přeci jen ta představa je zajímavá.Být jednou bez chakry" promluvila jsem trochu zasněně a tiše se zasmála. Zase jsem se rozešla a pokračovala do města. ,,Víš ,docela by mě zajímalo jak bydlíš ty.Pořádek v pokoji nebo jako na styl mého bratra kde má každá věc na zemi svůj důvod?" optala jsem se.Měla jsem nějak dobrou náladu na to jaké bylo počasí a já se nudila.

Naoto Ichiro

Kývl. Rád se podívám, kde žiješ. Řekne a dohoní ji tak, aby šel vedle ní a pak udržoval stejné tempo. Zasmál se. No dobrá, kdyžak víš, kde mě najdeš. Řekne ji a šli svým tempem do města. Chvilku ještě přemýšlel nad tou chakrou, protože jediná možnost jak to udělat je ta, že použije svou bariéru. No, zřejmě nebude mít na výběr, až to bude chtít ozkoušet. Zeptala se ho na jeho pokoj. Zamyslí se. Představil si totiž na okamžik svůj pokoj. V rohu postel a u toho noční stolek s nějakýma věcma. U postele poházené nějaké trička, které zapoměl uklidit. Dále skříň, která když se otevře, všechno na toho dotyčného vypadne, proto ji už dlouho neotevřel. Jediné místo, kde bylo uklizené bylo na psacím stole. Pár plechovek s pitím, nebo kelímků od instantních rámenů se tam sice najde, ale to bylo vše. Usmál se. No, pořádkem bych to nenazval, ale najdu tam vše co potřebuju. Řekne ji s úsměvem. Ale někdy bych ti ho mohl ukázat...je to malý pokoj, ale asi bych tam musel drobet poklidit...aspoň část toho pokoje. Řekne a podrbe se nervózně na čele.

Amaya Aburame

,,No mohla bych ti pomoci" usmála jsem se a došla do ulice kde sídlil náš klan.Hned u brány nás zastavili stráže. ,,Hmmm,Amaya.Kdo je tohle?" optal se muž v brýlích a neutrálním výrazem. ,,Přítel,takže ho nech projít" procedila jsem.Muž sice neochotně ale nakonec přikývl na souhlas.,,Jen pojď" pobídla jsem svého kamaráda a otevřela dveře jedné z budov.
,,Mami?" zvolala jsem.V domě bylo nevídané ticho ale odkudsi vylezla mladá žena.
,,Kde jsi byla?A tohle je kdo?" optala se a já se jen usmála. ,,Mami tohle je Ichi.Můj kamarád" oznámila jsem. ,,Oh velice mě těší.Divím se že jsi se nepochlubila dřív.Přeci jen od doby co tvůj bratr...." tuto větu nedokončila protože jsem ji spražila pohledem. ,,Budeme u mě" povzdychla jsem si a ukázala jsem Ichimu at mě následuje.Vyšla jsem pár schodů a zastavila se před dveřmi. ,,Musíš jí omluvit,někdy má jazyk rychlejší než mozek" usmála jsem se a otevřel dveře. Pokoj byl prostý.Nočná stolek se spousty pokreslenými papíry,skříň a postel.Na zdi hromada obrazů a na policích knihy.Jako kdybych tam měla soukromou knihovnu.Na stole byl velký rámeček a v něm fotografie.Na ní byli dva lidi.Já a můj bratr. ,,No,tohle je můj pokoj.Buď tu jako doma" usmála jsem se. ,,Dáte si něco?" ozvala se máma z chodby.,,Ale jo děkuji" zavolala jsem na ní a zavřela dveře. ,,Tohle je ta klidnější část klanu" zasmála jsem se a prsty přejela po fotografii.

