Keiko Lysea

Promiň Lavi-kun už se to nestane... Houkla jsem a nechala Dateho Datem, po chvilce mi došlo, že ho vlastně ani zabíjet nemusím, že on se zabije sám někdy, takže by to bylo jen zbytečné plýtvání chakry, rozeběhla jsem se k Lavimu a s rukama za hlavou pokračovala v cestě. Přemýšlela jsem o tom, proč mi to Lavi nechtěl říct, už to nakousl a já chtěla znát pravý důvod, jenže v přítomnosti toho ocasáka to asi nebylo možné, měla jsem takový nepřítomný pohled, přičemž pozorovala odpolední oblohu, na které pluly bílé mraky. Zvláštní... Měla bych být smutná, avšak místo toho respektuji tvůj názor na tohle Lavi-kun, jen ještě předtím než odejdu, bych se chtěla dozvědět pravý důvod toho, proč jsi mi to nechtěl říci, nezáleží na tom kam jdeš, co budeš dělat, stále budeš Lavi-kun, na kterém mi tolik záleží... Pousmála jsem se a na chvilku zavřela oči, draly se mi totiž do nich slzy, jenže musela jsem být silná a překonat to kvůli Lavimu i tomu pošukovi, který šel s námi, měla jsem pocit, že zanedlouho potkám konečně své Shikigami, kterých jsem se nemohla dočkat, bylo to vzrušující a zároveň tak tajemné, nevěděla jsem jakou pozici mezi ostatními budu mít, jak mě mezi sebe přijmou, ale hlavně to byly nové zdroje pro získání informací o mém otci, rodině a všeobecně o historii světa, jelikož jsem tak nějak počítala s tím, že mezi nimi budu nejmladší členkou a budu se mít hodně co učit...

Lavi Hyūga

Mal ti to odkázať Akuma.. si jediný človek, ktorého reakcie nedokážem predvídať, odvetil prosto a viac sa k tomu nevracal. Nestálosť jej dvoch osobností bola v istých momentoch skutočne zaujímavá natoľko, že ani Lavi nedokázal vyhodnotiť jej ďalší krok čo by malo byť pre Byakugan úplna hračka, vzhľadom na jeho rozvinuté schopnosti v tomto smere. Náhle prehovoril o niečo hlasnejšie, ale stále rovnako pokojne, len aby ho počul aj Date.. zotavil si sa nejako rýchlo, nie je mnoho tých čo sa po Hakke Rokujūyon Shō (Hmat 64 Úderů) ešte postavia na nohy, poznám len dva typy takých ľudí, prví sú hlupáci a druhý naivný hlupáci, tak kam patríš ty ? opýtal sa, nemalo to vyznieť ako urážka, bol to skrátka Laviho postoj a to čo si myslel, ani súboj medzi nimi dvoma ho stále nepresvedčil, že by mal Dateho považovať za viac než menšiu nepríjemnosť.

Date Masamune

Pokračoval s nimi dál a co se týkalo dialogu, který vedl pouze Lavi a Keiko, se snažil nevnímat. Spíše uvažoval nad tím, kam je asi jejich krony nyní zavedou. Svět byl veliký a nepřátelé v něm krutí a silní. Aspoň takové měl své vlastní zkušenosti. Věřil svému umění, ale nikdy nemohl tušit, co se mohlo semlet. Najednou Lavi zvedl o úroveň hlas, takže pochopil, že mluvil k němu. Mírně se usmál a pak odpověděl svým obvyklým tónem: "Já budu patřit do té třetí skupiny." Na moment se odmlčel a ještě nakonec dodal k té technice: "Zažl jsem horší věci. Proto jsem byl schopný se z toho dostat. I když musím uznat, že to byla vskutku dobrá technika." Mluvil klidně a ne zase tolik chladně, jako třeba s Nichirem či Noctisem. Byl trochu více uvolněný.

