Mokuto Takahiro

Šel jsem už několik dní k místu o kterém jsem se doslechl v jednom hotelu..město Celestus...prý tam jsou snad všichni co ovládají techniky boje. Konečně možnost začít nový život a zapomenout na minulost. Špinavý, hladový a žíznivý jsem strhl obvaz z očí a na chvíly se zahleděl do dálky kde šla viděl vysoka budova a po chvíly se začalo objevovat celé město, viděl jsem ho rozmazaně, ale aspoň věřil jsem tomu že to město je. Zakryl jsem si oči a s mírným úšklebkem jsem trochu zrychlil chůzi a vytáhl poslední láhev s vodou. Vody moc nebylo, jen na pár loků, ale stačilo to na zahnání žízně. Láhev sem odhodil do nejbližšího křoví, neboť se ozvali zvuky praskajících větví.. Nečekal bych, že mě obyvatelé ihned přijmou mezi sebe, ale celkem mi to bylo jedno. Nepotřeboval jsem mít u sebe lidi, kteří mě jen dokážou naštvat. Dorazil jsem před vchod do města a na chvíly se zastavil a zaposlouchal se do okolních zvuků. Když jsem si znova strhl obvaz z očí a podíval se, zda jsem opravdu přišel do města a ne někam hlouběji do lesa. Město bylo dost velké, tedy aspon pro mně, neboť jsem vyrůstal v místech, kde město mělo sotva 40 budov. Je to tady, začátek nového života..vyrazil jsem v před a prošel branou do města Celestus.
Procházel jsem ulicemi a koukal na procházející lidi. Netušil jsem jak to ve velkých městech chodí, ale čekal jsem nějaký odpor. Už jen to že vypadám jako prase se jim učitě nelíbilo a čekal jsem jestli mně nějaký týpek nezastaví a nebude mi chtít vyhrožovat. Tedy spíše jsem doufal ať se tak stane, neboť jsem si chtěl protáhnou svaly. Chtěl jsem znova cítit ten pocit, když mám na rukou cizí krev.

Kumori Toorima

Prebral som sa očividne už s pocitom bezpečia a prítomnosti v mojom dome. Vyliezol som z postele bez nutkania sa nechať zabiť ako tomu bolo posledné obdobie keď som bol na misii. S dobrým pocitom som sa vybral z domu rovno do Ramen shopu na poriadne sústo raňajok či obeda?

Po pár dlhých chvíľach som sa dostal až do Ramen shopu a objednal si ako zvyčajne (3 Rameny a saké). Keď sa mi dostalo objednaného jedla tak som sa do toho s chuťou pustil a bolo to bežne ako každý vykrmovací proces v Ramene. Nič sa v meste nedialo keď každý jeden shinobi bol dakde preč. Pravdepodobne na skúškach, ja som nemal na skúšky energiu hlavne nie po tej pekelnej misii. Keď som dojedol tak som zaplatil a vyrazil von z Ramen shopu niekam do mesta.

Mokuto Takahiro

Procházím městem a každou chvíly si třu oči, neboť mně začli bolet. Jako první jsem si potřeboval zajistit střechu nad hlavou, tak jsem se ohlížel všude kolem sebe, zda neuvidím opuštěnou budovu nebo něco, co má střechu a zdi. Jak jsem se tak koukal po buvovách, všechny mi přišli zcela obydleně. Lidé si zde nežily špatně. Vtom se mi v pravem oku objevila palčivá bolest, která mě donutila zastavit. Dnes jsem oči namáhal za posledních pár dní nejvíc, tak jsem vytahl obvaz a aspon to pravé oko jsem zakryl, ať si odpočine. Pokračoval jsem dál, ale teď jsem šel trochu pomaleji. Čím víc jsem byl dál od centra města, tím víc se okolní budovy měnily. Už zde nebyly domy tak udržované jako v centru a taky mi připadalo, že zde žijí ti chudší. Právě zde se mi naskytla příležitost, najít si bydlení. Šel jsem dál a dál, dokud jsem nedošel k domu, jehož okna byly zadělány dřevěným deskami. Byl celkem ošuntělí a zdál se opuštěný. Došel jsem ke dveřím, které nebyly pořádně zavřené, takže se otevřeli lehkým zatlačením. Uvnitř bylo prázdno a všude jen prach. Skrze mezery mezi deskami sem dopadaly malé paprsky světla. Dům byl dvoupatrový, ale schody do druhého patra byly dost zničené, přesněji...polovina schodů chyběla. Ale to mi bylo vcelku jedno, potřebuju se tu hlavně vyspat a né pořádat každodenní párty. Zavřel jsem dveře a sedl si ke zdi a přetáhl jsem obvaz i na levé oko a chvíli jsem odpočíval po dlouhé cestě.