Naoto Ichiro

Zamyslel se nad tou její pomocí. Popřemýšlel, co by tam mohli při tom uklízení najít. Ponožky, trenky a další překvapení. Zamrazilo ho. Eto, budu nad tím přemýšlet. Řekne a naznačí takovej úsměv, že neví, jestli by to byl dobrý nápad.
Už byli ve městě a on spatřil nějakou bránu. Mířili tím směrem, takže to byla zřejmě brána do sídla jejich klanu. Hned u brány je zastavi strážný. On raději mlčel a Amaya to vyřídila. Pak se ještě po tom strážném ohlédl. Šli dál do nějaké budovy. On ji stále následoval. Zavolala na svou mamku. A z čista jasna se tam někdo ukázal. On se poklonil. Těší mě, jsem Naoto Ichiro. Řekne slušně a pak se narovná. Její mamka začala o něčem mluvit, ale z ničeho nic utnula větu. Podíval se na Amayu, protože ta se na ni nedívala moc pěkně. Zřejmě nechtěla o tom mluvit. Naznačila mu, ať jde za ní a šel. Začala omlouvat svou matku. To je v pořádku, jen ji to prostě ujelo. Řekne ji a pak vejdou do jejího pokoje. Rozhlédl se. Máš pěknej pokoj. Obdivuji hlavně tu tvou knihovnu, já si bohužel nevzal ze svého domova žádné knihy. Řekne ji a prohlíží si dál její pokoj. Zaslechl hlas, který patřil její mamce a Amaya ji odpověděla. Usmál se. Tvoje mamka je moc hodná. Řekne a přijde k Amaye. Sehl se a pohlédl na fotografii. To je zřejmě tvůj bratr, jak o něm tvá makta mluvila, že. Řekne klidným hlasem, smích by teď nebyl dobrej nápad.

Amaya Aburame

Když mluvil o mém bratrovi jen jsem přikývla. ,,Ano to je Usagi." přikývla jsem znovu na souhlas.Trochu jsem se zasmála nad zmínkou o knihovně. ,,No pokud budeš chtít nějakou ti půjčím" pokrčila jsem rameny.Posadila jsem se na židli u stolku a schovávala papíry.Byli na nich obrázky města.Občas jsem prostě jen tak seděla a malovala co mě napadlo. ,,Eh, promiň ten nepořádek" zasmála jsem se a uklidila to.Následně na to jsem narvala nějaká ty tryčka co se mi válely po podlaze.Najednou řpišla máma a položila na stůl nějaké to jídlo a zase zmizela jako kdyby tam vůbec nebyla. ,,Heeeh,Nabídni si" usmála jsem se a sama si vzala jedno sousto.Kousla jsem si a položila to na stůl.Sundala jsem si plášť a hodila jej na postel.Na sobě jsem měla bílé triko a na něm ležel medailon.Trochu jsem se protáhla.Musela jsem se pousmál když jsem viděla že v mém pokoji vůbec někdo je.

Naoto Ichiro

Prohlížel si ještě chvilku tu fotku. Na víc se vyptávat nechtěl, nechtěl ji rejpat v minulosti. Ale aspoň, že se o ni dozvěděl něco víc. Co se asi s jejím bratrem stalo. Bylo by dost netaktní se ptát, takže to nechám. Řekl si v duchu. Pak se narovnal a pohlédl na knížky. Tvé nabítky někdy využiju, stím počítej Amayo. Řekne ji a počítá, kolik těch knih tam tak má. Usoudil, že dost. Pak se ohléd, protože uslyšel nějaké šramocení. Amaya tam něco schovávala. Copak to schováváš? Řekl a přišel k ní. Byli to nějaké obrázky. Zřejmě je nakreslila ona sama, ale pohledem zachytil jen pár z nich. Hmmm. Řekne zamyšleně, protože si zrovna prohlédl jeden z nich. Pak začala celkově trochu poklízet pokoj. Chceš nějak pomoci? Když si mi ty sama nabídla pomoc. Řekne a sleduje ji a hledá, jestli by se nenašlo něco, s čím by mohl pomoc. Pak se bleskurychle za ním něco mihlo a než se stačil vzapatovat, jídlo bylo na stole. Jen udiveně zamrkal. Jeden kousek si nabídl a ochutnal. Vynikající. Řekne s plnou pusou a dojí to. Amaya si tam z části odložila. Usmíval se na ni. Sem asi moc lidí nechodí, že? Zeptal se, protože to opravdu nevypadalo tak, že sem chodí hodně lidí.