Keiko Lysea

,,Určitě to není ten pravý důvod, proč jsi mi to nechtěl říci, však i přes mojí rozdvojenou osobnost, mě znáš možná lépe než já sama, ach kolik přibližně ještě zbývá dní než se budeme muset rozloučit Lavi-kun? Zastihnu tě potom ještě někdy? Možná mě už nebudeš chtít vidět, třeba se už ani nepoznáme, odcizíme se, i když je fakt, že já..." Očima jsem sklouzla na Laviho a jeho tvář, při tom pohledu jsem se nenápadně pousmála, v duchu si začala přehrávat všechny jeho úsměvy, ať už ty příjemné nebo ty nepřijemné a mnoho dalšího. ,,Já nikdy nezapomenu na tvoje pronikavé oči a upřímný úsměv, však jen díky tomu tu ještě stále jsem, nevzdala jsem svojí cestu shinobi, když jsem už byla tolikrát sražena na kolena a chtěla s tím praštit..." Snažila jsem se ignorovat toho za námi, i když při jeho neustálém hraní si na cool týpka to byl nadlidský úkol, přísahala jsem sama sobě, že jestli zkřiví Lavimu jen jediný vlásek, tak mu vlastnoručně vytrhnu i to druhé oko, aby na vlastní kůži pocítil vážnost mých slov. ,,Pochop, že... nemôžem si dovoliť ďalšie zdržanie, ty už máš svoju cestu určenú Keiko ale ja som stále tam kde som bol, od momentu, kedˇsom ako chlapec prišiel do Celestus." ,,Už mám svojí cestu určenou? Heh právě naopak Lavi-kun, nevím co mě čeká, nevím kdo jsem, kam patřím, co tu vlastně ještě dělám, však jsem měla být mrtvá, takže o jaké cestě jsi to mluvil Baka... V podstatě jsem už takový zatracenec, který zradil všechno, co je mu drahé a snaží se to vyžehlit tím, že za vás všechny obětuje život v jednom z těch bláznivých chrámů." Projel mnou divný pocit, takovýhle jsem měla vždy, když se schylovalo k bouři nebo dešti, bylo to jako nepatrné zahřátí u srdce, bůhví proč se mi zrovna toto počasí tak líbilo a ráda jsem zůstávala venku, když pršelo. Za pár hodin se začnou stahovat mračna, zřejmě bude pršet, bylo by dobré, kdybychom našli nějaký dočasný úkryt Lavi-kun... Usmála jsem se a otočila se směrem k Celestusu, kam se opravdu z dáli hrnuly temné mraky naznačující problémy, zavřela jsem oči a mlčky nadále postupovala vpřed s ostatními...

Lavi Hyūga

V okamihu sa krajinou rozniesol hromový úder, ktorý potvrdil alebo dokonca predčil slová Keiko, blížila sa pekná búrka a svetlo z oblohy pomaly ustupovalo, akoby sa noc snažila predrať skrz deň o čosi skôr, hoci za pár chvíľ malo zapadnúť aj samotné slnko. Máš pravdu, asi 500 metrov odtiaľto je vhodné miesto kde prečkať búrku, povedal Lavi pokojným hlasom, a kráčal ďalej tam kam sa pred malou chvíľkou pozrel.

O nejaký moment, dopadla z oblohy prvá kvapka a biele oči vstúpili do tmy mohutných skál, ktoré nikam neviedli, no poskytovali aspoň slušný prístrešok, stále lepšie ako stáť vonku v tom daždi, povedal Lavi, keď odtiaľ vybehlo niekoľko potkanov.

Úkryt:

Vnútri nebolo skutočne nič, ale bolo zatiaľ dostatočné svetlo a priestor pre troch ľudí hoci žiadny komfort toho, že by sme sa mohli nejako prílišne naťahovať o súkromný priestor.

Date Masamune

Když začala bouře, mírně se usmál a pokračoval s nimi až k úkrytu. Ovšem narozdíl od nich se nechtěl skrývat. Pouze se odstrojil z brnění. Zůstal v modrém kimonu a do ruky si vzal jednu katanu. Zbytek nechal v rohu jeskyně. Pomalu vyšel ven na déšť a vytasil meč z pochvy. Tu nechal volně sklouznout na zem. Katana se rozzářila Raitonem. V oku Masamuneho se zalesklo a začal dělat různé proudké pohyby a točil s ní v různě velkých kruhách. Déšť mu nevadil, ba naopak. Byl zvyklý bojovat v dešti, tedy spíše v něm trénovat.
Jako bonus chtěl dát těm dvoum nějaké soukromí. Ať si mysleli cokoliv, měl dobré vychování, tedy co se týkalo věcí, které nesouviseli se světem Shinobi. Trénoval tak nějakou chvíli. Až když byl úplně mokrý, vrátil se pod malý přístřešek, který tvořila přírodní jeskyně. Doufal, že mezi tím si to ti dva všechno dořešili.
"Nuže... co máš nyní v plánu?" zeptal se tiše a hleděl ven na bleskové nebe. Meč, který byl opět v pochvě uložil k brnění, které bylo složené v části jeskyně, kam se i tak nikdo nevešel.