GM

Postarší muž se procházel městem, dělal to takhle každý týden, on sám tomu říkal nucená procházka, jeho vnoučata tomu však říkala cesta za dlouhověkostí, on sám nebyl zrovna ten typ, co musí každý den někam chodit, nechtěl však rmoutit své příbuzné a proto jim vyhověl. Výhoda Celestu byla v tom, že se stačilo projít městem, kde to je bezpečné a prakticky byla celá třicetiminutová procházka pryč vzhledem k jeho velikosti, jak se tak však muž procházel jeho každodenní trasou, tak si něčeho všiml. V domě, ve kterém klasicky nikdo nebyl a nesvítilo tam světlo to najednou ožilo, respektive si i přes jeho poloviční slepotu stihl všimnout světla, které v domě plápolalo pravděpodobně ze svícnu nebo něčeho podobného. Opatrně přistoupil ke dveřím a mírně do nich zatlačil starou rukou, sice byl starý, ale stále to byl shinobi ve výslužbě, takže něco málo dokázal, i když to bylo opravdu málo. Vešel dovnitř a před sebou spatřil mladšího shinobi, v rukách držel obvaz a mírně mžoural očima, skoro jako kdyby ho bolely, zadíval se na něj a potom promluvil Copak tady ve městě chlapče? Si tu snad nový? Ještě jsem tě tu nikdy neviděl... nevíš snad, co ve městě? optal se děda příjemně, klasicky by se toho chlapce pravděpodobně bál, ale vzhledem k jeho věku už neměl prakticky vůbec nic co ztratit.

Mokuto Takahiro

Otočil jsem hlavu ke dveřím, přímhouřil jsem oči a pohlédl na starce. Nebyl jsem moc rád, že mně někdo ruší z odpočinku. Pomalu jsem vstal a na chvíli jsem se zamyšleně díval na něj. Položil mi několik otázek a mně se zrovna nechtělo odpovídat. Za prvé, nevím co je zač a za druhé je to nějaký starý ubožák, ale nadruhou stranu, potřeboval jsem nějak poradit, jak zde začít. Tudíž jsem jen pokýval hlavou doufajíc, že pochopí, že to znamená, že jsem zde nový a dál jsme jen mlčenlivě stál dívajíc se na starce.

GM

Pravděpodobně si říkáš, co za patetického starce ti to sem lozí a ruší tě, že? Někdy se ptám sám sebe na podobné otázky, ale pravděpodobně jsem již z tohoto období venku, samozřejmě tu nemám vůbec co dělat, krom toho bys mohl být třeba několikanásobný vrah a zabít mě, ale už nemám v životě moc co ztratit. řekl stařec a posadil se vedle tebe Takže, předpokládám, že zde budeš nový, takže pravděpodobně ještě netušíš, co a jak... nuže. Ve středu města je obrovská věž, můžeš ji vidět i odsud, tam sídlí vůdce říše, za tím není radno chodit, je to velice mocný muž a nemá rád, když ho někdo ruší, jakákoliv mise či cokoliv podobného se řeší čistě skrze jeho zástupce, ten sídlí ve spodním patře veže, naopak vůdce říše sídlí v tom nejvyšším patře věže. Pokud budeš chtít misi, jdi za zmíněným zástupcem, jeho jméno je Shikio Akuma. I u něj si dávej pozor, je to též velice mocný muž, vzhledem k jeho pozici. Aktuálně probíhají zkoušky Chuninů, takže město není ani zdaleka tak živé a krom toho tu ani není vůdce říše, je tu pouze jeho zástupce.. řekl muž a pomalu se zvedal, mírně se oprášil a zamířil si to opět zpět ke dveřím, kterými po několika sekundách vyšel ven a vytratil se z tvého zorného pole.

Mokuto Takahiro

Poslechl jsem si starce a kývnutím hlavy jsem mu poděkoval. Byl jsem docela unavený, tak jsem si chtěl ještě trochu odpočinout. Ještě předtím jsem ještě prohledal dům a našel jsem koupelnu, která naštěstí byla v přízemí. Vešel jsem do ní a koukl na špinavé umyvadlo. Doufal jsem že voda poteče, proto jsem otočil kohoutkem. Začala téct dost špinavá voda, zřejmě kvůli zrezlému potrubí, které se dlouho nepoužívalo. Nechal jsem vodu puštěnou a čekal jsem, zda se voda nezmění na čistou. To čekání se mi vyplatilo, ani ne za pár minut se voda zdála být čistější, ale stále nebyla moc k pití. Proto jsem počkal ještě nějakou chvíly a když jsem se ujistil že voda je dostatečně čistá, strčil jsem ústa k tekoucí vodě a napil jsem se co nejvic to jde. Ve vodě šlo velmi cítit železo, ale co jsem taky mohl čekal od starého domu. Po té jsem došel spátky na místo, kde jsem byl předtím a lehl jsem si na zem a snažil se aspon na hodinu usnout.
Když jsem se vzbudil, tak jsem se cítil mnohem lépe. Nevěděl jsem kolik hodin jsem prospal, ale bylo načase vydělat pár peněz, proto jsem vyšel z domu a zamířil k nejvyšší věži, jak mi ji popisoval stařec. Šel jsem klidně, nikam jsem nespěchal. Cesta mi netrvala dlouho, dokonce jsem ji našel poslepu, jen jsem si stáhl obvaz z očí, abych se ujistil, zda před tou věží vážně stojím. Vešel jsem dovnitř a hledal toho zástupce. Když jsem našel onu zástupcovu místnost tak jsem ze slušnosti zaklepal, abych na první setkání udělal dojem a dostal za mise dobře zaplaceno.