Amaya Aburame

,,Ne to je v pořádku už to mám" zasmála jsem se a uklidila poslední tričko do skříně. ,,No řeknu to mámě,určitě jí to potěší" zasmála jsem se a dala si další sousto do úst.,,Je pravda že do mého pokoje nikdo nechodí.Vlastně ani do tohoto domu.Všechny klanové schůze se konají v té velké budově kterou jsi mohl vidět když jsme sem šli." povzdychla jsem si.Snad proto že jediný člověk,krom mích rodičů, který se jednou zůčastnil klanového jednání byl můj bratr.Otec mě vždy odmítal vzít s sebou.
,,Každopádně když se budeš nudit a budeš si chtít něco přečíst moje zbírka je ti k dispozici.I když táta vždy tvdil že ty knihy jsou zbytečné.Moc se mu nelíbí ty příběhy o lidech kteří zachraňují situaci.Je to spíše realista" zasmála jsem se znovu a koukla se z okna které se tyčilo hned u stolu.,,Odkud vlastně pocházíš?" optala jsem se.Měla jsem dojem že by se hodilo o něm něco více vědět.Něco více než byli jeho schopnosti.

Naoto Ichiro

Sleduje ji, jak douklízela do skříně to oblečení. Začala mluvit o budově. Zapřemýšlel a vzpoměl si, o které budově to mluví. Takže kývl, aby věděla, že ví o které mluví. Měla opravdu pěkný pokoj a co se týkalo těch schůzí, raději se dál nevyptával. Přece to bylo soukromí jejího klanu. Pak se na ni otočil, když začala mluvit o knihách a svém otci. Usmál se. Někteří lidé nesnesou ty šťastné konce a zachroňování. Taky pár lidí na tenhle způsob znám. Řekne ji a dojde k té police, kde měla knihy a přečetl si pár typů a snažil s epoznat podle názvu, jaký to asi bude žánr. Ale určitě i tvůj otec zachránil někoho, proto si nechce připustit, že se něco takového může stát. Poví a otočí se pohledem od té knihovny a nyní se díval na ni. Položila mu docela zajímavou otázku. Zamyslel se. Jak ti to vysvětlit. Začne pomalu. Moje vesnice byla taková malá, ani nevím, jestli nesla nějaký název. Řekne s úsměvem. Nacházela se blízko hor, celkem dost často tam sněžilo, ale zase vesnice byla chráněná díky horám ze zadu. Jen se na nás občas přiřítily zbytky z lavin a to je tak vše. Poví a sleduje Amayu. Vlastně tam stále bydlí moje matka, otec a sestra. Poví s úsměvem. Jednou je přijde navštívit, tím si byl jist.

Amaya Aburame

Poslouchala jsem každičké jeho slovo a byla naprosto fascinovaná tím co říkal. ,,Chmmm, hory,musí to tam být krásné" pronesla jsem téměř zasněně. ,,Víš nikdy jsem nebyla pryč z města.Tedy kromě naší mise" povzdychla jsem si. ,,Teda byla,ale díky tomu mě ostatní nesnáší.Od té doby jsem jen tady" s těmito slovy jsem se podívala z okna. ,,Můj otec je přísný člověk.Nevím jestli někdy někomu pomohl ale jediné co ho teď zajímá je klan.Vlastně, nikdy nebyl rodičovský typ" pokrčila jsem rameny a jen zakroutila hlavou jako kdybych to dávno přestala řešit.Zakousla jsem se do dalšího kusu jídla. ,,Možná bych tě někam mohla vzít.Jen si nejsem jistá že to nikomu nepovíš" rýpla jsem si.Věděla jsem že mu mohu věřit ale chtěla jsem vidět jeho reakci.

Naoto Ichiro

Kývl. Je to úžasná vesnička. Někdy tě tam vemu, jestli chceš. Řekne šťastně, protože netušil, že by se někomu mohla líbit jeho vesnička. Pro něj to byl domov a ani zde, bydlení v Sanctumu mu ten domov nenahradí. Posadil se vedle ní a poslouchal ji, jak mluví o svém otci. No, to můj otec byl naštvanej. Poví a usměje se. Víš, mám starší sestru a měl jsem staršího bratra a oba šli v otcovo stopách. Oba dva po svém otci sdědili schopnosti z taijutsu, ale já ne. Já se vydal ve stopách matky a jsem spokojen. Poví vesele. Sledoval, jak jí a občas pohlédne z okna. Amaya pro něj byla záhadný typ dívky, ale netušil, jestli ho to právěže přitahuje, nebo odpuzuje. Pak zaslechne něco, co nemynulo jeho sluch. Hmmm, je to místo tajné nebo tak? Řekne a pohlédne na ni s úsměvem. Vstal a dal si ruku na srdce. Budu mlčet jako hrob, i kdyby mě brouci všemožně kousali. Poví a dívá se na ni.