Keiko Lysea

Jakmile zahřmělo, tak se mi na tváři zjevil příjemný úsměv, už dlouho jsem nestála v dešti, takže tohle byla příležitost po dlouhé době si opět zopakovat mojí zálibu nebo spíš zlozvyk, 500 metrů nebylo ani moc daleko ani blízko, ale ušli jsme to v poměrně krátkém čase, což bylo pro ostatní jen dobře. Opatrně jsem vlezla do jeskyně pokud se to tak dalo nazvat a sedla si na prochladlou zem, byla jsem ráda, že jsme přístřešek našli včas, nebylo by dobré, kdyby Lavi-kun prochladl a onemocněl, jelikož jsem s sebou neměla moc prášků ani jiných léků, které by popřípadě nachlazení dokázaly zahnat, tudíž pro mě bylo teď hlavní, uchovat ho někde v teple, i když moje starost byla asi až moc přehnaná. Lavi-kun? Chceš jít do Sanctumu nebo se nejdříve zbavit té pečetě, chci jen vědět kde tě potom hledat až vyjdu z toho chrá- Rychle jsem si dala ruku na pusu, protože jsem se málem prokecla, tušila jsem, že na to Lavi asi přijde, nebyl přece tak tupý jako já, která si naivně myslela, že jdeme na hezký výlet, i přestože to nebyla pravda, tak jsem si tohle putování vcelku užívala, opatrně jsem se přisunula blíže k Lavimu a smutně si povzdychla. Asi je na čase říct ti pravdu o tom, proč jsem vlastně ještě stále naživu, podívej... Zvedla jsem svou pravou dlaň vzhůru a odkryla tak znak čínského draka. Možná je to štěstí a možná prokletí, ale odteď patřím ke skupině, která se nazývá Shikigami, jde o lidi, kteří jsou stejně jako já už dávno po smrti, jenže jim byl navrácen život a nyní se někde ukrývají. Moc toho o nich nevím, nikdo mi nic nechce říct, jen tě chci poprosit, zda by jsi viděl tenhle znak na jakémkoliv místě něčího těla, snaž se mu vyhnout, bojím se o to, že v té organizaci nebudou nejslabší shinobi a nerada bych, aby jsi se dostal do problémů. Řekla jsem posmutněle a sevřela pěst, tak aby nebyl znak vidět, připadala jsem si trochu jako něčí majetek, i přestože to tak asi nebylo, jinak bych se nemohla takhle otevřeně bavit s Bohem Smrti, musela jsem však varovat Laviho, ve svém i jeho zájmu to bylo to nejlepší, co jsem teď mohla udělat.

Když jsem zahlédla vracejícího se Dateho, tak se jen mlčky zvedla ze země a pomalu vycházela ven z jeskyňky. Budu chvilku dávat pozor, aby tu na nás něco nevybaflo... Neodešla jsem daleko, mohlo to být takových pět metrů od vchodu, začala jsem si pro sebe broukat jakousi melodii, na kterou lehce našlapovala po špičkách ve studené trávě, kde na mě dopadaly kapky vody, zavřela jsem oči, zapomněla úplně na všechno a jen se zaposlouchala do melodie, na kterou si tiše tančila v dešti. Připadalo mi to jako včera, kdy jsem byla malá holka a snažila se takto tančit každý den kdy pršelo, nikdy mi to nešlo a dnešek nebyl výjimkou, sice jsem už plynuleji zvládala kroky, stejně jsem měla ještě hodně co dělat, po čtvrt hodině jsem se promočená na kost vrátila k ostatním, kde si sedla a snažila se alespoň nějak zahalit mokrým pláštěm, aby mi nebyla taková zima, popravdě mi to vůbec nepomohlo, ale dalo se to vydržet až do doby, než jsem hlasitě pšikla. Zdá se, že to není jen nějaká letní přeháňka, možná bude pršet celou noc, však v Celestusu už dlouho nepadla žádná kapka, takže si to počasí asi teď vynahrazuje... Znova jsem kýchla, nepatrný průvan, který profukoval jeskyní mi přivodil husí kůži, začaly se mi trochu klepat nohy a ruce, což jsem ale statečně dokázala zakrýt. ,,Chtěla jsem aby nenastydl Lavi-kun a místo toho jsem to odnesla já, no nemám si na co stěžovat, být venku v tomhle slejváku brr..." Tiše jsem si povzdychla a stočila se ještě více do klubíčka, abych se co nejvíce zahřála a byla zase v pořádku...

Lavi Hyūga

Pohľad mi na malý moment padol na znak jej tela, ktorý som však už videl, predtým hoci teraz mi už bolo jasnejšie odkiaľ ho má, hoci jej príbeh znel absurdnejšie ako prehnaná rozprávka, potom čo sme videli v aréne mesta Nagatashi, bolo asi všetko možné, mlčal som však aj naďalej.