Shikio Akuma

Hmm? Copak zde ještě někdo zůstal potom, co se konají Chuninské Zkoušky? To bych tedy vskutku nečekal, ale pojď dál.. řekl Shikio a přivítal uvnitř obrovské a majestátní věže uprostřed města chlapce, ještě ho zde neviděl, což mu trošku nahrávala do karet, protože mu ihned došlo, že zde bude nový Takže nováček, to by vysvětlovalo, proč si ani nešel na zkoušky... nuže, předpokládám, že asi budeš chtít misi, že? řekl Shikio a mírně se pousmál, bylo mu jasné, že si ten nováček jde pro misi, ostatně prakticky pro nové lidi ve městě ani ve světě nebylo moc co jiného dělat, než na začátek plnit mise. Začal se mírně prohrabovat svitky, které leželi na jeho stole, až vytáhl asi tři svitky Předpokládám, že asi budeš chtít solo misi, takže ti nemůžu dát nějakou extra těžkou, ale našel jsem pro tebe tři přístupné mise, můžeš si vybrat, i když prakticky by měli být všechny tři bez problémů. dodal Shikio s takovým lišáckým úsměvem ve tváři.

Mokuto Takahiro

Stál jsem tam a nehybně koukal na zástupce. Hlavou mi proběhla myšlenka, jak všichni vždy poznají, že jsem zde nový ? To si pamatují každý obličej, který prošel tímto městem ? Tak to mají teda dobrýho pamatováka. Nevěděl jsem kterou misi si vybrat a proto jsem přistoupil o kousek blíž a podíval se jen levým okem na svitky, jelikož pravé jsem si šetřil. Po té jsem koukl znova na zástupce a položil ruku na prostřední, přesněji druhý svitek. Tuhle... zamumlal jsem. Bylo to první slovo od doby, co jsem vstoupil do města. Pomalu jsem svitek odmotal a začal jsem ho pročítat.

Shikio Akuma

Dobře, jak jsem řekl, všechny mise, které jsem ti nabídl jsou poměrně jednoduché, takže by se neměl vyskytnout žádný větší problém, alespoň tedy doufám. Ale pro případ, že ano, buď připraven kdykoliv bojovat, nikdy nevíš, co všechno se může pokazit. poznamenal Shikio a zadíval se směrem na toho chlapce, divil se, proč kouká jen jedním okem, ale nějak extra se o to nezajímal. Dal zbylé dva svitky zpět na svůj stůl a potom začal mluvit Úkol této mise je poměrně přesný a přímočarý, takže by se nemělo stát, že se z toho nakonec stane něco, co bychom nechtěli, jako třeba mise o rank větší. Stačí pouze dojít sem do téhle vesnice a přijmout zprávu od radního té vesnice a poté zprávu v pořádku donést do Celestu. Pokud se zpráva ztratí či zničí, tak to nebude žádná tragedie, ale samozřejmě bude lepší, když ji doneseš. V tom svitku je přiložená mapa s polohou té vesnice.

Date Masamune
~ Jeskyně Akatsūjō Kiba -> Dlouhá cesta -> Celestus -> Kancelář Shikia ~

Konečně dorazil zpět do hlavního města jeho rodné říše. Nebyl ani příliš vyčerpaný, jelikož ten den urazil pouze asi dva kilometry, které byl předchozího dne líný ujít. Díky tomu, že byl všude podezdřele klidné, se rychle dostal před lavní budovu. Sházel ze sebe, nebo spíše vyházel to co již nepotřeboval. Bylo to převážně poškozené vybavení, které bylo nenávratně v háji. Ponechal si pouze nejnutnější výbavu, plus lahev, co šlohl někde po cestě, když měl žízeň. Jen tak se tam válela u toho obědu, pod jedním stromem v přístavišti a nikdo si to nehlídal, tak proč by si jí nemohl vzít.
Ale to patřilo již do jiné kapitoly. Rozhodl se, že když už nesehnal svitek, tak by aspoň vzal zase jednou nějakou misi, aby mohl zabít nudu, která tu panovala, když byly všichni někde na švestkách. Proto lehce vklouzl do budovy a došel ke kanclu Shikia. Doufal, že aspoň toho najde ve městě. Lehce klepl na dveře a otevřel je. "Zdravíčko, Shikio-san," pronesl chladným tónem svého hlasu. Ovšem přeci jen byl jeho pozdrav trochu jinatší než dříve. Možná ho opravdu setkání s vlkem poučilo. "Přišel jsem si pro nějakou misi, tak doufám že máš nějaký výběr. Nemáš tu něco, kde bych uplatnil své schopnosti?" optal se a svůj pohled měl upřený na rozdělovače misí (pokuď tam tedy vůbec byl).