Skutočne počasie nevyzeralo najlepšie, na oblohe zúrili blesky a na zemi sa neustále liala voda, ktorá rozrývala krajinu, akoby mi niečo chcelo zabrániť v odchode, pomyslel si ... stále neodpovedal na otázku Keiko, pretože nemal odpoveď, pôjde skrátka tam kde sa mu dostane sily, napriek všetkému čo by pre ňu musel spraviť, aby neskôr mohol niečo zmeniť. Deň v okamihu vystriedala chladná noc.

Odpočinte si ... ráno vyrazíme skôr a kto si neudrží tempo môže rovno zostať, povedal som pričom som sa postavil na prah jaskyne, oprel sa o chladné skaly a díval sa von z nášho úkrytu na okolitú rovinatú krajinu. Bol som odpočatý až až, na túto cestu som sa aj istú dobu pripravoval, takže som ostal držať akýsi dozor, hoci stále sme ostávali na hraniciach temnej ríše, ktoré zajtra konečne prekročíme.

Date Masamune

Spát se mu zrovna nechtělo. Byl sice mírně oslabený z toho souboje, ale nic tak vážného to nebylo. Tiše sledoval bouři a celý její průběh. Doufal, že dalšího dne opět vysvitne slunko, které by jim ulehčilo jejich cesty. Sice byl zvyklý na výlety v dešti, ale řešti to, že někdo z nich dostal rýmičku se mu fakt nechtělo. Lehl si tedy na záda a k pravé ruce si vzal jednu katanu, kdyby se náhodou v noci něco stalo. Původně nechtěl spát, pouze odpočívat, ale nakonec ho vědomí ukecalo, takže usnul velmi lehkým spánkem, ve kterém by ho probudil sebemenší zvuk.

Keiko Lysea

Seděla jsem ve stínu, kde na mě nikdo neviděl, měla jsem sice spát a nabrat síly kvůli mým ještě starým problémům, ale i když jsem se sebevíce snažila, tak zapsat jsem nemohla, celou noc se proto jen mlčky, bez jakéhokoliv hnutí dívala na záda Laviho, připomínala jsem si ty doby, kdy jsme se prvně pošťuchovali i to, co se stalo potom v Chrámu Ohně, na lovu Doki, na zkouškách Chuuninů, bylo toho velmi málo, co jsem s ním prožila a nyní bychom se měli jen tak rozdělit? Každou další minutou mě začal hlodat pocit, že se rozhodl špatně, že jestli odejde, tak to bude moje chyba, nechtěla jsem ho nechat jít, kor teď po té akci na zkouškách by bylo nebezpečné se toulat takhle sám po zemi nukeninů. ,,Jak dlouho už jsi tohle plánoval Lavi-kun? Jak dlouho si to přede mnou tajil? Tolik jsem se snažila zesílit různými způsoby, no zjevně to stejně nestačí, co bych měla udělat proto, abys zůstal..." Ame ještě stále poklidně spala, její temný hlas mi začínal chybět, i když to bylo celkem zvláštní, že právě teď jsem jí chtěla mít při sobě, nedovolila jsem si jí ale vzbudit, protože by mi akorát nadávala a zase usnula, zůstala jsem tudíž vzhůru až do rána, kdy déšť pomalu ustal a na nebe se opět zpoza malých kopců dralo slunce...

Lavi Hyūga

S prvým slnečným paprskom, ktorý doľahol na vchod jaskyne sa Lavi vytratil z jaskyne. Využil tu malú chvíľu nepozornosti, keď jeho spoločníci chtiac či nechtiac museli zavrieť oči a podriemať si, hoci by tvrdili, že sa tak vôbec nestalo. Pri pohľade z jaskyne mohli sledovať ako sa krajina prudko zmenila zo dňa na deň, zúrivé mračná zmizli z oblohy nevedno kam, vysoko na nej žiarilo jasné slnko a zem bola trochu vlhká, teraz však bolo zreteľne vidieť cestu ku ktorej Lavi smeroval celý čas... viedla skrz obrovský les, ktorý bol práve poslednou prekážkou medzi Temnou Ríšou a svetom, kde jej zákony už nepodliehali. Keiko aj Date boli teraz v jaskyni sami, zatiaľčo sa Lavi stratil nevedno kam... Skrz les až k jaskyni sa ozval dunivý zvuk ako po nejakom výbuchu, vychádzal z lesa, keďže po Lavim nebolo ani stopy, tak bola šanca, že sa bude nachádzať niekde tam.